Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
5042.
Odpovědi:
I. predsedu vlády a ministra školstva a nár. osvety na interpeláciu posli dra Körmendy-Ékesa a druhů o hrubom útoku B. Krpelca, školského inšpektora v Ip. Šahách, proti rím. kat. duchovenstvu (tisk 4677/III).
II. min. s plnou mocnu pre správu Slovenska na interpeláciu posl. Palkovicha a súdr. o zadržaní dotácií maďarského kath. kňažského seminára v Komárne (tisk 4892/XIV).
III. min. železnic na interp. posl. Grünznera, Schweichharta, R. Fischera a druhů o železničním neštěstí u České Lípy (tisk 4892 IX).
IV. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara a druhů o odnětí zaopatřovacích požitků vojenským pensistům (tisk 4857/XII).
V. vlády na interp. posl. Zierhuta, Kaisera a druhů, že státní pozemkový úřad vydává protizákonné výnosy (tisk 4898/X).
VI. vlády na interp. posl. Zierhuta, dra Hanreicha a druhů o provádění pozemkové reformy v německých krajích na Moravě a ve Slezsku (tisk 4926/III).
VII. vlády na interp. posl. dra Brunara a druhů, aby byl vydáván všeobecný oznamovatel soutěží na státní dodávky (tisk 4892/V).
VIII. min. financí na interp. posl. dra Brunara a druhů stran vrácení dávky z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 4892/VI).
IX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Stenzla a druhů o porušeni telegrafního tajemství zaměstnanci poštovního úřadu v Prachaticích (tisk 4926/VIII).
X. vlády na interp. posl. Tesky a soudr. že se stále soustavně porušuje osmihodinná doba pracovní v textilním průmyslu a nebyla zodpověděna první interpelace poslaneckého klubu komunistického v této věci (tisk 4642).
XI. vlády na interp. posl. Mlčocha a druhů o zamýšlené subvenci ve výší 250 milionů Kč konsumům a družstvům (tisk 4443/I).
XII. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů, aby ihned vypsány byly obecní volby v Jihlavě (tisk 4929).
XIII. min. věcí zahraničních, průmyslu, obchodu a živností a financí na interp. posl. dra Korlátha, Kurťaka a soudr. o sklárně ve Ferenczvölgy-u v okolí obce Tačeva (tisk 4793/IV).
XIV. min. zemědělství na interp. posl. Mikulíčka a soudr. o nevyúčtování fondu pro umělá hnojiva (tisk 4772).
XV. vlády na interp. posl. Svetlika a soudr. o vraždění stávkujícího dělnictva v Trenčíně (tisk 4901).
XVI. min. soc. péče na interp. posl. Schweichharta, Schäfera, Schillera a druhů, že úředními opatřeními bylo omezeno právo svobodného stěhování sklářských dělníků (tisk 4926/X).
XVII. min. veřejných prací na interp. posl. dra Lelleyho a soudruhů o skandální svévoli a nedbalosti spáchané na sirotčinci "Maria Oltalma" (Ochrana Marie) (tisk 4277).
XVIII. min. zemědělství na interp. posl. Hirsche, Uhla a druhů o ohrožení zaměstnanců při přejímání zemědělských a lesních velkostatků (tisk 4381/V).
XIX. min. vnitra a mim. spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů, že se nerozepisují volby v obci Šunychlu (Bohumín-nádraží) (tisk 4903 III).
XX. min. spravedlnosti na interp. posl. Stenzla, dra Raddy a druhů o zabavení časopisu "Mährischer Grenzbote" (tisk 4926/XII).
I./5042 (původní znění).
Odpoveď
predsedu vlády a ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca dra Körmendy-Ékesa a druhov
o hrubom útoku B. Krpelca, školského inšpektora v Ip. Šahách, proti rím.-kat. duchovenstvu (tisk 4677/III).
O obsahu dopisu zo dňa 26. júla 1923, ktorý, ako je to v interpelácii spomenuté zaslal školský inšpektor v Ip. Šahách, Bartolomej Krpelec, riaditeľstvu štátnych železníc v Bratislave, dozvedelo sa ministerstvo školstva a národnej osvety z memoranda, zaslaného zo shromaždenia rímsko-katolíckeho kňazstva v Ipeľských Šahách. Memorandum - datované dňom 9. apríla 1924 - došlo do ministerstva školstva a národnej osvety 28. mája 1924 a zavedené bolo v tejto veci úradné vyšetrovanie.
Proti B. Krpelcovi pre podozrenie, že svojmi výrokmi v spomenutom dopise sa dopustil disciplinárneho prečinu, bolo zavedené vo smysle platných predpisov disciplinárné vyšetrovanie a podľa výsledku tohoto disciplinárneho vyšetrovania sa bude voči nemu ďalej pokračovať.
Ako je štátnej správe známe, urazené rímskokatolícke kňazstvo podalo tiež na B. Krpelca pre obsah jeho dopisu trestné oznámenie u okresného súdu v Ipeľských Šahách a príslušné trestné pokračovanie je v behu.
Druhý bod záverečného odstavca interpelácie obsahujúci dotaz, či štátna správa vie o praktikách inšpektora Krpelca, prevádzaných už od rokov, a ktoré sú na ujmu autority školského resortu, je veľmi všeobecného rozsahu, konkrétnych prípadov - okrem spomenutého dopisu - interpelácia nespomína a preto nemohlo sa zistiť, že snáď aké prípady majú páni interpelanti na mysli.
V Prahe dňa 6. decembra 1924.
Predseda vlády:
Švehla v. r.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr. Markovič v. r.
II./5042 (původní znění).
Odpoveď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpeláciu poslanca Palkovicha a súdr.
o zadržaní dotácií maďarského kath. kňažského seminára v Komárne (tisk 4892/XIV).
Tak zv. komárňanský malý seminár neni seminárom pre theologickú výchovu kňažstva, ale je to vlastne ústav pre klerikov - gymnasistov, studujúcich na gymnaziu v Trnave a cirkevnou vrchnosťou preložených na maďarské gymnazium v Komárne.
Likvidačná komisia cirk. statkov, ktorá vypláca celú potrebu na udržiavanie bohosloveckého seminára v Trnave, odoprela subvenciu pre tento komárňanský ústav poukazujúc na to, že udržanie nemôže sa stať zo príjmov seminárskeho fondu.
Terajší sbor kathol. duchovných na Slovensku - vpočítajúc do toho aj duchovných Slovákov bez výnimky ovláda reč maďarskú a následkom toho môžu sa ešte dlhé časy z tohoto sboru obsadzovať fary aj čisto maďarské.
Okrem toho je aj dnes dostatočne postarané o kňažský dorost, ovládajúci reč maďarskú. V tom ohľade poukazuje sa na to, že viac než polovica klerikov theologického seminára trnavského ktorý je udržaný čisto z príjmov cirkevných statkov na Slovensku - sú pôvodom Maďari, a že v košickom semináre je tiež dostatočne postarané o výchovu kňazského dorostu v reči maďarskej.
V Bratislave dňa 11. decembra 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay v. r.
III./5042 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Grünznera, Schweichharta, R. Fischera a druhů
o železničním neštěstí u České Lípy (tisk 4892/IX).
Železniční nehoda v České Lípě dne 12. září 1. r. zaviněna byla tím, že nákladní vlak číslo 1243 od Bakova přijel k vjezdovému návěstidlu o 13 minut dříve, než má přijeti podle jízdního řádu do stanice České Lípy; tam srazil se s posunujícím dílem vlaku, který vyjel ze stanice na trať dále, než bylo přípustno vzhledem k tomu. že nákladní vlak číslo 1243 ze sousední stanice byl již na cestě směrem k České Lípě.
Jak zúčastněný staniční personál, tak zejména personál nákladního vlaku nedbal - jak šetřením bylo zjištěno - oněch základních ustanovení dopravních předpisů, jejichž přesné plnění zaručuje bezpečnost provozu.
Strojvůdce nákladního vlaku nebyl přeložen k výtopně v České Lípě; byl tam pouze na substituci, ježto pro silnější nákladní dopravu byla větší potřeba strojního personálu a v jiné výtopně byl právě v tu dobu okamžitý přebytek. Takovéto výpomoci na krátkou dobu jsou ve službě železniční vzhledem k změnám v intensitě dopravy zjevem obyčejným. Onen strojvůdce vykonal potřebné jízdy k poznání trati a potvrdil před tím, než jel samostatně, písemně, že traťových poměrů je náležitě znalým. Ztratil-li za mlhy orientaci, bylo jeho povinností jízdu náležitě zmírniti, neb i vlak zastaviti a získati si jistoty.
Po sestátnění Ústecko-Teplické dráhy změnily se dopravní poměry ve stanici České-Lípě vzhledem k novému směrování zátěže zejména v tom, že transituje touto stanicí mnohem více vozů mezi Podmokly a tratí směrem k Liberci. Jakmile bylo podle nabytých zkušeností zjištěno, že nynější zařízení staniční plně nevyhovují potřebám dopravním, bylo ministerstvem železnic uloženo ředitelství státních drah v Hradci Králové, aby vypracovalo povšechný návrh na úpravu česko-lipského nádraží.
Na projektu tom ředitelství ještě před dobou, do které spadá projednávaná nehoda, započalo pracovati návrh bude ovšem třeba podrobiti veřejnému řízení a podle jeho výsledku bude pak přikročeno k postupné úpravě budou-li k tomu uvolněny potřebné finanční prostředky. Úprava výtažné koleje řešena bude společně s výstavbou vlečky do městských jatek.
I v jiných stanicích jsou nádraží. zejména co do počtu a délky kolejí, nedostatečně vybavena a lze nedostatky tyto. známé již v dobách předválečných, napraviti teprve časem a nutno trvati na tom, aby personál v takovýchto stanicích za ztížených poměrů vykonával svoji službu tím svědomitěji a přesněji.
Ředitelství státních drah v Hradci Králové pečuje co nejusilovněji o zvýšený dozor na dopravní službu ve zmíněné stanici.
S překládáním personálu není tato nehoda v nižádné souvislosti jednaloť se, jak již uvedeno o krátkodobou substituci jednoho ze zúčastněných zřízenců železničních.
Čs. státní správa železniční dosud vůbec nepřikročila k vážnější redukci personálu. Kdyby však v budoucnosti stalo se takové opatření nutným byli by postiženi eliminací z činné služby v první řadě, samozřejmo zaměstnanci služebně méně vyhovující Přechodné nedostatky pracovníků v některém služebním odvětvi vyrovnává čs. státní správa železniční ihned vhodnými přesuny, buď trvalé, nebo dočasné povahy.
Otázka zvýšení mezd dělníků jest otázkou celostátní, ježto jest upravena cestou zákonodárnou (zákon z 20. prosince 1922. číslo 394 Sb. z. a n.). Nemá tudíž čs. státní správa železniční možnosti samostatně provésti tuto úpravu.
Bezpečnost v železniční dopravě je konečnou výslednicí mnoha různých složek, t. j. výsledek vzájemně působící a se doplňující služební činnosti celé řady zaměstnanců z nichž každému uloženy jsou určité povinnosti a kterým jsou pro to po ruce určité ovšem omezené prostředky.
Je zřejmo, že jakýkoliv o sobě zdánlivě i nepatrný poklesek jednotlivce ve službě výkonné může za shody jiných nepříznivých okolností ohroziti zdárný výsledek a přivoditi ve svých důsledcích poruchy nejzávažnější. Jeto zároveň úkaz, jenž se vyskytuje ze všech oborů služby veřejné jedině ve výkonné službě železniční.
V souvislosti se vzestupem vlakové dopravy a za nepříznivé povětrnosti (mlhy atd.) kdy na výkonnost všech zaměstnanců služby dopravní musí býti kladeny zvýšené požadavky, dochází v železniční službě staniční a vlakové častěji k hrubším závadám Tuto skutečnost potvrzují zkušenosti, získané za všech dob, co železnice trvá, u nás i v cizině.
Jakkoliv je politování hodno, dojde-li vůbec k takové nehodě, je přes to nutno poukázati k tomu, že počet letošních závažných nehod není větší než v letech dřívějších a nebylo by proto spravedlivo odvozovati z těchto případů, že by železniční správa nevěnovala stálé péče jednomu ze svých nejhlavnějších úkolů - zajištění bezpečnosti železniční dopravy.
V Praze dne 5. ledna 1925.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
IV./5042 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů
o odnětí zaopatřovacích požitků vojenským pensistům (tisk 4857/XII).
Bývalí vojenští gážisté z povolání mají nárok na zaopatřovací požitky jen tehdy, vyhovují-li podmínkám § 2 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n. t. j., jestliže podali přihlášku včas a žádali za převzetí do činné služby jako gážisté z povolání a žádosti jejich nebylo vyhověno. Osoby, které byly 28. října 1918 vojenskými gážisty z povolání a v přihlášce nežádaly za převzetí do činné služby, nespadají do kategorie osob do činné služby nepřevzatých, nevyhovují podmínkám § 2 cit. zákona, takže nároku na zaopatřovací požitky nemají Tím, že uvedení bývalí gážisté z povolání neucházeli se o převzetí do činné služby, resignovali jak na převzetí do činné služby, tak i na zaopatřovací požitky, příslušející vojenským gážistům do činné služby nepřevzatým (§ 2 cit. zákona).
Ministerstvo národní obrany přihlížejíc však k tomu, že mnozí z těchto gážistů podali přihlášku za převzetí do výslužby jen z toho důvodu, že byli staří, jazyka služebního neznalí a že je svedly k tomu nepřesné a nejasné zprávy uveřejňované v novinách v době popřevratové rozhodlo vzhledem k § 5 zákona č. 194 z r. 1920, že osoby tyto nemají sice nároku na zaopatřovací požitky podle citovaného zákona, že však jim mohou býti přiznány požitky podle zákona z 27. prosince 1875, č. 158 ř. z zjistí-li se superarbitračním řízením tělesná vada (nezpůsobilost ke službě) způsobená vojenskou službou v bývalé armádě.
Proto tedy jsou tyto osoby podrobovány superarbitračnímu řízení a prokáže-li se tělesná vada, způsobená službou vojenskou v bývalé armádě, přiznává jim ministerstvo národní obrany zaopatřovací požitky podle zákona č. 158 z r. 1875 s event. zvýšením podle zákona ze dne 27. ledna 1921 č. 48. Nezjistí-li se superarbitračním řízením, že tělesná vada povstala vojenskou službou v bývalé armádě, nelze osobám takovým zaopatřovací požitky přiznati a byly-li již poukázány, zastavuje se další jejich výplata. Naproti tomu osoby uvedené v § 5 zákona č. 194 z r. 1920, t. j. osoby, jimž byly zaopatřovací požitky přiznány bývalou vojenskou správou, mají nárok na zaopatřovací požitky bez nové superarbitrace i tehdy, žádaly-li za přijetí do výslužby, resp. přihlášky nepodaly, ba ji podaly pozdě.
V Praze dne 20. prosince 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
V./5042 (původní znění.)
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Zierhuta, Kaisera a druhů,
že státní pozemkový úřad vydává proti zákonné výnosy (tisk 4898/X).
Zákon přídělový v § 20 jest již proveden vládními nařízeními ze dne 6. dubna 1922, čís. 117 Sb. z. a n. a ze dne 7. dubna 1923. čís. 74 Sb. z. a n. V předpisu § 4 nař. č. 117/22 ustanoveny jsou podmínky, za kterých stání pozemkový úřad jest povinen uvésti v obecnou známost chystané provádění přídělu. § 6 cit. nařízení ustanovuje o doručení vyhlášky obecním úřadům obcí, ve kterých jsou přidělovány nemovitosti, v souvislosti s předpisem § 4 cit. nařízení. Státní pozemkový úřad a jeho obvodové úřadovny řídí se těmito předpisy a také přídělový komisař státního pozemkového úřadu v Budějovicích plnil tyto předpisy, jak vyšetřováním ve věci interpelace bylo zjištěno. V katastru obvodu obce Chvalšiny, kde má sídlo místní skupina spolku německých uchazečů o půdu, neleží nemovitosti státním pozemkovým úřadem v roce 1924 přejímané a přidělované. Do katastru jmenované obce nezasahuje vůbec žádný soubor podléhající přídělovému řízení. Nejbližší hospodářská jednotka, jež byla roku 1924 přejímána, jest Nový Dvůr u Čes. Krumlova, ležící v katastru obce Višná, soudního okresu Českého Krumlova. Tato obec jest vzdálena od Chvalšin as 2 hodiny cesty. V obci Višná, jež jest převážně německou, byly vyvěšeny veškeré vyhlášky týkající se řízení přídělového.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 10. ledna 1925.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
VI./5042 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Zierhuta, dra Hanreicha a druhů
o provádění pozemkové reformy v německých krajích na Moravě a ve Slezsku (tisk 4926/III).
Státní pozemkový úřad provádí všude, tedy také v jazykově smíšeném území. pozemkovou reformu přesně podle platných zákonů a nařízení a zahajuje přídělové řízení, kde jsou pro ně věcné předpoklady. Jmenovaný úřad přihlíží při tom k uchazečům podle zákona kvalifikovaným bez ohledu národnosti. Prodej větších hospodářských celků z volné ruky povoluje státní pozemkový úřad pouze tam, kde toho zvláštní okolnosti, jmenovitě zásobování větších středisk v průmyslových krajích, vyžadují a to jen osobám. které by jinak měly nárok na příděl. Ale i při tom dbá státní pozemkový úřad, aby byl zabezpečen příděl pro drobné kvalifikované uchazeče.
Zbytkové statky Úvalno a Býkov byly zadány teprve, když drobný příděl byl uspokojen povoleným odprodejem pozemků drobným zemědělcům z Úvalna. Zbytkové statky leží v kraji ryze průmyslovém, a proto přihlíženo k tomu, aby nebylo ohroženo zásobování města Krnova.
Z panství Vendome-Hohenzollerna ve Fulneku zachovány zbytkové statky Městský Dvůr o výměře 127 ha. Zámecký Dvůr o 72 ha, Pohořelky o 85 ha a Valteřovice o 47 ha, když bylo dáno oprávněným uchazečům z Pohořelek a Kujany do drobného přídělu 42 ha půdy kromě drobný příděl ode Dvora Zámeckého ve Fulneku.
Státní pozemkový úřad udělil svolení majiteli velkostatku Velkého Klokočova, aby velkostatek prodal z volné ruky. avšak s podmínkou, že potřebná výměra půdy pro drobný příděl bude zajištěna a proto ponechána v záboru.
Odporuje skutečnosti tvrzení, že nynější držitelé velkého majetku pozemkového jsou v tajných vyjednáváních nuceni prodávati své dvory Čechům.
Poněvadž ani v jednom z vylíčených případů nebyly porušeny platné zákony a nařízení o pozemkové reformě, nemá vláda příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 10. ledna 1925.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
VII./5042 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů,
aby byl vydáván všeobecný oznamovatel soutěží na státní dodávky (tisk 4892/V).
Zadávání státních dodávek a prací jest upraveno vládním nařízením ze dne 17. prosince 1920. č. 667 Sb. z. a n. o zadávání státních dodávek a orací (zadávací řád), podle něhož všechny dodávky a práce, kromě výslovně vypočtených výjimek, jest zadávati všem úřadům státní správy a jimi spravovaným ústavům, podnikům a fondům v zásadě veřejnou soutěží.
Rozepsání veřejné soutěže děje se v úředních listech Československého státu, pokud jde o veřejné soutěže projektové neb nabídkové technického rázu mimo to ve ťZprávách veřejné služby technickéŤ, u zadávek pro státní železniční správu též ve ťVěstníku pro železnice a plavbuŤ. Kromě tohoto závazného způsobu rozepsání oznamuje se toto často i v denních a odborných listech. takže jest s dostatek postaráno, aby vypsání soutěží vešlo v nejširší známost a každému uchazeči umožněno bylo nabídkového řízení se súčastniti. Proto vydávání zvláštního všeobecného oznamovatele soutěží na státní dodávky není zapotřebí.
Zadávacímu místu jest dále uloženo v § 54 zadávacího řádu uveřejniti výsledek veřejné soutěže, jímž se rozumí jméno a sídlo uchazeče, jehož nabídka byla přijata, v úředních listech, v nichž byla rozepsána soutěž.
Z řečeného plyne, že všechny náměty v interpelaci uvedené jsou již uspokojivě rozřešeny.
V Praze dne 21. ledna 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
VIII./5042 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
stran vráceni dávky z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 4892/VI).
V příčině výplaty přeplatků na dávce z majetku a z přírůstku na majetku vzniklých v důsledku novely k zákonu o dávce z majetku ze dne 21. prosince 1923, čís. 6 Sb. z. a n. z r. 1.924 bylo podřízeným úřadům nařízeno a je stále na to naléháno, aby provedení výplat dělo se s urychlením co největším.
Nutno však připomenouti, že přeplatky u dávky z majetku nevznikají jen v důsledku citovaného zákona přeplatky ty vznikají i z mnohých jiných důvodů na př. platbami vkladními listy na zadržené bankovky, které zní na vyšší obnos než činil předpis dávky, dále vyřizováním odvolání, pak úpravami předpisů na základě různých ustanovení zákonných. K výplatám přeplatků přistupují ještě i výplaty peněz při okolkování bankovek zadržených. Realisování všech uvedených výplat je oprávněnými stejně netrpělivě očekáváno a urgováno.
Z důvodu nutného i samým zákonem o dávce v základním ustanovení §u 1 přísně stanoveného přesného účtování výtěžku dávky jest nezbytno. aby všechny zmíněné poukazy výplat byly soustředěny u finančních úřadů II. stolice. Je pochopitelno, že agenda tato je u zmíněných úřadů velice obsáhlá.
Přes veliké množství vyřizují se však poukazy jak bylo vyšetřeno, se všemožným urychlením a není v tom ohledů u finančních úřadů II. stolice vyjímajíc zemské finanční ředitelství v Praze - podstatných nedodělků. U zemského finančního ředitelství pražského nahrnulo se však od vydání vládního nařízení ze dne 3. listopadu 1922, čís. 329 Sb. z. a n. upravujícího realisaci výplat takové množství žádostí stále přibývajících, že je nelze i při mimořádné píli a práci přes čas v krátké době vyříditi při všeobecném nedostatku pracovních sil ve finanční službě nebylo pak možno ku vypracování této agendy přiděliti ještě další síly. Závadě věnuje se stále pozornost a snaha, aby i zde vyřizování přišlo co, nejdříve do běžného stavu.
Ku konci dlužno se zmíniti, že podle cit. vládního nařízení č. 329/22 Sb. z. a n. jest podmínkou výplaty, aby oprávněný o ni zažádal.
Aby ulehčeno bylo poplatníkům a povolení výplat se urychlilo, vydalo nyní ministerstvo financí výnosem ze dne 9. prosince 1924, čís 116.857/24 svolení, aby poukazy výplat přebytků z vkladních listů a výplat přeplatků na dávce, ať vznikly z důvodu jakéhokoliv resp. poukazy ke zúčtování jich na jiné náležitosti daní. poplatků a jiných státních dávek poplatníků dály se ve všech případech z moci úřední bez žádosti stran na návrh berního úřadu zjistivšího přebytek nebo přeplatek. Poplatník bude o dotyčném opatření vždy vyrozuměn.
V Praze dne 13. ledna 1925.
Za ministra financí:
Inž. Novák v. r.
IX./5042 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Stenzla a druhů
o porušení telegrafního tajemství zaměstnanci poštovního úřadu v Prachaticích (tisk 4926/VIII).
Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by byl některý úředník nebo zřízenec poštovního a telegrafního úřadu v Prachaticích prozradil tajemství čtyř telegramů v interpelaci uvedených.
Přes to bylo uloženo jmenovanému poštovnímu úřadu učiniti opatření, jež jsou s to zabezpečiti přesné zachovávání telegrafního tajemství.
V Praze dne 16. ledna 1925.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
X./5042.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Tesky a soudruhů,
že se stále soustavně porušuje 8hodinná doba pracovní v textilním průmyslu a nebyla zodpověděna první interpelace poslaneckého klubu komunistického v této věci (tisk 4642).
Ministerstvo sociální péče přihlíží prostřednictvím svých dozorčích orgánů bedlivě k tomu, aby pracovní den případně pracovní týden nebyl prodlužován proti příslušným právním předpisům. Zákonné právní předpisy, t. j. zákon o osmihodinné době pracovní ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. stanoví, že skutečná pracovní doba zaměstnanců nesmí trvati zásadně déle než 8 hodin ve 24 hodinách nebo nejvýše 48 hodin týdně. K bližšímu provádění zákona bylo vydáno jednak nařízení ze dne 11. ledna 919, č 11 Sb. z a n. jednak výnos ze dne 21. března 1919 c. 4751/III. jež se pohybují v rámci ustanovení zákonných Po této stránce není tudíž důvodů k nějakému dalšímu opatření.
Co se týče konkrétních případů v interpelaci uvedených bylo zjištěno podle zprávy živnostenského inspektorátu v Děčíně, že pracovní doba u firem v interpelaci uvedených je upravena tím způsobem že se pracuje 5 dnů v týdnu po 91/2 hod. denně tedy celkem 471/2 hod. týdně, aby sobotní práce. motta odpadnout. S touto úpravou pracovní doby. jest dělnictvo z důvodu vlakového spojení spokojeno, případně samo o ni žádalo.
V prvé polovici t. r. pracovala firma J. Goldberger a synové ve Varnsdorfu týden a firma Josef Richter tamtéž 8 týdnů s úředním povolením pres čas, při čemž se pracovalo v dohodě s dělnictvem 51/2 dne v týdnu, t. j. v sobotu toliko dopoledne. U firmy Heřman Müller ve Varnsdorfu pracovalo se dříve po 5 dnů v týdnu vždy 43/4 hod. dopoledne a 43/4 hod odpoledne; jelikož se stávalo, že dělnictvo pracující v úkolu pracovalo i v době čtvrt hodinových přestávek vsunutých v každé dopoledne a odpoledne, byla na zakročení živnostenského inspektorátu upravena pracovní doba tak. že se nyní pracuje přesně 48 hodin týdně v 5 dnech bez přestávek dopoledních i odpoledních.
Živnostenskému inspektorátu v Děčíně bylo uloženo aby dodržování pracovní doby ve všech závodech nadále bedlivě sledoval a zjistili přestupky zákonitých ustanoven ihned v oboru své působnost přísně zakročil.
Odpověď na interpelaci čís. tisku 4506 byla vytištěna a rozdána pod cis. 4746/XVI. Odpověď ta zdržela se nutným šetřením konkrétních případů v ní uvedených.
V Praze dne 24. ledna 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
XI./5042.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Mlčocha a druhů
o zamýšlené subvenci ve výši 250 mil. Kč konsumům a družstvům (tisk 4443/I).
Mimo podporu dělnických družstev v rámci celkové sanační akce státní ve smyslu zákona ze dne 9 října 1924. č. 237 Sb. z. a n., kterým se zřizuje zvláštní fond pro zmírněni ztrát povstalých z poválečných poměrů, nezamýšlí vláda poskytnouti konsumním spolkům zvláštní subvence.
V Praze dne 25. ledna 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
XII./5042.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Raddy a druhů,
aby ihned vypsány byly obecní volby v Jihlavě (tisk 4929).
Ustanovení článku II zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 406 Sb. z. a n., jehož se interpelace dovolává, nevztahuje se vůbec na město Jihlavu ježto v Jihlavě a Dřevěných Mlýnech nebyla ve smyslu tohoto ustanovení před provedením sloučení rozpuštěna obecní zastupitelstva a nebyla jmenována pro celé území, které se mělo sloučiti v jednu obec společná správní komise k vykonávání příprav pro nové volby obecní. Není proto také žádného důvodu k tomu, aby, jak to páni interpelanti žádají, byly podřízené úřady pro nezachování zmíněného ustanovení pohnány k odpovědnosti, ježto jim nelze vytýkati porušení zákona.
Přes to učinilo ministerstvo vnitra opatření, aby nová volba obecního zastupitelstva v Jihlavě vypsána byla ihned, jakmile to vzhledem k ustanovení § 11, odst. 2. zákona ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z a n. bude možno.
V Praze dne 21. ledna 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XII./5042 (původní znění).
Odpověď
ministrů věcí zahraničních, průmyslu, obchodu a živností a financí
na interpelaci poslanců dra Korlátha, Kurťaka a soudr.
o sklárně ve Ferenczvölgy-u v okolí obce Tačeva (tisk 4793/IV).
Státní hranice československo-rumunská je stanovena hraniční smlouvou Sevreskou ze dne 10. srpna 1920; tato smlouva přiznala mezi jiným též obec Tačevo a její katastr republice Československé. Ve spojení s delimitačními pracemi a v rámci zásad obecně platných pro delimitační komise, vydaných roku 1920 velvyslaneckou konferencí a vyhovujíc současně přání, projevenému s rumunské strany, vláda republiky Československé vyměnila mezi jinými jižní část katastru obce Tačevo za jinou část rumunského území v ujednání podepsaném v Praze dne 4. května 1921. Delimitační práce jsou již tak dalece skončeny, že celá hranice československo-rumunská je definitivně rozřešena a že již takřka na celé hranici jsou zasazeny mezníky.
Stížnosti, které byly ministerstvu věcí zahraničních a jiným ústředním úřadům předneseny, týkají se hlavně obtíží v malém pohraničním styku, který je upraven úmluvou, uzavřenou dne 23. dubna 1921, jako příloha C obchodní smlouvy z téhož dne. Úmluva tato týká se hlavně hospodářských zájmů obyvatelstva pohraničních obcí, jmenovitě pak těch. jichž katastr byl nově vytýčenou státní hranicí rozdělen. - Jest jisto, že provádění této dohody neděje se vždy hladce a že zavdává příčinu k různým steskům a proto dohodla se vláda československá s vládou rumunskou ustanoviti smíšenou komisi, skládající se z odborných zástupců obou stran, která všechny sporné otázky vyšetří a upraví.
O výměně bankovek společnosti v interpelaci uvedené bylo úředním šetřením zjištěno, že nepřihlásila svých hotovostí k úřednímu soupisu bankovek, který jich výměně na Podkarpatské Rusi předcházel a v Tačevě dne 5. září 1920 byl ukončen.
Teprve dne 22. října 1920 přihlásil Israel Weiss v Tačevě jako majitel Franzenstálské továrny na sklo, cement a ovocné konservy, která ovšem nalézá se na území rumunském, 850.000 K rak.-uh. bankovek přímo k výměně.
V poměru par. 2 a par. 3 (pokud jde o osoby v tomto paragrafu uvedené) nařízení ze dne 12. října 1920, čís. 576 Sb. z. a n. (o měně na Podkarpatské Rusi) mohly býti vyměňovány toliko hotovosti k úřednímu soupisu přihlášené.
Pro bankovky k soupisu nepřihlášené stanoven byl podle § 4 uvedeného nařízení směnný poměr zásadně 10:1.
Přes to však povolilo finanční ředitelství v Hustu společnosti výměnu zmíněné hotovosti v poměru 4:1 (t. j. v tehdejším denním kursu nekolkovaných bankovek). Tím dostalo se společnosti nevětší výhody, která ji podle předpisu mohla býti přiznána.
Výměnu v poměru 1:1 podle § 3 uvedeného nařízení nelze společnosti vůbec povoliti, ani kdyby byla svou hotovost přihlásila ku předběžnému soupisu, neboť akciové společnosti průmyslové nenáležejí k osobám, jimž výhoda par. 3 nařízení byla přiznána.
V roce 1921 provedla komise revisního odboru mim. financí u podniku revisi, při níž však vyšly na jevo závažné skutečnosti, které odůvodňují podezření, že společnost na výměnu bankovek vůbec nároku neměla, ba dokonce, že spáchán byl při výměně čin trestný podle všeobecných zákonů trestních. Proto bylo učiněno oznámení státnímu zastupitelstva, které sice nejprve řízení pro nedostatek důkazů zastavilo, ale na návrh finanční prokuratury v Užhorodě je obnovilo. Řízení toto není dosud skončeno.
O poučení, které podle interpelace dala revisní komise majiteli firmy není ministerstvu financí ničeho známo. Ustanovení § 10 svrchu uvedeného nařízení ze dne 12. října 1920, č 576 Sb. z. a n., podle něhož je ministr financí zmocněn, aby peněžním a všeužitečným ústavům tam uvedeným poskytl podpory, nelze na společnost vůbec použíti, ježto nepatří k těmto ústavům. Ředitel továrny Israel Weiss podal v této věci též stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, o níž však ještě není rozhodnuto.
Bezcelný dovoz skleněných lahví z ciziny do tuzemska, za nějž strana žádala, nebylo. možno povoliti vzhledem k ustanovení čl. II. zákona o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. (uh. zák. čl LIII z r. 1907).
Bylo by však možno uvažovati o povolení dočasného dovozu skleněných lahví s podmínkou jejich zpětného vývozu po opletení proutím.
Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě, zamítnuvši žádost Israele Weisse, ředitele sklárny v Tačevě, za bezcelný dovoz lahví, poučilo jej zároveň, aby, jde-li mu o povolení k zušlechťovacímu řízení podle čl. XllI. zákona o celním sazebníku, žádal o ně prostřednictvím obchodní a živnostenské komory v Košicích, jak toho vyžaduje ustanovení par. 31 (uh. par. 32) prováděcího předpisu k zákonu o celním sazebníku.
Tato žádost strany došla ministerstva financí teprve koncem listopadu t. r. a jest předmětem urychleného úředního jednání.
Ministerstvo obchodu jest ochotno žádost o povolení zušlechťovacího řízení u ministerstva financí podporovati. Jest ovšem předpokladem, že rumunské úřady povolí bezcelný zpětný dovoz zušlechťovacího zboží do Rumunska, v kterémž ohledu je ochota podle možnosti stranu podporovati, bude-li reflektovati na tento jedině možný způsob řešení.
V Praze dne 15. prosince 1924.
Ministr zahraničních věc:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
Ministr obchodu. průmyslu a živností:
Inž. L. Novák, v. r.