Pánové, kdyby byly skutečně zvítězily ústřední mocnosti, nezvítězili by v Rakousku Němci, nýbrž dynastie habsburská. (Nepokoj. Výkřiky.) Ale, pánové, nevyvolávejte stále! Tato dynastie habsburská byla vám Čechům daleko bližší, než nám Němcům; vy jste byli přece černožlutější než my Němci. Dynastie habsburská byla právě pro nás Němce neštěstím. (Souhlas.) A potřebujete-li ještě důkazů, zdali jste skutečně dynastičtěji smýšleli, pak si všimněte všech oněch loyálních projevů vašich někdejších vůdců v Rakousku. Jen neskládejte nijak svých rukou! Váš národ, Vaši vůdcové, ať již se jmenují Kramářové nebo Klofáčové anebo jakkoliv. (Hlas: To byly jednotlivé případy, Vy však mluvíte všeobecně!) Jednotlivé případy? Připouštíte tedy alespoň jednotlivé případy. Tito nemohli tehdy dosti osvědčiti své rakušáctví při každé vhodné i nevhodné příležitosti. Nyní však, když říkám, že byla pro nás dynastie jen neštěstím, říkám též zároveň dle starého přísloví: Není neštěstí nikdy tak veliké, aby nebylo zase štěstím. Právě následkem pádu dynastie habsbursko-lothrinské umožní se dnes, co nebylo nikdy možno, že budou moci němečtí Rakušané druhdy žíti a bydleti ve státě s ostatními Němci. Překážkou toho byla dříve dynastie habsburská. A staví-li se proti tomuto stanovisku Francie, kteráž dala své veto proti připojení Rakouska k Německu, pak je to, myslím, jen přechodné a nebude to také dlouho trvati. Neboť my zříme již nyní po krátké době, jak s námi naší dobří přátelé nakládají? My jsme viděli balkánskou válku, viděli jsme, jak bojovalo Bulharsko a Řecko proti společnému nepříteli a jak ještě tentýž rok sami proti sobě válku vedli. Jsem proto přesvědčen, že se stane mírová smlouva v nedlouhé době jen hadrem papíru a dožijeme se snad již v nejbližší době změn, o kterýchž dnes nemůžeme ještě ani sníti. Domníváte se, pánové, že snad se skončily světové dějiny založením vašeho státu? Jsme možná pouze na počátku nových dalekosáhlých událostí. Nevíme, co nám přinesou nejbližší léta. Vy nám velmi stěžujete možnost, abychom mohli považovati tento stát za svůj. Jednejte jinak! Možná, že my pak budeme též jinak mluviti. (Zcela správně!)
Říkám-li, že vám byla dynastie bližší než nám, pak si vzpomeňte přece na rok 1848. Kdyby vás nebylo, byla by bývala dynastie již tehdy dávno byla odstraněna. Neboť v r. 1848 vypukla revoluce ve Vídni od Němců. Prosím, vy se račte ještě pamatovati na ona historická slova, jež tehdy pronesl císař Ferdinand: >Ano, musím hledati ochrany u svých milých Čechů.< A ochrany také u vás nalezl, říšská rada přišla do Kroměříže atd. (Výkřiky.) To jsou historické skutečnosti, přes něž se nedá přejíti!
A ještě něco, když zde padla slova, že vy jste byli vždy utiskovanými za starého Rakouska, to zde často slyšíme, a proto musíte i vy nyní pykati! Nevím skutečně, zda může váš národ říci, že byl vždy utiskován za Rakouska, když připomenu jen onen železný kruh, který jste tvořili v parlamentě. 14 let jste tvořili za Taafeho tento železný kruh v parlamentě a 14 let jste nám vládli. Ba stalo se dokonce, představte si jen, zdali by to bylo zde v Praze možné, že tehdejší předseda sněmovny Kramář za vlády Badeniho použil německé vídeňské policie k tomu, (Hlas: To už bylo dávno!), a i když to bylo i potom, jest příznačné, že český poslanec dal německou policií vyvésti z parlamentu německé poslance. Jest tedy nemístné, mluviti o nějakém potlačování vašeho národa ve starém Rakousku, poněvadž vůbec takového potlačování nebylo.
Nyní musíme však počítati s danými okolnostmi a skutečnostmi a my s nimi chceme též počítati. Tyto nahé skutečnosti, saint-germainský mír, s sebou přináší, že bude Evropa balkanisována. Balkán, který dříve končil u Bělehradu, sahá nyní od moře Středozemního až k moři Baltickému. (Výkřiky.) Nevyrušujte mne v mém líčení. I při takových skutečnostech chcete vyvolávati? To nemůžete přece popříti, že celá střední Evropa se podobá Balkánu. Řekl jsem, že chci jen krátce mluviti. Svému slibu nebudu moci však dostáti následkem vašich výkřiků. Všechny ty státy, jež zde povstaly, jsou samé trpasličí státy, ponejvíce státy, jež žijí všechny nad své poměry. Jak bude vyhlížeti finanční, politická, hospodářská a národnostní budoucnost těchto států a jak musí vlastně vypadati takový malý stát proti velmoci v jednáních ať již v hospodářských smlouvách, nebo v jednání politickém? Nebude samozřejmě znamenati oproti takové velmoci ničeho. My všichni jsme se domnívali, že světová válka bude poslední válkou vůbec a těšili jsme se zajisté z toho. Ale právě utvořením se malých států nejen že nebude válka odstraněna, ale my nevyvázneme vůbec z válečného nebezpečí. Sotva že jsme přečkali světovou válku, již vám hrozí nebezpečí války od Poláků, vašich nejlepších bývalých přátel v parlamentě vídeňském. (Oho!) To jest však jisté! Stojíme zde, řekl bych, na takovém vulkáně, jako tomu bylo vždy u balkánských států, kdež se v pravidelných pausách několika málo roků odehrávaly války; můžeme tedy i my nyní s tím počítat.
Co se nyní týká otázek hospodářských, o těch může mysliti každý, jak chce: Rakousko nemohlo býti hospodářsky, politicky, to byl nesmysl, lépe složeno, než jak bylo. Opakoval bych jen slova, kteráž pronesl jeden z vašich politiků, myslím, že Palacký, kterýchžto slov Palackého užil též sám Kramář ve starém parlamentě rakouském: > Kdyby nebylo Rakouska, musili bychom my Slované Rakousko vytvořiti.< Co se týče nyní hospodářské stránky těchto nových států, tu jsem toho mínění, že žádný z těchto jednotlivých států, a zde nevyjímám ani našeho státu, ač se kdysi řeklo, že země tato mlékem a strdím oplývá, že žádný z těchto států nemůže sám o sobě hospodářsky existovati a že není k existenci vůbec ani oprávněn. Poněvadž jsme se stali balkánským státem a jak již jsem pravil, nemůže býti zažehnáno nebezpečí války, musíme udržovati ve velkém počtu vojsko, a co dnes vojsko, co dnes jednotlivý voják stojí, to víte sami. (Předseda dr. Horáček převzal předsednictví.)
Pohleďte v tomto směru na jednotlivé tyto státy a na váš stát. Všechny tyto státy jsou státy vnitrozemské, žádný z nich se nemůže zabývati nějak význačně obchodem zahraničním. Jeden z nich má to, co druhému schází, a naopak. My na př., jak se říká, máme nadbytek uhlí. Dobře! Jsme rádi, že je máme! Uhlí však se nalézá, bohužel, v zemi, a tu jsou různé příčiny oproti mírovým poměrům, že my vlastně velmi málo uhlí ze země dobýváme. Pak se říkalo: My máme nadbytek potravin a hospodářských produktů. Jak se mohu však upamatovati, řekl svého času ministr zásobování a tvrdil zde z tohoto místa, že nemáme s dostatek hospodářských výrobků a že proto budeme státem dovážejícím. Doložil své tvrzení číselně a řekl, kdybychom měli míti dostatek zemědělských výrobků, musil by se rovnati výnos hektaru vzdělavatelných ploch, jež máme, přibližně asi 30 metrickým centům obilí. Poněvadž však, jak známo, činí výtěžek z jednoho hektaru sotva 12, 13 až 14 metrických centů, pak.. (Smích.) - to nejsou má slova, nemusíte se tudíž smáti, ministr to řekl - pak bychom měli pouze polovici anebo ještě méně.
Pak musíme ještě uvážiti, že nemáme mnohých důležitých věcí, kterých však bezpodmínečně potřebujeme. Nemáme na příklad rudy, železa, soli a žádného oleje. Vidíte, to jest ten stát, v kterémž, jak se říkalo, bude všechno v nadbytku, a který, jak jíž jsem řekl, oplývá mlékem a medem. Dosti máme jen něčeho a v tom nás zajisté nedostihnou ostatní státy. Dosti máme dluhů, falešných peněz a vojska. Toho máme v poměru k ostatním státům mnohem více. Že musíme míti tolik vojska, jest ovšem vysvětlitelné, poněvadž nám byla se strany Francie přidělena úloha četnictva ve střední Evropě. Bohužel, musíme náklady na vojsko platiti sami, Francie nám k tomu nepřispívá. A to všechno se musí tak díti, poněvadž jsme státem vítězným, jak často od vás slýcháme.
Na jedno bych chtěl ještě poukázati. Jmenujete tento stát >Československou republikou<. Lze pozorovati, že jste byli i tehdy, když jste dávali svému státu jméno, tedy již při křtu svého státu, že jste byli bezhlaví. Že toto pojmenování jest nesprávné a že neodpovídá věcně a ani formálně, jest logicky samozřejmé, jak správně již řekl ve druhé sněmovně poslanec Juriga a proti tomu se ohradil, aby se mluvilo o československém státě anebo dokonce o československé státní řeči. Chcete-li skutečně pojmenovati svůj stát dle národností, chcete-li ho pojmenovati dle kulturního stupně, nebo počtu příslušných národností, pak by musil býti pojmenován čecho-německo-slovenským státem atd. Vidíte tedy, ctění pánové, že se skutečnosti s formou nijak neshodují.
Nyní chcete tedy, vážení pánové, zvěděti, čeho my Němci v tomoto státě žádáme. Nežádáme ničeho jiného, než pořádek a spravedlnost. (Souhlas.) Chcete-li však prováděti v tomto státě nějakou nadvládu, pak budeme se my Němci proti tomu brániti rukama i nohama, poněvadž nadvláda hází přes palubu veškerý pořádek a spravedlnost. Těším se z vašich výkřiků, že chcete totiž též pořádek a spravedlnost. Jest jisto, že budeme trvati stále na svém němectví bez zášti a předpojatosti k jiným národnostem, je ale též jisto, že budeme bojovati za všech okolností proti násilí a hrůzovládě se všemi prostředky, kteréž máme. (Souhlas.)
Na prvním místě stavíme a nemůže dosti akcentovati požadavek sebeurčení národa německého zde v Sudetských zemích, jakož i v zemích Slovenska. Dále žádáme, když jste nás již v tomto státě zvali ku spolupráci, možná že ne z vlastního popudu, nýbrž dříve z nutnosti, zadostučinění všech bezpráví, kteréž jste na nás po půl druhého roku nejbrutálnějším způsobem páchali. (Výkřiky.) Co se týče ústavy, tu odmítáme, poněvadž můžeme uznati jen takové ústavní dílo, které spočívá na vůli národů, obývajících tento stát. Odmítáme však ústavu také z toho důvodu, poněvadž byla spracována nezodpovědným sborem - to by mohla též činiti každá stolní společnost, poněvadž tato ústava jest příhanou slova demokracie, kteréhož slova dřívější shromáždění tak často, ale vždy falešně užívalo. Neboť, ať pohlédnete kamkoliv chcete, všude zříte národně-chauvinistický imperialismus, vojenský imperialismus, absolutismus a všechny ony orgie v tomto státě. Jako v žádném jiném. Dalším požadavkem jest odstranění všech dosavadních, ve starém Národním shromáždění, jak se nazvalo, spracovaných zákonů. Nežádáme jich odstranění jen z toho důvodu, že z každého onoho zákona vane zášť proti Němcům, nýbrž žádáme toho též z toho důvodu, poněvadž dle mého náhledu nemohla provisorní pouze vláda tvořiti trvalé zákony. Tato dosavadní státní moc mohla míti přece pouze mimochodné oprávnění. Trvalé zákony nemůže vydávati nikdo jiný, než zvolené Národní shromáždění.
Velectěné dámy a pánové! To by byly v největší krátkosti některé z našich nejdůležitějších požadavků, jež jsem zde uvedl. Těch jest potřebí, mají-li se vrátiti v tomto státě spořádané poměry, na nichž vy, když již označujete tento stát vždy za svůj, máte míti větší zájem než my Němci. Chci poukázati na to, že se nikoliv Němci v sudetských zemích, nýbrž váš vlastní stát, vláda sama nalézá ve velmi bídném stavu, a to jak ve směru hospodářském, tak ve směru politickém, finančním a národnostním. Jest to také úplně jasné, představíme-li si stav hospodářský v tomto státě. Bylo řečeno od mého bezprostředního předřečníka, pana senátora Klofáče, že jest v ostatních státech horší korupce, než v tomto. Všimněte si však všude toho špatného hospodářství, korupce a protekce v tomto státě. Líčím-li tyto poměry jako proti řečník, vypadá to přirozeně zcela jinak, ale těmi též slovy označil vaše hospodářství před týdnem zde řečník z vaší strany, totiž slovy korupce, protekce atd. Jest tomu již tak. Dějiny nás poučují o tom, že Slované neměli nikdy štěstí ve správě států. Sotvaže se nalézáte půldruhého roku u vlády, již zde nastaly nevyhojitelné, zrovna ruské poměry. Ano, pánové! A i když někteří z vás vrtí hlavou, nic na věci nezmění, poměry jsou takové! Mohli bychom celou spoustu příkladů zde uvésti, jako na př. Jirákův proces a vše to, co při tomto procesu přišlo na veřejnost. Ano, zajisté. Během toho půldruhého roku stali jste se mistry ve strhování pomníků Josefa, ve strhování návěstních tabulí v německých obcích, v zavírání německých škol, ve vyhazování učitelů, úředníků a německých dělníků v masách na ulici, kdež byli vydáni v šanc bídě a hladu. V těchto věcech jste nepředstižitelní. Ale zda dovedete vládnouti a tvořiti, o tom jste nás ještě nepřesvědčili - ba právě naopak. (Výkřiky.) Počkáme, až jak se vytvoří budoucnost. Jak často slýcháme: >vyšší Švýcarsko<, jak často se to říká anebo píše na trpělivý papír: ve skutečnosti jsou zde poměry jako v Rusku. Ano, svědomité německé úředníky jste vyházeli a na jejich místo přišly protekční děti bez předběžného vzdělání. Celé velké Hradčany nestačí pro ministerstva tohoto malého státu; pro ústřední úřady bylo zabrána skoro polovice pražských hotelů, poněvadž jest nadbytek úřednictva, ničeho se nevykoná a těch úředních >šimlů<, řekl bych, jest již plná stáj. (Veselost.) Nazývají tento stát často svobodným státem. Velmi pěkný výraz, jenž váš lid, bohužel, chápe toto slovo zcela špatně. Každý sobě myslí, že, jsa ve svobodném státě, muže činiti, co sám chce. Svobodným státem jest i pro nás Němce, poněvadž my Němci jsme byli až doposud svobodni jako ptáci. Doufáme však, že se poměry konečně změní. I já bych mohl vyprávěti písničku o nynější svobodě: Vojáci mne chtěli o půlnocí s bajonety odvléci z mého domu; bylo snad štěstí pro mne, že jsem nebyl tehdy doma. Z této skutečností vidíte, co se vše může přihoditi Němci v této svobodné republice. Říkáte-li tedy svobodný stát, pak vám říkám, svobodný stát pro chauvinistické štváče a strhávače tabulí, kteří mohou pod svrchovaností Národního výboru činiti, co sami chtějí. Pánové! Svobodným státem není tento stát také již z toho důvodu, poněvadž jest dnes, ať již dobrovolně anebo proti své vůli, kolonií odvislou od dohodových států, kolonií odvislou hlavně od Francie, což připouštěli již i vaší směrodatní lidé, jenže způsobem poněkud opsaným. Poslanec dr. Kramář mluvil na př. v první sněmovně o expansi dohodového kapitálu, jímž trpíme. To jest jíž trochu, jak jsem řekl, opsáno. Ach, ano, věcí se značně změnily. Francie vás dnes již nepotřebuje a v peněžní otázce přestávají politická přátelství, Francie má dnes zcela jiné zájmy, než aby se o vás zasazovala, zejména, když z toho neplyne žádný výtěžek. Připomínám zde pouze to, že se kdysi říkalo, když mělo dojíti k uzavření míru: My v tomto státě se nebudeme míti špatně, dostaneme dokonce odškodněnou válečnou od Rakouska a Uherska. Později již jsme ničeho o tom neslýchali. - Nyní slyšíme zase zcela něco jiného. Nyní se říká: Musíme platiti poplatek osvobozovací a >Venkov<, list největší strany, která dnes sedí ve vládě, dokládá, že musíte platiti dokonce vy odškodněnou válečnou. Zde vidíte, jak se přátelství rychle mění, a já myslím, že vy sami zaujmete vůči Francii stanovisko: >Bože mne ochraniž před mým přítelem, před mým nepřítelem se ochráním již sám.<
My Němci jsme nyní volili a my poslanci jsme mandáty poslanecké přijali, poněvadž jsme chtěli dokázati a říci celému světu a veškeré veřejnosti z tohoto místa, že vlastně v užším slova smyslu žádné československé republiky není, nýbrž že to, co se zde označuje pod tímto jménem, není nic jiného, než napodobení starého Rakouská, smíšenina všech národností, staré Rakousko samo, ale v daleko horším vydání. (Souhlas.) Nyní jste nás přibrali půl čtvrtého až čtyři miliony (Výkřiky.), to se nedá určitě stanoviti, neboť výsledek volební nemůže býti pro nás nikterak směrodatným a není naprosto směrodatný pro počet ostatních národností. Upozorňují jen na to, jak byli Němci při pražských mandátech oklamáni, a i jiné okolnosti hrály zde roli při výsledku těchto voleb. Nemůžeme tedy absolutně ještě dnes říci, zdali zde jsou tří nebo čtyři miliony Němců. Jest jen otázka, zdali vám i tyto tří miliony nebudou časem mnoho. Ano, svého času jste sem chtěli vzíti ještě více Němců a my Němci bychom také. ničeho proti tomu neměli. Nyní však, když jste nás sem proti naší vůlí vzali, musíte se s námi spokojiti s takovými, jakými právě jsme.
Máme spolupracovati v zastupitelských sborech, říkám, ano, my chceme, ale jen za určitých předpokladů. Chceme spolupracovati, jestliže naše požadavky, jež jako Němci zde předvedeme anebo jsme jíž přednesli, budou úplně splněny. Vzali jste nás sem, poněvadž, jak jste řekli v mírovém jednání v Saint-Germainu, musíte nás míti, že se nemůžete zříci pohraničních území. Tedy jsou nyní Němci vlastně ti, kteří váš stát učinili. Říkali jste, že byste sami o sobě nemohli existovati, pročež musíte nyní bráti zřetel i na naše požadavky. Než nejsme my Němci tak naivní, abychom mohli očekávati nějakého zřetele s vaší strany, ne, tak naivními nejsme, z lásky k nám byste toho rozhodně neučinili. Na zcela jiných okolnostech budujeme svojí nadějí, totiž na společném blahu a blahu státním; snad jednou konečně pochopíte, že takto poměry dále jíž spěti nemohou. Vaše dosavadní vláda - vaše násilí a hrůzovláda - bude pro vás jen sebevraždou a vy kopete si svůj vlastní hrob. Slyšeli jsme však od různých směrodatných stran některá velmi krásná slova. Připomínám zde slova presidenta Masaryka, který nás kdysi označoval jako kolonisty a emigranty, který svým podpisem kryje všechny Němcům nepřátelské zákony. Nyní však před nedlouhou dobou pronesl některá velmi krásná slova - mezi jinými na př.: >Nyní přišla doba a já mám jediné přání, aby byly poměry politické v této republice rozřešeny řádným způsobem,< říkal dále: >Jest mým neochvějným principem, aby se uplatnila v tomto státě každá národnostní menšina.< Hle, ctění pánové, zajisté krásná slova, snad i vážně myšlena; nemůže však je uskutečniti pro strany, které jsou všechny bez výjimky národně-chauvinistické, ať již to jsou sociální demokraté anebo komunisti. To je, bohužel, ten veliký rozdíl mezi vámi a námi. (Výkřiky.)
Pánové! I jiná krásná slova jsme slyšeli a to právě nyní od mého bezprostředního předřečníka. Bývalý ministr Klofáč, jenž byl kdysi vzorem antimilitaristy, tak se mění časy, předváděl nám dokonce Švýcarsko jako vzor. I ministerský předseda Tusar získal si důvěru lidu německého, když promluvil svého času krásná slova k dr. Lodgmanovi a Seligrovi, kteří u něho byli jako zástupci německého lidu. Nyní však pravíme my Němci: Nemáme ničeho z krásných slov, naopak, již příliš mnoho jích máme. Chceme konečně spatřiti činy. Máme-li však nyní před očima ony některé činy, správněji řečeno násilnosti, bezpráví a znásilňování, pak pravím; >Slyšíme sice, ale nevěříme!<
Právě dnes jsem obdržel dopis od obce, která čítá asi 80 % německého obyvatelstva dle posledního sčítání lidu, od městyse Myslice. S touto obcí mají býti sloučeny dvě české vesnice, z nichž jest jedna vzdálena skoro 10 km bez jakékoliv souvislosti s Myslicemi, kdežto mnohem blíže položené německé vesnice v okolí jsou zde vyloučeny. To však přece nebylo možné a otázka tato není dnes jestě vyřízena. Krátce před vypsáním voleb bylo vloženo do této obce několik set vojáků jen za tím účelem, aby čeští vojáci způsobili převahu a Čechové zde získali většinu. Ctění pánové! Co byste byli počali, kdyby se takového něco dělo za starého Rakouska? Uveďte mi jen jediný případ! Pohleďte na poměry ve Znojmě! Jest skutečně hanba, co se tam vše děje! Celá spousta německých úředníků a železničních zřízenců byla vyházena a na místo těchto dosazeni Češi. Nedosti na tom! Vložili jste tam ještě celou posádku. Takový volební pluk putuje od obce k obci, takže jste tímto způsobem dostali přece o několik hlasů více v obecních volbách. Právě tak to šlo v Pohořelici. Pak přišly ve Znojmě volby do Národního shromáždění a do senátu, kdež zase měli Němci více hlasů; v obcí sedí však nyní Češi jako páni.
Pánové! Řeknete-li mi nebo uvedete-li mi podobný případ, který by se vám byl stal ve starém Rakousku, pak bych to nazval, aniž bych užil horšího výrazu, prostě lumpáctvím. K témuž cíli dospíváte i slučováním obcí, pak za pomoci vojáků - zde poukazují zvláště na poměry v Brně - docilujete jiných výsledků volebních v mnohých německých obcích.
Velectěné dámy a pánové! Přislíbili jsme svého času ústy naších vůdců Lodgmana a Seligra svojí součinnost a spolupráci vládě v tomto státě, za jistých však předpokladů a podmínek. Čekáme nyní jen na splnění těchto podmínek. Teprve tehdy a ne dříve se ukáže, zda na nás budete pohlížeti zde v tomto státě jako na rovnocenné anebo zdali nás budete považovati na dále za méněcennou národnost. Od splnění těchto podmínek bude záviseti, jak my se zachováme k této vládě a k tomuto státu. (Souhlas.) Jest však jisto a nedáme se zastrašiti ničím a užijeme všech možných prostředků, ať stojí, co stojí, nedáme se nikdy potlačiti na státní občany druhé třídy.
Velectění pánové! My Němci nemáme pražádné příčiny, abychom svěšovali hlavy. Ne, časy se již změnily, ony časy, kdy jsme tak snad činili, již dávno minuly, a vy jste k tomu nejvíce přispěli, že se tak stalo. Neboť vzdor bídě a potupě, vzdor potlačování a pronásledování, snad ne vzdor, nýbrž následkem těchto okolností probouzí se v nás nyní jako snad nikdy jindy před tím starý německý duch a víru. v konečné vítězství a spravedlnost nevezme nám již nikdo. Domníváte-li se, že to, co jste s námi až po dnes tropili, jest spravedlnost, pak na tom setrvejte! My tak však nemyslíme a nemyslí tak ani celý mravní svět. Ano, my vám máme ještě poděkovati, neboť právě toto nesmyslné potlačování, právě tato tvrdá škola, kterou musil prodělati německý lid, způsobily, že tak pevně stojíme nyní při sobě, jak jsme nikdy nestáli. To, čeho jste nedokázali po desítiletí těžké námahy a práce, toho jste docílili u našeho národa v půldruhém roku, totiž že jste vzbudili národní vědomí u všech Němců, jež jest dneska naší nadějí pro budoucnost. Dnes jest celý národ do posledního muže národnostně uvědomělý, pročež pohlížíme s největší důvěrou budoucnosti vstříc. My všichni jsme skálopevně přesvědčeni, že dnešní poměry jsou jen poměry přechodnými, jen episodou, kterou německý národ, jenž přestál tolik zlob, též přestojí. (Výkřiky.) Vy nechcete je míti za přechodné poměry, vy byste chtěli, aby tyto poměry trvaly stále - to vám věřím! Přece jest naším pevným přesvědčením, že jest to pouhá episoda, jež přejde zase, a my věříme, že přijdou pro německý národ ještě lepší časy a přijíti musí. A proto volám k našemu národu: >Zmužilost a trpělivost zmůže vše!<
Nyní, když jste nás vzali, aniž byste se nás tázali a proti naší vůli do tohoto státu, musíte nyní činiti jedno, jestliže chcete, abychom spolupracovali. To jest především vaší věcí, vy, poštvaný národe! Volali jste svého času duchy, musíte je nyní zase zažehnávati. Jest nyní vaší věcí, abyste přesvědčili svůj lid o potřebě německé spolupráce pro tento stát. Vaše vláda spočívá na velmi slabých nohou a jest udržována, jak ukázaly poslední volby, jen od komunistů. Nezmění-li se poměry rychle a důkladně tak, jak toho vyžaduje blaho státu, pak to způsobí možná více starostí vládě samé než nám. To jest jisto, že nebude moci déle plouti tato státní loď bez naší součinnosti. Prositi však nebudeme, abychom byli připuštěni k záchranému dílu. Budete-li se stále domnívati z vašich výkřiků tak pozoruji - že budete dále prodlužovati tento pro nás Němce nesnesitelný stav, že budete dále znásilňovati a odnárodňovati skoro 40 % všeho obyvatelstva, pak by nám Němcům nezbývalo nic jiného, než očekávati. v klidu až štěrbina bude tak veliká, že konečně i nejzatvrzelejší tvrdohlavci, kteří se přičinili o chorobné zášti proti Němcům, Kramář, Stránský a společníci, a jak se ještě jmenují, musí nahlédnouti, že by štěrbinu tu bez pomocí naší součinnosti neucpali. Myslím však, alespoň tak ukázal dosavadní úspěch, že jsou vlastně chytrými politiky, jinak by tohoto cíle nedosáhli. Myslím tedy, že poznají nebezpečí, v němž se nyní nalézají, a to tím spíše, ježto vnitřní i vnější poměry, zde přímo nutí, aby byl co možná rychle zjednán pořádek a vaši národní společníci uspokojení. Abyste sami ve svém zájmu dosáhlí tohoto cíle, musíte, bude vám to sice za těžko, já to vím, přijíti vstříc i nenáviděným Němcům, jak toho stání potřeba vyžaduje.
Známe svoje přednosti, ale též své slabosti - máme oči i uši. Známe však též vaše přednosti a vaše slabosti. Připomínám jen to, že když jste byli v předešlém Národním shromáždění sami, že toto Národní shromáždění skončilo obstrukcí. Víme, že ve vašich stranách jsou trhliny, které těžko lze zalepiti.
Jaká jest nálada ve vašem státě, jak jest váš národ vlastenecký, tu poukazuji na výsledek upisování státní půjčky.
Přímo žalostný nezdar upisování státní půjčky říká vše. Když vaši vlastní lidé nemají důvěry k vlastnímu státu, jak ji můžete žádati od nás, které považujete za méně cenné, za trpěné, abychom my upisovali tuto státní půjčku. (Výkřiky.) K tomu přijdou pak ještě skutečností. Řeč poslance Jurigy v poslanecké sněmovně praví velmi mnoho. Neklamte se nijak!
Jest píseň >Nad Tatrou se blýská<. Neklamte se, Jurigovci mají na Slovensku většinu! Výsledek voleb není pro nás směrodatný ani rozhodující. Tyto jsou pro nás stejně tak málo rozhodny a směrodatny, jako několik těch Slováků na ukázku, které zde předvádíte. My víme, jak se volilo. (Výkřiky.) Mám-li vám na to odpověděti, pak připomínám jen ty tisíce notářsky ověřených spisů, jichž bylo potřebí. Vždycky jste psali o maďarských volbách. Maďarské volby nejsou však ničím proti tomu, jak jste je vy prováděli na Slovensku. Chtěl bych ještě poukázati na ona těžká mračna, jež na východě se zdvihají - myslím totiž Těšínsko. Víte, že když by to mělo přijíti k plebiscitu, že jsou tam Němci jazýčkem na váhách, oni Němci, s nimiž jste jednali vždy jako se státními občany druhé třídy. Přeji si zajisté, aby Němci z Těšínska odevzdali při plebiscitu své hlasy pro náš stát.