Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Karasovi.

Sen. dr Karas: Slavný senáte! Všechny strany tohoto slavného senátu jsou postaveny před kritické dilema boj dvou stejně odůvodněných požadavků: naší republiky, jejíž blahobyt a finanční rovnováha nám přece musí ležeti na srdci, a úřednictva, jenž je zrovna tak odůvodněný, - které za dnešních poměrů se dnešními příjmy existovati nemůže. Odůvodňovat požadavky úřednictva bylo by snad nošením sov do Athén. To je patrno každému zde jest Možno snad akcentovati, zda-li úřednictvo již dnes trvá na tom, aby ve všech těch svých požadavcích bylo okamžitě uspokojeno a tu dlužna ke cti úřednictva právě zjistiti a s tohoto místa konstatovati: v tradicích dávného patriotismu svého uvědomělé složky úřednictva netrvají na tom, aby okamžitě ve všech svých požadavcích tyly uspokojeny. Slyšeli jste již od pánů předřečníků citovaná usnesení jednotlivých organisací úřednických, které se vzdávají, okamžitého splnění svých, požadavků. I já mohu prohlásiti, že úřednictvo organisované v naší straně, které čítá na 4000 členů a většinou se rekrutuje z nižších úředníků, kteří nejvíce potřebují pomoci, že i to dává okamžité splnění svých požadavků vládě k disposici, že na okamžitém jich splnění netrvá. Jestliže tedy i my k návrhu rozpočtové komise přistupujeme na to, aby úprava úřednických platů provedla se pouze v tom rámci, který je proveditelný, jsme při tom vedeni hlasy rozvážnějších vrstev úřednických, které výslovně praví: ťBis dat, qui cito dat.Ť Co prý jim bude platno, když odhlasujeme zákon, kterým jim dáváme mnohem více, když zákon bude neproveditelný a bude také neproveden. Vážení řečníci z německé strany zde navrhovali, že bylo by možno krýti ten vyšší rozpočet novou dávkou ze jmění, tedy ze jmění, kterého bylo nabyto po 1. březnů roku 1919, že by mohlo býti znovu zdaněno. Avšak pan sen. dr Brabec včera v komisi i dnes proti tomu namítl, že dávky ze jmění nemůže býti použito ke krytí běžných nákladů, že takovýto způsob úhrady není možný. Návrh poslanecké sněmovny, totiž návrh zákona, jak nám byl předložen, zajisté dává v jistém směru úřednictvu více. Jestliže my ho modifikujeme, nesmí se zapomínati, že místo §u 5 a 6 návrhu, jimiž se úřednictvu něco béře, dáváme jim zase jistotu, že zvýšení, které se jim dnes nabízí, potrvá po celý příští rok. A tato jistota také něco znamená. Pan sen. dr Brabec již poukázal k tomu, že vynechání §u 6, který my jíž opět reaktivujeme, dává se úřednictvu o 400 milionů více. Nám nejde o svržení jednotlivých členů vlády, nebo celé vlády. Stár se tvrdí, že kdyby návrh poslanecké sněmovny byl námi potvrzen, že by vláda musila, odstoupiti. Nám nejde o to, abychom vládu zachránili před pádem. Nám jde o věc. Kdybychom věděli, že po dnešní vládě bude následovati vláda jiná, která úřednictvu bude moci dáti to, čeho ono se domáhá, byli bychom okamžitě pro ni. Ale my víme, že nová vláda by to úřednictvu také dáti nemohla. Připadá mi to jako v tom díle básníka Ariosta ťOrlando furiosoŤ, kde se praví, že když někdo chce okamžitě vodu ze džbánu vylít, že voda útěkem z hrdla se zarazí a nevytéká a že každý, kdo chce rychle vodu ze džbánu vylíti, musí ho jen mírně nakloniti. Kdybychom udělali zákon, kterým dávám úřednictvu mnoho, docílili bychom toho, že by nedostali nic. Jde-li nám o to, aby úřednictvo bylo, alespoň v nejvážnějších požadavcích uspokojeno, musíme jim dáti to, co můžeme.

Pan senátor Hilgenreiner tvrdí, že resoluce, kterou navrhuje rozpočtový výbor, je pouze papírovou resolucí, máme-li prý vážně v úmyslu úřednictvu něco dáti, máme mu to dáti ve formě zákona, kterým jest vláda nucena, úřednictvu to dáti. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Proti tomu pravím: co jest nám platný zákon, když je neproveditelný, a když vidíme, že by vláda zákon provésti nemohla. Tak bychom úřednictvu zase nedali nic. Chceme-li skutečně dáti úřednictvu, co dáti můžeme, dejme mis to hned a vybídněme vládu resolucí, za kterou stojí strany senátu a o které se tudíž opírati může, aby to vykonala. Takovou resoluci nemůžeme nazývati papírovou. Při tom bych vyslovil to očekávání, že vláda při provádění zákona, o němž dnes jednáme, bude musiti nutně přihlížeti k úřednictvu zemských výborů. Úřednictvo zemských výborů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest vlastně sestátněno. Vyslovením župního zřízení jest úřednictvo přejato do státní správy a jest přirozeno, že úřednictvo zemské bude se domáhati podobné úpravy, jako má platiti pro úřednictvo státní.

Bylo by tedy záhodno, aby vláda byla upozorněna, aby ony prostředky peněžní, jichž budou zemské výbory potřebovati k úpravě té také skutečně výborům poskytla.

Na konec bych tu vyslovil prosbu, kterou zde již přednesl pan senátor Hilgenreinera sice onu resoluci rozpočtového výboru, která vyzývá vládu, aby také i duchovenstvu, zaměstnanému vedením matrik, tedy ve státní službě, poskytla výpomoci. Nezapomínejte. Vážení pánové, že toto duchovenstvo jest v tomto případě úřednictvem státním, že koná funkci státní, vede matriky, zápisy manželství, úmrtní zápisy, že jest skutečně placeno z fondů státních, t. j. z fondů státem spravovaných, že tedy platí pro ně úplně poslední odstavec b) § 1 a že úřednictvo táto - já ho nazývám v tomto smyslu úřednictvem má vzdělání vysokoškolské a že by bylo duchovenstvo postaveno onak na roveň nejnižším kategoriím státního úřednictva. Duchovenstvo se spokojí s tímto přídavkem. Myslím, že skutečně to sociální spravedlnosti velí, aby duchovenstvu v tomto nejmenším požadavku bylo zde vyhověno. Finanční efekt prý jest odhadován asi na 8 až 10 milionů K. (Předseda Prášek ujal se opět předsednictví.) To znamená asi ½% z celého efektu, který, výbor rozpočtový nabízí úřednictvu, tedy částku zcela nepatrnou, jejíž odmítnutí by musilo znamenati sociální křivdu. Tím jsem domluvíte (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu jest přihlášen pan sen. Ferd. Jirásek. Uděluji mu je.

Sen. Ferd. Jirásek: Slavný senáte! Velevážené dámy a pánové! Zajisté, že my jako strana, která opírá se o široké vrstvy lidové, máme na tom hlavní zájem, abychom právě těmto širokým vrstvám přinesli to, co od nás žádají. Počet hlasů, který byl odevzdán naší straně při posledních vol bácli dokazuje, že za stranou sociálně-demokratickou stojí velká část obyvatel tohoto státu, a zejména, že za ní stojí široké vrstvy lidové. Velevážení pánové, my zajisté máme na tom eminentně zájem na naší snahou jest, abychom přizpůsobili existenci širokých, vrstev lidových jich příjmům. Je beze sporu, že dnešní hrozné drahotní poměry nejsou v žádném směru a poměru přizpůsobeny příjmům širokých vrstev lidových. My také jsme si, plně vědomi toho, že zde stát zaměstnává tisíce a tisíce jednotlivců, kteří jsou honorováni mizerně, ať již jsou z řad zřízenců, zaměstnanců nebo úředníků. To všechno, velevážení panové, jest nám známo, avšak my také jsme si plně vědomi té povinnosti a té zodpovědnosti, jakou máme ke všem vrstvám pracujícího lidu, státu a vůči dělnictvu a jeho existenci. Proto my, kteří jsme i ve vlastní straně došli k určitým sporům proto, poněvadž určitá část našich kamarádů a naších soudruhů nechce přiznat poměr k státu, nebi nechce nalézti tu cestu ke státu, chceme uvést v souhlas potřeby pracujících vrstev lidových, s předpoklady další existence státu a s jeho udržením.. Proto také toto naše odchylné stanovisko a proto my dnes, kdy jsme se rozhodli, abychom dodrželi to, co sjednáno bylo mezi jednotlivými stranami, jsme přesvědčeni, že se dostáváme do konfliktu se svými vlastními koledy v dolní sněmovně. Ale přes to, vážení pánové, domníváme se, že jsme autonomním sborem, který také má právo v určitých záležitostech projeviti své samostatné stanovisko (Výborně!), a že musíme velevážení pánové, jako členové tohoto slavného senátu, když jsme přistoupili na systém dvoukomorový, míti také své samostatné mínění. Námi to není nijak milo, když nám sem přicházejí návrhy, kde se nám určují zkrácené lhůty k projednávání, když jsme zde pod knutou ať samotné vlády nebo dojní sněmovny. V tom směru, že se stavíme na stanovisko odchylné, činíme tak v předpokladu, abychom uvedli v souhlas zájmy širokých vrstev lidových se zájmy celku a se zájmy celé republiky. (Výborně!)

Velevážení pánové! V. Anglii stará se vláda pečlivě zejména svými cenovými indexy, aby mohla konstatovat snížení cenu a podle toho se upravují mzdy. I u nás byr bylo, podobného měřítka. Někteří pánové, kteří nenáleží k řadám pracujících vrstev lidových, jsou sváděni k náhledu, že dělníci jsou příliš placeni, že mají vysoké mzdy. Snad je to, velevážení pánové, u jednotlivých odborů, odvětví, ale ne vše obecně. My dnes ještě zaměstnáme zřízence, který má 375 K měsíčně, my zaměstnáváme úředníka od dráhy, který má 1050 K, Tedy, velevážení pánové, na jedné straně vidíme, že tam, zejména kde snad chod průmyslu to dovoluje, setkáváme se se mzdami vyššími, daleko vyššími 1500 až 2000 K měsíčně, ale na druhé strany zase stojí vydání, takže nemáme žádné měřítko ani žádný určitý princip, podle kterého by, se zde postupovalo. Jestliže jsme se rozhodli, abychom hlasovali pro vypuštění odstavce 5, usnesení poslanecké sněmovny, nečiníme tak, velevážení pánové, snad z nepřátelství ke státním zaměstnancům, nýbrž jsme přesvědčeni, že to, co nám bude se strany vlády tvrzeno, odpovídá pravdě. (Výborně!)

Musíme uvážiti dále, že schválení návrhu v tom rozsahu, jak to učinila poslanecká sněmovna, znamená hrozné zatížení pro naší samosprávu. My bychom tímto návrhem na naši samosprávu uvalili značné zatížení a nedáváme jí žádnou úhradu. Dle sdělení zástupce města Prahy znamenalo by zatížení obce pražské 60 mil. korun. Obec pražská vyčerpala už všechny možné prostředky k posílení svých financí, zavedla dávku automobilovou, vodní, ona zavedla dávku ze služek. Jestliže by se měl nový příjem 60 mil, korun státi skutkem, musilo by město Praha zvýšit přirážky při nejmenším o 500-600%, Za takového stavu nedá se myslit, že by konečné malé živností mohly existovati, a že by zde nenastal exodus, poněvadž žádný průmyslový podnik při 500-600% přirážkách nemohl by existovati. To byla důvodem, který nás k tomu vedl, a my víme, že konáme tímto projevem věc, která nenalezne sympatie u části státních zaměstnanců, a snad bude na nás poukazováno, že podléháme názorům se strany vlády. Není tomu tak. My jsme si vědomi zodpovědnosti a podpisuji slova, která pronesl v dolní sněmovně pan ministr financí, je demokracie jest zodpovědnost. A my tu zodpovědnost také, alespoň většina našich kolegů, uznáváme, zejména uvážíme-li, v jaké situaci se stát nachází následkem posledních událostí. To nás přivedlo k tomu, abychom nenalévali oleje do ohně, nýbrž abychom se snažili jíti střední cestou. Tím, že někteří páni přistoupli na resoluci, k níž si dovolím podati ještě svůj dodatek, a projevil svůj souhlas, nic se nestane státním zaměstnancům, nýbrž jest umožněno, aby vláda po zevrubném jednání a po úřadě s organisacemi státních zaměstnanců učinila to, co jest v její možnosti. Prosím, abyste dali svůj souhlas, aby resoluce, která vám byla předložena, byla přijata a aby za slovaťk ústavnímu projednáníŤ byla vložena věta: ťpodkladem jednání o novou tuto úpravu platů budiž také usnesení poslanecké sněmovny ze dne 11. listopadu 1920, § 5Ť. V tom směru, myslím, má poslanecká Sněmovna zadostiučinění, poněvadž my v resoluci ukládáme vládě, aby při úpravě, která má nastati od 1. ledna.... (Hlas: Papír nemohou jísti!) Ale poslanecká sněmovna učinila usnesení, které neodpovídalo stávajícím zvykům, poněvadž každý návrh má býti podložen úhradou. Toho navrhovatel neučinila neučinili tak ani poslanecká sněmovna. My právě chceme poslanecké sněmovně vrácením tohoto zákona umožniti, aby našla také úhradu. (Výborně! Potlesk.) O nic jiného se nám nejedná. Z, těchto důvodů budeme přirozeně hlasovati pro zmíněné návrhy. Chci zde jen přednésti důvody, které nás k tomu vedly. Je zde usnesení ankety státně-zřízeneckých organisací, která se usnesla ve schůzi dne 16. listopadu 1920 takto, ťStátní zaměstnanci prohlašují., že s ohledem na stav státních financí jsou ochotni spokojiti se prozatím s pomocí, kterou jim přináší vládní návrh zákona na nouzové výpomoci. Prosí však naléhavě, aby vláda uznala hmotnou tíseň státních zaměstnanců a do 15. prosnice t. r. předložila či oznámila anketě svůj plán, jak hodlá se zřetelem na, očekávanou lepší finanční schopnost státu o státní zaměstnance se postarati. Na tomto podkladě budiž jednáno přímo s organisacemi, t. j. s anketou, aby bylo dosaženo vzájemné shody. Kdyby jí nebylo dosaženo, předloží vláda svoje návrhy přímo Národnímu shromáždění a to nejpozději do 15 ledna 1921.Ť

Velevážení pánové! Tím jest zajisté možno. Aby příslušná organisace státní ihned vstoupIla do styku s vládou tak, aby vláda provedla to, co se jí v resoluci ukládá. Tím nebereme státním zaměstnancům, ať poštovním nebo železničním, kdyže budou viděti, že vláda nesplnila slib, z rukou zbraň a sice odepření práce. Ale my jako lidé, kteří cítíme určitou zodpovědnost, považovali jsme za svou povinnost, umožniti poslanecké sněmovně, aby ještě o tom uvažovala, a předpokládáme a jsme o tom přesvědčeni, že mezi těmi, kteří projevili svůj souhlas, budou mnozí povděčni, že zde senát učinil určitý korektiv. (Výborně. Potlesk.)

Předseda (zvoní): K navržené osnově zákona podány byly pozměňovací návrhy a to: 1. sen. dr Wiechowského, dr Hellera a soudr., 2 sen. dr Hilgenreinera, Hartla, dr Herzigové a soudr., 3. sen. dr Hilgenreinera, dr Herzigové a soudr., 4. sen. Ferd. Jiráska, dr. Witta, dr Soukupa a soudr.

Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. dr Wiechowskiho, dr Hellera a soudr.: ť§ 1 budiž škrtnut. Na místě tohoto paragrafu budiž pojato následující ustanovení:

1. Místo mimořádných (čtvrtletních) pomocí, stanovených § 1 lit. B, článku IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., budou vypláceny podle dosud platných zásad výpomoci měsíční v této výši:

Státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, zařaděným do hodnostních tříd:

Ostatním do hodnostních tříd zařaděným státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, jakož i všem ostatním nezařaděným zaměstnancům a dělníkům až de výše ročního služného:

2. Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, vypláceti se bude státním zaměstnancům:

měsíční drahotní přídavek, nařízením vlády republiky Československé z 23. června 1919, č. 348 Sb. zák. a nař., povolený, podle těchže zásad v této výměře:

a) Státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, zařaděným do hodnost. tříd:

b) pro všechny ostatní zařaděné i nezařaděné zaměstnance i dělníky:

Ustanovení § 2 znějž následovně:

1. Místo mimořádných (čtvrtletních) výpomocí stanovených. 2 zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 4, Sb. zák. a nař. z roku 1920, vypláceti se budou podle dosud platných zásad výpomoci měsíční v těchto částkách:

Příplatky stanovené v § 2 zákona ze dne 17. prosince 1919, Sb. z. a n. č. 3 z r. 1920, zůstávají nezměněny.

Ustanovení § 1 nařízení z 11. září 1918, č. 333 ř. z. o převzetí daní, služebních tax, kolkového poplatku z kvitancí a pensijních příspěvků, zůstávají až nadále v platnosti. Ustanovení §, 1 a 2 tohoto zákona nabývají platnosti 1. říjnem 1920.

V § 3 druhý odstavec, čtvrtý řádek ze zdola budiž ť1. listopaduŤ škrtnut a nahražen ť1. říjnaŤ.

K § 5 se navrhuje:

V případě, že bude zamítnut pozměňovací náš návrh k § 1 a 2, navrhujeme, aby § 5 osnovy zákona zprávy výborové byl škrtnut a aby na jeho místě nastoupilo znění přijaté poslaneckou sněmovnou jako 5, k němuž přistoupí jako čl. C toto znění:

Dnem 15. prosince 1920 vyplacena bude všem zařaděným i nezařaděným státním zaměstnancům (i dělníkům) a učitelům nákupní vánoční podpora ve výši jednoměsíčního obnosu vyplácených nákupních (čtvrtletních) výpomocí.

§ 6 zůstane jako ť§ 6Ť.

Návrh sen. dr Hilgenreinera, Hartla, dr Herzigové a soudr. k 1 usnesení poslanecké sněmovny: ťSenát N. S. R. Č. nechť se usnese ad § 1, Nouzová výpomoc poslaneckou sněmovnou schválená má se zvýšiti od 1. října 1920 o 100%. Všem státním zaměstnancům má se vynaložiti ošacovací příspěvek v částce 2000 K za muže, 500 K za ženu a 300 K za každé dítě.Ť

Doplňovací návrh sen. dr Hilgenreinera, dr Herzigové a soudr. k § 2: ťPensionovaným státním úředníkům mají se vyplatiti drahotní přídavky jako státním zaměstnancům aktivním.Ť

Návrh sen. Ferd. Jiráska, dr Witta, dr Soukupa a soudr.: ťResoluce sociálně-politického a rozpočtového výboru k zákonu o nouzové výpomoci civilních a vojenských zaměstnanců jakož i zaměstnanců v podnicích a fondech státem spravovaných budiž doplněna takto: Za slovy ťk ústavnímu projednáníŤ budiž vložena tato věta: ťPodkladem jednání o novou tuto úpravu platů budiž také usnesení poslanecké sněmovny z 11. listopadu 1920 (§ 5).Ť

Předseda (zvoní): Přejí si páni referenti doslov?

Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Několik slov mám k doslovu.

Předseda: Slovo má p. sen. R. Pánek.

Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Slavný senáte! K debatě samé nemám, co bych zvláště připomenul. Důvody proti předloze, tak jak byly schváleny a odhlasovány v sociálně-politickém výboru, byly uvedeny mými předešlými pány řečníky na pravou míru. Chtěl bych pouze zmíniti se o té resoluci, která byla nazvána resolucí papírovou. Popírám, že by měla míti resoluce v naši Československé republice takový význam, jako snad svého času v Rakousku, kde ji vláda prostě nerespektovala. Nám musí vláda to, co my v resoluci přijmeme, také akceptovati a splniti. My ji dáváme prostě jen k tomu čas, aby co žádáme, mohla také vyplniti. Všichni jak jsem z debaty vystihl - ať jsou to řečníci pro či proti jsou za jedno v jedné věci, že státním zaměstnancům jest třeba pomoci, a to rychle pomoci. V tem jsme všichni a jedno.

Kdo chce tedy, aby se státním zaměstnancům pomohlo okamžitě, musí hlasovati s předlohou, jak jest navržena, poněvadž jest zde pro ni úhrada a vláda má možnost, okamžitě ji realisovati. Druhá akce jest ta, kterou měla na mysli poslanecká sněmovna. Ona sama vystihla zcela správně že není možno, okamžitě realisovati druhý požadavek, proto ten, § 5 také má platiti teprve od 1. ledna 1921. Tedy to jest věc, kterou můžeme odložiti a není třeba, abychom okamžitě komplikovali tuto předlohu se zákonem dalším, pro nějž není úhrady. Máme ještě 6 neděl času a zde za tu dobu bude musiti vláda vzhledem k tomu, že přijímáme resoluci, za kterou stojí jistě všechny strany v tomto slavném senátu předlohu tu realisovati, (Sen. dr Wiechowski [německy]: A nebude-li tu úhrady?) To jest rovněž v resoluci řečeno, že se musí, vláda o úhradu postarati, pak by nebylo ani pro ten § 5 úhrady, když by zde úhrady nebylo.

Posud se o úhradě nemluvilo. Správné zde bylo řečeno posledním panem řečníkem senátorem Jiráskem, že rozpočtový výbor neměl možnosti, aby se o té úhradě vyslovil. Musíme tedy rozpočtovému výboru tu možnost poskytnouti, a proto se tato druhá část toho zákona předkládá. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Dvě miliardy vojenských výdajů!)

Jestliže se snad mluví zde o tom, že by mohly býti nějaké škrty v rozpočtu ministerstva národní obrany, nemám přirozeně možnosti, abych zkoumal nutnost různých položek, jejich pravdivost nebo jejich skutečnost v rozpočtu ministerstva národní obrany. To je věcí rozpočtového výboru. Ale řeknu vám tolik, bud budeme míti řádnou armádu nebo nebudeme míti žádné armády. Chceme-li míti řádnou armádu, musíme ji vybaviti tím, čeho potřebuje, aby byla na svém místě. My nemáme armádu pro nějaký výboj, nýbrž jí potřebujeme pro obranu našeho státu, naší říše. Kdybychom nedali naši národní obraně, našemu vojsku to, co potřebuje, pak by i těch málo peněz bylo oknem ven vyhozenými penězi, kdybychom se na ní nemohli za všech okolností spolehnouti.