Chtěl bych vám uvésti ještě příklad některých tržních cen. V Berlíně byl zaznamenán l q fazolí za 470 K, na pražské burse se prodával za 900 K - tedy zase dráže. Uvážíme-li tyto skutečnosti, shledáváme, že je třeba obzvláštní odvahy k požadavku, aby bylo v tomto státě rolnictvo ponecháno v úplné volnosti a aby byly dále hranice uzavřeny. Jest skutečně zajímavo pozorovati, jak dovedl pan senátor Hyrš celou věc vypracovati, takže se skutečně zdá, že jsou jejich poměry neudržitelné, a člověk nemohl potlačiti pocitu soustrasti. Konečně však, jsa v úzkých, musil přiznati přece, že rolnictvo musilo přece něco získati, když se mu podařilo splatiti si všechny dluhy. Splatili si však svoje dluhy ony tisíce, desetitisíce a statisíce dělníků? Stastika chorob a nemocí udává jiné výsledky. Za času míru zmírali z 1000 horníků 4 nanejvýše 5. Dle posledních úředních sdělení stouplo toto číslo ze 4 na 16 z 1000 dělníků - tedy čtyřikráte, což všechno souvisí s poměry vyživovacími. Jest potřebí vám to říci, poněvadž mluvíte stále o volném prodeji, abyste mohli všechno hodně draho prodávati, aniž byste si při tom všímali, jak se vyživuje v tomto státě dělnictvo a pracující obyvatelstvo. Tím bych chtěl skončiti kapitolu o zásobování a o vyživování.
Pan ministerský předseda řekl dále, že má býti všeobecně zlepšena organisace výroby a že se nebude musiti zde kráčeti po starých, vyježděných kolejích, že se musí zvoliti ona dráha, kterou vykazuje socialismus. Při tom mínil pan ministerský předseda, že od dřívějšího Národního shromáždění vydaný zákon o přídělu půdy jest kusem nějaké velké práce, jež byla vykonána pro budoucnost, kdežto my sociální demokraté nahlížíme na vše docela jinak. Ne snad, že bychom byli proti zabavení půdy. Kdyby se bylo dřívější tak zvané Národní shromáždění usneslo na tom, aby velkostatek byl bezpodmínečně zabaven a byl odevzdán všeobecně užitečnému družstvu, jež hospodářství rozumí, na němž by se súčastnili dělníci, konsumenti a stát jakožto ochránce a kontrolní orgán, kdyby se bylo usneslo, aby velkostatek byl obděláván ode všech ku společnému prospěchu, pak bychom to pokládali za socialismus. Když však rozbitím velkostatku se zmenší poněkud počet majitelů, ale vytvoří se zároveň několik sto tisíc majitelů nových, pak jest to pravý opak toho, co my nazýváme socialismem. Myslím však, že při úpravě pozemkové nehrál žádné velké úlohy socialismus, nýbrž že zde působily zase ony motivy, které při různých otázkách v tomto státě byly osudnými a které měly vždy vliv na zákonodárství.
Pohlíželo se totiž na celou záležitost z motivů národnostních a myslilo se, že ono velké a mocné osídlení, které jest snad možné i potřebné, že bude jednoduše provedeno, že se snad nejlépe umožní, když bude velkostatek rozdroben. Aniž bych se o tom dále zmiňoval, myslím, že takový úmysl bude jen k hanbě směřovati. Právě tak jako ztroskotali pruští hakatisté, kteří tropili v Německu po desetiletí svoji neplechu, právě také ztroskotá ve skutečnosti i tento úmysl, pokud s tím bude spojen. Řekne-li se: Půda musí býti rozdělena a žádá se současně, aby uchazeči byli spolehliví, pak se vytvořuje několik stotisíc nových rolníků, kteří zase nenaleznou dosti výživy, ale nebude docíleno toho, co má býti zamýšleno a co také myslil pan ministerský předseda, totiž produktivity práce. Dříve nebo později se dostaví výsledek. Republika československá bude exportovati - vyvážeti lidi - práci. O těchto věcech se musí trochu přemýšleti a nesmíme se dáti vésti okamžitou náladou.
Dále protestujeme proti trvání dosavadních zástupců v Pozemkovém úřadě. Samozvané Národní shromáždění zvolilo tříčlennou radu při Pozemkovém úřadě, jichž mandát trvá dále. Takovýto postup jest, výsměchem ostatním národnostem.
Ctěné dámy a pánové! Na sespolečnění všech výrobních prostředků budeme samozřejmě i v tomto státě naléhati se vší vášní, všemi prostředky parlamentními, ale též všemi prostředky účelnými a v právním vědomí dělnictva zakotvenými methodami. To záleží na uznáni mocných v tomto státě, zdali se bude díti přechod ze současných poměrů do nového hospodářského řádu za těžkých společenských otřesů, nebo bude-li se díti vývoj v klidné dráze, čehož bychom si my dělníci také přáli. Jest dále potřebí vytvořiti předpoklady, aby se dělníci stalí svobodnými nejen politicky, ale i hospodářsky, a k tomu jest především třeba, aby byla v závodech upevněna demokracie všude.
A tu jsme slyšeli opětně od jednoho ze zástupců rolnictva, od pana senátora Hyrše, že se dokonce přichází nyní u rolnictva, že jsou uzavírány kolektivní smlouvy. Mám dojem, že zanechaly tyto kolektivní smlouvy u pánů agrárníků, kteří tolik republiku milují, větší stopy, než samotný vznik republiky, jinak by nemohlo býti takové všeobecné rozčilení.
My však žádáme demokratisaci nejen průmyslových závodů, nýbrž demokratisace musí se díti i v rolnictví. Především jest potřeba, aby byly provedeny závodní rady. V hornictví jsou takovéto rady již dávno zavedeny. Bohužel musíme konstatovati, že nepovstaly tyto rady, jež již v nejkratší době začnou působiti, za aktivní součinnosti vlády. Musíme naopak konstatovati, že se zde zachovala vláda docela pasivně a že musila býti přímo nucena a strkána, aby povolila tyto závodní rady v hornictví. Proto upozorňujeme již dnes na to, že, jako byly uskutečněny tyto rady v hornictví, tak musí býti uskutečněny i v průmyslu, živnostech a v rolnictví. Tyto rady přijdou a přijíti musí, poněvadž jsou součástkou sociálního práva, jež jest potřebno k sespolečnění - k socialisaci. Socialisace jest pojem však úplně odlišný od pojmu sestátnění. A jestliže se vynoří sem a tam myšlenka, že musí býti něco postátněno, pak se musíme proti tomuto sestátnění co nejrozhodněji ohraditi. Postátnění rozhodně není takovým zařízením, jež by mohlo všeobecnou výrobnost povznésti, též žádným zařízením, kde by byli positivně zastoupeni jak konsumenti, tak producenti a všechno to, co jest společensky potřebné, poněvadž při každém postátnění nějakého závodu konečně rozhoduje vždycky byrokracie a poněvadž byrokracie není schopna vésti průmyslové podniky.
Pro své tvrzení máme mnoho nepříjemných zkušeností a nemáme pražádné příčiny, abychom se nějak rozehřáli pro tento problém postátnění.
Pan ministerský předseda také oznámil, že mají býti provedeny změny zastupitelských sborů v nemocenských pokladnách, aby mohly býti tyto pokladny neutralisovány. Stát má míti jisté právo pří ustanovování úředníků v nemocenských pokladnách. Jakým způsobem a v jaké formě se má tak díti, o tom se pan ministerský předseda nezmínil. Jest tedy dlužno, očekávati o tom předlohu. Zvláštně však působí, že postup ten pan ministerský předseda přesně nevylíčil. Chceme však již dnes konstatovati, že budeme protestovati se vší rozhodností proti tomu, kdyby povstal snad úmysl, omezovati jakýmkoliv způsobem právo správní nemocenských pokladen. Bylo by bývalo rozhodně účelné, kdyby se byl pan ministerský předseda vyjádřil blíže o oněch budoucích podpůrných zatíženích nemocenských pokladen, neboť v tomto směru jest zajisté již potřebí reformy. Dosavadní nemocenský příspěvek činí ne více, než asi 7 nebo 10 % mzdy. Jako jest nyní všechno znehodnoceno, tak i tento příspěvek nemocenský se stal skoro bezcenným. Zredukuje-li se tedy dosavadní nejvyšší příspěvek na výši mírovou, činí toliko 34 hal. Shledáváme tedy, že nemocenský příspěvek jest nepoměrně malý u porovnání všeobecného zdražení a že vláda doposud ničeho nepodnikla, aby byla zjednána náprava.
Jak se mohu ještě pamatovati, byla již loňského roku upozorněna vláda na tyto věci, byla dokonce celou organisací vyzvána, aby vydala neprodleně novelu, dle kteréž by se nemocenský příspěvek zvýšil. Nestalo se však ničeho. Jest tedy potřebí, aby, pokud vláda z vlastní iniciativy ničeho neučiní, naším vlivem a vlivem celé sněmovny byl nemocenský příspěvek zvýšen zase do té míry, aby odpovídal skutečným poměrům - totiž 60 % mzdy.
Stejně smutné jsou poměry úrazové renty. Ani zde se nezmínil pan ministerský předseda ani slůvkem o nějaké nápravě. Nyní jsou mzdy, ačkoliv nevystačitelné, přece jen všeobecně zvýšeny, kdežto renty úrazové jsou skoro stále stejné. Stává se často, že pak dělník, stihne-li ho neštěstí nebo se stane invalidou zcela nebo částečně, že dostává jako rentu jen určitý malý zlomek své roční mzdy. My však shledáváme často, že jest renta zastavena dělníkovi, který si vydělá ještě alespoň 20 K denně.
Tak se může státi také dělníku-invalidovi, který ztratil jedno oko, že mu jest totiž vzata renta, zjistí-li se, že si ještě přivydělává 20 K denně. Jest zde potřebí, aby celoroční ještě výdělek, který činí u majitele renty nyní 6000 K, byl dle okolností zvýšen, aby při něm mohl takový nešťastník nebo invalida dostávati patřičnou rentu a aby ji také skutečně dostával.
V posledních dnech vyskytuje se opětně nezaměstnanost zcela zřetelně. Zase se vynořuje znovu otázka podpory nezaměstnaných. Tato není sice doposud formálně regulována, nicméně trvá doposud zákon z r. 1918, dle něhož za jistých předpokladů a okolností mohou této podpory požívati dělníci. Tato ustanovení jsou stále více omezována a my shledáváme nyní, že jest celá spousta dělníků, kteří by měli formálně nárok na podporů nezaměstnaných, poněvadž jsou skutečně přes půl týdne bez práce, kteří však žádné podpory nedostávají. Tato okolnost vztahuje se zejména na území Liberce a Warnsdorfu, ona území, kde jest rozšířen průmysl textilní a kde se pracuje nyní pouze dva nebo tři dny týdně. Poněvadž tedy dělníci tam pracují týdně tyto dva až 3 dny, nedostávají dotyční dělníci na základě zákonných nařízení podpory nezaměstnaných. Myslím, že by se takto neměly věci prováděti. Stát se má starati o příležitost ku prácí, aby mohli dělníci skutečně pracovati. Nedocíli-li toho, musí se starati, aby byla možnost žití vytvořena ve formě státní podpory nezaměstnaných. V ohledu na finanční hospodářství prohlásil pan ministerský předseda, že nemají býti činěny žádné experimenty. Tedy k těmto experimentům náleží snad také náklady na sociální dobročinné účely. Myslí-li se tím, pak musíme jen říci, že jsou zde zcela prazvláštní náhledy.
Ale i jinak řekl pan ministerský předseda, že se musí postupovati na poli ukládání daní velmi pomalu a opatrně, a my můžeme říci, že se postupuje skutečně velmi opatrně. Ve všem se chce odrakouštiti, ale přijímá se často mnohé, aniž by se v tom odrakouštilo. Nijak se však neodrakouštilo ještě zákonodárství daňové, neboť v Rakousku činily daně nepřímé dobrou třetinu všech daní a v tomto státě se to nijak nezměnilo. Jedna nepřímá daň se lepí nyní na druhou! Sotvaže vyjde nařízení o nepřímé daní, již si lámou hlavu, jak by měla býti vynesena příští nepřímá daň, aniž by se podařilo zlepšiti tím nějak rovnováhu finanční. Zdě by bylo potřebné a účelné, abychom se též jednou ohlédli na západ v tomto směru.
Všimněte si daňového systému anglického. V Anglii činí stále přímé daně 60-65 %, někdy až 70 % veškerých daní, kdežto pouze jednu třetinu tvoří daně nepřímé. V Anglii nepodléhá dani ještě důchod 270 lib. št. pro čtyřčlennou rodinu, což odpovídá dle naší valuty sumě 50.000 K. U nás podléhá zdanění důchod již od 4000 K výše. K tomu přichází ještě něco jiného, totiž daň uhelná, která jest nyní zavedena a již mají podléhati též všichni dělníci, kteří dostávají ze šachet deputátní uhlí.
Po dlouhém a těžkém boji podařilo se nám příměti podnikatele a vládu, aby horníci-invalidi dostávali své deputátní uhlí bezplatně a nyní přijde ministr financí a vydá cirkulář - oběžník, že mají býti horníkům-invalidům, kteří mají několik set provise - dříve dvě až tři sta, nyní šest set, těch několik korun denně jednoduše odňato. To zajisté není pěkné! Nesouhlasí to ani se zákonem a nevíme, zdali se úřední >šiml< nějak pobláznil, nebo zdali se jednoduše tak bez plánu pracuje, aniž by se všímalo, co praví zákon.
Nyní ještě několik slov o stanovisku strany německých sociálních demokratů k tomuto státu. Na stanovisku, které jsme zahájili ve svém prohlášení, nepotřebujeme a nechceme po skončené debatě ničeho změniti. Naše vyjádření zde o právu sebeurčení národů jest daleko starší než tento stát sám. O pojetí vzájemného poměru státu mezi sebou nemohli bychom říci ani slova ve prospěch tohoto státu. Přece však nicméně jsme ochotni, súčastniti se na této půdě, na kterouž jsme vnucení násilím skutečnosti, práce při všech oněch jednáních, která by směřovala ku povznesení sociální a kulturní úrovně pracujících tříd dělnických, jsme však rovněž připraveni se vší rozhodností bojovati též proti tomu všemu, co by se stavělo v cestu socialismu. Od vás, kteří tvrdíte, že jste založili tento stát, nebude nijak záviseti, zda-li se v tomto státě uskuteční další vývoj k uznání práva sebeurčení národů, nebo zdali potrvá tento stát při násilí, z něhož povstal, nebo zdali ho nestihne tentýž osud, kterýž stihl všechny ostatní státy, které se postavily na půdu násilí a násilného vývoje.V této sněmovně snažili se skutečně všichni čeští řečníci mluviti slova smířlivá, s výjimkou posledního řečníka. Tento řečník počínal si velmi agresivně. Při tom však, když pak došlo k řeči o smíření, bylo to zajímavé, že zde byla společná osnova, že totiž v československém státě, který jest nyní zbudován, bude snaha, aby se zřídil pohostinný domov všem oněm národům, kteří zde v tomto státě obývají, že při tom musí však trvati fikce jednotně uzavřeného národního státu. Není nic klamnějšího nad toto. Tento stát není nic méně a nic více, poněvadž nemůže ničím jiným býti, než národnostním státem. Sama již fikce, že jsou Čechoslováci jednotným národem, nemůže se udržeti, poněvadž proti ní mluví smlouva uzavřená v Pittsburgu. Nejsem žádným ethnologem ani žádným biologem, abych zde mohl stanoviti změny, vím však, že jsou slovácké noviny, které jsou jinak psány, než noviny české a že v Pittsburgu samém bylo uznáno, že existuje národnost slovácká. (Senátor Havlena: My jsme jedna národnost jako vy a >Plattdeutsche< - to jest jen dialekt!) To si musíte vyjednati sami mezí sebou, ale i když bychom to připustili, tak je vás 54% a všichni ostatní jsou cizí národnosti. Máte zde stát národnostní a tento musí býti vybudován tak, aby se v něm mohli i jiní cítiti spokojenými. Říkáte ovšem, že jsou u vás v podstatě poměry jiné než v jiných státech. Poukazujete obzvláště na skutečnost, jak špatně se s vámi jednalo ve starém Rakousku. Může býti, že se s vámi špatně nakládalo, avšak s pracující třídou se vůbec nenakládalo dobře za starého Rakouska. Chtěli-li bychom věc dále sledovati, mohli bychom shledati, že byli i v českém národě jednotlivci, kteří se právě velmi silně a mocně zasazovali o starou rozvrácenou říši habsburskou. Jest tedy poněkud předčasno, chce-li někdo prostě zapomenouti na celé dějiny a říci, jak řekl poslední řečník, že měli Němci nejvíce viny na tom, že dějiny tak dopadly, a že nemají nyní pražádné příčiny, aby si stěžovali, že jsou nyní v tomto státě; že mohli míti svůj vlastní, svůj národnostní stát v německém Rakousku, v Německu s úplným vlastním žitím, že mohou tedy tyto odštěpky v tomto státě zcela dobře zůstati. To však znamená, přece jen trochu přehlédnouti dějiny.
Když by to šlo beze všeho tak vykonati, proč se to tak neučinilo v Srbsku, v Itálii, v Rumunsku, v Bulharsku a snad i v jiných státech ještě? Všechny tyto státy měly svůj původní národ, svůj původní stát, avšak nicméně mělo Rakousko a měly jiné státy svoji iredentu, která povstává za určitých účinků a příčin. Máte-li možnost a sílu zlomiti tento biologický zákon nebo jej tlumiti, jest to vaší věcí. Jest možno tento biologický zákon tlumiti, avšak nikoliv politikou nebo násilím, nýbrž jen tehdy, vytvoří-li se z tohoto státu stát vyšší - nové Švýcarsko.
K tomu však scházejí všechny předpoklady jak v politice, tak v administrativní správě.
Velectěné dámy a pánové! Každým způsobem by jednali Čechové špatně, kdyby chtěli setrvati na své fikci jednotnosti, poněvadž by musili pak prožívati ony boje, jež by se vyvinuly jak na poli, politickém, tak na poli hospodářském a které by přivodily posléze konec, který by rozhodně nebyl utěšitelný. Neboť, nestojíte-li na stanovisku, že tento stát jest na konec také největší moudrostí, pak byste pojímali zvláštním způsobem dějiny. To nebudete přece tvrditi. Dle vývodů některých řečníků a obzvláště p. posl. Kramáře v druhé sněmovně bylo by tomu rozhodně tak. Tento varoval ve své řeči před uskutečněním socialismu, poněvadž by se tím uplatnilo ve své ryzí podobě právo sebeurčování národů. To znamená však, jak dr. Kramář řekl, sjednocení všech národností a ne sjednocení států. Ano, to jest naším cílem, to jest naším účelem právě. Nechceme sjednocení států, nýbrž požadujeme sjednocení národností a doufáme se vší určitostí v českou pracující třídu. Čím dále se vzdalujeme od historického 28. října, tím ostřeji a pádněji vytvořují se protivy jednotlivých tříd, které jíž jsou uvnitř tohoto státu. Čeští dělníci budou uznávati stále více a více, že tento stát, který zde byl zbudován a stesán, není a nemůže býti ničím jiným dle svého utváření, než státem imperialistickým. České dělnictvo pochopí dále, že jest jeho úkolem tento imperialistický stát odstraniti a zrušiti. Jsme o tom přesvědčeni, že není posledním cílem českého dělnictva udržovati tento stát jakožto stát imperialistický. Poněvadž jsme o tom přesvědčení, doufáme též, že dříve nebo později postaví se česká třída dělnická hrdě a mocně po naší straně v bojí za socialismus, v boji za právo sebeurčení národů. (Souhlas a potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji debatu o vládním prohlášení a přikročím k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra, ve čtvrtek, dne 17. června 1920 o 11. hodině dopolední s tímto
denním pořadem:
1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.
2. Zpráva výboru ústavně -právního o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje počet členů předsednictva senátu. Tisk 21.
3. Usnesení o návrhu vládním na zkrácené projednání smlouvy uzavřené mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o státním občanství a ochraně menšin podle § 55. jedn. řádu a na přikázání její Stálému výboru podle § 80. jedn. řádu. Tisk 23.
Prosím, kdo souhlasí s touto schůzí a dobou, kdy bude konána, jakož i denním pořadem, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Přijímá se. Končím schůzi.
Konec schůze o 6. hod. 53 min. več.