XIII/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance H. Simma a druhů,
že železniční zaměstnanec František Sýkora od staničního úřadu v Tiefenbachu-Desné koná vadně službu a týrá strany (tisk 5089/I).
Dal jsem stížnosti interpelace přísně vyšetřiti, ježto kladu vždy důraz na to, aby železniční zaměstnanci konali svoje povinnosti řádně a vystupovali vůči stranám naprosto zdvořile a slušně. Vyšetřování provedl na můj pokyn úředník z ministerstva železnic, aby vyloučena byla jakákoli domněnka nebo obava, že by snad byl železniční zaměstnanec proti kterému stížnost směřuje, kryt svými přímými představenými.
Podle výsledku šetření i podle spisového materiálu musím však konstatovati že jde tu o věci zcela nepatrné, ba z velké části malicherné. Podobné neshody mezi železničními zaměstnanci a stranami, které dráhy používají jsou zjevy obvyklými ježto nelze jim zabrániti úplně už proto, že na obou stranách jde o lidi, kteří mají své slabosti a kteří přenášejí mimoděk výsledky svých osobních poměrů i do služby. Zdá se mi býti jistým, že na neshodách s firmou Schnabel nese vinu stejně železniční zaměstnanec František Sýkora jako příslušný zaměstnanec jmenované firmy.
Musím upozorniti, že Sýkora jest ve stanici Tiefenbach-Desná zaměstnán již od roku 1915, že má kvalifikaci zřízence velice schopného a poctivého, a že až do prvních neshod s firmou Schnabel nebyl ani jedenkráte trestán; neměl také s obyvatelstvem okolním ani jediné nepříjemnosti. Neshody s firmou Schnabel vznikly zřejmě z toho, že Sýkora z osobních důvodů proti určitému zaměstnanci firmy Schnabel počal přísně prováděti platné předpisy pro železniční přepravu a zanechal blahovůle, ke které v rámci platných předpisů sice oprávněn byl, kterou nelze však pokládati za jeho povinnost. Pokud se Sýkora dal svésti osobními důvody k nezdvořilosti ve službě, byl za to přiměřeně potrestán. K dalším kárným opatřením proti Sýkorovi neshledávám však žádného důvodu,
Uložil jsem opětně ředitelství státních drah v Hradci Králové, aby přísně bdělo nad řádným výkonem služby a slušným vystupováním zaměstnanců vůči stranám Jsem proto přesvědčen, že další neshody s firmou Schnabel se nevyskytnou, při čemž předpokládám ovšem, že také zaměstnanci této firmy uloží si ve styku se železničními orgány náležitou reservu.
V Praze dne 24. června 1925.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
XIV/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Dra Kafky a druhů
o jednání pražského státního zastupitelství (tisk 5040/V).
Státní zastupitelství v Praze odůvodnilo žalobu, kterou podalo 7. října 1924 na Pavlu Roithovou pro přečin podle § 14 č. 5 zákona na ochranu republiky skutečně tak, jak interpelace tvrdí. Uvádí na vysvětlení toho ve zprávě, kterou následkem dnešní interpelace ministerstvu spravedlnosti podalo, že i osoby původem české, byly-li slabší povahy, odcizily se, když žily po léta ve vídeňském prostředí svému národu tak, že zejména i německému jazyku dávaly přednost před jazykem českým. Státní zastupitelství meto proto za svou povinnost žalobu podepříti i poukazem na dlouholetý pobyt obžalované ve Vídni a na tu okolnost, že hovoří většinou německy.
Vrchní státní zastupitelství má poukaz ten za správný a myslí jen, že bylo lze věc lépe stylisovati. Souhlasím s tím, že jinou stylistickou úpravou bylo by bývalo možno vyvarovati se tomu, aby tomuto poukazu nebyl dán výklad, jehož státní zastupitelství bylo daleko.
Zařídil jsem, aby státní zastupitelství bylo o tom poučeno.
V Praze dne 5. června 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XV/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic a financí
na interpelaci poslance Dra E. Schollicha a druhů
o svévolném zvýšení cen jízdného na drahách (tisk 5055/II).
10% dávka z jízdného na drahách byla zavedena §cm 10 zákona z 22. prosince 1924, číslo 287 Sb. zák. a nař., proto, aby byly částečně hrazeny výlohy s prováděním tohoto zákona, jímž se mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich.
Zákon nabyl platnosti 1. ledna 1925. Musila se tudíž státní správa železniční postarati o to, aby vybírání dávky bylo uskutečněno co nejdříve. Stalo se tak od 1. února 1925, Zvýšením dosavadních sazeb jízdného přesně o 10%, byly by bývaly povstaly ve většině případů ceny, končící na haléře, ba i na zlomky haléřů. Vzhledem k značným nesnázím které by podobné ceny měly pro odbavování cestujících, nebylo lze zavésti lineární zvýšení jízdného o 10%, nýbrž bylo nutno změniti částečně dosavadní barem pro výpočet jízdného a zaokrouhlovati nové ceny opět na 20 h, aby i poloviční ceny byly dělitelny 10.
Zvýšení cen bylo tudíž provedeno tak, že dosavadní barem 16 h za osobu a km, platný do 250 km, by zvýšen na 18 h, při čemž další pásmové sazby zůstaly nezměněny.
Tím se ovšem stalo, že jízdné na vzdálenosti do 250 km bylo zvýšeno asi o 121/2%, kdežto u větších vzdáleností klesá zvýšen až na pouhých 6% proti cenám dřívějším, takže průměrné zvýšení cen jízdného jest asi 10%, Zaokrouhlováním sazeb na 20 h povstalo v některých vzdálenostech zvýšení i vyšší než o 121/2% největšího zvýšení doznalo jízdné na vzdálenost 3-5 km (o 25%) a pak při vzdálenosti 6-7 km a 13-15 km (o 17%). Jinak vznikly zaokrouhlením jízdného rozdíly nejvýše o 1-2% proti průměru 121/2%.
Je nutno však výslovně říci, že k zavedení vyšší) cen jízdného než o 10% novým baremem byla státní železniční správa plně oprávněna, ježto může tak učiniti vždy uzná-li to za nutné.
Zvýšení jízdného od 1. února 1925 bylo provedeno na všech tratích státních drah a tratích jimi provozovaných bez výjimky stejným způsobem pro všechny trati, takže jakoukoli výtku v tomto směru, zejména však výtku, že se snad zvyšování jízdného dálo podle toho, zda některé trati leží v té či oné části státního území, nutno co nejdůrazněji odmítnouti.
Pokud jde o dráhy soukromé, nutno upozorniti, že zákon zavedl dávku z jízdného na všech drahách bez rozdílu. Podrobnosti přenechává zákon nařízení. Toto nařízení vydáno bylo pod čís. 31 Sb. zák. a nař. a stanoví mimo jiné, že u elektrických drah v městech bude věc upravena zvláštním nařízením; dosud se tak nestalo, takže elektrické dráhy v městech dávce podrobeny nebyly.
Vzhledem k účelu dávky a pro nedostatek zákonného zmocnění nemůže býti výtěžek této dávky, pokud jest vybírána soukromými drahami, přenechán těmto drahám pro účely jejich pensijního za řízení.
Jak již bylo řečeno, byla dávka zavedena zákonem který řeší také přesně otázku účelu výtěžku dávky. Nehledíc však ani k tomu, nemohl by ministr železnic nikdy učiniti kroků, které jsou od něho v interpelaci žádány. Jednotlivé resorty jsou pouze odvětvími téže státní správy a postupuje tudíž ve všech otázkách jednotně a společně.
V Praze dne 2. června 1925.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
XVI/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelaci poslance Dra J. Jabloniczkého a druhů
o státní příslušnosti učitelek, působících na školách levických Milosrdných sester, a o povolení jejich další činnosti (tisk 5055/V).
Podle platných zákonných předpisů mohou na církevních školách působiti jen ty učitelské osoby, které mají československé státní občanství. Nedostatek případně ztráta státního občanství československého má za následek nezpůsobilost k takové službě učitelské.
V souhlasu se zákonitými předpisy - stejně jako v jiných případech - úřady zkoumaly státní příslušnost v interpelaci jmenovaných učitelek rádu Milosrdných sester v Levicích podle zákona ze dne 9. dubna 1920. čís. 236 Sb. z. a n. Poněvadž podle tohoto zákona předpokladem státní příslušnosti je právo domovské jedná se ve skutečnosti o zjištění. měly-li jmenované učitelky již 1. lednem 1910 domovské právo v Levicích. což jest otázkou ryze právní, již řešiti třeba pořadem instancí. Při tom je pro řešení této otázky směrodatným pouze zákon, který tehdy na Slovensku platil. Ostatně učitelky Kateřina Baumliová, Charitas Freiová a Eleonora Planková nezdržovaly se v Levicích ani podle tvrzení pánů interpelantů po čtyři léta před 1. lednem 1910. Učitelky tyto samy. také ani netvrdily, že by měly čsl. státní příslušnost a nežádaly za její uznání. Mohl by tedy býti spor pouze o státní příslušnost Donaty Schweighartové, Alerny Schmackové a Irény Horváthové.
Vyšetřování státní příslušnosti posléz uvedených dvou učitelek nebylo dosud skončeno. Alerina Schmacková byla zatím přeložena představenstvem řádu do Maďarska a sama z Levic odešla kdežto Iréna Horváthová, která působí na římskokatolické lidové škole v Levicích nepřetržitě řádně dostává požitky.
Dosud nebylo uznáno státní občanství pouze Donaty Schweighartové. K její stížnosti bude se touto otázkou zabývat nejvyšší správní soud a není proto důvodu předbíhati jeho rozhodnutí.
Podotýká se že biskupský ordinariát v Trnavě na místa učitelek jež propustil, již ustanovil nové síly učitelské jež vyhovují všem zákonitým požadavkům.
V Praze dne 29. května 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVII/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Dra E. Schollicha a druhů
o zabavení kalendáře ťDeutschnationaler TaschenzeitweiserŤ na rok 1925 (tisk 5133/IV).
Neperiodický tiskopis ťDeutschnationaler TaschenzeitweiserŤ na rok 1925 zabavilo státní zastupitelstvo v Nov. Jičíně ježto v obsahu míst v interpelace doslovně neuvedených shledalo skutkovou podstat přečinů podle §u 300 tr. z. a § 14 č. 2 a 3 zák. na ochranu republiky a mělo za to. že veřejný zájem vyžaduje aby dalšímu rozšiřování obsahu těchto míst bylo zabavením zabráněno.
Soud konfiskaci potvrdil a tedy uznal. že státní zastupitelstvo v Novém Jičíně správně užilo trestních zákonů. Bylo na těch, kdož konfiskací byli dotčeni aby proti tomuto nálezu užili opravných prostředků. Neučinili-li tak, musí si přičísti k vlastní vině. že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.
Odůvodňuj-li páni interpelanti svůj nesouhlas s konfiskací tvrzením, že místo prvé (z kapitoly ťStátní hospodářstvíŤ) bylo uveřejněno v českých časopisech nemohu bez bližších udání věc přezkoumat.
Ohledně druhého místa zavedl jsem šetření. proč státní zastupitelství v Praze nezakročilo proti rozšiřování českého plakátu ťDesatero přikázání českého národaŤ. Podle došlých mne zpráv jest nezakročení přičísti tomu. že plakát, byl-li vydán, nebyl ani státnímu zastupitelství ani policejnímu ředitelství v Praze k přehlídce předložen.
V Praze dne 11. června 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v r.
XVIII/5209.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů
o nových zbytečných konfiskacích ťRudého právaŤ v Praze (tisk 5148/I).
Přehlídku periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ vykonává státní zastupitelství v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám proto na interpelaci sám, ježto nedotýká se ministra vnitra.
Státní zastupitelství zabavilo v interpelaci citovaná místa jež byla uveřejněna v č. 221, 224, 228, 231, 233, 239 a 240 (nikoliv č. 238, jak v interpelaci jest mylně uvedeno) periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ z toho důvodu, že shledalo v obsahu jich skutkovou podstatu jednak zločinu podle §u 15. č. 3 zákona na ochranu republiky. jednak přečinů podle §u 14, č. 1, 15. č. 2. § 11. č. 2 a přestupku podle §u 15 č. 4 téhož zákona a mělo i za to že veřejný zájem žádá. aby dalšímu rozšiřování obsahu míst bylo zabráněno.
Soud ve všech případech potvrdil státním zastupitelstvem nařízenou konfiskaci a tím uznal. že státní zastupitelství užilo trestního zákona správně. Byly-li konfiskace i po rozhodnutí soudu pociťovány za nesprávné, měli ti, kdož zabavením cítili se dotčeni, použíti opravných prostředků a tím umožniti přezkoumání rozhodnutí konfiskace potvrzujících. To se však nestalo.
Pokud jde o místa ťResoluce V. světového sjezdu.. v tom má resoluce V. sjezdu pravduŤ a ťže považování vlády dělníků.... fašismu před proletariátemŤ, zabavená v č. 23 z 1. října 1924 neváhám uznati, že státní zastupitelství v Praze pochybilo majíc za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje zabavení a potlačení jich obsahu. Proto již při přezkoumání nařízení konfiskace dne 17. října 1924 dal jsem upozorniti státní zastupitelství v Praze, že zabavení těchto dvou míst nebylo nutno ve veřejném zájmu.
K dalšímu opatření nemám příčiny.
V Praze dne 6. června 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XIX/5209.
Odpověď
ministra obchodu, průmyslu a živností ve shodě s ministrem zahraničních věcí a ministrem vnitra
na interpelaci poslance J. V. Najmana a druhů
o podomním obchodování příslušníků král. SHS., t. zv. Bosňáků (tisk 4824/I).
Podle dosud platných ustanovení § 3. lit a) patentu o podomním obchodě ze dne 4. září 1852. čís. 252 ř. z vyloučeni jsou bez výjimky příslušníci cizích států z provozování podomního obchodu v tuzemsku.
Obchodními smlouvami mezi ČSR a cizími státy nebyla dotčena ustanovení zmíněného zákona o podomním obchodu.
Při tomto stavu věci bývají vydávány příslušníkům král. SHS živnostenské listy na př. na živnost trhoveckou, opravňující je k návštěvě čsl. trhů, nikoliv však povolení ku podomnímu obchodu.
V Praze dne 16. června 1925.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XX/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Böhra, Bobka a druhů
o neodůvodněné konfiskační praksi (tisk 5089/II).
Zodpovědění shora uvedené interpelace která je řízena na ministra spravedlnosti, převzal jsem, poněvadž tiskovou prohlídku v Trutnově vykonává okresní správa politická.
Číslo 7 časopisu ťVolksboteŤ, vycházejícího v Trutnově ze dne 14. února 1925, zabaveno bylo okresní správou politickou v Trutnově pro celý článek, nadepsaný ťZuteilung der Gemeinde Switschin zum Bezirke KöniginhofŤ, jenž v interpelaci doslovně jest otištěn ježto v něm shledána byla skutková podstata trestného činu dle §u 300 tr. z.
Zabavení toto bylo krajským jako tiskovým soudem v Jičíně z týchž důvodů potvrzeno.
Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež může býti měněno jedině řádným pořadem instancí soudních.
Přes to ministerstvo vnitra upozornilo okresní správu politickou již před podáním této interpelace, že veřejný zájem v tomto případě nevyžadoval nutně zabavení zmíněné stati.
K tvrzení interpelace, že zpráva o zasedání trutnovského městského zastupitelstva ze dne 12. února 1925 byla zabavena v časopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 14. února 1925, ačkoli téhož dne v časopisu ťReichenberger ZeitungŤ bezzávadně byla otištěna připomínám, že jednak obě časopisecké zprávy nejsou stejného znění, jednak veřejný zájem, který při zabavování přichází v úvahu, může býti - jak tomu jest i v tomto případě na různých místech jiný takže nevyžadoval zabavení časopisu, vycházejícího v Liberci, avšak za to listu místního, jímž jest ťTrautenauer TagblattŤ.
Vzhledem k tomu není důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 25. června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XXI/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců Tauba, Pohla, Schillera a druhů
o bezohledném vymáhání berních nedoplatků (tisk 5050/VIII).
Zákon o mimořádných úlevách při placení přímých daní z 8./10. 1924 č. 235 Sb. z. a n. a prováděcí nařízení k němu z 23./12. 1924 č. 300 téže sbírky v nichž jsou podrobně uvedeny podmínky, za kterých mohou poplatníci dosáhnouti snížení, ev. prominutí nedoplatků přímých daní, byly veřejně vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.
Znalost těchto předpisů, na něž opětně upozorňovaly denní listy a odborné časopisy, může si každý poplatník sám snadno opatřiti, po příp. informací u příslušných odborových organisací a není tudíž dle našeho náhledu třeba a též není ani možno, aby poplatníci na svrchu uvedená zákonná ustanoveni byli úřadem ještě zvláště upozorňováni, ev. též poučováni.
Ostatně byly podřízené úřady interními výnosy poukázány, aby jak co do odpisů tak co do posečkání daní a povolování splátek zvláště, pokud jde o malé poplatníky, postupovaly blahovolně.
V Praze dne 24. června 1925.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
Překlad ad III/5209.
A pénzügyminiszter
válasza
Füssy képviselő és társai interpellációjára,
az Ipoly mentén Magyarország területén fekvő ingatlanoknak a megadóztatása tárgyában (5066/IX. ny.-sz.).
A pénzügyminisztérium jól tudja, hogy az állami határok új szabályozása folytán számos község határa ketté lett szelve, azért már 1922-ben megtette a szükséges intézkedéseket azon változásoknak végleges keresztülvezetésére, amelyek az állami határok szabályozása folytán a földadó kataszteri munkálatokban előálltak. A változásokat. amelyek a csehszlovák határ szabályozásával előállottak nem lehetett mindeddig a kataszteri munkálatokban véglegesen keresztülvezetni, mert a csehszlovák határmegállapító bizottság közlése szerint a bizottság csak e hóban kezdi meg az új állami határoknak a kataszteri térképekban való berajzolását és pedig elsősorban ama községekben, amelyeknek katasztere az új állami határ következtében ketté lett szelve.
Azonban a minisztérium kezdeményezése folytán a bratislava-i pán szügyigazgatóság 1925 4/21. kelt IV. 2. 608 sz. határozatával elrendelte már az illetékes földmérő hivataloknak, hogy azon községeknél. amelyeknél az Ipoly folyó képezi az új állami határt vezessék keresztül a kataszteri munkálatokban ideiglenesen a változásokat olyanformán hogy az. Ipoly fólión túl fekvő parcellákat ideiglenesen leírják. másrészt megállapítják a magyar községek azon kataszteri részeit, amelyek a csehszlovák részen maradnak és adózási kötelezettségnek vannak alávetve.
Azonkívül meghagyatott az illetékes földmérő hivataloknak hogy azon parcellákat, amelyek megcsökkentek vagy megnövekedtek, írják be a térkép szerint a változások ideiglenes jegyzékébe, az Ipoly folyó középfolyását véve ideiglenes határnak és adják át ezeket a kimutatásokat az illetékes adóhivatalnak a kataszteri munkálatokban való keresztülvezetés végett, Az adóhivatalok kötelesek a változásokat haladéktalanul keresztülvezetni és a magyar területen fekvő ingatlanok földadójának végrehajtás utján való behajtásának kikerülése végett, még a változásoknak a kataszteri munkálatokban való végleges keresztülvitele előtt, megfelelő megjegyzéscet eszközölni az adófőkönyvekben.
A fentiekből megállapítható hogy a csehszlovák pénzügyigazgatás már megtette a szükséges intézkedéseket, hogy egyrészt ugyanazon haszonhajtó objektumok kettős megadóztatása kikerültessék másrészt az adóknak végrehajtás utján való behajtása azon ingatlanok után, amelyek nem tartoznak már a csehszlovák államhoz a végleges szabályozásig beállitassék. Amennyiben a magyar kormány részéről hasonló intézkedések még nem történtek volna ajánlatos lenne, hogy az érdekelt adóalanyok folyamodjanak az illetékes magyar hatosságokhoz, a csehszlovák pénzügyigazgatás által nyújtott enyhítésekhez hasonló enyhítések megadása iránt.
Emellett szükséges még megjegyezni, hogy a bélés külfödi adózások kiegyenlítésről szóló szerződés 1, cikkelye szerint, különösen pedig az egyenes adok körében kettős adózás elkerülése végett amely Csehszlovák Köztársaság és a Magyar Kiráyság között kötött és a Törv. és Rend. Gyűjteményében 227/1924 sz. a. közzétetetett. az ingatlanok, épületek és jelzálogos követelések valamint az ezekül folyó jövedelmek csak azon államban rovandók meg egyenes adóval, amelyben az ingatlan fekszik. Ha tehát valamely adóalany mindkét államban bírna az Emizett jövedelmi források valamelyikével természetesen. mindkét államban elkülönítve lesz alávetve a megfelelő adóknak a források terjedelme szerint és ilyen esetben kettös adózásról nincs szó, miután minden államban csak a területén fekvő ódatárgy van megterhelve.
Praha, 1925 május 29. napján.
A pénzügyi miniszter:
Ing. Bečka s. k.
Překlad ad IV/5209.
A belügyminiszter és Szlovenszkó teljhatalmú miniszterének
válasza
Szentiványi képviselő és társainak interpellációjára,
Boldizár György, machovci-i református lelkész állampolgárságának megtagadása tárgyában (4748/I. ny.-sz.).
Boldizsár György, machovci-i református lelkésznek, a csehszlovák állampolgárság megadása iránti kérvénye a belügyminisztérium 1924 január 3-án kelt 84, 900/24 sz. határozatával el lett utasítva mert az állampolgárság megadásához az adott esetben elég ok nem volt.
Miután az állampolgárság megadása tárgyában, a belügyminisztérium szabad mérlegelés alapján határoz, nem volt köteles közölni a féllel, hogy milyen megfontolások vezették batározta meghozatalánál. A minisztérium eme eljárása mefelel a legfelsőbb közigazgatási bíróság állandó gyakorlatának is. Arra vonatkozólag, hogy nevezetthez hasonlóan a szloveszkói és podkarpatskarusi református lelkészek tetemes részének szintén megtagadták az állampolgárság megadását. konkrét estek megjelölése nélkül eme panasz vizsgálat tárgyává egyáltalán nem tehető, mert az állampolgárság megadása tárgyában csak a fél külön kérvénye alapján hozatok határozat. Általában azonban meg kell jegyezni hogy eme krvények elintézésénél a legnagyobb gondossággal járnak el azért ezen panasz sem indokolt.
Boldizsár Györgynek, mint idegen alattvalónak, kötelessége lett volna rendes útlevélről gondoskodni és ezt a közigazgatási hatóságnál (járási főnökségnél) láttamoztatni. Miután ezen kötelezettségének eleget nem tett, felhivat öt a nyitrai zsupáni hivatal, hogy az 1921 évi június hó 9-ki 215. sz. kormányrendelet 3. §-á értelmében gondoskodom útlevélről Nevezettnek a Csehszlovák Köztársaság területéről való kitiltása tárgyában eddig semmiféle néven nevezendő intézkedés nem történt és nincs is ok aggodalomra, hogy az ő vagy családja kiutasítására sor kerülhet. hogyha gondoskodik rendes útlevélről és viselkedésével nem nyújt okot az 1903 V. t. c. 10 §-a alapján való eljárásra.
Az állampolgárság tekintetében a szlovenszkoi és podkarpatszkarusii református lelkészeott illetőleg az áltanos jogszabályok irányadók és nincs ok hogy éppen a református papság részére vasmelyes külön intézkedések tétessenek.
Praha 1925 március hó 22 napján
Szlovenszko teljhatalmú minisztere:
Dr Kállay s. k.
A belügyminiszter
Malypetr s. k.
Překlad ad V/5209.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten V. Kraus und Genossen
betreffend unglaubliche Übergriffe von Finanzorganen, das Verhalten des Oberfinanzrates Zentner und die Heranziehung der beiden vorbestraften, übel beleumdeten Individuen Josef Bitterlich und Josef Neumann aus Filippsdorf zu Spionagezwecken für die Finanzwache (Druck 5040/VII).
Gegenstand dieser Interpellation ist der Fall des Ing. Wilhelm Weber aus Reichenberg, gegen den auf eine geheime Anzeige hin das Gefällstrafverfahren wegen des Verdachtes der Schleicheinfuhr von Seide und der Ausfuhr von Gold- und Silbermünzen eingeleitet wurde.
Wie es zur Einleitung dieses Gefällstrafverfahrens gekommen ist und wie dessen Verlauf war habe ich bereits eingehend in meiner Antwort vom 6. Juni 1924 auf die Interpellation des Herrn Abgeordneten Windirsch und Genossen, betreffend die Reform des Gefälstrafgesetzes (Nr. XV/4515 dargelegt und erlaube mir daher auf diese meine damaligen Ausführungen zu verweisen.
Ich habe ihnen noch hinzuzufügen, daß die Finanzbezirksdirektion in Reichenberg, als sie davon Kenntnis erlangte, daß Neumann seine Aussagen widerrufen und alles als erdichtet bezeichnet hat, der Finanzlandesdirektion in Prag beantragte, daß das Strafverfahren gegen Ing. Weber eingestellt werde, was auch der Fall war.
Zu den Einzelheiten der Interpellation führe ich an:
Ob dem Bitterlich und Neumann durch den Oberinspektor der Grenzwache Johann Klein Straffreiheit zugesichert worden ist, ist aus dem Akte nicht ersichtlich, ich erachte aber eine Erhebung in dieser Richtung nicht für notwendig da keine Vorschritt besteht, die dem Angeber Straffreiheit zusichern würde, und es wurde das Verfahren gegen Bitterlich und Neumann als Beschuldigte auch zur Durchführung gebracht.
Was den Umstand anbelangt daß der untersuchende Beamte über die märchenhaft klingenden Goldmengen hätte stutzig werden müssen umsomehr als die Anzeige von zwei wiederholt vorbestraften Individuen erfolgte, muß betont werden, daß der untersuchende Beamte die Anzeige nicht unbeachtet lassen konnte und gewiß vorsichtig gehandelt hat, wenn er zuerst Bitterlich und Neumann als Beschuldigte einvernahm. Daß der untersuchende Beamte die Aussagen Bitterlich's und Neumann's, die bisher gefällsrechtlich nicht bestraft waren und deren andere Strafen dem Untersuchungsbeamten nicht bekannt waren, mit großer Vorsicht vorgegangen ist und daß er an einer so großen Menge ausgeführten Goldes gezweifelt hat, beweist der Umstand daß er über Ingenieur Weber die Untersuchungshaft nicht verhängt hat obwohl sonst hiefür die Voraussetzungen vorhanden waren, u d daß er Bitterlich und Neumann - wie Neumann selbst angibt - wiederholt aufgefordert hat. Zeugen nahmhaft zu machen, deren Aussagen die von Bitterlich und Neumann behaupteten Umstände bestätigen würden.
Es entspricht auch nicht der Wahrheit, daß der untersuchende Beamte dem Ing. Weber das kommende Weihnachtsfest in den schwärzesten Farben geschildert hätte, und es geht dies schon daraus hervor, daß die erste Einvernahme des Ing. Weber am 10. Dezember 1923 erfolgte, und der untersuchende Beamte damals dem Ingeniuer Weber sagte, daß am nächsten Tage der Vorstand der Strafsektion der Prager Finanzlandesdirektion in Reichenberg anwesend sein werde, und daß es zweckmäßig sein würde, wenn er mit ihm die Angelegenheit verhandeln würde, was Ingenieur Weber, bezw. sein Rechtsvertreter auch tat.
Den Ausspruch ťSie werden mir doch nicht vormachen wollen, daß Sie den Ing. Weber nicht kennen u. s w.Ť hat der untersuchende Beamte, wie erhoben wurde, nicht gemacht, und es wäre ein solcher Ausspruch auch nicht wahrscheinlich, da Neumann und Bitterlich den Ing. Weber kannten und von der Konfrontation mit ihm vorher verständigt wurden.
Den Ausspruch ťWas wollen Sie den eigentlich mit Ihrem Widerstande... bis.. wenn Sie den Ablösungsbetrag bezahlenŤ hat, wie erhoben wurde, der untersuchende Beamte in dieser Art und Weise ebenfalls nicht getan. Ing. Weber hat sich selbst dahin ausgedrückt, daß er besser getan hätte, wenn auf das Ablassungsverfahren eingegangen wäre, da die Streitkosten sehr große waren.
Wenn der untersuchende Beamte den Ing. Weber darauf aufmerksam machte, welche Folgen eine Verurteilung für ihn hätte, wenn es zu einer solchen kommen würde, und daß er um Ablassung vom weiteren Verfahren ansuchen könne, kann darin keine Drohung oder ein Druck im Sinne des § 632 des Gefällstrafgesetzes erblickt werden. Die Bestimmung des § 657 des Gefällstrafgesetzes läßt ausdrücklich zu, daß als Assistenz bei der Einvernahme zwei Zeugen beigezogen werden können, und es legt kein Grund vor, warum Finanzbeamte und Angestellte, die an der Verhandlung eines Straffalles kein persönliches Interesse haben, nicht als Zeugen beigezogen werden könnten.
Was die Angeberprämien betrifft, bemerke ich, daß der Fall, daß jemand durch Angabe erdichteter Umstände gegen einen anderen die Angeberprämie erlangen will, als vereinzelt bezeichnet werden muß, denn die Vorschriften über die Angeberprämien bieten die Gewähr, daß sie nicht mißbraucht werden, insbesondere dadurch, daß der geheime Angeber vor der Strafverfolgung nicht geschützt ist, wenn sich seine Angaben als erdichtet oder als listig vorgespiegelt erweisen.
Wie aus dem Dargelegten hervorgeht, kann dem untersuchenden Beamten kein ungesetzlicher oder gesetzlich nicht begründeter Schritt vorgeworfen werden, und aus seinem Vorgehen ergibt sich, daß er Bitterlich und Neumann nicht als glaubwürdige Zeugen angesehen hat, und deshalb hat er von ihnen verlangt, daß sie ihre Behauptung durch weitere Zeugen bekräftigen. Es kann ihm auch nicht zum Nachteile ausgelegt werden, daß er die Einleitung des Strafverfahrens nicht gleich vom Anfange an abgelehnt hat da für dessen Einleitung in diesem Falle eine Grundlage vorhanden war und er keinen Verdacht, umsoweniger - wie später das Gericht - einen Beweis dafür hatte, daß die Aussagen erdacht sind.
Was die Bekanntgabe des ungenannten Angebers anbelangt, kann die Person, gegen welche solche erdachte und listig vorgespiegelte Angaben gerichtet waren, auf Grund des § 304 der Zoll- und Monopolsordnung um die Bekanntgabe des Angebers bei der Untersuchungsbehörde ansuchen, und wenn ihr nicht willfahrt wurde, kann sie dies im Instanzenzuge verlangen.
Endlich bemerke ich, daß für die Reform sowie für die Unifizierung des Gefällstrafrechtes die vor bereitenden Arbeiten bereits im Zuge sind, daß aber - wie ich in der Antwort auf die Interpellation des Herrn Abgeordneten Windirsch bereits angeführt habe - zur Erledigung dieser Frage wohl erst nach Kodifikation des neuen Strafgesetzes und hauptsächlich der neuen Strafprozeßordnung sowie nach Vereinheitlichung der Verwaltungsvorschriften betreffend Steuern und Abgaben, zu deren Schutze den Gefällstrafrecht dient, wird geschritten werden können.
Prag, am 9. Juni 1925
Der Finanzminister:
Ing. Bečka m. p.