Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.

Odpovědi:

I. min. sociální péče na interpelaci posl. dra Keibla a druhů týkající se vymáchání premií placených v rakouských korunách v Kč zemskou úřadovnou I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze (tisk 4990/V),

II. min. financí na interpelaci posl. Křepka a druhů, že českolipský berní úřad žádá remunerace od obecních úřadů (tisk 5032/V),

III. vlády na interp. posl. dra Körmendy-Ékese a druhů o zrušení rodinných přídavků případně drahotních příspěvků na děti státních zaměstnanců (tisk 4793/V),

IV. min. věcí zahraničních, národní obrany a spravedlnosti na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. ve věci tak zv. polsko-maďarských, pokud se týče rusínsko maďarských legií (tisk 4226/XIX),

V. min. školstva a národ. osvety na interp. posl. Andreja Hlinku a spoločníkov vo veci reformného reálneho gymnázia v Košiciach,(tisk 4990/XI),

VI. min. národní obrany na interpel. posl. Tausika, Hakena a druhů ve věci křiklavě nesprávného ustanovení podplukovníka Wollmanna přednostou vojenské prokuratury v Košících (tisk 3917/IV),

VII. min. železnic na interp. posl. Blažka, J. Kříže a druhů o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a k 1. červenci 1924 (tisk 5040/II),

VIII. min. pro zásobování lidu na interp. posl. Horáka a druhů o odepsání pokut předepsaných Okresním obilním úřadem pro Velkou Prahu pražským velkopekárnám (tisk 5050/II),

IX. vlády na interp. posl. dra W. Feierfeila a druhů o nouzové akcí pro Rudohoří (tisk 4885/X),

X. min. školstva a národnej osvety na interpelláciu posl. A. Hancku a spol. vo veci zneužitu školskej moci štátnym školským inšpektorom v Lučenci (tisk 50113/VII),

XI. min. vnitra na interp. posl. Patzela, dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila a druhů jak se zachovaly politické úřady k výletu německých vysokoškolských studentů do Ústí nad Lab. (tisk 5013/X),

XII. min. zahraničních věcí na interp. posl. dra Hanreicha, Böhra a druhů o stavu zahraniční politiky (Risk 5115),

XIII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha, inž. Junga, Schälzkyho, Stenzla a druhů o obecních volbách v Karvinné v okrese Fryštátském v československém Slezsku (tisk 4990/II),

XIV. min. obchodu na interp. posl. Šamalíka a soudr. o předložení osnovy zákona na povolení státní bezúročné půjčky až do výše 30,000.000 Kč k provedení všech nezbytností v Moravském Krasu (tisk 3780/II),

XV. min. financí na interp. posl. Palkovicha a druhů o liknavém vybavování odvolání ve věcech daňových a dávky z majetku (tisk 5066/IX),

XVI. min. vnitra na interp. posl. Jokla, Heeera, dra Haase a druhů o potrestání samosprávného města Opavy odnětím magistrátu (tisk 4841/IV),

XVII. min. sociální péče na interp. posl. Windirsche a druhů o postupu Jáchymovské okresní nemocenské pokladny proti zemědělcům (tisk 5050/VIIl),

XVIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž. O. Kalliny a druhů o svévolném propouštění a překládání do výslužby poštovních úředníku a zaměstnanců (tisk 5066/VI).

I/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance dra Josefa Keibla a druhů,

týkající se vymáhání premií placených rakouských korunách v Kč zemskou úřadovnou I. Všeobecného pensijního ústavu draze (tisk 4990/V).

Vymáhání premií placených československými zaměstnavateli ještě po státním převratu a po zřízení Všeobecného pensijního ústavu v Praze náhradnímu ústavu pro velkostatkářské úředníky ve Vídni (Pensionsinstitut des Vereins der Güterbeamten in Wien) se zakládá na tomto právním podkladu:

Zákonem ze dne 20. prosince 1918, č. 92 Sb. z. a n., byla stanovena - s platností ode dne vyhlášení zákona příslušnost Všeobecného pensijního ústavu v Praze ku provádění pensijního pojištění v obvodě československého státu. Již z celkové struktury vztahů mezi nově vzniklým státem československým a Rakouskem po státním převratu vyplýval zřejmě závazek zaměstnavatelů platiti za pojištěnce v úvodu československého státu zaměstnané, nadále premie Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze i bez výslovné výzvy pražského Všeobecného pensijního ústavu (§ 5, odst. 6, zákona o pensijním pojištění), Stejně nemůže býti sporu o tom, že podle povahy pensijního pojištění, jakožto veřejno-právního, nuceného pojištění, jakou i podle striktních předpisů zákona samého - vesměs předpisů cogentního rázu - (§§ 32.-38.). Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze musí se dostati plné úhrady za dávky u něho pojištěné, že tudíž premie musejí býti zaplaceny v plném rozsahu zákona stanoveném, tudíž od rozluky měny v měně československé a nikoli do cizozemska v měně cizího státu. Tato stěžejní zásada pensijního zákona nepřipouští výjimek.

Přes to někteří zaměstnavatelé nepřihlásili své zaměstnance u příslušné zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu, nýbrž ponechali je v pojištění u náhradních ústavů vídeňských a platili za ně pojistné ave znehodnocené měně rakouské.

Chtěje ulehčiti přechod do nových poměrů. Všeobecný pensijní ústav ujednal s náhradními ústavy rakouskými, že - až do další úpravy - pensijní pojištění pojištěnců v Československé republice zaměstnaných, od 31. prosince 1918 u nich prováděné, bude považováno za pojištění k věrné ruce na účet Všeobecného pensijního ústavu v Praze, jemuž se vyúčtují vyhnané premie a vyrozuměl zaměstnavatele, že nebude od nich vyžadovati zapravení premií, pokud tyto byly u rakouského náhradního ústavu zaplacený a budou s ústavem vyúčtovány.

Trak se také stalo.

Pokud však částky, složené tuzemskými zaměstnavateli u rakouských náhradních ústavů v rakouské měně nestačily k úhradě zákonných premií, byl Všeobecný pensijní ústav nejenom oprávněn, nýbrž i povinen, vyžadovati a vymáhati doplatky, ježto aby převod méně hodnotných premií bez dalšího doplatku projevil své účinky v neprospěch pojištěnců, což by odporovalo ustanovení § 79, pensijního zákona; bylo by ostatně neodůvodněným obohacením těchto zaměstnavatelů oproti ostatním, aby premie placené jimi ve měně znehodnocené, za zákonnou v tuzemsku neuznané, byly příjímány jako platy ve měně československé, a aby se tudíž zákonné své povinností (srv. §§ 32.--38. p. z.) zprostili placením hodnotně menším nežli ostatní zaměstnavatelé.

Nemohu proto zaříditi, co páni interpelanti v závěru své interpelace žádají.

V Praze dne 10. dubna 1925.

Ministr sociální péče:

Dr. Winter, v. r.

II/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelací poslance Křepka a druhů,

že českolipský berní úřad žádá remunerace od obecních úřadů (tisk 5032/V).

Poněvadž podle obecních řádů stanovících, že obecní přirážky mají vybírati titíž orgánové a těmitéž prostředky, jako daně státní, příslušelo berním úřadům - jak svědčí i rozhodnutí býv. správního soudu z 20./3. 1906, č. 3285 - pouze vybírání obecních přirážek, kdežto repartovati je byly povinny obce samy, dostávali berní úřednicí od obcí, které si daly repartici přirážek ku daním reálním prováděti hernami úředníky (v mimoúředních hodinách), zvláštní odměny.

O tomto zařízení sluší hledati příčinu žádostí berního úřadu českolipského, jež je předmětem interpelace.

Ministerstvo financí, přihlížejíc k ustanovení § 42. zákona ze dne 12. srpna 121, č. 329 Sb. z. a n., dle něhož patří i výpočet přirážek k úkolům berních úřadů, naznačilo již v r. 1922 v konkretním případě zemským finančním úřadům, že odměňování repartice obecních přirážek je neoprávněno.

Vynesením pak z 25. února 19,25, č. j. 149459/18725/22 bylo Zemské finanční ředitelství v Praze znovu upozorněno na neoprávněnost zmíněného odměňování a vyzváno, aby povolování odměn na repartici obecních přirážek ihned zastavilo.

Současně činí ministerstvo financí opatření, aby v příčině neoprávněné žádostí berního úřadu v Čes. Lípě byla zjednána náprava.

V Praze dne 14. března 1925.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

III/5153 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékese a druhů

o zrušení rodinných přídavků příp. drahotních příspěvků na dětí státních zaměstnanců (tisk 4793/V).

Nezbytně nutné úspory v rozpočtu státním donutily vládu, aby upravila rodinné přídavky způsobem, jak došel výrazu v zákoně ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. Vláda berouc zřetel na finanční poměry státu, jež vyžadují i v oboru osobních nákladů největší úspornosti, předložila zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě, jehož § 3, odst. 3, ukládá vládě, aby v souvislosti s provedením úkolů; uložených .jí tímto zákonem, předložen byl návrh zákona upravujícího požitky stáních zaměstnanců. Proto také nehodlá vláda uvésti rodinný přídavek státních zaměstnanců do stavu před 1. lednem 1923, tím méně může obnosy již sražené vrátiti, ježto by to odporovalo platným zákonům a bylo v naprostém rozporu se železnou nutností, šetřiti ve státní správě. Pokud za daných okolností bylo možno, bylo určité zlepšení hmotných poměrů státním zaměstnancům zajištěno ve formě odměn zákonem čís. 289/1924 Sb. z. a n. ze dne 22. prosince 1924.

Pokud jde o vyrovnání nesrovnalostí vzniklých bodem II. § 6. zákona čís. 394/24 podrobí vláda tento problém (rodinná neb individuelní mzda), který sahá až na kořeny zásad požitkového systému, úvaze při přípravě návrhu zákona upravujícího požitky státních zaměstnanců. To té doby však vláda nehodlá a v intencích zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě dní nemůže provésti jakýchkoliv změn na zákoně ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 Sb. z. a n. Pokud zákon ten připouští výklady na prospěch zaměstnance, státní správa postupuje liberálně, ovšem jen v těch případech, kdy to není v rozporu s úmyslem zákonodárcovým.

V Praze dne 24. února 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný, v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

IV/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra věcí zahraničních, národní obrany a spravedlnosti

na interpelací poslance dr. Körmendy-Ékesa a soudruhů

ve věcí tak zv. polsko-maďarských, pokud se týče rusínsko-maďarských legií (tisk 4226/XIX).

K výše uvedené interpelaci se sděluje, že zprávy o maďarsko-rusínské legií nejsou elaborátem jakýchsi domnělých vyzvědačů, jak se v interpelaci uvádí, nýbrž že pocházejí z pramenů zcela spolehlivých, totiž z výpovědí zatčených příslušníků a zběhů této legie. Takto získaný materiál dává cellem přesný obraz o vzniku a vývoji těchto organisací.

Zastupitelské úřady v cizině i bezpečnostní úřady vnitrostátní mají přirozenou povinnost sledovati všechny proudy, které ohrožují bezpečnost státu a jsou zákonem vázáný učiniti příslušnému soudu oznámení, mají-li důvodné podezření; že jde o trestný vin.

Maďarsko-slovenská legie a její součást maďarsko-rusínská legie byly formálně rozpuštěny v polovině listopadu 1921.

V Praze dne 3. března 1925.

.Ministr věcí zahraničních:

Dr. Ed. Bereš v. r.

Ministr národní obrany:

Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

V/5153.

Odpoveď

ministra školstva a národnej osvety

na interpeláciu posl. Andreja Hlinku a spoločníkov

vo vecí reformného reálneho gymnázia v Košiciach (tíik 4990/XI).

Akonáhle bola štátna školská správa upozornená na pomery na štátnom dievčenskom reformnom reálnom gymnáziu v Košiciach a v jeho internáte, dala vec prísne a podrobne vyšetriť.

Po stránke osobnej nemohlo dôjsť k ďalšiemu zakročeniu, lebo bývalý správca ústavu podľa úmrtného listu, potvrdeného úradným lekárom, umrel sebavraždou.

Po stránke vecnej urobila štátna školská správa ihneď opatrenie, aby peňažný schodok, ktorý sa objavil, bol zaistený.

Štátna správa školská venuje vždy plnú pozornosť školským pomerom, najmä na Slovensku, a urobí vždy príslušné opatrenia, ak sú tieto potrebné k náprave veci, nemajúc naprosto príčiny, aby hádam kryla neprístojnosti, ktoré by sa vyskytly.

Nakoľko ide o profesora Alberta Wallu, poukazujem na odpoveď čís. tlačiva 1720, danú na interpeláciu čís. tlačiva 963.

V Prahe dňa 17. marca 1925.

Správca ministerstva školstva a národnej osvety

Dr. Markovič v. r.

VI/5153.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance H. Tausika, J. Hakena a druhů

ve věcí křiklavě nesprávného ustanovení podplukovníka Wollmanna přednostou vojenské prokuratury v Košících (tisk 3917/IV).

Podplukovník justiční služby Josef Wollmann byl před převratem zeměbraneckým justičním referentem vojenského velitele v Litoměřicích, Ve funkcí té nezúčastnil se ani jako žalobce, ani jako člen soudu, před nímž byla projednávána tak zvaná rumburská vzpoura. Rovněž nezúčastnil se soudního vyšetřování této vzpoury, poněvadž soudní řízení dělo se podle náhlého práva, takže podle § 441, voj. tr. ř. žádného vyhledávacího řízeni nebylo.

Po převratu sloužil nějaký čas u likvidačního ministerstva války ve Vídni. Dne 27. března 1919 podal přihlášku do československé armády, jejíž vyřízení bylo spojeno s průtahy, jelikož bylo sporné jeho státní občanství. Osobní a stížnostní komise rozhodla ťcizinec - neprojednánoŤ. Dne 23. července 1920 byla však přihláška u revisní komise vyřízena s návrhem ťvyhovuje v aktivitě s podmínkou, že prokáže, že jest československým státním občanemŤ, Jmenovaný zatím podal 26. února 1926 žádost o povolání do činné služby vojenské v Československé republice. Ministerstvo národní obrany přidělilo ho dne 11. srpna 1920 provisorně vojenskému prokurátorovi v Košicích, když revisní komise nečinila námitek proti jeho přidělení.

Od 1. května 1921 byl Wollmann vojenským prokurátorem v Košících a po celou dobu své činnosti osvědčil se jako pilný a svědomitý pracovník. Když podplukovník Wollmann nesporně prokázal státní občanství, nemohla revisní komise po prostudování trestních opisů a na základě výsledku vlastního šetření rozhodnouti jinak o jeho přihlášce do armády, nežli příznivě. Nález revisní komise byl pak ministerstvem národní obrany potvrzen, při čemž uplatnil se i další nový důvod, t. j., aby bylo podplukovníku Wollmannovi umožněno odejíti do trvalé výslužby. Otázka jeho pensionování se současně projednává. Bude o ní v nejkratší době definitivně rozhodnuto.

V Praze dne 3. dubna 1925.

Ministr národní obrany:

Udržal v. r.

VII/5153.

Odpověď

ministra železnic

na interpelací poslance Blažka, J. Kříže a soudruhů

o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a k 1. červenci 1924 (tisk 5040/II).

Pravidla pro intimaci a přímou stabilisaci provisorních zaměstnanců v oboru státní správy železniční k termínům 1. ledna a 1. července 1924 byla vydána výnosem ministerstva železnic ze dne 7. října 1924, číslo 46.202, kterým bylo všem ředitelstvím státních drah uloženo, aby zmíněná personální opatření provedla v mezích volných, normovaných míst.

Tato podmínka intimace a přímé stabilisace zaměstnanců, která jest samozřejmým předpokladem řádného personálního hospodářství, poněvadž by jinak vznikl přebytek zaměstnanců definitivních, nebyla zrušena žádným zákonným předpisem upravujícím poměry státních zaměstnanců. Neporušuje tedy citovaný výnos ministerstva železnic žádného zákonného předpisu, zvláště když normování potřeby zaměstnanců v oboru státní správy železniční bylo provedeno co nejpečlivěji nejen vzhledem k nutným zájmům služby a hospodárnosti, ale i se zřetelem k zákonu o osmihodinové době pracovní. Nehledíc ani k tomu, že by intimací a stabilisací zaměstnanců nad normovanou potřebu, jak již bylo řečena, vznikl přebytek zaměstnanců definitivních, nemůže ministerstvo železnic povoliti tuto výjimku již, proto; že by to bylo v příkrém rozporu se zákonem a nařízením o vedení podniku státních drah podle zásad obchodního hospodaření.

Pravidla pro intimaci a přijmou stabilisaci provisorních zaměstnanců k termínům 1. ledna a 1. července 1925 budou teprve vydána, a bude o nich jednáno také s ústředním výborem důvěrníků při ministerstvu železnic.

V Praze dne 21. dubna 1925.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.

VIII/5153.

Odpověď

ministra pro zásobování lidu

na interpelaci poslance F. Horáka a druhů

o odepsání pokut předepsaných Okresním obilním úřadem pro Velkou Prahu pražským velkopekárnám (tisk 5050/II).

K podnětu ministerstva pro zásobování lidu předepsal okresní obilní úřad pro Velkou Prahu v roce 1422 několika pražským velkopekárnám náhradu za přepečenou mouku, to jest za mouku, kterou tyto velkopekárny vykázaly okresnímu obilní-mu úřadu jalo dodanou pro veřejné zásobování, aniž byl výdaj kryt ústřižky chlebenek odevzdanými těmito pekárnami.

U těchto případech nešlo tudíž o ťpokutyŤ a náhrady většinou nedosahovaly výše uvedené v interpelaci. Tak činila náhrada u firmy:

při čemž firma Zátka uplatnila proti státu zároveň protipohledávku mnohem vyšší.

Ministerstvo pro zásobování lidu neodepsalo tyto náhrady na nátlak svazu velkoprůmyslníků, ale musilo předpoklady pro předpis náhrady v naznačené výší přezkoumati instanční cestou, nehol velkopekárny proti předpisům náhrad se odvolaly. Poněvadž zjištění pevného základu pro definitivní rozhodnutí naráželo na veliké obtíže z částí nepřekonatelné, došlo ministerstvo pro zásobování lidu k přesvědčení, že jest záhodno tyto sporné případy s podniky vyrovnati kompromisní cestou tak, že firmy složí dobrovolně percentuelní část náhrady, načež se zastaví další řízení.

Ministerstvo po zásobování lidu ukončilo již několik případů uvedeným způsobem a hájilo při tom v plné míře zájmů státních.

Několik případů se ještě projednává.

Pokud se týče nejdůležitějšího případu firmy Odkolek, nedošlo dosud k vyrovnání, ježto tento podnik podal proti opatření správního úřadu žalobu na soud. V dalším jednání bude pokračováno, až soud vynese své rozhodnutí.

V Praze dne 14. dubna 1925.

Ministr pro zásobování lidu:

Dr. Franke v. r.

IX/5l53 (původní znění).

Odpověď

vlády

nit interpelací poslanců dra W. Feierfeila a druhů

o nouzové akci pro Rudohoří (tisk 4885/X).

K uvedené interpelaci sděluje se toto:

Po zajištění finančních prostředku pro postižené živelními pohromami v roce 1924 nařídilo ministerstvo zemědělství zemské správě politické v Praze, aby zahájila ve všech postižených okresech, tedy též v Rudohoří, státní podpůrnou akcí.

Dle zjištění rozsahu škod a dle potřeby pomoci postiženým z veřejných prostředků, bude pomocná akce Zemskou správou politickou v Praze provedena i v oblasti Krušnohorské v rámci finančních prostředků, jež jsou pro území Čech na provedení nouzové akce k disposicí. Podpora má býti poskytnuta hlavně ve formě jarního osiva u těch zemědělců, kteří živelní pohromou byli vážně na hospodářské existenci ohroženi. Akce tato je založena na podkladě širším, než akce, jíž dle platných předpisů prováděti by mohlo ministerstvo vnitra, takže se postiženým může dostati podpory i v těch případech, ve kterých by ministerstvo vnitra podpory poskytnouti nemohlo.

Vzhledem k tomu upustilo ministerstvo vnitra od zahájení nouzové akce ve vlastním oboru působnosti.

Ohledně požadavku, aby byl povolen! odpis daní, třeba poukázati na to, že pokud jde o daň pozemkovou a případně také o daň z příjmu, bylo podle platný-li zákonných ustanovení poškozeným volno, aby školu včas u úřadů oznámili a nárok na slevu daně uplatnili. Zjistí-li se na podané žádosti neb oznámení, že škoda dosáhla takového rozsahu, že nárok na odpis daní dle platných zákonných předpisů jest odůvodněn, poskytne se poškozeným příslušného odpisu.

Při tom dlužno poznamenati, že ministerstvem financí byla učiněna již opatření, aby podřízené úřady i v letošním roce, stejně jako v létech minulých, braly patřičný zřetel na poměry živelními pohromami způsobené a aby při projednávání žádostí za odpis daní a za poskytnutí úlev při placení a vymáhání daní postupovaly s urychlením a blahovolně.

Pokud pak jde o poskytnutí slevy nu dovozném, nelze poskytnouti žádných úlev na dovozném, kterých se interpelace domáhá.

Podotýká se však, že nový nákladní tarif československých státních drah, platný od 1. března 1924, obsahuje vedle všeobecného snížení dopravní daně, některých zvláště zlevněných sazeb a kromě deklasifikace též propočítání sazeb v přepravě po tratích kmenových státních drah a zestátněných drah Ústecko-Teplické a Buštěhradské, procházejících kraji postiženými neúrodou. Mimo to jsou v něm stanoveny zvláštní výjimečné tarify čís. 9, 11, 15 až 18 pro potřeby zemědělského hospodářství (brambory, uznaná osiva a sád se 40%ní slevou, různé druhy hnojiv a surovin k výrobě strojených hnojiv), což vše i s 50%ní tarifní slevou dovozného pro přepravu bramborů k výživě obyvatelstva a s 15%ní slevou pro přepravu ovoce čerstvého značí podstatné úlevy proti dřívějším sazbám. V příčině o požadavku vydatného dovozu uhlí podotýká se, že se vozí uhlí při možností volného odběru z dolů vždy nejbližších, za poměrně nízké dovozné. Železniční tarify, jež ostatně byly od 1. července 1924 sníženy pro přepravu uhlí z pánve falknovské nejsou tedy překážkou vydatnému dovozu uhlí. Konečně nutno se též zmíniti o tom, že obyvatelstvo vyšších poloh (vyjma závody průmyslové) topí skoro výhradně dřívím, jehož jest tam dostatek.

V.Praze dne 18. dubna 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

X/5153.

Odpoveď

ministra školstva a národnej osvety

na interpeláciu poslanca Ant. Hancku a spol.

vo veci zneužitia školskej moci štátnym školským inšpektorom v Lučenci (čís. tlačiva 5013/VII).

školský inšpektor v Lučenci pri vyšetrovaní v interpelácii spomenutého prípadu vyhlásil, že jeho zásadou je, nevmiešovať sa do učiteľských spolkov a ich záležitostí a že vo veci nemal toho úmyslu, ktorý mu interpelácia dáva. Za takéhoto stavu niet dôvodu k nejakému zakročeniu.

V Prahe dňa 15. apríla 1925.

Správca ministerstva školstva a národnej osvety:

Dr. Markovič v. r.

XI/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelací poslanců Josefa Patzela, dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feirfeila a druhů

jak se zachovaly politické úřady k výletu německých vysokoškolských studentů do Ústí n. L. (tisk 5013/X).

Čtenářský a řečnický spolek německých vysokoškolských studentů ťGermaniaŤ v Praze ohlásil okresní správě politické v Ústi n. L, svým přípisem, datovaným v Praze dnem 1. prosince 1924 a dne 2. prosince 1924 došlým, že hodlá ve dnech 5.-7. prosince podniknouti studijní cestu se společenskými zábavami: do Ústí n. L.

Spolek ťGermaniaŤ podal oznámeni k zájezdu opožděně, t, j, méně nežli celé 3 drny před zájezdem, jak to předpisuje § 2, zákona shrom. ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z, a na žádosti nebylo u podpisu žadatelů vůbec uvedeno, jaké funkce ve spolku zastávají a jsou-li tedy oprávnění za spolek podepisovati; již z těchto formálních důvodů mohla žádost býti zamítnuta.

Zájezd měl však účel demonstrativní, jak vidno bylo zejména ze zpráv, otištěných v časopise ťAussiger TageszeitungŤ ze dne 22. listopadu 1924 a ze dne 3. prosince 1924, v nichž mluví se zřetelně o uspořádání pochodu v uzavřených řadách městem k tělocvičně v den příjezdu vysokoškolských studentů do Ústí n. L., a o pořádání buršáckého bumlu dne 7. prosince 1924 na 12. hod, dopoledne projev německých politických stran v Ústí n. L. za přeložení pražských německých vysokých škol. Z obou časopiseckých zpráv je patrno, že účel zájezdu byl zcela jiný, než vědecká exkurse.

Proti pořádání tohoto zájezdu ohradily se co nejrozhodněji místní české organisace, neboť shledaly vzhledem k uvedeným novinářským zprávám v zamýšleném zájezdu provokaci českého obyvatelstva a vyslovily důvodné obavy, že bude klid a pořádek v Ústí n. L. porušen, nebude-li zmíněný zájezd zakázán.

Okresní správa politická v Ústí n. L, zakázala vzhledem ku shora uvedeným okolnostem svým výměrem ze dne 2. prosince 1924, čís. 75.732, projektovaný zájezd spolku ťGermaniaŤ a výměr ten byl rozhodnutím zemské správy politické v Praze ze dne 5. prosince 1924, čís. 516.201, 8 D-4443/2, potvrzen. Zákaz byl odůvodněn ustanovením §u 6, shora citovaného zákona shromažďovacího, poněvadž byla důvodná obava, že pořádáním zájezdu mohla by býti ohrožena veřejná bezpečnost. Vzdor tomu, že zájezd byl okresní správou politickou zakázán a odvolání ze zákazu zemskou správou politickou v Praze zamítnuto, podnikl spolek ťGermaniaŤ přece zájezd do Ústí n. L., kdež v uvedených dnech korporativně vystupoval. Okresní správa politická v Ústí n. L. vydala dne 5. prosince 1924 v zájmu zachování veřejného klidu a pořádku vyhlášku, kterou zakázala všeobecně nositi studentské čapky, stuhy a odznaky. K tomuto opatření byla okresní politická správa dle ustanovení § 22, a 35., hlavy A ministerského nařízení ze dne 19. ledna 1853, čís. 10 ř. z., oprávněna a povinna vzhledem k tomu, že přes zákaz zájezdu němečtí vysokoškolští studenti do Ústí n. L. přijeli a studentské čapky, stuhy a odznaky nosili, nač si též české obyvatelstvo jako na provokaci stěžovalo.

Veřejná schůze lidu v ústecké tělocvičně konaná dne 7. prosince 1924 byla svolána německými politickými stranami v Ústí n. L, a schůze súčastnili se též němečtí vysokoškolští studená, kteří vzdor všeobecnému zákazu nošení studentských odznaků a barev na této schůzí, byli opatření studentskými odznaky a barvami.

Vzhledem k uvedenému zákazu jednal na schůzí vyslaný vládní zástupce zcela správně, že nařídil na této schůzi odložiti studentské odznaky a schůzí rozpustil, když tento jeho rozkaz nebyl respektován, a když se též cizinec - říšsko-německý student - začal míchati do, našich vnitřních poměrů. Toto opatření jest odůvodněno § 13, odst. 2, zákona shromažďovacího.

Průvod, který po rozpouštění schůze měl se konati po náměstí ústeckém, byl pořádán bez úředního povolení oproti znění §u 3, zákona shromažďovacího, a byl tedy jako protizákonný úředníky a četnictvem zamezen, resp. rozpuštěn ve smyslu §u 13, odst. 1, a 15, zák. shromažďovacího.

Tímto jednáním porušil dotčený spolek hrubě veřejný řád, musím tedy postup okresní správy politické v Ústí n. L, a její orgánů označiti jako správný, v zájmu veřejného pokoje a řádu nudný a zákonem zcela odůvodněný.

V Praze dne 20. dubna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XII/5153 (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na interpelací poslanců dra Hanreicha, Böhra a druhů

o stavu zahraniční politiky (tisk 5115).

Dne 1. dubna 1925;podal jsem v zahraničním výboru senátu a dne 2 dubna 1925 v zahraničním výboru poslanecké sněmovny exposé o stavu zahraniční politiky a v rozpravě, která se na můj výklad navázala, byty všechny otázky, jichž se interpelace dotýká, probrány.

Domníváme tudíž, že jsem požadavku vznesenému v interpelaci pánů poslanců dra Hanreicha, Böhra a druhů vyhověl.

V Praze dne 8. dubna 1925.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Ed. Beneš v. r.