Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o obecních volbách v Karvinné v okrese Fryštátském v československém Slezsku (tisk 4990/II).

O námitkách podaných proti volbě obecního zastupitelstva v Karvinné, jež byla provedena dne 16. září 1923, rozhodla zemská správa politická v Opavě výnosem ze dne 11. června 19124, č. I-2437/1, tedy ovšem po lhůtě 3 měsíců stanovené v §u 56 řádu volení v obcích.

Tento průtah ve vyřízeni námitek byl zaviněn pouze tím,:že s volbami v Karvinné byly současně provedeny obecní volby v celém Slezsku, a ve většině obcí podány byly proti volbám námitky, takže zemská správa politická nemohla z důvodů technických a pro nedostatek úřednictva, již i jinak úředními pracemi přetíženého, práci s vyřizováním velikého počtu námitek zdolati v ustanovené lhůtě. Zákon měl ostatně při stanovení této lhůty na mysli pravidelné případy, kdy volby v různých obcích konají se též v různou dobu a kdy 3 měsíční lhůta k vyřízení námitek zpravidla ovšem postačí.

Nelze proto zemské správě politické, tím méně pak okresní správě politické ve Fryštátě, jež podle zákona není vůbec povolává k rozhodování o námitkách, činiti výtky za to, že námitky proti volbám v Karvinné z technických důvodů, zejména pro okamžitý velký počet podobných námitek, neměly býti vyřízeny do 3 měsíců ode dne, kdy byly předloženy.

Poněvadž zatím byla podána žádost za změnu hranic obce Karvinné tím způsobem, že aby se osada Sovinec vyloučila z obce Starého Města a připojila k obci Karvinné, nařídil jsem zemské správě politické, aby požádala zemskou správní komisí, aby projednala s největším urychlením tuto věc; aby mohly nové obecní volby v Karvinné býti provedeny. Ježto až dosud bylo ve všech obcích, o jejichž sloučení, rozloučení nebo rozsáhlejší změnu hraníc se jednalo, před rozhodnutím o tom upuštěno od provedení obecních voleb, nepokládám ani v tomto případě před rozhodnutím zemské správní komise o žádosti o sloučení Sovince s Karvinnou provedení nové obecní volby v Karvinné za vhodné, neboť v případě, že by této žádostí bylo vyhověno, musila by se volba obecního zastupitelstva v obci se zvětšeným rozsahem konati znovu, čímž by vznikly zbytečné výlohy. Zemská správa politická má však jak sloučení osady Sovinec s Karvinnou tak i provedení obecních voleb v Karvinné v patrnosti a působí k tomu, aby k nové volbě obecního zastupitelstva došlo za všech okolností v době co nejkratší.

V Praze dne 17. dubna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XIV/5153.

Odpověď

ministra obchodu

na interpelací poslance Šamalíka a soudruhů

o předložení osnovy zákona na povoní státní bezúročné půjčky až do výše 30,000.000 Kč k provedení všech nezbytností v Moravském Krasu (tisk 3780/II).

Dorozuměv se s ministerstvem veřejných prací, školství a národní osvěty a; financí dovoluji si zodpověděti interpelaci podanou poslancem Šamalíkem a soudruhy o předložení osnovy zákona na povolení státní bezúročné půjčky až do výše 30,000.000 Kč, k provedení všech nezbytností Moravského Krasu, takto:

Zákon o ochraně přírodních památek, ve kterém bude věnována příslušná péče též ochraně přírodních památek a krajinných krás se připravuje a jakmile bude skončeno nutné předběžné jednání, bude osnova tohoto zákona předložena. Národnímu shromáždění.

Pokud jde o povolení státní nezúročitelné zápůjčky do 30,000.000 Kč na nezbytnosti Moravského Krasu, učinilo ministerstvo obchodu na základě resoluce zemědělského a rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze dne 19. a 26. ledna 1922, čís. tisku 3411 ministerstvu financí pod čís. 5935 ze dne 20. února 1922, návrh na povolení bezúročné zápůjčky 5,000,000 Kč, resp. převzetí garantie za zúrokování a amortisaci stejného kapitálu soukromě opatřeného k provedení elektrisace Moravského Krasu.

Na to byla ministerskou radou na návrh ministerstva financí svazu Krasových obcí dne 30. května 1922, za modalit ministerskou radou usnesených, povolena zápůjčka 1,500.000 Kč, kterážto byla dána na žádost ministerstva veřejných prací k disposici západomoravským elektrárnám. Další zápůjčka v obnosu 2,000.000 Kč byla povolena ministerskou radou na návrh ministerstva financí dne 5. června 1924.

Aby povolovány byly další zápůjčky na provedení nezbytností v Moravském Krasu, nepokládá vláda za potřebné, protože otázka Moravského Krasu a jeho povznesení došla vyřešení tím způsobem, že se mezitím ustavila provisorní akciová společnost. Povinností této akciové společnosti, jakož i společnosti, která jednou na její místo nastoupí, jest, starati se o všechny potřeby Moravského Krasu, aby se tento mohl statí jednou pramenem příjmů z cizineckého ruchu.

Zřízením akciové společnosti pro výzkum a provoz jeskyň Moravského Krasu stala se tedy ona část usnesení zemědělského a rozpočtového výboru ze dne 19. a 26. ledna 1922, čís. tisku 3411, kde se mluví o povolení zápůjčky do 30,000.000 Kč pro vybudování potřeb Moravského Krasu, bezpředmětnou.

V Praze dne 16. dubna 1925.

Ministr obchodu:

Inž. L. Novák v. r.

XV/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelací poslance Palkovicha a druhů

o liknavém vybavování odvolání ve věcech daňových a dávky z majetku (tisk 5066/X).

V interpelaci uvedené stížnosti spočívají patrně na mylné informací.

Bývalé finanční ředitelství v Komárně bylo vládním nařízením ze dne 18./X. 1923 č. 204 Sb. z. a n. zrušeno a byly zřízeny expositury finanč. ředitelství v Komárně a v Parkáni. Podle pracovního výkazu dle stavu 31./XII. 1924.bylo u expositury v Komárně koncem roku 1924 nevyřízených odvolání proti dani důchodkové vyměřené na rok 1923 a léta předchozí 323, proti dani zárobk. III. třídy 260.

Bývalým finančním ředitelstvím v Komárně předloženo bylo gener. fin. ředitelství celkem 339 odvolání proti daní důch. na léta 1919-1922, O 290 odvoláních rozhodla odvolací komise definitivně a 43 odvolání vrátila exposituře pokud se týče odhadní komisi k doplnění. Reklamační komisí bylo v r. 1924 vyřízeno celkem 920 odvolání proti daní zárobkové III. třídy.

Podotýká se, že všecka finanč. ředitelství a expositury byly jednak již v r. 1924 jednak počátkem r. 1925 gen. fin. ředitelstvím vyzvány, aby veškerá odvoláni s největším urychlením příslušným komisím k rozhodnutí předložily.

Že je u finanič. ředitelství a expositur dosud velmi mnoho nevyřízených odvolání proti dani důchodkové sice popříti nelze, není možno vsak také neuznati, že finanč. úřady nebyly s to odvolání ta zpracovati. Rozloha dřívějších finanč. ředitelství byla příliš veliký počet úřednictva většinou nezapracovaného poměrně velmi malý.

Zřízením expositur finanč. ředitelství nastala jíž značné zlepšení a možno při dobré vůlí a uznání hodné píli většiny úřednictva a při dobrovolném prodlužování úředních hodin očekávati, že bude velká část odvolání proti daní důchodkové v r. 1925 definitivně vyřízena, třeba že personál k rychlému vyřízení tohoto úkolu je naprosto nedostatečný. Za příklad se uvádí, že u gener. fin. ředitelství veškerá odvolání ta pro komisi odvolací připravují jen 3 úředníci. Větší počet jich gener. fin. ředitelství pro práci tu k disposicí nemá. Poněvadž odvolání proti předpisu daně důchodkové a zárobkové III. třídy nemá odkládacího účinku co do povinnosti daně ty včas platiti (§ 24 úpravy 132.000) 1923, § 27 zák. čl. XLIV/1883, § 11 zák. z 26. III. 1920 č. 1918 Sb. z. a n.) je povinností berních úřadů, aby do milionů jdoucí nedoplatky daňové exekučně vymáhaly.

K tomu nutno ovšem podotknouti, že se veškerým jen poněkud odůvodněným žádostem za povolení přiměřených splátek blahovolně vyhovuje. Odvolání proti předpisu dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku podáno bylo u expositury v Komárně 4606, z těch bylo vzato spět 1800, takže je nevyřízených odvolání 2806, Odvolání tato dosuš vyřízena býti nemohla, poněvadž dlužno ve všech případech prováděti vytýkací řízení.

Finanč. ředitelstvím a expositurám bylo nařízeno, aby při provádění odpisů dle povely poplatníky, kteří podali odvolání tištěná neb litografovaná, postrádající všelikého odůvodnění, upozornily na bezúčelnost odvolání takového aby výslechem poplatníků, kteří v odvolání petit neprecisovali, zjistily, čeho se strana odvoláním vlastně domáhá. Činiti na poplatníky nátlak, by odvolání vzali zpět, bylo však přísně zakázáno. O tom, že by některý úřad proti to-mu to nařízení, pokud se týče zákazu jednal, není dle podaných zpráv ničeho známo.

V Praze dne 24. dubna 1925.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

XVI/5153 (původní vinění).

Odpověď

ministra vnitra

a interpelaci posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů

o potrestání samosprávného města Opavy odnětím magistrátu (tisk 4841/IV).

Jak již z nadpisů § 70. a násl. a § 78. a násl. statutu města Opavy ze dne 20. ledna 1866, čís. 10 z. z. zřejmo, náleží agenda, kterou magistrát města Opavy jako politický úřad I. stolice vykonával, do přeneseného oboru působnosti obecní. V té příčině ustanovuje pak § 78, odst. 2, statutu, že vláda může záležitosti přenesené působnosti zcela nebo z části dáti vykonávati svými orgány. Poněvadž toto zmocnění vlády, dané jí zmíněným ustanovením statutu, zní zcela všeobecně, aniž jest vázáno na určité předpoklady a podmínky a poněvadž dále přenesený odbor působnosti obce v čl. VI. základních zásad o zřízení obecním ze dne 5. března 1862, čís. 18 ř. z, a v § 35, statutu vymezen jest jako povinnost, nikoliv ale jako právo opce spolupůsobiti k účelům veřejné správy, může státní správa kdykoliv dle volného svého uváženi použití tohoto zákonného zmocnění, aniž by tím nějak zasahovala do práv obce. Důsledkem tohoto právního stanoviska, že státní správy přísluší kdykoliv právo, agendu přenesené působností dáti obstarávati vlastními orgány a na vlastní náklad, není třeba zabývati se vývody dotazu, zda byly správnými motivy zemské správy politické, jež ji vedly, aby agendu politického úřadu města Opavy dala obstarávati orgány státní správy.

Ministerstvo vnitru neshledává proto příčiny, aby učinilo opatření, jež žádají se v interpelaci.

V Praze dne 21. dubna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

XVII/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o postupu Jáchymovské okresní nemocenské pokladny proti zemědělcům (tisk 5050/VII).

Záležitost zemědělce Václava Müllera v Mořičově se právě projednává u dozorčího úřadu, u okresní správy politické v Jáchymově. Rozhodnuto ještě nebylo, poněvadž nutní šetření nebyla ještě skončena. Se zřetelem k předpisu § 41 nemocenského zákona - podle kterého spory mezi zaměstnavateli a okresními pokladnami nemocenským o povinností k placení příspěvků neb o náhradě, jež má býti placena dle § 32; rozhoduje dozorčí úřad - není důvodu k zakročení v interpelované záležitosti mimo pořad instanční. K nějakému mimořádnému poučování pokladny nebo vystupování proti ní nezavdává dopis pokladny, uvedený v interpelaci, nijakého podkladu. Zdali právní názor pokladny je správný čili nic, prokáže se instančním rozhodnutím.

V Praze dne 24. dubna 1925.

Ministr sociální péče:

Dr. Winter v. r.

XVIII/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelací poslance inž. O. Kalliny a druhů

o svévolném propouštění a překládání do výslužby poštovních úředníků a zaměstnanců (tisk 5066/VI).

I. V oboru poštovní a telegrafní správy nebyl dán ještě pádný zaměstnanec do výslužby na základě ustanovení § 13 zákona z 22. prosince 1924, č. 2186 Sb. z. a n.

Výběr zaměstnanců pro nucený odchod z aktivní služby podle § 13 citovaného zákona - k němuž konají se teprve přípravné práce - ubude proveden v intencích ustanovení zmíněného zákona a dle směrnic, vydaných k tomu cílí ministerskou radou.

Poštovní správa přijímá každoročně k poštovním úřadům v lázeňských místech na čas lázeňského období potřebný počet zřízeneckých sil, nutný k přechodnému doplnění normálního stavu zřízenců, u toho kterého úřadu systemisovaného.

Třebaže tyto síly nemají žádného nároku na trvalé, pokud se týče opětné přijeti do poštovních služeb, béře se vždy bez rozdílu národností zřetel v prvé řadě k osobám, které již byly v poštovní službě zaměstnány a osvědčily se.

Počet jejich určuje se samozřejmě služební potřebou.

Jako je pochopitelno, že není každého roku třeba téhož počtu těchto sil, ták je samozřejmo, že se při jích výběru v zájmu služby přihlíží také k znalostí státního jazyka v míře, pro výkon služby vnější i vnitřní - potřebné.

Požaduje-li se od těchto sil německé národnosti určitá znalost státního jazyka, jest tento požadavek v stejné míře uplatňován i u českých sál v příčině znalosti jazyka německého, pokud jde o jejích přijetí k poštovním úřadům v místech, převážnou většinou německých.

S tohoto stanoviska dlužno posuzovati interpelovaný případ s výpomocnými poštovními zřízenci v Karlových Varech.

II. U poštovního úřadu ve Vejprtech nebyl nikdo z výpomocných poštovních zřízenců německé národností propuštěn.

Jest však v zájmu služby i v zájmu jejich vlastního, aby si tito - jako všichni ostatní poštovní zaměstnanci - osvojili státní jazyk dle platných předpisů.

Seznamy zaměstnanců zřízenecké kategorie vyžádalo si svého času ředitelství pošt a telegrafů v Praze k cíli přezkoušení a doplnění osobních výkazů těch zaměstnanců, kteří přicházeli v úvahu buď na jmenování definitivními zřízenci nebo podúředníky, anebo na pensionování dle ustanovení služební pragmatiky.

Jest tedy samozřejmo, že v seznamech byla mimo jiné uvedena také národnost k cílí usnadnění posuzování stupně znalostí státního jazyka toho kterého zaměstnance.

K lékařské prohlídce byli pak povolání bez rozdílu národnosti pouze ti zaměstnanci, kteří měli býti buď jmenování, jak shora uvedeno, nebo ti, u nichž bylo dle platných předpisů nutno zavésti předběžné řízení za účelem pensionování.

III. Pokud jde o případ montéra Rudolfa Madera podotýkám toto:

Mader byl přeložen z Karlových Varů do Prahy z důvodů služebních, jakož i za tím účelem, alby onu bylo umožněno naučiti se státnímu jazyku.

S ohledem na bytové potíže bylo přeložení jeho provedeno cestou výměny a do Karlových Varů přeložen byl montér Josef Kvis z Prahy.

Oba zaměstnanci byli ženatí, bezdětní, Kvis měl v Praze byt o jedné místností s příslušenstvím, Mader obýval pokoj s kuchyní. Byt po Kvisovi, byl pro Madera zajištěn, týž však jej odmítl jako nevyhovující.

Sám však později doznal, že se do Prahy přestěhovati nemůže, ježto jeho manželka má v Karlových Varech obchod, jehož se nevzdá.

Mader nastoupil sice v Praze službu, ale konal ji svrchovaně nedbale.

Naprosto neuspokojivý výkon služby byl příčinou, že bylo proti němu zavedeno disciplinární řízení.

Mader patrně ve snaze, aby se vyhnul následkům disciplinárního vyšetřování, dobrovolně resignoval na svoje služební místo.

Není pravdou, že byl k tomuto kroku přemlouván úředníkem ředitelství, nýbrž bylo mu pouze na jeho dotaz řečeno, že v případě resignace bude disciplinární řízení,:proti němu zavedené, zastaveno. Současně byl výslovně upozorněn na to, že v případě resignace ztrácí veškerá práva a nároky služebním poměrem nabytá, tedy i nárok na odbytné ve smyslu zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. a doporučeno míti, aby si věc dobře rozmyslil. Místo služebního oděvu, který byl dle platných předpisů povinen vrátiti, odevzdal jednak část oděvu již vynošeného, jednak součástky vojenského stejnokroje a svých civilních obleků.

Tyto součástky vlastního oděvu byly mu vráceny s podotknutím, že za neodvedený služební oděv bude případně od něho vymáhána náhrada cestou práva.

Nelze tedy ani v daném případě mluviti o národnostní předpojatostí vůči německým zaměstnancům poštovní a telegrafní správy.

Nemám tudíž příčiny, abych v interpelovaných záležitostech činil nějakého opatření.

V Praze dne 24. dubna 1925.

Ministr:

Dr. Franke, v. r.

Překlad ad I/5153.

Antwort

des Ministers für soziale Fürsorge

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Josef Keibl und Genossen

betreffend die Landesstelle I der Allgemeinen Pensionsversicherungsanstalt für Angestellte in Prag (Druck 4990/V).

Die Eintreibung der von čechoslovakischen Arbeitgebern noch nach dem Staatsumsturze und nach der Errichtung der Allgemeinen Pensionsanstalt in Prag an das Ersatzinstitut für Güterbeamte (Pensionsinstitut des Vereins der Güterbeamten in Wien) gezahlten Prämien beruht auf folgender Rechtsgrundlage:

Mit dem Gesetze vom 20. Dezember 1918, S. d. G. u. V. Nr. 92. wurde - mit Wirksamkeit vom Kundmachungstage des Gesetzes an - die Zuständigkeit des Allgemeinen Pensionsinstitutes in Prag für die Durchführung der Pensionsversicherung im Bereiche des čechoslovakischen Staates festgesetzt. Schon aus der ganzen Struktur der Beziehungen zwischen dem neuentstandenen čechoslovakischen Staate und Österreich nach dem Staatsumsturze ergab sich offensichtlich die Verpflichtung der Arbeitgeber zur weiteren Entrichtung der Prämien an das Allgemeine Pensionsinstitut in Prag für die im Bereiche des čechoslovakischen Staates bediensteten Versicherten auch ohne ausdrückliche Aufforderung des Prager Allgemeinen Pensionsinstitutes (§ 35, Abs. 6, des Gesetzes betreffend die Pensionsversicherung). Ebenso ist es unstrittig, daß nach dem Charakter der Pensionsversicherung als öffentlich - rechtliche Zwangsversicherung sowie nach den strikten Vorschriften des Gesetzes selbst - durchwegs Vorschritten zwingenden Charakters - (§§ 32-38), dem Allgemeinen Pensionsinstitute in Prag die volle Bedeckung für die bei ihr versicherten Leistungen zukommen muß, daß also die Prämien in dem vollen vom Gesetze festgesetzten Umfange entrichtet werden müssen, nämlich seit der Währungstrennung in čechoslovakischer Währung und nicht in das Ausland in der Währung eines fremden Staates. Dieser Hauptgrundsatz des Pensionsgesetzes läßt keine Ausnahmen zu. Trotzdem haben manche Arbeitgeber ihre Arbeitnehmer bei der zuständigen Landesstelle der Allgemeinen Pensionsanstalt nicht angemeldet, sondern sie in der Versicherung bei den Wiener Ersatzinstituten belassen, und den Versicherungsbeitrag für sie in der entwerteten österreichischen Währung entrichtet.

In dem Wunsche, den Übergang in die neuen Verhältnisse zu erleichtern, hat die Allgemeine Pensionsanstalt mit den österreichischen Ersatzinstituten vereinbart, daß - bis zur weiteren Regelung - die bis zum 31. Dezember 1918 bei ihnen vorgenommene Pensionsversicherung der in der Čechoslovakischen Republik bediensteten Versicherten als eine Versicherung zur treuen Hand auf Konto der Allgemeinen Pensionsversicherungsanstalt in Prag angesehen werden wird, der die behobenen Prämien verrechnet werden, und hat die Arbeitgeber dahin verständigt, daß sie die entrichteten Prämien von ihnen nicht verlangen werden, sofern diese beim österreichischen Ersatzinstitute entrichtet wurden und mit der Anstalt verrechnet werden.

Dies ist auch geschehen.

Soweit aber die von inländischen Arbeitgebern bei österreichischen Ersatzinstituten in österreichischer Währung erlegten Beträge zur Bedeckung der gesetzlichen Prämien nicht ausreichten, war die Allgemeine Pensionsanstalt nicht nur berechtigt, sondern auch verpflichtet. Nachträge zu verlangen und einzutreiben, da die Überführung der minderwertigen Prämien ohne weitere Nachzahlung seine Wirkungen zu Ungunsten der Versicherten fühlbar gemacht hätte, was den Bestimmungen des § 79 des Pensionsgesetzes widersprochen hätte es wäre übrigens auch eine unbegründete Bereicherung dieser Arbeitgeber gegenüber den anderen, wenn de von ihnen in einer entwerteten Valuta, die in Inlande nicht als gesetzlich anerkannt war, entrichteten Prämien als Zahlungen in čechoslovakischer Währung angenommen worden wären, und wenn sie also sich durch einen valutarisch geringeren Betrag als die übrigen Arbeitgeber ihrer gesetzlichen Verpflichtung (vergl. §§ 32-38 P V. G.) entledigt hätten.

Ich kann daher das von den Herren Interpellanten am Schlusse ihrer Interpellation Gewünschte nicht verfügen.

Der Minister für soziale Fürsorge:

Dr. Winter m. p.

Překlad ad II/5153.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Křepek und Genossen

betreffs Abverlangung von Remunerationen von den Gemeindeämtern durch das Steueramt Böhm. Leipa (Druck 5032/V).

Da nach den Gemeindeordnungen, die bestimmen, daß die Gemeindezuschläge von denselben Organen und mit denselben Mitteln einzuheben sind, wie die staatlichen Steuern, den Steuerämtern - was auch die Entscheidung des ehemaligen Verwaltungsgerichtshofes vom 20. März 1906, Z. 3285 bezeugt - bloß die Einhebung der Gemeindezuschläge oblag, während sie zu repartieren die Gemeinden selbst verpflichtet waren, pflegten die Steuerbeamten von den Gemeinden, welche die Repartierung der Zuschläge zu den Realsteuern (außerhalb der Amtsstunden) von den Steuerbeamten vornehmen ließen, besondere Remunerationen zu erhalten.

In dieser Einrichtung ist der Grund für das Ersuchen des Steueramtes in Böhm. Leipa zu suchen, das Gegenstand der Interpellation ist. Unter Berücksichtigung der Bestimmung des § 42 des Gesetzes vom 12. August 1921, S. d. G. u. V. Nr. 329, wonach auch die Berechnung der Zuschläge zu den Aufgaben der Steuerämter gehört, hat das Finanzministerium bereits im Jahre 1922 in einem konkreten Falle den Finanzlandesbehörden bedeutet, daß die Remunerierung der Repartition der Gemeindezuschläge unberechtigt ist.

Mit Erlaß vom 25. Februar 1925, G. Z. 149.459/18725/22, wurde die Finanzlandesdirektion in Prag neuerlich auf die Nichtberechtigung der erwähnten Remunerierung aufmerksam gemacht und aufgefordert, die Bewilligung von Remunerationen für die Repartierung der Gemeindezuschläge sofort einzustellen.

Gleichzeitig trifft das Finanzministerium Verfügungen, daß hinsichtlich des unberechtigten Ersuchens des Steueramtes in Böhm. Leipa Remedur geschaffen werde.

Prag, am 14. März 1925.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka m. p.

Překlad ad III/5153.

Válasz

a kormánytól

dr. Körmendy Ékes képviselő és társai interpellációjára

az állami alkalmazottak gyermekeire eső családi illetőleg drágasági pótlékok beszüntetése tárgyában (4793/V. sz. nyomtatvány).

Az álmai költségvetésben feltétlenül szükségessé vált takarékosság a kormányt arra kényszeríttette, hogy a családi pótlékot azon módon rendezze, amint azt az 1922. december 20.-i. 394. sz. törvény kifejezésre juttatta. A kormány, tekintettel az állam pénzügyi helyzetére, amely a személyes kiadások körében legnagyobb takarékosságot követe) meg. a közigazgatás terén foganatosítandó takarékossági intézkedésekről szóló törvényt terjesztette be, amelynek 3. § 3. bekezdése utasítja a kormányt, hogy az ezen törvényből reáháramló feladatok megoldásával kapcsolatban az állami tisztviselők fizetésrendezéséről szóló törvényjavaslatát beterjessze. Ez okból a kormány az állami alkalmazottak családi pótlékát az 1923. január 1 előtti állapotra visszavezetni nem szándékozik, annál kevésbé térítheti vissza a már levont összegeket, minthogy ez a fennálló törvényekkel ellenkeznék s államháztartásban való takarékosság sürgős szükségességével teljes ellentétben állama. Amennyiben ez adott körülmények mellett lehetőségben állott, az állami alkalmazottak anyagi helyzetének emelése az 1924. december 22.-i. 289/1924, gy.-sz. törvény által nyújtott jutalmak formájában biztosíttatott.

Ami a 394./1924. gy.-sz. törvény 6. § II. pontja által felhívott visszásságok kiegyenlítését illeti, a kormány ezen problémát, (családi vagy egyéni bér) amely a fizetésrendszer elveinek gyökeréig ér le, az állami alkalmazottak járandóságainak rendez. sere irányzó törvény elökészitö munkálathajnal veszi figyelembe. Az ideig azonban a kormány az 922. december 20.-i. 394, gy. sz. törvényen változtatni nem szándékozik s azon nem is változtathat. Amennyiben a törvény az alkalmazottak javára szóló magyarázatot enged meg, az államkormányzat szabadelvűen jár el, természetesen csak amaz esetekben, amidőn az a törvényhozó szándékával nem áll ellentétben.

A kormányelnök helyettese:

Stříbrný s. k.

A pénzügyi miniszter.

Ing. Bečka s. k.

Překlad ad IV/5153.

Válasz

a külügyi, nemzetvédelem-gyí és igazságügyi miniszterektől

dr. Körmendy Ékes képviselő és társai

interpellációjára az. ci. n. lengyel-magyar, illetőleg ruszin-magyar légiók tárgyában (XIX/4226. ny.-sz).

A fenti interpellációra közöljük, hogy-a magyarruszin légióról szóló jelentések nem valami kigondolt kémek elaborátumai, amint az az interpellációban állíttatik, hanem hogy azok teljesen megbízható forrásokból, t. i. ennek a légiónak letartóztatott tagjaitól és szökevényeitől erednek. Az így beszerzett anyag ezen légiók eredetének és szervezetének egészben pontos képét adja.

A külföldi képviseleteinknek s a belföldi biztonsági hivatalainknak természetes kő élessége figyelemmel kísérni azon áramlatokat, amelyek az állam biztonságát veszélyeztetik s az illetékes bitóságnál eszkölendö feljelentés megtételére törvény által köteleztetnek, ha büntetendő cselekmény fennforgása iránt alapos gyanúokok merülnek fel.

A magyar-szlovák légió s annak részét képező magyar-ruszin légió formálisan 1921. november hó közepén oszlatott fel.

Praha, 1925. március 3.- án.

A külügyi miniszter:

Dr. Beneš s. k.

A nemzetvédelmi miniszter:

Udržal s. k.

Az igazságügyi miniszter:

Dr. Dolanský s. k.

Překlad ad IX/5153.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. W. Feierfeil und Genossen

betreffend die Notstandsaktion für das Erzgebirge (Druck 4885X).

Zur oben angeführten Interpellation wird nachstehendes mitgeteilt.

Nach Sicherung der finanziellen Mittel für de von den Elementarkatastrophen Betroffenen hat das Ministerium für Landwirtschaft der politischen Landesverwaltung in Prag aufgetragen, in allen betroffenen Bezirken, somit auch im Erzgebirge, eine staatliche Hilfsaktion einzuleiten.

Nach Feststellung des Umfanges der Schäden und nach dem Bedarf der Aushilfe an die Betroffenen aus öffentlichen Mitteln wird die Hilfsaktion von der politischen Landesverwaltung im Rahmen der finanziellen Mittel, welche für das Gebiet vom Böhmen für die Vornahme der Hilfsaktion zur Verfügung stehen, auch im Erzgebirgsgebiet durchgeführt werden. Die Subvention soll namentlich in der Form von Frühjahrssaatgut jenen Landwirten gewährt werden, die durch die Elementarkatastrophe ernsthaft in ihrer wirtschaftlichen Existenz bedroht sind. Diese Aktion ist auf einer weiteren Grundlage aufgebaut, als jene Aktion, de das Ministerium des Innern nach den geltenden Vorschriften durchzuführen vermöchte, so daß die Betroffenen Unterstützungen auch in jenen Fällen erhalten könne in denen das Ministerium des Innern Unterstützungen nicht gewähren könnte.

Im Hinblicke darauf hat das Ministerium des Innern von der Einleitung einer Notstandsaktion in eigenem Wirkungskreise abgesehen.

Rücksichtlich des Verlangens, daß eine Abschreibung von Steuern bewilligt werde, wird darauf hingewiesen, daß, soweit es sich um die Grundsteuer und eventuell auch die Einkommensteuer handelt, nach den bestehenden gesetzlichen Bestimmungen den Geschädigten freistand, den Schaden rechtzeitig bei den Behörden anzuzeigen und den Anspruch auf Steuernachlaß geltend zu machen. Wird auf Grund des eingebrachten Gesuches oder der Anzeige festgestellt, daß der Schaden einen solchen Umfang erreicht hat, daß der Anspruch auf Steuerabschreibung nach den geltenden gesetzlichen Vorschriften begründet ist, dann wird den Geschädigten die entsprechende Abschreibung gewährt.

Hiebei muß bemerkt werden, daß seitens des Finanzministeriums bereits Verfügungen getroffen worden sind, daß die unterstellten Behörden auch im heurigen Jahre, sowie in den verflossenen, gehörige Rücksicht auf die von Elementarkatastrophen herbeigeführten Verhältnisse nehmen und bei der Verhandlung über die Gesuche um Steuerabschreibung und um Gewährung von Nachlässen bei Zahlung und Eintreibung der Steuern, in beschleunigter Weise und wohlwollend vorgehen.

Was nun die Gewährung von Nachlässen bei der Fracht bereit, so körne Frachtverbilligungen wie sie Interpellation anstrebt, nicht gewährt werden.

Es wird jedoch bemerkt, daß der vom 1. März 1924 a gütige neue Frachttarif der čechoslovakischen Staatsbahnen neben der allgemeinen Ermässigung der Transportsteuer auch mehrere besonders ermäßigte Sätze enthält und außer der Deklassifikation auch die Durchrechnung der Sätze im Transport auf den Stammstrecken der Staatsbahnen und denen der verstaatlichten Aussig-Teplitzer und Buschtěhrader Bahn, welche die von Mißwachs betroffenen Gegenden durchlaufen Überdies sind n denselben besondere Ausnahmstarife Zahl 9, 11, 15 bis 18 für den Bedarf der Landwirtschaft festgesetzt (Erdäpfel, anerkanntes Saatgut und Setzlinge mit einem Nachlaß von 40%, verschiedene Düngerarten und Rohstoffe zur Erzeugung von Kunstdünger), was alles auch mit dem 50%igen tarifarischen Frachtnachlaß für den Transport von Erdäpfeln zur Ernährung der Bevölkerung und mit einem 15%igen Nachlaß für den Transport von frische Obst wesentliche Erleichterungen gegen die früheren Sätze bedeutet.

In Bezug auf das Verlangen nach ausgiebiger Zufuhr von Kohle wird bemerkt, daß Kohle, soferne die Möglichkeit der Abnahme jeweils aus den nächsten Gruben offensteht, gegen eine Verhältnismässig niedrige Fracht transportiert wird. Die Eisenbahntarife die übrigens vom 1. Juli 1924 an für den Transport von Kohle aus dem Falkenauer Becken erniedrigt worden sind, sind demnach kein Hindernis für eine ausgiebige Kohlenzufuhr. Endlich muß noch erwähnt werden, daß die Bevölkerung, de n höheren Gegenden wohnt (mit Ausnahme der Industriebetriebe fast ausschließlich mit Holz heizt, das dort in genügener Menge vorhanden ist.

Prag, den 18. April 1925.

Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:

Stříbrný m. p.