Revoluce! Politická revoluce může se provést přes noc, ale i ta musí být připravená a musí míti pro každé místo ve složitém aparátu státní a politické správy své lidi, také předem připravené, své odborníky. Ale něco jiného je revoluce hospodářská, a sociální. Tož, pánové, proveďme tu revoluci, vyžeňme ty, kteří až dosud řídili neobyčejně komplikovaný stroj průmyslu a výroby vůbec, všecky, kteří byli technickým, obchodním a dopravním mozkem naší společnosti, v níž jeden druhého doplňujeme, všecky, kdo svému povolání rozumí, starají se o suroviny i o prodej, vyžeňme je, zmocněme se revolucí všeho a všech těch míst! A tu, prosím, nechť se řekne, můžeme nahraditi všecky ty síly, bez nichž zastaví se výroba a tím na dlažbě octnou se miliony lidí, můžeme je hned nahraditi jinými a při nejmenším stejně schopnými? Mám úctu k názorům kol. Skaláka, ale dělnictvu nemůže se tu jednat o to, v co věří pan Skalák, nýbrž ono se musí ptát: budeme mít potom větší krajíc chleba a ručíte při takových experimentech za chleba vůbec? Není vaše revoluce lehkomyslným dobrodružstvím, jež musí znamenat jen katastrofu a tedy zkázu průmyslu a podnikání a tedy všeho hospodářského života!
Což jsme negramotnými ruskými mužíky a ničeho jsme nestudovali a ničeho nevidíme, bychom nevěděli, jak jest blahobyt nás všech odvislý od tisícerých podmínek a jak zejména po válce, kdy celý svět jest vyčerpán, těžko dostáváme průmysl vůbec do chodu, jak těžko opatřujeme si suroviny a úvěr a jak velkým problémem pro letošek i pro nejbližší léta bude opatření scházejících obilnin za hranicemi, když jich dost doma nemáme?
Vlády naše, majíce styk se zahraničními státy a důvěru tam, se všemi povolanými činiteli těžko řeší ty problémy - ale páni ze socialistické levice znají recept: revoluce, diktatura proletariátu, dělnické rady atd., jak všecka ta terminologie z Ruska vypůjčená zní, a patrně potom hned nám Amerika pošle suroviny, Argentina, Rumunsko a Balkán obilniny!
Každému přesvědčení čest, ale tam, kde se jedná o existenci národů a milionů, tam přál bych si vidět víc seriosnosti a více svědomí (Souhlas.), neboť hospodářské problémy nemohou býti řešeny slovy a frásemi, každá změna musí být velmi vážně připravena odborníky - a socialisté mají je také - a socialismus, nemá-li na léta se zkompromitovat, jako se to stalo v Maďarsku, musí vystříhat se každého experimentu, který by končil fiaskem. (Souhlas.)
My nepotřebujeme teprve revoluci. My ji prožili a prožíváme. Naše revoluce jest evoluce. Není to revoluce za den a noc, jest to revoluce, jež má svůj vývoj, své etapy, své logické tempo, své fáse, ale také své zajištěné úspěchy.
Podívejte se, co vše se stalo za půldruhého roku našeho osvobození, a vy vidíte, že nelze mluviti jen o revoluci-politické a národní, nýbrž i o hospodářské a sociální. (Souhlas.)
Postavení dělnictva a socialismu ve státě jest dnes takové, že nemusí násilím ku předu, ono svou váhou se uplatňuje a záleží jen na něm, jak dlouho bude ten vývoj trvati.
Musíme především poctivě si doznati, co nám ještě schází a jaké máme nedostatky, a především tyto nedostatky musíme odstraňovati.
Nic nám dnes nepřekáží, bychom dělnictvu nedali větší vzdělání, odborné i všeobecné, při tom budeme dbát i charakteru a morálky, neboť nový hospodářský a společenský řád jest odvislý od větší vzdělanosti a mravní opravdovosti, kdy člověk nemyslí jen na sebe, nýbrž především dovede myslit na celek a jemu přinášet oběti.
Největším nepřítelem socialismu je nevzdělanost, sobectví a surovost! Uspokojuje mne, jak postupují odborové organizace socialistických stran. Z nich mluví velké zkušenosti, někdy i o citelných porážkách, a především vědomí odpovědnosti. Máme-li ty a velice zkušené jejich sekretáře, k čemu dělnické rady? Ty byly přirozeny v Rusku, kde nebylo ničeho, ani politických ani odborových organisaci, ale u nás je to jen nekritické napodobení Ruska, v němž jsou naprosto jiné poměry. Co v Rusku musilo vzniknout, u nás vedle politických a odborových organisací nemá smyslu. President Masaryk pěkně o tom se zmínil ve svém interviewu v >Čase<.
Proto naše strana, která s psychologií a se skutečnými poměry počítá, žádnou politiku dobrodružství provádět nebude a nejméně už podrobí se demagogii, která by chtěla spekulovati na vrstvy ještě málo politicky vychované a proto přístupné všemu, co zdánlivě vypadá radikálně. Proto my neříkáme >všecko nebo nic!<, protože to druhé musí být vyloučeno, protože víme, že není-li možné hned všecko - protože na to nejsme připraveni - je možné velmi rychle mnoho, a že pří rozumné politice a dobré organisaci dosáhneme pak i dalšího. (Souhlas.)
Neučili jsme se zbytečně historii. Až dosud každý extrém se vymstil a proto nebudeme se dopouštěti chyb, za něž bychom nepykali my, nýbrž dělnictvo v prvé řadě, a jistě také demokracie a všecko pokrokové hnutí a kdož ví, zda také ne celá republika a těžce získaná svoboda našeho národa. (Souhlas.) Na podobná dobrodružství čeká jen reakce, to je spekulace mnohých pánů i u nás a těm pánům neučiníme radost, abychom nepromyšlenými a předem pseudosocialistickými hokus-pokusy nadháněli vodu na jejich mlýn a stali se tak pomahači reakce, která dnes mobilisuje své síly po celém světě a také u nás připravuje se na vhodný moment, aby z chyb svých odpůrců slavila zas své vzkříšení. (Potlesk.)
My, kteří před převratem a po převratu všecko jsme učinili, aby posice socialismu u nás nebyla otřesena, nedbajíce pří tom prospěchů stranických, máme právo pronášet svá varovná slova. Nejsme z těch, kteří si přejí socialismus polovičatý, přejeme si jasno v cílech a smluvený postup a pak pevně za vytčeným cílem jít, ale právě proto, že toto všecko přejeme si upřímně, nemůžeme souhlasit s ničím, v čem vidíme právě pro socialismus nebezpečí, a aby byl socialismus kompromitován, k té úloze nesmějí se propůjčiti socialisté, ať si říkají, jak chtějí. (Souhlas.)
Osobně mně nepřekáží ani nejradikálnější směr. S úctou budu pohlížet i na komunisty, neboť mám respekt ke každému přesvědčení. Ale žádám, aby nejdříve každý sám byl vtělením a výrazem svého přesvědčení, aby sám theorii svou ukázal v praxi, aby zdatnost svou ukázal prakticky, aby své podniky upravil podle svého přesvědčení, neboť nedovedu-li něco u sebe a v malém, nemám práva žádati to od jiných a ve velkém.
Naši Táborští před půl stoletím ukázali, jak myšlenka souvisí s praxí. V Americe viděl jsem velké komunistické osady u Cidar Rapids. Ale to jsou ty jediné, které se v Americe udržely, všecky jiné zkrachovaly za několik měsíců, a tyto - a to je zajímavé - založeny jsou na podkladě nábožensko-mravním (ne církevním) a právě proto, že je tu velké etické pouto, jež všecky víže a podřizuje všeobecnému dobru, tyto osady přes čtyřicet let svým rozvojem, úspěchem a organisační pevností ukazují nám v Evropě cestu, po které máme se ubírati, chceme-li něco takového u nás v malém i ve velkém dokázati, čím v Americe je u Cedar-Rapids tak zv. >Amana<. S pouhým materialismem socialismus nevystačí. Proto filosoficky stojíme na jiném stanovisku. Je možno agitovat, tvořit strany, ale tvořit trvalé nové řády společenské a hospodářské to je vyloučeno. Jiný a lepší musí být člověk, aby byla jiná a lepší společnost. (Souhlas.) Marxismus a socialismus všech národů po válce musí mít odvahu podrobit se revisi. Jinak ulpí jako katolicismus bezmyšlenkově na dogmatech a nebude moci ku předu, nebude tvůrčím, nebude činitelem pokroku.
Aspoň ne trvale. Násilí na konec vyvolává vždy zas násilí. Socialismus je především nový světový a životní řád a k tomu musíme lid vychovávat, přesvědčovat. Leninism je jen jiná forma kaiserismu a neznamená svobodu proletariátu, nýbrž naprosté slepé jeho zotročení. Něco takového bylo možné jen v Rusku, a i zde vidíme nyní stálé kompromisování, a už v Maďarsku jsme viděli, jak smutně a jak strašně právě pro dělníka a pro socialismus končil experiment Bely Khuna. Zeptejte se zde váženého soudruha, senátora Cholka, co nám všem a především soc. demokracii naší vzkazoval známý socialistický vůdce peštský a účastník Khunových dnů Kunffy, jak varoval nás, abychom nikdy nedopustili se toho, co stalo se v Uhrách. A to je svědek povolaný!
Opustíme-li cestu mravní a chopíme-li se násilí, budeme končiti, jako každý násilník. Historie bude se opakovati. Ale dělnictvo a demokracii snadno vrhneme o padesát let zpět. Já si nepřeji, abychom lehkovážně promarnili vše, co nám přinesla revoluce, která nám stvořila republiku, ve které socialismus dnes má nesporně moc velikou. (Souhlas.)
Jestliže mně dnes někdo imponuje, jsou to někteří socialističtí myslitelé němečtí. Ti mají vždy smysl pro skutečnost a mají dost své inteligence, aby je nemohla opíti hesla z Ruska. Čtěte Kautského - a to není žádný oportunista - jak zdravě dívá se na dnešní úkoly socialistických stran, jak vidí objektivně a střízlivě vše, s čím socialismus v době, kdy nejdříve musíme likvidovati válku, počítati musí, a všimněte si mladého Adlera! Tomu nikdo nebude vytýkati nedostatek radikalismu. A sledujte ho, jak dovede odhadovati přímo vědecky všecky možnosti, jak hledá vždy pevnou půdu pod svýma nohama a ví, že hazardovati smí každý sám se sebou, ale nikoliv s dělnictvem, s osudy statisíců rodin, s demokracií, socialismem, národem a republikou! (Souhlas.)
A což dr. Otto Bauer! Přední muž levice a hle, jak píše! Jak dovozuje, proč methody, které byly možny v Rusku, kde je 85 proc. nevzdělaných mužíků, kteří žijí primitivně, nepotřebujíce továrních výrobků, protože látku na šat i prádlo opatřují si sami, proč tyto methody nejsou možny ve střední a západní Evropě! To jsou seriosní lidé. A seriosním lidem hnusí se demagogie. Po mém přesvědčení máme dělnictvu říkat jen to, zač můžeme celým svým svědomím ručiti. (Souhlas.)
Nechci si hráti na schovávanou a proto mluvím otevřeně, jsa jinak bez předpojatosti oproti každému názoru. A činím to i proto, protože jedná se mi o republiku. Ta potřebuje teď práci a ne nepromyšlených experimentů! (Souhlas.) A pro nás není republika věcí, po které nám nic není, abych citoval kladenskou >Svobodu<, která patrně neví, jaké mínění o republice a socialismu měl Marx a která má opravdu trpělivé čtenářstvo, když podobné neuvěřitelné lehkomyslnosti může psáti a nechápe, jakého zločinu už tím dopouští se na socialismu, když národ je jí už lhostejný a politická naše samostatnost nesmyslem! Říkejte si, co chcete, naše odpovědnost před příštími generacemi je ohromná, provedeme-li hloupost, která celý národ znovu poškodí, budou nás proklínati, jestliže však z lehkomyslnosti nebo cynismu nebo nevzdělanosti dopustíme se zločinu na existenci republiky, potom bude naše odsouzení strašné. (Potlesk.)
Pokud se týká politiky zahraniční, shodují se s tím, co řekl pan ministerský předseda. Přál bych si jen, pokud se týče Ruska, aby komise do Ruska byla vyslána co nejrychleji. U nás jsou různé názory, a to podle chuti a nechuti k bolševickému režimu. Rusko jest veliký útvar státní, se kterým musíme počítati, ať je tam vláda jakákoliv. A jestliže vychytralý Angličan - a ten to dělá, třebas nerad, poněvadž jest příliš salonní člověk - podává ruky člověku, o kterém si myslí, že má ruku potřísněnou krví ruské buržoasie, a přece ji podává, prosím, my nemusíme býti choulostivější, než Angličané. Buďto to dovedeme nebo nedovedeme, a jestliže přijdeme do Ruska pozdě, budeme pykati.
Rusko nebude za chvíli obilnicí Evropy, já nejsem v tom směru optimistou, abych věřil, že Rusko bude schopno dodávat za rok obilí do Evropy. Scházejí mu lokomotivy, scházejí mu dopravní prostředky. Ale Rusko se dostane z dnešního chaosu a já věřím, že tam dojde k demokracii, Rusko bude silné a my potřebujeme míti s ním styky, a v prvé řadě potřebujeme znáti pravdu o Rusku.
Píše se to neb ono, povídá se to neb ono, ale každý mluví podle svého zbarvení a osobního vkusu. Ale to nestačí. Já upozorňují, že Německo jest daleko chytřejší než my, Německo poslalo - nepíše se o tom v novinách - velkou komisi do Ruska již před několika týdny, v té jsou vynikající odborníci, a Německo jedná. Jsou v ní znalci Ruska, kteří rusky mluví. Přeji si tedy, aby v zájmu našeho státu byla rychle poslána do Ruska komise a prosím jen, aby neměla politického zbarvení.
Zde se nejedná o věci stranické, nýbrž o věci republiky. Prosím, aby zastoupeni byli v prvé řadě odborníci, kteří by viděli do hospodářské struktury Ruska, kteří jsou odborníky v dopravnictví, tarifnictví, ve finančnictví, abychom měli objektivné informace o Rusku a přizpůsobili se na příští periodu, aby to okno, které máme při Podkarpatské Rusi do Ruska, mohlo býti otevřeno a aby konečně Dunaj, který byl zevropejštěn, zmezinárodněn, byl skutečně koridorem pro náš stát do balkánských slovanských států a do Ruska.
Prostě musíme se na příští obchodní styky s Ruskem včas připravit! (Souhlas.)
Jinak v zahraniční politice musíme býti úplně samostatni, i když ke státům dohody přirozeně zachováme city pochopitelné vděčnosti.
To je mou odpovědí také panu kol. Jesserovi, a i to mu řeknu, že je na omylu, myslí-li, že chováme oproti Německu a Rakouské republice nepřátelství. Docela ne. I s nimi chceme žít v přátelském sousedství a v dobrých obchodních stycích.
Pokud se týká Jihoslovanů, přeji si, aby náš styk byl propracovanější. Mně nestačí pouhé ujištění, že jsou takové neb onaké dohody. My jsme dnes prostřednictvím Dunaje přímými sousedy s Jugoslávií, Bulharskem a Rumunskem. Přeji si, aby náš styk byl co nejpropracovanější, úplně hotov. To platí specielně o Jugoslávii a Rumunsku, a poněvadž si nepřejem války, tím více kladu důraz na toto dorozumění, poněvadž dorozumění znemožňuje veškeré války ve střední Evropě.
Pokud se týká střední Evropy, my jsme před převratem propagovali myšlenku Spojených států středoevropských a byl jsem šťasten, když v Lublani v srpnu 1918 bývalý ministr železnic Polák dr. Glombiňski můj návrh přijal za svůj a sám o té věci referoval. Něco jiného jsou Spojené státy středoevropské a něco jiného je federace dunajská. Někteří sní o obnově Rakouska, proto mluví o této federaci, ta je ale jenom pro primát Pešti a Vídně. To jest nemožné.
Kdyby Polsko nebylo ovládáno šlechtickými vlivy, kdyby se tam chápalo, že čerta na tom záleží, jestliže pár Poláků bude zde a pár Čechoslováků jinde, kdyby tam byl smysl pro demokracii a my si podali ruce, pak za chvíli máme ve střední Evropě nový řád. Snad to pro tuto dobu není možno, Poláci jsou ještě příliš naplněni megalomanií.
Běda každému národu, který se dá zachvátit megalomanií. Já přeji si, abychom tuto nemoc nikdy neměli, nechtíc víc, než co nám patří, ale co máme, abychom si dovedli udržeti a z toho abychom udělali pořádný stát; žádný imperialismus a žádné velikášství!
To jen mimochodem. My si přejeme s Poláky žíti v míru a právě proto prosím, aby polské veřejné mínění poněkud respektovalo morálku a naučilo se slušnosti. V našem tisku nikdy neuslyšíte těch nadávek, které čteme my každý den v různých polských novinách.
Jsme povinni vděčně kvitovati, že aspoň dva žurnály polské se našly, které začly rozuměji psáti, je to >Czas< krakovský a >Gazetta warszawska<. Jsme povinni to kvitovati.
První dva hlasy; budou-li brzy majoritou, pak nebude překážky, abychom si s Poláky porozuměli. Pak ale Poláci musí pochopit, že chceme-li Těšínsko, není to žádný imperialismus.
Těšínsko, které 500 let náleželo k nám, nemůže býti odtrženo, jakmile obyvatelstvo si toho nepřeje.
Kdyby Němci a Šlonsáci na Těšínsku řekli a volali: My chceme k Polsku, pak by byla otázka před veřejným míněním světovým jiná.
Ale právě ti si toho nepřejí. Pravda, historie, morální důvody, hospodářské důvody - všecko svědčí pro nás.
To ať respektuje také dohoda. Máme ji rádi, ale svůj národ máme radši a nejraději. (Potlesk.) To musí být také stanovisko zahraničního ministra, který přijíždí z Paříže, a protože podá nám ihned obšírnější výklad, nebudu dnes o těšínské otázce, plebiscitu a nepřijatelnosti arbitráže mluviti.
Polákům jen připomínám, že není moudré za každou cenu vyvolávat si nepřátelství na všech stranách, zejména, když v nás mohli a mohou míti nejlepší a nejspolehlivější přátele.
Ve svém prohlášení vážený pan ministerský předseda kladl také důraz na to, že bude dbáti toho, aby nikde a nikdy svoboda koaliční, spolčovací atd. nebyla poškozována. Podepisuji, ale to jsme už slyšeli a proto budeme trvati na tom, aby zejména toto prohlášení bylo přesně dodržováno.
Ujal bych se rád ještě jednoho stavu, našeho úřednictva. Není možno, aby každou chvilku kdokoliv prováděl soud nad tím, neb oním úředníkem. Úředníci, kteří nekonají svou povinnost, byrokrati, kteří nemají smysl pro potřeby lidové, těch nebude nikdo šetřiti.
A přál bych si, aby leckde stala se změna. Máme mladší generaci úřednickou, která ráda věnovala své síly osvobození národa jako my. To jsou úředníci, kteří pracují velmi svědomitě.
My jsme povinni uznávati jejich práci, v zájmu vlastním podporovati jejich autoritu, neboť slouží republice a nemůžeme jich vydávati šikanám.
Jestliže nerozvážné živly, to jsou pravidelně neorganisované - dopouštějí se přehmatů, pak jest povinností těch řádně organisovaných, aby se úředníků ujali, poněvadž bez pořádné autority nemůže žít ani naše malá republika a protože pravidelně dav mstí se na lidech, kteří žádné viny nemají. Zejména my, kteří budujeme na socialismu, musíme dbát discipliny.
Ani sociální demokraté, ani my netrpíme nepořádek; jako to netrpíme ve svých řadách, nesmíme to trpěti také v republice. Kdo bude oporou republiky, kdo koná svou povinnost, musí býti námi hájen a uhájen.
Jsem povinen to říci proto, aby nám neutíkal ze služby, která jest beztoho špatně honorována, abychom udrželi idealismus našich úředníků, jejích chuť k práci, aby byli spolehlivým pilířem republiky a podporou lidu, jak jest to jejich poslání.
Končím! Vládní prohlášení, jak jsme je z úst ministerského předsedy slyšeli, můžeme prozatím klidně vzíti na vědomí.
Není v jeho stylisaci ničeho, co by pokrokový a demokratický člověk nemohl podepsati.
Ale slova nejsou ještě skutky a proto musíme býti na stráži, aby slovo učiněno bylo pravdou a skutečností.
Má-li tomu tak býti, musí tu být silná a dobře organisovaná strana socialistická, která bude spolehlivou záštitou existence republiky a všeho, co národ náš svým bojem a revolucí získal.
Musí tu být socialismus, socialismus národní v nejlepším a v nejhlubším toho slova smyslu, který jest schopen samostatně mysliti a který prost demagogie a prázdných hesel za svými cílí dovede jíti vlastními cestami, neobmezuje se bezmyšlenkovitě na kopírování vzorů cizích, jež pro naše poměry se nehodí a jichž napodobení snadno bylo by katastrofou nejen pro pracující lid, nýbrž i pro náš národ a pro republiku. Stojíme poctivě a opravdově na stanovisku velkých programových projevů svého presidenta Masaryka. A protože bez republiky není možný ani rozvoj socialismu, ani pokrok našeho národa, jsme na rozdíl od oněch pánů, kteří stojí za kladenskou >Svobodou< a pro něž, dle jejich říjnového prohlášení, je věcí, po které jim nic není - stranou, která existenci republiky pokládá za základ své existence a za nezrušitelný předpoklad své činnosti sociální a socialisační. (Potlesk.)
Jsme ochotni spolupracovati se všemi, jimž pokrok sociální, kulturní a hospodářský leží na srdci.
Ale, bude-li někdo z cynismu, lehkomyslností nebo z jakékoliv jiné příčiny ohrožovati republiku a klidný její vývoj, pak budeme znáti jen ty, jimž svatá a drahá bude republika, jimž národ bude nade vše a s těmi dovedeme zachrániti, co moudrost Masarykova a krev legionářů nám získaly, s těmi už se postaráme o to, aby ničemně nebylo promrháno, co po třistaleté porobě s tak velikými obětmi československý národ dobyl svou slavnou revolucí, Masaryk dal nám základ, povinností naší je dílo jeho dokončit a nepopustit v tom, v čem on začal.
Svobodni chceme ve světových dějinách začít hrát roli důstojnou našeho národa a jeho velké minulosti a jako část osvobozeného národa národní socialisté českoslovenští povinnost svou vykonají právě tak, jako poctivě ji vyplnili za Rakouska, kdy stáli v prvé řadě české revoluce. Svůj socialism dáváme do služeb národa a republiky! (Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan kol. Luksch. Prosím, aby se ujal slova.
Senátor Luksch (německy): Velectěné dámy a pánové! Hlásil-li jsem se v debatě ku vládnímu prohlášení ku slovu, pak musím předeslati, že chci, aniž bych napínal dlouho vaši pozornost, přejíti bez dlouhých a ohebných frází k tomu, co zde jako člen tohoto senátu a člen Svazu německých rolníků říci chci.
Co se především týká stanoviska Němců v tomto státě, jejich postavení v tom též státě, do kterého jsme byli vnuceni proti naší výslovné, jasně a zřejmě projevené vůli, do něhož jsme byli vnuceni brutálním násilím, proti veškerému právu, ve kterém se nalézáme, řekl bych největším podvodem, kterého kdy dějiny znaly, proti právu sebeurčení, jež nám bylo přímo slíbeno, a v kterémžto státě se s námi ještě dnes nakládá do jisté míry jako s válečnými zajatci (Hlasy u českých senátorů: No, no!) alespoň tedy jako se státními občany druhé třídy, tak platí pro nás mír - tak se nazývá ono hanebné dílo saint-germainské, což jest hanbou pro slovo mír - jež bylo vytvořeno v tomto mírovém jednání, tak platí nyní mír pro nás Němce, jako právní podklad. Ovšem, že při tom přichází velmi v úvahu, že tato mírová smlouva nebyla ještě ode všech států ratifikována, že nebyla ratifikována dokonce od státu, jenž byl rozhodujícím ve světové válce - od Ameriky - od kteréž také ratifikována nebude. Nemůžeme již dnes říci, jaké to může míti ještě následky pro celou Evropu a specielně pro tento stát.
A dovolím-li si nyní vrátiti se k některým vývodům, kteréž byly s druhé strany učiněny v debatě, pak se chci vrátiti zejména k otázce - dotkl se jí již kolega Jesser, musím říci přímo ku drzé lži - nemohu nalézti jiného výrazu - musím se vrátiti k této lži, že my, že Německo, že německý lid jest obviněn, že chtěl válce, že jediní Němci jsou válkou vinni.
Musím tím více odpověděti na toto obvinění, když bylo v druhé sněmovně voláno vámi na naše poslance: >Patříte s císařem Vilémem všichni do vyhnanství.< Jest však, pánové, škoda o tom mluviti; neboť otázka, kdo byl skutečně válkou vinen, nebude nikdy úplně rozřešena. Přece však chci poukázati na toto: Neví dnes nikdo o někdejším t. zv. panslavistickém hnutí? Dr. Kramář jmenoval je kdysi hnutím novoslovanským. Domnívá se z vás někdo, že mohlo toto hnutí dospěli ku svému cíli cestou smírnou, způsobem nekrvavým, že by o konečném cíli tohoto hnutí nebylo rozhodnuto posléze válkou?
Pánové a dámy, neví již nikdo, že již několik let před válkou bývalý anglický král Eduard, jemuž byl proti vůli onen veliký rozmach Německa, mluvil zcela otevřeně o uzavření Německa. Ano, my víme, že i Německo nese vinu na válce, ale zcela jiným způsobem. Od okamžiku, kdy bylo upuštěno od politiky Bismarckovy v Německu, kdy se tehdy řeklo, že musí býti přetržen drát mezi Berlínem a Petrohradem, krátce následkem této špatné a pochybené politiky německé. Německo nepotřebovalo přece války, Německo mělo daleko příznivější okamžiky a čas k vedení války se zcela jistým úspěchem, a sice po rusko-japonské válce, tehdy, když Rusko bylo politicky, vojensky i hospodářsky rozvráceno - ano, páni, to byla příčina války - Francie pochopila ihned, že musí využíti této pochybné politiky německé, neboť myšlenka odvety tam nikdy nepohasla. Jest známo, že se i na školách každému malému dítěti vštěpovala tato myšlenka odvety. Ihned pochopila Francie, jak již jsem řekl, aby uzavřela spolek s Ruskem a tento spolek byl osudným nejen pro Německo, ale i pro Rusko a celou ostatní Evropu.
Pánové! Pochybuje-li ještě někdo o tom, kdo je vlastně vinen světovou válkou, (Hlas: Agrárnici!) - tuto moudrost slyšeli jsme na každé schůzi jako vaše heslo; toto volání byste si mohli uspořiti - pak si vzpomeňte na slova ministerského předsedy Clemenceaua ve francouzské sněmovně při prvém mírovém zasedání. Clemenceau pravil tenkráte: >48 let jsem čekal na dnešní den!<
Velectěné dámy a pánové! Chcete ještě jiný doklad pro to, kdo vlastně chtěl, válce? 48 roků se připravovala Francie na válku a myslíte,..(Hlas: A Německo ne?) Německo nepotřebovalo žádné odvety, ale bylo se jemu odvety obávati, neboť Francie chtěla Alsasko-Lotrinsko nazpět. Domnívá se někdo, že by se byla dočkala Francie onoho dne bez války, že by dostala Alsasko-Lotrinsko nazpět bez krveprolévání? To zajisté nemyslíte! Velectěné dámy a pánové, pochybuje-li ještě někdo o tom, kdo vlastně válku zavinil, pak nechť jen nahlédne do mírové smlouvy. Pohleďte jen na tu loupeživost a dobývačnost všech účastníků války, kteří z ní vyšli jako vítězové, obzvláště pak na Anglii, která nyní po válce vládne skoro nad čtvrtinou všeho obyvatelstva na zeměkouli, anebo pohlédněte na Itálii. Otázka pak, kdo zavinil válku, jest tím jasně rozřešena.
Ještě bych se chtěl zmíniti o jednom. Otázku tuto načal již můj předřečník a jest vaše omluva a odůvodnění, proč vy s námi Němci tak barbarsky nakládáte! (Hlas: Barbarsky?) Ano, barbarsky! (Hlas: Velmi silný výraz!) Odůvodňujete to tím, že vždy říkáte: Co by se bylo stalo s námi, kdybyste vy byli vyhráli? A to je pro vás omluvou pro vaše jednání s námi. Není třeba vlastně vůbec na tuto otázku odpovídati; poněvadž jsme nevyhráli, nemůžete přece vůbec věděti, jak bychom s vámi nakládali. Jsem však jiného mínění! Byli jste totiž velmi chytří politikové. Měli jste za války vždy dvě železa v ohni, takže jste nemohli vůbec ničeho ztratiti. Musili jste v každém případě vyjíti z války jako vítězové!