Tato věc je velice vážná. Jest známo, že v Budapešti je velká kancelář reakční, která má zvláštní školu pro výcvik agentů, jichž se potom používá zejména na Slovensku. My nemůžeme býti shovívavými zde. Prosím, aby se konečně ministerstvo vnitra odhodlalo k nějaké energické akci. Za starého Rakouska musil být každý přihlášen. Žádáme proto, aby se o to ministerstvo vnitra postaralo u svých orgánů; aby zakročily, aby byl přesný přehled o tom, kdo vlastně u nás je. Kdo je mučedníkem v Uhrách, jistě u nás najde právo asylu, kdo však by zneužívati chtěl asylu, nechť jest ihned poslán, kam patří. Jíž se staly četné případy, že byl zatčen maďarský student, u kterého bylo nalezeno cyankáli a podobné, kterým měli býti otráveni naší přední slovenští politikové. Maďaři jsou schopni každé špatností, ale pak ať nám zde nemluví o svobodě páni z maďarského tábora, kteří jsou kolegy v Národním shromáždění anebo v senátě. >Arbeiter-Zeitung< má dobré informace, co se tam děje. To jsou věci ukrutné a mám za to, abychom těm pánům z maďarského tábora, kteří zde mluví, jak nesvobodně žijí, ukázali na tyto bestiality. Ti páni, kteří bylí před nedávném internováni v Illavě, ti si to internování náležitě zasloužili, to uzná každý, kdo byl dobře zasvěcen, v jakých službách byli a jaké bylo pojítko mezi nimi a Peští. Kdyby to dělali v Maďarii, pak by s nimi zatočili jinak. (Hlas: To by byla šibenice!) Já nechci mluviti o šibenicí, poněvadž u nás takovým opatřením můžeme se vyhnouti, ale jsem přesvědčen, že o svobodě u nás nemají právo mluviti ti, kteří po svobodě šlapali, kterým nebylo nic svatého, kteří representují národ, který v Srbsku zanechal hroznou pověst největšího katana, národ, jehož synové stříleli děti a věšeli ženy, který zanechal krvavé stopy mezi Poláky a Rusíny, po celé Haliči. Ti ať mlčí a hodně mlčí (Výborně!), když se mluví o svobodě, poněvadž o svobodě nikdo z nich nemá práva mluviti.
Vlastní jádro vládního prohlášení tkví ovšem v otázkách hospodářských- sociálních a kulturních. Pokud jde o zásobování, projevuje vláda snahu rychlým dovozem zásob, v cizině nakoupených, co nejdříve pomoci nám z dnešní nemilé situace. Já bych rád slyšel něco víc, co se děje, abychom z kalamity zásobovací se dostali. Já bych si přál program jasný pro příští rok, pro celý příští rok. Zejména my z tábora socialistického musíme jednou říci, že všecko povídání o socialisaci, všecka naše přání, všecky naše. krásné sny o tom, co chceme dělati, budou ilisorní, jestliže v prvé řadě nedovede náš stát opatřiti lidu zaměstnání a nedovede lidu opatřiti chléb. (Tak jest!) O tom nemůžeme mluviti jako kol. Skalák, který řekl: Dejme dělnické rady. Bude to čerta platné, poněvadž to není v rukou dělnických rad. Situace je taková, že musíme počítati s fakty.
Nebudeme míti obilí dostatek, budeme musiti je nakupovati, ale jde o to, abychom je včas nakoupili. Bulharsko mělo asi 40.000 vagónů obilí, které může prodati za hranice. Jenom nám schází, nebo bude scházet, 40 až 47 tisíc vagónů pro příští rok. Budeme-li čekat s nákupy, bude pozdě anebo bude to bůh ví jak drahé. Pozoruji, že je tu jistá chyba, a my se pořád té chyby nedovedeme sprostiti. V Přikarpatské Rusi, na které by nám mělo mnoho záležeti, neboť je to náš most do příštího velkého, konečně už v míru žijícího Ruska, je hlad. Tam na vlastní oči jsem viděl děti, které jedly zem, zem, do které byla přimíchána sláma. (Hlasy.To je strašné!) Ten chléb ze země a slámy byl sušen na slunci. Lid je tam zvyklý na kukuřici. 20 tisíc vagónů kukuřice můžeme míti okamžitě ze Srbska a Rumunska. Já neříkám, že můžeme hned koupiti 20 tisíc vagónů, stačilo by daleko menší množství pro Přikarpatskou Rus. Ale vymlouvají se, že není peněz. My jsme v jedné povážlivé situaci, v jednom jistém omylu: myslíme, že musíme míti peníze, myslíme, že musíme míti valutu, když si opatřujeme chleba, kterého doma nemáme. Není to pravda, my je nepotřebujeme, my máme kompensační zboží, a tedy schází nám organisace, abychom věděli, co potřebujeme nakoupiti, abychom včas tam poslali odborníky, aby tam byli, dokud je to možno nakoupiti, a abychom měli náležitý přehled o velkých zásobách zboží, které u nás je. Vždyť pánové z Brna vědí, za kolik set milionů je zboží v Brně. (Hlas: Na severu také!) Když se podíváte do továren obuvnických, vždyť ony dusí se ve výrobcích a hrozí nezaměstnaností. A následky jsou tady. V první řadě továrny nevědí, co mají dělat s výrobky. (Hlas: Prodati za levnější cenu!) Já hned na to ukáži, co je možno dělati. Není pravda, že by průmysl musil míti zisky, které míval až do nynější doby; a za druhé, oni sáhají k prostředkům, ke kterým se vždycky sahalo, totiž k propouštění dělnictva, a velká část dělnictva se ocitá na dlažbě. Byla zde již deputace obuvníků ze Zlína, kteří prosili, aby jím byla dána dokonce práce na stavbě silnice, aby byli zaměstnáni. Toho by nebylo třeba, kdyby se u nás pochopila jedna pravda: Musíme míti zaměstnaný průmysl, musíme míti práci a lidu musíme dáti chléb. Nemáme peněz, nemůžeme tři miliardy si opatřiti na nákupy za hranicemi, ale budeme míti regulovaný exportní obchod a vláda musí míti ovšem kontrolu. Budeme tímto kompensačním zbožím platiti chléb pro náš lid. To je jediné východisko a žádné jiné. Chtěl bych, aby socialistické strany stály na stráži, poněvadž nám na tom záleží, aby v tom ohledu socialismus se stal konstruktivním, aby se ukázal schopným starati se o lid, aby socialismus byl zárukou našemu lidu, že v prvé řadě najde pro poctivého člověka zaměstnání a za druhé že bude míti chléb. Pak je těžko mluviti o socialismu, dochází-li k onomu socialismu destruktivnímu, který na konec nemůže znamenati nic jiného, nežli vítězství reakce, jako každý jiný extrém znamená vítězství reakce. (Výborně!)
Náš hospodářský život vyžaduje, aby náš průmysl, který zásoboval veškeré území bývalé monarchie rakousko-uherské, zařídil svoji výrobu tak, aby mohl konkurovati na světovém tržišti svými výrobky, aby mohl zaměstnati veškeré své dělnictvo schopné práce tou měrou, jak toho vyžaduje opatření obživy všech vrstev. Finance naší republiky jsou rozvráceny a jen správnou obchodní politikou, organisací velikých sil, budeme se moci vzpamatovati a sehnati sta milionů a miliardy potřebné na obstarání obilin.
Vytýká se mnoho našim, lidem, a bohužel vrstvám inteligentním, které zneklidňují pořád náš lid a dokazují, že máme všeho dosti, že je jen třeba sáhnouti na sedláky anebo je třeba, aby lid šetřil. Ukazuje se na konsumy. To je všecko lež. Každý politik má v prvé řadě dbáti jen pravdy a pravda je, že jsme zemí pasivní a že my obiliny kupovat musíme.
Problém zásobování těsně souvisí s problémem zaměstnanosti našeho průmyslu. Opatření obilin z ciziny jest problémem finančním a úvěrním a nutno potřebné k tomu valuty z ciziny opatřiti si prodejem naších tovarů do oněch krajin, které jsou státy zemědělskými. Lze opatřiti naší republice dostatečné množství obilin, ale musíme jednati rychle a krýti potřebu, aniž bychom musili sáhati k opatřením úvěrním. Československá republika jest státem exportním par exellence a dle toho musíme zaříditi svůj hospodářský život. Víme, že od doby osvobození vedoucí činitelé zabývali se otázkami hospodářskými, ale málo píle věnovalo se úpravě, možnosti, organisaci a vybudování našeho exportu. Proto měli jsme u nás tolik dobrodruhů, proto v naší republice věnována byla ode dávna zvýšená pozornost i pilná práce, to jest pravda - surovinám, ale nikdo nestaral se o naše samostatné vystoupení na světovém tržišti, používalo se exportérů vídeňských a hamburských, kteří veškeré práce s exportem spojené - k naší škodě - obstarávali. Vyráběli jsme továry, ale neuvědomovali jsme si, kam jsou určeny ty továry, které se dostávají do rukou exportérů, kteří ceny tolik stlačují.
To má také význam pro dělnictvo, které si ovšem nemohlo vytlačiti mzdy výše, a na druhé straně potom tito cizinci za značné zisky ty tovary prodávali. A naše zboží nešlo až do doby převratu pod značkou naší, ani pod značkou Rakousko-uherské monarchie, nýbrž bylo v Hamburku opatřeno etiketou: >Made in Germany<. A tak znal svět naše zboží jen z německého exportu. (Hlas: Na příklad jablonecké zboží mělo značku německého exportu!) Máme-li fakticky pozvednouti náš průmysl - a naše dělnictvo má na tom zájem, aby bylo plně zaměstnáno - musíme se postarati o organisaci exportu, o organisaci české práce v tomto směru.
Naříká se, že se v Čechách dnes nepracuje. Ale zeptejte se inženýrů, zda-li se situace v poslední době nezměnila. Dělník, který je u nás zvyklý pracovat, dnes pracuje, české tovary zde jsou, jen musíme organisovat vývoz, musíme umět zkrátka českou práci prodávat. Dosud byl náš exportní obchod využíván dobrodružnými cizinci a tím se stávalo, že naši výrobci nedovedli své zboží řádně oceniti. A chtěli-li se zavčas sami osobně na světovém trhu o cenách přesvědčiti a obchody uzavříti, byly jim činěny, zejména za prvního finančního ministra, velké obtíže. Jednati musíme rychle. Pozorujte, jak si západ Evropy vybudoval spojení na Balkán přes Bělehrad a Terst do Bukurešti, jak rychle dojíždí do Jugoslávie, Bulharska i Rumunska! Jestliže mi teprve potom, až se zřídí ministerstvo pro zahraniční obchod, budeme posílati komisionáře, aby se informovali, ti se budou informovat, vrátí se domů a pak teprve začne se jednat, kdy a zač se má co koupiti, přijdeme s křížkem po funuse a chleboviny a obilniny skoupí nám všechny cizina. (Výborně!) Náš průmysl musí býti poučen, jakými cestami se má bráti jeho výroba. Naše snahy musí se nésti k tomu, abychom opatřili naše průmyslová musea, naše výstavy a veletrhy četnými vzorky ze zámoří a z těch krajin, kde ještě dnes následkem zdlouhavého spojení se středisky výrobními, je hlad po zboží. Náš zahraniční obchod musí býti postaven na basi, vyhovující rychlému obchodování, ježto obchod nesnáší žádných dlouhých modalit, ale vyžaduje pružnosti, rychlosti, aby konjunktura a chuť ke koupi byla naším exportem využita, často se musí jednat okamžitě, v několika hodinách, a v té situaci jsme teď, když slyšíme o té kukuřici. Jestli budeme jednat teprv za měsíc, pak přijdeme pozdě. Pak je ale třeba u nás jisté změny v administraci a kompetenci. Má-li se nějaký obchod uzavřít - řekněme, že by na př. kol. ministr Johanis chtěl uzavřít obchod - může se mu při nejlepší vůli státi, že dožije se fiaska, poněvadž každý jeho návrh musí být v bůhví kolika ministerstvech: je tady ministerstvo financí, zahraničních věcí, obchodu, je zde obilní úřad. Prosím, je možno, aby se postupovalo tak zdlouhavě? Jsem přesvědčen, že měla by se ministerská rada dohodnouti o nějakém rámcovém usnesení, že ministerstvo zásobování by soustředilo kolem sebe 8 obchodníků - praktických lidi, ne byrokratů - a pak rychle jednati, aby bylo toto ministerstvo skutečně schopno a mělo pohotovost. Jestliže toho nebude, nesvede ani nejenergičtější člověk ničeho, to není v jeho rukou. Říká-li se, že socialisté nejsou schopni vésti ministerstvo zásobování, není to jejich vina, nýbrž zdlouhavé byrokratické procedury. (Sen. Časný: Tomu se říká diktatura!) Prosím, ať se tomu říká jak chce, my chceme, aby lid měl co jísti, o tom není pochyby; my dobře víme, že se to podaří jen tehda, když po této cestě půjdeme. My zde máme českou prácí, to je naše valuta. Když nemáme peněz, musíme regulovat svůj export, musíme vědět, kde bychom mohli co nakoupit, musíme to rychle udělat a platit kompensačními tovary. (Sen. Roháček: Na Slovensku je veliké množství ovčího sýra, který se nemůže vyvést; proč zásobovací ministr nedovolí, aby se vyvezl za kompensace? Tím by se napomohlo výrobě i valutě!)
O té věci nevím, ale mám za to, že je potřebí, aby ministr zásobování učinil potřebná opatření. V prvé řadě ovšem budeme hledět, abychom snědli sýr sami doma. Máme-li však nadvýrobu, musí naše orgány vědět, že jsou to peníze a že tím budeme platit. (Hlas: Ministerstvo zásobováni musí mít schopné úředníky a ne lidi, kteří dělají sabotáž!) Také souhlasím! V ministerstvu zásobování je potřebí řady lidí, kteří mají schopnosti, a čerta záleží na tom, zdali mají doktorát nebo ne. Já bych si přál, aby tam přišli lidé, kteří umějí kupovat a prodávat a kteří mají možnost vyjednávat za hranicemi. Těch tam potřebujeme.
Formality, související s exportem, musí býti seskupeny v jedněch nikách, v jedné centrále a musí býti tak upraveny, aby při vší korektnosti nebránily v exportu a aby naše úřady tento export při náležitém přihlížení k tomu neničily. Máme nyní nové ministerstvo pro zahraniční obchod. Dámy a pánové! Toto ministerstvo přichází poněkud pozdě, ta doba konjunktury jest ta tam. Některé společnosti budou se styděti přiznati, jak vydělaly při té velmi dobré konjunktuře. Takové malé společnosti obchodní vydělaly 200 až 300 milionů, na př. chmelařské. Ta konjunktura jest ta tam, a škoda, že nebylo toto ministerstvo dříve zřízeno, škoda, že zásada, že stát má kontrolovati vývoz a zisku užívati pro sanování financí státních, nebyla provedena již dříve. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)
Reforma exportu může se díti úpravou železniční dopravy a úpravou tarifů dopravních pro export zboží, vedle toho úpravou celého zřízení vývozních povolení, a zde bych si přál strašnou přísnost. Každou chvíli slyšíme - řekl nám to také pan kolega Jesser, byl tak zlomyslně laskav, - že se mluví o korupci. Já bych si přál největší bezohlednosti, aby každý úředník, který se dopustil třeba jen maličkosti, byl přímo exemplárně potrestán. Ale ať se neukazuje, jakoby to bylo jen u nás. Ta korupce, která jest v Rakousku, ta, zaplať pán Bůh, není u nás. (Hlas: Oho!) To přece ne! Slyšíme o tom každou chvíli. My si přejeme, aby každý měl odvahu udávat. Já řeknu, proč je u nás korupce: Poněvadž u nás velký kapitál, když může snadno získat a vydělat miliony, nedbá ničeho, a chce-li vydělat, tak hodí tomu úředníčkovi, který má hlad a bídu, 10 až 15 tisíc. Je-li korupce, jest vinen i velký kapitál, jenž se snaží podplatiti malé lidi, aby mu dali zvláštní povolení, které by mu usnadnilo vývoz přes hranice. (Hlas: K tomu musí býti vždycky dva!) Přeji si tedy exemplární trestání. Přeji si, aby republika žila bezvadně a neměla nikoho, kdo by se dopouštěl takových nekorektností.
Dnes vedle úpravy centrálního řízení o vývozních povoleních největší škodu trpí export chybou naší železniční správy, která se ihned po převratu nepostarala o náležitý počet vozidel, aby naší výrobci zavčas mohli expedovati své zboží. Rakousko nemělo všecko špatné, mělo také něco dobrého, a sice společnost pro půjčování vozů. Není možno, aby náš stát si opatřil hladce vozů tolik, kolik potřebuje. V Německu je lokomotiv málo, ale vozů dosti, neboť jen lokomotivy museli odevzdati ententě. Vozů jest tedy dosti, a jestliže stát nemůže dáti některému podnikateli tolik vozů, kolik potřebuje, funguje zde společnost na půjčování vagónů, jako tomu bylo i zde dříve a jak tomu jest nyní ještě v Německu. Jde-li o rychlý export, nezáleží na tom, zdali platí vyšší tarif. Velmi na to upozorňuji, aby se nebránilo zřízení soukromé společnosti, poněvadž - jak vidíme, - z Vídně, z té reparační komise těch vagónů, které jsme očekávali, nedostaneme. Tím vznikají naší republice velké ztráty, že se nemohly zavčas vyvézti objekty, poněvadž vývozci musili čekati nejdříve na vagóny a pak na vývozní povolení a nebylo možno zboží expedovati. My jsme čekali na tu reparační komisi ve Vídni rok, čekali jsme na část vozového parku a pak jsme ho použili tak, že byl dán do služeb zásobovacích, pak k návratu našich vojsk, a export měl k disposici vozy jen tehdy, když je dostál z milosti francouzské, italské nebo německé. Nemusím říkati, co to znamená, mnoho-li ztratila následkem toho naše republika peněz. Ukázal bych jen na sklářský průmysl, na průmysl tabulového skla pro severní Francii, která je zničena. Nemohlo se dodávat, poněvadž marně se sháněly vagóny a používalo se pouze vagónů francouzské mise, když ona je opatřila. Uvažte, co to znamená, když ta dodávka byla asi 500 vagónů, a to v době, kdy naše koruna byla na výši 5 až 6 centimů. Ježto měsíčně mohlo býti dodáno pouze 30 vagónů, protáhla se dodávka a inkaso peněz na dobu půl léta, za které stoupla naše koruna na 12 centimů, čili náš exportér tržil polovinu. (Hlas: Závody Ringhofferovy propouštěly dělnictvo!) Nejen Ringhofferovy, nýbrž i mnohé jiné závody. Záchrana našeho exportu spočívá nyní jedině v rychlém exportu veškerých výše uvedených výrobků na ona místa, kde ještě lze dosíci cen, kryjících výrobní náklady za draze nakoupené suroviny. K tomu účelu by musily vedoucí kruhy přispěti pomocnou rukou, a to nejen ve smyslu morální podpory, nýbrž i finančními prostředky, aby většina těchto výrobků mohla býti naloděna a do Orientu a zámořských odbytišť odvezena. V Číně a v Japonsku je po našem zboží veliká poptávka. Tato exportní organisace nemůže býti provedena státními úřady, nýbrž k tomu účelu dlužno mobilisovati největší vývozní společnosti, které by své síly, kanceláře a zkušeností daly do služeb všenárodních a postaraly se o rychlé zpeněžení těchto výrobků. Ministerstvo pro zahraniční obchod mohlo by provésti první iniciativu, mohlo by soustřediti stávající obchodní organisace a bez velikých finančních obětí rychle odpomoci dosáhnouti. Koncentrace a spolupráce větších obchodních společností v Československé republice v dnešní době, kdy vše, co bylo v exportu nezdravého, finanční situací jest zničeno, docílila by nejenom jednotného vystoupení našeho exportu na světových tržištích, nýbrž mohla by zabrániti vzájemné konkurenci těchto společností s jedněmi a týmiž výrobky české práce. Nepřihlížeje ani k tomu, že v zájmu našeho zahraničního obchodu jest nutno především důstojné a silné vystoupení na zahraničním trhu, jest v zájmu zhodnocení české práce nutno docíliti největších cen a získati nejrychlejší a nejsolidnější informace pro náš průmysl a jeho výrobní politiku. Musí zde však býti snaha naprostého netříštění sil a pevné, jednotné organisace. Silná organisace vnitřní a na venek musí se také postarati o vidování cest, kterými se má export našich tovarů bráti.
Vedle učiněné jíž zmínky o opatření náležitého počtu vozidel, ať vozů, ať lokomotiv, a o náležité úpravy tarifů jest nejhlavnějším problémem dopravním úprava vodních cest. Od převratu má se nésti veškerá práce našich úřadů k tomu, abychom exportní cesty severní Evropy na jih a do Levanty hleděli strhnouti na území naší republiky, tak aby staré cesty vedoucí Německem a Uhry dunajskou cestou na Balkán, svedeny byly na cestu labskou přes Československou republiku do Bratislavy a, odtud dunajskou cestou dále. Cíle vědomému organisátoru našeho exportu neleží na srdcí jen úprava vodních cest a opatření plavidel po Labí a Dunaji. Tato cesta může vyhovovati světovému obchodu jen tehdy, jestliže spojka mezí Labem a Dunajem, která v dohledné době odkázána je na dopravu železniční, bude tak vybudována a takovými tarify opatřena, že výhody z této cesty budou pro severo-evropský export a pro balkánský import tak výhodné, že upustí od výhodné cesty přes Německo. Opatření lodí na Dunaji a Labi,muší býti pečlivě řešeno našimi příslušnými ministerstvy a musí tato ministerstva podporovati všecky společnosti a podniky, které obraly si za úkol říční dopravu po těchto řekách vybudovati, organisovati a prováděti. Naše příští cesta jde po Dunaji na Balkán a Rusko. Bude ovšem důležito, aby kooperace železniční správy byla takovou, jak to odborníci říční dopravy budou požadovati. To je velmi důležité.
Shrneme-li všecky požadavky, kterých se musí státní správa v zájmu udržení existence naší republiky povšimnouti, přicházíme k těmto bodům:
1. opatřiti náležitý počet vozidel pro rychlou železniční i vodní dopravu našich výrobků do ciziny,
2. poskytnouti všemožnou podporu společnostem, které obraly si za úkol říční dopravu na Dunaji a Labi,
3. spojení velikých exportních společností v jednu zájmovou sféru a přibrání těchto společností k provozování státních kompensačních obchodů. Opatření obilnin a zemědělských plodin, nutných ku výživě našeho obyvatelstva, dějž se prodejem hotových tovarů našich výrobců, dějž se prodejem české práce do ciziny. Formality exportní buďtéž tak upraveny, aby usnadněn byl vývoz, a pokud toho třeba, umožnily kontrolu veškerých zahraničních obchodů.
4. Naše konsulární zastoupení v cizině budiž tak upraveno, aby všem závazkům exportního průmyslu bylo vyhověno a včasnými informacemi byl umožněn souboj s cizími světovými konkurencemi. Naši zástupci mají dostávati stálé přesné informace a přál bych si také, aby měli všude místnosti, ve kterých by mohli přijímati. Naši zástupci v Bukurešti, kde je veliké a důležité středisko, jich nemají, a slyšíte-li, jak jsou tam zastoupeni Poláci, pak je nám hanba. V našich místnostech zástupci nemohou nikoho přijmouti. (Slyšte! Hlas: Jako ve Washingtonu!) Pak se nedivte, že Poláci mají větší úspěch nežli my.
Pokud se týká kulturního programu nové vlády, není žádné pochybností, že všichni pokrokoví a demokratičtí lidé s tímto programem souhlasí, přeji si jen, aby tempo provádění tohoto programu kulturního bylo, pokud možno, energické a nerad slyším, když některé strany v odluce státu a církve spatřují hned útok na náboženství. Není pravda, že všichni socialisté stojí na stanovisku protináboženském. Čtěte jen spisek Wandervelda, známého socialistického předáka belgického, >Náboženství a socialismus< a vidíte, že je mnoho socialistů, kteří o metafysických a náboženských potřebách člověka velmi seriosně myslí, píší a mluví. V Americe jsem viděl, co to je odluka státu od církve, a mohu říci, že v Americe je tak hluboký život náboženský, jako nikde jinde.
Socialismus není proti žádnému hnutí, které člověka zušlechťuje. Socialismus předpokládá člověka vzdělaného a lepšího, bez lepšího a vzdělaného lidu nevytvoříme žádnou lepší společnost lidskou. Proto žádný socialista nepřekáží hnutí, které se zabývá zušlechtěním člověka a je lhostejno, jakou cestou k takovému zušlechťování dochází. Lhostejno, je-li to cesta náboženská, anebo jiná. Činíme ovšem rozdíl mezi nábožensko-mravním hnutím, vírou a církevnictvím, ale to všecko je otázkou svědomí a do takových otázek vzdělaný člověk nikomu se nemíchá a nikoho v tom neznásilňuje. Ale právě proto, že chceme, aby náboženství bylo vráceno svému velikému poslání morálnímu, přejeme si, aby bylo zbaveno všech pout, aby vráceno bylo pravému svému účelu, jež s mravními cíli, jaké má socialismus, který bez mravní obrody ztrácí velikou část svého smyslu, není v žádném skutečném odporu. Mám respekt před každým opravdovým náboženským přesvědčením, jako vůbec před každým názorem, ale pak jsem proti všem privilegiím, pak je zcela správno, aby stát na náboženské organisace žádného vlivu neměl, neboť jest mi jisto, že získá tím právě náboženství a ony velké morální cíle, které náboženství má sledovati. (Souhlas.)
Ve smyslu potřeb sociálně-politických nám vláda předložila celou řadu bodů, se kterými můžeme souhlasiti. O tom není žádné pochyby. Já bych řekl, že jest to radikálně-sociálně-reformní program. Dnes jedná se o změnu kapitalistického řádu, a to o povlovnou změnu, jest to evoluce, S tímto programem můžeme naprosto souhlasiti. Já bych si jen přál, abychom my, kteří hlásíme se ke stranám socialistickým, měli v otázkách programu i taktiky naprosto jasno. Po světové válce prodělává socialismus velké historické chvíle, může býti buďto požehnáním, může znamenati ohromný pokrok, ale může znamenati též katastrofu. Já si přeji, aby socialismus byl v této těžké době požehnáním, aby znamenal pokrok, lepší stavbu hospodářskou a lepší, lidštější sociální řád. Slyšeli jsme různé názory.
Mám respekt ke každému názoru, tedy také k přesvědčení pana kol. Skaláka. Není možno odbýt jeho projev v Národním shromáždění špatným vtipem, není možno jen říkat, >to je člověk nevzdělaný<, neboť to není pravda, není možno zkrátka a dobře přecházeti přes podobné projevy pohrdavě k dennímu pořádku. Já počítám s faktem, že kol. Skalák mluví za řadu poslanců, mluví za značnou část dělnictva, a proto není žádné pochyby, že musíme k takovým projevům zaujmouti určité stanovisko. Zdá se mi, a to jest povážlivá jistě chyba, že mnozí socialisté nedovedou si uvědomiti, kdy své knihy Marx psal, jaká bylá to doba a co všecko se změnilo. Nedovedou si uvědomiti, že jest veliký rozdíl mezi poměry, kdy psal své sociální evangelium, a dnešními politickými, hospodářskými a sociálními poměry. Mně to připadá tak, jako když někdo mluvě o Mistru Husovi, zapomínal by, že mezi tou dobou, kdy Hus žil, jednal, kázal a psal a mezi dnešní dobou uteklo 500 let, jest ohromný rozdíl, a že tedy Hus dnes mnohé věci a myšlenky řekl by zcela jinak. Totéž platí o Marxovi. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby Marx dnes žil, jak byl bystrý a jak byl velká hlava, že by dnes proti mnohému sám, co se ukázalo býti neudržitelným, vystoupil. On sám nebyl revolucionářem. To byla příčina, proč Bakunin vystoupil proti Marxovi, poněvadž Bakunin byl revolucionářem, ale u nás mnozí lpí jen na slovíčkách, zcela jako klerikální vykladači Krista, a proti jakékoliv samostatné myšlence - pranic neohlížejíce se na skutečnost a zejména na psychologií, na tu už docela nic, - s přímočárnou bezohledností žádají postup nebo činy, ne že by garantovati mohli trvalý úspěch dělnictvu, nýbrž proto, že to a ono napsáno je v Marxovi a že tedy musí se to bez ohledu na pravo a na levo učiniti, ať odpovídá to poměrům nebo ne. Jen tak je možné mluvit: >my chceme všecko nebo nic!<, jen tak lze na vše pohlížeti jen jako na otázku fysické moci a jen tak lze dnes vyhlašovati revoluci proletariátu a bůh ví co, prostě vystupovati s arsenálem silných slov, jež po mém přesvědčení proletariát zbytečně odvádějí od skutečnosti, odnaučují jej dívat se na život otevřenýma, zdravýma, dělnickýma očima, a přivádějí jej do varu duševní extáse, která v podstatě ničím neliší se od oné, kterou prožívali ve středověku exaltovaní náboženští blouznivci, pro něž skutečnost také neexistovala.