Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr financí dr. Engliš.

Ministr financí dr. Engliš: Slavný senáte! Nechci mluviti zde o celém komplexu otázek, které souvisejí s vládní předlohou, nýbrž chci se pouze omeziti na to, o čem se zde vede debata, ta je na otázku sanace válečných půjček. Velectění pánové! Bylo zde mnoho mluveno o právu; ale právo jest rubem povinnosti, jak ještě zdůrazním na konec, a českému státu nebylo uloženo za povinnost, aby válečné půjčky platil. Válečné půjčky jsou dluhem bývalé monarchie. Předválečné dluhy bývalé monarchie bylo uloženo za povinnost platiti sukcesivním státům. A kdyby náš stát nechtěl platiti plně úroky i valutu předválečných dluhů, které mu budou, přikázány, pak by si počínal jako bankrotář. Ale on je platiti bude. Ve příčině půjček válečných praví smlouva saint-germainská, že žádný ze sukcesivních států nemá povinnost je platiti, a dále že zvláště Rakousko nemá žádných povinností vůči našim příslušníkům. Jestliže se tedy mluví o povinnosti, pak by ta povinnost byla zde pouze vůči bývalé monarchii, a peněžním representantem této bývalé monarchie jest dnes nekolkovaná bankovka. A kdybychom my převzali ten závazek staré monarchie 100 procenty a vyjádřili ho v peněžním representantu této monarchie - tedy bychom ho vyjádřili v nekolkovaných bankovkách - pak 100 korun nekolkovaných bankovek se rovná dnes 20 K Československé republiky. Kdybychom honorovali válečné půjčky plně, jak by je honorovala Vídeň ve svých korunách, pak bychom dnes platili za válečné půjčky pouze 25 K nebo o něco málo víc. Stejně by tomu bylo, kdybychom se postavili na stanovisko polské a chtěli uhrazovati půjčky jako Polsko v relaci 70:100. Ale, velevážení pánové, my se nedíváme na to, jako na dluh monarchie, poněvadž bychom jej musili honorovati jen v této zmenšené kvotě. Víme, že by to nešlo, poněvadž našim peněžním ústavům, zatíženým půjčkami, na straně vkladů se ta hodnotná jednotka nezmenšila, a proto nemůžeme ani na straně jejích aktiv ji zmenšiti. My se díváme na celý problém jako na problém válečných škod. Ale to není jen jediná válečná škoda, kterou jsme utrpěli. My jsme utrpěli ještě jiné škody majetkové, především na životě a na zdraví a pracovní způsobilosti lidu. Táži se vás, co jest větší škodou pro člověka, ztráta jeho zdraví, jeho života, jeho pracovní způsobilosti čí ztráta jeho majetku? Mohl stát hraditi tyto škody, které vznikly na životě, zdraví a pracovní způsobilosti někomu plně? My jsme se netázali invalidů, zdali bojovali pro Rakousko nebo proti němu, nýbrž řekli jsme: ťVy jste invalidi, a proto vás musíme udržeti při životě i existenci!Ť Ale my jsme nemohli odčiniti všecko to, co ztratili invalidé, nýbrž dáváme jim aspoň to, co jest nutno k hospodářské záchraně a sanaci jich. Nemůže nikdo od nás žádati, abychom v otázce nápravy škod, které nedotýkají se života a zdraví, šli dále než v těchto věcech. My se tedy díváme na otázku tuto jako na odčinění jistých válečných škod, a tu, velectění pánové, také neptáme se, zdali ty půjčky byly placeny proto, aby válka byla prodlužována či ne. My nechceme tu věc řešiti snad národnostně; nýbrž hospodářsky a sociálně-politicky, jak jest nutno. Jestliže jedenkráte Němci - a všichni přiznávají, že jsou nejvíce zatíženi půjčkami válečnými - stalá se součástkou tohoto státu, pak jsou stejně cennými občany jako my, pak jejich hospodářství tvoří součástku hospodářskou našeho národního celku, pak přestáváme se ptát, kdo má půjčku válečnou, zda Češi či Němci či Slováci. Naši občané ji mají, a my ji odškodňujeme a nakládáme s ní jako se zjevem válečných škod a podle toho musíme s ní nakládati. Jestliže chceme a potřebujeme právě spolupráce všech národů tohoto státu, nemůžeme v jedné věci říkati: ťTo jest jiný národ než ten!Ť V tomto poměru ke státu jsou stejnými občany. (Výkřik německých senátorů.)

Velectění pánové! Já vás, pánové z německé strany, ubezpečuji, že bylo velké odvahy k tomu třeba, přijíti s touto předlohou do parlamentu, a jestliže, pánové, proti mně útočíte - specielně proti mně že já jsem odpověden, že já dobývám vítězství nebo nedobývám, mýlíte se. Jest to otázka, která závisí také na jisté hospodářské nosnosti. V parlamentu pánové byli svědky, že jsem šel se svými koncesemi v mnohých hadech dále, nežli přijal výbor rozpočtový. Nezáleží na mé ochotě, možná, že jsem riskoval celou svou politickou existenci, ale přinesl jsem ji, poněvadž jsem přesvědčen, že stát potřebuje ne kredit, nýbrž že tato otázka leží jako těžký balvan v cystě každé další spolupráci, že není mezí námi možno, aby došlo k vyjasnění, pokud tato otázka nebude uklizena. Denně se mi hrozí vraždou s vaší strany, poněvadž jsou lidé informováni, že já jsem ten, který jim bere nebo nedává to, co jest jejích právo. Já se nebojím. Jestliže každý, kdo slouží republice, slouží jako voják a na tu povinnost se tak dívám - pak musím vzíti také veškeré povinnosti, které z toho plynou i to nebezpečí. Jestliže v této službě padnu, jsem přesvědčen, že padnu za dobrou věc. (Výborně!)

Velectění pánové! Otázka, neplatíme-li mnoho, anebo neplatíme-li příliš málo, se řeší s mnoha různých hledisek. Podle toho se občanstvo rozpadá ve dvě skupiny, z nichž jedna jest ta, která válečnou půjčku má, a druhá ne. A ti v českém táboře, kteří válečných půjček nemají, praví: ťNeplatit, neplatit!Ť A ti, kteří je mají, přirozeně chtějí je míti zaplacené plnou hodnotou. Mezi těmi dvěma tábory projíti, v tomto středu leží zájem státu. Ale, bohužel, stojíme-li na tomto stanovisku, na tomto zájmu státu, všem skupinám se zalíbiti nemohu a přirozeně jsem předmětem útoků, obou stran. Volili jsme číslo 75 proto, poněvadž je to číslo lombardu. Jen při tomto čísle bylo možno zachrániti konstrukci, která řeší lombard soukromníků u spořitelen a spořitelen u bank.

Jestliže někdo myslí, že je to mnoho, budiž! Ale ať na české straně uváží, že dnes připláceti je právě těm, kteří jsou držiteli půjček, také velmi těžkou obětí, a že tím se vlastně těch 75 znehodnocuje. Ale na německé straně uvidíte, že přijde doba, že těch 75 bude jim dosti. Dnes ten úrok se slibuje nízký, poněvadž máme napětí na peněžním trhu, které nebude vždy, a ten, kdo ponechá si papíry v rukou, dočká se zlepšení kursu, a my také učiníme všecko, aby ten kurs toho papíru hluboko neklesl. Jsem ochoten při majetkové dávce přijímati ten papír jako jiný cenný papír potud, pokud vůbec cenné papíry budou přijímány. Naše konstrukce majetkové dávky je tak zařízená, že má sloužiti k nápravě měny. Na to budeme potřebovati 6 až 8 miliard korun, co nad to vynese dávka z majetku, zajisté použijeme k tomu, abychom zmenšili svůj státní dluh. Ale budeme přijímati státní papíry a pak není žádného důvodu, proč by ten papír měl býti přijímán a jiný ne.

Nejtěžší výtka, která byla vyslovena proti této osnově, byla výtka nesociálnosti tohoto zákona. Přiznávám, že původní vládní osnova v parlamentě byla tvrdá, zbytečně tvrdá, ale byl to první vjezd zkusmo do těch politických rozporů o této otázce, a bylo nutno vysondovati, jaká jest psychologická a politická nosnost pro tu věc, než se mohlo přijíti s řešením, které bylo věcným přes veškeré námitky sem spadající.

Nuže, poslanecká sněmovna přinesla opravy, které tuto věc sociálně tvrdou nečiní, neboť vyňaty jsou z toho řešení osoby, které, jak zákon praví, mají majetek pouze do 25.000 korun, při čemž se však válečná půjčka má počítati pouze nominale 40. Tedy, když někdo má válečných půjček za 62,000 korun, stále patří mezi ty, kteří nespadají pod tento zákon. Proč nemají určití lidé spadati pod tento zákon? Poněvadž když neupíší, tedy úpis jejich válečné půjčky propadá. Těm pak, které vyjímáme - a to bych velmi nahlas chtěl říci, poněvadž stále tiskem, a prosím, budiž mi odpuštěno, když řeknu německým tiskem, jest útočena - chceme dáti něco lepšího. Dnes mne došla z Aše zpráva od okresního hejtmana, že je tam krajní pobouření mezi lidem, že těm; kteří nemají majetku 25.000 korun, nechceme dáti vůbec ničeho a lidé prý řekli, že když nejméně majetní nemají dostat, že to nestojí za to vypláceti. Okresní hejtman řekl, že je šťasten, že to není tak, a že jim to vysvětlí. Tisk koná v tom špatnou službu. Chápu, že chce pomáhati, ale od jistých bodů se stává věc nebezpečnou, neboť jestliže se mluví o katastrofálním řešení, že dáváme 15%, jestliže se mluví o záhubě anebo lupu anebo o něčem takovém, pak jest pochopitelno, že nastává znepokojení mezi obyvatelstvem. Ale každý haléř, který dnes spořitelny musejí vydávati lidem z jejich vkladů k vůli ohrožení jejich postavení, ohrožuje také postavení spořitelen. Není tomu tak. Toto řešení zabezpečuje existenci spořitelen. Já arci vím, že budou musiti několik roků se přičiňovati a šetřiti, my všecko pro ně učiníme a vytvoříme pro ně garanční fond. Nechceme, aby padly spořitelny, které za sta milionů korun válečných půjček koupily. Právem tak činily v Rokousku, ačkoliv na vítězství sázely, ale po převratu stala se tato hodnota pochybnou hodnotou. Ovšem neměly tak činiti. My však chceme pro spořitelny všecko vynaložiti. Jest to první veliký značný krok, který pracuje k tomu ozdravění hospodářství, musí si však ty ústavy býti vědomy toho, uchopiti se té ruky a pracovati. To, že jsme je vyňali z § 12, neučinili jsme snad proto, že bychom řekli; že dostanou o něco víc. Více dostati nemohou. Ale jen proto jsme je vyňali z § 12, aby nenastaly pro ně ihned bilanční důsledky, aby mohly bilancovat ještě do té doby, dokud jím nepomůžeme bilanci zřáditi a překonati nesnáze, které pro ně z toho plynou.

Nuže pro ty, kteří jsou z § 12 vyňati, to jsou ti, kteří mají držbu válečných půjček do 60,000 korun, co chceme pro ně učiniti? Lepšího něco, než pro ostatní! To budiž zde konstatováno. I kdyby to lepší záleželo pouze v tom, že nejsou povinni nic dopláceti, a že dostanou přímo do ruky od státu rentu, jest to již veliká výhoda, kterou jim poskytujeme. To jest to nejmenší, to se jim jistě dostane. V jaké formě a kolik dostanou nemohu však říci proto, poněvadž, pokud nemám provedený soupis, který budeme dělat se zřetelem k tomuto zákonu, pokud nemám podle osobních znaků zjištěn veškerý majetek, osobní poměry, držby a nabytí atd., nemohu se o takové věci vysloviti. Jasný úmysl jest - to budiž řečeno - že lépe chceme se postarati o ty vyňaté.

Pro ty, kteří spadají pod zákon, zůstane řešení namnoze tvrdým potud, pokud oni opravdu nemají, čím by doplatili. To jest slabinou toho zákona, že nutí k upsání půjčky ty, kteří mají válečné půjčky. Ne vždy ti, kteří jsou držiteli válečných půjček, jsou právě schopni, aby státu připůjčili, naopak po případě jsou jiní schopni, kteří by měli státu půjčit a kteří nepůjčili a nedali. To jest pravda a já to přiznávám. Ale právě nyní budeme pracovati na kooperaci, aby ti, kteří mají peníze a kteří půjčili, spojili se s těmi, kteří mají válečné půjčky, a aby ve vzájemné kooperaci pomohli jim uchrániti hodnotu válečných půjček. My jsme ochotni bonifikovat tuto kooperaci, učiniti vše, aby ti kapitalisté, ať venkovští, ať městští řekli: Já chci půjčit státu na 5 1/2 a 6%, abych zachránil sirotčí peníze, fondy, nadace, které se spojí kooperací s nimi. On neztratí nic, on bude míti 5 1/2 a 6%ní papír, on neudělal žádné oběti jiné, než že státu půjčil. A tu ještě mu dáváme úrok. Uvažte, jaký občanský, státo-hospodářský to má význam, jestliže se tato kooperace podaří mezi venkovem a městem, mezi bohatými a chudými, mezi kapitalisty a držiteli válečných půjček! Ale to není věc bodáků, paragrafů a policie, to jest věc společné činnosti celého národa, bude-li chtíti či ne. Budete-li hroziti: ťNepoužijeme tohoto zákona, necháme jej ležeti lademŤ, žádná vláda nezmůže nic. Neboť není naděje, i kdybychom řekli, že budeme válečné půjčky honorovati 92 nebo 100%, že bude ta nosnost mezi politickými stranami, které, bohužel, pro tento zákon musí hlasovati, ačkoli mají nejméně interesu na válečných půjčkách, a hlasují pro osnovu zákona jedině proto, poněvadž vidí, že tu běží o zájem státu.

Chtěl bych ještě podotknouti, že § 9, který byl s druhé strany předmětem útoků, není na ochranu bank, jestliže ústav má právo použíti lombardových dluhopisů. Jestliže ústav řekne, když lombard propadá: ťJá si dluhopisů použiji sám k úpisuŤ, jest to především na ochranu ústavů pro lidové peněžnictví. Představte si, že máte u spořitelen upisovatele, kteří tam papíry bombardovali, tohoto zákona nepoužijí, ku placení nejsou způsobilí a lombard opustí. Co pak má ta spořitelna dělat? Vždyť ona by ztratila své peníze. Dává-li se jí možnost, když dlužník nechce do jisté doby použíti svého práva, aby zachránila svoje peníze, jest to jen účel § 9, a nutný důsledek § 12. (Hlas: Spořitelny nemají na to prostředků!) Spořitelna nemusí si opatřovati hotovosti, nýbrž může si opatřiti peníze lombardem. My potřebujeme pro tuto dobu rozvahu a klid, potřebujeme klidně říci, že není žádného podnětu k tomu, aby lidé dnes za každou cenu prodávali půjčky, a stali se tak okamžitě snad kořistí spekulantů nebo bank. Vždyť ta doba pro upisování je upravena a prodloužena tak, aby v té době se podařilo všechno učiniti, co učiniti si přejeme, aby nemusilo dojíti k takovým náhlým prodejům. Kdyby dnes lidé začali a tím poplachem nesprávných zpráv rozšířených byli pohnuti k tomu, aby se půjčky náhle prodávaly, přiznávám, že by mohli mnoho ztratit. Toho si nesmíme přáti. Žádná panika, klid, neprodávat! Ale odpovědný jest každý ten, který v tomto směru nepůsobí. Právě tak jest odpovědný za budoucí osud válečných půjček ten, který praví: ťNepoužijeme tohoto zákona a vyčkáme.Ť Nevím, zdali přijde ten finanční ministr, který bude míti větší odvahu, aby řekl víc, než jsem řekl já. Možná, že se najde, ale jestli se najde ještě větší nosnost politická mezi těmi, kteří to budou muset odhlasovati, to nemohu prorokovati. (Souhlas.)

Bylo zde mluveno o právu. Právo je moc, podle Iheringovy theorie, ale my Čechové se nedíváme podle této německé theorie na právo. Pro nás není právo moc, nýbrž rubem povinnosti, (Výborně! Potlesk.) Povinnost je to primérní ve státě (Výborně!) a v celém státním životě, a když někdo povinnost má, pak pro mne vzchází z toho práva. Tato theorie, tato doktrina vznikla na půdě české, z českého nazírání na právo a myslím, že jest zdravá. Myslím, že byli bychom všichni šťastnější, kdybychom mluvili napřed o povinnosti a pak o právu. Dovolte, abych to aplikoval na nacionalismus. Já řekl již v poslanecké sněmovně, že ctím každý nacionalismus, poněvadž národ je určitá forma národnosti. Špatný člověk, který nemiluje vlastní národ, ale já miluji a ctím nacionalismus positivní, to jest ten, který vlastní národ ctí, ho miluje, pro něj pracuje, ne ten, který nenávidí druhého, (Výborně! Potlesk.) V této chvíli bych to řekl na pravo i na levo, na obě strany. Pro sebe bych si řekl: Můj nacionalismus v poměru ke státu jest povinností ke státu a plniti tuto povinnost, znamená ne ptáti se, jaké je moje právo, nýbrž ptáti se, jakou povinnost ke státu mám a to činiti. Tak si vykládám svou největší národní práci. Právo je rub povinnosti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Vetter.

Sen. dr. Vetter (německy): Slavný senáte! Uznávajíce katastrofální důsledky, které musí míti v zápětí projednávaný zákon pro německý národ v sudetských zemích a pro německé úvěrní ústavy, v jichž rukou se nalézá největší část válečných půjček, podali senátori, náležející k německému parlamentárnímu svazu, řadu pozměňovacích návrhů a odůvodnili je věcně svými řečníky. Tyto pozměňovací návrhy domáhají se jen jediného účelu, zmírniti poněkud nespravedlnosti a krutosti, také však státně-finanční nebezpečí zákona. Vyzývám tudíž většinu této slavné sněmovny k souhlasu s našimi návrhy. Odmítnu-li se naše dobře uvážené pozměňovací resp. doplňovací návrhy, nezbývá nám dalšího prostředku k zamezení uskutečnění tohoto zákona a prohlašujeme tímto co nejslavnostněji, že odmítáme jakoukoli spoluodpovědnost za následky tohoto zákona, přijatého proti našim odůvodněným námitkám. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Dovoluji si oznámiti, že mně byla padána celá řada pozměňovacích návrhů. Prosím p. zapisovatele, aby je přečetl.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 1: Mezi slova: ťna kterém seŤ a ťzúčastnitiŤ budiž vsunuto slovo: ťmohouŤ.

Návrh senátora Reyzla a soudr. k § 3: Mezi privilegovanými osobami buďte dále uvedeny: Zemské komise pro ochranu dítěte a péči o mládež, dále veškerá zařízení pro dětskou péči (opatrovny, dětské domoviny, stravování dětí atd.), jakož i všechny vzdělávací a dobročinné ústavy veřejného i soukromého rázu.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 3: V 1. odst. dole buďtež místo slov: ťsloží a připlatíŤ dána slova ťmohou složiti a připlatitiŤ.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 3: V odstavci 3a) budiž místo K 75.- uvedeno K 92.-.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 3: Poslední odstavec § 3 budiž škrtnut.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 4: V odst. 1, buďtež místo slov: ťsloží a připlatíŤ uvedena slova ťmohou složiti a připlatitiŤ.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k §u 4: V odst. 4a) budiž místo K 75.- dáno K 85,- a místo 3 1/2%ního zúrokování uvedeno 4%.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 4: Poslední odstavec tohoto paragrafu budiž škrtnut.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 7: Do odstavce 1, buďte vsunuta slova: ťnebo že před 28. říjnem 1918 v Československé republice bydlel, jestliže se během 3 měsíců po vyhlášení zákona o ratifikaci mírové smlouvy ucházelo přiznání státní příslušnosti, po případě o zajištění, aby byl do domovského svazu některé československé obce přijat.Ť

Návrh senátora Hartla a soudruhů na změnu předlohy zákona, vládou podané, týkající se čtvrté státní půjčky, majitelů rakouské a uherské válečné půjčky, a účasti na upisování této půjčky.

Podepsaní senátoři navrhují: Senát račiž se usnésti:

a) § 3 mění se tím způsobem, že konec paragrafu počínající slovy ťsloží dluhopisy válečných půjčekŤ, se škrtne, a nahradí se tímto zněním:

ťsloží své válečné půjčky a obdrží za to jen 5% státní půjčky stejné nominální hodnoty.

Složí-li jmenované ústavy při předložení svých válečných půjček současně hotovost k opatření nové 6% státní půjčky, pak vymění se jim ona část válečné půjčky k výměně nabízené, jejíž jmenovitá hodnota rovná se zaplacené hotovosti na uvedenou státní půjčku, za 5 1/2% novou státní půjčku, stejné nominální hodnoty.Ť

b) § 4 budiž škrtnut a nahražen těmito ustanoveními:

ť§ 4. Jiné osoby, ať fysické či nefysické složí své válečné půjčky a obdrží za ně 4 1/2% novou státní půjčku stejné nominální hodnoty. Složí-li jmenované osoby při předložení svých válečných půjček současně hotovost na opatření nové 6% státní půjčky, pak nahradí se jim ona část válečné půjčky k výměně nabízené, jejíž nominální hodnota rovná se hotovosti za uvedenou státní půjčku, za 5% novou státní půjčku stejné nominální hodnoty.Ť

c) Změnou § 3 a § 4 stává se § 12 předlohy bezpředmětným a budiž tedy škrtnut.

d) Rovněž tak budiž škrtnut § 9: Zaplacení lombardovaných válečných půjček upraví se zvláštním zákonem, který vláda co nejdříve předloží. Po stránce formální navrhuje se: Tento návrh budiž přikázán rozpočtovému výboru k projednávání podle jednacího řádu.

Návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 9 a k § 12:

1.) 3. a 4. odstavec § 9 odpadá.

2.) § 12 ve znění předlohy budiž škrtnut a na jeho místo dáno:

ťKdyby pozdějším zákonem, upravujícím definitivně zaplacení rakouských a uherských válečných půjček, byly válečné půjčky honorovány za příznivější kurs, nežli je stanoveno v tomto zákoně, budiž zaplacen upisovatelům státní půjčky podle tohoto zákona rozdíl mezi přejímacím kursem na základě pozdějšího zákona a přejímacím kursem na základě tohoto zákona.Ť

Eventuální návrh senátora Reyzla a soudruhů k § 12.: Osoby fysické a právnické, které nejsou osvobozeny od dávky z majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. a které nepoužijí ve lhůtě nařízením stanovené výhod tohoto zákona, neobdrží pro ten díl jejich jmění, který obnos 25,000 Kč přestupuje, žádné jiné náhrady za válečné půjčky. Do jmění se pro tento účel také započítávají válečné půjčky ve 40% jmenovité hodnoty.

Návrh sen. K. Fridricha k osnově zákona:

§ 12 odstavec první budiž změněn. Slova ťneobdržíŤ až ťpůjčkyŤ buďtež vyměněna za slova ťnemají nároku na jiné odškodněníŤ.

Návrh senátora Karla Fridricha:

§ 12 posl. odst. budiž změněn: ťPředcházející ustanovení se však nevztahují na osoby, v § 3 tohoto zákona uvedené.Ť

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegla a soudr. k § 7:

První slova mají zníti: ťOstatní upisovatelé podle § 3 a upisovatelé podle § 4 jsou povinni prokázati.Ť

Návrh senátora Karla Fridricha k osnově zákona a odškodnění válečných půjček:

Nově navrhovaná změna § 3: ť... a zaplatí na každých 100 K vál. půjčky 100 Kč hotově, a dostane:

1.75 Kč nominále nové státní půjčky o úroku 5% a

2. 100 Kč nominále nové státní půjčky o úroku 5 3/4%.

Dlužní úpisy ad 1. a 2. jsou slosovatelny v 45 letech, a to od 30. dubna 1935 do konce r. 1979.

Při úpisech ad 2. jest slosování spojeno s premií 25% hodnoty nom. Právo státu na konversi tu přestává. V případě konverse dlužních úpisův ad 2. jest vyplatiti jeho majiteli premii 25 K na 100 K.Ť

Návrh senátora Karla Fridricha: § 9 a 12 osnovy zákona buďtež škrtnuty.

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela k § 1: Mezi slovy ťse zúčastníŤ a ťvlastníciŤ mají býti vložena slova ťmimo ostatní obyvatelstvo takéŤ.

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela k § 3:

Jako poslední odstavec má býti připojeno: ťNadace jsou zproštěny povinnosti k hotovému připlácení, pokud nemají žádného hotového jmění, a také bez porušení předpisů platících pro hospodaření s nadačním jměním nejsou s to, aby si zaopatřily hotového jmění.Ť

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela a soudr. k § 3:

Místo slov ťjmění opatrovanecká a sirotčíŤ mají býti vložena slova ťjmění opatrovanecká, sirotčí a pozůstalostníŤ.

Po slovu ťnadačníŤ má býti dodáno ťuniversity, fakulty a vysoké školy vůbecŤ.

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela k § 4:

Jako poslední odstavec má býti připojeno: ťOsoby v § 3 uvedené mohou býti posuzovány podle tohoto paragrafu, jestliže se vzdávají výhod § 3.Ť

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegla k § 6:

První slova mají zníti: ťSpolky, korporace, společnosti a fondy jsou povinny prokázati.Ť

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela k § 9:

Slova obsažená v třetím odstavci ťve lhůtě stanovené nařízenímŤ mají býti nahražena slovy ťve lhůtě jednoroční ode dne vyhlášení tohoto zákonaŤ.

Návrh senátora Karla Fridricha:

Do osnovy budiž jiný § 5 vsunut: ťZ obnosů hotovosti na základě § 3 a 4 doplatitelných budiž onen obnos sražen, který činí rozdíl mezi praktickým emisním kursem půjčky a mezi její jmenovitou hodnotou.Ť

Pozměňovací návrh senátora dr. Spiegela a soudr. k § 12: Slova ťve lhůtě nařízením stanovenéŤ mají býti nahrazena slovy ťve lhůtě jednoroční ode dne vyhlášení tohoto zákona.Ť

Návrh sen. dr. Mayr-Hartinga:

Titul zákona má zníti: Zákon ze dne .....1920, o užívání rakouských a uherských válečných půjček k upisování čtvrté státní půjčky Československé republiky.

Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga k paragr. 7, odst. 1.: ť... republiky nebo ve lhůtě stanovené nařízením státního příslušenství dostal.Ť

Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga k paragrafu 12, odst. 3.:

Pak-li během jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona pro osoby v prvním odstavci uvedené nový zákon ničeho jiného neurčí, platí pro ně paragr. 4 tohoto zákona, avšak s tím rozdílem, že nepřiplatí nic více, nýbrž obdrží za každých 100 K vál. půjčky jeden z dluhopisů v paragr. 4 lit. b uvedených.

Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga k paragr. 9, odst. 3.:

Slova: ťz lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75%, jakož iŤ buďtež škrtnuta!

Předseda (zvoní): Dále jsou zde navržené resoluce. Prosím, aby byly přečteny. Zapisovatel sen. dr. Krouský (čte):

Resoluční návrh senátora dr. Fáčka a druhů k předloze zákona o čtvrté státní půjčce Československé republiky a účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na její upisování:

ťV prováděcím nařízení budiž výslovně stanoveno, že osobní majetek příslušníků domácností se při rozhodování o povinnosti upisovací podle § 12 nesčítá.Ť

Resoluční návrh senátora dr. Fáčka a druhů k téže vládní předloze zákona:

V prováděcím nařízení budiž k § 8 zákona ponecháno finanční správě, aby volně oceňovala průvodní moc provedeného důkazu, zejména svědeckého a okolnostech pro použití výhod zákona rozhodných.Ť Resoluční návrh senátora dr. Fáčka a druhů k téže vládní předloze zákona:

ťV prováděcím nařízení budiž ustanoveno výslovně k § 12 zákona, že zákonná újma nepostihne toho, kdo v omluvitelném omylu udal svůj majetek níže, nežli byl dodatečně pro dávku z majetku oceněn.Ť

Návrh resoluce senátorů Jana Jílka a dr. Josefa Karasa k předloze zákona o IV. půjčce republiky Československé a o účasti majitelů válečných půjček na její upisování (číslo tisku 47):

Slavný senáte, račiž se usnésti:

ťVláda se vyzývá,

1. aby v době co nejbližší učinila zvláštní opatření na ochranu takových drobných upisovaelů válečných půjček, kteří pro nedostatek jiného jmění disponibilního nemohou upsati tuto novou půjčku;

2. aby v zájmu těch drobných a nemajetných upisovatelů válečných půjček, kteří je lombardovali u bankovních ústavů anebo nemohou prostředky k úpisu ihned sehnati, lhůtu v § 9, odst. 3, a v § 12 osnovy zákonné slibovanou, vyměřila co možná nejdelší dobou.Ť

Resoluční návrh senátorů dr. Mayr-Hartinga a soudruhů:

Vláda se vyzývá:

1. aby cestou nařizovací při provádění tohoto zákona pečovala o mimořádná opatření ve prospěch méně majetných osob k příplatku povinnému neschopných, aby uvarováni byli těžkých hospodářských škod,

2. aby lhůta stanovená v § 9, odst. 3., pro úpis nové půjčky pro majitele lombardovaných úpisů válečné půjčky byla prodloužena nejméně na jeden rok,

3. aby učinila opatření proti panickému prodeji a znehodnocení válečné půjčky ve prospěch spekulantů.

Předseda (zvoní): Závěrečné slovo má pán zpravodaj.

Zpravodaj senátor Jaroš: Slavný senáte! Nebudu reagovati na všechny podrobnosti, které v debatě byly uvedeny. Jednak celou řadu věcí vyvrátil pan ministr, jednak již byly ve zprávě výborové, pokud se týká návrhů, předneseny. Byla zde však několika řečníky učiněna výtka, že stát připravuje německý lid o veliké sumy. Němečtí senátoři by byli oprávněni činiti nám takovou výtku, kdyby se měřilo tak jen německému lidu a kdyby se neměřilo stejně našemu lidu i druhým národnostem. Ale právě proto, že máme pro všechny obyvatele této říše měřítko stejné, nemůže se tedy mluviti o nějaké zaujatosti vůči německému lidu. Pan senátor Knesch předčítal české projevy, které byly pro půjčku a vyslovoval se jaksi posměšně. Pan senátor jistě ví, jakým způsobem tyto věci se praktikovaly. My jsme, byli tím nešťastným národem, který neměl právo bez mála plných 5 let říditi své redakce, které byly řízeny místodržitelstvím, policií a státním návladnictvím. (Výborně! Potlesk.)

Pánové, vy jste nebýti nuceni, vy jste to dělali dobrovolně (Tak jest!), nám se to však přikazovala pod ztrátou svobody, nám se to přikazovalo pod hrozbou fronty a nám se to přikazovalo i pod hrozbou provazu! (Tak jest! Výborně!) Nám se však dělaly, pánové, ještě věcí horší. Naše časopisy musily nejen uveřejňovati články pro válečné půjčky, nýbrž naším časopisům se ukládaly články proti jinénu, které českému národu je nejdražší. (Výborně! Potlesk.) České časopisy byly přinuceny přinésti články, že Masaryk je zrádcem, ničemným zrádcem, vyvrhelem společnosti, který, kdyby byl dopaden, musel by být utracen, že jest povinností každého občana, aby, kdo o něm ví a ho přistihne, ihned o tom učinil oznámení. (Hlas: Tak jest!)

Pánové, dovedete si představiti, co takovýto čin vyvolal v duši národa? Vy nemůžete si to představit, poněvadž vám to vše nebylo uloženo. Dovedete si představit, že by vám někdo dal článek, ve kterém by hanobil vašeho Goethea nebo Rosseggera nebo Kanta anebo i třeba Bismarcka? Měli byste lásku k tomu státu? Neměli byste snahu zbaviti se tohoto tyrana? Nedělali byste všemožné, aby jeho úspěchy válečné byly podlomeny? Nedivte se, že dnes, když má národ sanovat hospodářství tohoto zlotřilého systému, jehož účelem nebylo nic jiného než zardousiti ten národ, nedivte se, že ten národ se proti tomu bouří. A správně řekl pan ministr financí, že vlastně neví, zdali nedává v sázku celou svou politickou existenci. (Tak jest!)

Dále bylo uvedeno, že vláda váže válečné půjčky na vlastní účet, aby si pomohla, poněvadž v našem státě se nehospodaří. Je pravdou, náš stát není v nejlepší finanční situaci, ale pánové, podívejte se kolem sebe, podívejte se na státy, které řízeny jsou příslušníky vašeho národa, podívejte se na rakouskou republiku a podívejte se i na Německo a nesmíte říci, že by naše republika byla řízena hůře, naopak; já myslím, že to pokládáte za štěstí, že jste příslušníky tohoto státu a této republiky (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Doposud ne!) Pánové, silná slova nepomohou. Nedělejme takovou politiku. Nedělejme politiku, která snad byla možno před válkou a pro níž není dnes doby. Dnes lid žádá něco jiného. Dnes lid žádá, aby se pracovalo hospodářsky, dnes nacionální debaty a nacionální vášně živiti, bylo by šílenstvím, neboť jestliže dnes se může společnost zachrániti, může se zachrániti jen spoluprací, soužitím národů a snahou po odstranění těch hrozných běd, které postihly nejen nás, ale které postihly i váš lid.

Během debaty byly podány některé pozměňovací návrhy. Většina jich byla podána ve včerejším výboru, vyjma návrh senátora Hartla, který by vlastně znamenal, aby předloha šla zpátky do výboru, ale pak je to bezpředmětné, aby předloha byla přijata.

Navrhuji slavnému senátu, aby všechny návrhy zamítl.

Pokud se týká resolucí, jsou zde 3 resoluce sen. dr. Fáčka. Prosím, aby první resoluce byla zamítnuta a 2 druhé aby byly přijaty. Pokud se týká resolucí sen. Jílka a dr. Karase, navrhuji jejich přijetí, rovněž tak přijetí resoluce senátora dr. Mayr-Hartinga.

Předseda (zvoní): Přerušuji před hlasováním schůzi na 1/4 hod.

(Schůze přerušena v 7 hod. 20 min. - opět zahájena v 7 hod. 40 min. večer.)