Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5056.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Schweichharta, Leibla, Uhla a druhů o postupu státního pozemkového úřadu poškozujícím prospěch obyvatelstva (tisk 4919),

II. vlády na interp. posl. Patzela a druhů o prodeji z volné ruky panství Hielleova a Diettrichova (tisk 4885/IV), na interp. posl. Schweichharta, Leibla a druhů o protizákonných manipulacích při provádění pozemkové reformy (tisk 4892/III), na interp posl. Hellera, Zierhuta, Böllmanna a druhů, že státní pozemkový úřad vypověděl vnucené pachty (tisk 4892/X) a na interp. posl. Zierhuta, Böllmanna, dra E. Feyerfeila, Budiga, Patzela, dra Kafky, Stenzla a druhů o prodeji z volné ruky statků Hielleho a Diettricha na Žatecku (tisk 4903/IV),

III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Josefa Mayera a druhů o hromadném překládání německých poštovních úředníků od chebských poštovních úřadů (tisk 4975/X),

IV. min. železnic na interp. posl. dra Lehnerta a druhů. že státní železniční úřady protizákonnými opatřeními bránily průmyslovým závodům pracovati dne 28. října t. r. (tisk 4926/I),

V. min vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dra E. Raddy a druhů ve věci Mr. Ph. Marcella Kovaříka (tisk 4885/VII),

VI. min. železnic na interp. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů, že byl vydán správám městských pouličních drah výnos, jímž se zabraňuje v klidu od práce dne 1. května (tisk 4926/VII),

VII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. J. Mayera a druhů o zabavení čís. 90, 4. ročníku karlovarského časopisu ťDeutscher LandboteŤ (tisk 4975/XII),

VIII. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů o úředním listě Státního pozemkového úřadu (tisk 4592/III),

IX. náměstka předsedy vlády na interp. posl. Windirsche a druhů o libovolném postupu Státního úřadu statistického při rozdělování výrobních oblastí (tisk 4824/VII),

X. min. spravedlnosti na interp. posl. Mikulíčka a druhů o konfiskaci časopisu ťZemědělecŤ v Praze (tisk 5032/VI),

XI. náměstka předsedy vlády a min. zahraničních věcí na interp. posl. dra Dérera, Hrušovského, dra Šrobára a soudr. ve věci předlohy maďarské vlády o zřízení sněmovny magnátů (tisk 4952/VI)

XII. min. železnic na interp. posl. inž. Junga, Patzela a druhů, že není dovoleno vyplňovati nákladní listy německým jazykem při dopravě nákladního zboží do Rakouska a z Rakouska (tisk 4857/X).

XIII. min. železnic na interp. posl. Krause a druhů o vzrůstajících nehodách na československých železnicích,(tisk 4903/XI), a na interp. posl. Krause a druhů o nových nehodách na československých státních drahách a o dopravních poměrech na Ústecko-Teplické dráze (tisk 4952/IX),

XIV. ministra školstva a národnej osvety na interp. posl. Josefa Siváka a spol., vo veci riešenia divadelnej otázky na Slovensku vo smysle slovenskom (tisk 4952/XIV),

XV. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Floriana Tománka a spol. o nápadnom preložení slovenských profesorov na maďarské ústavy (tisk 4952/XIII),

XVI. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů, aby byl uveřejněn pracovní program státního pozemkového úřadu pro rok 1924 (tisk 4606/II).

XVII. min. sociální péče, min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o nutné podpoře libereckému útulku pro mrzáky (tisk 4886/III),

XVIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hoffmanna, Schäfera a druhů o zrušení německé obecné školy v Karlově (tisk 4975/I) a na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4975/II).

XIX. dodatečná odpověď min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům (tisk 4551/I),

XX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zabrání německé školní budovy v Heřmanicích, v okrese hranickém pro českou menšinovou školu (tisk 3917/V).

I/5056 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Schweichharta, Leibla, Uhla a druhů

o postupu státního pozemkového úřadu, poškozujícím prospěch obyvatelstva (tisk 4919).

Zákony o pozemkové reformě pamatují, aby státní pozemkový úřad mohl svolovati také k odprodejům zabraných nemovitostí z volné ruky. Neodporují tedy jmenované prodeje zákonným předpisům, neboť státní pozemkový úřad uděluje svolení ve vhodných případech, vyhovuje-li prodej z volné ruky účelům sledovaným pozemkovou reformou.

Ve všech případech v interpelaci uvedených vyšetřil státní pozemkový úřad nejdříve, zda žádosti za svolení k odprodeji jsou odůvodněny ve směru právě řečeném. Po vyšetření případu svolil státní pozemkový úřad k prodeji dvora v Lechovicích z volné ruky s podmínkou, že 10 ha od dvora zůstává nadále v záboru pro budoucí příděl. Velkostatek Lanškroun zamýšlí státní pozemkový úřad zařaditi do pracovního programu pro rok 1925, kdežto dvůr v Hlubočanech ponechán prozatím vlastníku a nezahájeno proto přídělové řízení. Od velkostatku Bezdružice dovoleno vlastníku odprodati osobě mající vlastnosti požadované zákonem přídělovým z volné ruky toliko dvůr Skupeč, ostatní půda jest v přejímací akci státního pozemkového úřadu. Dvůr Bohdalice zařazen do pracovního programu. O prodeji dvora Chotíkova státní pozemkový úřad nerozhodoval, poněvadž žádost za svolení k odprodeji nebyla podána. Totéž platí o dvoru ve Bdeněvsi. O velkostatku Petrohradu nebylo dosud rozhodnuto. Dvůr Radimovice bude státním pozemkovým úřadem převzat a přidělen. S p. Holubem jmenovaným v interpelaci nemají státní úřady co činiti. Běží o soukromou osobu. Ze dvoru v Sedlnicích obdrží uchazeči o půdu 8 ha půdy do vlastnictví. O odprodeji pozemků ode dvora Staré Město státní pozemkový úřad nerozhodoval. Ze dvora Chronice zbylo po výkupu půdy drobnými pachtýři toliko 58 ha půdy bez budov. Přídělovou akci provádí příslušná obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu. Ve věci propuštění ze záboru nemovitostí p. velkostatkáře Práška postupoval státní pozemkový úřad rovněž přesně dle zákona a bylo jmenovanému velkostatkáři propuštěno, pokud běží o zemědělskou půdu, jen 186 ha.

Se zřetelem ke skutečnému stavu věci v případech v interpelaci uvedených nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 21. ledna 1925.

Předseda vlády:

Stříbrný v. r.

II/5056 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Patzela a druhů

o prodeji z volné ruky panství Hielleova a Diettrichova (tisk 4885/IV),

na interpelaci poslanců Schweichharta, Leibla a druhů

o protizákonných manipulacích při prováděni pozemkové reformy (tisk 4892/III),

na interpelaci poslanců Hellera, Zierhuta, Böllmanna a druhů,

že státní pozemkový úřad vypověděl vnucené pachty (tisk 4892/X),

a na interpelaci poslanců Zierhuta, Böllmanna, Dra E. Feyerfeila, Budiga, Patzela, Dra Kafky, Stenzla a druhů

o prodeji z volné ruky statků Hielleho a Diettricha na Žatecku (tisk 4903/IV).

Interpelace shora jmenované dotýkají se vesměs velkého majetku pozemkového patřícího firmě Hielle a Diettrich. Z důvodů těch odpovídá na ně vláda souhrnně takto:

Neštěmická rafinerie jako zmocněnec firmy Hielle a Diettrich učinila s Republikánským svazem nájemců a statkářů dohodu, podle níž zmíněná firma prodala jmenovanému svazu 14 svých dvorů. Státní pozemkový úřad k žádosti stran udělil zásadní souhlas k prodeji s výhradou, že dvory stanou se majetkem členů svazu, kteří mají způsobilost pro příděl statků zbytkových. resp. že dostanou se takovým osobám, o jichž zabezpečení je pečovati státnímu pozemkovému úřadu po zákonu. Zároveň uložil státní pozemkový úřad smluvním stranám, aby zabezpečily zaměstnance velkostatku.

Státní pozemkový úřad jest oprávněn podle předpisů § 12 násl. zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 329 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 13. července 1922 č. 220 Sb. z. a n. dáti výpověď všem osobám hospodařícím na zabraném majetku, rozhodne-li se majetek ten převzíti. Učinil tak i v případě velkostatku Podbořany.

V době, kdy jednaly strany o převzetí dvorů jmenovaného velkostatku a kdy tedy státní pozemkový úřad nemohl ještě ve věci teprve stranami připravované zaujati stanovisko, dožadovali se zaměstnanci velkostatku u sociálního odboru státního pozemkového úřadu přídělu půdy. K dotazu deputace, mohou-li žádati zaměstnanci za kolektivní příděl některého objektu, poskytl přednosta sociálního odboru státního pozemkového úřadu tazatelům zásadní informace a slíbil deputaci podporu svého odboru při řešení zaopatření zaměstnanců dalším zaměstnáním neb odbytným.

Na den 19. září 1924 pozval sociální odbor státního pozemkového úřadu strany jednající o převzetí dvorů a zástupce zaměstnanců k poradě, jejíž předmětem bylo zaopatření zaměstnanců. Shodou okolností byli zástupci Svazu pozváni na týž den k předsedovi Státního pozemkového úřadu a nemohli se súčastniti porady u sociálního odboru, jenž sdělil ihned tuto okolnost p. senátoru A. Fahrnerovi, aby mohl věc vyříditi v presidiu. Neodpovídá skutečnosti tvrzení, že obě strany nebyly k jednání pozvány, naopak kromě předchozího pozvání byly sociálním odborem ještě telefonicky zvláště na poradu upozorněny. K jednání se zástupci Republikánského svazu poději skutečně došlo, a v důsledku jeho byly sepsány se všemi zaměstnanci zápisy o způsobu jich zabezpečení dle zákonných předpisů.

Podle shora vylíčeného skutečného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 25. ledna 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

III/5056 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů

o hromadném překládání německých poštovních úředníků od chebských poštovních úřadů (tisk 4975/X).

V poslední době přeložila poštovní správa ze 106 úředníků. ustanovených u poštovních úřadů v Chebu. 13 úředníků k poštovním úřadům v jiných místech.

K překládání zaměstnanců jest poštovní správa oprávněna podle ustanovení služební pragmatiky (§ 67).

Vyšetřiv případ, shledal jsem, že poštovní správa použila tohoto opatření vhodně, takže nemám příčiny zakročiti.

Tímto přeložením nebyly též ohroženy zájmy obecenstva, užívajícího služeb poštovních úřadů chebských, a naopak doufám. že učiněnými opatřeními bude úspěšně čeleno příčinám k oprávněným stížnostem, vycházejícím netoliko z řad chebského obyvatelstva, ale i místních státních úřadů civilních a vojenských.

V Praze dne 20. ledna 1925.

Ministr:

Dr. Franke v. r.

IV/5056 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra Lehnerta a druhů,

že státní železniční úřady protizákonnými opatřeními bránily průmyslovým závodům pracovati dne 28. října t. r. (tisk 4926/I).

Dovoluji si v této věci poukázati na svou odpověď, kterou jsem dal na interpelaci poslanců Schäfera a druhů, číslo tisku VI/4903, která jedná o témž předmětu.

V Praze dne 16. prosince 1924.

Ministr železnic:

Stříbrný v. r.

V/5056 (původní znění).

Odpověď

ministrů vnitra a spravedlnosti

na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů

ve věci Mr. Ph. Marcela Kovaříka. (tisk 4885/VII).

Četnictvo vykonává svůj úkol bez ohledu na politické smýšlení nebo národnost jednotlivých občanů a nebylo mu nikdy uloženo, aby dozíral na občany některé národnosti politicky neb národně činné. V daném případě bylo důvodné podezření, že Mr. Ph. Kovařík v národnostních třenicích mezi obyvateli v Zaječí, které vyvrcholily i v násilnosti proti příslušníkům českého národa, je významným činitelem, a proto četnictvo konalo svou povinnost, když si všímalo jeho činnosti a podalo o svém pozorování svému služebnímu úřadu zprávu. Zprávy takové jsou přirozeně pouze zprávami informačními.

Zpráva četnictva stala se nedopatřením částí trestního oznámení proti Marcelu Kovaříkovi pro přestupek podle § 23 zákona o tisku. Tímto založením zprávy do soudních spisů byla zpráva jak obžalovanému tak i jeho obhájci učiněna přístupnou, ježto podle ustanovení § 45 tr. ř. mají oba právo volně do spisů nejen v hlavním přelíčení nýbrž již v přípravném řízení nahlédnouti. Šetřením bylo také zjištěno, že obhájce obžalovaného skutečně již před hlavním přelíčením obsah této zprávy znal a že do spisů nahlédl. Příčinou, proč zpráva při hlavním přelíčení nebyla čtena, nebylo tedy, jak se páni interpelanti domnívají, aby snad nebyla obžalovanému poskytnuta možnost brániti se proti neodůvodněným obviněním, nýbrž jedině, že obsah zprávy byl pro rozhodnutí soudu bez významu.

Není tudíž příčiny k nějakému opatření v interpelované záležitosti.

V Praze dne 10. ledna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti

Dr. Dolanský v. r.

VI/5056 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera, dra V. Haase a druhů,

že byl vydán správám městských pouličních drah výnos, jímž se zabraňuje v klidu od práce dne 1. května (tisk 4926/VII).

Výnos ministerstva železnic, o kterém se interpelace zmiňuje. byl vydán s mým souhlasem.

Avšak tendence tohoto výnosu nesměřuje nijak proti dělnictvu; právě naopak jest z obsahu jeho patrno, že opatření, které nařizuje, jest v zájmu celé veřejnosti, zejména vrstev hospodářsky slabých.

Oslava 1. května klidem práce může se týkati pouze takových závodů a podniků, u nichž přerušení práce není na úkor celé veřejnosti. Vždyť úplný klid práce v závodech a podnicích takového druhu znamenal by ochromení hospodářského života a nejvíce poškození právě té části obyvatelstva, která jest sociálně slabší. Proto dosud vždy byl i na 1. května udržován provoz na státních drahách, v elektrárnách, vodárnách i plynárnách. Pokládal jsem v zájmu pořádku za nutné požadovati, aby také městské malodráhy, které jsou určeny svou lácí právě za jediný dopravní prostředek pro vrstvy pracující, 1. května provoz nepřerušovaly. Tím nejsou nijak ohroženy manifestace a průvody, neboť výnos sám praví, že přirozeně na menší přerušení dopravy se nevztahuje. Avšak dopravou na městských malodrahách 1. května bude dána vrstvám pracujícím možnost, aby jednak dostavily se k oslavám a manifestacím a potom bez námahy vrátily se do svých vzdálených, často na periferiích velkých měst ležících domovů, a jednak aby klidu práce užily skutečným odpočinkem podle možnosti v přírodě.

Jsem přesvědčen, že právě kruhy sociálně cítící budou míti pro toto mé opatření plné porozumění a budou s ním souhlasiti,

V Praze dne 6. února 1925.

Ministr železnic:

Stříbrný v. r.

VII/5056 (původní znění).

Odpověď

ministrů vnitra a spravedlnosti

na interpelaci poslance J. Mayera a druhů

o zabavení čís. 90, 4. ročníku karlovarského časopisu ťDeutscher LandboteŤ (tisk 4975/XII).

Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo čís. 90 časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 11. listopadu 1924, shledavši ve dvou místech úvodního článku skutkovou podstatu trestného činu dle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky. Krajský jako tiskový soud v Chebu zabavení z týchž důvodů potvrdil. Jde tu tudíž o výrok soudní a bylo věcí těch, kdož zabavením cítili se býti stiženi, aby pořadem práva domáhali se přezkoušení soudního rozhodnutí.

Text úvodníku, který policejní komisařství za závadný považovalo, zní poněkud jinak, než jak jest uveden v interpelaci a obsahuje tak hrubé přestřelky, že veřejný zájem zabavení tiskopisu vyžadoval.

Odvozují-li páni interpelanti neodůvodněnost konfiskace z okolnosti, že místa závadná prošla bez závady v tiskopisech pražských, vytýkají tím nestejnoměrnost tiskové přehlídky u různých úřadů. Zda místa v interpelaci uvedená, resp. článek ve znění, ve kterém uveřejněn byl v čís. 90 periodického tiskopisu ťDeutscher LandboteŤ skutečně prošel v pražských listech bez závady, není možno přezkoumati bez bližšího označení tiskopisů, v nichž článek byl domněle otištěn.

Není tedy příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 25. ledna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.

VIII/5056 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Zierhuta a druhů

o úředním listě Státního pozemkového úřadu (tisk 4592/III).

Ve věci úředního listu Státního pozemkového úřadu ťPozemková ReformaŤ odkazuje vláda ke své odpovědi na interpelaci poslance Zierhuta č. t. 4317/XX.

Uchazeči o půdu nejsou odkázáni na úřední věstník státního pozemkového úřadu, poněvadž dostane se jim potřebných informací několikerým způsobem: prostřednictvím obvodového poradního sboru pro celý zájmový obvod, prostřednictvím místního poradního sboru, přednáškami přídělového komisaře a vyhláškami o řízení přídělovém podle vládního nařízení č. 117/1922 Sb. z. a n. Kromě toho zasílá přídělový komisař vyhlášky ihned krajinskému tisku a presidium Státního pozemkového úřadu prostřednictvím čsl. tiskové kanceláře veškerému dennímu tisku, úředním listům, časopisům odborným a na požádání i organisacím uchazečů o půdu (ústředním svazům). Publikační činnost úředního věstníku jest tu již omezena opravdu jen na registrování toho, co v řízení vyhláškovém bylo již všestranně s veřejností sděleno. Měl-li by úřední věstník na místě registrování vyhlášek tyto uveřejňovati v plném znění a včas, potom musil by úřední věstník vycházeti týdně, čemuž brání důvody rozpočtové a technické. Lhůta ve vyhláškách o řízení přídělovém jest zpravidla 14 denní.

Co bylo řečeno o vyhláškách řízení přídělového, platí i o vyhláškách o přídělu zbytkových statků. I zde jest postaráno vyhláškami v obcích, v krajinském listu, v denním tisku, v úředních listech, ve věstnících odborových organisací o informaci uchazečů.

Věstník Státního pozemkového úřadu má v tom směru, jak vysvětleno již v odpovědi na interpelaci č. t. 4317/XX, jen povahu revualní a nespadá po stránce jazykové vzhledem k této své povaze, na níž není toho času třeba ničeho měniti, pod výjimečné ustanovení §u 2, jaz. zák.

V Praze dne 10. února 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

IX/5056 (původní znění).

Odpověď

náměstka předsedy vlády

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o libovolném postupu Státního úřadu statistického při rozdělování výrobních oblastí (tisk 4824/VII).

Názor, že příslušnost soudních okresů. k výrobním - oblastem je zákonitě ustanovena ve. vysvětlivkách A a B k zákonu o opatření. Stálého výboru Národního Shromáždění rep. Čsl. podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů čís. 586 Sb. z. a n. a že tedy Státní úřad statistický nemá práva bez zákonného podkladu měniti rozdělení výrobních oblastí pokládá Státní úřad statistický za nesprávný, neboť předmětem opatření Stálého výboru je úprava pachtovného z polních hospodářství a zemědělských podniků a ne úprava výrobních oblastí.

Tyto oblasti byly utvořeny pouze jako pomůcka pro určování výše pachtovného a platí jen pro tento specielní účel.

Státní úřad statistický při nové úpravě přirozených krajin zemědělských a výrobních oblastí nepostupoval libovolně, nýbrž opíral se o dobrozdání všech příslušných odborných a vědeckých institucí a to: Státního agropedologického ústavu, Státního meteorologického ústavu, Zemědělského ústavu účetnicko-spravovědného, Státního geologického ústavu, Státního zeměpisného ústavu, Výzkumného ústavu zemědělského v Brně, ministerstva zemědělství a zemědělských rad.

Vědecké ústavy s účastněné spolu se Státním úřadem statistickým na této úpravě postupovaly na základě vědeckých poznatků klimatických, geologických, agropedologických a hospodářských co nejobjektivněji se zřetelem na celý stát. Místní názory, třebaže jim není možno vytýkati neobjektivnost, nemohou býti rozhodujícími pro určení rázu celých velkých territoriálních obvodů, jakými jsou nejen přirozené krajiny, nýbrž tzv. výrobní oblasti.

Provedená úprava byla myšlena jen pro účely statistické a pro tyto účely jsou rozhodující především přirozené zemědělské krajiny. Jen z důvodů přehlednosti budou uveřejňována též data podle výrobních oblastí. Rozhodně pak nemohou býti používána tato data k účelům daňovým, na což Státní úřad statistický ministerstvo financí výslovně upozornil.

Státní úřad statistický spolu s vědeckými ústavy uznává, že ani soudní okresy nejsou ve svých hranicích stejné bonity a nemohou tedy býti stejné bonity ani přirozené krajiny a tím méně výrobní oblasti, nýbrž je možno na přirozené zemědělské krajiny přihlížeti pouze jako na soubor territorií sobě podobných v prvé řadě svými podmínkami přírodními a hospodářskými a na výrobní oblasti jako na soubor territorií sobě jen podobných v prvé řadě svými všeobecnými podmínkami hospodářskými.

V Praze dne 9. února 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

X/5056.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Vítězsl. Mikulíčka a druhů

o konfiskaci časopisu ťZemědělecŤ v Praze (tisk 5032/VI).

Interpelace nedotýká se ministra vnitra, ježto zabavení č. 10, periodického tiskopisu ťZemědělecŤ z 1. října 1924 nařídilo státní zastupitelstvo v Praze, úřad, podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám tudíž na interpelaci sám.

Státní zastupitelství v Praze shledalo v místech v interpelaci doslovně uvedených skutkovou podstatu jednak přečinu podle §u 300 tr. z., jednak zločinu podle §u 15 č. 3. zákona na ochranu republiky a ježto mělo i za to, že veřejný zájem žádá, aby bylo zábráněno dalšímu rozšiřování obsahu těchto míst, zakročilo zabavením.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona. Bylo-li zabavení přes toto rozhodnutí soudu i nadále pociťováno jako křivda, bylo věcí těch, kdož jím cítili se dotčeni, aby použitím opravných prostředků proti rozhodnutí soudu zabavení potvrzujícímu umožnili jeho přezkoumání.

V Praze dne 15. února 1925.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XI/5056.

Odpověď

náměstka předsedy vlády a ministra věcí zahraničních

na interpelaci poslanců dra Dérera, Igora Hrušovského, dra Vavro Šrobára a soudr.

ve věci předlohy maďarské vlády o zřízení sněmovny magnátů (tisk 4952/VI).

Jak zjištěno, vzala maďarská vláda osnovu zákona o horní sněmovně (tabule magnátů) zpět. Byla by tedy interpelace vlastně bezpředmětnou.

Pokud jde o obsah osnovy bylo zjištěno, že není totožný s obsahem, jak jej udává interpelace. Maďarská vláda neuvádí v osnově jasovského opata jako člena maďarské horní sněmovny. Pokud se jedná o povolání členů rodiny Pállfy ab Erdöd do horní sněmovny, jako dědičných hrabat bratislavských, sluší připomenouti, že titul ťpoznonyi gróf-comes liber et perpetuus posoniensisŤ byla dvorská hodnost, dědičná v rodině hrabat Pálffy již v XVI. století. Comes posoniensis jako ťverus regni baroŤ patřil mezi nejvyšší dvorské úředníky a měl tudíž funkci státoprávní. Je tedy povolání členů rodiny Pállfy-ovské jen historickou reminiscencí, vzhledem k tomu, že staré zřízení maďarské neexistuje. Mezinárodní právo neskýtá podkladu pro zakročování proti užívání jen historicky významných titulů. V této souvislosti třeba uvésti titul maďarského krále jenž se označoval též jako král Rámský, bulharský atd., císař rakouský měl mimo jiné titul krále jerusalemského. Čeští králové i po ztrátě obou Lužic titul markrabat lužických dále užívali a přešel dokonce i do titulu rakouských panovníků. (Úvod k rakouské únorové ústavě z r. 1861 nese v záhlaví plný titul rakouského císaře a mezi jiným jest rakouský panovník označován: Markgraf von Ober- und Nieder-Lausitz.)

V Praze dne 4. února 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný, v. r.

Ministr věcí zahraničních:

Dr. Beneš, v. r.

XII/5056 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců inž. Junga, J. Patzela a druhů,

že není dovoleno vyplňovati nákladní listy německým jazykem při dopravě nákladního zboží do Rakouska a z Rakouska (tisk 4857/X).

Československé státní dráhy, sjednávajíce s rakouskými spolkovými drahami tarify pro vzájemný železniční svaz, neměly vůbec v úmyslu požadovati, aby nákladní listy do Rakouska byly sepisovány výhradně jen česky. Naopak jest i v přepravě s Rakouskem předepsáno, že k nákladním listům musí býti připojen německý nebo francouzský překlad. Příslušný tarif stanoví dokonce, že převzala-li naše odesílací stanice nákladní list bez takovéhoto překladu, obstará překlad stanice pohraniční; ovšem za správnost překladu dráha neručí, nýbrž odesílatel.

Ručení odesílatelovo jest zcela na místě, ježto podle tarifu jest jeho povinností, aby překlad si sám opatřil. Dráha naopak prokazuje odesílateli ochotu, jestliže překlad připojí. Před následky nesprávného překladu může se odesílatel ostatně nejlépe ochrániti tím, že své povinnosti vyhoví sám a překlad sám připojí.

V Praze dne 9. února 1925.

Ministr železnic:

Stříbrný v. r.