Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o zrušení německé dvoutřídní obchodní školy v Jihlavě.

Vládní komisař Výborný koncem školního roku 1924/1925 zrušil německou obchodní školu. Odůvodňuje toto opatření tím, že částky, které obec kdysi slíbila na vydržování této školy, byly velice překročeny, ač tento pán musí věděti, že s penězi, určenými k tomu před válkou, nelze ovšem za dnešních poměrů vystačiti a mimo to sama obec dovolila, aby tyto částky byly zvýšeny. Ministerstvo školství prohlásilo, že nemůže v této věci zakročiti, poněvadž jde o městskou školu, kterou obec může kdykoliv zavříti.

Zde dlužno jistě rozlišovati mezi obcí a vládním komisařem. Neboť vládní komisař má přece jen vésti běžnou správní činnost obce, nikoliv však zavírati ústavy, které založila obec jako samosprávný kolegiální sbor. Není přec možno svěřiti osud obecního ústavu moci jednotlivcově a dovoliti mu, aby o něm libovolně rozhodoval. Tím méně jest to možno v době, kdy se již v Jihlavě konaly obecní volby. Ze tyto volby nenabyly ještě právní moci pro volební podvody spáchané pod ochranou tohoto vládního komisaře, nelze vykládati v neprospěch obce nebo většiny obyvatelstva této obce. Toto opatření jest zřejmým násilným tahem, diktovaným šovinistickou nenávistí českého vládního komisaře proti německému jihlavskému obyvatelstvu.

Tím podivnějším dojmem působí, když ministerstvo školství jako nejvyšší školský úřad prohlásí, že nemůže vykonávati vlivu na tohoto násilného vládce, jenž si osobuje právo mluviti jménem obce. Ministerstvo, nejvyšší státní školní úřad, nemá tolik autority, aby chránilo školu, která jest podrobena jeho dozoru. Právě ministerstvo školství žádá při zřizování nestátních škol potřebné ťzárukyŤ za vydržování a nepřerušené trvání takového ústavu a především obce považuje za řádné ručitele. S jedné strany jde tedy právě obec považuje za nejjistějšího ručitele za trvání školy a taková škola se povoluje jen na tuto záruku, s druhé strany však ministerstvo klidně přihlíží, jak držitelé moci libovolným rozhodnutím prostě nedbají této záruky, převzaté obcí. Jak velice musí záležeti ministerstvu na nerušeném trvání německého ústavu, když prohlašuje, že nemůže účinně zakročiti.

Tážeme se tedy pánů ministrů:

Můžete považovati vládního komisaře v Jihlavě za oprávněného, aby v poslední chvíli své činnosti, již časově omezené, beze všeho zrušil obecní ústav, založený samosprávnou obcí, když přirozeně jeho činnost v době, kdy není voleného obecního zastupitelstva, přestává na vedení běžných obecních správních věcí?

Můžete ospravedlniti bezmocnost ministerstva školství proti libovůli jednotlivcově, s níž tento uzavřel školu, která jest přímo podrobena nejvyššímu školskému úřadu a má veřejný ráz, a zamýšlíte proti tomu vhodně zakročiti?

V Praze dne 3. června 1925.

Taub, Deutsch, Häusler,

R. Fischer, Beutel, Schiller, Schuster, Blatny, Roscher, Löwa, Schäfer, Schweichhart, Jokl, Heeger, Grünzner, John, Hillebrand, dr. Czech, Uhl, Leibl, Kirpal.

XI./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feirfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra

o zrušení německé dvoutřídní obchodní školy v Jihlavě.

Vládní komisař Výborný koncem školního roku 1924/1925 zrušil německou obchodní školu. Odůvodňuje toto opatření tím, že částky, které obec kdysi slíbila na vydržování této školy, byly velice překročeny, ač tento pán musí věděti, že s penězi, určenými k tomu před válkou, nelze ovšem za dnešních poměrů vystačiti a mimo to sama obec dovolila, aby tyto částky byly zvýšeny. Ministerstvo školství prohlásilo, že nemůže v této věci zakročiti, poněvadž jde o městskou školu, kterou obec může kdykoliv zavříti.

Zde dlužno jistě rozlišovati mezi obcí a vládním komisařem. Neboť vládní komisař má přece jen vésti běžnou správní činnost obce, nikoliv však zavírati ústavy, které založila obec jako samosprávný kolegiální sbor. Není přec možno svěřiti osud obecního ústavu moci jednotlivcově a dovoliti mu, aby o něm libovolně rozhodoval. Tím méně jest to možno v době, kdy se již v Jihlavě konaly obecní volby. Ze tyto volby nenabyly ještě právní moci pro volební podvody spáchané pod ochranou tohoto vládního komisaře, nelze vykládati v neprospěch obce neb většiny obyvatelstva této obce. Toto opatření jest zřejmým násilným tahem, diktovaným šovinistickou nenávistí českého vládního komisaře proti německému jihlavskému obyvatelstvu.

Tím podivnějším dojmem působí, když ministerstvo školství jako nejvyšší školský úřad prohlásí, že nemůže vykonávati vlivu na tohoto násilného vládce, jenž si osobuje právo mluviti jménem obce. Ministerstvo, nejvyšší státní školní úřad, nemá tolik autority, aby chránilo školu, která jest podrobena jeho dozoru. Právě ministerstvo školství žádá při zřizování nestátních škol potřebné ťzárukyŤ za vydržování a nepřerušené trvání takového ústavu a především obce považuje za řádné ručitele. S jedné strany se tedy právě obec považuje za nejjistějšího ručitele za trvání školy a taková škola se povoluje jen na tuto záruku, s druhé strany však ministerstvo klidně přihlíží, jak držitelé moci libovolným rozhodnutím prostě nedbají této záruky, převzaté obcí. Jak velice musí záležeti ministerstvu na nerušeném trvání německého ústavu, když prohlašuje, že nemůže účinně zakročiti.

Tážeme se tedy pánů ministrů:

Můžete považovati vládního komisaře v Jihlavě za oprávněného, aby v poslední chvíli své činnosti, již časově omezené, beze všeho zrušil obecní ústav, založený samosprávnou obcí, když přirozeně jeho činnost v době, kdy není voleného obecního zastupitelstva, přestává na vedení běžných obecních správních věcí?

Můžete ospravedlniti bezmocnost ministerstva školství proti libovůli jednotlivcově, s níž tento uzavřel školu, která jest přímo podrobena nejvyššímu školskému úřadu a má veřejný ráz, a zamýšlíte proti tomu vhodně zakročiti?

V Praze dne 3. července 1925.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Heller, dr. Hanreich, Platzer, Pittinger, Schubert, Böllmann, dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, Kostka, Wenzel, Scharnagl, inž. Jung, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Lehnert, Kraus, Matzner, dr. Radda, J. Fischer, Knirsch, Patzel, Budig.

XII./5290 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi železnic

o nesprávných úsporných opatřeních na železnicích.

Od té doby, co železnice byly zkomercialisovány, činí se někdy opatření, která nemají nic společného se snížením provozních nákladů a která výdaje zvětšují místo aby byla úsporná. Kdyby tomu tak nebylo, nesmělo by býti zřízeno několik osobních zastávek na trati Turnov-Stará Paka a Turnov-Bakov. Na těchto tratích byla na př. nově otevřena zastávka ťBřezinaŤ, ačkoliv jest od stanice Svijany-Podolí vzdálena jen 1 železniční kilometr. Stejně nepatrná jest vzdálenost nově zřízené zastávky ťLišnýŤ od stanice Malá Skála a vzdálenost nové zastávky ťNedvězíŤ od stanice Semily-Podmoklice činí jen 3 km. Proti zřízení těchto nových osobních zastávek nenamítali bychom naprosto nic, kdyby se jejich provoz vyplácel a kdyby jejich existence byla naléhavě nutna pro velkou vzdálenost od jiných železničních stanic. Uvedené vzdálenosti jsou však tak nepatrné, že jest ku podivu, že byly zřízeny tyto nové zastávky, když se přece tak hlasitě propaguje sezření a zvláště když mimo to jejich provoz jest pasivní. Nemůže také tomu býti jinak, poněvadž ruch na těchto zastávkách jest velice nepatrný, nepřihlíží-li se k nedělím a svátkům. Nové zastávky tedy málo přispívají k povznesení provozu a překážejí vlastně v provozu, neboť projíždějící vlaky se musejí často marně zastavovati.

Kdežto v uvedených případech přes komercialisaci železničního provozu lze pozorovati jistou ochotu železniční správy, usiluje se, jak se zdá, provozní schodky nevýnosných zastávek a stanic v českém území vyrovnati úspornými opatřeními v německých krajích. Jinak by nebylo možno opatření, aby dnem 1. července 1925 ve stanici Vratislavicích n. N. byla zastavena nákladní doprava a účtování nákladů. Tím se dosavadní hlavní stanice průmyslového městyse Vratislavice n. N. o 6346 obyvatelích snižuje na osobní zastávku a jistě hlavně proto, poněvadž četný personál této stanice, totiž 3 úředníci a 3 zaměstnanci, příliš silně zatěžuje státní pokladnu, a proto se již dnešní provoz stanice Vratislavice n. N. nevyplácí. Obyvatelstvo samo již také uznalo, že jest zde přebytek zaměstnanců, neboť se dobře pamatuje, že ještě před několika lety celý ruch hladce obstarával 1 úředník a 1 staniční sluha. Kdyby bylo zůstalo jen tolik zaměstnanců, bylo by to jistě zaručilo i další výnosnost stanice Vratislavice n. N.

Zdá se, jakoby pan ministr železnic nevěděl o vylíčených poměrech a proto se tážeme:

1. Ví pan ministr, že byly nově zřízeny výše uvedené osobní zastávky a je ochoten vysvětliti, jak se tyto zastávky vyplácejí?

2. Jest dále ochoten přičiniti se, aby doprava, jak se provozovala ve stanici Vratislavicích n. N. do 30. června 1925, byla i nadále udržena?

3. Jest pan ministr také ochoten postarati se, aby, když se pomýšlí na změny v železničním provozu, nebyli zájemci překvapeni hotovou věcí, nýbrž aby jim to bylo dříve v přiměřené lhůtě oznámeno?

V Praze dne 30. června 1925.

Windirsch,

dr. Spina, Patzel, Pittinger, inž. Jung, J. Fischer, Stenzl, Schälzky, Scharnagl, Heller, Zierhut, Budig, dr. Hanreich, Böhr, Kostka, Böllmann, dr. Kafka, Knirsch, Wenzel, Simm, Sauer, Křepek, Platzer.

XIII./5290.

Interpelace

poslance Jaroslava Blažka a soudruhů

ministrovi železnic

o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a 1. červenci 1925.

V odpovědi pana ministra železnic na naši interpelaci o nedostatečném provádění intimace a stabilisace zaměstnanců k 1. lednu a 1. červenci 1924, ze dne 21. dubna 1925, praví se výslovně, že pravidla pro intimaci a přímou stabilisaci provisorních zaměstnanců k termínům k 1. lednu a 1. červenci 1925 budou teprve vydána a bude o nich jednáno také s ústředním výborem důvěrníků při ministerstvu železnic.

Tento závazný příslib pan ministr železnic nedodržel, naopak ministerstvo železnic vydalo o intimaci a stabilisaci železničních zaměstnanců k 1. lednu 1925 výnos ze dne 20. června 1925 č. 27075-Pers./1. Nebylo však vůbec - jak pan ministr železnic zaručil - napřed jednáno s ústředním výborem důvěrníků při ministerstvu železnic.

V citovaném výnosu ministerstva železnic je tento odstavec: ťV úvahu vezměte pouze normovaná místa, která byla volná ku dni 1. ledna 1925 (nikoliv též normovaná místa, která se jakýmkoliv způsobem uvolnila od 1. ledna 1925 do vydání tohoto výnosu).

Stanovisko toto je nesprávné, neboť v důsledcích zákona č. 286/24 uprázdní se dobrovolným a nuceným ochodem železničních zaměstnanců tisíce nominovaných míst a je tudíž postup ministerstva železnic vůči stálým zaměstnancům neudržitelný, neboť se jim odpírají zaručená práva a nároky a porušují zákony ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n., a právní nároky vyplývající ze služebního titulu ťstálýŤ zaměstnanec.

Podepsaní táží se pana ministra železnic, zdali je ochoten splniti svůj slib, daný dne 21. dubna 1925 odpovědí na naši interpelaci, a naříditi, aby pravidla pro intimaci a přímou stabilisaci provisorních zaměstnanců byla projednána za součinnosti ústředního výboru důvěrníků při ministerstvu železnic dle citovaných zákonů a se zřetelem na veliký počet uprázdněných míst?

V Praze dne 13. července 1925.

Blažek,

Kunst, Darula, Krejčí, Sedorjak, Toužil, Mikulíček, Svetlik, Teska, Mondok, Šafranko, Tausik, Skalák, Merta, dr. Šmeral, Koutný, Kreibich, Houser, dr. Gáti, Burian, Haken.

XIV. 5290. (překlad).

Interpelace

poslance Hellera a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení časopisu ťDeutsche LandheimatŤ v Litoměřicích.

V časopise ťSudetendeutsche TageszeitungŤ a jeho otiscích s hlavičkami ťNordböhmisches TagblattŤ, ťAussiger TageszeitungŤ a ťLeitmeritzer TageszeitungŤ byl nedávno uveřejněn článek, jenž se pod titulem ťMiliony státních peněz pro počešťující spolkyŤ zabýval subvencí Národní jednoty. Tento článek zkráceně otiskl ústřední list německé sociální demokracie, pražský ťSozialdemokratŤ a jeho otisky s hlavičkami ťNordböhmischer VolksboteŤ v Podmoklech a ťVolksrechtŤ v Ústí nad Labem a nebyly zabaveny. Časopis ťSaazer AnzeigerŤ uveřejnil tento-článek s týmiž poznámkami a nebyl zabaven. Časopis ťDeutsche LandheimatŤ ve svém čísle 40. ze dne 27. května 1925 uveřejnil tentýž článek, v němž byla dokonce vypuštěna nejostřejší místa sociálně-demoknatických poznámek a tento článek litoměřický politický úřad zabavil. Tento článek otištěný z nezabavených časopisů zní:

ťMiliony státních peněz pro počešťovací spolky.

Časopis ťSudetendeutsche TageszeitungŤ uveřejňuje dopis ťNárodní jednoty severočeskéŤ který označuje jako původní dopis, který se mu náhodou dostal do rukou. Dopis Národní jednoty severočeskéŤ, známého českého ochranného a počešťovacího spolku, jest žádostí předsednictvu ministerské rady o subvenci a zní:

ťŽádost.

Národní jednota severočeská v Praze-II.,

Spálená ul. 26.

Vysokému předsednictvu ministerské rady v Praze-IV.

Národní jednota severočeská jako každoročně i letos obrací se k Vám se snažnou žádostí za poskytnutí pokud možno největší subvence na své důležité a pro národ i stát významné úkoly. Přikládajíce vylíčení činnosti Jednoty za uplynulý rok 1924, vyúčtování příjmů a výdajů jakož i rozpočet na rok 1925, podotýkáme zdvořile, že tištěná zpráva za minulý rok bude vydána v měsíci září u příležitosti slavnostní valné hromady na počest čtyřicetiletého trvání Jednoty.

Doufajíce, že bude na naši žádost vzat zřetel s ohledem na význam Jednoty a její zásluhy. vzdáváme už nyní uctivý dík za dosavadní pomoc a vyprošujeme si vlídnou zprávu o Vašem rozhodnutí.Ť

Následují pak (nečitelné) podpisy a příloha, v níž se podává zpráva o činnosti Jednoty v roce 1924.

Podle doslovného znění této žádosti, o jejíž existenci a pravdivosti lze těžce pochybovati, se tedy přiznává, že tento počešťovací spolek pravděpodobně stejně jako jiné podobné spolky ťkaždoročněŤ dostává od státu subvence a pro své zásluhy se spoléhá také pro běžný rok znovu na uznalost státu. V příloze žádosti spolek veřejně doznává, že prohluboval ťnárodní uvědomění hraničářůŤ a co se tím míní, bude jistě každému jasné. Také ťsociálníŤ ráz činnosti spolku v ťzájmu českého dělného lidu proti německým zaměstnavatelůmŤ, pozná každý v jeho pravé podstatě. Z jiných ťzásluhŤ ťJednotyŤ uvádíme z této zprávy ještě tyto:

ťJednota zakupovala. činžovní objekty, hostince, rolnické usedlosti, pozemky, byli získáváni čeští kupci na německé objekty.Ť

ťPracováno o návratu Čechů ze zahraničí a jejich usazení v oblasti severočeské.Ť

ťHájeny zájmy republiky, dbáno, aby platné zákony byly zachovány, sledována činnost nepřátelských Němců a včas zakročováno u příslušných úřadů. Aby náležitě mohly býti smíšené oblasti severočeské zpracovány, zřízeny sekretariáty N. J. S. v Karlových Varech, Mostě, Vrchlabí, Malých Svatoňovicích u Úpice a v České Třebové.Ť

ťKonečně nutno se zmíniti o podpoře českých státních zaměstnanců o akci za očistu státních úřadů od nepřátelských zaměstnanců, o pečlivém prozkoumání žádostí cizích příslušníků a Němců vůbec za státní příslušenství, jejichž protistátní irredentistická práce byla marná.Ť

Na toto vše a podobné vydala ťJednotaŤ v roce 1924 asi 2¹/₂ milionu korun a nyní žádá předsednictvo ministerské rady o 3 miliony na rok 1925.

Uvedli jsme jen část přílohy žádosti, kterou časopis ťSudetendeutsche TageszeitungŤ doslova otiskl. Avšak již těch několik vět poskytuje ohromný material ke skutečnosti, že vláda po léta podporuje počešťovací práci provozovanou nejsurovějšími a nejnemravnějšími prostředky, takže jistě bude musiti učiniti projev k této listině odevzdané veřejnosti.Ť

Také v tomto případě jest nanejvýš příznačné, že litoměřický politický úřad tento článek zabavil, neboť porušuje víru v rovnoprávnost v této republice. Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Ví pan ministr o těchto okolnostech?

2. Jest pan ministr ochoten ospravedlniti tento nápadný a nanejvýš stranický postup politického úřadu?

V Praze dne 17. června 1925.

Heller,

Simm, Böhr, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Patzel, Schälzky, Wenzel, Kostka, dr. Spina, Knirsch, Budig, Sauer, Scharnagl, Bobek, inž. Jung, dr. Luschka, Windirsch, dr. Petersilka, J. Fischer, dr. Hanreich, dr. Kafka.

XV./5290 (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení periodického časopisu ťJungdeutsches VolkŤ.

Opavské státní zastupitelství zabavilo v čísle 11 ze dne 27. listopadu 1924 opavského periodického časopisu ťJungdeutsches VolkŤ článek Lva Haubenbergera z Vídně ťPraktická péče o rasuŤ až na dvě věty na konci. Tyto závěrečné věty znějí: ťNaší největší péčí musí býti udržeti arijskou rasu, jejíž oporou jest německý národ. Nikdy v životě nezapomínejte, že péče o naši rasu jest nejvyšší kulturní povinností.Ť

Opavský zemský soud jako tiskový nálezem č. Tl. 63/24/2 ze dne 29. listopadu uznal, že toto zabavení stalo se po právu.

Zabavený článek zní:

ťPraktická péče o rasu.

ťPověz mi, s kým obcuješ a já ti povím, jaký jsi.Ť Toto jak staré tak moudré pořekadlo lidu vždy se ještě osvědčilo. Když se plavá německá dívka vede s ťvyvrhelem pouštěŤ, s plnokrevným východním židem, když německý jinoch po boku židovky blouzní o lásce, zdá se nám, že nás dusí nejprotivnější hnus. Němci, kteří se tak dalece mohou zapomenouti, buď ztratili cit pro čest nebo jsou tak velice lehkomyslní, že nemyslí na to, jaký tím páchají zločin, jakou zradu na vlastním národě. V každém Němci by se měl pudově ozvati prostý cit pro čistotu a poručiti mu: ťVyhýbej se židovskému plemeni.Ť

Níže uvádíme 26 zásad, které mají každému německému děvčeti a každému německému mladíku usnadniti, aby ve styku s bližními určitě poznali, komu se my, Němci, máme rozhodně vyhýbati. Těchto 26 bodů charakterisujících židy, jest:

1. Špičatý vaz s ušima nízko položenýma.

2. Nahoře a dole zašpičatělé uši (jako u rysa).

3. Krhavé oči (rudé nebo rudohnědé). Šikmé oči: vnější koutek očí směřuje dolů. Těžká víčka. Žlutě zbarvené bělmo. Při rozčilení způsobeném hrabivostí oči se mění do zelena. Nejistý, potměšilý, drzý pohled.

4. Nabubřelé rty. Dolní ret převislý, velká žravá ústa. Chrup černošský.

5. Supí nos, zvláště vyčnívající dolní nosní kost. Špička nosu kulatá a rypákovitě zahnutá dolů, spodní linie nosu křivá.

6. Ploské nohy, často i ploský nos. Špičky nohou často k sobě.

7. Nerovnoměrné dlouhé paže.

8. Příliš dlouhá horní část těla.

9. Křivé nohy bez lýtek: nohy jsou šikmo zasazeny do pánve, odtud tak zvaná židovská chůze.

10. Křivá záda, křivé držení těla, tučný zátylek, svislá, ku předu zahnutá ramena, ploché prsy.

11. Zažloutle-bílá, nečistá kůže, s vyrážkou a neštovičkami. U holených namodralé strniště na bradě a na tvářích (ťbarvy opičí řitiŤ, o níž mluví Heine).

12. Silně, jako srst, chlupatá prsa, záda a nohy, mohutné vousy.

13. Černé, kadeřavé nebo kudrnaté vlasy, často zrzavé v tmavém tonu. Brzká lysina.

14. Krátké, tupé prsty, když se chápají nějakého předmětu, pazourovitě zkřivené.

15. Maušlovská chůze a taktéž pohyby paží, rukou a hlavy. Ruce v kapsách nebo palec ve výstřihu vesty. Klobouk na křivo nebo v týle.

16. Maušlování a prskání při řeči. Šeptání. Ostré hrdelní zvuky, mlaskání při žvýkání. Zjevné bezohledné zívání a kašlání. Neschopnost tiše státi. Skorem úplná nezpůsobilost ke zpěvu, ač jsou výjimky.

17. Zvláštní, často nasládlý zápach při vypařování kůže. U žen často nesnesitelný. Záliba v tučných a sladkých jídlech, čokoládě. Neschopnost řádně píti.

18. Současné žvanění (židovská škola). Stálé skákání do řeči na schůzích. Umění přesvědčiti pustými a prolhanými řečmi (ťSchmusen, GeserresŤ) s přátelskou okázalostí. Hlučné, bezohledné chování, kde má býti klid a pořádek. Neomalené seskupování na chodnících a jiných oživených místech.

19. Nechuť a odpor k tělesné práci zvláště v rolnictví, na moři, ve vzduchu, v dolech, neschopnost provozovati výtvarná umění.

20. Zbabělost a strach před bojem a válkou, ale drzá slova. Stálé volání policie pro vlastní účely. Kde užitečno, podlézavost a krvežíznivost. Ukrutnost, kde je spoutána, náklonnost k malichernému trýznění. Mstivost.

21. Lež, podvod a nepravda, nevěrnost, předstírání, falešné a lstivé zamlčování pravdivých věcí. Pokrytectví, zchytralost, prohnanost, falešnost, darebáctví ve smýšlení, citu a jednání. Krádež, mimikri, divadelnost se zlým úmyslem. Lichvářský duch. Náročnost. Záludnost, zvědavost. Hluboká nenávist k jiným plemenům. Opičí láska k vlastnímu plemeni: vleče s sebou a za sebou všude příslušníky své rasy. Velká ješitnost, duch odporu a neposlušnosti. Přeceňování sebe sama. Neomezená touha po vykořisťování a panování, ale neschopnost tvořiti státy. Nestydatá dotěrnost. Zištnost a sobectví. Rozšiřování zženštilosti u národů je hostících.

22. Nedostatek počestnosti, svědomí a studu. Protipřírodní pohlavní pudy. Záliba v zabývání se pohlavními věcmi. Onanie, chlípnost.

23. Nedostatek citů a ideí. Bezbožnost. Naprosté neporozumění pro náboženství a vlastenecké myšlenky. Nepřátelé všeho vnitřně šlechetného a vznešeného. Nervosita, náklonnost k duševním chorobám. Hloubalové, ale nikoliv myslitelé. Mistři v důvtipnosti (chytristice).

24. Nejnižší materialismus: čistě mechanický názor na svět. Mechanisování. Nenasytná hrabivost. Záliba v ozdobách a pestrých okrasách. Špinaví skrblíci.

25. Nevydrží na jednom místě. Neklidné, revolucionářské smyšlení. Štvaní nižších vrstev a mládeže proti platným řádům.

26. Ateisté a volnomyšlenkáři, pokud jde o jiná náboženství. Sami přívrženci talmudu a Schulchan Aruchu; plni nejšílenějších pověr. Ďábelské pitvory středověkého umělce byly vždy hlavy Hebrejců.

Tento obraz v 26 rysech nechť si dobře vštípí každý rodák, zvláště však německá mládež, a nechť ho prakticky využije.Ť

Zemský soud uvedl jako důvody:

ťObsahem zmíněného článku byla spáchána skutková povaha přestupku podle § 14. č. 3. zákona na ochranu republiky, poněvadž se v tomto článku veřejně popuzuje k zášti proti jednotlivým skupinám obyvatelstva pro jejich rasu.Ť

Toto odůvodnění jest vláčeno přes přívory. Jak dokazují obě uvedené nezabavené věty, nejde o žádné popuzování, nýbrž pouze o vypočtení rasových známek, ostatně všeobecně známých, jedině proto, aby se čtenáři tohoto časopisu poučili. Tento účel jest zřejmý také z poslední zabavené věty, v níž se výslovně žádá, aby si každý rodák, zvláště však německá mládež, toto líčení dobře vštípil a prakticky ho využil. Toto využití - ježto nic jiného v celém článku není - může se ovšem vztahovati jen na to, aby se každý pokud možno vyhýbal styku s příslušníky židovské rasy. To se praví ostatně již na konci úvodu: ťVyhýbej se židovské rase.Ť Výzva, aby se lidé něčemu vyhýbali, nerovná se však vybídnutí, aby to také nenáviděli a popuzování k nějakým násilnostem.

Také tvrzení, že se v tomto článku ťveřejně popuzuje k nenávisti...Ť, jest celé aspoň nevhodné. Neboť časopis ťJungdeutsches VolkŤ má pouze omezený počet odběratelů a slouží, jak jest z obsahu všech dosud vydaných čísel dostatečně dokázáno, přísně výchovným zásadám.

Podepsaní se tedy táží:

Schvaluje pan ministr, že uvedená místa článku byla zabavena?

Ne-li, jest ochoten naříditi opavskému státnímu zastupitelství, aby příště upustilo od takovýchto neodůvodněných konfiskací?

V Praze dne 16. prosince 1924.

Inž. Jung,

Patzel, Knirsch, Kurťak, Simm, Szentiványi, Palkovich, dr. Lelley, Wenzel, Füssy, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, dr. Schollich, dr. Lehnert, dr. Brunar, Kraus, Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Radda.

XVI./5290.

Interpellácia

poslanca Antona Hancku a spol.

vládě rešp. ministru železníc

vo veci krikľavého zneužívania reštrikčného zákona čís. 286/1924 v tom smysle, že kým na Slovensko do železničných služieb prekladaní sú z Čiech noví českí zamestnanci, zatiaľ zamestnanci Slováci vo svojom rodnom kraji sú neodôvodnene ako ťprebytočníŤ zo služieb prepúšťaní a existenčne nivočení.

Od samého prevratu všetci rozhodujúci činitelia nášho štátu jednomyseľne zdôrazňovali nedostatočný počet zamestnancov Slovákov v štátnej a verejnej službe na Slovensku. Je známe, že práve pre tento výrok posielala vláda ČSR na 10tisíce exponovaných na Sloven. aby dotiaľ, kým sa odchová potrebný počet slovenského dorastu, Slovákom tam dočasne vypomáhali.

A vzdor tomu, že je Slovákov na Slovensku v štátnej a verejnej službe tak málo zastúpených a že dorastajúca mládež slovenská pre ohromný nával českých síl na Slovensko nemôže už dostať patriaceho jej umiestnenia, je bez zamestnania, tak že nútená je vysťahovať sa za hranice, zákon č. 286/1924 na miesto prirodzeného redukovania českých prebytočných síl, upotrebúva sa na Slovensku predsa len proti Slovákom.

Bolo by však spravodlivým a nadovšetko i prirodzeným, aby sa uvedený zákon o prepúšťaní k vôli uvoľneniu potrebných miest pre vzmáhajúci sa nezamestnaný slovenský dorast uplatňoval na Slovensku výhradne len na exponovanom zamestnanectve.

Pánu ministrovi železníc zaiste je známo, že s roka na rok ohromný počet Slovákov zámočníkov, navrátivších sa z prezenčnej vojenskej služby, marne čaká na znovuprijatie do železničných služieb. Povolaním k prezenčnej službe vojenskej zámočníci Slováci takto napospol prichádzajú o svoj chlieb, a teraz vo svojom zúfalstve hromadne opúšťajú svoju vlasť, súc nútení vyvandrovať za každodenným chlebíčkom do cudziny.

Pán minister železníc iste je informovaný o tom, aké ťažkosti robia exponovanými šefmi vedené centralistické železničné úrady na Slovensku slovenským zámočníkom, uchádzajúcim sa o rušnovodičskú, alebo dielenskú službu; avšak pán minister železníc na miesto nápravy, dovolí ešte i dnes importovať na Slovensko české sily, jakých je medzi Slovákmi na Slovensku nazbyt i bez ťslovenskej výhodyŤ, čakajúcich, len aby boli do služby prijatí, aby nemuseli vyvandrovať za hranice.

Tak na pr. Riaditeľstvo železníc v Bratislave po dohode s českými riaditeľstvami v tieto dni preložilo zase 6 českých zamestnancov na Slovensko i s priznaním ťslovenskej výhodyŤ v smysle výnosu min. žel. č. 62225/22-prez. 2., bez ohľadu na to, že by títo, následkom dostatočných síl slovenských, vôbec boli potrební na Slovensku. Zato však zamestnanci Slováci sú podľa restrikčného zákona č. 286/1924 húfne prepúšťaní.

Menovaní sú:

Hökl Ján, strojvedúcí z Brna, preložený do Parkan Nany,

Štětka Jozef, strojv. čakateľ z Prahy Juh preložený do Bratislavy,

Hanke Rudolf, strojvedúci,

Kahoun Jiří, strojvedúci,

Červenka Václav, strojvedúci,

Syblík František, dielenský z Plzne k správe topiarne v N. Zámkoch.

Pýtam sa vlády ČSR., rešp. pána ministra železníc:

1. Z akých dôvodov prekladá českých zamestnancov na Slovensko do služieb železničných, keď slovenských zamestnancov aj priek ich malého počtu, neodôvodnene prepúšťa, jako ťprebytočnýchŤ?

2. Či je ochotná zamedziť ďalšie prekladanie českých zamestnancov na Slovensko keďže slovenských síl je už nadostač?

3. Konečne, či je ochotná už i tu menovaných, ako na Slovensku zbytočných odvolať a zpät preložiť do Čiech a ich miesta obsadiť Slovákmi?

Praha, 15. júla 1925.

Hancko,

dr. Petersilka, Füssy, Kurťak, dr. W. Feierfeil, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Hlinka, dr. Juriga, dr. Buday, dr. Gažík, Tomik, Budig, Bobek, dr. Kubiš, Onderčo, dr. Luschka, Sivák, Tománek, dr. Labaj.

Původní znění ad I./5290.

Interpellation

der Abgeordneten Franz Křepek, József Szentiványi und Genossen

an den Ministerpräsidenten, den Minister des Innern, den Finanzminister und den Minister für die Slovakei,

bezüglich des Sprachengebrauches der Gemeindevorsteher und Gemeindenotäre deutscher Gemeinden in der Slovakei, ferner der Bezirk und Steuerämter, wie auch des Wirkungskreises der Gemeindevorsteher.

Das Bezirksamt in Gölnitz führt seit Monaten einen regelrechten Feldzug gegen Koloman Seyfried, Vorsteher der reindeutschen Gemeinde Schwedler (Bezirk Gölnitz im Kaschauer Gau), weil derselbe die gesetzlichen Rechte s einer Muttersprache tapfer verteidigt. Es werden ihm wie die unten angeführten Tatsachen beweisen gesetzwidrige Weisungen erteilt, Ordnungsstrafen auferlegt, sein Wirkungskreis eingeschränkt, bloss weil er die natürlichen und gesetzlichen Rechte der deutschen Sprach verteidigt.

I. Koloman Seyfried, weigerte sich am 4. Jänner 1925 mit vollem Rechte ein ihm durch den Gemeindenotar vorgelegtes, in slovakischer Sprache ausgestelltes Gemeindezeugnis zu unterfertigen, in dem er sich darauf berief, dass eine deutsche Gemeinde berechtigt sei, Zeugnisse in deutscher Sprache auszufertigen.

Das Bezirksamt in Gölnitz erteilte infolge der Anzeige des Gemeindenotars ihm nun durch seinen Beschluss Nr. 36/1925 vom 7. Jänner 1925 die Weisung, das erwähnte Gemeindezeugnis unverzüglich mit seiner eigenhändigen Unterschrift zu wehen. Das Bezirksamt führte in der Begründung u. a. aus, dass die Weigerung des Gemeindevorstehers, ein in slovakischer Sprache ausgestelltes Gemeindezeugnis zu unterfertigen, angeblich gegen das Sprachengesetz verstosse. Ausserdem erklärte das Bezirksamt, dass eine Berufung gegen diesen Beschluss nicht zulässig sei und begründete dies mit § 7 des Gesetzes vom 29. Februar 1920. Nr. 122 Slg. d. G. u. V.

Nachdem Koloman Seyfried dieser gesetzwidrigen Weisung keine Folge geleistet hat, wurde ihm durch den Beschluss Nr. 99/ 1925 vom 18. Jänner 1925 mit Ausrufung des § 27 des Gesetzes Nr. 243 v. J. 1922 eine Ordnungsstrafe von 2000 Kč auferlegt, wogegen Koloman Seyfried die Berufung einreichte.

§ 3 des Sprachengesetzes beschränkt die autonomen Behörden in ihrem Freien Sprachengebrauche nur insoferne, als es sie verpflichtet, in čechischer oder slovakischer Sprache erfolgte mündliche und schriftliche Eingaben anzunehmen und sie zu erledigen. Folglich ist jede Gemeinde und deren Vertreter berechtigt, die Gemeindezeugnisse, welche ja keine ťEingabenŤ sind, in deutscher Sprache auszufertigen, welches Recht den deutschen Gemeinden in Böhmen, Mähren und Schlesien auch nie bezweifelt wurde. Nur in der Slovakei ist alles möglich und nur hier massen sich die Organe der Bezirksverwaltung das Recht au, den Gemeinden die gesetzliche Möglichkeit zu rauben, Zeugnisse in der Muttersprache der Mehrheit ihrer Bevölkerung auszufertigen. Gemeindezeugnisse sind ja keine ťEingabenŤ der Parteien, auf dieselben bezieht sich die erwähnte gesetzliche Einschränkung nicht. Wenn daher der Bezirkshauptmann von Gölnitz den Vorsteher einer reindeutschen Gemeinde seines Bezirkes mit Anrufung des § 3 verpflichtet, ein in slovakischer Sprache ausgestelltes Zeugnis zu unterfertigen m ihm wegen der Nichtbefolgung dieser gesetzwidrigen Weisung eine so hohe Ordnungsstrafe auferlegt, so handelt er gegen das Recht, gegen das Gesetz!

Neben dieser prinzipiellen Frage muss ausserdem noch erwogen werden, dass der Bezirkshauptmann das Sprachengesetz auch dadurch verletzte, dass er gegen seinen Beschluss Nr. 36/1925 keine Berufung, kein weiteres Rechtsmittel zuliess. Das Bezirksamt stellte sich nämlich auf den Standpunkt, dass es in dem vorliegenden Falle als Aufsichtsorgan entschieden habe, folglich keine Berufung gegen seinen Beschluss möglich sei. Diese Auffassung ist aber eine durchwegs falsche. § 7 des Sprachengesetzes stellt zwar fest, dass in den, bezüglich des Sprachengebrauches entstandenen Streitigkeiten die Aufsichtsorgane entscheiden, es besagt aber mit keinem Worte, dass gegen die Entscheidungen der unmittelbar vorgesetzten Aufsichtsorgane keine weiteren Rechtsmittel möglich wären. Den normalen administrativen Instanzenzug will das Sprachengesetz nicht stören, ansonsten würde es diesbezüglich unbedingt irgendeine Bestimmung enthalten. Das Bezirksamt in Gölnitz hat daher der Partei eine falsche Rechtsbelehrung erteilt und dieselbe aller weiteren Rechtsmittel beraubt. Eine Berufung konnte Koloman Seyfried nicht einreichen, weil ja der erwähnte Beschluss ihm dies verboten hat. Zum Verwaltungsgericht konnte er sich aber auch nicht wenden, weil § 5 des Gesetzes Nr. 36 v. J. 1876. als Vorbedingung der Zulässigkeit einer Beschwerde der Erschöpfung des administrativen Instanzenzuges vorschreibt.

II. Durch das gesetzwidrige Vorgehen des Gemeindenotars verletzt, schickte Koloman Seyfried dem Letzteren eine, auch mit der Unterschrift seiner beiden Stellvertreter versehene Zuschrift zu und verlangte, dass der Gemeindenotar ihn während der Amtsstunden die Gemeindeangelegenheiten vortrage und ihm die an die Gemeinde einlangenden Zuschriften von grösserer Wichtigkeit mit einer autentischen deutschen Uebersetzung versehe; ausserdem traf er einige Verfügungen über die Kanzleikräfte und Gemeindebediensteten.

Infolge einer Beschwerde des Gemeindenotars erliess das Bezirksamt den Beschluss 43/925. durch welch)en Koloman Seyfried mitgeteilt wurde, dass das Bezirksamt der Beschwerde des Gemeindenotars inbezug auf die erwähnte Zuschrift stattgegeben und das Verfügungsrecht über die Kanzleikräfte, wie auch über die Gemeindebediensteten vollständig dem Gemeindenotar überlassen habe, dass es den ablehnenden Standpunkt des Gemeindenotars inbezug auf die deutschen Uebersetzungen und die Ausstellung der Gemeindezeugnisse in deutscher Sprache vollkommen billige, jenes Verlangen des Gemeindevorstehers aber, dass ihm der Gemeindenotar in den Amtsstunden die Gemeindeangelegenheiten vortrage, abweise.

Dieser Beschluss des Bezirksamtes ist einfach unerhört. Wie kann der Gemeindevorstand seinen Pflichten genüge leisten, wenn er über die fliessenden Aelegenheiten der Gemeinde nicht informiert wird, wenn man ihm die in slovakischer Sprache verfassten Zuschriften von grösserer Wichtigkeit nicht verdolmetschte, wenn er über das Kanzleipersonal und die Gemeindebediensteten nicht verfügen darf?

Laut § 12 des Gesetzes vom 22. März 1920. Slg. d. G. u. V. Nr. 211. ist der Gemeindenotar von den Organen der Gemeinden nur insofern unabhängig, inwiefern er Agenden der staatlichen Administrative versieht, woraus a contrario hervorgeht, dass in den internen Gemeindeangelegenheiten der Gemeindenotar von den Organen der Gemeinden, d. h. auch vom Gemeindevorsteher abhängig ist. § 14. Abs. 3. desselben Gesetzes verpflichtet die Gemeinde, dem Notar die notwendige Amtslokalität ohne Entgelt zur Verfügung zu stellen und die Kosten der Instandhaltung Beheizung, Beleuchtung und Reinigung dieser Lokalitäten zu tragen. Das Gesetz spricht aber mit keinem Worte darüber, dass die Gemeinde dem Notar, der ein staatlicher Beamter ist, auch die durch die Gemeinde angestellten Kanzleikräfte und Bediensteten zur Verfügung zu stellen hätte. Wenn daher die staatliche Administrative es für notwendig erachtet, dass dem Gemeindenotar Kanzleibeamte und Bedienstete zur Hilfe stehen sollen, so hat deren Kosten der Staat zu tragen, aber die Gemeinde ist keinesfalls verpflichtet, für den Notar diese Amtskräfte zur Verfügung zu stellen. § 18 des Gesetzes vom 13. Juli 1922, Nr. 243 Slg. d. G. u. V. erklärt, dass in den internen Angelegenheiten der Gemeinden der Wirkungskreis des Gemeinderichters auf den Gemeindevorsteher übergeht ťmit Aufrechterhaltung der Mitwirkung des NotarsŤ. In diesen Angelegenheiten ist daher der Notar nur ein mitwirkendes Organ, aber keinesfalls unabhängiger Leiter der Angelegenheiten, Infolge des Grundsatzes ťlex posterior derogat prioriŤ haben durch die jetzt zitierten Gesetze alle denselben widersprechenden früheren Rechtsnormen ihre Gültigkeit verloren und die ungarische Verordnung Nr. 126.000 B. M, v. J. 1902 ist auch nur insofern gültig, inwiefern sie den zitierten Gesetzen nicht widerspricht.

Koloman Seyfried war daher unbedingt berechtigt, Verfügungen inbezug auf die Kanzleikräfte und Gemeindebediensteten zu erteilen, er war auch berechtigt, von dem Gemeindenotar zu verlangen, dass er ihm die Gemeindeangelegenheiten vortrage und ihm die eingelangten slovakischen Schriftstücke, welche er zu verstehen nicht verpflichtet ist, in die deutsche Sprache zu übersetzen. In den Gemeindeangelegenheiten ist der Notar im Sinne der bestehenden Gesetze nur ein mitwirkendes, vollstreckendes, abhängiges Organ, folglich ist er verpflichtet, den Gemeinderichter beizustehen. § 10 des Gesetzes No 211 v. J. 1920, laut welchem der Notar in dienstlichen Angelegenheiten dem Bezirkshauptmann untersteht, ändert an dieser Tatsache nichts, denn diese Bestimmung bedeutet nur soviel, dass die Disziplinargewalt über den Gemeindenotar in den Händen des Bezirkshauptmanns liegt, welcher den Notar im Disziplinarwege zwingen kann, seine gesetzlichen Pflichten zu erfüllen, bedeutet aber nicht, dass der Bezirkshauptmann gesetzwidrige Handlungen des Notars billigen darf.

III. Am 26. Jänner 1925 wurde Koloman Seyfried mit Anrufung des § 37 des Gesetzes No 243 v. J. 1922 abermals eine Ordnungsstrafe von 2000 Kč auferlegt, weil er die Ubernahme einer vom Steueramt in Gölnitz der Gemeinde Schwedler in slowakischer Sprache zugestellten Zuschrift mit dem Bemerken verweigerte ťwenn das Steueramt, etwas von mir will, möge es die Zuschriften in deutscher Sprache senden.Ť

Im Sinne des § 2 des Sprachengesetzes, dessen Bestimmungen laut der einschlägigen Judikatur des obersten Verwaltungsgerichtes sich auch au juristische Personen erstreckt, sind die staatlichen Organe, deren Wirksamkeit sich auf einen Gerichtsbezirk erstreckt, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20% Staatsbürger derselben, jedoch einer anderen als der čechoslovakischen Sprache wohnen, verpflichtet, mit den Angehörigen dieser Minderheiten in ihrer Sprache zu verkehren. Nachdem im Gölnitzer Bezirk laut der letzten amtlichen Volkszählung mehr als 20% Deutsche wohnen, ist das Steueramt in Gölnitz verpflichtet, den Deutschen dieses Bezirkes, sowohl den physischen wie auch den juristischen Personen deutsche Zuschriften zuzustellen. Wenn das Steueramt dies zu tun nicht geneigt ist, s sind die Parteien natürlich berechtigt, die Übernahme der fremdsprachigen Zuschriften zu verweigern. Koloman Seyfried war daher als Gemeindevorsteher einer deutschen Gemeinde unbedingt im Rechte, als er die slowakischen Zuschriften des Steueramtes für die Gemeinde nicht übernehmen wollte. Wenn daher das Bezirksamt ihm wegen, seine Weigerung eine hohe Ordnungsstrafe auferlegte, so handelte es gegen das Gesetz, weil ja Koloman Seyfried seine Pflichte durch diese Handlungsweise nicht vernachlässigt hat, sondern im Gegenteil einen Beweis seines hohen Pflichtbewustseins gegenüber seiner Muttersprache lieferte.

Es sei endlich bemerkt, dass in dem Gesetze No. 243 v. J. 1922. auf welches sich das Bezirksamt berief, kein Wort enthalten ist, woraus man schliessen könnte, dass das Bezirksamt berechtigt wäre, dem Gemeindevorsteher solch eine Jung zu erteilen, ihm vorgelegte Zeugnisse unverzüglich zu unterfertigen. Ebensowenig berechtigt § 27 dieses Gesetzes den Bezirkshauptmann, einem Gemeindevorsteher ťwegen einer groben Missachtung des Aufsichtsrates der übergeordneten BehördeŤ eine Ordnungsstrafe aufzuerlegen.

IV. Es ist bezeichnend, dass die erwähnten Beschlüsse des Bezirksamtes ohne Ausnahme in slowakischer Sprache verfasst sind. Das Bezirksamt in Gölnitz weigert sich nämlich überhaupt, der deutschen Bevölkerung und den deutschen Gemeinden Zuschriften in ihrer Muttersprache auszufertigen. Unseres Wissens gibt es im Bezirksamte keinen einzigen Beamten, der die deutsche Sprache vollkommen beherrschen würde, obzwar das Bezirksamt im Sinne § 3 des Sprachengesetzes mit den deutschen Gemeinden in deutscher Sprache verkehren müsste. Es wäre die höchste Zeit, dieser Bestimmung des Gesetzes endlich Geltung zu verschaffen und das Bezirksamt zu verpflichten, den deutschen Einwohnern und den deutschen Gemeinden deutsche Zuschriften zu senden.

Nachdem der Fall des Koloman Seyfried einen typischen Fall darstellt, nachdem nicht nur das Bezirksamt in Gölnitz, sondern beinahe alle in deutschen Bezirken der Slowakei amtierenden Bezirksämter die gesetzlichen Rechte der deutschen Sprache mit den Füssen treten, fragen wir:

1. Die Herren Minister des Innern und der Finanzen, wie auch den Herrn Minister für die Slowakei, ob ihnen die erwähnten Fälle bekannt sind und was sie gegen die Wiederholung solcher Fälle in der Zukunft zu tun beabsichtigen,

2. den Herrn Ministerpräsidenten, ob die Regierung endlich geneigt ist, die Durchführungsverordnung zum Sprachengesetze, mit dessen Mangel die Verwaltungsbehörden, besonders jene in der Slowakei so viele Unzukömmlichkeiten zu begründen pflegen, zu erlassen?

3. Den Herrn Minister für die Slowakei, wie auch den Herrn Minister des Innern, ob sie geneigt sind den Bezirkshauptmann zu belehren, dass

a) er im Sinne § 2 des Sprachengesetzes verpflichtet ist, deutschen physischen u juristischen Personen seines Bezirkes die amtlichen Zuschriften auch in deutscher Sprache zuzustellen,

b) der Gemeindevorsteher in Schwedler berechtigt war die Übernahme nur in slowakischer Sprache zugestellter amtlicher Zuschriften zu verweigern,

c) die Gemeinde Schwedler im Sinne des § 3 des Sprachengesetzes berechtigt ist, deutsche Gemeindezeugnisse auszustellen,

d) Berufungen in Sprachenfragen zulässig sind,

e) dem Gemeindevorstand allein das Verfügungsrecht über das Kanzleipersonal und die Gemeindebediensteten gebührt,

f) der Gemeindenotar verpflichtet ist, die in slowakischer Sprache ausgefertigten Aktenstücke dem Gemeinderichter, falls er diese n nicht versteht und doch unterschreiben soll, zu verdolmetschen.

4. den Herrn Finanzminister, ob er geneigt ist dem Steueramt in Gölnitz die Weisung zu erteilen, dass es in der Zukunft verpflichtet ist, an die deutschen Gemeinden seines Wirkungskreises gerichtete Zuschriften auch in deutscher Sprache auszufertigen?

Prag, am 20 Juni 1925

Křepek, Szentiványi,

Dr. Spina, Böllmann, Zierhut, Windirsch, Stenzl Dr. Korláth, J. Mayer, Heller, Sauer, Palkovich, Dr. Hanreich, J. Fischer, Dr. Lelley, Schubert, Dr. Jabloniczky, Füssy, Dr. Körmendy-Ékes, Pittinger, Kurťak, Patzel.