Avšak nechť se stane s Těšínském cokoliv, obávám se - ať už hlasování dopadne tak nebo onak, ať už se nalezne řešení jakékoliv - že Těšínsko bude vždy předmětem svárů mezi naším státem a polským.
Tento nešvar nebude lze ze světa zprovoditi. Bohužel, že to pro nás bude nanejvýš nepříznivé, poněvadž zde bude dán podnět, aby náš stát měl stále velké vojsko pohotově proti Polsku.
Z toho, jak nyní polský národ nepřátelsky proti vám stojí, přes to, že jste byli v rakouském parlamentě dobrými přáteli a že jste vždy těsně spolu stáli, vidíte, jak rychle přátelské smýšlení a jmenovitě politické přátelství mizí. (Výkřiky.) Pamatujete, jak to vypadalo v posledních dnech v parlamentě, když starý stát stál před rozvratem. V jakém poměru však dnes stojíte k Polsku, řekl nyní polský ministr od stolu ministerského a jeho slova jsou význačná: >Pro nás Poláky byla by válka s Čechy nejpopulárnější.< Vidíte, v jakém poměru stojíte s Poláky - a slova takového ministra se nesmí podceňovati. Se zřetelem na to, co jsem zde řekl, jest tento stát a situace, v jaké se nalézá, ne právě závidění hodná.
My Němci, a to, prosím, neračte zapomenouti, neboť to jest naší velikostí, jsme součástkou osmdesátimilionového národa, jenž nebyl dosud od žádného jiného národa v píli a zdatnosti dostižen. Nepřejeme si ničeho, než aby příští doba přinesla místo války, kterou doposud stále ještě máme, mírové soužití zde se všemi ostatními národnostmi, pří uznání samostatnosti každého národa. (Souhlas.) Ale jen na tomto podkladě, ne donucováním a znásilňováním, jaká se dějí v posledních dnech, jen na podkladě samostatnosti, na hospodářském vybudování tohoto národnostního státu chceme spolupracovati.
Ještě bych chtěl připomenouti, že musí konečně skončiti doba vašeho vítězného opojení a záchvatu, jestliže opravdu nás žádáte o spolupráci. Vy jste nebyli nikdy vítězi, nevedli jste žádné války s námi, nemohli jste se státi tedy žádnými vítězi. Jak již jsem řekl: Doba vítězného opojení musí se skončiti. My však zříme, že se pořádají, ač jest všude hlad a bída, hlučné sokolské slavnosti. (Hlas: To vás pálí!) Ano, to pálí náš lid, jenž nemá v tomto státě ničeho k jídlu a hladoví. Chceme spolupracovati, doba slavností uplynula, mírová práce počíná a bude tvrdá. Chceme spolupůsobiti za předpokladu, že splníte naše politické požadavky. Co se týče hospodářských otázek, pak chci se jako zástupce svazu rolníků - jak pozoruji, čas rychle spěchá - jen několika slovy věci samé dotknouti. My členové Svazu rolníků stojíme na stanovisku: Chcete-li míti silný, pevný a zdravý národ, pak musíte dle našeho náhledu tvořiti příznivé podmínky oněm venkovským zálohám, mladickým studnicím, z nichž doplňujete obyvatelstvo městské. Aby bylo lze dospěti co možná nejrychleji k tomuto cíli, musí býti prováděna různá opatření a v určitý systém shrnuta.
Velectění pánové! Se zřetelem na pokročilý čas dotknu se jen dvou otázek, které dnes v nejbližších dnech se musí rozřešiti. V první řadě jest ono nešťastné státní obhospodaření hospodářských produktů (Bravo!) a v druhé řadě způsob, jak má býti rozřešena válečná půjčka.
Velectění pánové! Musím ještě trochu předeslati jinou otázku, chtěje poukázati na to, že poměry hospodářské, zejména v německých územních, nejsou dnes tak růžové, jak asi předpokládají v mnohých kruzích konsumních. Jest skutečností, a nijak mi nenapadá, abych to snad nějak popíral, že měli rolníci za války větší příjmy. (Výkřiky.)
Ale, pánové! Můžeme si přece vše říci v klidu, nemusí se přece vždy při všem křičeti. (Výkřiky. - Nepokoj.) Dovedu býti také hrubým jako vy, vyzývám vás však, abyste nebyli nevraživí, neboť tím, myslím, co jsem dosud řekl, že jsem se vás nijak nedotknul. (Hlas: Ale my víme, co již přijde!) A tak, vy tušíte a proto musíte již předem křičeti.
Připouštím, že následkem větších příjmů rolníků stouply též jejich vklady v raiffeisenkách a jiných peněžních ústavech. Avšak, velectění pánové, tyto příjmy nejsou nikterak identické s čistým výtěžkem. To jest právě ten velký rozdíl naproti vašemu náhledu. Tyto peníze nejsou ničím jiným, než protihodnotou prodaného a zálohou na inventář, pokud nebyl během války zakoupen. Stav živého i mrtvého inventáře jest dnes při nejlepších hospodářstvích horší, než byl před válkou na nejzastaralejším hospodářství. Hospodářské budovy nejsou opravovány, ony jsou namnoze na rozpadnutí, nemůže se stavěti, a i kdyby se začalo stavěti, pak nestačí několik těch uspořených grošů a musilo by se zase dlužiti. Nových budov nespatříte na venkově od pěti let nikde. Stroje a nářadí - vše je v chatrném stavu. Nová zařízení nemohla býti následkem ohromných cen prováděna. Stáje velmi prořídly, namnoze až na čtvrtinu mírového stavu, živá váha jednotlivých zvířat klesla často až na polovinu. Rolník přijal za to za vše několik peněz, které však ponejvíce upsal na válečnou půjčku a jež má snad nyní následkem oné nesmyslné předlohy ztratiti. (Hlasy: Proč jste podporovali válku?) Mám vám snad připomenouti výzvu ministra Sonntága k upisování válečné půjčky? Proč on ji podporoval? (Bravo!) Mohl bych uvésti ještě jiné výzvy jiných směrodatných osobností vašich stran, jako na př. Živnostenské banky, která se snažila vším možným způsobem, aby sehnala co nejvíce půjček. (Hlasy. I německé banky!) Zajisté, to přece nijak nepopírám. Zavádění zrekvirovaného inventáře nebylo ničím lehkým pro rolníka, i když měl peníze. Rolníci museli za války odváděti své koně po 2000 K, později po 8000 K. To byla nejvyšší cena zrekvirovaných koní. Když však chce dnes koupiti rolník koně, pak musí zaň dáti 20 až 25.000 korun. Co prospěje mu zde několik těch pár grošů uspořených, když mu nestačí ani na jeden kus dobytka. Dnes stojí kráva kolem 8000 K. Víte, co dostával rolník ještě v r. 1916 za zrekvirovanou krávu? Tehdy musil odvésti 5 kusů dobytka asi za 8000 korun. Tak to vypadá, pánové, v zemědělství. Z venku vypadá vše pěkně; jinaké jsou však poměry, prohlédneme-li si je z blízka. Pánové! Následkem rekvisic máme též málo animálního hnojiva - a to ještě méně cenné, a nemáme skoro úplně žádného umělého hnojiva. K tomu přichází nyní ona nešťastná otázka mzdová, neudržitelné mzdy, ohromná břemena daňová a poplatky. Osmihodinová doba pracovní jest největším neštěstím pro hospodáře, jaké jej mohlo stihnouti. Musilo se s ní přijíti také do hospodářství, které jest zcela závislé na počasí? Seznávám to při jiných závodech. Následkem osmihodinové doby pracovní a předčasné nepohody loňského roku zůstaly sta metráků bramborů v zemi. (Hlasy: Kde se tak stalo?) V mém kraji a i jinde; chcete-li, budu vám jmenovati majitele. Následkem okolnosti, že nelze žádný inventář znovuzříditi, následkem nedostatku zvířecího i umělého hnojiva, nemůžeme docíliti úspěšného výsledku při své polní práci a žijeme ze záloh. To přece musíte připustiti! Žijeme stále jen ze záloh a u mnohých sedláků počínají již tyto zálohy docházeti. Když na středním hospodářství dnes zahyne kůň nebo vyhoří domek, stává se takový střední rolník ihned žebrákem. Jest jisto, že ceny našich výrobků stouply, ale tyto ceny nestojí však v žádné souvislosti se znehodnocením peněz. Poukazují zde na př. jen na to, že stojí dnes hospodářský produkt obilní 80 korun. Rádi byste, abychom vám prodávali zase metrák obilí po pěti korunách, jako tomu bývalo dříve. Poukazuji pouze na to, že naše hospodářské produkty stouply jen nepatrně v poměru k cenám mírovým - pouze třikráte. Jmenujte mi jen jediný produkt, jediný artikl, který od počátku války stoupl jen třikráte, než stál za času míru! (Nepokoj. Hlasy: Vejce, máslo stouply 25kráte!) Ano, kolik však může dnes rolník prodati másla nebo vajec? Chci poukázati na to, že právě ale ty výrobky, kterých rolníci nejvíce potřebují, jako jsou železo, kůže, dřevo, uhlí atd., že tyto se zdražily 10, 20 až 30kráte, kdežto naše výrobky pouze třikráte. Že toto zvýšení cen není v žádné souvislosti se znehodnocením peněz, chci ukázati na drastickém příkladě. Člověk potřeboval za času míru ku své celoroční výživě průměrně 65 kg mouky žitné, 40 kg pšeničné a 120 kg bramborů. To vše stálo v čase míru 49 K, za něž si mohl rolník koupiti dobrý oděv. Dnes by stály všechny ty součástky na základě pevně stanovených cen 163 K, oblek stojí však naproti tomu 1200 až 1500 K a jest ještě chatrný. (Výkřiky německých sociálních demokratů: Od zaměstnance se požaduje stejně tolik!) My rolníci nežádáme ničeho jiného, než poměry předválečné. My rolníci jsme ochotní prodávati své výrobky za mírové ceny, dostaneme-li rovněž za mírové ceny předměty, jichž potřebujeme! (Souhlas.) My rolníci chceme za svoji práci, zajisté těžkou práci, svoji odměnu - svoji mzdu a dopřáváme rádi i dělníkovi jeho odměny. (Výkřiky něm. sociál. demokratů.) Nemůžete žíti bez rolníků a tito zase naopak ne bez vás. A co chcete dosaditi vlastně na místo hospodářství rolnického? (Výkřiky něm. soc. demokr.: Nic!) Ano, nic, pak jest ale otázka, jak pak chcete věc provésti. Říkáte, že nebude žádného rolnictví, vaše výkřiky říkaly však něco zcela jiného.
Pánové! Nesmíte si představovati, že jest rolnictví nějaká dobročinná instituce. Tak tomu není a i když stále říkáte, což lze stále od vás slyšeti, >sedláci hloupí<, přece nejsme tak hloupí, abychom se z pouhé lásky k vám dřeli a nedáme se rovněž k lásce k vám nutiti. (Nepokoj.) Chci dále říci, že se pohlíželo vždy za starého státu na sudetské země jako na uhelnou komoru a i Slovensko mohlo se vyživiti při svém řídkém obyvatelstvu. Tomu by bylo tak i nyní, kdybychom my hospodařili, jak tomu sami rozumíme a jiní lidé, kteří věci vůbec nerozumí, nám se nemíchali do našeho řemesla. (Výkřiky něm. sociál. demokratů: Pak byste nás vyhladověli!) My rolníci musíme poslouchati nařízení přicházejících od zeleného stolu. Poměry jsou bohužel již takové, že každý, kdo má dva květináče doma, myslí, že rozumí již hospodářství a chce do něho mluviti. Při nejmenším by chtěl každý takový věděti, jak se zasévá krupice anebo kroupy. (Veselost.) Bylo zde vyvoláváno: Nucená setba! Jak si to představuje malý Moricek, nevím. Jest to přece k smíchu, když jest vše zaseto a vzděláno. (Výkřiky sociál. demokratů.)
Jedním z nejdůležitějších požadavků, které musí rolnictvo nyní přednésti, jest zrušení státního obhospodaření hospodářských výrobků. Vezměte si příklad z Poláků, kteří nyní, jak jsem četl v dnešních novinách, zrušili již státní obhospodaření hospodářských produktů. Zvyšování cen dle mého náhledu ničeho neprospěje, poněvadž nelze docíliti žádoucího poměru cen mezi hospodářskými produkty a ostatními všemi životními potřebami. Ceny, jež jsou dnes stanoveny, mění se opět za měsíc za dva. Poněvadž nyní jsou hospodářské výrobky zabavovány, poněvadž podléhají maximálním cenám, jest samozřejmo, že jest rolnictví nejvíce poškozenou třídou. Bohužel, že se dá celá řada lidí zmásti nesprávným předpokladem, jakoby nebyly hospodářské produkty výsledkem práce, výtěžkem za náklady na stroje hospodářské, setbu, umělá hnojiva atd., ale že domnívají se, že všechen hospodářský výtěžek jest prostě darem přírody. Mělo by se uvážiti při posuzování stanovených cen pro hospodářské produkty, že uhlí, které se nevyrábí, nýbrž prostě ze země dobývá, stouplo ze 2,50 K předválečné ceny na 31 K z dolu. Když my rolníci žádáme zrušení státního obhospodaření, nežádáme žádnou směnu cen. (Výkřiky.) Bylo by vám to po vůli, kdyby se vám při vaší řeči stále pokřikovalo? Tak řečník rozhodně nemůže mluviti! Rolníci nechtějí nijak těžiti z nouze jiných. Požadujeme jen takových cen, jež by nám umožnily, abychom mohli dále v plné míře produkovati. To však směřuje nejen k našemu, nýbrž i k vašemu zájmu. Vidíte přece, že hektarový výtěžek se stále více a více zmenšuje. Vy však, na místě co byste spolupůsobili a pomáhali, aby se poměry zlepšily, jednáte právě v pravý opak! Rolnictvo nemůže však déle snášeti toto otrockého. (Bravo!)
To jest přece otroctví, představíme-li si, co se vše děje s rolníkem na venkově! V době, kdy se vše svobodně pohybuje, není přece možno, aby bylo rolnictvo tímto způsobem spoutáno. Není přece možná, aby se dále po celý rok kontrolovalo hospodářství, není možná, aby pak byly naše výrobky prostě zabaveny, to rozhodně dále rolnictvo snášeti nebude. Ještě však dále! Vedle zabavování, to úřední šikanování, nesmyslné spisování polí a zásob, obzvláště pak vojenské rekvisice, kteréž si vyžádaly v Pohořelici dokonce lidských obětí, musí každou chuť podnikatelskou přímo zmařiti, a to tím spíše, když při všech těchto opatřeních schází veskrze odborné vedení, a není nijak respektován zájem národohospodářský. Venku byli pověřeni se spisováním rolí učitelé. Po celé týdny se namáhali a dřeli tito učitelé. Víte sami, co to znamená pro naše školy venkovské, které již tak neodpovídají požadavkům současné doby. Soupis pak zásob byl loňského roku takový, že nestačil ani za podklad k vyživovacímu plánu. K tomu pak musíme ještě uvážiti, že tato všechna opatření vyžadují ohromného aparátu a obrovských režií. Úředníci v těchto centrálách jsou nejlépe placení úředníci naproti všem úředníkům ostatním. Provise budou činiti brzy tolik, kolik by stálo veškeré obilí za času míru. Nechci se zde zdržovati při korupci a darebáctví v centrálách, jež tak trefně vylíčil minulý týden senátor Valoušek. (Sen. Ferd. Jirásek: Kdo pak bere tyto provise? Vaše organisace.) Ach ne! My jsme to složili, a budeme viděti, jak si budou počínati vaše české organisace. (Výkřiky.) Pane Jirásku, vezměte na vědomí, že Ústřední svaz německomoravských hospodářských společenstev na Moravě složil místo generálního komisionářství. Více vám nebudu říkati a vy přece nebudete tvrditi, že není pravda to, co jsem zde řekl. Největší chybou však jest, že jste se, doposud starali pouze o rozdělování, nikdy však o podporování nebo zvýšení hospodářské produktivity. (Bravo!) Rozdělování zdá se vám býti nejdůležitějším. Abyste však hospodářství podporovali, aby se zvětšily jeho výtěžky, to pokládáte bohužel za nepotřebné. Já však vám pravím, že se poměry hospodářské zlepší jedině tehdy, když dospěje produkce vhodným zákonodárstvím, rozmnožováním umělého hnojiva, splněním různých přání rolnictva a obzvláště zrušením státního obhospodaření, opětně do té předválečné výše, že bude pak s to, aby společně s produkty cizími domácí obyvatelstvo uživilo a mimo to do ciziny vyváželo ještě cukr a slad na záměnu, za mnohé suroviny, potřebné pro domácí průmysl.
Pánové! Požadavky rolnictva jsou tudíž zároveň všeobecnými požadavky národohospodářskými a zejména zrušení státního obhospodaření jest otázkou národohospodářskou. Setrváním na státním obhospodaření neuškodíte rozhodně bohatým, nýbrž jen chudým rolníkům, zasáhnete tím mravnost obyvatelstva, čímž nejvíce poškodíte jeho produktivitu. (Hlasy: Vaše morálka jest již dávno postižena!) Já vám říkám: Hrubost, to jest jediné vaše umění, v němž jste nepředstižitelní.(Hlas: My vám říkáme jen pravdu!)
Co se týče ještě válečné půjčky, nechci se zde déle zdržovati, poněvadž o předloze, jak jest, a její nesmyslnosti a ukrutnosti, bylo již zde pojednáno od mých ostatních kolegů a pokládám se tedy za sproštěna povinností, ještě jednou o věci hovořiti. Považuji však řešení tohoto prohlášení za nejnešťastnější otázku všech dosavadních problémů. Prohlášení toto jest hrubým bezprávím v první řadě proti majitelům státní půjčky samým a vy otřesete znovu důvěrou obyvatelstva v tomto státě, kterážto důvěra jest dle mého názoru vždy podkladem politiky finanční každého státu.
Velectění pánové! Zkušenosti posledních dnů ukázaly, že i v českém lidě jest důvěra tato již otřesena. Oni velcí vlastenci, kteří stále mluví jen o drahé vlasti a nemohou se dosti potěšiti, že byla osvobozena ze třistaleté poroby, ti již nyní jsou vládci sami ve svém státě, selhávají se svým vlastenectvím, jakmile se dotýká jejich vlastenectví zájmů jejich měšce, když mají platiti daně, odváděti obilí anebo upisovati státní půjčku. To jest jednou jisto, že touto předlohou, týkající se výměny válečné půjčky, nezískáte si nijak opětně důvěry svého českého obyvatelstva. Prázdná a směšná hrozba, že v příštím zákoně nebudou stanoveny žádné příznivější podmínky k zaplacení této válečné půjčky, jest pouhým lepem na sedláky, kteráž nikoho neodstraší. Každý člověk ví přece, že parlament může změniti každé usnesení anebo je zrušiti. Já však přece důvěřuji, vzdor stadiu, ve kterémž stojí nyní vyjednávání, že přece se uplatní ve směrodatných kruzích myšlenka, že jest potřebí, aby stát poctivou výplatou válečné půjčky, převzetím jejím v celé hodnotě a zaplacením úroků za 1 1/2 roku, vykonal to, co jest možná daleko lepší, než míti několik milionů v kapse, totiž získati si důvěru obyvatelstva, jak německého, tak i českého.
Rád bych pojednal ještě o jiných důležitých otázkách, musím však, mluvě již příliš dlouho, spěti ku konci. Zmíniti se resp. odporovati chci ještě zákonu o pozemkové reformě. Jsem vřelý zastánce pozemkové reformy. Jestliže reforma pozemková řídí se dle stanoviska národohospodářského a rozumně jest prováděna, musí býti jen požehnáním a dobrem jak pro rolníky, tak pro konsumenty. Je-li však provedena jednostranně se stanoviska národně-chauvinistického, jak zde vidíme, pak jest jen kletbou pro tento stát, pro jeho konsumenty a producenty. (Bravo!) Dnes chci jen říci, poněvadž nemohu o věci samé mluviti, ačkoliv! problém tento velice svádí - budeme ještě míti jindy příležitost si zde pohovořiti - toto: >My stojíme na stanovisku, vezměte to na vědomí - ať nás to stojí, co chce! -: Půda v německých územích smí býti výhradně udělena jen německým uchazečům.< (Souhlas německých senátorů.) Smím-li přičiniti ještě několik slov ku své řeči, pak říkám a akcentují znova, že dle našeho přesvědčení neexistuje žádný čistě česko-slovenský stát. Oddávali byste se sami sebeklamu, kdybyste tomu chtěli věřiti. (Souhlas němec. senátorů.) Práva sebeurčerní národů, o něž jsme byli mírovou smlouvou v Saint-Germain hanebně oloupení, budeme požadovati tak dlouho, až ho konečně dosáhneme. Jak nynější president republiky Masaryk o právě sebeurčení, o autonomií, o samosprávě smýšlí, anebo správněji řečeno, smýšlel, chci vám doslovně sděliti několika slovy. Tato slova byla napsána od presidenta Masaryka tehdy, když měly býti vytvořeny národně autonomní kraje a nyní při tvoření žup se k tomu vracíme. Masaryk řekl tenkráte a my Němci s ním úplně souhlasíme: >Territorium krajů, jakož i okresů budiž co možná jazykově odloučeno. Já pán, ty pán, tak říkám s Havlíčkem.< V jiném odstavci říká opětně Masaryk: >Kdo žádá opravdově i národnostní rovnoprávnosti, ten musí ve skutečností usilovati o politickou autonomii.< My Němci nežádáme a nepřejeme si ničeho jiného, než aby president republiky tato svá slova co nejdříve uskutečnil, neboť jedině tehdy by bylo možno, abychom se více sblížili a aby nastaly lepší poměry v tomto státě, A tím končím! (Souhlas a potlesk německých senátorů.)
Předseda: Byl jsem na to upozorněn, že pan řečník užil ve své řeči slov, že nazval mír saint-germainský hanebným dílem. Jsem nucen ho za to volat k pořádku. (Výborně!)
Dále jest přihlášen k slovu pan sen. dr. Franta. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. dr. Franta: Slavný senáte! Nebudete jistě ode mne žádati, abych se podrobně zabýval německými řečmi, které byly dnes proneseny. Ale dovolte, abych se jenom u něčeho zastavil. Pan kol. Jesser se odvážil říci v zákonodárném sboru, že, nebude-li německému stanovisku vyhověno, budou hledati jiný dům. Tedy irredentismus, vlastizráda v pravém slova smyslu. Slavný senáte! Němci ten dům podle toho, co jsme od nich slyšeli, nebudou teprve hledat. Oni ho již dávno nalezli a chtějí do něho vejíti, ale doufám, že se jím to nepodaří, a že ty dvéře, které je dělí od tohoto domu, zůstanou jim zavřeny. Pan kol. Luksch velmi se rozčiloval a velice naříkal, jak se tu Němci mají, jak jsou utlačováni a potlačováni. Budu míti příležitost ještě během své řeči poukázati na to, jak Němci jsou utlačováni, nyní chci jenom říci; to, co německý národ potkalo, udělal si sám. Nikdy v celém světě, v celých dějinách nevzrostl v krátké době národ na vážnosti a moci jako po francouzské válce německý národ a jemu toho bylo málo. A tu se opakovala bajka o zvířátku, že, když se mu dobře dařilo, šlo na led a zlomilo nohu. Dobře, že se tak stalo. Pan president již pokáral ta slova o hanebném díle saint-germainském. Němci mohli zameziti mnohé, kdyby nebyli s přílišnou ukrutností vedli válku tak dlouho, mohli zameziti, co nazývají >Schandwerk< a nemuseli býti tak pokořeni, jak byli. Pravíte, kdo že připravoval válku, zdaž prý ze slov Clemenceauových se nevidí, když se těšil tolik na ten den, kdy bude mír, kdo připravoval válku. Francie se připravovala, ale proto, poněvadž Německo se připravovalo daleko více. Vždyť jsme to viděli, jak barbarsky přepadlo Belgii, jak s Belgií bylo hotovo za několik dní, jak bylo připraveno a dostalo se až skoro k Paříži; teprve na Marně byli zastaveni a od té doby byla vojna pro Němce prohrána. A teď pan kol. Luksch vytýká Clemenceauovi, že se těšil na ten okamžik 40 let, že tedy asi 48 let zbrojil. My, pánové, jsme se těšili na svobodu, až přijde, 300 let. Tedy patrně podle jeho mínění jsme zbrojili celých tři sta let. Pan kol. Luksch se dopustil některých omylů a nepravdivostí. Vytkl ku př. o železném kruhu, že za něho dr. Kramář vedl policii do parlamentu. Kdo sledoval trošičku parlamentární život, ví, že železný kruh byl za Taafa. A o čem se zmiňoval pan kol. Luksch, stalo se hezkých pár let po tom. (Sen. Luksch: To jest jedno!) To není jedno. Jenom tolik chci říci: Ten železný kruh sestával z Čechů, z našich nynějších nepřátel Poláků a z velké částí národa německého. (Tak jest!) Všecky alpské země byly v něm zastoupeny, a sice velkým svým klubem (Hlas: Velkostatky byly také při tom!) a velkostatky také. Z toho jest viděti, že tehda musily se, aby majorita národů v říšské radě měla majoritu, spojiti tři národnosti a že z německé národnosti musilo jich přijíti náramně mnoho, a jest tedy viděti, že v Rakousku vládlo jen několik milionů Němců.
Nebudu polemisovati také se stanoviskem českých stran a s prohlášením jejich. Po německých deklaracích, které každého dne slyším, myslím, že bychom měli uvažovati a přemýšleti o tom, co jest nám společného, a jak bychom si měli to společné usnadniti a ulehčiti. Nejenom vstup Němců, ale celé dosavadní jejích jednání nasvědčuje tomu, že nechtějí zde hráti roli upřímného přítele, upřímného občana státního, nýbrž docela něco jiného. Ježto však přece jen jest nutno, aby každá strana nějakým způsobem stanovisko k vládnímu prohlášení sdělila. Vláda zvítězila v poslanecké sněmovně absencemi hlavně z německých stran. Má-li většinu dnes v obou shromážděních či nemá, sama jistě neví a jistě o tom sama pochybuje. Vláda také předstupuje před první volené Národní shromáždění ne jako definitivní, nýbrž jako provisorní a jako polokoaliční, vstupuje rozervaná, rozháraná mezi sebou, a když se čtou orgány stran, které tvoří nynější koalici, musil by si člověk mysliti, že v parlamentě jejich zástupci jsou daleko od sebe.
Pan ministrpresident omlouval hned při vstupu svého prohlášení, že prý definitivní uspořádání nechce odnímati účast jiných stran, jiných složek, ale nyní že byl krátký čas. Když přicházívá vláda definitivní, bývá několik dní času, a každá ta vláda mívá čas, aby se srozuměla se stranami. Zde jsme měli více než měsíc času, vláda tedy k tomu měla dostatečné doby, aby jednala se všemi stranami, najednou však nastalo přerušení, přišel rozkaz z jedné strany a byl konec. Tedy neračte říkat, že tu nebylo dosti času. Nebylo tu dosti vůle. Tak ovšem stalo se něco, že teď vláda přišla jako provisorium, ne tedy jako definitivum. Obyčejně to bývá naopak, že někdo přichází do nějakého úřadu jako provisorní, pak stane se definitivním. S ministrpresidentem stal se pravý opak: z definitivního stal se provisorní. My jsme chtěli společnou práci všech českých stran. Jest ovšem pohodlno, velmi pohodlno, vybrati si schopné lidi ze stran, použíti jich pro sebe, ale stranu kopnouti, stranu odstrčiti.
Byla odvaha sice proti nám, ale ne proti Němcům. Z toho, co pan ministrpresident řekl, že je přesvědčen, že Němci budou klidně spolupůsobiti na vybudování tohoto státu, myslím, že je vyveden na dlouhou a dlouhou dobu.
Ministrpresident řekl, že bez rozmnožení výroby není blahobytu v širokých vrstvách. Mluvil o >úzkostné< úspornosti a tu připomínám jenom to, když mluvil dr. Rašín o úspornosti a šetrnosti, bylo mu spíláno, nadáváno; když to po roce řekl ministr Klofáč, bylo řečeno: >Ano, ten má dobře!<, a nyní, když to říká ministrpresident, každý si to pochvaluje. (Sen. dr. Klouda: Ale záleží, jak to dovede říci!) Na způsobu, jestli to někdo řekne mileji nebo příkřeji, na tom přece nezáleží. Ministrpresident chce upraviti výrobní organisaci, přizpůsobiti požadavkům dělnického lidu a praví, že socialismus udává nové dráhy vývojové, které nejsou utopiemi, nýbrž musí býti realisovány. To jest ovšem velmi jednoduché a velmi jednostranné, ale výrobní organisace se neřídí podle. celého světového hospodářství, a tomu se vláda musí také podrobiti. Chce zamezovati výrobní organisaci a nemohla organisovati ani řádnou organisaci zásobování. Konsumy, přednostní zásobování atd. to prospívalo jedněm, ale škodilo velmi druhým. Také v tom prohlášení jest něco charakteristického. Ministerský předseda praví, že nejširší kruhy byly zasaženy nedostatkem, a sice v obvodech průmyslových a okresních venkovských. Na ty bohaté >buržousty<, kteří trpěli po celou dobu války největší nouzí, úplně zapomněl.