Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročíme k rozpravě o vládní předloze. Řečníci jsou přihlášeni: ťprotiŤ sen. dr Wiechowski, dr Hilgenreiner, ťproŤ, sen. dr Brabec, Hrejsa, Jirásek Ferdinand a dr Karas.

Uděluji slovo prvnímu řečníku ťprotiŤ, dr Wiechowskimu.

Sen. dr Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Máme-li vůbec zaujmouti stanovisko k otázce výpomoci státním zaměstnancům, jest bezpodmínečně nutno, abychom si ujasnili, jaké drahotní výpomoci státní zaměstnanci nyní mají a jaké podle různých předloh v budoucnosti mají míti. Neboť jen takovýmto způsobem můžeme posouditi, zda my můžeme pomoci, či nikoli. Nějaká absolutní částka, jak byla jmenována, 800 nebo ještě více milionů K. neříká nám docela nic, že bychom tím mohli prokázati státním zaměstnancům něco dobrého a zda jim vůbec můžeme pomoci z nejtísnivější nouze. Dovolte mi, abych vám vyložil a sice pokud možno stručnými rysy, nynější stav věci, nebo jsem přesvědčen, že velká část přítomných dam a pánů není zcela přesně informována, co státní zaměstnanci nyní mají a co budou míti budoucně. Vyhnu se tomu, abych zde předčítal celé tabulky, jichž základ a účinky nemohou býti posluchačstvem Okamžitě postřehnuty. Dosavadní drahotní přídavky jsou nejprve ony drahotní výpomoci nebo jak se v zákoně praví ťdrahotní přídavekŤ pro dobu mimořádných poměrů způsobených válkou. Tato drahotní výpomoc je převzata od starého rakouského státu a je odstupňována v osmi stupních počínaje od svobodných až k ženatým se 6 dětmi a sice podle výše platu. Tento starý rakouský drahotní přídavek byl převzat, pokud se týče byl nejprve jednou prodloužen, předposledně v září 1918 a toto prodloužení bylo opětně 23. června 1919 zákonem dále prodlouženo. To je základna, na níž jsou především vybudovány drahotní výpomoci státních zaměstnanců. K tomu přistupuje, jak se v zákoně zove, t. zv. ťmimořádná výpomocŤ. Tato mimořádná výpomoc byla zprvu vyplácena čtvrtletně, od jara letošního roku vyplácí se měsíčně. Jest stanovena zákonem - nemusím uváděti číslo a datum, abych se nezdržoval - ostatně je to zákon z 9. dubna 1920. Podle něho jest tento drahotní příspěvek odstupňován v 6 resp. v 5 třídách dle stejného počtu tří a více dětí. Tak se má věc dnes. Má tudíž každý státní zaměstnanec drahotní výpomoc a mimořádnou výpomoc. K tomu byla nyní vládou v poslanecké sněmovně navržena t. zv. ťnouzová výpomocŤ, aby byla zmírněna nesmírná nouze státních úředníků. Tato ťnouzová výpomocŤ dle vládního návrhu měla by míti stejnou výši jako ťmimořádná výpomocŤ, takže by jedni nové kategorie státních úředníků dostávaly průměrně ještě jednou tolik, co mají nyní, při čemž pro dvě nejnižší kategorie jsou stanoveny ještě zvláštní poukazy, které zde neuvádím, ježto jsou pro líčení vedlejší. Při poradách o této věci v poslanecké sněmovně se ukázalo, že jmenovitě sociálně-demokratické strany považují tuto výpomoc za příliš nepatrnou ježto činí vlastně pouhých 80% dosavadních drahotních výpomocí. Podle původního vládního návrhu činilo by tudíž zlepšení jenom 80% dosavadních drahotních výpomocí. Samo sebou se rozumí, není-li pravda, že v době, kdy se všechny životní potřeby zdražily 10až 20kráte, 80%ní zvýšení nemůže poskytnouti naprosto nic postačujícího. Byl proto nejprve společně, resp. za souhlasu obou stran sociálně-demokratických podán návrh, který obsahuje daleko větší zvýšení. Nejprve bylo navrhováno zvýšení původní druhotní výpomoci o 100%, za druhé zvýšení čtvrtletní, nyní měsíčně vyplácené mimořádné drahotní výpomoci rovněž o 100% a mimo to přijat návrh, vládní návrh na opatření výpomoci ž nouze v částce dosavadní výpomoci. To tvoří dohromady zvýšení drahotních přídavků o 180% a nic více. Přiznáte, dámy a pánové, že vzhledem k ohromnému stoupání drahoty také toto 100%ní zvýšení není nic přílišného, nýbrž jest to, řekl bych, nejmenší míra toho, co ony strany, jimž zvláště leží na srdci blaha potlačených, hospodářsky nízko stojících, mohou žádati. Tento návrh byl v poslanecké sněmovně v prvním čtení přijat. Při druhém čtení byl však tento návrh vrácen výboru, strany většiny se sjednotily jinak a z toho vzešel jakýsi návrh kompromisní, který spočívá v tom, že z původního, sociálně-demokratickými stranami zastupovaného návrhu bylo pouze 100%ní zvýšení původního drahotního přídavku, kdežto 100%ní zvýšení mimořádné druhotní výpomoci padlo. To jest tedy ten návrh, který v poslanecké sněmovně ve všech třech čteních byl projednán a přijat a jenž pak byli včera předmětem porad v sociálně-politickém výboru. Spočítáme-li si, jaké zvýšení oproti nynějšímu stavu znamená návrh přijatý v poslanecké sněmovně, dojděme k číslu 100%. Sečteme-li všechny druhotní výpomoci, jež mají není státní zaměstnanci, za dřívějšího a nynějšího stavu, obdržíme právě jen částku dvojnásobnou - 100%ní zvýšení. Běží tudíž ve skutečnosti pouze o 20%. Vláda navrhuje 80%, poslanecká sněmovna 100%.

Výbor nyní rozhodl jinak. Jak jste slyšeli z úst pana zpravodaje, odhodlal se § 5 a 6 zákona, jak byl usnesen v poslanecké sněmovně, škrtnouti a to úplně škrtnouti. Je to právě onen paragraf, v němž se žádá 100% zvýšení původní drahotní výpomoci. Místo těchto dvou paragrafů byl vložen § 6 původní Vládní předlohy, který jedná o prodloužení platnosti vyplácení mimořádné výpomoci i pro rok 1921, Místo těchto paragrafů přichází nyní podstatné zhoršení, při kterém se od 100% sestoupilo k 80%. Připomínám vám, že původně všichni byli toho náhledu, že 180% by právě tak asi dostačilo, že je to sice málo, a se přece aspoň něco. Pak se sestoupilo na 100% a nyní konečně na 80%, což se ve skutečnosti směšné v přirovnání k nesmírné drahotě. Místo tohoto 100% zvýšení původních drahotních výpomocí navrhuje výbor, jak jste slyšeli, resoluci, která nepovídá nic méně a nic více, než že otázka, zda jest ještě možné nějaké zvýšení, se ponechává vládě, ježto se vláda vybízí, aby učinila vše možné, opatřila peníze a to, - jak se z posledních vývodů pana zpravodaje koledy Pánka domnívám vyrozumívati, - ve výměře, jak se praví původně v § 5 usnesení poslanecké sněmovny, jak to bude možno.

Dámy a pánové! Jaké důvody uvádí výborová zpráva pro toto tak nesmírně dalekosáhlé snížení, jaké důvody uvádí pro to, že chce odbýti zaměstnance minimálním zvýšením 80%ním? Uvádí v první řadě otázku úhrady. Říká se, že to stojí 850 milionů korun, které nejsou po ruce a proto se nesmíme o tom usnášeti. Nechci tuto otázku dále diskutovati. V sociálně-politickém výboru bylo řadou oposičních řečníků poukázáno k tomu, že podle našeho náhledu tuto úhradu lze nalézti a sice, buď v rozpočtu, jmenovitě škrty v rozpočtu na vojsko, a za druhé po případ v uložení dalekosáhlého zdaněni onoho jmění, jež bylo získáno po 1. březnu 1919. O této otázce úhrady nechci již ničeho říci Pán zpravodaj Tekl také a totéž přednesl i ve výboru, že zvýšení platů státních úředníků, bude-li státní pokladna přetížena, všechno opět se zdraží, poněvadž naše valuta musí klesnouti, ježto by bylo nutno tisknouti papírové peníze. Následkem inflace bylo by opět všechno dražší a státní úřednici žádají-li takového zvýšení, byli by příčinou nového stoupání nynější drahoty. Nyní jest samozřejmé, že jest to omyl. Drahota má příčiny někde zcela jinde, než v hubených odměnách, resp. ve zvýšení platů státních zaměstnanců. Vůči tomuto usnesení výboru musíme trvati na pozměňovacích návrzích k § 1, 2 a 3 výborové zprávy, jež byly podány již v poslanecké sněmovně. Prosím! Chci konstatovati, že to, co zde mluvím, vztahuje se se všemi čísly i na zprávu výboru. K § 1, 2 a 3 podáváme pozměňovací návrhy, které v podstatě - budou ostatně potom přečteny - obsahují toto: Drahotní výpomoc má býti vyplácena dle původního mínění socialistických návrhů, to jest, má činiti 180%. § 2 pojednává o pensistech. Pensisté byli podle našeho náhledu novým zákonem rovněž zkráceni a sice v tom smyslu, že se jim rovněž právě tak jako vdovám a sirotkům podle zákona přijatého poslaneckou sněmovnou přiznává pouze 100% a také u těchto navrhujeme 66%ní zvýšení původní drahotní výpomoci. Co se pak týče ještě § 3, který jedná o invalidech, osobách z mužstva, po případě o pozůstalých po osobách z mužstva, o patentálních invalidech a o oněch osobách, které požívají darů z milosti, navrhujeme jen malou změnu, kterou možno konečně, řekl bych, považovati za dar k vánocům, totiž aby zákonitá platnost pro zvýšenou výpomoc, kterou mají obdržeti, byla počítána stejně jako pro ostatní, od 1. října a nikoli od 1. prosince. Nuže, tyto návrhy ve výboru padly a dá se očekávat, že tyto naše návrhy ani zde ve sněmovně nenaleznou většiny. Pro tento případ navrhujeme, aby § 5 předlohy zákona přijaté poslaneckou sněmovnou byl znovu zařazen, takže na konec dospíváme k návrhu, pro případ zamítnutí našich obou, pokud se týče našich tří pozměňovacích návrhů, totiž k § 1, 2 a 3, aby předloha poslanecké sněmovny byla přijata beze změny a sice proto přijata ihned uslyšíte, že jsem nezapomněl, že je v předloze t. zv. formální chyba, - poněvadž tak může býti tato předloha námi rychle projednána a předložena k sankci. Formální chyba, o které se již zmínil pan zpravodaj, pozůstává v tom, že v tomto zákoně - není to vlastně formální chyba, nýbrž řekněme vynechání důležitého ustanovení v předloze poslanecké Sněmovny chybí ono ustanovení, které prodlužuje platnost mimořádné výpomoci také pro rok 1921, Kdybychom toto vynechání zde opravili, musela by býti předloha jakožto změněná opět vrácena poslanecké sněmovně. Odčiníme-li toto opomenutí jiným způsobem, třeba v tom smyslu, že navrhneme zvláštní zákon, jímž se platnost zákona z 23. dubna 1920 prodlužuje do konce prosince 1921, budeme moci původní předlohu poslanecké sněmovny hladce přijmouti, ve všech třech čteních vyříditi a předložiti k sankci. Opakuji. Navrhujeme pro případ, že oba naše první pozměňovací návrhy budou zamítnuty, znovupřijetí § 5. A mimo to podáme pro tento případ zvláštní návrh zákona, jenž neobsahuje nic jiného, než § 6 původní vládní předlohy, která právě pojednává o prodloužení platnosti mimořádné výpomoci na rok 1921.

Mám ještě, jak se domnívám, zcela krátký čas k řeči. Dovolte, abych ještě za svou osobu, pokud se týče i za stranu sociálnědemokratickou objasnil stanovisko k úřednické otázce vůbec a sice s hlediska socialismu. Také pan zpravodaj sociálně-politického výboru zabýval se zde touto všeobecnou otázkou. Je jisto a nikdo to nebude popírat, že státní úřednici byli vždycky špatně placeni. Avšak státní úřednici ve starém režimu, za monarchické vlády žiti ve zcela jiných poměrech. Místo ubohého platu, který měli, požívali nesmírné vážnosti, měli účast na nesmírné autoritě státní moci, byli částkami této státní moci a jako takoví byli všude váženi. To především nesmírně posílilo jejich vlastní sebevědomí. Druhá okolnost byla, že náhrada za to, co se nedostávalo starým úředníkům na penězích a hotových prostředcích, v čem museli omezovati, spočívala ve všech možných věcech, jimiž disponoval stát. Byly jim propůjčovány tituly, propůjčován řády, byla možnost, že mimořádně povýšili. Avšak bylo také ještě něco jiného a šice neustálé nebezpečí, že proviní-li se úředník v něčem, obdrží modrý arch a bude vyzván, aby zažádal o propuštění, po případě přesazení, nebo že bude jednoduše propuštěn, jak to bylo na př. při politických úřednících možno a jak se i často stávalo.

Zcela jinak jest tomu dnes. Stěžujeme si na úřednickou kalamitu. O tom není pochyby. Stěžujeme si právem na to, že úřednictvo nemá již vnitřních ideálů, nemá nadšení pro své povolání. Zajisté, činnost v povolání jako taková iq pro velmi mnohé úředníky duchamorná a jest potřebí zcela jiných, ideálnějších pohnutek a popudů, aby tato duchamorná práce byla naplněna obsahem, jenž by byl zároveň obsahem života, to jest, co nazýváme povoláním. Úmysl minulého Národního shromáždění byl jistě nejlepší - odstraněním všech titulů a řádů vybudovati také zevně zcela demokratický režim, ale je-li tomu už tak, musí se s tím počítati, že toto úřednictvo, vyrostlo v této ideji. A na konec přes to přese všechno bude nutno žádati něco podobného - pravím to v plném vědomí toho, že i socialistická věda a bodání k tomu konečně dospěla - zavésti odměny za vynikající výkony. Také budoucí socialistický řád musí připouštěti odměny a připouští odměny, ovšem vylučuje odměny tvořící třídy. Při reformě veškerého zákonodárství o úřednictvu musí se hleděti k tomu, aby byly opět zavedeny takové odměny jako pobídka k samostatné, iniciativní činnosti. Všechno ostatní, co řekl pan zpravodaj, mohl bych zcela a úplně podepsati, obzvláště mohl bych zde říci, že na-. de vší pochybnost je příliš mnoho úřednictva a že hmotné zlepšení stavu státních úředníků v budoucnosti z daleka nebude činiti takové nároky na státní pokladnu jako nyní. Nechci se zde o tom šířiti, nechci zkoumati, co je příčinou tohoto rozmnožení úřednictva, úředníci zde už jednou jsou, nemůžeme je propouštěti, musíme ihned přikročiti k odstranění této hypertrofie úřednictva, jak to nazval p. kol. Pánek, musíme ihned přistoupiti k správné reformě správy, jak rovněž pan kol. Pánek žádal, a zjednodušení, které vystačí s méně úředníky, kteří pak budou moci míti přiměřeně lepší postavení. V přítomné době však a pro nejbližší budoucnost musí býti otázka úřednická řešena podle nejlepšího vědomí a možnosti. Státní úředníci jako hospodářská třída vždycky budou náležeti k třídě proletářů. Dnes k ní patří očividně. Ale duchem stojí ještě zcela v táboře občansko-kapitalistických stran. Zde jest nutno působiti osvětově a já nevidím v tom žádného léku, omezíme-li se jen na povolování peněz. Pouze penězi se státním úředníkům nepomůže, pomocná páka se musí nasaditi někde jinde. Stát nižádným způsobem nemůže vynaložiti tolik peněz, aby úředníci mohli udržeti s drahotou stejný krok, nemůže také tolik platit jako soukromí podnikatelé, poněvadž podnikatel to právě připočítá k režii, kdežto stát nemůže tuto diferenci přičísti k režií, v ohledu finančním jsou slastně úřednici neproduktivním vydáním. Jest to ovšem nesprávné, ale přece jen v tomto jediném směru je tento stav neproduktivním. Pouhými penězi se tudíž nespraví nic. Musím přemýšleti o tom, nemůžeme-li pomoci jiným způsobem. Myslím, že státem zahájená zaopatřovací akce musela by býti postavena na daleko větší základnu. Ale i zde neočekávám příliš mnoho od zasáhnutí státního, naopak myslím, že to musí učiniti úředníci sami. Jedinou odpomoc spatřuji v tom, že se státní úředníci odborově sorganisují, ž se zavedou přísně společenstevní konsumní družstva a mimo to utvoří záložny, aby pomohly našim úředníkům od dluhů. Neboť o tom není pochybnosti, že velká část úřednictva dlouhotrvajícími neutěšenými poměry dostala se v nejhlubší hmotnou odvislost od peněžníků. Žádám vládu, aby v tomto směru přispěla ku pomoci. Nemyslím, že by zas vláda hned měla sáhnouti do pokladny a všechno možné zařídila. Iniciativa, vedení a provedení musí vycházeti od státních úředníku samotných. Bude to věcí politicky orientovaných, aby o tom úřednictvo poučili, že spása je jenom v organisaci, podle našeho názoru přirozeně ve společenstevní organisaci.

Dámy a pánové! Dovolíte-li mi na konec, abych se vrátil k předloze zákona, prosím, abyste si ještě jednou uvědomili: Vláda navrhuje zvýšení o 80%, my o 180%. V případě, že tento druhý návrh bude zamítnut, navrhujeme 100%ní zvýšení. To je opravdu dosti málo. Přijmete, prosím, ne-li naše pozměňovací návrhy. Alespoň návrh poslanecké sněmovny v plném obsahu, abychom se před veřejností neukázali jako sbor, který zákony poslanecké sněmovny neopravuje, nýbrž zhoršuje. (Potlesk něm. senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo řečníku ťproŤ dr Brabcovi.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna usnesla se v záležitosti nouzové výpomoci státním zaměstnancům způsobem, který nám zavdává příčiny k jisté kritice a návrhům na změnu tohoto usnesení. Jest to jeden z těch důležitých případů, kdy senát jest povolán, aby korigoval jednání sněmovny poslanecké a přirozeně aby ho korigoval jedině s hlediska věcného a žádného hlediska jiného. Předloha, o kterou se jedná, jest čistě předloha hospodářská, předloha finanční, ze které nesmí býti nikým, ani žádnou politickou stranou činěno nějaké politikum. Tedy jen s tohoto hlediska považuji za vhodné a účelné, abychom o této předloze debatovali, a zdržím se také veškerých politických úvah.

Jest nesporno, že státní zaměstnanci všech kategorií jsou dnes v hospodářských poměrech neudržitelných a že jsou v právu, když se dovolávají naléhavě a důrazně: úpravy těchto hmotných poměrů, poněvadž jinak nemohli by dostáti svým, jistě značným povinnostem, nemohli by vykonati těch služeb státu, kterých má stát zapotřebí, aby se udržel v náležitém chodu a pořádku. Na druhé straně mám za to, že i stát má životní zájem na tom, aby ti, kteří mu slouží, byli hmotně úplně uspokojeni, aby byli úplně opatřeni, aby nebyli tísněni starostmi o své rodiny, aby měli dostatek té duševní volnosti, která jim umožní to, co stát od nich žádá a co jim ukládá, také úplně vykonávati, aby mohli těm svým povinnostem vyhověti. Tedy důležité je, aby stát docílil u státních zaměstnanců možnosti plného výkonu. Nynější doby jsou takového rázu, že snad každým okamžikem bude zapotřebí výkonu nejen plného, ale ještě většího, a tu je jistě odůvodněno, že se obíráme naléhavě nouzovou výpomoci státním zaměstnancům.

Ale je tu ještě další moment hospodářský resp. finanční. Státní zaměstnanci - a je to velice světlý zjev v naší administrativě, že celá řada korporací státních zaměstnanců to uznalá a dala tomu veřejný výraz, mají skutečný zájem na tom, aby dostali, čeká potřebují, jenom potud, pokud to stát skutečně může dáti. Kdybychom se usnesli, aby stát dal státním zaměstnancův: více než co dáti může, pak je to usnesení neloyální, které povede k finanční katastrofě a v posledních důsledcích k poškození nejen státu, ale i státních zaměstnanců. (Tak jest!)

Tedy je viděti, že tento vzájemný interes státu a státních zaměstnanců ve všech směrech se stýká a prolíná, a že musíme při úvaze o předloženém nám usnesení poslanecké sněmovny míti všechny tyto zájmy obou těch stran přísně na zřeteli a nesmíme se dáti svésti žádnou touhou po zalíbení se, abychom se od těchto ryze hospodářských a finančních zásad uchýlili. Tak, jak byla nouzová výpomoc usnesena poslaneckou sněmovnou a specielně § 5 a 6, znamenalo by, že v rozpočtu mezi vydáním objeví se položka včetně učitelstva 850 mil. korun, o které prohlásil ministr financí docela otevřeně a loyálně, že nemá pro ní naprosto žádného krytí a že tudíž takové usnesení považuje za zcela neproveditelné.

Velectění! Jelikož jsme ve svých prohlášeních častěji zdůraznili, že chceme míti ve státním hospodářství naprostý pořádek, musíme se držeti té zásady, že řádná běžná vydání budou kryta řádnými, běžnými příjmy a nesmíme se od ní žádným způsobem uchýliti. To není žádná nepřízeň vůči státním zaměstnanců, to je prostě nutná konsekvence principu, který je v zájmu státu, všech občanů i státních zaměstnanců samotných. Při tom nemohu neupozorniti, že projednávání věci v poslanecké sněmovně, jak nasvědčují různé vady, dálo se v jakémsi spěchu a patrně pod vlivem ulice nebo demagogie, snahy zalíbiti se. To je viděti nejlépe z toho, že návrhu tomu schází naprosto korespondující návrh úhrady, že vůbec rozsah finanční nebyl náležitě propočítán. Dále je to viděti z toho, že byl vypuštěn jeden paragraf a to původní předlohy. § 6, následkem kterého by státní zaměstnanci byli zkráceni o 400 milionů korun, jak nezdravým jest, když při úvaze o zákonných předlohách působí, resp. dá na sebe působiti sněmovna, ať jest to kterákoli, jinými vlivy než úvahami čistě věcnými. My ovšem nemohli bychom již z důvodů, které jsem si dovolil přednésti, nikdy hlasovati pro § 5 a 6 usnesení poslanecké sněmovny, poněvadž jsme si příliš vědomi zodpovědnosti i jiných následků, které by po takovém usnesení senátu musely následovati.

Jelikož se jedná o takovou základní otázku finančního rozpočtování, jest přirozeno, že ministr financí musel by setrvati na své demisi. Avšak tím by nebyla věc odbyta. To není věc jen ministra financí, tc jest věc celé vlády, a my bychom se ocitli těchto těžkých, nynějších poměrech před demisí celé vlády a před tou otázkou, jak sestaviti vládu novou.

Velectění pánové! Nechci hájiti to nynější rozřešení sestavením vlády administrativní nebo úřednické, jak se jí říká, ale dnešní naše poměry, zejména poměry mezi našimi politickými stranami jsou takového rázu, že tato vládá se stala nutností, opatření z nouze, a nenastaly ještě žádné takové změny poměrů, že bychom měli naději tuto vládu zaměniti vládou jinou, která by snad mohla lépe opatřiti všecky státní zájmy, nežli podle dnešního sestavení to dovede vláda dosavadní.

Na to musíme přemýšleti a hleděti své usnesení takovým způsobem zaříditi, abychom před tuto možnost nebyli postaveni. Zmínil jsem se jíž o tom, že světlým bodem v celé této záležitosti jsou usnesení četných korporací státních zaměstnanců, které mají také zřetel k finančním možnostem státu a dávají tomu nepokrytě výraz. Jest to vzácný zjev porozumění se strany velice těžce postižených občanů státních, a já to zde zvláště zdůrazňuji a připomínám. Je to usnesení schůze státně-zaměstnaneckých organisací ze dne 16. listopadu, kde prohlašují, že s ohledem na stav státních financí jsou ochotni, spokojiti se s prozatímní pomocí, kterou jim přináší původní návrh zákona o nouzové výpomoci. Jest to zajisté velmi ušlechtilé gesto, které zasluhuje, aby o něm byla učiněna zde veřejně zmínka. (Výborně!) Rovněž tak místní odbor Jednoty státních úředníků, zřízenců a spolku podúředníků v Českých Budějovicích zaslal podobné resoluce, kde projevuje se žádost za okamžité provedení úpravy hmotných poměrů v rámci finanční možnosti státu a kde se protestuje proti každému odkladu podáváním návrhů neproveditelných.

Když se odhodláme k tomu, abychom schválili návrh výboru sociálně-politického, jenž byl upraven po veleni zralé úvaze uvidíte, že se tím nedopustíme ničeho ani proti zájmům sátu, ani proti skutečným a trvalým zájmům státních zaměstnanců.. Neváhám zcela upřímně prohlásiti, že nepovažuji úpravu tu, na které se výbor sociálně-politický usnesl, za nějakou úpravu ideální, ba ani ne za úpravu zcela postačitelnou. Musíme si býti vědomi, že nedáváme ještě dosti, a že nemůžeme zůstati státu, když by se finanční možnosti zlepšily. Ovšem dnes otevřeně, loyálně mluveno, není ta možnost dána, ačkoliv se ozvaly hlasy, že by se snad úsporami v rozpočtu onen potřebný obnos 850 milionů nalezl. Tomu, však se čelí dalším návrhem resolučním, ke kterému si dovolím ještě několik poznámek. Vyloučena jest však, že by se na př. dal krýti potřebný náklad z majetkové dávky. Ta věc by byla úplně proti povaze majetkové dávky a proti účelu, za kterým je vypisována. Myslím tudíž, že na úhradu z této dávky nelze naprosto pomýšleti, že budeme musiti pomýšleti na vhodnou úhradu jinou, ovšem takovou, která by zase nebyla příčinou zvyšování drahoty, zvyšování cen.

Resoluce, na které se usnesl sociálně-politický výbor, luští ten další postup. Ona uznává v principu, že státní zaměstnanci podle své potřeby mají právem požadavky vyšší, ona konstatuje, že stát dnes okamžitě jim vyhověti nemůže, ale ukládá zároveň vládě, aby tuto věc neprodleně řešila ve shodě s anketou zaměstnaneckých organisací, dále aby hleděla bud úsporami anebo novými prameny příjmů získati potřebný obnos, aby poslaneckou sněmovnou usnesené úpravě mohlo býti vyhověno.

Já bych celkem nenamítal proti této úpravě ničeho, jenom bych se nesnášet s tím způsobem nivelisace, příjmů a přimlouval bych se velmi za to, aby se hledělo k výkonnosti, schopnosti a kvalifikaci různých státních zaměstnanců, aby práci byla odměňována nejenom podle potřeby toho, kdo ji koná, nýbrž aby byla odměňována podle výsledků a podle schopnosti, jakož i podle předchozí k tomu potřebné přípravy.

Když tato resoluce bude prováděna vládou tak upřímně, jak je míněna, nepochybuji o tom, že je to vážný krok k rozřešení a k vyhovění požadavkům státních zaměstnanců, že nelze mluviti o nějaké resoluci papírové.

Nebudu, velectění, dále vás zdržovati touto věcí. Myslím, že v krátkosti jsem přednesl veškeré důvody, které mluví pro přijetí návrhu, jak byl usnesen sociálně-politickým výborem naším, a přimlouvám se vřele, aby se tak stalo co možná největším počtem hlasů, abychom, docílíme-li tříčtvrtinové většiny a zabezpečiti tím zároveň rozřešení této záležitosti i ve sněmovně poslanecké. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku ťprotiŤ, panu sen. dr Hilgenreinerovi.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Velectění senátoři a senátorky! Neobávejte se, že vás příliš dlouho zabavím. Chci zde jen stručně tlumočiti i zdůvodniti stanovisko stran, klubů, spojených v Německém parlamentním svazu. Situace jest taková, my všichni bez rozdílu stran nebo národní příslušnosti jsme přesvědčeni, že předloha, jak ji schválila poslanecká sněmovna, není s to zmírniti nouzi státních úředníků tou měrou, aby mohlo se mluviti o skutečné pomoci. Dále máme všichni bez rozdílu národní příslušnosti a stran nejlepší vůli učiniti vše, aby se zmírnila nouze státních zřízenců. A přes to, vysocectění, se nám navrhuje, abychom předlohu poslanecké sněmovny, po našem vlastním přesvědčení nedostatečnou, ještě zhoršili a ještě zlehčili.

A jaké jsou důvody pro to uváděné? Po mém soudě jsou to dva důvody: jeden, že jinak padne ministerstvo, což slyšeli jsme právě ód mého předřečníka, druhý, že není peněz. Padne ministerstvo. S našeho stanoviska pravím tolik, po tom, co se dosud událo, jest ministerstvo Černého pro nás Němce skutečně černé ministerstvo a proto pochopíte, že tento důvod nemá žádného vlivu na nás Němce. Druhý důvod, není peněz. K čemu jest pak resoluce, jež se nám navrhuje pod č. 1? Řeklo se nám právě, že to není papírová resoluce, že má býti vláda nějak vázána. Ale pak ji uvažte pevně netoliko papírovým motouzem, nýbrž skutečně železem, aby vláda nemohla jednati jinak. Myslíte-li že vláda může nalézti peníze, - a to pravíte přece v tomto resolučním návrhu, - proč nevyslovíte to v zákoně a neřeknete, že vláda jest povinna poskytnouti zvýšenou nouzovou výpomoc úředníkům z peněz, jež tu jsou, o kterých předpokládáte, že lze je najíti? To jest jedno a nyní druhé.

Do rozpočtů na rok 1921 jsou pro ministerstvo národní obrany zařaděna řádná vydání 1 miliarda 200 milionů, mimořádná vydání 1 miliarda 111 milionů, celkem 2 miliardy 364 milionů, loňského roku 1 miliarda 212 milionů. Tedy vydání se za rok zdvojnásobila ve státě, jenž prohlašuje, že demobilisuje, ve státě, jenž prohlašuje, že připravuje soustavu miliční, ve státě, jenž prohlašuje, že nemá žádných válečných úmyslů, že stojí plně na stanovisku odzbrojení. Pravíte, že není peněz, jsou tu přece peníze, jichž můžete použíti, abyste zlepšili postavení státních zřízenců tak, že by se mohlo skutečně mluviti o pomoci. Předkládáme-li svoje požadavky, podporujeme-li všechny požadavky, jež byly podány s kterékoli strany na zvýšení, pak jest to protest proti militarismu v tomto státě, to má býti jasně a zřetelně řečeno obyvatelstvu, jež, jak doufáme, uslyší tento protest.

Z těchto důvodů předkládáme zvýšené požadavky, budeme tedy hlasovati v první řadě pro návrhy, jež zde podala druhá německá strana a jdou dále, než náš návrh, a v druhé řadě pro návrh Hilgenreinera, Hartla, Herzigové, který jsme odůvodnili již ve výboru a zní takto, ťNouzová výpomoc státních zřízenců zvyšuje se od 1. října c 100 procent. Všem státním zřízencům vyplatí se nákupní přídavek 2000 K pro muže, 500 K pro ženu a 300 K pro každé dítě.Ť

K § 2 podáváme doplňovací návrh: ťStátním zřízencům na odpočinku vyplatí se stejná nouzová výpomoc jako aktivním státním zřízencům.Ť

Tolik na odůvodnění našeho stanoviska.

A nyní, vysocectění pánové, ještě slovo k jednomu resolučnímu návrhu. Jest zde resoluční návrh ve prospěch duchovních správců, pokud berou požitky ze státních fondů. Jsem přesvědčen, že tato resoluce vyvolá hlučnou ozvěnu ve všech srdcích, i těch, kdož nebudou pro ni hlasovati. Víte všichni, že klerus, ať už kterékoli konfese, má valnou většinou hladovou existenci, pokud dostává požitky ze státních fondů. Jsem přesvědčen, že také ony kruhy, jež se dnes zasazují o proletáře, budou míti vroucí srdce také pro tyto proletáře. Vím dobře, že někteří z vás nebudou ze zásadních důvodů pro to hlasovati, jelikož soudí, že každé vyznání má si samo vydržovati své duchovní správce. O tomto stanovisku bude zde ještě mluveno. Ale dnes nejsme ještě tak daleko.

Dnes není zde ještě takové organisace. Odepřete-li dnes nouzovou výpomoc těmto kruhům, ponecháte je v jejich hladové existenci. Rozvažte si to dobře. Prosím vás: nemůžete-li ze zásadních důvodů hlasovati pro, nehlasujte aspoň proti. Už tím pomůže se těmto existencím. Jinak vás prosím: řiďte se zásadou: chceme dnes dáti pokud možno nejvíce největšímu počtu lidí, a budete-li se říditi touto zásadou, bude dnešní den dojista čestný v dějinách našeho senátu. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji dále slova řečníku ťproŤ, panu sen. Hrejsovi.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! S nastavší válkou světovou dostavil se také důsledek této války, to jest zmenšená výroba a následek této zmenšené výroby jak v zemědělství, tak v průmyslu jest nedostatek všech potřeb a další přirozený důsledek toho jest i drahota. Tyto nedostatky, zvýšila blokáda čtyřdohody, která tímto způsobem zničila státy centrální. Dalším důsledkem všeho toho bylo zavedení státního hospodářství napřed v Německu, potom po příkladu Německa také v Rakousku, jakož i také u nás v naší republice, která zdědila toto neblahé hospodářství po bývalém Rakousko-Uhersku.

Výsledky tohoto státního obhospodařování byly negativní. Mělo se jím docíliti správné distribuce všech výrobků, které tu byly, jakož i zameziti zdražování všech potřeb životních. Ale, velectění pánové a dámy, my jsme svědky toho, že se nedocílilo ani jednoho ani druhého, nedocíleno ani správné distribuce, nedocíleno ani znemožnění drahoty, naopak toto státní hospodaření bylo příčinou, že zavládlo a rozšířilo se keťasování, kterým také podnes trpíme. Těmito nedostatky trpěli a trpí zvláště státní zaměstnanci. Víme, jaké to mělo špatné následky i v jiném ohledu při státních zaměstnancích. Úřednictvo rakouské, jak víme, vynikalo poctivostí, ale ta bída, ty nedostatky a strázně přispěly k tomu, že se rozšířilo ve značné míře také úplatkářství, které bohužel - musíme i to přiznati - také do jisté míry panuje i podnes.

Proto vláda přikročila k tomu, aby tomu nedostatku státních zaměstnanců odpomohla příplatky drahotními a mimořádnou výpomocí. Než, poněvadž drahota stále stoupá, bylo nutno pokročiti dále a alespoň tu nejpalčivější, nejtísnivější bídu poněkud zmírniti. Vláda proto podala nový návrh na nouzovou výpomoc státním zaměstnancům. Naše strana jest pro úpravu hmotných poměrů státních zaměstnanců, aby aspoň z největší bídy bylo jim pomoženo, ale pouze potud, aby stát tento nebyl finančně ohrožen. Naše strana to byla, která pečovala o to, aby všecky kateogrie státních zaměstnanců, také i učitelstvo podle paritního zákona bylo pojato cly úpravy svých hmotných poměrů a také to změnila i při vládě. Vláda na nátlak naší strany přistoupila na to, aby také učitelstvu dostalo se spravedlivé úpravy jejich platů. (Tak jest! Výborně!)

My jsme pro spravedlivou a poctivou úpravu, ale jsme také pro to, aby získaná rozpočtová rovnováha nebyla porušena. Nejedná se nám, jak nám bylo vyčítánu ve výboru sociálně-politickém, o udržení ministra dr Engliše a ministerského předsedy dr Černého, ale nám se jedná o to, abychom udrželi naši republiku, náš stát. (Tak jest! Výborně!) na němž naší straně republikánské v první řadě záleží. My chceme udržeti a musíme udržeti tuto republiku, a to je možná jen tehdy, bude-li naše finanční hospodářství v pořádku, a nikdy jindy.

Proto jsme pro vládní návrh nouzové výpomoci státním zaměstnancům. My víme, velectění pánové, že stačí tato nouzová výpomoc pouze k tomu, aby nejtísnivější bídě bylo odpomoženo, ale není dostatečná, aby celou jejich bídu odstranila. My také bychom si přáli ze srdce, aby naše poměry dovolovaly, by tato otázka byla rozřešena ke spokojenosti všech státních zaměstnanců, aby mohli konati bez stýskání, bez tísnivých obav svůj úřad, bez obavy a strachu o svou existenci a existenci svých rodin. My uznáváme správnost výroku presidenta republiky: Demokracie, toť dobrá administrativa! Víme, že administrativa jest v rukou úřednictva a bude dobrá jen tehdy, bude-li to úřednictvo vzděláno, poctivo a také uspokojenu. Ale, velectění pánové, nesmíme zavírati očí před skutečností, že návrh o mimořádné výpomoci státním zaměstnancům jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, jest nad finanční síly našeho státu. Víme také, že jeho uzákonění, by oddalovalo výpomoci nutné a potřebné státním zaměstnancům. Víme také, že provádění tohoto zákona přispělo by k rozvratu finančnímu našeho státu a tem i zkáze státu samého.

Sami státní zaměstnanci všech stran bez rozdílu, zvláště také v naší straně, v našem rámci zorganisovaní, uznávají tyto důvody a ve velké většině prohlašují, že prozatímně se spokojují s vládním návrhem: Jest třeba s povděkem konstatovati toto střízlivé nazírání na skutečné poměry. Jest také třeba s povděkem kvitovati toto sebezapření státních zaměstnanců, kterým jsou zájmy státu vyšší nad zájmy vlastní. Že musí se státi více pro státní zaměstnance, tomu se nikterak neuzavíráme. Proto také jsme byli pro resolucí v sociálně-politickém a finančním výboru přijatou, kterou se vládě ukládá, aby hledala prameny, z nichž by byly potom ukojeny potřeby státních zaměstnanců. Tato resoluce není pouze kusem papíru, ona zavazuje vládu, aby hledala cestu, aby také našla cesty, aby se mohlo odpomoci těmto bídám a nedostatkům a upraviti hmotné poměry našich státních zaměstnanců. (Předseda Prášek ujal se opět předsednictví.) Při této snaze může býti vláda jista naší podporou a státní zaměstnanci mohou býti ujištěni, že naše strana bude jejich spravedlivé požadavky podporovati a se vší energií také hájiti.

Na konec, slavný senáte, nemohu neprojeviti své přesvědčení, že tato nouzová výpomoc státním zaměstnancům, ač jest nutná, mnoho, jim na konec neprospěje, že prospěje spíše lichvářům a keťasům. Kteří toto zvýšení, jež jim dáváme, zvýšením cen životních potřeb zase jim z kapes vyeskamotují a vytáhnou.

Více si slibujeme od ošacovací akce, která, bude-li energicky a také korektně opravdu prováděna, může značně zmírniti bídu státních zaměstnanců.

Chceme-li však, aby bída státních zaměstnanců, jakož i všech ostatních tříd našeho lidu byla odstraněna, musíme již jednou pochopiti pravdu, která jest na bíledni, musíme uznati pravdu a potřebu té jediné cesty, která vede také k výsledku, t. j. k zvýšení výroby. To je starý zákon: nabídka a poptávka regulují cenu zboží:, Tento starý zákon, velectění pánové, nedá se odstraniti, ani zrušiti žádným zákonem a žádnými výjimečnými opatřeními, žádnými paragrafy, žádnými tresty a kriminály, zvláště ne takovými tresty, při nichž malé věší a velké odměňují.

Tento starý zákon nabídky a poptávky reguluje ceny zboží a nedá se ničím dni změniti ani zničiti. (Sen. Hybeš: Kartely!) Proti těm jsme, na těch nemáme žádného zájmu, naopak cítíme právě my na venkově blahodárné ovoce těchto kartelů. Ty musíme uznati za něco nepřirozeného, a co je nepřirozené, je také nezdravé a nevede k cíli. Chceme-li odstraniti bídu jak státních zaměstnanců tak i všech vrstev lidu, pak jest třeba, aby všechny vrstvy, všechny třídy zvýšily výrobu. Jenom výroba zvýšená může ostatek potřeb životních dodati. Až se to dostaví, nastane pal také zlacinění všech potřeb a zmírnění drahoty, nastane úprava všech hmotných poměrů, jak státních zaměstnanců, tal všech vrstev a všech tříd našeho lidu. Chceme-li, aby bylo pomoženo této bídě jak státních zaměstnanců tak celého státu, dbejme napomenutí - slavného přítele našeho národa Arnošta Denise: Chcete-li aby republika prospívala, podřídíte zájmy jednotlivých tříd obyvatelstva zájmům celého státu. (Výborně! Potlesk.)