Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o nevyúčtování Fondu pro umělá hnojiva (tisk 4772).

Zákonem ze dne 13. července 1922, č. 233 Sb. z. a n., § 3 bylo ustanoveno, že Fond pro opatření strojených hnojiv, zřízený podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., předloží po ukončení své likvidace Národnímu shromáždění nejdéle do 31. března 1923 své konečné vyúčtování. Ve stanovené lhůtě nebylo však možno likvidaci Fondu pro opatření strojených hnojiv skončiti, neboť nebyly ještě všechny pohledávky fondu vyinkasovány a všechny jeho závazky proplaceny. Postup likvidace fondu jest vůbec v důsledku pozvolného a nepravidelného placení příspěvků zákonem č. 683 z prosince 1920 stanovených, jakož i příjmů získaných postupem práva na mimořádnou těžbu lesní dle § 11, cit. zákona pomalý, takže ministerstvo zemědělství nemohlo dosud vzdor usilovné snaze jí skončiti. Správa Fondu pro opatření strojených hnojiv, aby aspoň částečně vyhověla citovanému ustanovení zákona, provedla vyúčtování ke dni 4. března 1923, které spolu se zprávou o činnosti fondu zasláno bylo ministerstvem zemědělství předsednictvu ministerské rady R. Č. S. se žádostí, aby předloženo bylo Národnímu shromáždění.

Toto vyúčtování se zprávou bylo zasláno předsednictvu poslanecké sněmovny i předsednictvu senátu v květnu 1923.

Neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení v interpelaci obsažené, že ministerstvo zemědělství nekonalo zákonem stanovenou povinnost, a likvidační bilanci Fondu pro opatření strojených hnojiv. t. č. v likvidaci Národnímu shromáždění nepředložilo.

Ve snaze ulehčiti oněm zemědělcům zejména drobným. kteří podle zákona byli povinni do Fondu příspěvky platiti a kteří nedostatečně výhod Fondem poskytovaných využili anebo vůbec nevyužili, vydán byl zákon č. 233 Sb. z. a n., ze dne 13. července 1922, a správa Fondu pro opatření strojených hnojiv v likvidaci a v jejím zastoupení nyní ministerstvo zemědělství velmi vycházeli vstříc žádostem za osvobození od placení příspěvků do Fondu zemědělcům zákonem uložených.

Zákon o opatření strojených hnojiv a zřízeni Fondu ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. nesporně svůj úkol splnil a přispěl ve značné míře ku ozdravění hospodářských poměrů. Zemědělci získali jeho zřízením možnost nákupu zlevněných strojených hnojiv fosforečných a dusíkatých, nepoužili-li této výhody, nevznikl jim však žádný nárok vůči Fondu, i když předepsané jim příspěvky splatili.

Likvidace Fondu pro opatřeni strojených hnojiv není dosud skončena, a dokončuje ji ministerstvo zemědělství - Pokud použití přebytků z hospodaření Fondu se týče, stanovil zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. v §u 14, jakým způsobem má se to stati. Toto ustanovení zákona jest pro použití přebytků fondových směrodatné a ministerstvo zemědělství bude se jím říditi.

V Praze dne 23. prosince 1924.

Ministr zemědělství:

Dr. Hodža v. r.

XV./5042.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Svetlika a soudr.

o vraždění stávkujícího dělnictva v Trenčíně (tisk 4901).

Vláda poukazuje na svoji odpověď ze dne 31. října 1924 (tisk 4914) danou na interpelaci poslance Marka a druhů o událostech při stávce v Trenčíně (tisk 4910) a na odpověď ministra sociální péče ze dne 17. prosince 1924 danou na interpelaci poslance Tausika a soudr. o porušování ustanovení o 8hodinné době pracovní v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně (tisk 4885/III).

Odpovědi tyto předmětnou záležitost plně osvětlují.

V Praze dne 22. ledna 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

XVI./5042 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Schweichharta, Schäfera, Schillera a druhů,

že úředními opatřeními bylo omezeno právo svobodného stěhování sklářských dělníků (tisk 4926/X).

V interpelaci pánů interpelantů ohledně vydávání cestovních pasů sklářským dělníkům podle výsledku konaného šetření jest nutno uvésti toto:

U okresní správy politické v České Lípě ucházelo se během loňského roku celkem asi 45 sklářských dělníků, různého odvětví, větším dílem však brusičů skla, o vyhotovení vystěhovaleckého cestovního pasu částečně do Francie, Maďarska, Rumunska, nejčastěji do Německa.

Každý uchazeč byl poučen, že nutno si vyžádati podle platných předpisů souhlas ministerstva sociální péče k vyhotovení vystěhovaleckého cestovního pasu při tom byl vždy dotyčný petent na základě nabytých zkušeností upozorněn na těžké životní podmínky, vládnoucí v tom kterém státě, do kterého se chtěl vystěhovati a současně varován, aby bez řádné pracovní smlouvy s budoucím jeho zaměstnavatelem uzavřené do ciziny se nevydal. Mimo to uchazečům o cestovní pas bylo vždy připamatováno, že častá stagnace v průmyslu sklářském v republice Československé zaviněna jest zařizováním sklářských průmyslových podniků všech druhů v cizině pomocí československých sklářských dělníků. Po tomto upozornění podalo z dříve uvedeného počtu jen asi 20, nejvýše 30 sklářských dělníků, většinou brusičů skla, žádost o souhlas k ministerstvu sociální péče kdežto ostatní se zamýšleného vystěhování zřekli. Všechny podané žádosti pokud nebyly běhen jich projednávání vzaty zpět, byly ministerstvem příznivě vyřízeny a pasy petentům vyhotoveny, ježto také v konkrétních případech nejednalo se o nejkvalifikovanější pracovníky. Z uvedeného jest patrno, že sklářští dělníci, podobně jako ostatní občané požívají svobody vystěhovalecké v mezích zákona o vystěhovalectví č. 71/1922 Sb. z. a n.

V Praze dne 21. ledna 1925.

Ministr sociální péče:

Habrman v. r.

XVII./5042 (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů

o skandální svévoli a nedbalosti spáchané na sirotčinci ťMaria OltalmaŤ (Ochrana Marie) (tisk 4277).

Pode zprávy župního úřadu v Bratislavě ze dne 27. října 1924 č. j. 69.779 podařilo se prostřednictvím starosty města Bratislavy jednati s předsedou kuratoria sirotčince ťMariina OchranaŤ Dr. Štěpánem Vámossym dohodu v tom smyslu, že představenstvo sirotčince souhlasí s tím, aby internát středoškolského studentstva užíval zabraných místností v sirotčinci až do konce školního roku 1924/25, po té však. aby budovu vyprázdnil.

Podle toho správa sirotčince netrvá na okamžitém vyřízení své stížnosti proti zabrání budovy sirotčince a bylo proto řízení o této stížnosti ponecháno po uvedenou dobu v klidu.

Ministerstvo veřejných prací vybídlo pak současně prostřednictvím župního úřadu v Bratislavě představenstvo středoškolského internátu aby stavbu vlastní budovy co nevíce uspíší o ježto koncem školního roku 1924/25 zabranou budovu bezpodmínečně bude vykliditi a správě sirotčince pro její účely odevzdati. Též ministerstvo školství a nár. osvěty které na stavbu internátní budovy povolilo vydatnou podporu, bylo požádáno, aby ve svém oboru působnosti působilo k urychlení stavby této budovy.

Lze proto důvodně očekávati že záležitost vrácení budovy sirotčince ťMariina OchranaŤ původnímu účelu bude smírně vyřízena a že podaná stížnost do jejího záboru stane se pak definitivně bezpředmětnou.

Na vysvětlení různých výtek v interpelaci uvedených se uvádí:

Budova sirotčince ťMaria Schutz-WaisenhausŤ zabrána lyla županským úřadem v Bratislavě pro umístění internátu čsl. státních středních škol v Bratislavě, ústavu to založeného spolkem pro vydržování internátu středních škol čsl. tamtéž. Zabrání stalo se rozhodnutím býv. župního úřadu v Bratislavě ze dne 15. září 1920 na dobu jednoho roku a po uplynutí této doby bylo rozhodnutím téhož úřadu ze dne 10. srpna 1921 č. j. 17.707/1921 prodlouženo zabrán na dobu, pokud nepodaří se získati pro umístění jmenovaného internátu jiné vhodné místnosti. V době vydání druhého zabíracího nálezu bylo v internátu umístěno přes 300 studentů, v sirotčinci pak bylo chováno touže dobou 44 sirotků.

Ve smyslu § 2 tehdy platného zákona z 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. byly jmenovanému sirotčinci přikázány náhradní místnosti v budově býv. ústavu pro výchovu dítek ťElisabeth KinderheimŤ v Bratislavě v ulici Edlové, který přesídlil do Budapešti. Místnosti tyto sloužily podobnému účelu jako sirotčinec Mariina Ochrana a byly při úřední prohlídce provedené podle nař. ministerstva veřejných prací dne 18. května 1923 za účasti zástupců kuratoria sirotčince, shledány hlavním žup. úřadem po stránce zdravotní za bezvadné; podle zmíněného nálezu jsou prostorné, vzdušné a suché, učebny, ložnice a jídelna vyhovují zdravotním požadavkům. Děti jsou dobře živeny růžové barvy a nejeví známek tělesných poruch, které by mohly býti v souvislosti s umístěním jejich v nynějších místnostech.

Skutečný stav tehdy zjištěný neodpovídal by tedy onomu v interpelaci vylíčenému.

Některých místností v téže budově užívá jiný středoškolský internát ťSvoradŤ, totiž internát slovenských katolických studentů. Podle zápisů v knihách pozemkových musí budovy býv. Elisabeth Kinderheim býti používáno pouze za dětský neb učňovský domov a nesměl tento ústav přenésti užívání budovy na jiné osoby bez souhlasu. města Bratislavy.

Že by souhlas ten byl dán spolku ťSvoradŤ nikde se netvrdí a podle sdělení županského úřadu používá ťSvoradŤ tyto místnosti bezprávně, pročež prý není obavy. že by sirotčinec Mariina Ochrana mohl tímto spolkem býti z budovy býv. Elisabeth Kinderheimu vypuzen.

Krom toho referát sociální péče při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska vyzval třikráte správu sirotčince Mariina Ochrana o předložení seznamu chovanců za účelem jich případného umístění v sirotčincích státních, ale kuratorium tohoto ústavu na výzvy ty ani neodpovědělo. Jest tedy zřejmo, že ani kuratorium samo nemá vážných obav z vyklizení místností sirotčincem užívaných.

Zabraná budova jest podle úředního zjištění používána výhradně k účelům internátu středoškolských studentů a pouze po dobu prázdnin propůjčila správa internátu jednu místnost ťKlubu čsl. turistůŤ za noclehárnu, tedy rovněž k účelům kulturním a v době. kdy internát studentstvem na prázdninách dlícím přechodně používán býti nemohl a neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení interpelace, že v budově jsou ubytováni cestující jako v hotelu, z důvodů obchodních.

O náhradu za užívání zabraných místností a jejich zařízení jednala již dne 15. března 1921 komise, složená ze zástupců úřadů a kuratoria sirotčince v ní zástupce županského úřadu jako úřadu zabíracího navrhl, aby nájemné bylo stanoveno podle posudku referátu veřejných prací u ministerstva s plnou mocí pro Slovensko, sdělaného odborným způsobem částkou 25.137 Kč. Zástupce kuratoria ťMariiny OchranyŤ však žádal odškodné v částce 180000 Kč a trval na tom, aby výše nájemného byla stanovena soudem. Podobně usneslo se i kuratorium sirotčince dne 3. srpna 1921 že náhrady za užívání zabraných místností bude se domáhati u soudu Zda se tak stalo a s jakým výsledkem není známo.

Učinil tedy úřad zabírací ve smyslu §u 4 zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 pokus o dohodu s majitelem zabíraného domu o výši náhrady škody, který bez viny jeho nepotkal se s úspěchem a může ovšem zabírací úřad ve smyslu cit. paragrafu jen souhlasiti s tím, aby výše náhrady při nedostatku dohody o ní byla stanovena soudem. Kromě toho třeba podotknouti, že internát středoškolských studentů vyplatil sirotčinci do 15. března 1921 zálohou na úhradu jeho požadavků částku 40.000 Kč.

S hlediska právního se podotýká, že obě rozhodnutí zabírací byla vydána za platnosti zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. který nevylučoval ze zabrání ústavů jako je Marina Ochrana, bylo-li možno umístiti je v budovách jiných bez poškození účelu, jemuž dosud sloužily. Sirotčinci Mariina Ochrana byly dány náhradní místnosti v budově ústavu ťElisabeth KinderheimŤ tedy v budově určené rovněž pro výchovu dítek, podle úředního vyšetření účelu řečeného sirotčince odpovídající. Nebyla tedy rozhodnutí zabírací v obou případech v odporu s platnými předpisy zákonnými v době jich vydání platícími.

V Praze dne 19. ledna 1925.

Ministr veřejných prací:

Srba v. r.

XVIII./5042 (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců E. Hirsche, J. Uhla a druhů

o ohrožení zaměstnanců při přejímání zemědělských a lesních velkostatků (tisk 4381/V).

Interpelace jest v podstatě stížností proti státnímu pozemkovému úřadu. Poněvadž tento úřad jest podřízen přímo ministerské radě a ministerstvu zemědělství nepodléhá, nepřísluší ministerstvu zemědělství činiti opatření. jichž se interpelace vůči pozemkovému úřadu domáhá; zejména též nepatří do oboru působnosti tohoto ministerstva učiniti požadované návrhy k novelisaci zákonů o pozemkové reformě.

Pokud jde o zaměstnance oněch zabraných velkostatků, které byly státem převzaty a odevzdány do správy ministerstva zemědělství, upravilo toto ministerstvo služební poměry zaměstnanců tímto způsobem do státní služby vystupujících generelně Směrnicemi pro přijímání zaměstnanců při skutečném převzetí zabraného velkého majetku pozemkového do vlastnictví státníhoŤ, jež byly vydány výnosem ministerstva zemědělství z 9. ledna 1923, č. 135 pres.

Podle těchto směrnic přejímají se všichni zaměstnanci v jejich dosavadním služebním poměru, tedy trvalí zaměstnanci zůstávají i ve státní službě trvalými a to až do další úpravy s ponecháním jejich dosavadních služebních požitků.

Jakmile bude v život uvedeno prováděcí nařízení k zákonu z 18. prosince 1922 č. 404 Sb. z. a n., bude možno služební poměry a požitky těchto zaměstnanců definitivně upraviti.

U vrchlabských zaměstnanců nemohlo v době podání interpelace býti příčin k nespokojenosti, poněvadž jejich převzetí bylo provedeno teprve dne 17. ledna 1924.

Velkostatek frýdlantský nebyl do státního vlastnictví a správy ministerstva zemědělství vůbec ještě převzat.

V Praze dne 16 prosince 1924.

Ministr zemědělství:

Dr. Hodža v. r.

XIX./5042 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na interpelaci posl. inž. Junga a druhů,

že se nerozepisují volby v obci Šunychlu (Bohumín-nádraží) (tisk 4903/III).

Po rozhodnutí o Těšínsku velvyslaneckou konferencí bylo obecní zastupitelstvo v Šunychlu. podobně jako se stalo i v ostatních tamních obcích, rozpuštěno a ke správě obce byl po dohodě se zemskou správní komisí jmenován vládní komisař se správní komis jako sborem poradním. Správní komise čítala podle národnosti 17 Čechů, 9 Němců, 1 zástupce židů a 1 Poláka, byla však později. když po dlouhém vyjednávání došlo k souhlasu mezi německými a českými politickými stranami. reorganisována dne 8. října 1924 tím způsobem, že se skládá nyní z 15 Čechů, 14 Němců, 1 žida německé orientace, 1 Poláka a 1 komunisty.

Pro nejisté poměry, které na Těšínsku nastaly rozhodnutím konference velvyslanců o státním občanství obyvatelů tohoto území mohlo býti přikročeno k obecním volbám teprve dne 16. září 1923, kdy byly provedeny tak jako v ostatních obcích na Těšínsku. K podaným námitkám zrušila však zemská správa poltická rozhodnutím ze dne 23. listopadu 1923, č I-7063/1 tyto volby. O stížnosti, kterou proti tomuto rozhodnutí podali Alois Dögsler Viktor Funke a Emil Nawrath, nejvyšší správní soud dosud nerozhodl.

Ministru spravedlností nepřísluší právo dohledu nad nejvyšším správním soudem a není také povolán k tomu, aby tomuto soudu nařizoval urychliti vyřízení zmíněné stížností jak to páni interpelanti žádají.

Podezřeni pánů interpelantů vůči okresní a zemské správě politické, jako by byly nějakými nezákonnostmi poskytly českým voličům důvody k námitkám proti volbám shora zmíněným je naprosto neodůvodněno. V průběhu šetření o námitkách proti volbě podaných nebylo zjištěno, že by některá z kandidujících stran již za volebního řízení připravovala důvody k námitkám. Byly-li skutečně takové důvody již předem připravovány pak bylo věcí druhých stran upozorniti na to v čas v zájmu nápravy okresní správu politickou.

Též bylo během vyšetřování o námitkách proti sobě svědeckými výpověďmi zjištěno, že agitační leták německého souručenství byl v místnosti volební po delší dobu skutečně vyvěšen, nemohlo však býti zjištěno, kdo jej v této místnosti upevnil.

Co se týče postupu politických úřadů ohledně kandidátní listiny ťNepolitických německých a polských voličůŤ, jde tu o různost právního názoru na ustanovení §§ 22 a 23 ob. ř. v., kteráž různost jest tím pochopitelnější, že i názory příslušné literatury se ohledně výkladu těchto paragrafů rozcházejí. Okresní správa politická vycházela, opírajíc se o doslovné znění § 22 ob. ř. v., z názoru, že místní volební komise může prohlásiti kandidátní listinu za neplatnou jen tehdy, když po provedené m řízení nemá nařízeného počtu podpisů, a pokládala zmíněnou kandidátní listinu za platnou, z kteréhož důvodu jmenovala zástupce svrchu změněné volební skupiny do volebních komisí. Zemská správa politická naproti tomu došla k opačnému názoru právnímu, prohlásila proto zmíněnou kandidátku za neplatnou a zrušila volbu obecního zastupitelstva.

Nejvyššímu správnímu soudu bude zde tudíž rozhodnouti otázku zásadní důležitosti, o níž se i v příslušné odborné literatuře vede spor. Z tohoto důvodu musilo býti prozatím upuštěno od vypsáni nové volby obecního zastupitelstva v Novém Bohumíně, ježto by tím vyvoláno bylo v obci zbytečné zneklidnění a vznikla by obci nenahraditelná škoda, kdyby výklad, jaký spornému zákonnému předpisu dává zemská správa politická, nedošel souhlasu nejvyššího správního soudu.

V Praze dne 30. ledna 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.

XX./5042 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Aloise Stenzla, dra Raddy a druhů

o zabavení časopisu ťMährischer GrenzboteŤ (tisk 4926/XII).

Místa článku: ťOtevřený listŤ, jež v interpelaci jsou proloženě vytištěna, zabavilo státní zastupitelství v Jihlavě v periodickém tiskopisu ťMährischer GrenzboteŤ, č. 135 ze 17. listopadu 1924 z toho důvodu, že shledalo v nich skutkovou podstatu přečinu §u 300 tr. z. a mělo také za to, že veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu jich bylo zabráněno.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo postupovalo podle zákona. Bylo-li přes rozhodnutí soudu zabavení i dále považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož zabavením cítili se dotčeni, aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu konfiskaci potvrzující. Nestalo-li se tak, sami si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí, aniž by byli slyšeni o důvodech, jež proti zabavení hodlali uplatniti.

Naproti tomu neváhám uznati, že státní zastupitelstvo v Jihlavě přecenilo veřejný zájem jestliže rozhodlo, že zabavení jest ve veřejném zájmu nutným. Proto také již při vyřizování zprávy o zabavení dne 20. listopadu 1924 zavedl jsem šetření, abych seznal důvody, z nichž státní zastupitelstvo v Jihlavě veřejný zájem na potlačení míst shora naznačených odvozuje.

Uváživ důvody jím uplatňované, zvláště místní poměry v Jihlavě a soustavné útoky, jež proti úřadu útokem dotčenému v periodickém tiskopisu ťMährischer GrenzboteŤ jsou velice časté, seznal sem, že k vyvarování se konfiskací podobných zcela postačí, jestliže zařídím, aby státní zastupitelstvo v Jihlavě bylo upozorněno, že příliš úzkostlivě posuzovalo veřejný zájem na potlačení shora uvedených míst, jichž zabavení po mém názoru nebylo ve veřejném zájmu naléhavě nutné. K jinému opatření neshledávám důvodu.

V Praze dne 10. ledna 1925.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.

Překlad ad I./5042.

Válasz

a kormányelnök és az

iskola- és nemzetmüvelődésügyi minisztertől dr Körmendy-Ékes képviselő és társai interpellációjára Krpelec B. ipolysági iskolafelügetőnek a róm. kath. papságot ért durva támadása tárgyában (III./4677. ny. sz.).

Az 1923. július 26.-án kelt levél tartalmáról, amelyek, amint azt az interpelláció említi, Krpelec Bertalan Ip. Šahy-i iskolafelügyelö a bratislavai államvasutak igazgatóságához intézett, az iskola-és nemzetmüvelödésügyi minisztérium a római katolikus papságnak Ipeľské Šahy-ban megtartott gyűléséből megküldött memorandumából értesült. Az 1924. április 9.-én keltezett memorandum az iskola-és nemzetmüvelödésügyi minisztériumhoz 1924, május 28.-án érkezett s ez ügyben hivatalos eljárás indíttatott meg.

Krpelec B. ellen azon gyanú folytán, hogy az említett levélben használt nyilatkozataival fegyelmi vétséget követett el, a fennálló rendelkezések értelmében fegyelmi vizsgálat indíttatott; a további eljárás nevezett ellen ezen fegyelmi vizsgálat eredményéhez képest foganatosíttatik.

Az államkormányzat tudomása szerint a megsértett római katolikus papság az Ip. Šáhy-i járásborúságnál bűnügyi feljelentést tett Krpelec B. ellen levelének tartalma miatt s a megfelel bűnügyi járás már folyamatban van.

Az interpelláció záró bekezdésének azt a kérdést tartalmaz második pontja, vajon az államkormányzatnak van-e tudomása Krpelec tanfelügyelőnek évek óta az iskolaügyi tárca tekintélyét aláásó üzelmeiről, nagyon általános terjedelmű, az interpelláció az említett levélen kívül egyéb konkrét eseteket fel nem hoz s ez okból nem volt megállapíthat, hogy az interpellál urak esetleg mely esetekre gondolnak.

Praha, 1924. december 6.-án.

Az iskola-és nemzetművelődésügyi minisztérium vezetője:

Dr. Markovič s. k.

A kormányelnök:

Švehla s. k.

Překlad ad II./5042.

Válasz

Szlovenszko teljhatalmú miniszterétől Palkovich képviselő és társai

interpellációjára a komárnói magyar papnevelő szeminárium javadalmazásának visszatartása tárgyában (XIV/4892. ny. sz.).

A komárnói úgy nevezett kis szeminárium nem a papság theologiai kiképzését szolgáló szeminárium, hanem tulajdouképsen a gimnazista-papnövendékek intézete, akik a trnavai gimnázium növendékei s az egyházi hatóság által a komárnói magyar gimnáziumba helyeztettek át.

Az egyházi javak likvidációs bizottsága, amely a trnavai papnevelő szeminárium egész fenntartási szükségét fedezi. a nevezett komárnói intézet segélyezését megtagadta, rámutatván arra, hogy ennek fenntartása a szemináriumi alap jövedelméből nem eszközölhető.

A szlovenszkoi kath. lelkészek mai testülete. - a szlovák lelké szék beleszámításával is. - a magyar nyelvet kivétel nélkül bírja s következőleg ezen testületből még hosszú ideig a színmagyar plébániák is betölthetők.

Ezenkívül a magyar nyelvet bíró papság neveléséről ez idő szerint is kellőképen gondoskodva van. E tekintetben rámutatható arra, hogy a tisztán szlovenszkói egyházi vagyon jövedelmeiből fenntartott trnavai theologiai szeminárium papnövendékeinek több mint a fele magyar származású s hogy a papnövendékeknek magyar nyelven való neveléséről a košicei szemináriumban is kellőképen gondoskodva van.

Bratislava, 1924. december 11.-én.

Szlovenszko teljhatalmú minisztere:

Dr. Kállay s. k.

Překlad ad III/5042.

Antwort

des Eisenbahnministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Grünzner, Schweichhart, R. Fischer und Genossen

betreffend das Eisenbahnunglück bei Böhmisch-Leipa (Druck 4892/IX).

Das Eisenbahnunglück in Böhm.-Leipa am 12. September vorigen Jahres wurde dadurch verschuldet, daß der Lastzug Nro. 1243 von Bakov etwa 13 Minuten früher zum Einfahrtssignal kam, als er nach der Fahrordnung in die Station Böhm.-Leipa einfahren soll dort stieß er mit einem Verschubteil des Zuges zusammen, welcher von der Station auf die Strecke weiter hinaus fuhr, als im Hinblick darauf, daß der Lastzug Nr. 1243 aus der benachbarten Station schon auf dem Wege in der Richtung nach Böhm.-Leipa war, zulässig war.

Wie das beteiligte Stationspersonal, so hat auch insbesondere das Personal des Güterzuges - wie durch die Erhebungen festgestellt wurde - jene grundsätzlichen Bestimmungen der Transportvorschriften nicht beachtet, deren genaue Erfüllung die Sicherheit des Betriebes verbürgt.

Der Maschinenführer des Güterzuges wurde nicht in das Heizhaus in Böhm.-Leipa versetzt. Er war dort nur auf Substitution, weil wegen des stärkeren Gütertransportes ein größerer Bedarf an Maschinenpersonal bestand und in dem anderen Heizhause gerade zu. dieser Zeit ein augenblicklicher Überschuß an Personal bestand. Solche Aushilfen auf kurze Zeit sind im Eisenbahndienste mit Rücksicht auf die Veränderungen in der Intensität des Verkehres eine gewöhnliche Erscheinung. Der betreffende Lokomotivführer hatte die erforderlichen Fahrten zur Informierung über die Strecke vorzunehmen und bestätigte, bevor er selbständige Fahrten unternahm, schriftlich, daß er die Streckenverhältnisse in gehöriger Weise kenne. Wenn er nun während des Nebels die Orientierung verlor, dann war es seine Pflicht, die Fahrt entsprechend zu verlangsamen oder auch den Zug halten zu lassen und sich die nötige Gewißheit zu verschaffen.

Nach der Verstaatlichung der Aussig-Teplitzer Bahn haben sich die Transportverhältnisse in der Station Böhm.-Leipa mit Rücksicht auf die neue Richtung des Güterverkehres insbesondere in dem Punkte geändert, daß durch diese Station weit mehr Waggons zwischen Bodenbach und der Strecke in der Richtung gegen Reichenberg transitieren. Sobald nach den gewonnenen Erfahrungen festgestellt wurde daß die gegenwärtigen Stationseinrichtungen dem Verkehrsbedürfnis nicht vollständig entsprechen, wurde vom Eisenbahnministerium der Staatsbahndirektion in Königgrätz aufgetragen, einen Gesamtantrag für die Regulierung des Böhm.-Leipaer Bahnhofs auszuarbeiten.

An diesem Projekte begann die Direktion noch vor der Zeit, in welcher das in Rede stehende Unglück geschah zu arbeiten; der Antrag wird allerdings einem öffentlichen Verfahren unterzogen werden müssen, und nach dessen Ergebnis wird dann schrittweise zur Regulierung geschritten werden, wenn die erforderlichen Finanzmittel hiezu flüssig gemacht sein werden. Die Regulierung der Ausziehgeleise wird zugleich mit dem Ausbau des Schleppgeleises in das städtische Schlachthaus zur Lösung gelangen.

Auch in anderen Stationen sind Bahnhöfe namentlich inbezug auf die Anzahl und Länge der Geleise ungenügend ausgestattet und es lassen sich diese Mängel, die schon in der Vorkriegszeit bekannt waren, erst mit der Zeit beheben und es muß daher darauf beharrt werden, daß das Personal in solchen Stationen unter den erschwerten Verhältnissen seinen Dienst umso gewissenhafter und genauer erfülle.

Die Staatsbahndirektion in Königgrätz achtet auf das nachdrücklichste auf die erhöhte Kontrolle über den Transportdienst in der erwähnten Station.

Mit der Versetzung des Personals hängt dieser Unfall in keiner Weise zusammen, denn es handelte sich wie schon gesagt, um eine kurzfristige Substitution eines der beteiligten Eisenbahnangestellten.

Die čechoslovakische Staatseisenbahnverwaltung ist überhaupt an eine ernstere Reduktion des Personals bisher nicht herangetreten. Wenn aber eine solche Maßnahme in Zukunft sich als nötig erweisen würde, dann würden von der Entfernung aus dem aktiven Dienst in erster Linie selbstverständlich Angestellte betroffen werden, die dienstlich minder entsprechen. Einen vorübergehenden Mangel an Arbeitern in einzelnen Dienstzweigen gleicht die čechoslovakische Staatsbahnverwaltung sogleich durch geeignete. teils dauernde, teils vorübergehende Verschiebungen aus. Die Frage der Erhöhung der Arbeiterlöhne ist eine gesamtstaatliche Frage. da sie im Wege der Gesetzgebung (Gesetz vom 20. Dezember 1922, S. d. G. u. V. Nr. 394) geregelt wird. Die čechoslovakische Staatsbahnverwaltung besitzt somit nicht die Möglichkeit diese Regelung selbständig vorzunehmen.

Die Sicherheit im Eisenbahntransport ist das Endergebnis vieler verschiedener Komponenten, d h. das Ergebnis gegenseitig aufeinander einwirkender und sich ergänzender Diensttätigkeit einer ganzen Reihe von Angestellten, von denen jedem bestimmte Pflichten obliegen und denen hiefür bestimmte, allerdings beschränkte Mittel zur Verfügung stehen.

Es ist klar, daß ein an sich anscheinend auch unbedeutender Verstoß eines Einzelnen im Dienstvollzug beim Zusammentreffen ungünstiger Umstände eine gedeihliche Abwicklung gefährden kann und in seinen Konsequenzen die ernstlichste Störung herbeiführen kann. Es ist dies zugleich eine Erscheinung die von allen Gebieten des öffentlichen Dienstes einzig und allein in den Dienstvollzug der Eisenbahnen hervortritt.

Im Zusammenhang mit der Zunahme des Zugsverkehrs und bei ungünstiger Witterung (Nebel usw.), wenn an die Leistungsfähigkeit aller Angestellten des Verkehrsdienstes erhöhte Anfoderungen gestellt werden müssen, kommt es im Eisenbahnstations- und Zugsdienst häufiger zu gröberen Verfehlungen. Diese Tatsache beweisen die Erfahrungen, die zu allen Zeiten, seitdem die Eisenbahn besteht, bei uns und im Auslande gemacht worden sind.

Wie sehr es auch zu bedauern ist, daß es überhaupt zu einem solchen Unglücke kommt, so muß doch darauf hingewiesen werden, daß die Zahl der im Vorjahre eingetretenen Unfälle nicht größer war, als in früheren Jahren, und es wäre daher ungerecht, aus diesen Fällen abzuleiten., daß de Eisenbahnverwaltung nicht einer ihrer hauptsächlichsten Aufgaben - der Sicherung vor Gefahren im Eisenbahnverkehr - nicht ihre fortdauernde Sorgfalt zuwende.

Prag, den 5. Jänner 1925.

Der Eisenbahnminister:

Stříbrný m. p.

Překlad ad IV/5042.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. H. Brunar und Genossen

in Angelegenheit der Entziehung der Ruhegenüsse an Militärpensionisten (Druck 4857/XII).

Die ehemaligen Militärberufsgagisten haben nur dann Anspruch auf Ruhegenüsse, wenn sie den Bedingungen des § 2 des Gesetzes vom 19. März 1920, S. d. G. u. V. Nr. 194, entsprochen haben, d. i. wenn sie die Anmeldung rechtzeitig eingebracht und um Übernahme in den aktiven Dienst als Berufsgagisten angesucht haben und ihrem Ansuchen nicht entsprochen worden ist. Jene Personen, welche am 28. Oktober 1918 Militärberufsgagisten waren und in der Anmeldung nicht um Übernahme in den Aktiven Dienst angesucht haben, fallen nicht in die Kategorie der zum aktiven Dienste nicht übernommenen Personen, entsprechen den Bedingungen des § 2 des zit. Gesetzes nicht, so daß sie keinen Anspruch auf Ruhegenüsse besitzen. Dadurch, daß die angeführten ehemaligen Berufsgagisten sich um die Übernahme in den aktiven Dienst nicht beworben haben sie sowohl auf die Übernahme in den aktiven Dienst als auch auf die Ruhegenüsse, welche den in den aktiven Dienst nicht übernommenen Gagisten zustehen, resigniert (§ 2 zit. Gesetzes).

Das Ministerium für nationale Verteidigung hat aber in Berücksichtigung des Umstandes, daß viele von diesen Gagisten die Anmeldung um Übernahme in den Ruhestand nur aus dem Grunde eingebracht haben, weil sie at der Dienstsprache nicht mächtig waren und weil sie hiezu die ungenauen und undeutlichen zurzeit nach dem Umsturze in den Zeitungen veröffentlichten Nachrichten veranlaßt haben, im Hinblicke auf § 5 des Gesetzes Nr. 194 v. J. 1920 entschieden, daß diese Personen zwar keinen Anspruch auf Versorgungsgenüsse nach dem zitierten Gesetze besitze daß ihnen aber die Bezüge nach dem Gesetze vom 27. Dezember 1875, R. G. B. Nr. 158. zuerkannt werden können, wenn im Superarbitrierungsverfahren ein körperliches Gebrechen (Dienstunfähigkeit) konstatiert wurde, das durch den Militärdienst in der ehemalige Armee verursacht worden ist.

Deshalb werden diese Personen dem Superarbitrierungsverfahren unterzogen und falls ein durch den Militärdienst in der ehemaligen Armee verursachtes körperliches Gebrechen nachgewiesen wird erkennen das Ministerium für nationale Verteidigung die Versorgungsgenüsse nach dem Gesetze Nr. 158 vom J. 1875 samt der allfälligen Erhöhung aufgrund des Gesetzes vom 27. Jänner 1921, Nr. 48 zu. Wenn durch das Superarbitrierungsverfahren nicht konstatiert wird, daß das körperliche Gebrechen durch den Militärdienst in der ehemaligen Armee entstanden ist, können solchen Personen Versorgungsgenüsse nicht zuerkannt werden und falls sie bereits angewiesen wurden, wird ihre Weiterauszahlung eingestellt. Dagegen haben die im § 5 des Gesetzes Nr. 194 vom Jahre 1920 angeführten Personen d. i. Personen, denen Versorgungsgenüsse durch die ehemalige Militärverwaltung zuerkannt worden sind. Anspruch auf die Versorgungsgenüsse ohne neuerliche Superarbitrierung auch dann, wenn sie um Übernahme in den Ruhesand angesucht, resp. eine Anmeldung nicht eingebracht, oder sie sogar verspätet eingebracht haben.

Prag, am 20. Dezember 1924.

Der Minister für nationale Verteidigung:

Udržal m. p.

Překlad ad V/5042.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Zierhut, Kaiser und Genossen

betreffs Herausgabe gesetzwidriger Erlässe durch das Staatliche Bodenamt (Druck 4898/X).

Das Zuteilungsgesetz ist rücksichtlich des § 29 schon durch die Regierungsverordnungen vom 6. April 1922, S. d. G. u. V. Nr. 117, und vom 7. April 1923 S. d. G. u. V. Nr. 74, durchgeführt In der Vorschrift des § 4 der Verordnung Nr. 117/22 sind de Bedingungen festgesetzt, unter welchen das Staatliche Bodenamt verpflichtet ist, die beabsichtigte Durchführung der Zuteilung zur allgemeinen Kenntnis zu bringen. § 6 der zit. Verordnung bestimmt die Zustellung der Kundmachung an die Gemeindeämter der Gemeinden, in denen sich die zuzuteilenden Liegenschaften befinden, im Zusammenhang mit der Vorschrift des § 4 der zit. Verordnung. Das Staatliche Bodenamt und seine Distriktsstellen richten sich nach diesen Vorschriften, und auch der Zuteilungskommissär des Staatlichen Bodenamtes in Budweis hat diese Vorschriften erfüllt, wie dies durch die Erhebungen über die in der Interpellation behandelte Angelegenheit festgestellt worden ist. Im Kataster des Distrikts der Gemeinde Kalsching, wo die Ortsgruppe des Vereines der deutschen Bodenbewerber ihren Sitz hat, liegen keine Grundstücke, die vom Staatlichen Bodenamt im Jahre 1924 übernommen und zugeteilt wurden. In den Kataster der genannten Gemeinde greift überhaupt k ein dem Zuteilungsverfahren unterliegender Komplex ein. Die nächste wirtschaftliche Einheit, die im Jahre 1924 übernommen wurde, ist Neu-Hof bei Krumau das in der Katastralgemeinde Weichseln des Gerichtsbezirkes Krumau gelegen ist. Diese Gemeinde ist von Kalsching gegen 2 Stunden Weges entfernt. In der Gemeinde Weichseln die überwiegend deutsch ist, wurden alle das Zuteilungsverfahren betreffenden Kundmachungen ausgehängt.

Nach dem dargelegten Stande der Dinge hat die Regierung keinen Anlaß zu einer Verfügung.

Prag den 10. Jänner 1925.

Der Vorsitzende der Regiering:

Švehla m. p.

Překlad ad VI/5042.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Zierhut, Dr. Hanreich und Genossen

in Angelegenheit der Durchführung der Bodenreform in den deutschen Gebieten Mährens und Schlesiens (Druck 4926/III.).

Das Staatliche Bodenamt führt überall, also auch in dem sprachlich gemischten Gebiete, die Bodenreform genau nach den geltenden Gesetzen und Verordnungen durch und leitet das Zuteilungsverfahren ein wo hiefür die sachlichen Voraussetzungen vorhanden sind. Das genannte Amt nimmt dabei auf die nach dem Gesetze qualifizierten Bewerber ohne Rücksicht auf die Nationalität Bedacht. Der Verkauf von größeren Wirtschaftsganzen aus freier Hand wird vom Staatlichen Bodenamte bloß dort bewilligt, wo dies besondere Umstände, namentlich die Versorgung größerer Zentren in Industriegegenden erheischen, und zwar nur solchen Personen, welche auch sonst einen Anspruch auf eine Zuteilung hätten. Aber auch hiebei nimmt das Staatliche Bodenamt darauf Rücksicht, daß die Zuteilung für die qualifizierten kleinen Bewerber sichergestellt werde.

Die Restgüter Lobenstein und Pickau wurden erst vergeben, als die Kleinzuteilung durch den bewilligten Abverkauf von Grundstücken an die kleinen Landwirte aus Lobenstein befriedigt worden war. Die Restgüter liegen in einer reinen Industriegegend und deshalb wurde darauf Rücksicht genommen daß die Versorgung der Stadt Jägerndorf nicht gefährdet werde.

Von der Herrschaft Vendôme-Hohenzollern in Fulnek wurden die Restgüter Stadthof im Ausmaße von 127 ha Schloßhof von 72 ha. Schimmelsdorf von 85 ha und Waltersdorf von 47 ha erhalten, nachdem den berechtigten Bewerbern aus Schimmelsdorf und Klantendorf 42 ha Boden zur Kleinzuteilung außer der Kleinzuteilung vom Schloßhofe in Fulnek übergeben worden waren.

Das Staatliche Bodenamt hat dem Eigentümer des Großgrundbesitzes Großglockersdorf die Bewilligung zum Verkaufe des Großgrundbesitzes aus freier Hand erteilt, aber mit der Bedingung, daß das für die Kleinzuteilung erforderliche Ausmaß sichergestellt, daher in Beschlagnahme belassen werde.

Die Behauptung, daß die derzeitigen Besitzer des großen Grundbesitzes in geheime Abmachungen gezwungen werden, ihre Höfe an Čechen zu verkaufen, widerspricht den Tatsachen.

Da auch nicht in einem einzigen. der aufgezählten Fällen die geltenden Gesetze und Verordnungen über die Bodenreform verletzt worden sind, hat die Regierung keine Ursache zu irgendeiner Verfügung.

Prag, am 10. Jänner 1925.

Der Vorsitzende der Regierung:

Švehla m. p.