POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č.
|
I. volební období. |
11. zasedání. |
5209.
Odpovědi:
I. min. spravedlnosti na interpelaci posl. Toužila a soudr. o nových zbytečných konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 5154/III),
II. min spravedlnosti na interp. posl Tománka a spol. o zabavení č. 245 časopisu ťSlovákŤ ze dne 26. října 1924 (tisk 5148/II),
III. min. financí na interp. posl. Füssyho a spol. o zdanění pozemků poblíž řeky Ipoly, které leží v území maďarského státu (tisk 5066/IX),
IV. min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. Szentiványiho a druhů o odepření státního občanství Jurajovi Boldizsárovi, evang. reform. duchovnímu v Mochovcích (tisk 4748/I),
V. min. financí na interp. posl. Krause a druhů o neuvěřitelných přehmatech finančních činovníků o chování vrchního finančního rady Zentnera a že Josef Bitterich a Josef Neumann z Filipova, oba trestaní, netěšící se dobré pověsti. byli přijati ke špehování pro finanční stráž (tisk 5040/VII),
VI. min. vnitra na interpelaci posl. Tesky a soudr. o rozpuštění ťÚstředního svazu obuvníků v Československé republiceŤ v Praze (tisk 4143),
VII. min. vnitra na interp. posl. Mikulíčka a soudr. o zneužití úřední moci drem Jílkem, úředníkem okresní správy politické v Uherském Brodě na veřejné schůzi lidů v Nezdenicích dne 29. března 1925 (tisk 5133/VI),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hlinky a spol. o zabavení ťSlovákaŤ ze dne 22. ledna 1925, č. 17 (tisk 5154/II),
IX. min vnitra na interp. posl. Housera, Kučery a soudr. o politickém stranictví a odstrkávání komunistické strany Československa při jmenování okresních správních komisí (tisk 4990/IV),
X. min. vnitra na interp. posl. Warmbrunna, Bubníka a druhů o zneužívání policejní moci k účelům stranicko-politickým, zvláště k špiclování (špehování) komunistické strany (tisk 5068),
XI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neuvěřitelné censurní praxi karlovarského policejního komisařství (tisk 5148/VI),
XII. min vnitra na interp. posl. J. Fischera a druhů o zabavení časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 20. března 1925 (tisk 5154/VI),
XIII. min železnic na interp. posl. Simma a druhů, že železniční zaměstnanec František Sýkora od staničního úřadu v Tiefenbachu-Desné koná vadně službu a týrá strany (tisk 5089/I),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Kafky a druhů o jednání pražského státního zastupitelství (tisk 5040/V),
XV. min. železnic a financí na interp. posl. dra Schollicha a druhů o svévolném zvýšení cen jízdného na drahách (tisk 5055/II),
XVI. min. školství a nár. osvěty a min. vnitra na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhů o státní příslušnosti učitelek, působících na školách levických Milosrdných sester, a o povolení jejich další činnosti (tisk 5055/V),
XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zabavení kalendáře ťDeutschnationaler TaschenzeitweiserŤ na rok 1925 (tisk 5133/IV),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. J. Skaláka a soudruhů o nových zbytečných konfiskacích ťRudého Práva,Ť v Praze (tisk 5148/I),
XIX. min. obchodu, průmyslu a živností ve shodě s ministrem zahraničních věcí a ministrem vnitra na interp. posl. J. V. Najmana a druhů o podomním obchodování příslušníků král. SHS. t. zv. Bosňáků (tisk 4824/I),
XX. min. vnitra na interp. posl. Böhra, Bobka a druhů o neodůvodněné konfiskační praxi (tisk 5089/II),
XXI. min. financí na interpelaci posl. Tauba, Pohla, Schillera a druhů o bezohledném vymáhání herních nedoplatků (tisk 5050/VIII).
I/5209.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Františka Toužila a soudruhů
o nových zbytečných konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 5154/III).
Pokud dotýká se interpelace periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ zabavilo státní zastupitelstvo č. 245, 249, 255, 258, 260, 263, 271, 272 a 275 mimo jiné pro místa v interpelaci uvedená, ježto shledalo v nich skutkovou podstatu trestných činů podle §u 300 tr. z., § 11 č. 2, § 15 č. 2, § 15 č. 3, § 15 č. 4 a § 18 č. 2 zákona na ochranu republiky a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování jich obsahu. V posledně jmenovaném čísle 275 z místa citovaného v interpelaci: ťMezi dělnictvem v Bratislavě, až...policajtskou provokaciŤ zabavena byla pouze poslední věta, ostatní obsah místa byl propuštěn, takže tvrzení interpelace v tomto směru neodpovídá skutečnosti.
Periodický tiskopis ťRudé Právo VečerníkŤ postižen konfiskací nařízenou státním zastupitelstvem v Praze v č. 240, 241, 246, 259, 260, 262, 271 pro místa, jež interpelace doslovně uvádí. V nich shledalo státní zastupitelstvo skutkovou podstatu přečinů podle § 300 tr. z., § 491, 493 tr. z. a čl. V. zák. č. 8/1863 ř. z., § 15 č. 2 a 18 č. 2 zákona na ochranu republiky a zločinu podle §u 15 č. 3 téhož zákona. Také v těchto případech mělo státní zastupitelstvo zabavení ve veřejném zájmu za nutné. Vedle citovaných míst v interpelaci zabaveno bylo č. 241 ze 17. října 1924 i pro další závadné místo, v jehož obsahu shledána byla skutková podstata přečinů podle § 300 tr. z. a § 15 č. 2 zákona na ochranu republiky
Ve všech případech vyhověl soud návrhu státního zastupitelství, aby jím nařízené konfiskace byly potvrzeny tím uznal, že státní zastupitelství trestního zákona správně užilo. Ani v jediném případě nebylo použito opravných prostředků k tomu cíli, aby rozhodnutí o zabaveních byla přezkoumána.
Nemohu přisvědčiti pánům interpelantům že by šlo o zbytečně provedené konfiskace a nemám proto podklad pro nějaké opatření.
V Praze dne 27. května 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
II/5209.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Floriana Tománka a společníkův
o zabavení č. 245 časopisu ťSlovákŤ ze dne 26. října 1924 (tisk 5148/II).
Státní zastupitelství v Bratislavě zabavilo č. 245 periodického tiskopisu ťSlovákŤ z 26. října 1924, mimo jiné pro obě básně, v interpelaci uvedené.
V básni ťZrádci čušteŤ shledalo skutkovou podstatu přečinu podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky, v básni: ťOdkazujem na HradŤ, v interpelaci jen neúplně otištěné, vedle toho i přečinu podle §u 11, č. 2 téhož zákona.
Soud konfiskaci z týchž důvodů potvrdil. Poněvadž i veřejný zájem žádal, aby tyto hrubě štvavé a urážlivé statě rozšířeny nebyly, nemám podkladu pro nějaké opatření.
V Praze dne 27. května 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
III/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Füssyho a společníků
o zdanění pozemků poblíž řeky Ipoly, které leží v území Maďarského státu (tisk 5066/IX).
Ministerstvu financí je dobře známo že státní hranice následkem jich nové úpravy přetínají obvody četných obcí, a učinilo proto již v roce 1922 potřebná opatření za příčinou definitivního provádění změn v operátech katastru daně pozemkové nastalých v důsledku úpravy státních hranic. Změny nastalé úpravou státní hranice československo-maďarské nebylo dosud možno provésti definitivně v katastrálních operátech, poněvadž podle sdělení československé delegace komise pro stanovení hranic československo-maďarských, započne jmenovaná komise se zakreslováním nové státní hranice do map katastrálních teprve v tomto měsíci a to v prvé řadě u obcí, jichž katastry jsou novou státní hranicí protnuty.
Ze zdejšího podnětu nařídilo však již generální finanční ředitelství v Bratislavě příslušným zeměměřičským úřadům výnosem z 21./4. 1925, čís. IV-2608,aby u obcí, u nichž novou státní hranici tvoří řeka Ipola, provedly provisorně změny v katastrálních operátech tím způsobem, že parcely ležící na maďarské straně za řekou Ipolou provisorně odepíšou a naopak zase zjistí části katastrů maďarských obcí, jež zůstávají na straně československé a jsou podrobeny zde daňové povinnosti.
Zároveň uloženo také příslušným zeměměřičským úřadů, aby parcely, které ubyly nebo přibyly, zapsaly podle mapového materiálu do provisorního výkazu změn, vezmouce za prozatímní hranici střed řeky Ipoly a předaly pak tyto výkazy změn příslušnému bernímu úřadu ku provedení v katastrálních operátech. Berní úřady jsou povinny změny ihned provésti a za příčinou zamezení exekučního vymáhání daní z pozemků připadlých k Maďarsku, učiniti si patřičné po známky v daňových hlavních knihách ještě před definitivním provedením změn v katastrálních operátech.
Jak z uvedeného vylíčení vysvítá byla se strany československé finanční správy učiněna již potřebná opatření, aby bylo zamezeno jak dvojímu zdanění týchž objektů výnosových, tak i aby bylo do definitivní úpravy zastaveno exekuční vymáhání daní z pozemků k československému státu již nepatřících. Pokud snad se strany maďarské vlády nebyla stejná opatření dosud učiněna, bylo by záhodno, aby dotčení poplatníci o stejné úlevy, jaké byly povoleny se strany finanční správy československé, zakročili také u příslušných úřadů maďarských.
Při tom dlužno ještě poznamenati, že podle článku 1. smlouvy o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru daní přímých, uzavřené mezi republikou Československou a královstvím Maďarským a uveřejněné ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1924 pod čís. 227, mají býti pozemky, budovy a hypoteční pohledávky, jakož i příjem z nich podrobeny přímým daním jen ve státě, ve kterém nemovitost leží. Mají-li tedy někteří z poplatníků zmíněné prameny příjmové v obou státech, jsou samozřejmě podrobeni příslušným daním podle rozsahu těchto zdrojů v každém státě odděleně a nejde v takových případech o dvojí zdanění, ježto v každém státě jest postižen toliko zdroj ležící v jeho území.
V Praze dne 23. května 1925.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
IV/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska
na interpelaci poslance Szentiványiho a druhů
o odepření státního občanství Jurajovi Boldizsárovi. evangel. reformov. duchovnímu v Mochovcich (tisk 4748/I).
Žádost Juraje Boldizsára, evangel. reformov. faráře v Mochovcích o udělení státního občanství československého byla rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 3. ledna 1924, čís. 84900/24 zamítnuta, poněvadž v daném případě nebylo dostatečných důvodů pro udělení státního občanství.
Poněvadž o udělení státního občanství rozhoduje ministerstvo vnitra dle svého volného uvážení, nebylo povinno straně sdělovati, jakými úvahami dalo se při svém rozhodování vésti. Tento postup ministerstva vnitra odpovídá stálé judikatuře nejvyššího správního soudu. Pokud jde o stížnost, že stejně jako jmenovanému bylo i značné části evangelického reformovaného duchovenstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi odepřeno uděliti státní občanství československé, nelze správnost této stížnosti bez uvedení konkrétních případů vůbec přezkoumati, neboť o udělení státního občanství se rozhoduje jen na zvláštní žádost strany. Všeobecně dlužno však podotknouti, že při vyřizování podobných žádostí postupuje se s největší korektností, takže ani tato stížnost není odůvodněna.
Povinností Juraje Boldizsára jako cizince bylo si opatřiti řádný cestovní pas a dáti jej administrativní vrchností (okresním úřadem) vidovati. Poněvadž však této povinnosti nevyhověl, byl vyzván župním úřadem v Nitře, aby si ve smyslu §u 3. vládního nařízení ze dne 9. června 1921, č. 215 Sb. z. a n. opatřil cestovní pas. O vypovězení jmenovaného z Československé republiky se dosud vůbec nejednalo a není důvodu k obavě že by mohlo k vypovězení jeho a jeho rodiny dojíti, jestli bude míti řádný cestovní pas a chováním svým nezavdává příčin k zakročení ve smyslu §u 10 zák. čl. V. z r. 1903.
V příčině státního občanství platí pro evangel. reformov. duchovenstvo na Slovensku a Podkarpatské Rusi všeobecné právní předpisy a není důvodu proč by mělo v tomto směru právě jen pro evangel. reformov. duchovenstvo býti učiněno nějaké zvláštní opatření.
V Praze dne 22. dubna 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr s plnou nocí pro správu Slovenska:
Dr. Kállay v. r.
V/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance V. Krause a druhů
o neuvěřitelných přehmatech finančních činovníků, o chování vrchního finančního rady Zentnera a že Josef Bitterlich a Josef Neumann z Filipova, oba trestaní, netěšící se dobré pověsti, byli přijati ke špehování pro finanční stráž (tisk 5040/VII).
Předmětem této interpelace jest případ inž. Viléma Webra z Liberce, proti kterému bylo na tajné udání zahájeno trestní řízení důchodkové pro podezření podloudného dovozu hedvábí a vývozu zlatých a stříbrných mincí Jak došlo k zahájení tohoto trestního řízení důchodkového a jaký byl jeho průběh, vylíčil jsem již zevrubně ve své odpovědi ze 6. června 1924 na interpelaci pana poslance Windirsche a druhů o reformě důchodkového trestního zákona (čís. XV/4515) a dovoluji si proto na tehdejší své vývody poukázati.
Dodávám k nim ještě, že okresní finanční ředitelství v Liberci jakmile zvědělo o tom, že Neumann své výpovědi odvolal a že označil vše za výmysl, navrhlo zemskému finančnímu ředitelství v Praze aby trestní řízení proti inž. Webrovi bylo zastaveno, což se také stalo.
K jednotlivostem interpelace uvádím:
Byla-li Bitterlichovi a Neumannovi slíbena vrchním inspektorem pohraniční stráže Janem Kleinem beztrestnost, není ze spisu patrno, nepovažuji však šetření v tom směru za nutné, poněvadž není předpisu který by udavači zaručoval beztrestnost a bylo také řízení proti Bitterlichovi a Neumannovi jako obviněným provedeno.
Pokud jde o to že vyšetřující se mel zaraziti nad pohádkovým množstvím domněle vyvezeného zlata, a to tím spíše, že udání učinili dva již několikráte trestaní jedinci, tu dlužno zdůrazniti že vyšetřující nemohl udání nechati bez povšimnutí a jednal jistě opatrně, když vyslechl nejprve Bitterlicha a Neumanna jako obviněné. Že vyšetřující posuzoval výpovědi Bitterlicha a Neumanna kteří dosud nebyli důchodkově trestáni a jiné jich tresty nebyly vyšetřujícímu známy s velkou opatrností a že pochyboval o tak velkém množství vyvezeného zlata, dokazuje okolnost, že neuvalil na inž. Webra vyšetřovací vazbu, ač zde jinak byly pro to předpoklady, a že od Bitterlicha a Neumanna - jak Neumann sám uvádí - opětně žádal, aby udali svědky, jejichž výpovědi by potvrdily okolnosti, tvrzené Bitterlichem a Neumannem.
Neodpovídá také pravdě, že vyšetřující úředník líčil ing. Webrovi blížící se vánoce v nejčernějších barvách a vysvítá to již z toho, že první vyslechl ing. Webra konal se 10. prosince 1923 a vyšetřující úředník tehdy řekl ing. Webrovi, že příštího dne bude v Liberci přednosta trestního odboru zemského finančního ředitelství v Praze a že by bylo záhodno, aby s ním věc projednal což také inž. Weber příp., jeho právní zástupce učinil.
Výrok: ťNebudete mi snad předstírati že neznáte inž. Webra atd.Ť vyšetřující úředník, jak bylo vyšetřeno, neučinil, a nebyl by takový výrok také pravděpodobný, poněvadž Neumann i Bitterlich inž. Webera znali a byli o konfrontaci s ním předem vyrozuměni.
Výroku: ťCo chcete vlastně se svým odporem.. až... zplatil výkupnéŤ vyšetřující úředník, jak bylo vyšetřeno, rovněž neučinil tímto způsobem. Inž. Weber sám se vyjádřil, že by byl lépe učinil kdyby byl na upouštěcí řízení přistoupil, poněvadž výlohy sporu byly velmi značné.
Upozornil-li vyšetřující inž. Webra jaké následky by mělo odsouzení kdyby k němu došlo, a že může žádati za upuštění od dalšího řízení nelze v tom spatřovati hrozbu nebo nátlak ve smyslu §u 632 trestního zákona důchodkového. Ustanovení §u 657 trestního zákona důchodkového pak připouští výslovně, aby jako asistence při výslechu byli přibráni dva svědci a není důvodu, proč by nemohli finanční úředníci a zřízenci, kteří na projednávání trestního případu nemají osobního zájmu býti přibráni jako svědci.
Co se udavačských odměn týče podotýkám, že případ, aby někdo udáním smyšlených okolností na jiného chtěl si získati udavačskou odměnu, dlužno označiti za ojedinělý, neboť předpisy o udavačských odměnách skytají záruku, aby jich nebylo zneužíváno, zejména tím že tajný udavač není chráněn před trestním stiháním, ukážou-li se jeho udání vymyšlenými aneb pravda v nich lstivě předstíranou.
Jak z vylíčeného zřejmo, nelze vyšetřujícímu úředníku vytýkati nezákonný neb zákonem neodůvodněný krok, a z postupu jeho vychází na jevo, že nepovažoval Bitterlicha a Neumanna za věrohodné svědky, a proto od nich žádal aby dalšími svědky prokázali své tvrzení. Nelze mu také vykládati ve zlé, že hned ze začátku neodmítl zahájiti trestní řízení když zde byl pro jeho zahájení podklad a když neměl podezření, tím méně důkazu jako později soud - o tom, že výpovědi jsou smyšleny.
Pokud jde o jmenování tajného udavače, může podle §u 304 celního a monopolního řádu osoba, proti které bylo takové smyšlené a lstivě předstírané udání namířeno, žádati o jmenování udavače u vyšetřujícího úřadu, a kdy by jí nebylo vyhověno, může se toho domáhati instančním postupem Konečně poznamenávám, že k reformě, jakož i k unifikaci trestního práva důchodkového konají se již přípravné práce, že však - jak jsem již uvedl v odpovědi na interpelaci pana poslance Windirsche - k vyřešení této otázky bude asi možno přikročiti až po kodifikaci nového trestního zákona a hlavně nového trestního řádu a po sjednocení správních předpisů o daních a dávkách, k jichž ochraně trestní právo důchodkové slouží.
V Praze dne 9. června 1925.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
VI/5209.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Tesky a soudr.
o rozpuštění ťÚstředního svazu obuvníků v Československé republiceŤ v Praze (tisk 4143).
Ústřední svaz obuvníků v Československé republice byl spolkem nepolitickým. Jeho účelem bylo ťchrániti a podporovati sociální (duševní) a hmotné zájmy obuvníků, šířiti a síliti vědomí společných zájmů mezi příslušníky odboruŤ prostředky, které dle ustanovení §u 4., lit. a) zákona spolkového jsou ve stanovách tohoto spolku uvedeny.
Dne 16. a 17. dubna 1922 usnesl se mimořádný sjezd Ústředního svazu obuvníků v Československé republice na resoluci, vyslovující nelibost nad tím, že i dělničtí poslanci ve sněmovně a senátě schválili vládní návrh na snížení mezd státním zaměstnancům, a vyzývající, aby odborové organisace nastoupily taktiku hromadné revoluční akce, která by neoprávněnému snižování mezd zabránila a při tom měla na zřeteli splniti konečný cíl a sice svrhnout nadvládu kapitalismu a odstraniti systém námezdného otroctví. Dále bylo v resoluci uvedeno, že metody této obrany hlásá Rudá Odborová Internacionála a že jedině tato taktika zabezpečí také dosavadní vymoženosti. Konečně vyzývá resoluce Odborové sdružení československé, aby v zájmu dělnictva svůj postup ve mzdových zápasech změnilo a nahradilo jej třídním bojem.
Ministerstvo vnitra opírajíc se o § 113, ústavní listiny rozpustilo Ústřední svaz obuvníků v Československé republice, poněvadž v uvedené resoluci se spolek rozhodl k činnosti politického rázu a překročil tak meze činnosti vytčené spolkovými stanovám. Nešloť při této resoluci toliko o hájení sociálních a hospodářských zájmů členů v mezích právního řádu legálními prostředky o činnost odborářskou hospodářskou a kulturní podle spolkových stanov, nýbrž o násilný převrat mocenských poměrů ústavou právně ustálených, tedy o činnost ryze politickou.
Nejvyšší správní soud nálezem ze 4. listopadu 1924, čís. 16.970, zamítl jako bezdůvodnou stížnost do uvedeného rozhodnutí ministerstva vnitra
V Praze dne 6 června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
VII/5209.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Vítězslava Mikulíčka a soudruhů
o zneužití úřední moci Drem Jílkem, úředníkem okresní správy politické v Uherském Brodě na veřejné schůzi lidu v Nezdenicích dne 29. března 1925 (tisk 5133/VI).
Veřejná schůze lidu svolaná na den 29. března 1925 místní organisací komunistické strany v Nezdenicích, nebyla zástupcem úřadu rozpuštěna pro vylíčení činnosti četníka Lexmauela za války nýbrž pro soustavné, přes napomenutí opakované nezákonné útoky proti celému četnictvu, jako výkonnému orgánu státní moci.
Po rozpuštění schůze účastníci se rozešli takže nebylo třeba použíti četnictva které do místnosti ve které schůze se konala, vůbec nevkročilo.
Z vylíčeného je patrno, že úřední zástupce nezneužil moci úřední, nýbrž konal toliko svoji povinnost a není tudíž příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 19. června 1925,
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
VIII/5209.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Andreja Hlinky a společníkův
o zabavení ťSlovákaŤ ze dne 22. ledna 1925, č. 17 (tisk 5154/II).
Č. 17. periodického tiskopisu ťSlovákŤ z 22. ledna 1925 zabaveno bylo mezi jiným i pro část úvodníku ťSi fecisti, negaŤ: 1) ťv čase prevratu... alebo bez nehoŤ. v jejímž obsahu shledalo státní zastupitelství v Bratislavě skutkovou podstatu přečinu podle §u 14 č. 1. zák. na ochranu republiky.
Státní zastupitelstvo vzhledem k povaze činu trestného jehož skutkovou podstatu v obsahu závadného místa shledalo, mělo za to že veřejný zájem žádá aby dalšímu rozšiřování bylo zabráněno a proto zakročilo zabavením.
Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal že zabavené místo skutečně příčí se uvedenému trestnímu zákonu. Bylo-li toto usnesení považováno za nesprávné, bylo věcí těch, kdož jím cítili se dotčeni aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnut soudu konfiskaci potvrzujícího.
V Praze dne 30. května 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
IX/5209.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Františka Housera, L. Kučery a soudr.
o politickém stranictví a odstrkávání komunistické strany Československa při jmenování okresních správních komisi (tisk 4990/IV).
Jmenovati okresní správní komise přísluší podle § 81. zákona o zastupitelstvech okresních zemské správě politické po dohodě se zemským správním výborem. Platné zákony nedávají ministerstvu vnitra možnosti, aby ať z dozorčí moci, ať v cestě instanční mohlo přezkoumávati opatření jež učinil úřad státní v dohodě s nejvyšším úřadem správy autonomní. Ministerstvo vnitra nemůže proto změniti složení okresních správních komisí jež byly v dohodě se zemským správním výborem zemskou správou politickou jmenovány.
Pokud se týče požadavku interpelace, aby uveřejněna byla statistika posledních voleb do obcí není ministerstvo vnitra povoláno prováděti práce statistické nýbrž státní úřad statistický, který však statistiku voleb do obcí nepojal do svého programu. Data která politický úřad opatřuje si pro svoji úřední potřebu, jsou jenom jeho úřední pomůckou. Ostatně nemělo by uveřejnění takové statistiky valného praktického významu, neboť volby v jednotlivých obcích nekonaly a nekonají se v téže době a nemohou proto poskytnouti spolehlivého obrazu o mocenském postavení stran, nehledí-li se ani k tomu, že při volbách do obcí často volí se dle místních zájmových skupin jež nelze vůbec bráti v úvahu při rozvrhu počtu hlasů na jednotlivé strany politické.
Okresní správní komise byly zemskou správou politickou v dohodě se zemským správním výborem jmenovány jakmile pro opatření to byly získány potřebné podklady.
V Praze dne 3. června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
X/5209.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Warmbrunna, Bubníka a druhů
o zneužívání policejní moci k účelům stranickopolitickým, zvláště k špiclování (špehování) komunistické strany (tisk 5068).
Policejní úřady jako úřady bezpečnostní jsou ve smyslu zákona povinny odvraceti a zabraňovati nebezpečí jež hrozí veřejnému pokoji a řádu a veřejnému blahu obyvatelstva. Z toho důvodu jsou též povinny znáti smýšlení a náladu obyvatelstva a podávati o tom zprávy.
Jakým způsobem policejní úřady tyto zprávy si získávají, nadřízené úřady nepřezkoumávají. Samozřejmě nejsou a nemohou býti policejními úřady odmítnuty informace, které jim dobrovolně udělují státu věrní občané, zvláště jde-li o hnutí, které jest namířeno proti ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě.
Že by za takovéto informace byly poukazovány stálé platy nebo odměny až do 20.000 Kč, jest již z toho důvodu vyloučeno, že v celém rozpočtu ministerstva vnitra není nesúčtovatelné položky takže nelze činiti výdaje nemající řádného právního podkladu.
Samozřejmě bývá každá informace podrobena přísnému přezkoumání a teprve tehdy, je-li nade vší pochybnost zjištěna její pravdivost, činí policejní úřady na základě jejím další opatření. Není tedy důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 19. června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XI/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o neuvěřitelné censurní praxi karlovarského policejního komisařství (tisk 5148/VII).
Policejní komisařství v Karlových Varech, vykonávající pro hlídku tiskovou, zabavilo číslo 71. periodického tiskopisu ťDeutsche TageszeitungŤ, vycházejícího v Karlových Varech, ze dne 28. března 1925, shledavši ve článku, nadepsaném ťDeutscher GrussŤ skutkovou podstatu trestného činu dle § 16. č. 1. zákona na ochranu republiky, a § 300 tr. z. a v článku ťUnter falscher FlaggeŤ skutkovou podstatu trestného činu dle § 14 čís. 4. zákona na ochranu republiky, jakož i dle § 24. tiskového zákona, poněvadž článek ten)to jest doslovným zněním prvé části stejně nadepsaného článku, zabaveného již před tím v čís. 23 časopisu ťDeutscher LandboteŤ v Karlových Varech ze dne 20. března 1925.
Zabavení toto bylo krajským jako tiskovým soudem v Chebu dle § 16, čís. 1. a § 14. čís. 3. zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z. potvrzeno.
Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti výhradně řádným pořadem instancí soudních.
Vzhledem k tomu není příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 4. června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XII/5209 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Josefa Fischera a druhů
o zabavení časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 20. března 1925 (tisk 5154/VI).
Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo číslo 23 časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 20. března 1925, vycházejícího v Karlových Varech, pro celý článek, nadepsaný ťUnter falscher FlaggeŤ, jenž doslovně v interpelaci jest o tištěn, shledavši v něm skutkovou podstatu trestného činu dle §u 14 č. 5 zákona na ochranu republiky. Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Chebu dle § 14 č. 3 zákona na ochranu republiky potvrzeno.
Jde tedy o rozhodnutí soudu, jež může býti měněno výhradně pořadem instancí soudních a bylo věcí těch, kteří zabavením cítili se býti poškozenými, aby použitím řádných opravných prostředků domáhali se přezkoumání a event. změny soudního výroku.
Z toho důvodu není příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 5. června 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.