XIII/5056 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Krause a druhů
o vzrůstajících nehodách na československých železnicích (tisk 4903/XI),
a na interpelaci poslance Krause a druhů
o nových nehodách na československých státních drahách a o dopravních poměrech na Ústecko-Teplické dráze (tisk 4952/IX).
Především jsem nucen konstatovati, že neodpovídá skutečnosti, jako by vážné nehody vyskytovaly se na československých státních drahách v míře neobvykle značné. Jakkoli jest každá nehoda na železnici velice politováníhodná, přece nutno objektivně uznati, že vážné nehody jsou právě na státních drahách poměrně velmi řídké, a že ojedinělé případy přirozeně nesmějí býti nikdy generalisovány. I když se někdy vyskytnou na státních drahách nehody, nemají pravidelně žádných zvláštních důsledků pro cestující obecenstvo. Dovoluji si tu jen jako na příklad upozorniti na neštěstí velikého rozsahu, jaká se v poslední době několikráte po sobě vyskytla na německých říšských drahách. Porovnání s našimi státními drahami musí tu dopadnouti velmi příznivě, ježto ohrožení bezpečnosti cestujícího obecenstva jest té doby na našich drahách poměrně značně menší.
Pokud jde o nehodu u Německého Jablonného 28. října 1924, musím na základě bezvadně zjištěných fakt konstatovati, že nehodu zavinil službu konající strážník tratě, který jest zřízencem bývalé Ústecko-Teplické dráhy. Nezdůrazňoval bych této okolnosti, ježto posuzuji všechny železniční zaměstnance podle jejich služebního výkonu a nikoli podle toho, jaké jsou národnosti nebo kde svojí služební dráhu nastoupili, avšak musím tak v tomto případě učiniti, ježto interpelace vytýká zaměstnancům české národnosti, že z neznalosti poměrů trati srážky zaviňují.
Výpravčí vlaků v Německém Jablonném dal zcela správně a podle předpisů příslušnou zvonkovou návěsť, která byla také všude správně slyšena. Strážník trati tvrdí ovšem, že zvonkovou návěsť neslyšel. Avšak i tak dopustil se těžkých provinění proti dopravním předpisům ačkoliv totiž viděl vlak se blížiti, nespěchal mu vstříc, aby dal návěsť ťstůjŤ, nýbrž běžel spustiti závory, což však učiniti nemohl, ježto právě přejížděl po přejezdu vůz s dlouhým dřívím. Strážník trati místo, aby podle své povinnosti dával opětně návěsť ťstůjŤ, pobízel vozku, aby co nejrychleji přejel, čímž ovšem srážku přímo zavinil.
Pokud jde o vyšinutí stroje nákladního vlaku v Dubičné 20. listopadu 1924, bylo vyšinutí přivoděno neúplným přilehnutím hrotnice výměnové na opornici. Není zde žádného zavinění železničních zaměstnanců, ježto podobným zjevům nelze vždy zabrániti mají totiž svůj původ pravidelně v povaze materiálu. Doprava byla tím ovšem na trati Úštěk-Blíževedly přerušena na více nežli 4 hodiny. Vyšetřováním bylo zjištěno, že skutečně železniční zaměstnanci neoznámili včas a určitě cestujícímu obecenstvu, že doprava jest přerušena, a že některé vlaky budou značně zpožděny. Proti zaměstnancům, jejichž povinností to bylo, zakročí ředitelství přísně podle platných předpisů.
Pokud jde o nehodu v Krásném Poli-Horní Chřibské, nelze míti žádných pochybností, že zavinil ji kočí povozu sám. Závory na přejezdu byly spuštěny právě v okamžiku, když kočí přejížděl po přejezdu. Vinu nelze příslušnému zaměstnanci železničnímu nijak přikládati, ježto obsluha hradel děje se ze vzdálenosti téměř 200 m, takže nebylo lze v panující tmě vůbec viděti, zda přejezd jest volný či ne. Ostatně kočí mohl se srážce zcela dobře vyhnouti, kdyby byl s povozem couvl mimo koleje a nesnažil se nadzvednouti druhou závoru, která byla již spuštěna. Ani strojvůdce, nijak na srážce nemá viny, ježto bylo technicky vyloučeno vlak na příliš krátkou vzdálenost náhle zastaviti.
Měl jsem již jedenkráte příležitost zdůrazniti, že státní železniční správa neodstraňuje starých zaměstnanců z býv. Ústecko-teplické a Buštěhradské dráhy. Noví zaměstnanci jsou dosazováni na místa na těchto drahách pouze tenkráte, je-li nutno uprázdněné místo obsaditi. Avšak z případů, které jsou v interpelacích uvedeny, je patrno, že noví zaměstnanci nijak nezhoršují dopravní bezpečnost na těchto tratích. Všeobecně jsem se přesvědčil, že služba jest konána na těchto tratích řádně a spolehlivě.
Stížnosti cestujícího obecenstva na nevyhovující osobní vozy na tratích býv. Ústecko-teplické dráhy jsou státní železniční správě dobře známy. Přiznávám bez obalu, že jsou z velké části odůvodněny. Avšak nelze žádati na státní správě železniční, aby v krátké době několika roků odstranila veškeré nedostatky, které byly na tratích Ústecko-teplické dráhy a Buštěhradské železnice za jejich soukromé správy. Souprava vlaku číslo 905 na trati Teplice-Liberec byla od počátku roku 1925 značně zlepšena, ježto byl rozmnožen počet vozů s elektrickým osvětlením. Výměna osobních vozů, které úplně nevyhovují, bude se moci díti pouze postupně, jak budou dodávány nové objednané vozy.
Upozorňuji však, že ani v těchto nedostatcích osobní dopravy nelze spatřovati žádné úmyslné opomíjení tratí, které probíhají územím s většinou německého obyvatelstva. Jak jsem již nahoře uvedl, jde vesměs o vozy, které na těchto tratích obíhaly již před zestátněním obou hlavních soukromých drah kromě toho jsou podobné nedostatky i na jiných tratích státních drah, které probíhají kraji výlučně českými. Státní železniční správa má všeobecně značný nedostatek osobních vozů, takže musí si vypomáhati i vozy starého typu, které lze vyměňovati za nové pouze postupně.
V Praze dne 14. února 1925.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
XIV/5056.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca Jozefa Siváka a spoločníkov
vo veci riešenia divadelnej otázky na Slovensku vo smysle slovenskom (tisk 4952/XIV).
Majiteľom koncesie Slovenského Národného Divadla v Bratislave je Družstvo S. N. D, ktoré výhradné prevádzanie hier odovzdalo smluvne so všetkými právami a povinnosťami Oskárovi Nedbalovi od 1. augusta 1923 do 31. júla 1926.
Právoplatnú koncesiu a podľa nej smluvené súkromné záväzky nemôže zrušiť štátna školská správa, taktiež táto nemôže dať do iných rúk ani prevádzanie hier.
Krajinské divadlo české v Prahe nedostáva žiadnych priamych podpôr štátnych.
Prezkúšať spôsobilosti hercov a určovať podmienky v tom smere vzhľadom na stav v odstavci 1 a 2 nenie vecou školskej správy.
Zakazovať divadelné hry nepatrí do oboru ministerstva školstva a národnej osvety,
V Prahe dňa 21. februára 1925.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr. Markovič v. r.
XV/5056.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca Floriana Tománka a spol.
o nápadnom preložení Slovenských profesorov na maďarské ústavy (tisk 4952/XIII).
Jazyk štátny je na maďarských stredných školách podľa zákona zo dňa 8. júna 1923, čís. 137 Sb. z. a n. povinným predmetom. ktorému však nemôžu vyučovať profesori - Maďari nakoľko neznajú štátneho jazyka.
Taktiež je potrebné náležitým spôsobom sa postarať aj o vyučovanie československým dejinám.
Preto je nutné, aby na tých školách vyučovali aj profesori - Slováci, ktorí znajú jazyka vyučovacieho.
Z dôvodov jazykovej kvalifikácie je potrebné, aby profesorom - Slovákom bola sverovaná pedagogická a administratívna správa maďarských ústavov.
V škol. roku 1924/25 je na Slovensku na stredných školách 64 maďarských tried. na ktorých pôsobí 24 profesorov - Slovákov. Niektorí z nich boli tam ustanovení na vlastnú žiadosť. V poslednom čase boli preložení z československého ústavu na maďarský len traja profesori - Slováci, ale z maďarského ústavu na československý štyria.
Zo spomenutých dôvodov nemôžu byť predbežne profesori - Slováci preložení s maďarských ústavov na ústavy československé.
V Prahe dňa 25. februára 1925.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr. Markovič v. r.
XVI/5056 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů,
aby byl uveřejněn pracovní program státního pozemkového úřadu pro rok 1924 (tisk 4606/II).
Dle druhého pracovního programu státního pozemkového úřadu byla zařazena veškerá zabraná půda, pokud na ní nebyla reforma pozemková již provedena. Pořadí, ve kterém se přistupuje k přejímání půdy na jednotlivých objektech, určuje presidium úřadu a schvaluje správní výbor. Pracovní program na r. 1924 nebyl publikován proto, že ani zákon ani nařízení k němu se vztahující publikace nepředpisuje a ježto publikace programu nemá pro interesenty významu, neboť o publicitu přídělového řízení na základě prováděného pracovního programu jest postaráno.
Vláda nemá proto důvodu postarati se o to, aby státní pozemkový úřad uveřejnil pracovní program aspoň rok napřed, neboť není zákonného předpisu, který by takové vyhlašování programu nařizoval, a jeho publikace vzhledem k uvedenému nejeví se ani vhodnou ani potřebnou.
V Praze dne 2 března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
XVII/5056 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče, ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o nutné po libereckému útulku pro mrzáky (tisk 4886/III).
V roce 1923 byla v jistém periodickém časopise libereckém uveřejněna zpráva, že v ústavu ťKrüppelheimŤ v Liberci bylo nalezeno skladiště zbraní, určených pro politický převrat. Ježto ve věci bylo zavedeno úřední šetření, bylo s vyřízením žádosti za povolení státní subvence ministerstvem sociální péče v roce 1923 vyčkáno, až úřední řízení bude skončeno.
Úředním šetřením, jež ukončeno bylo v roce 1924 bylo zjištěno, že zpráva o nálezu zbraní v ústavu je nepravdivá. Byla proto žádost ústavu tohoto za povolení státní subvence pro rok 1924 ministerstvem sociální péče příznivě vyřízena. Při vyměření subvence byl vzat zřetel na to, že ústavu v roce 1923 se státní subvence nedostalo a byla proto za rok 1924 povolena zvýšená subvence 30.000 Kč.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy udělilo útulku mrzáků v Liberci státní podporu 25.000 Kč v březnu 1922. Nová žádost ústavu o podporu předložena byla v červnu 1923, o níž zavedeno bylo příslušné řízení, jež bylo skončeno v lednu 1924.
Pro jiné naléhavější úkoly, které nedovolily, aby též jiné, větší a skrovněji vybavené české instituci - Jedličkovu ústavu v Praze - v roce 1924 byla podpora udělena, nemohla býti ústavu libereckému v minulém roce z prostředků ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy subvence povolena.
V Praze dne 5. února 1925.
Ministr sociální péče:
Habrman v. r.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Šrámek v. r.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
XVIII/5056 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Hoffmanna, Schäfera a druhů
o zrušení německé obecné školy v Karlově (tisk 4975/I),
a interpelaci poslanců Dra Spiny, Dra Schollicha, Dra W. Feierfeila, Simma, Dra Kafky a druhů
v téže věci (tisk 4975/II).
Výnosem ze dne 18. října 1924, o němž se interpelace zmiňuje, zrušil místopředseda zemské školní rady v Praze obecnou školu s německým jazykem vyučovacím v Karlově, poněvadž další její trvání nebylo odůvodněno počtem žactva, neboť dítek do této školy ve školním roce 1924/25 skutečně docházejících bylo pouze 19.
Okolnost, že do německé školy v Karlově docházely kromě 6 dítek ryze německého původu též dítky národnosti české, byla ve výnosu tom pouze vytknuta, a to tak, že stylisticky i formálně jest výtka ta od rozhodnutí a jeho zákonného odůvodnění odloučena, takže jest zřejmo, že není součástí odůvodnění zrušovacího rozhodnutí a že důvodem ke zrušení školy v Karlově byl fakt, že škola měla pouze 19 dítek, nikoliv však zřetel na národnost dětí.
K tvrzení interpelace, že zrušením zmíněné školy porušeno bylo také právo německých obyvatelů v Karlově, zaručené podle § 131 ústavní listiny, podotýkám, že předpis ten porušen nebyl, ježto všeobecná úprava vyučovací zaručuje zřízení školy obecné toho neb onoho jazyka jen v tom případě, je-li aspoň 40 dětí školou povinných.
Stížnost, kterou do zrušovacího výnosu podala místní školní rada v Karlově, byla ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuta jako neodůvodněná, poněvadž zrušená škola měla pouze 19 dětí a naříkaný výnos tedy nevybočil z mezí předpisu § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n.
Není důvodu, aby ministerstvo školství a národní osvěty samo uvažovalo o zřízení obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Karlově podle zákona čís. 189 Sb. z. a n. ex 1919.
V Praze dne 21. února 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
XIX/5056 (původní znění).
Dodatečná odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Dra Keibla a druhů
o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům (tisk 4551/I).
V odpovědi (tisk 4904/VIII) na shora uvedenou interpelaci jsem uvedl, že případ Karla Glückseliga, ředitele pošt. úřadů, bytem v Mariánských Lázních bude vysvětlen ve zvláštní odpovědi po skončení právě prováděného vyšetřování. Dovoluji si nyní sděliti na základě tohoto šetření, že ředitel poštovního úřadu v. v. Karel Glückselig zažádal, aby mu bylo povoleno užívati pense v cizině i s drahotními přídavky a to po dobu zimních měsíců. Žádost tuto zaslalo ministerstvo financí ministerstvu pošt a telegrafů 19. června 1923, kam došla 21. června 1923 a byla zaslána odtud 15. srpna 1923 ředitelství pošt a telegrafů v Praze, aby vyšetřilo údaje žadatelovy a zároveň sdělilo, na jak dlouho a zda sám či se svoji manželkou hodlá se uchýliti do ciziny.
Ředitelství po vyšetření podalo 27. září 1923 příslušnou zprávu. Na základě této zprávy bylo požádáno ministerstvo zahraničních věcí dopisem ze dne 23. října 1923 o souhlas k tomu, aby Glückseligovi bylo povoleno užívati odpočivných požitků v cizině a to na dobu od 1. listopadu 1923 do konce dubna 1924. Ministerstvo zahraničních věcí souhlasilo se zamýšleným povolením dopisem ze dne 27. října 1923, který došel ministerstvu pošt a telegrafů 31. října 1923.
7. listopadu 1923 bylo pak o souhlas požádáno i ministerstvo financí. Odpověď došla 20. listopadu 1923 s tím, že straně nebudou po dobu pobytu v cizině vypláceny drahotní požitky.
Povolení užívati pensi v cizině bylo dáno a ředitelství pošt a telegrafů v Praze uloženo 5. prosince 1923, aby o tom žadatele zpravilo. Ředitelství zaslalo vyřízení 18. prosince 1923 zemskému finančnímu ředitelství v Praze k nahlédnutí před vypravením. Toto zaslalo spis 27. prosince 1923 účetnímu oddělení, aby výnos ministerstva pošt a telegrafů provedlo. V té době byla však již pense na leden 1924 poukázána a percipientu v Mariánských Lázních správně vyplacena. Pense za únor 1924 byla poukázána k výplatě prostřednictvím poštovní spořitelny ve Vídni, ale na oznámení percipientovo, že do ciziny neodjede, byla dne 2. února 1924 u poštovního šekového úřadu odvolána a po odúčtování dne 13. března 1924 znovu poukázána k výplatě do Mariánských Lázní. Pense za březen a duben 1924 byla již poukázána pravidelně Karlu Glückseligovi do Mariánských Lázní.
Ojedinělý průtah, který nastal ve vyřízení žádosti Glückseligovy, byl zaviněn nahromaděním se nutných prací v oddělení, kde žádost jmenovaného byla projednávána.
Aby krátkodobé cestování pensistů do ciziny bylo usnadněno a vyřizování žádostí urychleno, vydalo ministerstvo financí vynesení ze dne 25. června 1924, č. 66792/24, jehož obsah uvedl jsem na konci odpovědi shora citované.
V Praze dne 27. ledna 1925
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
XX/5056 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Dra Schollicha, Pittingera, Dra W. Feierfeila, Simma, Dra. Kafky a druhů
o zabrání německé školní budovy v Heřmanicích v okrese hranickém, pro českou menšinovou školu (tisk 3917/V).
Stížnost, kterou podala místní školní rada v Heřmanicích proti v interpelaci zmíněnému výnosu předsedy zemské školní rady v Brně ze dne 1. srpna 1922, čís. 2037 pres.. byla ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuta jako neodůvodněná, pokud se týkala přikázání budovy po zrušené německé škole v Kozích Loučkách německé obecné škole v Heřmanicích, neboť ministerstvo školství a národní osvěty v této části výnosu neshledalo nic nezákonného, ani nezjistilo ve správním řízení podstatných vad.
Pokud však citovaný výnos týkal se umístění české školy obecné v Heřmanicích. byla tato část výnosu zrušena pro nepříslušnost předsedy zemské školní rady.
Poněvadž školní budova v Heřmanicích byla volná, byla ve smyslu § 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. pozměněného zákonem ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 Sb. z. a n., získána nuceným nájmem pro umístění české obecné školy v Heřmanicích a ubytování jejího správce. Domnělého označení německé školy v Heřmanicích jako ťzrušenéŤ v textu příslušného výnosu ministerstva školství a národní osvěty nebylo použito.
O nabídce obce Heřmanic stran prodeje školní budovy v Heřmanicích nemohlo býti rozhodnuto kladně z důvodů stavebně-technických jedná se o stavbu z r. 1851.
Ministerstvo školství a národní osvěty pokládá však dnešní stav umístění české obecné školy v Heřmanicích za přechodný.
V Praze dne 21. února 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
Překlad ad I/5056.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Schweichhart, Leibl, Uhl und Genossen
wegen des das Wohl der Bevölkerung schädigenden Vorgehens des Staatsbodenamtes (Druck 4919).
Die Gesetze über die Bodenreform nehmen darauf Bedacht, daß das Staatliche Bodenamt auch s eine Zustimmung zum Abverkauf der beschlagnahmten Liegenschaften aus freier Hand geben könne. Es widersprechen somit die genannten Verkäufe nicht den gesetzlichen Vorschriften, denn das Staatliche Bodenamt erteil seine Zustimmung in geeigneten Fällen, wenn der Verkauf aus freier Hand den von der Bodenreform verfolgten Zwecken entspricht.
In allen in der Interpellation angeführten Fällen hat das Staatliche Bodenamt zunächst untersucht, ob die Gesuche um Zustimmung zum Abverkauf in der soeben dargelegten Richtung begründet sind. Nach Erhebung des Falles hat das Staatliche Bodenamt zum Verkaufe des Meierhofes in Lechwitz aus freier Hand mit der Bedingung seine Zustimmung gegeben, daß 10 ha vom Hofe weiterhin beschlagnahmt bleiben zum Zwecke einer späteren Zuteilung. Den Großgrundbesitz Landskron beabsichtigt das Staatliche Bodenamt in das Arbeitsprogramm für das Jahr 1925 einzustellen, während der Meierhof in Hobitschau vorläufig dem Eigentümer belassen worden ist und daher das Zuteilungsverfahren nicht eingeleitet wurde. Von dem Großgrundbesitz in Wesseritz wurde dem Eigentümer der Verkauf aus freier Hand an eine person, welche die vom Zuteilungsgesetz verlangte Eignung besitzt, nur rücksichtlich des Meierhofes Skupsch bewilligt, der übrige Grund und Boden befindet sich in der Übernahmsaktion des Staatlichen Bodenamtes. Der Meierhof Bohdalitz ist in das Arbeitsprogramm eingestellt worden. Über den Verkauf des Meierhofes in Kottiken hat das Staatliche Bodenamt keine Entscheidung getroffen, weil ein Gesuch um die Zustimmung zum Abverkauf nicht eingebracht worden ist. Das gleiche gilt von dem Meierhof in Wenussen. Über den Großgrundbesitz Pettersburg ist bisher nicht entschieden worden. Der Meierhof Radimowitz wird vom Staatlichen Bodenamte übernommen und zugeteilt werden. Mit dem in der Interpellation genannten Herrn Holub haben die staatlichen Ämter nichts zu tun. Es handelt sich da um eine Privatperson. Von dem Meierhofe in Sedlnitz werden die Bodenbewerber 8 ha Grund und Boden ins Eigentum übergeben erhalten. Über den Abverkauf von Grundstücken vom Meierhofe Altstadt hat das Staatliche Bodenamt noch nicht entschieden. Vom Meierhofe Kornitz blieben nach dem Aufkauf des Bosens durch Kleinpächter nur 58 ha Boden ohne Gebäude übrig. Die Zuteilungsaktion führt die zuständige Distriktsamtsstelle des Staatlichen Bodenamtes durch. In der Sache der Freigabe der Liegenschaften des Großgrundbesitzers Prášek aus der Beschlagnahme ist das Staatliche Bodenamt gleichfalls genau nach dem Gesetze vorgegangen und es wurden dem genannten Großgrundbesitzer, insoweit es sich um landwirtschaftlichen Boden handelt, nur 186 ha freigegeben.
Im Hinblick auf den tatsächlichen Stand der Sache in den in der Interpellation angeführten Fällen findet die Regierung keinen Anlaß zu irgendeiner Maßnahme.
Prag, am 21. Jänner 1925.
Der Vorsitzende der Regierung:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad II/5056.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Patzel und Genossen
in Angelegenheit des freihändigen Abverkaufes der Hielle u. Diettrich'schen Domänen (Druck 4885/IV),
auf die Interpellation der Abgeordneten Schweichhart, Leibl und Genossen
wegen gesetzwidriger Manipulationen bei Durchführung der Bodenreform (Druck 4892/III),
auf die Interpellation der Abgeordneten Heller, Zierhut, Böllmann und Genossen
wegen Kündigung von Zwangspachtungen durch das Staatliche Bodenamt (Druck 4892/X) und
auf die Interpellation der Abgeordneten Zierhut, Böllmann, Dr. E. Feyerfeil, Budig, Patzel, Dr. Kafka, Stenzl und Genossen
in Angelegenheit des freihändigen Abverkaufes der Hielle u. Diettrich'schen Besitzungen im Saazer Land (Druck 4903/IV).
Die obenerwähnten Interpellationen betreffen durchwegs den der Firma Hielle u. Diettrich gehörigen Großgrundbesitz. Daher antwortet auf dieselben die Regierung unter einem, wie folgt:
Die Nestomitzer Raffinerie als Bevollmächtigte der Firma Hielle u. Diettrich hat mit dem Republikánský Svaz nájemců a statkářů ein Übereinkommen getroffen, nach welchem die erwähnte Firma dem genannten Svaz 14 seiner Höfe verkauft hat. Das Staatliche Bodenamt hat auf das Gesuch der Parteien seine grundsätzliche Zustimmung zum Verkaufe mit dem Vorbehalt erteilt, daß die Höfe Besitz von Mitgliedern des Svaz werden, welche die Eignung für die Zuteilung von Restgütern besitzen, bezw. daß sie in die Hände solcher Personen gelangen, für deren Sicherung das Staatliche Bodenamt nach dem Gesetze zu sorgen hat. Zugleich hat das Staatliche Bodenamt den Vertragsparteien aufgetragen, die Angestellten des Großgrundbesitzes sichern.
Das Staatliche Bodenamt ist nach den Vorschriften des § 12 u. ff. des Gesetzes vom 8. April 1920, S. d. G. u. V. Nr. 329, in der Fassung des Gesetzes vom 13. Juli 1922, S. d. G. u. V. Nr. 220, berechtigt, allen den beschlagnahmten Besitz bewirtschaftenden Personen die Kündigung zu erteilen, sobald es sich dafür entscheidet, diesen Besitz zu übernehmen. Es hat dies auch im Falle des Großgrundbesitzes Podersam getan.
Zur Zeit, da die Parteien über die Übernahme der Höfe des genannten Großgrundbesitzes verhandelten und daher das Staatliche Bodenamt zu der von den Parteien erst vorbereiteten Angelegenheit noch keinen Standpunkt einnehmen konnte, suchten die Angestellten des Großgrundbesitzes bei der Sozialsektion des Staatlichen Bodenamtes um Zuteilung von Grund und Boden an. An die Anfrage der Deputation, ob die Angestellten, um die Kollektivzuteilung irgend eines Objektes einschreiten können, erteilte der Vorstand der Sozialsektion des Staatlichen Bodenamtes den Fragestellern prinzipielle Informationen und versprach der Deputation die Unterstützung seiner Sektion bei der Lösung der Frage der Versorgung der Angestellten durch eine fernere Anstellung oder durch eine Abfertigung.
Die Sozialsektion des Staatlichen Bodenamtes lud die über die Übernahme der Höfe verhandelnden Parteien und die Vertreter der Angestellten auf den 19. September 1924 zu einer Beratung ein, deren Gegenstand die Versorgung der Angestellten bildete, Durch ein Zusammentreffen von Umständen wurden die Vertreter des Svaz auf denselben Tag zum Vorsitzenden des Staatlichen Bodenamtes berufen und konnten an der Beratung bei der Sozialsektion nicht teilnehmen, welche diesen Umstand sofort dem Senator A. Fahrner mitteilte, damit dieser die Angelegenheit im Präsidium erledigen könne. Es entspricht nicht den Tatsachen die Behauptung, daß beide Parteien zur Verhandlung nicht eingeladen worden waren, im Gegenteil außer der vorausgehenden Einladung wurden dieselben von der Sozialsektion noch telephonisch auf die Beratung besonders aufmerksam gemacht.
Zur Verhandlung mit dem Vertreter des Republikánský Svaz kam es später tatsächlich und infolge derselben wurden mit allen Angestellten Protokolle über die Art ihrer Sicherstellung nach den gesetzlichen Vorschriften aufgenommen.
Nach dem oben dargestellten tatsächlichen Stande der Dinge hat die Regierung keinen Anlaß zu irgendwelcher Maßnahme.
Prag, am 25. Jänner 1925.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad III/5056.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten J. Mayer und Genossen
in Angelegenheit der Massenversetzungen deutscher Postbeamter von den Postämtern in Eger (Druck 4975/X).
In der letzten Zeit hat die Postverwaltung von 106 bei den Postämtern in Eger angestellten Beamten 13 zu Postämtern an anderen Orten versetzt.
Zur Versetzung von Angestellten ist die Postverwaltung nach den Bestimmungen der Dienstpragmatik (§ 67) berechtigt. Nachdem ich den Fall untersucht habe, fand ich, daß die Postverwaltung diese Maßnahmen in geeigneter Weise angewendet hat, so daß ich keinen Anlaß habe einzuschreiten.
Durch diese Versetzung wurden auch die Interessen der die Dienste der Egerer Postämter in Anspruch nehmenden Bevölkerung nicht gefährdet, im Gegenteil, ich hoffe, daß durch die getroffenen Maßnahmen in günstiger Weise die Anlässe zu berechtigten Beschwerden beseitigt werden, die nicht bloß aus den Reihen der Egerer Bevölkerung, sondern auch aus den lokalen, zivilen und militärischen Staatsämtern einlangen.
Prag, am 20, Jänner 1925.
Der Minister:
Dr. Franke, m. p.
Překlad ad IV/5056.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Lehnert und Genossen
betreffend gesetzwidrige Maßnahmen staatlicher Bahnämter zur Behinderung der industriellen Arbeit am 28. Oktober d. J. (Druck 4926/I)
Ich erlaube mir in dieser Angelegenheit auf meine Antwort hinzuweisen, die ich auf die Interpellation der Abgeordneten Schäfer und Genossen. Druck VI/4903, die von demselben Gegenstande handelt erteilt habe.
Prag, den 16. Dezember 1924.
Der Eisenbahnminister:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad V/5056.
Antwort
des Ministers des Innern
und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Radda und Genossen
in der Angelegenheit des Mag. Phar. Marcell Kovařík in Saitz, politischer Bezirk Auspitz (Druck 4885/VH).
Die Gendarmerie versieht ihre Aufgaben ohne Rücksicht auf die politische Denkungsart und Nationalität der einzelnen Bürger und es wurde ihr niemals aufgetragen, die politisch oder national tätigen Bürger irgendeiner Nationalität zu überwachen. Im gegebenen Falle bestand der begründete Verdacht, daß Mag. Phar. Kovařík während der nationalen Reibereien zwischen der Bevölkerung in Saitz, die sogar in Gewalttätigkeiten gegen die Angehörigen der čechischen Nationalität gipfelten, ein hervorragender Faktor ist und deshalb hat die Gendarmerie bloß ihre Pflicht erfüllt, als sie sich um seine Tätigkeit kümmerte und über ihre Beobachtungen ihrer Dienstbehörde Bericht erstattete. Solche Berichte sind natürlich bloß informativ.
Der Gendarmeriebericht wurde versehentlich zu einem Teil der Strafanzeige gegen Marcell Kovařík wegen Übertretung nach § 23 des Preßgesetzes. Durch diese Einbeziehung des Berichtes in die Gerichtsakten wurde der Bericht sowohl dem Angeklagten als auch seinem Verteidiger zugänglich gemacht, da auf Grund der Bestimmungen des § 45 StPO, beide das Recht haben, nicht nur bei der Hauptverhandlung, sondern auch im Vorbereitungsverfahren frei in die Akten Einsicht zu nehmen. Durch die gepflogenen Erhebungen wurde auch sichergestellt, daß der Verteidiger des Angeklagten tatsächlich bereits vor der Hauptverhandlung den Inhalt dieses Berichtes kannte und in die Akten Einsicht genommen hatte. Der Grund, warum der Bericht bei der Hauptverhandlung nicht verlesen wurde, war also nicht, wie die Herren Interpellanten glauben, der, daß dem Angeklagten etwa die Möglichkeit verweigert werde, sich gegen unbegründete Beschuldigungen zu wehren, sondern lediglich der, weil der Inhalt des Berichtes für die Entscheidung des Gerichtes bedeutungslos war.
Es liegt also kein Grund für eine Verfügung in der von der Interpellation behandelten Angelegenheit vor,
Prag, am 10. Jänner 1925.
Der Minister des Innern:
Malypetr, m, p.
Der Justizminister:
Dr. Dolanský, m. p.