Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5290.

Interpelace:

I. posl. Křepka, Szentiványiho a druhů předsedovi vlády, min. vnitra, min. financí a min. s plnou mocí pro správu Slovenska, jak obecní starostové a obecní notáři v německých obcích na Slovensku, dále okresní a berní úřady užívají jazyků, jakož i o působnosti obecních starostů,

II. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty, aby konečně byly zřízeny okresní školní výbory v Českém Těšíně a ve Fryštátě,

II. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů min. školství a nár. osvěty, aby konečně byly zřízeny okresní školní výbory v Českém Těšíně a ve Fryštátě,

IV. posl. Windirsche a druhů vládě o zavedení cla na superfosfát,

V. posl. Heegera, Jokla, Hillebranda a druhů min. národní obrany o vyzývavém chování kapitána Františka Syrového, od pěšího pluku č. 34,

VI. posl. Schweichharta, Schillera, Grünznera a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé jednotřídní obecné školy v Náhlově,

VII. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé jednotřídní obecné školy v Náhlově,

VIII. posl. Hoffmanna, Johna a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé občanské školy v Českém Dubě,

IX. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé občanské školy v Českém Dubě,

X. posl. Tauba, Deutschové, Häuslera a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o zrušení německé dvoutřídní obchodní školy v Jihlavě,

XI. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o zrušení německé dvoutřídní obchodní školy v Jihlavě,

XII. posl. Windirsche a druhů min. železnic o nesprávných úsporných opatřeních na železnicích,

XIII. posl. Blažka soudruhů min. železnic o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a 1. červenci 1925,

XIV. posl. Hellera a druhů min. vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche LandheimatŤ v Litoměřicích,

XV. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťJungdeutsches VolkŤ,

XVI. posl. Hancku a spol. vláde rešp. min. železníc vo veci krikľavého zneužívania reštrikčného zákona čís. 286/1924 v tom smysle, že kým na Slovensko do železničných služieb prekladaní sú z Čiech noví českí zamestnanci, zatiaľ zamestnanci Slováci vo svojom rodnom kraji sú neodôvodnene ako ťprebytočníŤ zo služieb prepúšťaní a existenčne nivočení.

I./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců Křepka, J. Szentiványiho

a druhů

předsedovi vlády, ministrovi vnitra, ministrovi financí a ministrovi s plnou mocí pro správu Slovenska,

jak obecní starostové a obecní notáři v německých obcích na Slovensku, dále okresní a berní úřady užívají jazyků, jakož i o působnosti obecních starostů.

Gelnický okresní úřad po několik měsíců přímo bojuje proti Kolomanu Seyfriedovi, starostovi čistě německé obce Švedláru (v gelnickém okrese v košické župě), poněvadž hrdinně brání zákonitých práv své mateřštiny. Udílejí se mu jak dokazují níže uvedené skutečnosti - proti zákonité rozkazy, ukládají se mu pořádkové tresty, omezuje se jeho působnost, a to vše jen proto, že hájí přirozených a zákonitých práv německého jazyka.

I. Koloman Seyfried zdráhal se dne 4. ledna 1925 plným právem podepsati obecní vysvědčení, jež mu předložil obecní notář a jež bylo sepsáno slovensky, a dovolával se toho, že německá obec má právo vydávati vysvědčení v německém jazyku.

Na udání obecního notáře rozkázal mu gelnický okresní úřad svým usnesením č. 36/1925 ze dne 7. ledna 1925, aby zmíněné obecní vysvědčení ihned vlastnoručně podepsal. Okresní úřad uvedl v odůvodnění m. j., že zdráhá-li se obecní starosta podepsati obecní vysvědčení sepsané slovensky, příčí se to prý jazykovému zákonu. Mimo to prohlásil okresní úřad, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné a odůvodnil to § 7 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.

Poněvadž Koloman Seyfried tohoto protizákonného rozkazu neuposlechl, byla mu usnesením č. 99/1925 ze dne 18. ledna 1925 podle § 27 zákona č. 243 z r. 1922 uložena pořádková pokuta 2000 Kč, proti čemuž se Koloman Seyfried odvolal.

§ 3 jazykového zákona omezuje samosprávné úřady v jejich svobodném užívání jazyka jen potud, že jsou povinny přijímati ústní i písemná podání učiněná v českém nebo slovenském jazyku a je vyřizovati. Má tedy každá obec a její zástupci právo obecní vysvědčení, která přec nejsou ťpodáníŤ, vydávati v německém jazyku, a toto právo německých obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebylo nikdy popíráno. Jen na Slovensku je všechno možné a jen zde si činitelé okresní správy osobují právo olupovati obce o zákonitou možnost vydávati vysvědčení v mateřštině většiny svých obyvatelů. Obecní vysvědčení nejsou přec ťpodáníŤ stran, na ně se nevztahuje zmíněné zákonité omezení. Jestliže tedy gelnický okresní náčelník dovolávaje se § 3 nutí starostu čistě německé obce svého okresu, aby podepsal vysvědčení sepsané slovensky a ukládá-li mu tak vysokou pořádkovou pokutu, poněvadž neuposlechl tohoto protizákonného rozkazu, jedná proti právu, proti zákonu.

Kromě této zásadní otázky dlužno ještě uvážiti, že okresní náčelník porušil jazykový zákon také tím, že proti svému usnesení č. 36/1925 nepřipustil odvolání, dalšího opravného prostředku. Okresní úřad se totiž postavil na stanovisko, že v tomto případě rozhodoval jako dohlédací činitel, že tedy odvolání proti jeho usnesení není přípustné.

Toto mínění je však naprosto nesprávné. § 7 jazykového zákona sice ustanovuje, že spory o užití jazyka vyřizují dohlédací orgány, nepraví však ani slovem, že by proti rozhodnutím přímých představených dohlédacích orgánů nebylo lze užíti dalších opravných prostředků. Jazykový zákon nechce rušiti pravidelného správního instančního pořadu, neboť jinak by rozhodně obsahoval nějaké takové ustanovení. Gelnický okresní úřad poučil tedy nesprávně stranu o právu a zbavil ji všech dalších opravných prostředků. Odvolati se Koloman Seyfried nemohl, poněvadž mu to zmíněné usnesení zakázalo. Nemohl se však také obrátit k Nejvyššímu správnímu soudu, poněvadž § 5 zákona č. 36 z roku 1876 předpisuje. že stížnost jest přípustna jen pod podmínkou, že správní instanční pořad byl vyčerpán.

II. Uražen protizákonným jednáním obecního notáře, poslal mu Koloman Seyfried dopis, podepsaný jím a jeho oběma zástupci, a žádal, aby mu obecní notář v úředních hodinách přednášel obecní věci a aby důležitější dopisy, jež obec dostává, opatřoval autentickým německým překladem; mimo to učinil několik opatření o kancelářských a obecních zaměstnancích.

Na stížnost obecního notáře vydal okresní úřad usnesení č. 43/925, jímž oznámil Kolomanu Seyfriedovi, že vyhověl stížnosti obecního notáře stran zmíněného dopisu a že úplně přenechal obecnímu notáři právo volně užívati kancelářských a také obecních zaměstnanců, že úplně schvaluje zamítavé stanovisko obecního notáře, pokud jde o německé překlady a o vydávání obecních vysvědčení v německém jazyku, že však odmítá žádost obecního starosty, aby mu obecní notář v úředních hodinách podával zprávu o obecních věcech.

Toto usnesení okresního úřadu je prostě neslýchané. Jak může obecní starosta plniti své povinnosti, není-li informován o běžných obecních věcech, když se mu nepřeloží důležitější spisy sepsané slovensky, když nemůže rozhodovati o kancelářském personálu a o obecních zaměstnancích?

Podle § 12 zákona ze dne 22. března 1920, č. 211 Sb. z. a n., jest obecní notář nezávislým na orgánech obecních jen potud, pokud obstarává úkoly státní správy, z čehož a contrario vyplývá, že ve vnitřních obecních věcech obecní notář jest závislý na orgánech obecních, t. j. také na obecním starostovi. § 14, odst. 3, téhož zákona ukládá obci povinnost poskytnouti notáři bezplatně potřebnou úřední místnost a hraditi náklad na udržování, otop, osvětlení a čištění těchto místností Zákon se však ani slovem nezmiňuje že by obec měla dáti notáři, jenž jest státním úředníkem, k použití také kancelářské zaměstnance a zaměstnance, ustanovené obcí. Pokládá-li tedy státní správa za nutné, aby obecní notář měl ku pomoci kancelářské úředníky a zřízence, má je platiti stát, obec však není nikterak povinna starati se o tyto úřední zaměstnance pro notáře. § 18 zákona ze dne 13 července 1922 č. 243 Sb. z. a n. prohlašuje, že ve vnitřních věcech obce přechází dosavadní působnost rychtářova na starostu ťso za chováním doterajšieho spolupôsobenia notárovŤ. V těchto věcech jest tedy notář jen spolupůsobícím orgánem, nevede však tyto věci naprosto nezávisle. Podle zásady ťlex posterior derogat prioriŤ právě uvedené zákony zbavily účinnosti všechna právní pravidla která se jim příčí a uherské nařízení č. 126.000 B. M. z r. 1902 platí také jen potud, pokud neodporuje uvedeným zákonům.

Koloman Seyfried byl tedy rozhodně oprávněn činiti opatření stran kancelářských a obecních zaměstnanců, měl také právo žádati od obecního notáře, aby mu podával zprávu o obecních věcech a překládal mu do němčiny docházející slovenské spisy, jimž rozuměti není povinen. V obecních věcech jest notář podle platných zákonů jen spolupůsobícím, výkonným, závislým činitelem, jest tedy povinen podporovati obecního starostu. § 10 zákona č. 211 z roku 1920, podle něhož notář ve služebních věcech podléhá okresnímu náčelníkovi, nemění na tom nic, neboť toto ustanovení má jen ten význam, že disciplinární moc nad obecním notářem spočívá v rukou okresního náčelníka, jenž disciplinárně může notáře donutiti, aby plnil své zákonité povinnosti, neznamená to však, že okresní náčelník smí schvalovati protizákonné činnosti notářovy.

III. Dne 26. ledna 1925 byla Kolomanu Seyfriedovi s dovoláním § 37 zákona č. 243 z roku 1922 uložena znovu pořádková pokuta 2000 Kč, poněvadž zamítl přijmouti dopis, zaslaný gelnickým berním úřadem obci švedlarské, s poznámkou: ťchce-li berní úřad něco ode mne, nechť posílá německé dopisy.Ť

Podle § 2 jazykového zákona, jehož ustanovení se podle příslušných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vztahují také na právnické osoby, jsou státní orgány, jejichž působnost vztahuje se na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého, povinny úřadovati s příslušníky těchto menšin v jejich jazyku. Jelikož v okrese gelnickém podle posledního úředního soupisu lidu bydlí více než 20% Němců. jest gelnický berní úřad povinen posílati německé přípisy jak fysickým, tak i právnickým osobám. Není-li berní úřad ochoten to činiti, jsou ovšem strany oprávněny odmítati přijetí cizojazyčných přípisů.

Koloman Seyfried měl tedy jako starosta německé obce rozhodně pravdu. když nechtěl přijmouti za obec slovenských přípisů berního úřadu. Když mu tedy okresní úřad pro jeho zdráhání uložil tak vysokou pořádkovou pokutu, jednal proti zákonu. neboť Koloman Seyfried tímto jednáním nezanedbal svých povinností, nýbrž naopak podal důkaz vysokého vědomí své povinnosti ke své mateřštině.

Konečně budiž poznamenáno, že v zákoně č. 243 z roku 1922, jehož se okresní úřad dovolával, není ani slůvka, z něhož by bylo možno vyvozovati, že by okresní úřad byl oprávněn rozkazovati takto obecnímu starostovi, aby ihned podepsal předložená vysvědčení Právě tak neopravňuje § 27 tohoto zákona okresního náčelníka aby obecnímu starostovi ukládal pořádkovou pokutu, ježto ťhrubě nedbal dohlédací rady nadřízeného úřadu.Ť

IV. Jest příznačné, že zmíněná usnesení okresního úřadu jsou bez výjimky sepsána slovensky. Gelnický okresní úřad se totiž vůbec zdráhá zasílati německému obyvatelstvu a německým obcím přípisy v jejich mateřštině. Pokud víme, není v okresním úřadě ani jediný úředník, jenž by úplně uměl německy, ačkoliv by okresní úřad podle § 3 jazykového zákona měl s německými obcemi úřadovati německy. Bylo by nejvýš na čase uplatniti toto ustanovení zákona a okresnímu úřadu uložiti za povinnost, aby německým obyvatelům a německým obcím zasílal německé přípisy.

Jelikož případ Kolomana Seyfrieda jest typickým případem, a jelikož nejen gelnický okresní úřad, nýbrž skorem všechny okresní úřady v německých okresích na Slovensku deptají nohama zákonitá práva němčiny, tážeme se

1. pánů ministrů vnitra a financí a také pana ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, vědí-li o uvedených případech a co zamýšlejí učiniti, aby se takové případy příště neopakovaly?

2. Pana předsedy vlády, je-li vláda konečně ochotna vydati prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, neboť správní úřady, zvláště na Slovensku, rády odůvodňují tak mnoho nepřístojností tím, že nebyla vydána?

3. Pana ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, jakož i pana ministra vnitra, jsou-li ochotni poučiti okresního náčelníka, že

a) podle § 2 jazykového zákona jest povinen německým fysickým a právnickým osobám svého okresu zasílati úřední přípisy také německy,

b) že švedlárský obecní starosta měl právo odmítnou i přijetí úředních přípisů jen slovenských,

c) že obec Švedlár podle § 3 jazykového zákonaa má právo vydávati německá obecní vysvědčení,

d) že odvolání v jazykových věcech jsou přípustná,

e) že jedině obecní starosta má právo disponovati kancelářským personálem a obecními zaměstnanci,

f) že obecní notář jest povinen předkládati obecnímu starostovi slovenské spisy, když jim nerozumí a přece je má podepsati?

4. Pana ministra financí, je-li ochoten naříditi gelnickému bernímu úřadu, že je příště povinen přípisy zasílané německým obcím v jeho obvodu vydávati také německy?

V Praze dne 20. června 1925.

Křepek, Szentiványi,

dr. Spina, Böllmann, Zierhut, Windirsch, Stenzl, dr. Korláth, J. Mayer, dr. Hanreich, Heller, Sauer, Palkovich, J. Fischer, dr. Lelley, dr. Jabloniczky, Füssy, Schubert, dr. Körmendy-Ékes, Pittinger, Kurťak, Platzer.

II./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

aby konečně byly zřízeny okresní školní výbory v Českém Těšíně a ve Fryštátě.

Ve školních okresech těšínském a fryštátském není dosud okresních školních výborů, které mají býti zřízeny podle vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n. a podle § 38 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n.

Podle uvedeného vládního nařízení má se ve Slezsku místo zrušených okresních školních rad v každém školním okrese zříditi okresní školní výbor pro přechodnou dobu, než budou zřízeny župní školní rady.

Podle znění uvedeného nařízení má býti v tomto výboru kromě vlády a odborných referentů zastoupeno také učitelstvo a občanstvo.

Z tohoto ustanovení vyplývá zřetelný úmysl, aby správa a dozor nad vychováním a nad obecnými a měšťanskými školami nebyly ponechány uvážení jednotlivce, nýbrž aby ve všech důležitých věcech mohli působiti také učitelé a rodiče prostřednictvím svých zástupců.

Oba výše uvedené okresy stále ještě čekají na úpravu okresního školního dozoru, která má býti provedena podle uvedeného vládního nařízení, ačkoliv od vydání oněch přechodných ustanovení uplynulo již skorem 5 let.

Pro školní okres Frýdek-město byl již v roce 1920 zřízen ťMěstský školní výborŤ a pro obvod okresní politické správy Frýdek-venkov okresní školní výbor ťFrýdek-venkovŤ, avšak ve školním okrese těšínském a fryštátském zmíněná úprava okresního školního dozoru dosud ještě provedena nebyla.

Tento stav pociťuje německé obyvatelstvo česko slovenského Těšínska jako těžkou újmu v právu, které mu podle zákona přísluší, poněvadž tím jest rozhodování ve všech školních věcech vloženo do rukou jednotlivce, přednosty okresní politické správy, jenž hospodaří a nemůže býti kontrolován sborem podle zákona k tomu ustanoveným a té své moci za nynějších poměrů při každé příležitosti využívá v neprospěch německého školství.

Tážeme se tedy pan mini, proč se oba uvedené okresní školní výbory ve Slezsku podle předpisu dosud neustavily a je-li ochoten konečně u činiti v této věci potřebná opatření?

V Praze dne 1. července 1925.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

dr. Keibl, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, Kraus, Böhr, dr. Radda, Matzner, dr. E. Feyerfeil, J. Fischer, Pittinger, dr. Hanreich, Křepek, Budig, dr. Petersilka, Wenzel, Heller, Patzel, inž. Jung, Knirsch, Kostka, Böllmann, Platzer, Sauer, Schälzky.

III./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců Jokla, Heegera, dra Haase a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

aby konečně byly zřízeny okresní školní výbory v Českém Těšíně a ve Fryštátě.

Ve školních okresech těšínském a fryštátském není dosud okresních školních výborů, které mají býti zřízeny podle vládního nařízení ze dne 6 listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n. a podle § 38 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n.

Podle uvedeného vládního nařízení má se ve Slezsku místo zrušených okresních školních rad v každém školním okrese zříditi okresní školní výbor pro přechodnou dobu, než budou zřízeny župní školní rady. Podle znění uvedeného nařízení má býti v tomto výboru kromě vlády a odborných referentů zastoupeno také učitelstvo a občanstvo.

Z tohoto ustanovení vyplývá zřetelný úmysl, aby správa a dozor nad vychováním a nad obecnými a měšťanskými školami nebyly ponechány uvážení jednotlivce, nýbrž aby ve všech důležitých věcech mohli působiti také učitelé a rodiče prostřednictvím svých zástupců.

Oba výše uvedené okresy stále ještě čekají na úpravu okresního školního dozoru, která má býti provedena podle uvedeného vládního nařízení, ačkoliv od vydání oněch přechodných ustanovení uplynulo již skorem 5 let.

Pro školní okres Frýdek-město byl již v roce 1920 zřízen ťMěstský školní výborŤ a pro obvod okresní politické správy Frýdek-venkov okresní školní výbor ťFrýdek-venkovŤ, avšak ve školním okrese těšínském a fryštátském zmíněná úprava okresního školního dozoru dosud ještě provedena nebyla.

Tento stav pociťuje německé obyvatelstvo československého Těšínska jako těžkou újmu v právu, které mu podle zákona přísluší, poněvadž tím jest rozhodování ve všech školních věcech vloženo do rukou jedince, přednosty okresní politické správy, jenž hospodaří a, nemůže býti kontrolován sborem podle zákona k tomu ustanoveným a této své moci za nynějších poměrů při každé příle žitosti využívá v neprospěch německého školství.

Tážeme se tedy pana ministra, proč se oba uvedené okresní školní výbory ve Slezsku podle předpisu dosud neustavily a je-li ochoten konečně učiniti v této věci potřebná opatření?

V Praze dne 1. července 1925.

Jokl, Heeger, dr. Haas,

Hackenberg, Uhl, Hillebrand, Wittich, Grünzner, Häusler, Dietl, Schäfer, Kaufmann, Schuster, Kirpal, Taub, Roscher, dr. Czech, Leibl, Löwa, Schweichhart, Hoffmann, R. Fischer, John.

IV./5290 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

vládě

o zavedení cla na superfosfát.

Podle časopiseckých zpráv má býti při revisi celních sazeb zavedeno také clo na superfosfát, jehož dovoz byl dosud od cla osvobozen. Tato zpráva vzbudila rozruch mezi rolnictvem, poněvadž superfosfát, jehož se většinou užívá při pěstování cukrovky, nemůže býti zdražen, aniž to současně také nezvýší náklady na výrobu cukrovky. Také při pěstování ječmene má superfosfát velký význam, poněvadž fosforová kyselina v tomto hnojivu jest snadno rozpustná a vyhovuje tudíž rychlé potřebě ječmena této kyseliny. Cukr a ječmen jsou však dva výrobky, které mají význam nejen pro československé vnitrozemí, nýbrž vývozem do ciziny zlepšují obchodní rozvahu a svádějí do země hodnotné devisy. Ve chvíli, kdy zavedením cla na superfosfát zdraží se hnojiva, zvýší se také výrobní náklady zemědělské a na stane nebezpečí, že schopnost soutěžiti klesne právě u těch výrobků, které mají dosíci odbytu na cizozemských trzích. Ostatně zkušenost učí, že superfosfát do konce roku 1924 byl dovážen jen v nepatrném množství.

Státní statistický úřad ve svých zprávách uvádí, že v roce 1923 bylo dovezeno superfosfátu v ceně 1,150.000 Kč, v roce 1924 v ceně 2,407.000 Kč. Naproti tomu bylo v těchto obou letech dovezeno surových fosfátů v ceně 41,070.000 Kč a 43.038.00 Kč. Poněvadž v obou těchto letech surové fosfáty vůbec nebyly vyvezeny a superfosfát je v nepatrném množství, dokazuje to, že obě hmoty obsahující kyselinu fosforovou, z nichž superfosfát se vyrábí ze suchého fosfátu, byly zde skorem úplně spotřebovány.

V prvních čtyřech měsících roku 1925 vzrostl ovšem dovoz superfosfátu sedmnáctkráte proti stejnému období loňského roku. Dováží se hlavně z Italie, jíž bylo smluvně zaručeno, že smí dovézti kotingentované množství superfosfátu. Srovnáme-li dovoz surových fosfátů s dovozem v první třetině roku 1924, kleslo dovezené množství ze 396.000 q letos na 204.840 q. Ale chrániti úbytek jenž bude jistě ještě větší, tím, že se na superfosfát uvalí clo 6.50 nebo 7 Kč ze 100 kg zboží, nezpůsobí nic jiného, než zdražení hnojiva a zatížení zemědělství, z jehož kapes musí býti toto zvýšení ceny jedině uhrazeno. Takto zvýšené výrobní ceny nemůže zemědělství na nikoho převalit, neboť na utváření cen svých výrobků nemá bohužel vlivu.

Jak se uvádí, má býti clo na superfosfát zavedeno a ochranu zdejších superfosfátových továren, jichž jest asi 30. Část těchto továren byla nově založena a povstala teprve po válce, když ještě byla veliká poptávka po umělých hnojivech. Výrob, superfosfátu jest také neobyčejně prostá a nevyžaduje velkých investic, poněvadž se hnojivo vyrobí na studeno. Chtíti dnes udržeti tento průmysl, který se rozšířil nad potřebu zdejšího zemědělství, není hospodářsky odůvodněno a není snesitelná má-li zemědělství na to dáti prostředky ve formě cel na superfosfát.

Podle doslechu má clo sloužiti dále k tomu, aby povzneslo zdejší superfosfátový průmysl tak, aby mohl svoje výrobky lacino prodávati zemědělcům východoevropských krajů. Bude-li to moci činiti, o tom dlužno pochybovati, poněvadž superfosfáty mají poměrně nepatrnou cenu, u nás jsou zatíženy vysokými dopravními náklady, za dovoz z ciziny, a tudíž nesnesou ještě dalších vysokých dopravních nákladů. Do východní Evropy nebo do Balkánských zemí budou zasílati superfosfáty jen ty státy, které mají laciný surový fosfát lacinou vodní dopravu. Faktem však jest, ze se na československé zemědělství uvalují nová břemena.

Tážeme se tedy vlády:

1. Zamýšlí se zavésti clo na superfosfát?

2. Je-li tomu tak, jest vláda ochotna, než toto clo zavede, vyslechnouti zástupce zemědělství?

3. Je-li snad již toto clo zavedeno, jak zamýšlí vláda odškodniti zemědělství?

V Praze dne 30. června 1925.

Windirsch,

Platzer, Křepek, Sauer, Simm, Patzel, Wenzel, Böllmann. Budig, Pittinger, Schubert, Scharnagl, Zierhut, Stenzl, inž. Jung, dr. Spina, J. Fischer, Knirsch, Heller, Böhr, Schälzky, dr. Hanreich.

V./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců R. Heegera, H. Jokla, O. Hillebranda a druhů

ministrovi národní obrany

o vyzývavém chování kapitána Františka Syrového od pěšího pluku č. 34.

Opavská krajská organisace německého sociálně-demokratického dělnictva v Československu u pořádala v neděli dne 28. června v Opavě dělnický sjezd, během kterého se konala veřejná schůze na Beethovenově náměstí.

Nyní vykonává v Opavě mnoho záložníků cvičení ve zbrani. Poněvadž se schůze konala na veřejném náměstí, každému přístupném, a záložníci službu konající věděli, že se tam setkají se svými krajany, dostavilo se na toto náměstí také mnoho vojáků. Většina jich stála daleko od obou řečnických tribun. Sotva byla schůze zahájena přišli tam kapitán František Syrový od pěšího pluku č. 34 a ještě jeden důstojník a sepisovali osobní údaje všech vojáků stojících na chodníku Beethovenova náměstí, ba dokonce na konci ulice ťSpergasseŤ. Poté, když se mluvilo, tlačil se Syrový hustým davem a chtěl jednoho vojáka (záložníka) po druhém ze schůze vyvolati a dáti odvésti. Když to viděl několikatisícový dav lidí tlačila se většina za nim a zaujala vůči němu hrozivé stanovisko. V této nebezpečné chvíli podařilo se poslanci Joklovi protlačiti se ke kapitánu Syrovému a přiměti lidi, kteří se za ním tlačili, aby se vrátili. Poslanec Jokl upozornil důstojníka na jeho neslýchaně vyzývavé chování a pro něho nebezpečné a vyzval ho, aby ihned opu til místo schůze, neboť jinak bude odpovídati za vše, co se stane. Teprve když na vyzvání poslance Jokla také úřadující policejní komisař vytkl kapitánovi, jak se neobratně chová, vida nezbytí, opustil se svým průvodcem shromaždiště. Dříve ještě požádal komisaře o něco neslýchaného, totiž, aby ihned zatkl poslance Jokla, který jej vykázal, při čemž ještě klamně tvrdil, že ho činně napadl.

I když ve starém Rakousku nebylo vojínům dovoleno účastniti se politických demonstrací a tento rozkaz nebyl ještě formálně odvolán, příčí se to duchu naší republikánské ústavy, která také vojínům poskytuje všechna politická práva. Nehledě k tomu, jest jistě lehkomyslné několik tisíc lidí takovým chováním vyzývati a tím přivoditi nebezpečí, že dojde k velké nehodě.

Tážeme se pana ministra, je-li ochoten:

1. oba důstojníky pohnati k odpovědnosti,

2. vhodně poučiti všechny vojenské úřady, jak se mají chovati v takových případech, a

3. platí-li rozkaz, že vojáci se nesmějí účastniti politických schůzí, ihned jej odvolati?

V Praze dne 2. července 1925.

Heeger, Jokl, Hillebrand,

Schuster, Leibl, Löwa, Hoffmann, Dietl, Beutel, dr. Holitscher, Blatny, dr. Haas, Wittich, Hackenberg, Kirpal, R. Fischer, Kaufmann, Palme, John, Uhl, Taub, Häusler, Deutsch, Borovszky.

VI./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Schillera, Grünznera a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zrušení německé jednotřídní obecné školy v Náhlově.

Předsednictvo pražské zemské školní rady zrušilo německou jednotřídní obecnou školu v Náhlově (okr. Česká Lípa). Na počátku letošního školního roku byly dvě osady, patřící k této školní obci. Těšnov a Dolánky, vyloučeny s účinností od 1. ledna 1925, o čemž podává zprávu interpelace (tisk č. 4975/III.). Rozhodující úřad výslovné ujistil, že příčinou tohoto vyloučení ze školního obvodu byla jen školní organisace, niko v však úmysl zrušiti tuto školu. Nyní nařízené zrušení však potvrzuje, že domněnka uvedené interpelace byla správná.

Německá obecná škola v Náhlově měla v letošním školním roce 25 žáků, z nichž ovšem část bydlí v obou uvedených osadách, jež však ve školní obci, kam jsou přiškoleny, nemají německé školy, tito žáci musí tedy docházeti do školy náhlovské. Že tyto děti dlužno počítati, jest jistě zcela přirozené, nepřihlížeje k tomu, že § 5 zákona č. 226/22 nelze při rušení škol užíti. V příštím školním roce stoupne počet dítek na 33. Poněvadž předsednictvo zemské školní rady nevyčkalo nynějších výsledků zápisů dítek na školní rok 1925/26, jest prokázáno, že právě poslední chvíle nejnepříznivějšího roku, pokud jde o docházku do této školy, byla zvolena ke konečnému rozhodnutí o zrušení. Restrikce nepřipouští, aby byla zrušena škola, která, jak je prokázáno stále stoupajícím počtem dětí, jest schopna života a patří tedy k životním nutnostem německých obyvatelů těchto obcí.

Zrušen samo jest však také klasickým příkladem, jak se nestejně nakládá se školstvím obou národů ve státě. V Náhlově jest také česká menšinová škola, do které docházejí dvě děti ze školní obce Náhlova. Všechny jiné, - jest jich úhrnem 22, tedy méně než v německé škole, - pocházejí rovněž z Těšnova a Dolánek, kteréžto osady mají svou vlastní českou školu ve školní obci. Zde tedy mohou býti děti docela hladce a bez námitky započítávány do české školy, ačkoliv mají svou vlastní školu ve školní obci; jinak by si zajisté nebylo lze představiti, aby česká menšinová škola v dobách restrikce trvala dále se dvěma dětmi. Zastaví-li se tedy restrikce před českou školou, musí také ústavně a mezinárodními smlouvami zaručené právo, aby bylo stejně nakládáno se všemi národy ve státě, býti také důvodem pro trvání německé školy.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jak odůvodní zrušení německé obecné školy v Náhlově, ačkoliv česká menšinová škola v témž místě, ač má méně dětí a ještě méně dětí z tohoto místa, trvá dále a je-li ochoten ihned naříditi, aby zemská školní rada přikázala znovu zříditi tuto školu, která se příčí duchu spravedlivé restrikce?

V Praze dne 3. července 1925.

Schweichhart, Schiller, Grünzner,

Beutel, R. Fischer, Roscher, Schuster, Wittich, Leibl, Schäfer, Löwa, Häusler, Uhl, Hillebrand, Jokl, dr. Czech, Taub, John, Hackenberg, Kirpal, Blatny, Heeger.

VII./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zrušení německé jednotřídní obecné školy v Náhlově.

Předsednictvo pražské zemské školní rady zrušilo německou jednotřídní obecnou školu v Náhlově (okr. Česká Lípa). Na počátku letošního školního roku byly dvě osady, patřící k této školní obci, Těšnov a Dolánky, vyloučeny s účinností od 1. ledna 1925, o čemž podává zprávu interpelace (tisk č. 4975/IV.). Rozhodující úřad výslovně ujistil, že příčinou tohoto vyloučení ze školního obvodu byla jen školní organisace, nikoliv však smysl zrušiti tuto školu. Nyní nařízené zrušení však potvrzuje, že domněnka uvedené interpelace byla správná.

Německá obecná škola v Náhlově měla v letošním školním roce 25 žáků, z ovšem část bydlí v obou uvedených osadách, jež však ve školní obci, kam jsou přiškoleny, nemají německé školy, tito žáci musí tedy docházeti do školy náhlovské. Že tyto děti dlužno počítati, jest jistě zcela přirozené, nepřihlížeje k tomu, že § 5 zákona č. 226/22 nelze při rušení škol užíti. V příštím školním roce stoupne počet dítek na 33. Poněvadž předsednictvo zemské školní rady nevyčkalo nynějších výsledků zápisů dítek na školní rok 1925/26, jest prokázáno, že právě poslední chvíle nejnepříznivějšího roku, pokud jde o docházku do této školy, byla zvolena ke konečnému rozhodnutí o zrušení. Restrikce nepřipouští, aby byla zrušena škola, která, jak je prokázáno stále stoupajícím počtem dětí, jest schopna života a patří tedy k životním nutnostem německých obyvatelů těchto obcí.

Zrušení samo jest však také klasickým příkladem, jak se nestejně nakládá se školstvím obou národů ve státě. V Náhlově jest také česká menšinová škola, do které docházejí dvě děti ze školní obce Náhlova. Všechny jiné, - jest jich úhrnem 22, tedy méně než v německé škole, - pocházejí rovněž z Těšnova a Dolánek, kteréžto osady mají svou vlastní českou školu ve školní obci. Zde tedy mohou býti děti docela hladce a bez námitky započítávány do české školy, ačkoliv mají svou vlastní školu ve školní obci; jinak by si zajisté nebylo lze představiti, aby česká menšinová škola v dobách restrikce trvala dále se dvěma dětmi. Zastaví-li se tedy restrikce před českou školou, musí také ústavně a mezinárodními smlouvami zaručené právo, aby bylo stejně nakládáno se všemi národy ve státě, by ti také důvodem pro trvání německé školy.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jak odůvodní zrušení německé obecné školy v Náhlově, ačkoliv česká menšinová škola v témž místě, ač má méně dětí a ještě méně dětí z tohoto místa, trvá dále a je-li ochoten ihned naříditi, aby zemská školní rada přikázala znovu zříditi tuto školu, která se příčí duchu spravedlivé restrikce?

V Praze dne 3. července 1925.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Heller, Pittinger, Böllmann, Platzer, dr. Hanreich, Schubert, Budig, dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, Patzel, inž. Jung, Kostka, dr. Lehnert, Kraus, Matzner, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, J. Fischer, dr. Radda, Knirsch, Scharnagl, Wenzel.

VIII./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců Hoffmanna, Johna a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zrušení německé občanské školy v Českém Dubě.

Předsednictvo zemské školní rady zrušilo německou občanskou školu v Českém Dubě. Po léta zuřil boj vždy znovu podněcovaný místními českými úřady a teprve loni se podařilo uplatniti před nejvyšším správním soudem, že lze bez překážek přijímati všechny děti, jejichž rodiče stále bydlí dále než 4 km od školní budovy.

Nyní, když se z tohoto důvodu nad míru protahovalo definitivní obsazení učitelského místa na této škole, považuje předsednictvo zemské školní rady, opírající se o restrikční příkazy, tuto chvíli za vhodnou, aby českodubskou otázku rozřešilo, jak si to přejí tamější šovinističtí místní činitelé.

Na této škole bylo letošního škol, roku zapsáno 120 čistě německých dětí. Ovšem mnoho z nich bylo z okolních německých obcí okresu mimoňského a českolipského. Děti z těchto obcí docházely do občanské školy v Českém Dubě od jejího založení. Jest to přirozené, poněvadž tyto obce mají ke svým okresním občanským školám 14-20 km. Zde se dostaly pohodlně do školy.

Teprve převrat mohl to považovati za něco nepřípustného a teprve zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., jímž se ťzlepšujeŤ říšský zákon o obecných školách, vytvořil pro to zdánlivé oprávnění. Tento zákon sice praví, že při zřizování a dělení tříd přihlíží se toliko k dětem rodičů, kteří mají trvalé bydliště v obci školní nebo v okruhu 4 km. Podle tohoto doslovného znění jen při zřizování a dělení; ale jak se to hodí také na rozpuštění?

§ 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., mluví jen o dětech. I když se za takové děti považují jen děti školou povinné, nemůže býti zrušení odůvodněno § 6, tím méně, že pro občanskou školu tato ustanovení jsou rozhodně nesmyslná.

Občanská škola má větší přitažlivou oblast. Samo ministerstvo ji chtělo rozšířiti na 6 km; avšak ani na tom ještě není dosti. Okresní občanská škola jest pro celý okres, nebo aspoň pro jeho obvod omezený obcemi, které k ní mají nejblíže. Má tato občanská škola zaniknouti proto, že bez dětí z těchto obcí nedosahuje 90? Naopak, děti z takových obcí, které docházejí do občanské školy, nepočítají se ani pro obecné školy. Jsou to tedy děti, které se podle praxe zemské školní rady nepočítají vůbec nikde. To jest rozhodně stav, jehož nelze uvésti v soulad s úmysly zákonodárců. A podle tohoto nelogického ustanovení rušiti školu, jest opovážlivost, která nemá nic společného se zájmem pro školství.

Jako na protějšek budiž ukázáno na českou menšinovou občanskou školu v Hodkovicích. Do této školy dochází pouze nepatrný zlomek dětí z této školní obce a z 4km pásma. Docházeti tam jest poručeno dětem z českého okolí Českého Dubu, jakož i dětem z čistě českého okresu turnovského, ba dokonce i dětem z Turnova, které se tam dovážejí školními vlaky. Tato škola trvá bez překážky. Zde se neužívá § 9 zákona č. 189/19 a § 6 zákona č. 226/22. Jest to totiž česká menšinová škola, kdežto v Českém Dubu jde o německou školu, která sice není menšinovou školou podle zákonů, ale menšinovou školou podle skutečných poměrů. Proč toto různé nakládání?

Zrušení se odůvodňuje restrikcí. Účelem restrikce jest snížiti vydání státu na onu míru, které životní zájem státu a obyvatelstva nezbytně vyžaduje. Trvání německé občanské školy v Českém Dubu, která jest jediným dosažitelným vyšším vzdělávacím ústavem pro 120 německých dětí a pro oblast obydlenou 10.000 německých obyvatelů, jest tedy odůvodněno životními zájmy německého obyvatelstva tohoto území. Na školu nemusila obec přispívati ani haléřem, poněvadž jak budovu tak učebné pomůcky opatřilo, udržovalo a shánělo samo německé obyvatelstvo tohoto města. Jen osobní výdaje, odkládáním řádného obsazení učitelských míst udržované pokud možno na nejnižší míře, zatěžovaly stát a veřejné činitele. Bude zde ušetřeno tolik, aby to mohlo býti uvedeno v poměrný soulad se zničenými životními zájmy německého národa? Naprosto nikoliv, když vedle ní může býti vydržována čistě jen ze státních peněz česká menšinová škola, ačkoliv má mnohem méně dětí a mnohem méně dostačující zákonité podmínky.

Tážeme se tedy pana ministra:

Může odpovídati za to, že se příkře užilo § 9 zákona č. 189/19 a § 6 zákona č. 226/22 v případě okresní občanské školy nebo občanské školy pro určitý uzavřený obvod bez zřetele na okresní hranice a odůvodniti zrušení restrikčními zákony, ačkoliv životní zájmy německého obyvatelstva zmíněného území byly zničeny a jest ochoten naříditi, aby tato škola byla ihned znovu otevřena nebo přísně užíti restrikčního zákona také proti českým menšinovým školám, aby tak projevil, že se restrikce bude stejně vztahovati na školství všech národů ve státě?

V Praze dne 3. července 1925.

Hoffmann, John,

Roscher, Schweichhart, R. Fischer, Uhl, Wittich, Grünzner, Jokl, Kaufmann, Leibl, Heeger, Blatny, Deutsch, Taub, dr. Czech, Schuster, Beutel, Hackenberg, Kirpal, Hillebrand, Dietl.

IX./5290 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zrušení německé občanské školy v Českém Dubě.

Předsednictvo zemské školní rady zrušilo německou občanskou školu v Českém Dubě. Po léta zuřil boj vždy znovu podněcovaný místními českými úřady a teprve loni se podařilo uplatniti před nejvyšším správním soudem, že lze bez překážek přijímati všechny děti, jejichž rodiče stále bydlí dále než 4 km od školní budovy.

Nyní, když se z tohoto důvodu nad míru protahovalo definitivní obsazení učitelského místa na této škole, považuje předsednictvo zemské školní rady, opírající se o restrikční příkazy, tuto chvíli za vhodnou, aby českodubskou otázku rozřešilo, jak si to přeji tamější šovinističtí místní, činitelé.

Na této škole bylo letošního škol, roku zapsáno 120 čistě německých dětí. Ovšem mnoho z nich bylo z okolních německých obcí okresu mimoňského a českolipského. Děti z těchto obcí docházely do občanské školy v Českém Dubě od jejího založení. Jest to přirozené, poněvadž tyto obce mají ke svým okresním občanským školám 14-20 km. Zde se dostaly pohodlně do školy.

Teprve převrat mohl to považovati za něco nepřípustného a teprve zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., jímž se ťzlepšujeŤ říšský zákon o obecných školách, vytvořil pro to zdánlivé oprávnění. Tento zákon sice praví, že při zřizování a dělení tříd přihlíží se toliko k dětem rodičů, kteří mají trvalé bydliště v obci školní nebo v okruhu 4 km. Podle tohoto doslovného znění jen při zřizování a dělení; ale jak se to hodí také na rozpuštění?

§ 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., mluví jen o dětech. I když se za takové děti považují jen děti školou povinné, nemůže býti zrušení odůvodněno § 6, tím méně, že pro občanskou školu tato ustanovení jsou rozhodně nesmyslná.

Občanská škola má větší přitažlivou oblast. Samo ministerstvo ji chtělo rozšířiti na 6 km; avšak ani na tom ještě není dosti. Okresní občanská škola jest pro celý okres, nebo aspoň pro jeho obvod omezený obcemi, které k ní mají nejblíže. Má tato občanská škola zaniknouti proto, že bez dětí z těchto obcí nedosahuje 90? Naopak, děti z takových obcí, které docházejí do občanské školy, nepočítají se ani pro obecné školy. Jsou to tedy děti, které se podle praxe zemské školní rady nepočítají vůbec nikde. To jest rozhodně stav, jehož nelze uvésti v soulad s úmysly zákonodárců. A podle tohoto nelogického ustanovení rušiti školu, jest opovážlivost, která nemá nic společného se zájmem pro školství.

Jako na protějšek budiž ukázáno na českou menšinovou občanskou školu v Hodkovicích. Do této školy dochází pouze nepatrný zlomek dětí z této školní obce a z 4km pásma. Docházeti tam jest poručeno dětem z českého okolí Českého Dubu, jakož i dětem z čistě českého okresu turnovského, ba dokonce i dětem z Turnova, které se tam dovážejí školními vlaky. Tato škola trvá bez překážky. Zde se neužívá § 9 zákona č. 189/19 a § 6 zákona č. 226/22. Jest to totiž česká menšinová škola, kdežto v Českém Dubu jde o německou školu, která sice není menšinovou školou podle zákonů, ale menšinovou školou podle skutečných poměrů. Proč toto různé nakládání?

Zrušení se odůvodňuje restrikcí. Účelem restrikce jest snížiti vydání státu na onu míru, které životní zájem státu a obyvatelstva nezbytně vyžaduje. Trvání německé občanské školy v Českém Dubu, která jest jediným dosažitelným vyšším vzdělávacím ústavem pro 120 německých dětí a pro oblast obydlenou 10.000 německých obyvatelů, jest tedy odůvodněno životními zájmy německého obyvatelstva tohoto území. Na školu nemusila obec přispívati ani haléřem, poněvadž jak budovu tak učebné pomůcky opatřilo, udržovalo a shánělo samo německé obyvatelstvo tohoto města. Jen osobní výdaje, odkládáním řádného obsazení učitelských míst udržované pokud možno na nejnižší míře, zatěžovaly stát a veřejné činitele. Bude zde ušetřeno tolik, aby to mohlo býti uvedeno v poměrný soulad se zničenými životními zájmy německého národa? Naprosto nikoliv, když vedle ní může býti vydržována čistě jen ze státních peněz česká menšinová škola, ačkoliv má mnohem méně dětí a mnohem méně dostačující zákonité podmínky.

Tážeme se tedy pana ministra:

Může odpovídati za to, že se příkře užilo § 9 zákona č. 189/19 a § 6 zákona č. 226/22 v případě okresní občanské školy nebo občanské školy pro určitý uzavřený obvod bez zřetele na okresní hranice a odůvodniti zrušení restrikčními zákony, ačkoliv životní zájmy německého obyvatelstva zmíněného území byly zničeny a jest ochoten naříditi, aby tato škola byla ihned znovu otevřena nebo přísně užíti restrikčního zákona také proti českým menšinovým školám, aby tak projevil, že se restrikce bude stejně vztahovati na školství všech národů ve státě?

V Praze dne 3. července 1925.

Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

Heller, Pittinger, Kostka, Platzer, Budig, Schubert, Böllmann, dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, Patzel, Kraus, Matzner, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, J. Fischer, Knirsch, inž. Jung, Scharnagl, Wenzel, dr. Hanreich.