Předseda (zvoní): Zahajuji opětně schůzi senátu.

Budeme pokračovati dále v debatě. Jakožto další řečník jest zapsán pan senátor Jelinek, který zaměnil své místo s panem senátorem Kneschem. Prosím pana senátora Knesche, aby se ujal slova.

Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! Projevuje názor svůj a také názor strany svazu zemědělců, kterému mám čest náležeti, musím slavný senát na to upozorniti, že zmocnilo se veliké rozhořčení všech kruhů německého národa v Čechách. Vzrušení našeho voličstva jest velmi značné a tak dalekosáhlé, že snad mnozí z vás, pánové, zvláště z této strany, nemáte pro to pravého porozumění. Musíte pochopiti, co vše závisí na válečné půjčce. Víte to? Nemyslete na zisky válečné! Ne, to jsou úspory, a netoliko úspory naše, nýbrž i úspory našich otců, neboť právě tyto peněžní prostředky byly v těchto válečných půjčkách uloženy, protože nebylo jiných papírů. Ba dokonce užili jsme svých vkladů ve spořitelnách k tomuto účelu a nyní jest vše, co prací svou naší otcové nashromáždili, naše ušetřené groše v nebezpečí, že úplně ztratí cenu, protože jsou uloženy ve válečných půjčkách, a mají býti ztraceny. Jest tedy vzrušení toto pochopitelné, jest veliké a značné a musíte na ně vzíti zřetel.

Pánové, neprovozujte tak zákeřné hry s naším voličstvem a s německým lidem v Čechách. Právě nyní opět došla zpráva, která hlásá, že v Jihlavě spácháno bylo strašné bezpráví. Bylo stříleno na bezbranné občany, jest několik mrtvých. A proč? Pro nic, pro maličkost. Několik mladých lidí přicházelo ze slavnosti slunovratu a zpívalo německou píseň. To ovšem popudilo opět zuřivost legionářů do té míry, že napadli zástup bodáky a stříleli naň, takže krev tekla. Pánové, příčina byla nepatrná, vláda však nemá již legionářů ve své moci Pan finanční ministr láme si hlavu, jak opatří pro stát peníze. Omezte počet legionářů! K čemu tolik darmochlebů, kteří ničeho nedělají a vyžírají jen chléb náš a naše peníze? K čemu jsou tito lidé? (Souhlas a potlesk něm. senátorů.) To by bylo nejjednodušší řešení. (Souhlas na levici. Různé německé výkřiky.)

Slavný senáte! Musíte znáti, jak úzce spojeno jest naše blaho a naše utrpení s válečnou půjčkou. Němci v Čechách zabývají se řemesly, bydlí v zemi málo úrodné, jsou odkázáni na řemeslo a na průmysl. Následkem toho spočívá veškerá jejich síla v této síle finanční. Česká část obyvatelstva není tak úzce s ní spojena. Proč? Protože jeho půda jest mnohem úrodnější, protože nese výtěžky, zatím co kraje pohraniční jsou chabé a odkázány na řemeslo. A řemeslo má jedinou oporu právě v penězích a ve finanční síle. Proto jsme mnohem úžeji spojeni s těmito penězi, s těmito válečnými půjčkami a skutečně s tím souvisí naše veškeré blaho a utrpení. Nestavím se na stanovisko, a my všichni nestavíme se na toto stanovisko, že bychom měli státi stranou od tohoto státu, že ničeho o něm nechceme viděti. (Souhlas na levici.) Pan ministerský předseda použil té příležitosti a řekl ve svém vládním prohlášení, že vlastně nestojíme na půdě této nové doby a pan místopředseda Klofáč vyslovil tuto myšlenku ještě mnohem zřetelněji, že stojíme na druhém břehu. Ne, my nestojíme na druhém břehu, stojíme oběma nohama v této době a nemáme jedinou snahu, abychom pociťovali elegické reminiscence na staré Rakousko. Staré Rakousko pro nás pominulo. Ve starém Rakousku neprožívali jsme právě nejkrásnější dny. To nebyl německý stát, v prvé řadě byli ve starém Rakousku Slované, slovanská většina vládla a my nežili jsme ve státě veskrze německém, (Výkřiky.) Stojíme oběma nohama v této nové době a nemáme naprosto úmyslu nejíti s vámi. Musím však vám otevřeně říci, že bych byl očekával, že pan ministerský předseda nám přece do jisté míry několika slovy měl potdati ruku a vyzvati nás ke spolupráci.

Připustíte přece, že skutečně stalo se nám bezpráví. Byla spáchána násilí, byly povaleny pomníky císaře Josefa a hozeny do mlýnské strouhy; naše školy byly utlačovány. Krev padlých v březnu nebyla zapomenuta, vzpomeňte jen na Kadaň atd. a na jiné násilnosti. Vím, že vláda a pan ministerský předseda naprosto nejsou toho názoru, že to bylo správné, ne, určitě ví, že neměl moci zabrániti těmto násilným skutkům, mohl to však přece říci. Kdyby byla bývala tato slova vyslovena, kdyby nám byla takořka ruka podána, byl by vystavěn jakýsi most. Byli bychom s radostí na to přistoupili. Nestojíme stranou, stojíme v této době na obou nohách, přišli jsme sem, abychom pracovali, abychom pracovali hospodářsky. My však, velevážení pánové, stojíme na půdě práva, a o své právo nenecháme se oloupiti, musí se nám ho dostati. Potom budeme rádi a v každé době spolu s vámi pracovati. Vy nás nechápete. Proč? Protože nás nemůžete pochopiti, že náš cit pro právo jest snad mnohem mocněji vyvinut než náš cit národní. A proč jest náš cit pro právo více vyvinut? Jsme ode dávno národem kulturním, a u každého kulturního národa jest cit pro právo mnohem mocněji vyvinut. Abyste mně úplně rozuměli, poukázal bych na to, co znamenitý učitel práva ve Vídni v 70tých letech - byl to Rudolf von Ihering - učil. Napsal ťBoj o právoŤ, a byl toho názoru, že dřívější právní názor Savignyho jest překonaným stanoviskem, že právo a celý pojem práva není něčím, co přišlo jen tak samo od sebe, mínil pak, že každý pojem právní a vše, co právem se zove, musí býti vybojováno, že právo nespadne nikomu jen tak do klína jako snivému Honzovi, nýbrž že musí býti vybojováno. My pak v tomto státě chceme míti rovnoprávnost, svéprávnost. Říkáte na to: ťVy máte práva dost.Ť

Říkali jste to již dosti často. Nehodí-li se nám to, že můžeme jíti do Pruska, jak už to vím nazpamět. To není přec žádné vysvětlení! Ba ještě více! Jistý kolega pravil před několika dny, že my Němci máme dosti práv, co pak tedy chceme ještě? ťMiláčku, co ještě chceš?Ť Byl bych rád viděl, kdyby tento citát byl býval úplný. Zní totiž: ťZničila jsi mě úplně, miláčku, co chceš ještě víc?Ť Našeho práva musí se nám dostati a v tomto boji za své právo jest naše síla, my musíme zvítěziti a zvítězíme, a jestliže i v tomto boji padneme, jest to vždy ještě větší ctí, ježto bude se moci o nás říci: ťPadli jsme za své, právo a v boji o své právo.Ť (Souhlas na levici.) Nic není platno, jestliže vůči cizině sebe více zdůrazňujete své stanovisko rovnoprávnosti, když vydáváte ťGazette de PragueŤ, kde možno čísti, že popřáváte všem práva, že je zde jak ve Švýcarsku, ba ještě krásněji. To není přec pravda. Musíte podle pravdy říci, že u vás vítězí cit národní nad citem právním, a že jest to v prvé řadě váš cit národní, vaše pěst, jež praví: Já jsem pánem a vy nejste pány! To není sociální, to není rovnoprávnost, a proto musíme v tomto moderním státě jako hlavní požadavek klásti plnou rovnoprávnost, musíme žádati, aby se nám dostalo našeho práva.

Přicházím k tomu, abych promluvil o válečné půjčce, která tak úzce spřízněna jest s naším zájmem, tak úzce spojena s naším citem, že musím vyjádřiti své nejvyšší politování nad tím, že tato důležitá otázka má býti dnes promrskána v několika málo hodinách, jako kdyby to byla věc malicherná. Tři týdny jsme seděli a debatovali o vládním projevu ministerského předsedy. Otázka válečných půjček má však býti vyřízena za tři hodiny, tak mezi polévkou a pečení se pojednává o těchto věcech, jako by to byla nějaká věc nepatrná. Naše voličstvo bude tak znepokojeno a trpce zklamáno, že se nám ani nepodařilo zavésti a tomto tak důležitém předmětu specielní debatu. Jest připuštěna pouze povšechní debata, neboť musí býti za všech okolností v sedm hodin ukončena. Nenahlížejí tedy podle toho důležitosti věci. A tato otázka a poznání této otázky je tak důležité, že nezáleží na jednom dnu, aby právy totiž u vás, velevážení pánové, bylo vzbuzeno přesvědčení, zda skutečně jste názory své procítili, abyste jednou věděli, co vlastně chceme. Jest smutné, že tato předloha zákonná tak dnes je promrskávána, velmi smutné, a já se obávám, že půjde-li ta věc dále od stupně k stupni, že toto slavné shromáždění poklesne na úroveň takovou, že z něho bude divadlo. Je možno úplně ignorovati menšinu, musíte však přeci dopřáti trochu místa právu a spravedlnosti. Neboť jinak klesneme na roveň, že celý svět bude se nám smáti. Proč nedbáte menšiny? Bylo ujednanou věcí, že dnes má býti specielní debata. A nyní pojednou to vše není pravda, nebo jako by toho vůbec nebylo. Povšechná debata musí úplně stačiti a tím jest věc vyřízena. (Souhlas na levici.)

Velevážení pánové, kteří mluvili přede mnou, řekli o podstatě válečné půjčky již tak mnoho, že mně nezbývá než pouze něco málo dodati. Účelem má býti postaviti stát na lepší finanční základnu. Jest třeba peněz, stát potřebuje peněz. Musejí býti samozřejmě opatřeny. Avšak tato cesta, tímto způsobem, že vlastně válečné půjčky nejsou uznávány, pod pláštíkem, že přec jsou uznávány, jest velmi nebezpečná, protože ničí jmenovitě úvěr státní. Kdo má míti důvěru k tomuto státu, a znovu opisovati vaši novou půjčku, když právě vidí, že válečnou půjčku tak nepoctivě a protiprávně vyplácíte, zdánlivě 75%, skutečně však pouze 15-20%? Základem každého obchodu, každého státu jest důvěra, jest úvěr. Tato důvěra však takovou zákonnou předlohou jest úplně zklamána, a uvidíte, že sice při tom velmi poškozujete nás, jestliže však projde tato předloha zákonná o válečné půjčce, tu ovšem protnete náš životní nerv. Budeme vrženi do prachu, poněvadž tím jest ochromena naše nejlepší finanční síla. Nemylte se však, pánové, zařezáváte do svého vlastního masa a ničíte úvěr svého státu. Víte kam přijdete? Jak dlouho to potrvá, projde-li tato předloha zákona? Budete míti peníze na dva až tři roky, a nebude to dlouho trvati, budete opět státi před prázdnými pokladnami a pak musíte opět sáhnouti po našem starém rakouském státním dluhu, po našich rentách, abyste stejné stejně uznávali. (Souhlas, na levici.) A to také dlouho nepotrvá. Proč? Protože právě stále proudí pramen nadměrných výdajů. Bylo by mnohem lépe uznati válečnou půjčku v tom smyslu, jak jsem to žádali. Bylo by lépe zavésti systém, který by více směřovat k spořivosti a pořádku. Nyní však vyhazujete miliony z oken. Spořivost není zde již modou. A co může se dále přihoditi? Jednoho Jiráka jste polapili. A kolik Jiráků smí ještě svobodně choditi? Toto finanční hospodaření může vésti tímto způsobem, když stále více a více pohlcuje, pouze k zániku. Vážně jsme se vynasnažili v tomto státě spolupracovati, chceme poctivě pracovati, a právě proto, že jsme proniknuti tímto poctivým přesvědčení, že spolupracujeme, proto chceme, aby tato válečná půjčka byla zaplacena, jak je to v zájmu státu i našem. Patříme přec k sobě. Podívejte se jen na tuto zemi českou. Jsou to jaksi dvě poloviny tvořící celek. Vnitřek Čech, zemědělský, úrodná půda, a hranice, pohraniční hory, kraj věnovaný pouze řemeslu. Tak mohou právě tyto dvě poloviny tvořiti zdárný hospodářský celek. Jen jediné mu chybí: Aby totiž stát svým menšinám, abyste nám, abyste německému národu dali právo, kterého se dožadujeme. Chceme pouze své právo a pracovati na tomto spravedlivém základě.

Tato zákonná předloha o válečné půjčce jest přímo neštěstím a bude katastrofou, jestliže bude tato předloha v této sněmovně přijata. Vždyť jest to nedodržení slibu, když se praví, že bude vyplacena 75%. To není přec pravda. Ve skutečnosti bude zaplacena pouze z 15%, nejvýš z 20%. Proč jen nejde se zde čestně, a vše nepostaví se na pevnější a poctivější základ. Musí býti spíše lidu proto jednou pro vždy vštípeno, že toto t. zv. 75% zaplacení jest pouhým manévrem na oko. Ve skutečnosti je to jak jsem již řekl, 15, pro spořitelny 20%. A vezme-li se zřetel na nejpříznivější myslitelný vzrůst kursu nové půjčky, bude to 20 nejvýše 22%.

Nyní hovořím o nejubožejších z ubohých, o těch, kteří válečnou půjčku lombardovali. Pro tyto lidi jest upisování válečné půjčky zcela nemožné. Zpravidla ani nemají peněz na zaplacení svých starých lombardních dluhů, tím méně pak mohou platiti hotově na novou státní půjčku anebo převzíti nový dluh. Jde zde ne o jednotlivé případy, nýbrž spí o mnoho set tisíc osob. Tyto osoby budou jednak postiženy válečnou půjčkou a jejich válečné půjčky připadnou ve prospěch státu, jednak zůstane jejich osud nadále zcela nejistý. Bohatým málo, chudým zcela nic, to jest sociální pohnutka tohoto zákona, který pan ministr financí Engliš podal. Dojde-li k tomu neštěstí, že tato zákonná předloha projde a že skutečně bude přijata, pak je to pro pana ministra vítězství. Musím však mu říci: ťTo nebylo hrdinství, Oktavie!Ť, neboť právě tím, že tato předloha zákona jest předložena této sněmovně a bylo o ní hovořeno, tím byl stát postižen ve svém životním nervu, že, jeho úvěr úplně pro všechny časy jest podkopán.

A ještě na jeden nešvar bych poukázal. Banky vrhnou se jako hyeny na tuto válečnou půjčku, poněvadž právě jednotlivý vlastník, postrašen těmito ustanoveními o válečné půjčce, prodá za každou cenu; a banky budou kupovati válečnou půjčku za 20% a méně. To bude také velkým nebezpečím pro stát, proto mají býti banky nařízením zavázány poskytnouti zástavnímu dlužníku pokud možno dlouhou lhůtu, nejméně 6 měsíců až rok, aby tito ubozí lidé mohli si potřebné peníze ušetřiti a půjčku upsati. Stavíme se na stanovisko, že tato předloha, na které neneseme viny má býti zamítnuta. Vy opět stále nám říkáte, že my neseme vinu na válce, že také na tom neseme vinu, že tolik válečných půjček bylo upsáno, že kdyby nebylo nás, že byla by válka již dříve skončila, protože však jsme upisovali tolik válečných půjček, že válka tak dlouho trvala. Kdo jiný to vše způsobil než my! Bylo všeobecně působeno ve prospěch válečných půjček, nejen v německém, také v českém národě. Byl to na př. pan Ant. Švehla, předseda výkonného výboru české strany agrární; pan ministr Švehla, který ve ťVenkověŤ dne 9. května 1916 píše článek končící: ťObracíme se tedy v posledním okamžiku ještě k těm, kteří doposud neupsali válečnou půjčku, aby tak ihned učinili, aby tak přispěli ke konečnému úspěchu, který musí býti alespoň právě tak skvělý jako při předešlých válečných půjčkách. Tím pracujeme též pro mír a pro dobu poválečnou, neboť finančním zajištěním pomáháme zdravému rozvoji našich poměrů. Upisujme a konejme svou povinnost.Ť Tento článek vyšel ve výtahu dne 11. května, 1916 v ťNárodní PoliticeŤ a byl otištěn. Také pan ministr Sonntág rozesílal v dubnu 1916 z válečného obilního ústavu, odb. Brno, vyzvání, kde stojí: ťJsme přesvědčeni, že orgánové válečného obilního ústavu, majitelé mlýnů, komisionáři, funkcionáři aprovisační atd. postaví se s největší ochotou v čelo činnosti upisovací a to nejen vlastními úpisy, nýbrž i příležitostným poučováním a pobízením lidu přispějí této akci upisovací, aby, v této veliké době, kdy jde o nejsvětější zájmy naší vlasti, náš veškerý lid přispěl pokud možno největšími kapitály. Zvláštní důraz klademe na činnost agitační a žádáme o laskavé zprávy atd.Ť Na konci stojí: ťLhůta upisovací jest vyměřena krátce, a proto musí se ihned přistoupiti k dílu, aby pokud možno nejdříve byl zajištěn úspěšný výsledek čtvrté válečné půjčky. Vyzýváme tedy všechny, aby každý organisoval, poučoval své okolí o výhodách válečné půjčky a hleděl za všech okolností, aby účast všech vrstev, jmenovitě našeho obyvatelstva venkovského, při čtvrté vál. půjčce vypadla imposantně, jakožto důkaz vlastenecké činnosti. Válečný ústav obilní, odb. Brno, ředitel: Sonntág.Ť Dále, pan Jan Novotný, vrchní ředitel České průmyslové banky, který 7. května 1916 píše v Národních Listech: ťZe všeho toho, co zde zhuštěně jest uvedeno, jest zřejmo, že upisování válečné půjčky jest nejen povinností a sice ve prospěch vysokých zájmů, nýbrž také v nejvlastnějším zájmu každého jednotlivce.Ť Mohl bych ještě dále předčítati takové vyňatky, nechci však unavovati vaši trpělivost a nechci již k tomu, co právě bylo přečteno, ničeho nového připojovati. Tyto tři případy, které vyjímám jako z pytle hrachu, snad postačí. Právě tak dobře bychom mohli uvésti na sta jiných příkladů. Avšak i se stanoviska právního musí býti zaujato nejrozhodnější stanovisko proti tomuto způsobu zaplacení válečných půjček. Musíte uvážiti, že válečná půjčka byla papírem se sirotčí jistotou, to není dnes uznáváno. Stát přec nepřevzal pouze aktiva, převal také pasiva. A spravedlnost to vyžaduje, ježto právě tak mnoha chudých lidí a tak mnoho lidí středního stavu má na tom zájem, aby právě těmto chudákům nebyl vzat poslední ušetřený haléř tímto t. zv. uznáním válečných půjček. Jest úplně nesociální a není nikterak ušlechtilým neplatiti starých dluhů. Když přebírá se dědictví, nutno převzíti aktiva i pasiva, a ne vzíti aktiva a pasiva, shoditi pod stůl. Myslím, že smysl pro spravedlnost jest otupen, a že právě díváte se na tuto otázku brýlemi, jež nejsou nikterak brýlemi spravedlnosti. Dostali jste se najednou k veliké moci, mír saint-germainský, který nelze nazývati mírem potupným, poněvadž by se mi dostalo volání k pořádku, které však již předem s díkem kvituji (Veselost a souhlas na levici.), tento mír jest slátán tak, jak nyní vypadá. Usilovali jste o přízeň Francouzů. Nevím, jak dlouho se udrží ministr zahraničních záležitostí nad vodou se svými cituplnými řečmi. Francouzská řeč jest bohatá na zdvořilé fráse a Francouzi jimi platí. Platí jimi proto, že vědí, že jste s nimi spokojeni. Jste blaženi, když Francouz promluví několik zdvořilých frásí. Bylo by však snad lépe, spolehnouti na vlastní sílu a zvláště na vlastní sílu hospodářskou, která pak obzvláště rozkvete a se rozvine, jestliže právě živly německé a české, živnosti a průmysl a také veliké výnosné hospodaření bude pracovati k jedinému novému cíli. Máte znamenitého básníka jest to Hálek, ten zaujal jiné a krásnější stanovisko. V jedné básni vyslovil přání: Kéž nadejde doba, aby dub a lípa se spojily v přívětivou besídku. Nejsem chauvinista a nemohu býti vůbec chauvinistou, není to v mé povaze, musím každému přiznati jeho právo, ale právě proto musí mne popuditi, když vidím, že nám toho práva se nedostává, že jsme znásilňováni v tak mnohých směrech. Utlačují naše školy, když zvláště nyní ruší velký počet školních tříd. Říkáte, že děláte s českými školami totéž. Také tam snižuje se počet tříd na školách, měříte však dle jiného měřítka. U nás dělíte 80, u vás 30, a to je nyní totiž velmi lehko možno, protože právě následkem války jsou některé třídy velmi seslabeny. Jest to však kulturní loupež, když lidu jsou odnímány školy, neboť právě po této válce, kdy naše školy obecné tak mnoho musely trpěti, kdy tolik učitelů bylo ve válce, kdy po celá léta bylo pouze polodenní vyučování, ty děti, které v této době chodily do školy, jeví ve svých znalostech strašné mezery. To má býti napraveno, ne však omezením počtu škol, ne, zlepšením škol. Více škol národu a právě větším, počtem škol obecných, ne však omezením jednotlivých tříd a tak ještě bráti lidu nejpotřebnější základy, které právě dává všeobecné vzdělání.

Jakousi zhoubnou okolností, a snad pohnutkou, jež nebyla dostatečně zdůrazněna, jest, že předloha o vál. půjčce, přijatá v této formě, ohrozí nesmírnou měrou naše úvěrní ústavy, zvláště naše spořitelny. To jsou naše úspory, to jmění národa, a do tohoto kmene zatínají smrtící sekeru, do našich spořitelen, které právě rozkvetly. Spořitelna jest výtvorem naší píle, úspory jsou výtěžkem naší práce, naší šetrnosti, a právě tyto úvěrní ústavy chcete předlohou o vál. půjčce zničiti. Následky nelze ještě všechny přehlédnouti, následky jdoucí stále dále a dále, a ty přivedou nás hospodářsky na pokraj propasti. Nemohu nevyjádřiti jakožto příslušník strany svazu zemědělců stanovisko to, které naše strana zaujímá vůči této předloze. Bylo upisováno mnoho vál. půjček, mnohem více než myslíte. Jest také pro zemědělské obyvatelstvo těžkou ranou, když nyní prostě přes noc snížíte cenu vál. půjčky na 1/4, ba dokonce pouze na 15%. Jest to rána, násilný čin, který páše se právě na úsporách zemědělského obyvatelstva. A nedosti na tom, vy víte, že nová dávka ze jmění jest v dohledu. Právě tím bude postižen majetek pozemkový, dávka ze jmění bude 75%, protože bude snaha postihnouti netoliko cenu předválečnou, nýbrž také přírůstek na ceně.

Již několikráte bylo pány předřečníky řečeno, že zemědělský stav byl válkou velení oslaben, protože je nedostatek umělých hnojiv, dělnictva atd. Jest to možné, ale hlavní příčinou, proč naše zemědělství nevykazuje takových výtěžků, jest, že bylo sevřeno jhem nátlaku. (Souhlas na levici.) My nejsme již svobodnými lidmi. Zemědělec dnes jest zapřažen, zotročen, není volným majetníkem svých výrobků. Vyvazení pozemků z r. 1848, které bylo tak velkolepým způsobem povedeno, učinilo z rolníka svobodného a neomezeného majitele jeho pole a přirozeným, důsledkem toho bylo, že zemědělství se s velikou rychlostí rozvíjelo, že počínalo zkvétati. Povznesení rolnictví nebylo lze podceňovati. Nyní teprve mohlo spojiti se vědění se schopností, theorie s praxí, protože volnost stěhování dala k tomu možnost, protože vyvazení pozemků učinilo z rolníka svobodného a úplného majitele role. Náhle přišla světová válka. Co učinila ze zemědělce? Čeledína, otroka, který nemůže svobodně nakládati svým majetkem, který nenakládá svobodně výtěžkem a ovocem své píle. Můžete si přáti, aby tento tlak byl stále větší, nikdy však nebudete moci plouti proti proudu a nikdy se vám to nepodaří. A byť jste sebe více usilovali o zostření tohoto nuceného hospodaření, nikdy se vám to nepodaří, neboť duch času jest mocnější než vy. Právě tak jako fronta se shroutila, když válka na podzim 1918 byla u konce, fronta na východě, západě a jihu, tak také shroutí se tato fronta nátlaku, centralisace. (Souhlas na levici.) Centralisace jest právě tou velkou škodou. Proč? Vylučujete jednoho celého činitele z hospodaření, oběh, obchod. Výrobu a spotřebu ponecháváte, ale sprostředkování mezi nimi, obchod, oběh, jest vyloučen, ten nemá více býti. Na jeho místo nastoupil úřad, úřad přejímá veškeré sprostředkování, nemáme žádného obchodu, jenom úřad, máme pouze byrokraty, kteří počmárají haldy papírů. Není divu, že se to stalo strašným a přímo ad absurdum bylo toto potupné hospodaření přivedeno tím, že obilní úřad byl uveden v život. (Souhlas na levici.) Proč? Aby tisícům nadějných českých mladíků bylo pomoženo k úřadu. Právě od té doby, co jest zde státní obilní úřad, nejde to se zásobováním ku předu a právě nyní máme největší nouzi. V nejhorších letech válečných neměli jsme takový nedostatek vyživovací jako nyní, kdy vše jest zkostnatělé, zbyrokratisované, a nezavane zde volnější duch. Říká se, že musí býti nucené hospodaření, jinak že není hospodaření možné. Ale zkusil to někdo někdy s jiným hospodařením? Tvrdím, že toto hospodaření vázané jest nejhorším systémem válečného hospodaření. S jiným systémem se ani pokusy nedělaly. Ovšem, tento systém jest vlastně napodobením Německa, kde vychází se ze zásady, že autorita státu jest tak silná a tak veliká, že právě toto nucené ho podaření a tato centralisace z jedné ústředny do jednotlivých odboček rozvedené budou bezvadně činné. A také dobře působilo, pokud taková autorita zde byla. A to jest právě kletbou války a kletbou doby válečné, že veškerá autorita jest podkopána a podvázána, že není ani smyslu pro práci a snaha pouze podkopána, nýbrž že vůbec není již autority. Schází úcta před právem a zákonem.

Nejvěrnější státní občané jsou nesporně zemědělci. Po celá léta bojoval zemědělec tam venku se zbraní v ruce. Navrátil se a jako dříve pilně řídil svůj pluh a znovu vykonával své povolání. Právě proto musíte tento stav osvoboditi, ne vkládati naň znovu jho nátlaku a poroby, pak uvidíte, zasvitne-li opět na venkovskou půdu a na hospodářské poměry slunko svobody, povznese se opět jak dříve. Ne nadarmo jest pluh symbolem zemědělství. Avšak nejlépe a nejkrásněji bude projížděti tento pluh po volném pozemku osvobozeného hospodáře. Na konec proto apeluji na vás, abyste tento zákon v této formě odmítli, protože jest zkázou nejen pro nás Němce, nýbrž i pro celý váš stát. Podkopáváte úvěr, v pravém slova smyslu podtínáte kmen svého státu, proto pak jest nutno, aby v této důležité chvíli proniknut byl každý přesvědčením, že tento zákon jest skutečně záludným pro stát a pro každého jednotlivce. Jsme jenom menšina, to jest, bohužel, pravda, a když činíme nějaký návrh, jsme vždy, přehlasováni. Nečiňte však stále této menšině násilí, dopřejte nám také práva, neboť právě dáte-li nám naše právo, dostane-li se nám od vás spravedlnosti, bude-li náš právní cit skutečně uspokojen a nebudeme-li stále narážeti na bezpráví, budeme v tomto státě pilně a radostně spolupracovati. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Klofáč: Dříve nežli udělím slovo dalšímu řečníku, nemohu jeden z výroků p. senátora Knesche nechati nepovšimnut a bez pokárání. Pan senátor Knesch užil o legionářích výroku, že jsou ťNichtstuer, die nichts machen und nur unser Brot und Geld fressenŤ. Jestliže my vyslovujeme slovo legionáři, tedy vám mohu říci docela upřímně, že my vyslovujeme to slovo s úctou a láskou a naprostou vděčností. (Výborně! - Dlouhotrvající potlesk československých senátorů.) Po šesti letech se vracejí tito legionáři - od roku 1918 máme svobodnou republiku - uvažte co všecko zkusili, jaký těžký život prožívali na Sibiři. My je vítáme a musím zase ke cti jich říci - a to je moje hluboké přesvědčení - že žádná slina pomluv a urážek nemůže se dotknouti čistého štítu legionářského. (Dlouhotrvající potlesk československých senátorů.)

Já lituji, že právě po jihlavských událostech, když stojíme nad mrtvolami dvou legionářů, kteří v těchto dnech vraceli se domů ke svým rodinám a které mohl zabíti jen slepý fanatismus, nemám jiných prostředků, než abych odmítl urážku, která byla učiněna legionářům, a abych p. kol. Knesche volal k pořádku, (Výborně! Potlesk československých senátorů.)

Dále ke slovu přihlášen je pan senátor dr. Schmidt. Uděluji mu je.

Senátor, dr. Schmidt (německy): Slavný senáte! Nejsem finančník a nechci se proto také jako odborník zabývati možností nebo nemožností návrhu zákona nám předloženého. Chci se spíše omeziti pouze na to, podrobiti krátké kritice jeho cíle a podklad. Pánové, sdělávati zákony je úkol zajisté ze všech, jež je možno si představiti, nejvážnější a nejzodpovědnější. Ovšem, jak se všeobecně zdá, nestará se o to již nikdo. Zákony jsou dnes již tak laciné jako ostružiny. Dnes se dělají státní základní zákony, sdělává se ústava a jiné podobné tak obratem ruky, jakoby se jednalo pouze o stanovách nějakého čtenářského kroužku nebo šachového klubu. Proto, pánové, se nedivte, jestliže potom úcta k zákonu zřejmě mizí. Tovární výroba zákonů zbaví zákon jeho ceny jako zákona. A přece nemělo by se tak díti. Zákon má, nebo by při nejmenším měl zjednati jisté možnosti a normy, v nichž by se život celého národa a tudíž milionů lidí přiměřeně mohl vyžiti. Tu se ovšem musí dbáti toho, aby se zjednalo něco dobrého, něco, co by odpovídalo duši lidu a lidským potřebám.

Dobrým a přípustným je zákon v tomto smyslu pouze tehdy, je-li eticky odůvodněn, obsahuje-li etikum, jakého je životu lidskému potřebí, a musí tudíž platiti první otázka při zdělávání zákonů tomu, zdali je mu toto etikám předpokladem. A ta otázka musí býti také nadhozena při projednávání předloženého zákona, že ťzákon o čtvrté státní půjčce Československé republiky a účasti majitelů rakouské válečné půjčky při upisování této státní půjčkyŤ nejprve má odpomoci okamžitým peněžním nesnázím státním, nemůže býti pojímán jako poslední a vlastní etický účel. Ten vyvstane a vyplyne sám sebou již při zběžném pročtení. A záleží na tom, aby svět byl přesvědčen, že český národ je na válce vnitřně úplně nezúčastněn, že zasedá k soudu pouze nad těmi, kteří upisováním válečné půjčky - jak se říká - válku podporovali, aby je citelně potrestal. V tomto návrhu zákona je vytištěno ošklivé slovo válečná pokuta, v němž moment trestu je vyjádřen s nezapomenutelně nevyrovnatelnou krutostí.

Pánové! Můžete věc vytáčet jak chcete, vy, český národ, jste se zúčastnili války zrovna tak jako my všichni, a sice převážným počtem na straně t. zv. ťstředních mocnostíŤ. Proto musíte také vy, musí také váš národ se všemi ostatními národy této skupiny a zvláště s národy dunajského povodí nésti následky války a nemůže beze všeho toto společenství na bídě a útrapách války odbýti teatrálním gestem. A jestliže nechcete tato doznání přiznati, pak musíte aspoň slovu popřáti platností, totiž, že jste si přáli byť i jen nějakým zlomkem jako válečná mocnost býti uznáni na druhé straně. A tak jste, již s tohoto hlediska vzato, se války zcela jistě zúčastnili a právě nyní také musíte nésti část válečných nákladů. To ovšem činíte zcela přirozeně převzetím válečného dluhu na vás spadajícího z bývalého státu, k němuž jste až do převratu jako plnoprávní občané patřili; beze všeho jej čestně uznavše. Jestliže tedy chcete dnes pomocí tohoto zákona přesvědčiti svět o tom, že jste s válkou nic společného neměli a že chcete zůstati do ni nezapleteni, pak je to fikce. Na fiktivních, skoro bych řekl dekorativních momentech se zákony nebudují. A potom ten moment trestu! Nezdá se vám, že když trestáte neslovanské obyvatelstvo, t. j. chcete zbídačiti, že trestáte samy sebe, t. j. svůj stát? To přece již vyplývá z pojmu vašeho státu jako státu demokratického. O demokracii si můžeme mysliti co chceme - pokud se mne týče, považuji ji za formuli, která za všech okolností víc slíbí, než dodrží - ale jestliže se nějaký stát; jako tento zde, s obzvláštním důrazem na všechny časy oznámí jako demokratický, ba jako demokratická republika, tu se musí žádati od něho, aby při nejmenším se pokusil vážně o to, aby principy demokracie uplatnil. Po smyslu demokracie jsme však my, obyvatelstvo, státem. Státní blahobyt může tu být tudíž jen tehdy, jestliže všechno obyvatelstvo bez rozdílu řeči a národnosti bude ve svých zájmech stejnoměrně podporováno a chráněno. Nuže, tato předloha zákona postihuje - ne výslovně, přece však skutečně - především neslovanskou část obyvatelstva. Na její útraty má druhá část býti poněkud škody uchráněna. Kde že je tu idea demokracie - stejná míra pro všechny? A nepostihne naposled zbídačení jedné části obyvatelstva celý stát, který je přece odkázán na daňovou schopnost všech? Vskutku! Němci a Maďaři, budou-li ožebračeni, zůstanou přece státními příslušníky. V nich a s nimi je on sám - totiž stát - chudším. Návrh zákona je tak nedemokratický, jak je jen možno. Ale on je také - abych proň použil jiného již tak opotřebovaného slova - také tak nesociální, jak jen možno. Jestliže tato předloha bude uzákoněna, vytvoříte uměle nový proletariát a postihnete tímto zákonem právě tu vrstvu obyvatelstva, která tvoří v pravém toho smyslu slova páteř naší společnosti, stav střední, malého střádala tohoto stavu.

Lidé, kteří svoje skrovné jmění, z něhož mají býti živi, skoro celé uložili do válečné půjčky, a snad jí mají dokonce i lombardovánu, tito lidé, pravím, nemají již ničeho, čím by svoje jmění a majetek mohli zachrániti. Ti jsou zkrátka ruinováni a ožebračeni a v nejlepším případě předmětem vykořisťování jisté bankovní skupiny, která z cizího neštěstí bude dělat skvělé obchody. A k tomu připočítejme ještě těžké poškození našich spořitelen; obcí, náboženských společností, všeobecně prospěšných ústavů, kulturních a dobročinných nadací atd. Všady se tu jedná o direktně katastrofální ztráty, poněvadž dnes přece nikde není potřebných peněz na hotovosti, a tyto ztráty pocítí v první řadě a přirozeně vždy opět uvedené a schudlé již společenské vrstvy. Aby se jedna díra ucpala, dělají se nové. (Souhlas na levici.) To je ovšem pravý opak sociálního zákonodárství.

Nechtěl bych býti tvůrcem tohoto zákona. Proudy slz a do nebe volající nářek, zatracení a kletby zoufalých budou mu následovati. A tak se tu pracuje na tak zvané lepší budoucnosti, nám opět a opět slibované, tak se domníváte utvořiti moderní demokratický, moderní sociální stát. Řeknete: ťTo je sentimentalita, rozcitlivělost, uplatňování imponderabilií, o jakých reální politik neuvažuje, ba ani nesmí uvažovati. Svoje štěstí ve svém domě ať si každý opatří sám. Stát má sledovati své vlastní cíle vyšší - bez ohledu na jednotlivceŤ. Nuže, pánové, nezapomínejte, že tyto tak málo doceněné imponderabilie, jako na příklad zoufalost v hloubi duše národa, jsou mocemi, mocemi, které i nejsilnější reální politikou mohou otřásti. A štěstí domovů souvisí se státním blahobytem mnohem těsněji, než se sní mnohým státním teoretikům. Všechna velká nádhera není ničím, než obláčkem dýmu, necítí-li se každý jednotlivec ve státě spokojeným a bezpečným.

Pánové! Vy děláte svoje věci skutečně špatně. To neříkám s našeho, nýbrž s vašeho stanoviska. Konečným a jediným výsledkem vaší moudrosti je vždy jenom jedno: Násilí. Jestliže však nyní chcete skutečně a mírově pracovat, a obyvatelstvo naplnit dobrou vůlí a důvěrou vůči státu, pak nesmíte zasazovati takové rány do jeho životní mohoucnosti. Myslím tím zvláště také neslovanské obyvatelstvo t. zv. Slovenska, které otázkou válečné půjčky je nejvýše zneklidněno a ohroženo. Divíte se, že jsme vůči státu tak chladni a že po vašem soudě vše, co stát předsebéře, podrobujeme nespravedlivé kritice. A vmyslete se jednou do naší situace. Vnuceni do státu, k němuž bychom se svobodnou volbou nikdy nepřidali, naproti tomu vytrženi ze státu, jemuž jsme - aťsi byl již jakýkoliv - tisíc let náleželi a s nímž jsme tvořili jednotné správní území, takže jsme již tím rozkouskováním v mnoha případech přivedeni do neuvěřitelných posic a nouzí; v poddanství drženi přísnou vojenskou diktaturou a vysazeni malicherným, nepříjemným policejním šikanám, obsluhováni správou, která nejen mnoho, nýbrž skorem všecko zůstavuje pouhému přání: Ano, odkud pak tu má vyvěrat nadšení? Nejsme přece dřevěné kůly, které se dnes natrou tou a zítra opět jinou zemskou barvou, nýbrž živoucí duše, osobité bytosti, které mají své přesvědčení, smysl pro právo a svůj úsudek.

Vy se stále domníváte, že všechna nespokojenost je k nám zanášena z venku. Vidíte v nás irredentisty, zakuklené velezrádce a nevím, co všecko ještě. V každé stížnosti, v každém rozumném přání, domníváte se, že je něco podezřelého, něco nebezpečného. Pánové, to je strach ze strašidel, úzkost před vlastním stínem. (Souhlas na levici.)

Máme-li se nějak smířiti s nehoráznostmi mírových smluv, a nějakou spojitost vůči vašemu státu najíti, pak s námi nesmíte dále zacházeti jako s trestanci a také nečiniti z nás žebráků, jako tímto zákonem, nýbrž vy nám musíte otevřeně a čestně dokázati, že naše politické, jazykové, národní, kulturní a hospodářské zájmy budou plně uspokojeny a zajištěny.

Nevrhli jsme se vám my okolo krku a není na nás tudíž, abychom žadonili o vaši přízeň. Naopak, vy jste nás vtlačili do tohoto státu, nezeptavše se nás, tedy proti naší vůlí. Nyní musíte si získati naši důvěru, nyní musíte přesvědčiti nás o tom, že to myslíte skutečně vážně, zříditi na tomto území stát, který nejen rány dává, ale také hojí, který nejen žádá, nýbrž také dává, jenž má pro davše národů, které objímá, skutečné porozumění.

Avšak, jak se zdá, do toho máme ještě daleko, k tomu necítíte se dnes ještě nijak zavázáni, neboť jinak byste nám sotva předložili tento návrh zákona, který obsahuje etikum úplně zvrácené.

Chcete-li světu ukázati, že opovrhujete válkou a chcete-li současně zhojiti státní finance, tu je pro to velmi jednoduchý, vysvítající a velmi účinný prostředek; snížení stavu vojska na nutně potřebné minimum. Velké miliony, které tu denně ušetříte, umožní vám ihned, abyste válečnou půjčku při důkladném snížení úrokové míry plně zaplatili. Také zjednodušením správy dalo by se mnoho ušetřiti, především však zajisté snížením stavu vojska. To je nutně potřebné. Pošlete ty lidi domů, ať pracují a zjednávají hodnoty hospodářské. Toho je nám třeba. Velké armády nepotřebujeme. Její hlavní účel, aby byly chráněny zájmy Francie na východě proti Německu, není přece pro tento stát docela žádnou nutností. Tak, jako stará politika francouzské odplaty byla pro nás bez významu, tak je také její politika bázně pro nás úplně bezvýznamna (Souhlas na levici.), neboť jsme v každém směru odkázáni na přátelství Německa a nemáme příčiny, abychom vystupovali jako jeho nepřátelé. My nemůžeme tudíž dopustiti, aby se pro nějakou cizí moc a nějakou nereální politiku naši vlastní státní občané ožebračovali. Musíme spíše žádati, aby se se zřetelem na náš národní život s touto vskutku pouhou povolností přestalo a počalo se zmenšováním armády. Řeknete: My však nechceme přestat a máme dosti síly, abychom to prosadili. Na to není přirozeně odpovědi, nebo spíše pouze jedna, jež se dá shrnouti a vyjádřiti slovy největšího dobrodince našeho zemědílu: Mám vše ve své moci, ale není to nic platno. To znamená: Moc, které se zneužívá, je zkázou.

Návrh zákona, poněvadž je podle svých etických cílů a účelů zavrženíhodný a zkázonosný, odmítám v celém jeho rozsahu naprosto. (Souhlas a potlesk na levici.)