Místopředseda Klofáč (zvoní): K slovu jest přihlášen pan sen. dr. Fáček. Uděluji mu je.

Sen. dr. Fáček: Vážení pánové a dámy! Naše strana, ačkoliv vždy se zasazovala o to, aby otázka válečných půjček nezůstávala dále nerozřešena, přece nemůže se spřáteliti s řešením, které jest navrženo. Důvody naši oposice jsou věcné a jsou obecně známy.

Jest to především ta okolnost, že zákonná předloha znamená vlastně úplný skok do tmy, že se řeší otázka válečných půjček, aniž jest zjištěno, mnoho-li jich jest v rukou našich příslušníků, a jak jsou tito majitelé válečných půjček rozvrstveni. Vytýkáme této předloze, že znamená jednostrannou oběť ve prospěch určitých skupin, a to obět velice značnou, oběť nepoměrnou k tomu, čeho se dosahuje, a že při tom i úspěch, který jest si slibován pro státní finance, jest dosti pochybný. Také nad tím se zastavujeme, že vládní předloha, schválená poslaneckou sněmovnou, znamená velkou křivdu naproti malým upisovatelům, že tedy jest vlastně protisociální a znamená velkou křivdu proti těm majitelům půjček, kteří zmateni dřívějšími oficielními a polooficielními projevy se strany vládní a agitací stran zbavovali se svých půjček za obnosy nepoměrně nízké. Těm činí předloha křivdu. Na druhé straně podporuje spekulaci a zisky těch, kteří tenkrát kupovali válečné půjčky a podporuje také valutární zisky těch, kteří užívali lombardu Rakousko-uherské banky.

Jsme za toto své stanovisko pranýřováni, v listech vládních stran se nám vytýká, že neprojevujeme dosti smyslu pro potřeby státu, jsme stavěni do jedné řady s těmi zásadními odpůrci státu, kteří odmítají každý prostředek k zlepšení jeho situace. Vážení pánové! Máme na to jedinou odpověď. Stanovisko, na kterém naše strana dnes stojí, bylo až do nedávna jednotným stanoviskem všech českých stran. Dovolte, abych připomenul, že byl, to na př. ťVenkovŤ, který první články prof. Kolouška zahájil nejprudší agitaci proti každému honorování válečných půjček, že bylo to ťPrávo LiduŤ, které provedlo velkou anketu o otázce válečných půjček a shrnulo pak její výsledek v tom smyslu, že většina dobrozdání zájmových skupin a odborníků vyzněla proti honorování válečných půjček. Nemluvím ani o tom, co kandidáti všech našich stran říkali voličstvu v posledních volbách; a mohl bych ještě z nedávné doby zavésti články ťČeského SlovaŤ, které síru a oheň svolávaly na hlavu každého, kdo by si byla jak to vlastně činili někteří z nás, jen dovolil pochybovati o tom, že každý upisovatel válečné půjčky byl vědomým nepřítelem a škůdcem svého národa. Dnes tyto strany změnily své stanoviska, a nám se vytýká, že jsme ho nezměnili. Naše strana ho nezměnila, poněvadž neviděla k tomu důvodu. Pro stanovisko, které zaujala vláda v otázce řešení válečných půjček, uvádějí se především důvody politické. Mluví se o tom, že je třeba tímto řešením odvaliti balvan, který leží mezi Čechy a Němci.

Pánové, mohli bychom z toho odvalení balvanu míti radost, kdyby to neznamenalo, že na druhé straně se uvaluje na stát náš nový balvan těžkého břemene finančního a kdybychom měli aspoň jistoty, že nám páni němečtí krajané pomohou ten těžký balvan valiti i zvedati spojenými silami. Ale, bohužel, zrovna výjev, který se před chvíli odehrál v této sněmovně, ukazuje, že k takovému přátelskému dorozumění i po této oběti, kterou jim přineseme, bude ještě velmi daleko. Když pánové dovedou v záležitosti, která vlastně nás musila hluboce roztrpčiti a rozčiliti, dělati ještě uražené a rušiti z toho důvodu jednání senátu, pak ovšem jest těžko setrvávati v tomto důvěřivém optimismu, že přijetím toho nebo onoho zákona druhé straně příznivého zjednají se podmínky pro přátelskou součinnost. Uvádějí se pro předlohu dále důvody hospodářské, že jest nutna k záchraně spořitelen a jiných peněžních ústavů, pojišťovacích ústavů, jmění sirotčího a pod. Pánové, tyto důvody naše strana nikdy nepopírala, byla vždycky pro sanaci ohrožených podniků a jednotlivců zvláštního ohledu hodných ochotna přinésti oběti, ovšem oběti přiměřené. Aby se mohla přiměřenost těchto obětí posouditi, bylo třeba především zjednati soupisem těchto válečných půjček podklad pro výpočty. Podklad ten nám však do dnes chybí. Soupisy; které byly načaty, nebyly dokončeny a je příznačno, že nám nebylo vůbec ani přibližně sděleno, s jakým obnosem válečných půjček se počítá, mnoho-li z toho podle vládního rozpočtu bude použito ve smyslu tohoto zákona, jak jsou rozděleny mezi jednotlivé skupiny majitelů. O tom všem neobsahuje předloha, podaná v poslanecké sněmovně ničeho a také ani v jednání rozpočtového výboru nebylo nám v tomto směru nic sděleno.

Uvádějí se dále důvody finanční a to jsou konečně důvody, se kterými bychom se ještě nejspíše mohli spřáteliti. Spatřuje se v tomto řešení válečných půjček příležitost, aby náš stát, úvěru schopný, opatřil si nový domácí úvěr.

Pan ministr financí staví nás před alternativu: Buď tisknout papírové peníze, nebo se pokusiti o tuto půjčku. Ovšem ani p. ministr financí nemůže při tom zatajiti, že vlastně i toto řešení válečných půjček povede nepřímo k rozmnožení papírových peněz, jemuž se chceme z důvodů tak vážných, vyhnouti, poněvadž jistě největší počet turů bude lombardován a tím přijdou do oběhu papírové peníze jichž podkladem budou pouhé státní úpisy. Situace finanční našeho státu jest ovšem politováníhodná, ale nemusila býti taková, kdyby byla naše vláda od začátku prováděla úsporné hospodářství, kdyby se bylo šetřilo od shora dolů. A nezačne-li se tím šetřením aspoň teď a ihned, pak i ta pomoc, kterou nová půjčka může státu přinésti, může býti efemérní a v krátké době budeme zase tam, kde jsme stáli před tím. Uznáváme do jisté míry tyto finanční zřetele naši finanční správy, ale jsme při tom přesvědčeni, že přinášíme zbytečně velkou oběť tomuto účelu, že vykupujeme si tu novou zápůjčku zbytečně draho, že buď kurs nebo úrok těch nových titrů mohl býti nižší a když už se diferencovalo mezi těmi náhradními titry pro ústavy a jednotlivce, že zejména při jednotlivcích se nemuselo jíti tak vysoko. Je-li lákadlem výměna staré půjčky za novou, pak nemuselo býti již lákadlem ve výši úroků.

Ale vzbuzuje v nás pochybnost i úspěch této nové půjčky. Mám za to, že mnozí pánové neuvědomili si dosah § 12 této předlohy. Paragraf tento stanoví jisté donucování majitelů válečné půjčky, aby tohoto zákona použili a těm, kteří nepoužijí, ohrožuje jistou ujmou. Ale z tohoto předpisu jsou vyňaty nejen fysické osoby s majetkem do 25.000 K, ale také všecky právnické osoby, které nepodléhají dávce z majetku, a to jest vlastně značná část všech těch právnických osob; korporací a ústavů, které jsou uvedeny v § 3, tedy na př. spořitelny, které představují největší majetek válečných půjček, a k vůli nimž se ta věc podniká. Ty nepodléhají dávce z majetku, nebudou povinny upisovat. Rovněž tak obce, okresy, župy, všecky ústavy pojištění sociálního, nadace dobročinné atd., to všecko nepodléhá dávce z majetku. A následkem toho jest dosti pravděpodobno, že velmi mnoho z těchto korporací budou uvedeny do pokušení nepoužíti výhod, jež zákon tento poskytuje a že se budou spoléhati na to, co § 12 nepřímo pro budoucnost slibuje, když té výhody nepoužíti. Tam totiž nepřímo z úsudku a contrario lze míti za to, že se jim později přece dostane nějakého odškodnění, ale neví se, jak vysokého. Také u jednotlivců, kteří podléhají dávce z majetku a na něž § 12 přiléhá, je pochybno, jestli všichni použijí toho, co se jim tam nabízí, jestli mnozí, kteří svou ztrátu ve válečných půjčkách již oželeli, se tím spokojí a nechají nového upisování.

Tedy z těchto důvodů jest úspěch velice pochybný a při tom náš stát očekává vyhlídka, že těm, kteří nepoužijí toho, co se jim teď nabízí, budeme musiti jednou poskytnouti, poněvadž teď nepřímo slibuje zase ještě náhradu a to bude náklad, který se musí připočísti k tomu nákladu, jímž si teď tu novou půjčku opatřujeme. Vážení pánové! Ve starém Rakousku jsme viděli docela jiný způsob, jak si stát opatřoval domácí úvěr. Byly vypisovány tak zvané dobrovolné půjčky, ale státní orgány vybraly si každého, o kterém věděly, že by mohl upsat, a donutily ho, aby upsal, kdežto u nás malomocná státní správa dívala se, bohužel, dosud nečinně na to, jak celé velké skupiny našeho občanstva nezúčastňují se posavadních půjček; bylo trpěno, že peněžní ústavy nedoporučováním těchto půjček přímo podlamovaly jejich úspěch a nyní tedy těm renitentním majetníkům, kteří neupisovali, poskytuje se jako odměna nová zápůjčka vysoko zúročitelná. Jak to musí roztrpčovat naše občany, kteří od počátku z vlasteneckého citu přinášeli největší oběti při upisování prvých půjček, jak to musí na př. působiti na náš průmysl, který se vyčerpal upisováním nových půjček, kdežto konkurující německý průmysl svých přebytků užil k investicím a posílení svého hospodářského postavení, jak to musí působit, když vidí, jak těm druhým, kteří se upisování stranili, za to dostává se odměny a jak nepřímo těm naším starým upisovatelům jejich majetek ve starých půjčkách se znehodnocuje tím, že se zavádějí půjčky nové s úrokem vyšším.

Vážení pánové! Zvláštní shodou okolností jest, že naše strana jest se stranami německými v oposici proti tomuto zákonu. Ovšem neznamená to, že jest to oposice na jedné linii, naopak. My oponujeme každý z opačného konce. Nám se zdá, že zákon dává příliš mnoho, kdežto pánům Němcům se zdá, že dává příliš málo. Snad se jim to ani nezdá. Ta kolísavost vlády však, to licitování, do kterého jsme se dostali, jest jim přirozenou pobídkou, aby žádali více a více. I dnes po tom, co se nabízí, rozkřikují do světa, že se jim děje veliká křivda.

Vážení pánové! Mám za to, že to není ani upřímně míněno, že jest to jistý kus farisejství. Já nechci srovnávat, poněvadž se to stalo již jinde, v jaké výhodě budou naši majitelé válečných půjček proti těm, kdo zůstali v ostatních dílčích státech po býv. Rakousku. I když to srovnáme s tím, co by získali, kdyby Rakousko zůstalo zachováno, tedy i proti tomu jest situace majitelů válečných půjček podle tohoto zákona výhodnější. Tenkrát již, když se válečné půjčky upisovaly, byl si každý vědom toho, že při tom vysokém zúročení nemůže trvale zůstati. Socialistické strany otevřeně prohlašovaly, jakmile bude uzavřen mír, že přijdou s návrhem, aby se snížil úrok na 2%. Tedy znehodnocení válečných půjček viselo již tenkrát ve vzduchu a každý musil s tím počítat, takže to, co se dnes poskytuje, musí býti pro majitele válečných půjček velmi příjemným překvapením. Ostatně bylo zajímavo, jak se ve včerejší schůzi rozpočtového výboru pánové sami podřekli. Jeden z německých členů jaksi vypadl z úlohy a činil návrhy doplňovací a pozměňovací za tím účelem - jak říkal - aby určité skupiny majitelů válečných úpisů nebyly; von der Wohltat des Gesetzes ausgeschlossenŤ, tedy nedopatřením jaksi doznal, že v tom, co prohlašují za křivdu, spatřuji dobrodiní.

Jest nesporno, že válečné půjčky rakouské a uherské jsou soustředěny hlavně v rukou občanů německé národnosti a snad bratrů Slováků, a že tedy pro ně se hlavně tato věc podniká. Dovedli bychom konečně pochopiti, že ze solidarity samotné se odvozuje takovýto důsledek, že má celek přinésti tuto oběť určitým skupinám, ale nemůžeme připustiti, aby na břemeno, které tím stát na se uvaluje, bylo přispíváno jednostranně. Bohužel, při dnešním stavu finanční správy to nebezpečí nám pořád ještě hrozí. Je známo, jak nedostatečně se vybírají daně na Slovensku i v německém území pro různé, poruchy ve finanční správě. Musíme co nejrozhodněji trvati na tom, aby v této věci stala se náprava bezodkladná, aby aspoň to úrokové břemeno, které vznikne z nové půjčky, bylo přiměřeně rozděleno, aby přispívali k němu podle poměru svých sil všichni občané státní. V jednání o válečných půjčkách byly to dvě věci, které nás trapně dojímaly; především ta nejistota vládního vystupování; vláda přišla s návrhem, který přes noc zase změnila, činily se další a další ústupky, vyvinulo se z toho takové licitování, které nemohlo míti dobré následky a bylo podnětem k novým a novým požadavkům. Zmíním se o jednom požadavku, který v zákoně není uplatněn, ale o kterém ve výboru se již mluvilo, totiž, aby těch nových titrů náhradních mohlo býti užito k placení dávky z majetku. To by byl nový ústupek dalekosáhlý, kterým by se zákon a dávce z majetku úplně zvrhl a dávka odcizila svému původnímu věnování. Podle zákona o dávce z majetku má jí býti užito pro valutu a k zaplacení nejtísnivějších dluhů, vzešlých ze založení a uhájení naší samostatnosti a upevnění naší republiky. A teď najednou by se užila výtěžku dávky na zaplacení titrů, za které byly vyměněny válečné půjčky. Schází jen ještě, aby bylo požadováno, aby stát zaručil majitelům nových úpisů lombard za pevný úrok, jako to bylo v Rakousku slibováno při válečných půjčkách, a pak ovšem jsme hotovi, větší břemeno by nebylo jíž možno státu naložiti.

Druhá věc, která se nás velmi nemile dotkla, byl způsob, kterým byla předloha projednána v rozpočtovém výboru. Všechny doplňovací a pozměňovací návrhy, i když byly docela věcně odůvodněny a činěny ne snad se stanoviska oposičního, nýbrž ze snahy napraviti předlohu, byly šmahem zamítnuty. Vládní strany byly k tomu poháněny pohrůžkou, kdyby se cokoliv na zákoně změnilo, že jest tím jeho uskutečnění docela zmařeno, poněvadž vládní většina není tak silná, aby mohla v poslanecké sněmovně zabezpečiti, že zákon bude po druhé přijat. To jest ovšem pro situaci naší vlády svědectví velmi nepříznivé, ale pro nás, kteří máme úkol hájiti prestiž tohoto zákonodárného sboru, bylo to přímo potupné. Kdyby takovým způsobem se mělo při projednávání zákonodárných předloh v senátu dále pokračovati, pak ovšem byli bychom my jeho členové docela zbaveni možnosti, abychom plnili svědomitě povinnosti, které nám jsou naším mandátem uloženy a pak vůbec by tento senát byl zařízením docela zbytečným, které může zmizeti z našeho ústavního zařízení, aniž by to někdo pociťoval.

Náš klub usnesl se, aby některé z pozměňovacích návrhů, které jsem v jednání rozpočtového výboru podal a které tam neprošly, byly podány jako resoluční návrhy, takže by neznamenaly změnu zákona a jeho vrácení, nýbrž směřovaly by jen k tomu, aby některá ustanovení zákona, která jsou nejasná, v prováděcím nařízení byla určitě vyjasněna.

Dva z těch návrhů se týkají § 12. Tam totiž, jak jsem se již zmínil, se stanoví povinnost upisovat pro ty, kteří mají majetek, podrobený dávce z majetku, přes 25.000 K. Mluví se tam výslovně o osobách fysických, ale zákon o dávce z majetku nezná poplatnost jednotlivých osob, nýbrž jen poplatnost domácností. Aby věc byla vyjasněna, mám za to, že by v prováděcím nařízení mělo být výslovně řečeno, že při počítání majetku podle toho § 12 se nemá sčítati majetek jednotlivých příslušníků domácnosti, nýbrž že se má počítati každé osobě její osobní majetek - prokázatelně osobní majetek - zvláště. Námitka, že by se tím zákon obcházel, padá, když se bude postupovat s náležitou rigorositou, a konečně ta obava, že by se zákon obcházel, zůstane, i když můj návrh nebude přijat, poněvadž, jak řečeno, zákon je zde neurčitý, a je v nesouhlasu se zákonem o dávce z majetku.

Druhá věc s tím souvisí: Povinnost upisovati se ukládá tomu, kdo má majetku přes 25,000 K. Zjištění majetku, podrobeného dávce z majetku, je ještě daleko před námi. Teprve byl vydán vzorec k přiznání, ale schází prováděcí nařízení, takže poplatník nemá možnosti oceniti si majetek přesně a při spletitosti tohoto zákona nemá naprosto jistoty, jak se vyměřující úřad při ocenění jeho majetku od jeho fasse odchýlí. (Předseda dr. Horáček ujal se předsednictví.)

Účel návrhu jest jen, aby v tomto případě, když někdo spoléhaje na to v dobré důvěře, že má majetku jenom 25,000 K, nepoužije tohoto zákona a spoléhá na to, že přece jen dostane potom náhradu za své válečné půjčky, nebyl připraven úplně o své válečné půjčky, když by později platebním rozkazem byl jeho majetek oceněn výše.

Konečně třetí resoluce se týká §u 8. Ten totiž stanoví jisté podmínky, které musí býti prokázány, má-li majitel válečných půjček míti nárok na použití tohoto zákona. Zejména se žádá, aby prokázal, že byl majitelem těchto titrů před 28. říjnem 1918 a od té doby že jsou nepřetržitě v jeho držení. Jako důkaz se připouštějí listiny, a kde jich není, důkaz svědecký. Mohlo by se to vykládati, že tento důkaz svědecký platí naprosto. Návrh směřuje k tomu, aby finanční správě bylo prováděcím nařízením dáno právo posuzovati průvodní moc takového důkazu svědeckého podle volného uvážení, aby nebyla nucena vzíti za pravdu to, co svědek odpřisáhne, není-li hoden víry.

Tyto návrhy nejsou v odporu se zákonem, směřují jen k vyjasnění nejasnosti zákona.

Končím svoji řeč tím, že doporučuji tyto resoluční návrhy k přijetí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan senátor Reyzl.

Senátor Reyzl (německy): Ctění členové senátu! Jest nám dnes raditi se o zákoně, který Národní shromáždění schválilo a vyřídilo za největšího vzrušení. Bylo by tedy samozřejmě naším úkolem jako senátu, abychom zkoumali, jaké vady a nedostatky má zákon, vzniknuvší takovým způsobem a ze zákona vymýtili, co tam za okolností bylo snad přehlédnuto, špatně uděláno nebo posléze také i formální chyby; ale každý z nás, který se oddává této naději, který se u nás podjal tohoto úkolu, jest na velikém omylu. Většina vzala si do hlavy, aby také senát spolkl zákon tak, jak jest, jen aby se stal zákonem, a my, oposice, víme už nyní, že všechny naše návrhy budou stejně, jako v Národním shromáždění a v rozpočtovém výboru senátu, zamítnuty také plenem senátu. Přes to, vysoce ctění pánové, nemůžeme opominouti, abychom neprecisovali také svého stanoviska jako němečtí sociální demokraté k zákonu a dovolím si proto, pokud to omezená doba připouští, promluviti o jednotlivých ustanoveních tohoto zákona a povšechně o zákonu samotném.

Stanovisko německých sociálních demokratů k zákonu jest známo. Neupadli jsme do osudné chyby, jako naši čeští soudruzi, a když se tato otázka vynořila, nesuggerovali jsme lidu, že válečná půjčka nebude splacena, nýbrž naše dalekovidnost nám řekla, že válečná půjčka musí býti splacena, nemá-li zahynouti celé státní hospodářství a poněvadž jsme od počátku trvali na tomto stanovisku, narazili jsme - přiznávám to - na odpor i v řadách svých vlastních soudruhů. Ale bylo snadno přesvědčiti soudruhy, že za daných poměrů jest nicotno propagovati heslo, že válečná půjčka nebude splacena. Ale, pánové, chci zdůrazniti, že naše stanovisko v otázce splacení válečné půjčky se liší podstatně od stanoviska všech měšťáckých stran, jmenovitě německých stran měšťáckých a že při úpravě této otázky máme v první řadě na mysli ochranu oněch drobných upisovatelů, kteří jsou v nebezpečí, že při provedení tohoto zákona přijdou o celý svůj majetek nebo o zbytek tohoto majetku. Poněvadž zaujímáme toto stanovisko, jest také naším úkolem poukázati ještě jednou na škody, jež způsobí tento zákon. Třebaže byla pojata do něho ulehčující ustanovení, čímž se zdá, že malí upisovatelé jsou chráněni tím, že jejich pohledávka ohledně válečné půjčky bude upravena pozdějším zákonem, jest přece ještě mnoho tisíc upisovatelů válečné půjčky, kteří, byvše chudí už při upisování, musí se nyní vlivem zákona státi úplně žebráky.

Ale než promluvím podrobně o ustanoveních zákona, dovolte mi, abych v celku a vůbec něco řekl o názorech pana ministra financí, které laskavě tlumočil ve včerejší schůzi rozpočtového výboru. Pan ministr financí obral si za úkol nám dokázati, že splacení válečné půjčky není žádnou státní nezbytností, žádným požadavkem, nutným pro zachování národního hospodářství, nýbrž že jest to tak říkajíc milost vlády, dar. Vláda není povinna - dle mírové smlouvy - splatiti válečnou půjčku, ale přes to tak činí, poněvadž jest právě tak dobrá a chce vzniklou válečnou škodu nahraditi lidem upisováním státní půjčky, právě jako invalidovi vyplácí dále rentu, - která se, jak známo, také vyplácí v tomto státě - ačkoliv pan ministr financí prohlásil, že tento stát nemá také k tomu žádné povinnosti. Chci konstatovati, že na podstatu válečné půjčky jest pohlížeti zcela jinak a že otázka válečné půjčky nemůže býti nikdy srovnávána s otázkou úhrady válečných škod, nýbrž válečná půjčka jest objekt, pomoci kterého, upraví-li se správně, se teprve umožní národnímu hospodářství pozvednouti se tak, že se tím mohou odstraniti a zahojiti válečné škody. Zejména zarazila mne okolnost, že pan ministr financí chtěl nám včera pravděpodobně dokázati, co specielně zákon dává Němcům, jak mnoho se jim poskytuje. Četl jsem však v časopise zprávu, že pan ministr financí ujistil zpravodaje jistého listu, který stojí na stanovisku nespláceti válečné půjčky, opět o opaku, že upisovatelé válečné půjčky dostanou hrozně málo a že tedy odpůrci splacení válečné půjčky mohou býti úplně spokojeni s tímto zákonem. Vidíme tedy; pan ministr financí může na pravo, ale také na levo.

Němečtí sociální demokraté nedají si také dnes ujíti příležitosti, aby prohlásili, že rozhodně protestují proti způsobu, jakým se dělají zákony, jak tomu bylo také u tohoto zákona. Na dále to tak nepůjde, jak si koalice myslí, aby mohl býti každý zákon promrskán a zcela klidně se přecházelo přes menšinu. Toto robení zákonů bylo snad možné ve starém Národním shromáždění, ale v nových sněmovnách lidového zastupitelství nepůjde to rozhodně dlouho. Pan ministr financí uvedl také jiný motiv, aby umlčel naši oposici. Hrozil nám, že v tom případě, nespolkne-li senát zákon se vším všudy, vzniká nebezpečí, že Národní shromáždění neschválí zákon a v této úpravě, totiž že se dá 75 procent za válečnou půjčku. Mám za to, je-li si tím koalice tak jista, že můžeme to klidně riskovati a pak uvidíme, zda český národ nedospěl také ještě dnes k náhledu, že splacení válečné půjčky není žádnou stranicko-politickou otázkou, nýbrž otázkou nezbytnosti v zájmu národního hospodářství. Nezavinili jsme, že ještě dnes jeví se ve stranách koalice, mezi přívrženci těchto stran, velký odpor proti splacení válečné půjčky. Zmínili jsme se již, že jest to vinou oněch vůdců českého národa, kteří vsugerovali českému národu tuto myšlenku a nyní nemohou se zbaviti duchů, jež vyvolali, nyní, kdy jim samým jako vládnoucí straně začíná býti zřejmo; že poškodí nesplacením válečné půjčky nejvíce své vlastní národní hospodářství. Neboť nezapírejme si: český stát nemůže se zříci zdravého německého průmyslu, zdravého německého hospodářství v okrajových územích, chce-li žíti. Naše stanovisko k válečné půjčce jest vždy úzce spojeno s druhým požadavkem, s plným splacením válečné půjčky, ale ve spojení s vydatnou dávkou z majetku. Poněvadž se nevyhovuje v zákoně tomuto našemu požadavku, nemůžeme už z tohoto důvodu proň hlasovati. Kdyby otázka válečné půjčky byla snad tak lehká, že by se týká jen kapitalistů, kteří nemají žádné vnitřní souvislosti s národohospodářskými zájmy, byli bychom my! němečtí sociální demokraté, první, kteří by řekli: válečná půjčka prohlašuje se za neplatnou. Ale to může říci jen zcela naivní člověk, který nevidí ani dost málo do poměrů, který neví, že utrpí škodu většina malých upisovatelů, nesplatí-li se válečná půjčka, a který ví, co to znamená, odejmou-li se národnímu hospodářství tyto nesmírné kapitály. Stane-li se předloha v této formě zákonem, musím říci, což už zdůraznili naši řečníci v poslanecké sněmovně, že spáše se tím největší sociální bezpráví. Pánové, chci uvésti už dnes jeden případ: poškodí se ohromně třída lidí pro tento paragraf, v němž se praví, že ten, koho se netýká dávka z majetku, není povinen vyměniti válečnou půjčku za státní půjčku, tedy celá třída lidí. Znám sám lidi, kteří nemají více žádného majetku na hotovosti, nýbrž celým svým majetkem 2000-3000 K upsali válečnou půjčku až do výše 60,000-70.000 korun. Jsou dnes dlužníky bank a museli už za války platiti pravidelně úroky z těchto dluhů. Odpověděl-li pan ministr financí na tuto námitku: ťMají volno prodati svou válečnou půjčku,Ť není tím tato otázka rozřešena pro dotyčného. Co pomůže mu pakatýlek, jejž dostane za tuto válečnou půjčku, neboť zákon jest takový, že na jeho podkladě dojde k největším a nejhorším přesunům. Spekulace rozšíří divoké pověsti mezi drobnými majiteli válečné půjčky a drobní lidé nebudou pak míti jiné snahy, než zbaviti se za každou cenu válečné půjčky, aby neztratili aspoň všeho. Stane se pak, že tito majitelé válečné půjčky, kteří nejsou s to vyměniti svoji válečnou půjčku za státní půjčku, prodají ji za každou cenu, ale nebudou moci z tohoto nepatrného výnosu zaplatiti velikých dluhů, jež se nahromadily u bank za lombard a následkem toho zastaví placení do banky a musí připustiti, aby jim bulo zabaveno jejich skrovné domácí nářadí nebo zůstanou po celý život dlužníky banky a bude jim ještě platiti dluhy z jejich nepatrné mzdy, která už dnes nestačí na živobytí. Tak vypadá sociální dobrodiní tohoto zákona a jestliže jsme, ctění pánové, podali dnes návrh k § 12, který má pomoci těmto lidem a nechce je uvrhnouti ve zkázu, učinil bych dojista, co nejvíce mohu, abych vám domluvil, abyste schválili tento návrh, kdybych měl nejmenší naděje, že u vás ještě pomůže domluva. Poněvadž tomu tak není, vím také, že náš návrh nebude schválen, i kdybychom mluvili andělskými jazyky. Stát potřebuje naléhavě peněz, ale vládě nedostává se odvahy, aby opustila staré metody, jimiž se opatřují peníze. Dobrovolné upisování státní půjčky, apel na vlastenectví stroskotal. Nyní pokouší se vláda opatřiti si peníze tímto způsobem.

Pánové, zde jest uvážiti ještě jednu věc. Vláda praví to sama ve své důvodové zprávě a vyslovuje to přímo také v zákoně, že výnosu této půjčky použije se k tomu, aby byly uhraženy schodky rozpočtů z let 1919 a 1920. Musíme žasnouti nad odvahou vlády vysloviti něco takového v zákoně, jenž má platnost pro celý stát. Pánové, znáte dojista všechny zákony o obecním zřízení a shledali jste, že v novém zákoně o obecním řádu jest výslovně zakázáno hraditi normální schodky rozpočtu půjčkami. Co vláda zde zakazuje obcím, dělá sama ve velkém. Soudím, že takové hospodářství musí časem přivésti k úpadku každý stát.

Nyní se stručně zmíním a našich návrzích k zákonu námi podaných. V první řadě chtěli jsme zákonu odníti ráz nucenosti a proto jsme navrhli, aby do jednotlivých paragrafů vsunulo se slovo ťmohouŤ, aby ti upisovatelé, kteří nejsou nyní s to proměniti svoji válečnou půjčku připlacením ve státní půjčku, mohli tak případně učiniti později. Tyto návrhy byly zamítnuty. Dále jsme navrhli, aby mezi privilegované osoby byly pojaty také zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež, všechny ústavy, zabývající se péčí o děti, útulky dětí, domoviny, ústavy pro stravování dětí, jakož i všechny vzdělávací a humanitní instituce veřejného a soukromého rázu. Když byl tento návrh podán v rozpočtovém výboru, podivil se předseda rozpočtového výboru, že i takové ústavy dávaly své prostředky na válečnou půjčku. To svědčí o tom, že pánové v Praze nemají ani tušení, jak se agitovalo v německých krajinách pro válečnou půjčku, jak byly uvedeny do pohybu všechny prostředky, aby se vymačkal poslední halíř z ústavů, jež byly činny také pro obecné blaho. Jmenovitě vás, pánové z měšťácké strany, nezprošťuji zcela viny, že sami jste se nejvíce zúčastnili této agitace pro válečnou půjčku. (Německý výkřik: Strany a obecní zastupitelstva agitovaly! Sen. Hartl [německy]: Okresní hejtmani a komisaři vykonávali nátlak. Obecní zastupitelstva dělala vše jen z příkazu okresních hejtmanů!) Nechceme se tím dnes zdržovati; přejí-li si to však pánové osobně ode mne, jsem ochoten opatřiti v brzku důkazy, že jste se tak chovací. Popíráte dnes tak mnohé, co jste dříve dělali. Pánové, rovněž jest pro nás sociální demokraty dnes velkým požitkem, slyšíme-li pány v duchovním hávu mluviti stále o demokracii, jakoby to byl jejich obor, v němž jsou tak sběhlí. Vím, pánové, že jste o demokracii soudili dříve jinak, než dnes mluvíte.

Podali jsme dále návrh, aby byl v § 3 a 4 škrtnut poslední odstavec o snížení úroků. Považovali jsme to za nutné, poněvadž úroky jsou se zřetelem na dnešní poměry už tak nízké, že cena těchto papírů klesne takřka pod nulu, sníží-li se ještě úroky pod úroveň, jaká jest dnes stanovena. Tyto návrhy byly samozřejmě zamítnuty. Rovněž i naše návrhy, aby bylo zvýšeno splacení na 92 procent. Nechci se tím dnes zabývati, abych vám uvedl na paměť výpočty, jak se utváří věci pro mnohého majitele válečné půjčky, jenž neměl žádných velkých prostředků a musel sáhnouti k půjčce. Tyto výpočty byly ve velkém počtu k disposici při rokování v poslanecké sněmovně a vím, že pánové dostali je také jistě do rukou. Soudím jen, že všechny tyto výpočty, jež musely jistě vládě otevříti oči, pokud jde o charakter tohoto zákona, účinkovaly na ni do té míry, že mohla prostřednictvím senátu odstraniti z tohoto zákona aspoň nejhorší újmy, jež vzniknou upisovatelům válečné půjčky. Neuděláte však toho, o tom jsem přesvědčen. Prohlášení pana ministra financí jest toho zárukou. Myslím však, že pan ministr financí, když mluví o zákoně, neměl by nám vždycky uváděti nejpříznivějších případů, nýbrž také nepříznivé, právě ony případy, jež podle nás, sociálních demokratů, mají býti chráněny. Jsou to ony případy, kde dělník byl nucen upisovati, když na př. chtěl na dovolenou a upsal válečnou půjčku 1000-2000 K, kdežto dnes není s to uhájiti ze své mzdy holé živobytí. Praví se ovšem, že nový zákon bude obsahovati úlevu - nebude spojen s hotovým placením na státní půjčku. Ale to nestačí. Myslím, že u těchto drobných upisovatelů má se docíliti toho, aby ze své válečné půjčky neztratili ani haléře. Tak daleko měla jíti vláda ve svém novém zákoně vzhledem k drobným upisovatelům. Neboť po našem přesvědčení nemají žádné viny na tom, že upsali válečnou půjčku a rovněž nelze je zařaditi mezi ty, kteří jsou stále obviňováni, že prodlužovali válku upisováním válečné půjčky. Náš návrh k § 12 má za účel, aby oněm upisovatelům válečné půjčky, jichž jmění nepřesahuje 25.000 K, ale přes to vlastní válečnou půjčku v obnosu značně vyšším, zabezpečila se válečná půjčka aspoň do výše 25.000 K. Návrh tento jest dnes návrhem minoritním. Rozpočtový výbor jej zamítl, což jsme předvídali. Ale mám za to, že tento návrh byl by stál za důkladnější rozpravu. Pan ministr financí sám prohlásil, že naše myšlenka jest dobrá. Ale soudím, že měl vyvoditi také důsledky z tohoto prohlášení. Musel by se sám ujmouti dobré myšlenky, když se jedná o zákon, a vynasnažiti se, aby se uskutečnila. Dále prohlásil také pan ministr ve výboru, že vláda chystá akci pro drobné upisovatele, kteří nebudou moci svou válečnou půjčku proměniti ve státní půjčku. Podle ní utvoří se vlastní korporace, t. j. němečtí podnikatelé, němečtí kapitalisté sdruží se za tím účelem a převezmou od těchto drobných upisovatelů válečnou půjčku ke splacení, t. j. má nastati vzájemný poměr, za něhož mají býti drobné půjčky zachráněny. Ministr financí prohlásil, že vláda poskytne těmto korporacím bonifikace a že mohou při tom vytlouci výdělek za svou tak říkajíc námahu. Myslím, že myšlenka jest dobrá, ale neuskuteční se, přestane-li se jenom na přání vlády. Mám za to, že vláda, přeje-li si opravdu uchrániti drobné upisovatele před ztrátou jejich válečné půjčky, musela by vykonávati jistý nátlak, aby toto sdružení kapitalistů bylo donuceno převzíti válečné půjčky drobných upisovatelů. Žádám proto vládu, trvá-li na této myšlence a soudí-li, že tím mohou býti ještě odstraněny škodlivé vady zákona, aby nepřecházela přes tyto okolnosti, nýbrž vynaložila vše a vydala zákon nebo nařízení v té formě, že tato korporace se stane skutkem.

Tím vytkl jsem stručně vše, co německá, sociálně demokratická strana má na srdci. Nemůžeme hlasovati pro zákon, poněvadž neobsahuje, čeho žádáme, jmenovitě ne záruky, že válečná půjčka splatí se výnosem vydatné dávky z onoho majetku, který byl nahrabán z krve, z kostí dělníků po pět let války válečnými zbohatlíky a lichváři - tohoto jmění muselo by se v první řadě použíti k tomu. Zákon jest nesociální vůči drobným upisovatelům. V tomto bodě souhlasím úplně s předchozími řečníky - a na základě různých ustanovení, jmenovitě na základě toho, že vláda vyslovila se proti našim návrhům, aby škrtnuty byly odstavce 3 a 4 v § 9 - tento paragraf zůstal v zákoně - umožňuje největší podvodný obchod s válečnou půjčkou, který přispěje k tomu, že nejlepší obchody budou dělati zase jen velkobanky, velkokapitalisté na útraty drobných majitelů válečné půjčky. To by byly naše námitky proti tomuto zákonu.

Posléze se obracím na vás ještě jednou s apelem; chceme-li učiniti zadost svému úkolu jako senátoři, nesmíme se vysloviti pro provedení zákona v původní formě, nýbrž jsme povinni odstraniti z něho nejhorší újmy, jež vzniknou pro národní hospodářství. Chci ještě jenom na to poukázati, že bylo by aspoň naší povinností vzchopiti se k tomu, abychom opravili formální chyby, na něž výborně poukázal senátor Spiegel, poněvadž koalici hrozí nebezpečí, že president republiky, bude-li upozorněn na tyto vady, nemůže sankcionovati zákona. Tímto apelem končím a chci jen ještě jednou ujistiti, že nehlasujeme snad proti zákonu z důvodů, které by nás stavěly do jedné fronty s našimi německými měšťáckými stranami. Naše německé měšťácké strany hlasují proti zákonu, poněvadž kapitalisté nedostanou plně zaplacenou jejich válečnou půjčku, my však hlasujeme proti němu, jelikož zákon nechrání ani v nejmenším drobných upisovatelů.

Chci ještě poukázati na to, že nyní jest patrno hnutí mezi zřízenci a úředníky bank, kteří prostřednictvím své organisace upozorňují, že banky se chystají dávati výpověď zřízencům. Žádám s tohoto místa vládu, aby podnikla kroky, jimiž byli by úředníci spořitelen a bank chráněni před nezaměstnaností, před propuštěním. Tím končím svou řeč prohlašuje ještě jednou, že němečtí sociální demokraté budou hlasovati proti zákonu. (Souhlas a potlesk německých sociálních demokratů.)