Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Hotowetz, dr Kovařík, dr Popelka, dr Procházka, za ministerstvo financí odbor. přednosta dr VIasák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Janu Lorencovi.

Churavostí se omluvili senátoři Hladík, Dráb, Straka.

Tiskem bylo rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 209. Interpelace sen. Perthenové a soudr. na ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o přechodných ustanoveních k zákonu ze dne 14. dubna 1920 o zubním lékařství a zubní technice.

Tisk 214. Naléhavá interpelace sen. dr Hellera, dr Wiechowskiho a soudr. na pana ministerského předsedu o událostech v Praze.

Tisk 216. Naléhavá interpelace sen. Jelinka, dr Spiegela, Luksche, dr Naegle, dr Mayr-Hartinga, Jessera a druhů na vládu a pražských událostech dne 16. a 17. t. m.

Tisk 220. Zpráva sociálně-politického výboru a rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 640) o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.

Předseda: Přikročíme k dennímu pořadu. Prvním odstavcem jest:

1. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancem v podnicích a fondech státem zpravovaných (tisk 220).

Podle § 55 jednacího řádu navrhují, aby zpráva výborová byla projednávána v jedné debatě a aby byla vyřízena ve lhůtě 3hodinové. Pokud jde o dobu řečnickou, navrhují podle dohody klubovních předsedů, aby českým klubům byla stanovena úhrnná doba jedné a půl hodiny, klubu německých sociálních demokratů půl hodinu, německým občanským stranám dohromady rovněž půl hodiny a zbytek doby jednací připadnul by oběma zpravodajům.

Prosím pány, kteří souhlasí s mým návrhem, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a zařídím podle toho další jednání.

Za ministerstvo financí jest přítomen odborový přednosta, dr Vlasák.

Zpravodajové jsou: za výbor sociálně-politický sen. Rudolf Pánek a za výbor rozpočtový sen. dr Fáček.

Uděluji slovo zpravodaji výborů sociálně-politického p. sen. R. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Slavný senáte! Dříve, nežli promluvím k samé předloze, dovolte mně, abych se zmínil několika slovy o úřednické otázce se stanoviska povšechného, poněvadž jest v úzké souvislosti s předlohou, kterou právě projednáváme.

Pan ministerský předseda zmínil se ve svém exposé, jak známo, o tom, že třeba, aby autorita státní a vládní byla upevněna, aby byla udržena, poněvadž prý v poslední době značně poklesla. Já uznávám, že byly některé zjevy a to kormutlivé zjevy, kde státní úředníci, zejména úřednici, zaujímající rozhodující místa, byli insultováni a znásilňováni občanstvem, jestliže plnili zákony. Tím byla jistě autorita ohrožena. Nechci zkoumati, na kolik byli úředníci, nebo snad vláda, nebo snad i také agitátoři vinni, že dopustili se občané podobných násilností, ale tolik chtěl bych vládě připomenouti, že po převratu zůstali na rozhodujících a vedoucích místech úředníci, kteří byli za Rakouska přímo metlou a postrachem občanstva. Tito úředníci zavinili nejvíce pokles autority a jest přirozeno, že se ta nenávist a hněv přenáší vlastně z tohoto úřednictva také na vládu. Proto již v minulém Národním shromáždění žádala se jistá revise ve státních úřadech po této stránce, po stránce způsobilosti a schopnosti státních úředníků zaujímati určitá místa. K této revisi nedošlo, ale přál bych si ji velice a byla by také taková revise v zájmu státu. Tím by také byla jen upevněna důvěra, kdyby lid viděl, že na rozhodujících místech jsou úřednici, kteří jsou založeni lidově, sociálně a kteří rozumějí potřebám lidu.

Ale jest deště jiná příčina, proč dnes autorita vlády a státu upadá. Je to zbědovanost státních zaměstnanců po strunce hmotné. Co jest vlastně autorita? Je to vážnost a na vážnosti vybudovaná moc. A jaké vlastně vážnosti má se těšit vláda a stát, jestliže nositelé této autority státní zaměstnanci - živoří, hynou hladem a nedostatkem a jestliže jsou placeni hůře než jiné vrstvy pracujícího lidu a jestliže jsou dokonce nuceni sahati ku zbrani, ke které sahá se jen v nejkrajnějších případech, t. j. ku stávce? Souhlasím úplně s panem ministrem financí, že stávka státních zaměstnanců znamenala by vzpouru proti zákonům. To jest úplné správné, ale nesmí se zapomínati, že i meze trpělivosti mohou býti překročeny a vyčerpány a že nouze láme železo. Jestliže státní zaměstnanci chtěli by se chopiti podobného prostředku, byl by to zajisté zoufalý čin, který by mohl ohroziti republiku přímo v jejich základech. A proto bylo by třeba, aby všichni rozhodující činitelé, jak Národní shromáždění, tak i triáda se nad tímto zjevem zamyslili. A proto říkám, že jest to první státní nezbytnost, aby státní zaměstnanci byli po stránce hmotné co nejlépe zabezpečeni.

Také se mluví o korupci. I včera jsem slyšel toto slovo v sociálně-politickém výboru. Ano, existuje korupce, ale ne v té míře, jak se to ve veřejnosti bájí. Ale nedivte se, prosím! Když srovnáte platy vysokých státních úředníků - nižší úředníci a zřízenci nemohou se dáti korumpovati poněvadž nerozhodují o důležitých věcech - nedivte se, jestliže úředníci podléhají podobným svodům, jsouce nedostatečně placeni, jestliže chápou se snad těchto nezákonných prostředků, aby nahradili to, co jim nedává stát. Jest tu ještě jiný zjev korupce ve státních úřadech, který jest stejně smutný jako korupce sama. Máme vysoké státní úředníky, kteří opouštějí státní službu, jsou najímáni soukromými zaměstnavateli a to proto, aby zkušeností, jichž nabyli ve státní službě, využili ve prospěch onoho podniku, ve prospěch té společnosti, ale v neprospěch státu a občanstva. Jistě že podivným způsobem byla přijata zpráva, že na př. přednosta uhelného referátu ministerstva veřejných prací byl pojednou jmenován generálním sekretářem Svazu uhelného těžařstva, zajisté, že ten Svaz ho přijal co služeb jedině proto, aby těch zkušeností, kterých nabyl v uhelném referátě ve službě státní využil ve prospěch Svazu, ale v neprospěch státu občanstva. A ještě jiný přívod bych měl. Tak na příklad v ministerstvu financí jest vynikající úředník způsobilý. Finanční správa ho vyšle na cestu kolem světa do všech zemí, ovšem na účet státu, aby tam nasbíral určitých zkušeností. Když se ten úředník vrací, opouští státní sužbu a dá se najmouti zase soukromou společností. To je taky jistý druh korunce. Této korupci mohli bychom jedině čeliti tím, kdybychom státní zaměstnance a státní úředníky a to i na vysokých místech platili tak, aby nemuseli sahati ke službě cizí, která je ovšem daleko lépe honorována.

Také se mluvilo o krádežích na drahách a na poštách. I to existuje, ale ne v té míře jak se ze to má. Můžeme s povděkem konstatovati, že se to již nalézá na sestupné linii. Musím však zároveň konstatovati, že jak drahoty přibývá, tak také přibývá krádeží na poštách a železnicích a když ji ubývá, ubývá také těchto zjevů. Je to jistý psychologický zjev. Musili bychom jíti na kořen toho, že totiž to, co kdysi bylo - řekl bych - příkazem nejsvětějším každého státního zaměstnance, nedotknutelnost svěřeného majetku, bylo podobným způsobem za války porušeno a jest i nyní stále porušováno. Mám z vlastní zkušenosti tyto případy: Poštovní úředníci a zřízenci měli a mají nárok na režijní uhlí v letech 1916 a 1917 železniční správa pojednou jim to režijní uhlí odmítla, nedala jim ho a poněvadž byli vyloučení také z aprovisace obecní, nedostávalo se jim vůbec žádných přídělů uhlí. Co měli dělat? Topit museli a kradli tedy, uhlí na drahách přímo z vozů. My to viděli, nadřízené úřady o tom dobře byly zpraveny - i tehdejší ministr železnic o tom dobře věděl - přece však nemohlo se proti nim zakročit, poněvadž bylo známo, že to činí z naprostého nedostatku a že to musí dělat. S touž logikou, jako hráli uhlí, nedivte se, že brali i předměty jiné, které potřebovali, jako chleba, šaty, prádlo atd. Nedivte se, pánové, tomu člověku. Když to všecko ve svém svědomí srovnával, řekl si: ťKdyž mi nikdo nebrání v krádeži uhlí, ani nadřízené úřad, ačkoli o tom vědí, pak si taky mohu vzíti chleba, vždyť ho také nemám, mohu si vzíti šaty a obuv, vždyť jich také nemám!Ť A nedivte se, jestliže kradli lidé, kteří měli takový nedostatek a postrádali chleba a byli v těch vozech a nádražích obklopeni tisíci a tisíci zásilek, kde to vonělo různými potravinami a kde věděli určit, že zásilky obsahují věci, které jsou pro jejich domácí potřebo nezbytny. Ještě jeden případ bych uvedl jako doklad. Uvedu přímo jméno. Na př. v Hloubětíně byla poštmistrová, která kupovala kradené uhlí. Chlapci ho kradli na vysočanském nádraží a přinášeli jí ho. Ona to věděla a oznámila to nadřízenému úřadu, že je nucena vzhledem k tomu, že se jí uhlí nedostává, kupovati kradené uhlí. Úřad jí neodpověděl a kdy tam šla osobně, řekl jí referent: ťŠťastná osobo! Vy víte aspoň o nějakém pramenu, kde si můžete uhlí opatřiti.Ť Těmto zjevům, jistě smutným a kormutlivým, můžeme čeliti jen tím, jestliže budeme státní zaměstnance odměňovati tak, aby nebyli nuceni sahati k různým prostředkům nezákonným a nepodléhali těm svodům. Spočívá to vůbec v lidské povaze. Když není, co mají dělat?

Musím však konstatovati, že starší zaměstnanci přirozeně se bránili všemu tomu a že také nepodlehli těmto svodům. Starší zaměstnanci nám zůstali věrní, ale něco jiného se u nich vzmáhá vzhledem k tem neutěšeným hmotným poměrům - lhostejnost. To je snad leště horší zjev ve státní službě, než cokoli jiného. Řeknu jen tolik, že je první státní nezbytností, nezbytností nejpřednější, aby byli státní zaměstnanci po stránce hmotné úplně zabezpečeni. Nezapomínejme tolik, že státní zaměstnanci a úřednictvo je důležitou složkou společnosti lidské, právě tak důležitou, jako všechny ostatní vrstvy. Já netíkám, že jsou nejdůležitější, jako vůbec žádný jiný stav není nejdůležitější ve státě, všechny stavy jsou potřebné, všechny jsou důležité, a právě proto bylo by spravedlivé, aby se také s nimi stejně jako s ostatními vrstvami nakládalo. Vzpomeňme si, proč shroutilo se carské Rusko? Proto, poněvadž mělo zkorumpovanou byrokracii, kde pomalu nekoupili jste známku na poště, dokud jste nedali úředníku bakšiš. Nezapomínejme, že také šlechtická byrokracie rakouská přispěla svou nezpůsobilostí hodně k pádu této říše. A jak jinak je tomu v Německu. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Německo přes své velké porážky zachovalo si svůj státní organismus nedotčený, protože mělo vzornou, ukázněnou úřednickou armádu, která věrně, pilně a obětavě pracovala, ať dělo se uvnitř státu cokoli. Uvedu příklad. Když v Lipsku jednalo se o převrat Spartakovců, šlo v první řadě o zabrání poštovní budovy, telegrafů a telefonů, tam pracovaly strojní oušky, ale poštovní zaměstnanci svých míst neopouštěli a pracovali, jakoby venku nic se nedělo, a také několik jich bylo zabito. Taje nejlepší doklad, že spolehlivé státní zaměstnanectvo jest nejspolehlivější oporou státní. (Souhlas.) Tím nechci nikterak říci, že bych chtěl, aby z naší Československé republiky byl utvořen nějaký úřednický stát. Já prohlašuji, že trpíme nadbytkem úřednictva a shledáváme se u nás s určitou hypertrofií, kterou musíme odstranit, ale právě to má svoje zvláštní příčiny. Předně byli jsme nuceni převzíti celou řadu úřednictva české národnosti, které bylo roztroušení po zemích bývalé řeše Rakousko-Uherské. Byli jsme také povinní podle saint-germainské smlouvy převzít úřednictvo jinojazyčné a konečně je také příčinou rozmnožení personálu přirozená potřeba. Vy sami jako občané zaviňujete do jisté míry vzrůst úřednictva a personálu. Vy žádáte aby vám rychleji jezdily železnice, chcete větší počet vlaků, chcete v každém místě poštu, chcete telegrafy, chcete telefony, chcete autobusové spojení, zkrátka chcete, aby vám státní administrativa rychle a vzorně pracovala, ale k tomu je potřebí přirozeně personálu. Ale přes to, že jsem řekl, že máme nadbytek úřednictva, přece jen úřady se topí přímo v práci. Pažte se jen přítomných pánů ministrů, jak se pracuje v jejich úřadech, jak jsou zaneprázdněny prací. Tam úřednictvo nepracuje 8 hodin, nýbrž až 14 hodin. Po té stránce musím vydat svědectví našemu byrokratickému úřednictva, že skutečně proň, 8hodinová práce neexistuje. Je to, prosím, zase bójka, jestliže se říká, že se v úřadech nepracuje. Nesmíte jednotlivé případy, že někdo snad někde nekoná svoji povinnost, bráti za normu, generalisovati. Většiny úředníků a zřízenců pracuje do úpadu, ale já neříkám, že pracuje účelně. Za to však ti zaměstnanci nemohou. Přese všechno, že máme nadbytek úřednictva, nemůžeme ku předu, protože máme těžkopádný byrokratický aparát, který jsme převzali ze starého Rakouska. Ale neříkám že to je vinou naší. My jsme museli po převratu převzít celý ten politický administrativní inventář jak byl. Naopak musíme se diviti, že všecko tak hladce se odbylo, a to zase pravím, dík naší administrativě, našemu úřednictvu dal se ten aparát do tak vzorného chodu. Ale my mnoho, píšeme, tedy trpíme starým řádem, starým systémem, tím hospodářstvím byrokratickým, které jsme převzali a které bylo svého času, jak dobře víte, přímo posměchem v celé Evropě. Ale bylo by dnes již na čase, abychom po dvou letech hleděli změniti tento těžkopádný aparát, abychom přikročili k jeho zjednodušení a od toho bude záviseti restrikce personálu. Chceme-li přivoditi snížení počtu personálu, musíme přikročiti k zjednodušení úředních výkonů a k reformě státní správy. Není možno, abychom automaticky chtěli snižovati počet státních zaměstnanců, aniž bychom při tom nepřikročili k zjednodušení úředních výkonů. Dosáhli bychom pravý opak, poněvadž tomu přetíženému personálu bychom naložili práce, kterou by nesnesl, přivodili bychom předčasnou invaliditu. Tím bychom zatížili náš pensijní etát a to si jistě nepřejeme. Musíme v prvé řadě decentralisovati zodpovědnost, to jest aby nějakou kontrolou nebo superkontrolou nebyla dušena stále zodpovědnost a rozhodování podřízených úřadů a jednotlivců. Tedy: decentralisovati zodpovědnost, při tom zjednodušiti úřední výkon, a pak jsem přesvědčen, že se dostaví automaticky snížení počtu personálu, a budeme moci onu přirozenou potřebu krýti tím nadbytkem úřednictva, který máme a nebudeme nuceni do budoucna přijímati větší počet personálu. Pan dr EngIiš zakládá si velice na své rovnováze rozpočtu. Test jistě správná, poněvadž rozpočtová politika má vždycky míti za účel určité úspory ve státní správo. A právě administrativa jest takové vděčné pole, kde by se mohlo docíliti určité úspory, jestliže budeme postupovati správně a rozumně a jestliže, jak jsem naznačil, zjednodušíme úřední výkon a zreformujeme státní správu. O reformě státní správy se velmi mnoho mluvilo v Rakousku, ale, bohužel, nevyšlo se dále z akademických rozprav a theorisování, a toho bychom si nepřáli vyzýval bych vládu, aby skutečně dosazovala takové komise, kde by nebyli jen úředníci vysocí, ale i úřednici, kteří znají praxi, interesenti mimo okruh administrativy. Tak společnou prací dosáhli bychom moderní administrativy a tím také přirozeně určitého snížení počtu personálu. Tím bych chtěl naznačiti, že musíme míti dobré a spolehlivé úřednictvo. Budeme-li míti dobré, spolehlivé úřednictvo, dobře vyškolený personál, nastane tím jistá restrikce personálu sama sebou. Chcete-li však míti, dobré úřednictvo, musíte ho dobře platiti.

To bylo jaksi úvodem, proč je nutnou a nejpřednější, jistou nezbytností, abychom úřednictvo hmotně dobře odměňovali, abychom ho pojistili tak, aby práce jeho sloužila k duhu a zdaru našeho mladého státu.

A nyní k předloze samé. Poprvé má senát rozhodovati o předloze, kterou přijala poslanecká sněmovna, ale s kterou nesouhlasila vláda. A proč s ní nesouhlasila vláda? Pro jistou položku v této předloze, která tam byla proti vůli vlády vložena. Není úhrady částkou 855 mil. korun. Když jsem včera v sociálně-politickém výboru poukázal na § 41 naší ústavní listiny, že je třeba, aby každý návrh byl předložen také současně s návrhem na úhradu a s příslušným rozpočtem, bylo mi namítnuto, že se nejednalo zde o žádné iniciativní návrhy. Chápu dobře, nejednalo se o iniciativní návrhy, ale jestliže se struktura celé vládní předlohy měnila právě tím §em 5, jestliže se zde přicházelo s návrhy docela odchylnými od toho, jak měla být předloha projednána v poslanecké sněmovně, musím pokládati tento paragraf za jistý iniciativní návrh a podle všech parlamentních zvyklostí měl tento návrh v rozpočtovém a státně-zřízeneckém výboru býti projednán již vzhledem k onomu značnému obnosu 855 mil. K.

Kromě toho ještě se vloudila jistá chyba že nebylo do této předlohy pojato také ustanovení ohledně vyplácení mimořádného přídavku pro příští rok. Jsou zde tedy jisté věcné a formální závady, pro které nemohu doporučiti přijetí usnesení poslanecké sněmovny v plném znění a musím žádati jen o to, aby byla předloha přijata tak, jak byla včera schválena sociálně-politickým výborem.

Již z důvodů finančních nesmí se zapomínati, - a musím to opakovati - kam bych dospěli, kdyby stát ukládal vládě takové výdaje, přímo miliardové, a nepostaral se současně o úhradu. Co by to mělo za následek? Naše důvěra v cizině byla by otřesena a pak bychom se nemusili diviti, jestliže naše valuta by letěla doly a jestliže bychom stěží v cizině sháněli úvěr, kdybychom podobným způsobem hospodařili. To, myslím, nikdo z nás nemá na mysli.

Tedy z toho důvodu, poněvadž zde nebylo úhrady, nemůžeme přijmouti předlohu tak, jak ji usnesla poslanecká sněmovna. Ale tím by také trpěli i státní zaměstnanci. Jestliže by klesala valuta, automaticky by se zdvihala vlna drahoty, nastalo by zdražení všech životních potřeb a všechno naše úsilí po stlačeni cen životních potřeb bylo by marné. My bychom se z toho začarovaného kruhu nikdy nedostali ven. Co znamená pro naše hospodářství v cizině rovnováha rozpočtu, nemusím dokládati. Porušením rovnováhy v rozpočtu a nějakými nekrytými výdaji bychom státním zaměstnancům, jak jsem již naznačil, nikterak neprospěli, my bychom tím derutovým hospodářstvím přivodili novou drahotu a za krátko by se státní zaměstnanci ocitli tam, kde jsou dnes. Bylo by jim snad ještě hůře, kdyby bylo možná vždycky současně se zvýšením cen životních potřeb, ať již je to zaviněno zjevy jakýmikoliv, ať již rozmnožením oběživa či novými dávkami, zvýšiti také jejích důchody, tak by ovšem státním zaměstnancům na tom naprosto nezáleželo, jestli naše valuta klesá nebo stoupá, poněvadž my bychom jim tím automatickým stoupáním udržovali jejich domácí rozpočet v rovnováze. Ale tomu není pravidelná tak. My přikročujeme k úprav požitků státních zaměstnanců jedině tehdy, když už tonou v nedostatku, když již není žádného vyhnutí. Nemyslím, že tím, co jim chceme dnes přidati, docílíme rovnováhy jejich rozpočtu. Nikterak, to jest jenom jaksi první splátka na to, co se musí později ve prospěch státních zaměstnanců státu. Také bychom neprospěli státním zaměstnancům snad tím, kdybychom chtěl] rozmnožiti zákonem nekryté oběživo, tedy tisknouti bankovky. To by jisté bylo hospodářství bankrotáře. Toho si nepřeje nikdo, tím méně si to mohou přáti státní zaměstnanci, poněvadž koruna, která dnes má malou cenu, neměla by pak ceny žádné a vzhledem k tomu, že jediný zdroj příjmu státních zaměstnanců jsou penze, tedy jejích důchody, musí jim na tom záležeti, aby tato koruna měla určitou kupní sílu a určitou hodnotu, aby prostě oni si také mohli své životní potřeby zakoupiti tak, jak to jejich finanční požitky dovolují. To také zcela správně státní zaměstnanci pochopili a dobře vědí, že existence jejich je těsně spjata s existencí státu, že osud státu jest osudem jejich. A proto dnes vidíte určité zjevy jistě potěšitelné, že část stát nich zaměstnanců přímo žádá, aby zákonodárný sbor schválil jenom to, čeho muže postrádati dnes státní pokladna, co se v rámci možností může státním zaměstnancům dáti. To jest jistě potěšitelný zjev a my jsme jim vděčni za tento projev loyality a lásky k republice. Když dnes vidí ty nedostatky, jaké jsou ve finanční správě, že není dostatek peněz a prostředků, aby vláda mohlo jíti dála sami se zříkají toho, co jim dokonce poslanecká sněmovna odhlasovala. Jest to jistě potěšitelný zjev a bylo by záhodno, aby také ostatní vrstvu vzaly si příklad z tohoto zjevu státních zaměstnanců, zvláště ony vrstvy, které přímo vyvolávají boj o ony nedostatečné zásoby požitkových statků, které slouží k ukájení lidských potřeb, a kde přirozeně je silnějším ten, kdo je dobře majetkově založen, a ten jest vždy vítězem nad tím, který tak založen není. Že stání zaměstnanci jsou po stránce důchodu na tom nejhůře, to mi jistě nemůže nikdo upříti. (Výborně!)

Tedy pokud se týče předlohy samé, má se dostati státním zaměstnancům především 100% zvýšení mimořádného drahotního přídavků ve formě tak zv. nouzových výpomocí a to až do konce roku 1921, To má vyžadovati podle propočtů ministerstva financi nákladu v částce dvanáct set milionů korun. Kromě toho prohlásila vláda, že, dovolí-li to finanční prostředky, chce vyplatiti také říjnovou kvotu a to v druh polovici měsíce prosince, což bude vyžadovati dalších sto milionů korun. Tedy celkem 13 set milionů korun. Kromě toho prohlásila vláda, že dá na ošacovací akci tři sta milionů korun a že chce liberálně vykládati zákon o propočítáni celkové služební doby.

To jest celkem devatenáct milionů korun ve prospěch státních zaměstnanců. Ovšem těch tři sta milionů korun, kterých chce vláda použíti na ošacovací akci, jest obnosem pouze průběžným, poněvadž ho dostane vláda zpět. Jest to akce okamžitá a z toho důvodu prosím, abychom prospěli státním zaměstnancům okamžitě tím, co dnes finanční správa může dát, co jest v její možnosti do konce tohoto roku. Tím ovšem nikterak nemíníme, že ukončíme sanaci hospodářských poměrů státních zaměstnanců. Pak musí přijíti druhá akce, ale zde je třeba, abychom hledali úhradu. Tedy my v resoluci, kterou navrhujeme jako sociálně-politický výbor, vyzýváme vládu, aby neprodlení? předložila příslušnou osnovu, kde by se jednalo o dalším zvýšení požitků státních zaměstnanců v té nebo oné formě, ale aby také současně předložila návrh ohledně krytí toho obnosu, který chce věnovati ve prospěch státních zaměstnanců, ovšem že ne na úkor širokých vrstev konsumních.

Tím bych byl vyčerpal svou zprávu a prosím ještě poznovu, aby slavný senát přijal předlohu tak, jak ji sociálně-politický výbor včera schválil. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji rozpočtového výboru panu dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Důvody, které zde uvedl pan zpravodaj sociálně-politického výboru, přiměly také výbor rozpočtový, aby přistoupil k navržené změně usnesení, jež nám bylo předloženo z poslanecké sněmovny. Nemusím tyto důvody opakovat.

Chtěl bych upozorniti, vážení pánové a dámy, na vážnost této chvíle. Je to totiž chvíle, kde může býti podán důkaz o tom, že náš senát přes svoje méně účelné a šťastné složení přece může míti svůj dobrý smysl v našich ústavních zřízeních. Jestliže se slavný senát přikloní k návrhu, jejž mu činí oba výbory, bude tím podán důkaz, že senát může velmi užitečnou funkci vykonávat tím, když po zralé úvaze změní usnesení, které přenáhleně učinila poslanecká sněmovna.

Vážení pánové! Platy státních zaměstnanců, o nichž jednáme, jsou jakýmsi historickým útvarem velmi složitým. Složeni těchto platů z různých těch přídavků, jak byly postupem doby povolovány, je vlastně živou historií vší té pokračující bídy státního zaměstnanectva a ovšem také pomoci, která za tou bídou přec jen pořad pokulhávala.

V zákoně samotném je citováno nejméně 7 zákonů a nařízení, částečně i z dob starého Rakouska, které mají platnost pro nynější úpravu platových poměrů. Byly povolovány měsíční přídavky drahotní, ukázalo se, že nestačí, byly povolovány mimořádné drahotní výpomoci napřed čtvrtletně, pak měsíčně a všecko to byle málo. Nynější vládní předloha navrhuje, aby ještě byly navrženy mimořádné nouzové výpomoci. Tedy věc opravdu bude již tak složitá, že mnohý statní úředník, ačkoliv nedovede si vypočítat, mnohdy mu vlastně náleží, ale ovšem každý cítí nedostatečnost svých příjmů. A jestliže budeme takto pokračovat, budou míti filologové těžkou úlohu, aby našli pro příští přídavky označení nové, odchylné od dosavadních.

V celé té historii úpravy platů státních zaměstnanců, uplatňují se dvě důležité zásady, na které bych chtěl upozorniti. Především zásada, že se plat přizpůsobuje rodinným poměrům. To je zásada docela nová, které dříve nebylo. Vždycky plat byl odměnou za práci bez ohledu na poměry rodinné. Druhá zásada je ta, že se nivelisují rozdíly mezi různými platovými stupni. Obě tyto zásady příčí se nám, ale musím konstatovat, že toho času jsou nezbytné. Stále stoupající drahota vyzvedla tak vysoko existenční minimum, že se tím situace docela změnila. Dříve bylo existenční minimum nízko i pod nejmenším platem úřednickým, takže kdo měl četnou rodinu žil nuzněji, než kdo měl malou rodinu, ale přece ten nedostatek nebyl u žádného tak naléhavý a rovněž tak různost, mezi platovými stupni nedolehly tak na úředníky v nižších stupnicích platových. Ale tím, že zdvihlo se existenční minimum! až na výši platu a nad něj, nezbylo než sáhnouti k těmto zásadám a vyměřovat různé drahotní přídavky podle početností rodin atd. a také větším přídavkem pro nejnižší platové stupni vyrovnávati rozdíl mezi stupnicemi. Snad jednou v pozdější době, až se vrátíme k normálním drahotním poměrům, bude možno vrátiti se k dřívější zásadě, jedině zdravé a správné, aby měřítkem platu pro úředníka byl vždy jen jeho výkon a nikoliv jeho poměry rodinné. Vážení pánové a dámy! Jedné věcí jsem postrádal v celém projednávání, tuším, že nikde, i když se věc projednávala v poslanecké sněmovně, ani u nás ve výborech nebyly uvedeny skutečné číslice celkového platu úředníka v jednotlivých třídách, jala vypadaly a budou vypadat po změně. Snad se zavděčím, když některé takové číslici: sdělím. Já jsem je vypočetl alespoň turu jednu relaci, totiž případ normální, úředníka ženatého se dvěma dětmi, a zjistil jsem, že úředník v XI. hodnostní třídě má doposud úhrnného platu, tedy s místním přídavkem pražským a drahotním přídavkem a mimořádnou výpomoci drahotní 11.000 K okrouhle. Bude-li obnovena vládní předloha, jak navrhujeme... (Sen dr Karas: Návrh finančního výboru!) ano podle návrhu finančního výboru, bude plat činit 15.6043 K, podle usnesení poslanecké sněmovny činil by 20.000 K. v X. třídě činí ty číslice 13.000, 18.000, 23.500 K, v IX. třídě (koncipisté, soudcové nejnižšího stupně 15.500 K, 21.000 K, 27.000 K okrouhle, v VIII. třídě je to 19.032 K, 25.762 K, 31.762 K, v VII. třídě (radové, soudní a jiní) podle posavadního stavu 23.484 K, podle vládní předlohy 31.664 K, podle usnesení poslanecké sněmovny 37.844 K, v VI. třídě (vrchní radové a obdobné kategorie) posavadní stav 25.920 K, podle vládní předlohy 34.320 K, podle usnesení poslanecké sněmovny 40.120 K, v V. třídě ministerští radové 29.244 K, podle vládní předlohy 39,084 K, podle usnesení poslanecké sněmovny 44.684 K. Tu všude uvádím vždy nejnižší stupeň dotyčné kategorie platové. Odborní přednostově, nejnižší stupeň: posud 39.636 K, podle vládní předlohy 49.236 korun a podle usnesení poslanecké sněmovny 54.836 K. Tím snad končím, do vyšších stupnic již nepůjdu.

Jestliže sociálně-politický výbor, jak už jeho pan referent uvedl, a rozpočtový výbor se vyslovil pro škrtnutí § 5 usnesení poslanecké sněmovny, tedy prosím, aby to nebylo pojímáno falešně. V jednání výborovém všecky strany zdůrazňovaly, že nepokládají úpravu podle vládní předlohy zni na ten čas za dostatečnou, a z toho se zrodila resoluce, kterou má být současně při škrtnutí § 5 vláda vyzvána, aby přec jen do 1. ledna 1921 se postarala o úpravu a o poskytnutí dalších přiměřených příspěvků státním úředníkům a zaměstnancům. Další resoluce, které vyšly z výboru sociálně-politického nepovažuji za potřebné odůvodňovati, jen o resoluci, kterou připojil rozpočtový výbor, bych se ještě zmínil.

Důvodem k této resoluci byla okolnost, že byl v jednání výborovém konstatován rozpor mezi výkladem, který dával §u 4 zástupce ministerstva financí a zástupce ministerstva spravedlností. Běželo o slovo ťVýsadníŤ zákonná zástavní práva. Srovnale s panem zástupcem ministerstva spravedlnosti jsme rozuměli tomu tak, že jest to privilegované právo zástavní, to jest právo zástavní, které má přednost před každým jiným právem zástavním, kdežto zástupce ministerstva financí pojímal věc tak, že to znamená ťvýlučné právoŤ, tedy že by vedle státu žádný jiný věřitel nesměl na předmět tohoto zástavního práva sáhnout. Také bylo ještě konstatováno ve výboru, že označení ťneobmezenéŤ zástavní právo nevystihuje pregnantně smyslu, který se do něho vkládá, totiž smyslu, že toto zákonné právo muže být vykonáváno přes předpisy, které jinak chrání dlužníkovo existenční minimum, proti exekuci. To by vyžadovalo jiné stylisace, a poněvadž jsme tím věc nechtěli zdržovati, rozhodli jsme se v rozpočtovém výboře navrhnouti přijetí tohoto paragrafu a současně doporučujeme přijetí resoluce, kterou se ukládá vládě, aby prováděcím nařízením podrobně tu věc vysvětlila a tak pochybností rozptýlila.

Bylo by možno vytýkat vládní předloze také, že zbytečně a neúčelně posavadní úpravu, již tak dosti složitou ještě komplikuje. Vládní předloha totiž v § 1 zavádí podle obdoby posavadních drahotních výpomocí nové ťnouzovéŤ výpomoci. Podle obdoby, ale přece je to neúplné. Mění se sazba pro nouzové výpomoci, mění se také okruh osob, které jsou jí účastny, a bylo by bývalo jistě jednodušší, změnit stejné i sazby a rozsah původní mimořádné drahotní výpomoci, aby to bylo srovnalé. To se nestalo, tedy zde budou diference a úřady, které budou tyto výpomoci počítat a vyplácet, budou míti práce zase stiženu. Ale také ta věc nebyla rozpočtovému výboru dostatečným důvodem, aby provedl změnu zákona, zejména když bylo poukazováno na ta, že sjednocení obojích drahotních výpomocí by způsobilo státu nové výdaje 50 mil. K, pro které také nebylo úhrady.

Končím svůj referát a doporučuji také jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát dal souhlas pozměněné osnově přijaté poslaneckou sněmovnou a aby zároveň schválil všecky navržené resoluce. (Výborně! Potlesk.)