Jak již řečeno, brambory zmizely v armádě kupců a šejdířů, kteří je pak mezí obyvatelstvem prodávali za těžký peníz. Nebylo by však těchto zdražovatelů a šejdířů, kdyby rolníci stáli svou morálkou a mravností tak vysoko, aby řekli: My se podřizujeme státnímu nucenému hospodářství, avšak my trváme na tom, aby byly ceny zvýšeny, poněvadž nemůžeme vyjíti. To by byla zásada a princip. Avšak bezohledně obcházeti toto státní obhospodaření, nevšímati si vůbec toho, jak může vyjíti ostatní obyvatelstvo, všechno několikráte dráže prodávati a pak přijíti a prohlašovati, že není lze vyjíti, to už jest více než smělé. Tato okolnost, že se při hospodářství a v pokoutním obchodě tolik vydělává, jest vlastně příčinou toho, že státní obhospodaření ve všem stále jen selhává. V tomto směru nemůžeme nijak prohlásiti vládu za nevinnou. Neboť vláda neučinila žádných opatření ve skutečnosti, jak by měly býti žně sklizeny, ač tak byla dříve přislíbila. Jak se utvářily poměry po žních? V prosinci minulého roku nebyla přihlášena ani jedna čtvrtina veškeré sklizně u státního obilního úřadu k odvedení. Tenkráte jste se omlouvali všemi možnými věcmi. Uvádělo se, že scházelo potřebné uhlí na výmlat, což zde uvedl i pan senátor Hyrš, dále se uvádělo, že scházel benzín a že nebylo lze v důsledku těchto skutečností vymlátiti. Jak pak je to však nyní a jak bylo odváděno? Dle vydaných zpráv bylo odvedeno přibližně asi 75 % kontingentu. V minulém roce bylo udáno asi 12 q čistého výtěžku na l ha. Průměrný kontingent činil však přibližně 2 1/2 metrického centu, z toho bylo odvedeno toliko 75 %. Odvedli tedy dle toho rolníci jen 2 q z hektaru. Aby se nemusilo odváděti, říkalo se, že schází uhlí na výmlat, rozuměl-li jsem, schází toto panu senátorovi Hyršovi ještě nyní, tedy bezprostředně před příštími žněmi; to jen tak mimochodem. Co však platilo tehdy, nemůže platiti ještě nyní, a ostatně musím konstatovati se vší určitostí, že onen poukaz na to, jakoby tím byli vini horníci, že byla bída o uhlí, jest zcela nesprávný.
Bídy o uhlí v pravém slova smyslu nebylo nikdy. (Výkřiky a hluk.) Prosím, to, co se označovalo jako bída o uhlí, jest právě anarchie a rozvrácené správní poměry na drahách. Jak dalece to zavinila válka, o tom nemohu zde se rozšiřovati. (Hlasy: Stávka!)
Ano, dobře, stávka! Uvedu vám ihned několik obrazů, pane senátore, když říkáte >stávka<. V severních Čechách se stávkovalo v květnu na mnoha šachtách, stávkovalo asi 6000 horníků; horníci však neměli na tom viny, že tato stávka propukla. Zajímavým však jest na celé věci to, že oni horníci, kteří pracovali, naplnili veškerý příděl vagónů. Nebylo tedy ani o jediný vagón uhlí naloženo méně. Podobně tomu bylo též v Moravské Ostravě. Když se stávkovalo po osm dní v Moravské Ostravě, byly dirigovány vagóny do Falknova, do Nýřan, do severozápadních Čech, a kdybychom všechno sečtli, vytěžilo by se v uvedených místech ještě více vagónů, než bylo jich přiděleno. Všechno zavinuje vždycky nouze o uhlí. (Hluk a výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Senátor Jarolim (pokračuje): Mohl bych vám měsíc za měsícem číselně znázorniti, že zejména, v severovýchodních Čechách v některých měsících bylo přiděleno jen 65 % vyžádaných vagónů.
To se dělo i v tom čase, kdy se všeobecně mluvilo o uhelné nouzi, a vláda, aby sama sebe kryla, obvinila jednoduše horníky, že mají vinu na tomto nedostatku. To jsem pokládal za naprosto nutné říci, aby totiž byla vyvrácena tato báchorka. (Výkřik: Hornici moravsko-ostravští nedostali po čtyři neděle chleba a přece pracovali, a to nejen ve všední dny, nýbrž i v neděli.)
Totéž jest ve všech uhelných revírech a u všech dělníků. To jest totiž okolnost, jež mne obzvláště nutí, abych, zahajuje své stanovisko ku prohlášení pana ministerského předsedy, ještě jednou se k těmto věcem vrátil.
Pan ministerský předseda oznámil nyní opětně nový zásobovací plán a prohlásil, že nucené hospodaření v nejbližších měsících bude na dále podrženo. Pánové! Nebude-li se díti nucené hospodářství v lepší formě a lepším způsobem, než se doposud dělo v posledním hospodářském roku, pak musíme kategoricky prohlásiti, že si to jednoduše obyvatelstvo nedá líbiti. Přejete-li si, pánové, uvolnění hospodářských produktů, co chcete na jeho místo dosaditi? To jest přece věc nejpodstatnější a nejrozhodnější. (Výkřiky sociálních demokratů: A co je s mlékem? Krmíte jím prasata! Výkřiky něm. agrárníků: Jak to můžete dokázati?) Víte určitě, že nedostávají prasata mléka? Mám zde něco, co lze černé na bílém přečísti, pane senátore! Zde jest dopis. Obchodník mlékem v Duchcově obdržel od inspektorátu nájemce velkostatku Stöhrského Skytala tento přípis: >Jako vyřízení svého dopisu z 11. května račte laskavě vzíti na vědomí, že jsem toho času nemohl bohužel žádného mléka odvésti, poněvadž vzhledem ke zvýšenému stavu deputátníků a intensivně provozovanému chovu vepřů i mléko, následkem zeleného krmení více vyrobené, sám spotřebuji.< Tento dopis jest typickým příkladem pro tisíce jiných případů.
Ať se jakkoliv k tomuto státu stavíme, nacházíme se nyní v tomto státu, a tento stát má též povinnost, aby zhotovil náležitý zásobovací plán, jenž by mu umožnil vyživiti oněch 13 1/2 milionů lidí.
Vědělo se již v předešlém roce, že naše sklizeň vystačí v nejlepším případě pouze na osm měsíců. Jest tedy jasno, počítá-li se jen s tím, co má býti vydáno na chlebenky a moučenky, že musí býti nejméně na čtyři měsíce potravin přivezeno. Zda se, že i pan ministr zásobování situaci pochopil a že se stará, aby ostatní bylo dopraveno z ciziny. Nestalo se tak však. Byly to finanční a snad i jiné motivy, které tomu zabránily a jest jen přičísti to těmto okolnostem, že my trpíme nyní a prožíváme takovou zásobovací krisi, krisi, kterou prodělávají zejména dělníci v pohraničních revírech. To není žádným tajemstvím. Jak to dopadá s pohraničními okresy? Tyto jsou hlavně okresy průmyslovými a ponejvíce osídleny německými dělníky, čímž jest zároveň vyjádřeno, že to jsou zejména němečtí dělníci, kteří nejtíže nesou hrozné účinky této vyživovací krise. Tak zlé poměry rozhodně uvnitř státu nejsou - ani ne v Praze. Že to není takové ve hlavním městě, jako na pohraničí, to leží na bíledni. Zde totiž se provádí tatáž taktika, tentýž princip, jak jej provádějí všechny ostatní státy, že chtějí totiž, pokud to jen trochu jde, ochrániti velkoměsto od zásobovací krise, poněvadž zde se nalézají všechny ústřední úřady a již velmi často stala se tak velkoměsta počátkem a východiskem revoluce a převratu.
Ve všech časopisech bylo sděleno, že chlebová a moučná dávka jest zmenšena, de facto však pouze v Praze nebyla zmenšena. Tento chléb a mouka byly vydány. U nás však se stal mnohdy pravý opak.
Mohli jsme často čísti v novinách, co máme dostati, avšak po celé týdny jsme toho nedostávali, právě jako na př. nyní, kdy již po celé týdny se vydává jen půlka nebo čtvrtka chleba anebo úplně nic. Když se dějí takové věci a dělníci zastaví zkrátka ve své hrozné a zoufalé situací práci, pak se říká, že nechtějí pracovati. Chtěl bych pány rolníky jak z pravá tak i z leva pozvati, aby pracovali od rána do večera pouze o polovici chleba anebo vůbec bez něho a pak bychom uslyšeli, co by se z toho vytvořilo. Nestačí tedy, aby se pouze mluvilo proti dělníkovi a o jeho nechutí ku práci. Vláda se tedy, jak bylo řečeno, vyslovila prohlášením pana ministerského předsedy, že pro příští sklizeň bude podrženo státní obhospodaření. Musíme si však přiznati, že jsme doposud neslyšeli ještě o žádných opatřeních. Žně jsou u nás přede dveřmi a na Slovensku již v plném proudu. Co jest přirozenějšího, než aby byla učiněna a ustanovena všechna opatření, potřebná k zabrání této sklizně. Naproti tomu zdá se však, že trvá skutečnost, že za kulisy nemá býti dodrženo ani to, nýbrž jen ze skrovné části, co přislíbil pan ministerský předseda. Jest dále skutečností, že podstatná část koalice, podstatná část zástupců ministerských bude se vší rozhodností protestovati proti tomu, aby bylo podrženo státní obhospodaření. Tito budou se tedy zasazovati o volný obchod.
Nyní bych chtěl něco vsunouti. Jest to zcela zvláštní, že jest všude tak veliké rozčilení proti státnímu obhospodaření. (Hlas: Vy chcete svobodu jen pro sebe, ale ne pro ostatní!) Po převratu r. 1918 psalo se všude v českých novinách o vlastenectví českých rolníků a obcí. Jejich vlastenectví se vynášelo, protože se odvážili za starého Rakouska zcela otevřeně sabotovati zásobování a odvádění potravin. Ctěné dámy a pánové! Nevím, zdali měli čeští sedláci tehdy při své sabotáži na paměti český pracující národ anebo zdali si nyní uvědomují svoji povinnost k nynějšímu svému státu. Připustíme-li, že to, co se jim tehdy připisovalo za hrdinství a že se skutečně tehdy odvažovali službu zásobovací v Německém Rakousku sabotovati, aby tím přispěli ku vytvoření nového státu, pak jest pro nás otázkou, že ještě nyní, když máte již československou republiku, kterou pan senátor Hyrš, jak byl řekl, z celé duše miluje, že ještě dnes, v této republice neosvědčili tolik pružnosti a solidarity, aby se starali o to, aby obyvatelstvo, které v tomto státě žije, bylo uživeno. To ovšem neplatí pouze pro pana senátora Hyrše, neboť tento mluvil jen ústy Svazu českých rolníků, na něho se to vztahuje jen potud, pokud mluvil tak drasticky o lásce k republice, ale při tom současně myslí: Jsme ihned hotovi vypověděti vládě bratrství a přátelství, nebudou-li až do posledního puntíku splněny naše požadavky. Co požadujeme, jest uvolnění obilí a odstranění všeho toho, co volný obchod ochromuje. Velectění pánové! Zahrávali bychom si v každém případě s ohněm, kdybychom chtěli oné tragice. Musíme se co neurčitěji a nejrozhodněji vysloviti proti tomu, aby mohly kdy nastati ještě takové poměry, poněvadž jest jednoduše nemožno, abychom obyvatelstvo šálili stále jen sliby. Klub sociálních demokratů žádá, aby vláda pečovala o to, aby příští sklizeň, jak obilí, tak brambory, byly veskrz ihned zabaveny. Zároveň musíme ještě říci, že bude množství chleba zvýšeno, a to tak, aby mohl každý vyjíti - to jest podstatné - neboť by se tím málo docílilo, kdyby bylo ponecháno na dále oněch 200 gramů mouky denně, poněvadž by tím stále shánění nijak nepřestalo, poněvadž jednoduše žádný člověk nemůže žíti jen z toho, co mu dává státní obhospodaření. Státní hospodářství musí tedy zaručiti tolik, aby mohl s tím vyjíti každý normální člověk, a teprve když se tak stane, přestanou všechny ony obtíže, jež má průmyslové obyvatelstvo se sháněním trochu toho chleba. Státní správa bude však nucena, vypočísti si a stanoviti, čeho potřebuje, aby mohla pak ono množství z ciziny přivésti, jež jest absolutně žádoucí. Žádáme pak dále, aby byly neprodleně po žních dopraveny z ciziny všechny ony potraviny, jichž jest zde třeba a které stát nemá. K tomu potřebné prostředky musí býti sehnány, neboť byl by to skutečně podivný stav, kdyby stát, ve kterémž se vydávají celé miliony na neproduktivní věci, kdyby tento stát nebyl s to, aby sehnal též ony finanční prostředky, které jsou nezbytně potřebný pro zásobování a výživu obyvatelstva, které jsou nezbytně potřebný pro zachování obyvatelstva samého, chceme-li pečovati již o hospodářský vývoj. Současně žádáme a myslíme, že náš požadavek není nijak přehnaný, aby vláda pečovala o to, aby byl zastaven dovoz věcí, které rozhodně nejsou potřebný pro všeobecnou potřebu obyvatelstva, dovoz různých oněch přepychových artiklů, které jsou sem z ciziny za drahé peníze přiváženy.
Pro koho jsou vlastně takové věci?
Jen pro celou armádu válečných a poválečných zbohatlíků, kteří jsou jedině s to, aby za tyto věcí platili všechny možné ceny jak v Praze, tak ve všech ostatních městech.
Myslím, že mluvím pravdu, že možno spatřiti za výkladními skříněmi tyto věci v takovém množství, že se až police lámou, a pro takové věci máme cizí valutu, kdežto pro to čeho vyžaduje vlastní výživa obyvatelstva, nemáme prý těchto finančních prostředků.
Pan ministerský předseda též naznačil, že se povede rozhodný a energický boj proti lichvě a pokoutnímu obchodu. V tomto směru se dožadoval též součinnosti všeho obyvatelstva. Pan ministr spravedlnosti dotvrdil již toto prohlášení, ve kterémž bylo před několika dny oznámeno, že bude v boji proti lichvě pokračováno a že za tím účelem bude zřízen celý počet státních úředníků - mluví se o několika stech úředníků, kteří by boj ten úspěšně vedli. Myslím, že povede-li se tento boj tak, jak jej naznačil pan ministr spravedlnosti, že pozůstane z tohoto boje jako positivní element jen těch několik set úředníků a peníze, které na celou věc byly vynaloženy. Lichvě však a pokoutnímu obchodu bude stěží zabráněno. Jest možno, že bude chyceno několik vyložených velkých lotrů, avšak ti jsou zpravidla zase vždy chytří. Ale dejme tomu, že by u toho byl také nějaký hlupák. Naši sedláci jsou též s to, aby, když někde nějaký dělník v poli, abych tedy řekl, provede tu hloupost, že sáhne po hrušce, do níž mu ničeho není, naň stříleli. Nevěříte-li tomu, co zde říkám, je to pouze příklad, pak vám to mohu hned doložiti. Tato zásada platí všeobecně, takže vy se v tomto směru nebudete obzvláště rozlišovati.
My si neslibujeme ničeho od tohoto naznačeného boje proti lichvě. Neboť prvním a nejdůležitějším, co jest zapotřebí k boji proti lichvě, jest právě to, aby bylo právě ono množství potravin z ciziny dovezeno a doma od hospodářů vyrobeno, jehož jest k výživě, obyvatelstva nezbytně potřebí. Stane-li se tak, bude lichva i pokoutní obchod sám o sobě zmenšovali. Zde zmenšujeme nejen lichvu a pokoutní obchod, nýbrž zmenšujeme též ceny. I zde bych promluvil několik slov.
Neboť tato otázka hrála i ve sněmovně velikou roli a senátor Luksch již vyprávěl, jak jsou sedláci nuceni na to dopláceti, že stojí nyní kůň 20.000 K, jenž před válkou stál daleko méně - snad? Nevím, buď jednu dvacetinu nebo jednu čtyřicetinu, že bylo lze koupiti kobylu za 70 K, nyní ale že stojí přes 20.000 K. Nesmějí však páni rolníci zapomenouti na národohospodářský zákon. Není stálých producentů, tito producenti stanou se časem též konsumenty. A křičíte-li nyní, že musíte kupovati kosu za 33 korun, kterou jste koupili dříve za 2 K 40 h, tak se to všechno shoduje. Porovnáte-li to s cenou žita, pak se to úplně shoduje. Dali jste za kosu v roce 1914 přibližně šest kg žita. Co dáváte dnes? Prodáváte kg žita á 5,50 K. (Výkřiky.) Vy je tak prodáváte a já za to nemohu, nechcete-li to přiznati. Toto jest příznačné. Před měsícem počínaje, máme ve všech státech všeobecný silný pokles cen. Ceny poklesly však nejen v jednotlivých státech, nýbrž ve všech zámořských a ve všech evropských, jen zde v československé republice dosud nepociťujeme žádného poklesu cen. Věci se mají skutečně tak, jako bychom byli daleko vzdáleni na veliké louži, do níž se hodí kámen a kruhy, jež vytvoří, nás neobsáhnou. Nyní by bylo ovšem, samozřejmé, aby vláda užila ještě příležitostí, pokud dříve tak neučinila, aby vykonala vše možné ve prospěch dovozu potravin. Co se až doposud stalo, jest velmi skrovné a nevystačí. Není příliš růžovo, bylo-li nám před několika dny slibováno, že jsme tak šťastni a vystačíme do 15. července nebo do konce toho měsíce s půlkou chleba. Mohlo býti mnohé, sem dopraveno a též laciněji, než lze zde koupiti v pokoutním obchodě.
Jen několik fakt k tomu: Od několika dnů prodává se z Děčína l kg sádla včetně s dovozem za 24 až 27 korun. Připočítá-li se k tomu 25 % kupeckého zisku, nevím, zdali jest to správně kalkulováno, myslím však, že by to mohlo stačiti k tomu, co nazýváme poctivým a dobrým obchodem. Když se tedy tak stane, stojí sádlo i při tomto zdražení 33,50 K. Jak se však prodává u nás domácí sádlo? Za 45, 46, 48 až 54 koruny. (Výkřik: Až za 70 korun!) I to připouštím, neboť se sám řídím jen tím, o čem se mohu denně sám přesvědčiti doma. Má-li v úmyslu vláda snížiti ceny doma, pak se musí všemožně postarati o to, aby sem bylo přivezeno co možná největší množství sádla cizího. Ona tak nečiní, naopak, pan ministr zásobování prohlásil, že vláda zamýšlí dovoz sádla co možná zmenšiti, aby tím způsobem šetřila státních financí. Poukaz však na státní finance není ničím jiným, než vývěsní firmou.
Pravda je jen to, že musí ustoupiti zájmy pracujícího obyvatelstva bezohlednosti ve vládě se nalézajících agrárníků. Ještě jinou podrobnost. Když stojí příkladně l kg mýdla o 7 až 8 K a ještě více, není tím vinna vláda, která nepřipustila ona opatření, jež byla naprosto nezbytná?
Avšak s cenami mouky jest tomu tak! Americká mouka se má prodávati i s celým dovozem, převedeme-li to na náš český kurs, od 7. června a 10 K 80 h. Jak se však u nás tato mouka prodává? Prodává za 13, 14, 15 až 16 korun. (Německé výkřiky; Rolníci neprodávají za tyto ceny, tak činí překupníci!) Mohu vám na své svědomí přísahat, že jsou sedláci, kteří (Německé výkřiky: Jednotlivci! Nepodezřívejte celý stav!)... prodávají bezohledně a bez rozdílu l kg po 16 K. (Sen. Knesch [německy]: Jmenujte jména! Nepodezřívejte vždycky celý stav! Výkřiky německých sociálních demokratů: Sta sedláků, 80 % z vás tak prodávali. Sen. Knesch [německy]: My se ohrazujeme proti tomu, aby náš stav byl tímto způsobem urážen!) Nemohu vám jmenovati přece celou vesnici. (Výkřiky. Předseda zvoní.) Za daných okolností jest bezúčelné mluviti dále o velkých mzdách, nebo, co je ještě frivolnějším a surovějším, mluviti o tom, že dělníci stoupáním své mzdy zavinili všeobecné stoupání cen. Není nic klamnějšího nad to! Jest skutečností, že stoupáním mzdy dělnické a zaměstnanců již od let nezdražil se ani jediný předmět. Neboť to, co se právě označuje za to, co vyvolalo drahotu následkem požadavků dělnictva, jest ve skutečnosti jen pouhá reakce na předešlou drahotu všech artiklů, jest zdražení všeobecné domácnosti. To vám mohu dokázat několika skutečnostmi. Unie horníků vyšetřovala od let výšku všeobecných výloh životních. Za podklad vzala týdenní dávku říšsko-německého námořníka. Vyšetřování se dělo stejnoměrně, takže jsou stále stejné podklady a může se tedy mysliti, že tato pátrání jsou správná. Jednotýdenní dávka jest trojnásobná a odpovídá týdenní spotřebě čtyřčlenné rodiny. Z toho dospíváme k tomuto resultátu: Takto vypočítaný náklad na životní potřeby činí týdně pro čtyřčlennou rodinu v roce 1913 30 K 99 h. v roce 1919 330 K 93 h. 31. března 1920 347 K 94 h a 31. května 1920 386 K 79 h. Indexní číslo nákladu životních potřeb stouplo tedy od r. 1913 a to: V roce 1919 ze 100 na 1067,21, 31. března 1920 ze 100 na 1119,51, 31. května 1920 ze 100 na 1248,11. Naproti tomu, na to kladu důraz, pohybují se mzdy dělnické následovně: Denní mzda severozápadočeského dělníka činila v roce 1913 4 K 76 h. 1919 27 K 56 h, 31. března 1920 37 K 26 h a 31. května 1920 39 K. Indexní číslo mzdy stouplo tedy proti roku 1913: V roce 1919 ze 100 na 578,99, 31. března 1920 ze 100 na 782,77 a 31. května 1920 ze 100 na 819,33. Porovnáme-li nyní mezi sebou oboje indexní čísla, obdržíme skutečnou cenu, totiž, skutečnou mzdu. Skutečná mzda klesla tedy proti roku 1913 ze 100 na 54,25 v roce 1919, dále na 69,92 dne 31. března 1920, a na 65,64 dne 31. května 1920. A nyní si musíme všimnouti ještě následujícího! Skutečná mzda totiž neustále klesá již od r. 1907. Vezmeme-li za podklad rok 1908, obdržíme tento výsledek: Indexní čísla cen potravinných stouply ze 100 na 1611,30, a skutečné mzdy ze 100 na 886,72. V tomto případě činí skutečná mzda 55,03 ze 100. Tím jest tedy dokázáno, že se domácnost horníka, a myslím, že se to vztahuje na všechny ostatní dělníky, pro něž nemáme mzdové statistiky, zhoršila všeobecně proti r. 1908, samozřejmě, že docela rapidně od počátku války. A při tom máte ještě ten cynismus, že označujete dělníky a zejména horníky za bursovníky práce, za nenasyty, jak nedávno zase stálo v jistých agrárních novinách. Uvážíme-li o všech těchto věcech, můžeme říci, že všechno to chvástání o výšce hornické mzdy jest jednoduše nesmyslným a že horníci a dělníci vůbec nenesou žádné viny na všeobecném stoupání cen. Mohu jen zase opakovati to, co jsem již řekl v jiné souvislosti, že totiž stoupání mzdy není nic jiného než reakce, vyvolaná, všeobecným stoupáním cen všech artiklů životních a my nesmíme to zatajovati a nevážili bychom si pravdy, kdybychom to nechtěli připustiti, že všeobecné, stoupání cen má svůj počátek v zemědělství a sice z důvodů jednoduchých. Jest totiž zcela něco jiného, stoupají-li dva artikly v určitém procentě, jež se různým způsobem konsumují. Neboť dělník vydal za času míru ze své životní potřeby 70 až 75 procent, kdežto nyní musí vydávati celou svou mzdu až do posledního haléře. Dříve mohl zbytek užíti pro jiné potřeby. Pravím-li, že povšechné stoupání činí 10 % v poměru k životinám, pak je to zcela něco jiného, než když těchto 10 % musí býti užito na zbývajících 30 % všeobecných potřeb.
Dále pak naznačil pan ministerský předseda, že výdaje a ceny zemědělství musí býti v poměru se skutečným nákladem, poněvadž by to jinak dále nešlo. I my to chápeme a rozumíme do té míry národnímu hospodářství, že nemůže trvati nějaký podnik hluboko pod jeho výrobními výlohami. Dělníci ovšem pracují nejen nyní, nýbrž již celá desítiletí stále pod svými výrobními výdaji, což se jeví ve všeobecné úmrtnosti. Budeme-li jednou znáti statistiku, pak s hrůzou žasneme, jak stoupla úmrtnost obzvláště v posledních létech a jak doposud ještě nepovolila. Mají-li však prodejní ceny harmonovati s výrobními náklady, jest věcí vlády, aby se o to starala.
Otažme se však, jak dalece pracovalo zemědělstvo od počátku války skutečně se ztrátou? C. k. ministerstvo orby ve Vídni nebylo zajisté agrárníkům nijak nepříznivo jak českým, tak německým, polským, slovenským a slovinským. Všichni v něm nalezli všeobecnou a skálopevnou oporů a ministerstvo orby zabránilo zajisté všemu, co se vám nehodilo. Ale jednou za války, nevytýkám vám, že jste neupsali válečné půjčky, nebo že jste neupisovali mnoho, mám pro věc své vlastní náhledy, ale jednou, když válečná půjčka špatně dopadla, četly se ve >Fremdenblattě< notné levity agrárníkům a list sám sděloval toto: Při počátku války měli rolníci dluhů asi kolem půl druhé miliardy korun. V době od r. 1914 až do 1. července 1918 zmizely tyto dluhy a mimo to byla uložena ještě úspora páčící se na 3 miliardy. (Slyšte, slyšte!) Avšak nejen to! Od 1. července 1918 až do dneška uplynulo zase několik měsíců, a předpokládejme, že i zde přibyly k tomu pěkné úspory. Tím však není ještě stále nijak všechno řečeno. (Smích.) Zdá se vám to směšným? Zajisté nemůžeme pochopiti, že by mohlo býti všechno ono v tomto směru pravdou. Táži se vás zde výslovně, zda pochybujete o těchto údajích ministerstva orby? Nemůžete o nich pochybovati. Ministerstvo orby však nezahrnulo všeho. - Přibylo k tomu dále toto. Tento stát nevedl doposud vůbec statistiky pro všeobecnou veřejnost. Málo jsme se ještě dověděli, a čeho se nelze vůbec dověděti, jest ona skutečnost, že jste nahromadili ještě jiné hodnoty, které se nedají statisticky zachytiti. Jest to především všeobecně mnoho thesaurovaných peněz. Vy to budete ovšem popírati, ale jděte jen na venek do vesnic! Dne 20. tohoto měsíce mají býti staženy dvacetikorunové bankovky. Pohleďte jen, jaký nastává zase shon u zemědělců při odvádění těchto. A pak ještě něco, co nepatří vlastně plně k této věci. Jsou ty ohromné zásoby prádla, všeho druhu, oděvu a jiných věcí, které mnohé rodině jsou svaty... (Smích.) Vy se smějete, pánové, ale považte, že toto prádlo namnoze prodávali hladovějící za několik kilogramů mouky. Těmto lidem nebylo tehdy k smíchu. Nasycený se může smáti, ale hladovějícímu jest zcela jinak. To přece neupřete, že tomu tak není. Tomu tak bylo nejen u nás, v bezprostředních průmyslových okresech, nýbrž tomu bylo tak všude a já to nevytýkám pouze vám, nýbrž i agrárníkům z druhé strany a sice proto, poněvadž tito mají daleko větší díl půdy v tomto státě. A při tom při všem mají ještě tu smělost, zahazovati se o to, aby ceny zůstaly stejné, žádajíce, aby byly hranice uzavřeny.
To bylo zde vysloveno. Pan senátor Hyrš docela jasně zde vyslovil požadavek, aby byly hranice uzavřeny. V tomto požadavku jsou čeští i němečtí agrárníci za jedno. Ano v tomto bodě shodovali jste se již za starého Rakouska již od r. 1918. Když byl pracující lid hrozně vydrancován a vydírán po dosazení celního zákonodárství, tehdy jste k tomu na obou stranách ještě pomáhali. Máte to na svědomí všichni a nemůžete se nijak vymluviti. Já jsem již řekl, že my se svými pokoutními cenami daleko převyšujeme ceny světového trhu. Musím ještě jednou uvésti ony ceny, když při mém výkladě jste pokřikovali. 5. května 1920 byl zaznamenán v New-Yorku 1 q pšenice za 430 Kč; k tomu 210 Kč dopravních výloh. Jest tedy l kg pšenice v Děčíně za 6,59 Kč (Hlasy německých agrárníků: My zde máme 75 Kč za 1 q pšenice!), který jste odvedli. Byli jste možná poctivější, ale byli též mnozí, kteří ničeho neodvedli.
Musíte to počítati z toho, co jste prodali, ne však z toho 1/2 q, který jste odvedli. Kdybychom to brali v úvahu, vytvořila by se prodejní cena 10 K 86 haléřů, kdežto zde bylo placeno o polovici více.
Bylo by úlohou vlády, aby učinila v tomto směru potřebná opatření. Nepotřebujete žádného překladu, píše-li o věci > Venkov< anebo >Landbote<, oba dva časopisy se ve všem úplně shodují.