Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

ve věcí zaplavení Žitného Ostrova velkou vodou (tisk 4789).

ad 1. Dolní Žitný Ostrov byl letos v květnu a červnu postižen katastrofální vodou, čímž v sedmi katastrálních obcích v četně obce Čilizradvány zaplaveny byly hospodářské pozemky a úroda na nich téměř zničena.

Příčina této pohromy; byl dlouhotrvající vysoký stav vodní na Dunaji a mimořádné srážkové poměry ve zmíněných dvou měsících. Pokud se týče ochranných zařízení vodního družstva v Komárně proti velikým vodám Dunaje, vyhovují tyto svému účelu a též při zmíněné pohromě nepovstala nikde porucha hráze. Voda, která téměř dva měsíce zaplavovala nízko ležící území Dolního Žitného Ostrava, pocházela dílem z dešťových srážek, které obnášely v měsíci květnu 100 mm a neměly dostatečný odtok v kanálech družstevních, dílem ze spodních vod, které upři vyšším stavu Dunaje každoročně při veliké propustnosti půdy v nižších místech území zatopují. Ve zmíněných měsících nabylo vnikání spodních vod do území Žitného Ostrova značných rozměrů, ježto vysoký stav Dunaje (5 m nad normál) trval téměř 2 měsíce, tudíž výjimečně dlouho. Dnešní družstevní zařízení na odvádění spodních a povrchových vod, jak bylo za maďarské vlády provedeno, nevyhovuje plně svému účelu za dob normálních a postačilo tím méně při letošních velikých jarních deštích a obzvláště vysokém stavu na Dunaji.

Zmíněná zařízení družstevní vyžadují řadu prací rekonstrukčních a doplňujících, alby jeho řádné fungování a dostatečná ochrana území byly zajištěny. Potřeba těchto prací byla podrobně zjištěna komsi sestávající ze zástupců expositury ministerstva zemědělství v Bratislavě, referátu ministerstva veřejných prací, zemědělsko-technického oddělení župního úřadu v Bratislavě říční stavební správy dunajské v Komárně a zástupce vodního družstva proti zátopám na Dolním Žitném Ostrově a na Czilize. Komise tato shlédla dne 7. června t. r. zatopené území, stanovila rozsah rekonstrukčních a doplňujících prací, jichž je na družstevním zařízení zapotřebí a uložila jmenovanému vodnímu družstvu, alby vypracovalo pro tyto práce potřebný projekt a rozpočet, sestavený na základě zaměření území, k němuž mělo družstvo hned po odpadnutí vod přikročiti.

Ku seznání půdních poměrů (pedologických a hydrologických), které budou v prvé řadě směrodatnými po vyhotovení tohoto rekonstrukčního a doplňujícího projektu, zařídilo jíž ministerstvo zemědělství příslušná šetření a pozorování svými technickými orgány a budou výsledky těchto šetření dány vodnímu družstvu k disposici pro účelné řešení uvedeného projektu.

Ad 2. Rekonstrukční a doplňující práce na družstevních zařízeních jsou věcí vodního družstva proti zátopám na Dolním Žitném Ostrově a na Czilize se sedlem v Komárně a neměla v čele uvedená ministerstva doposud příležitosti míti na provedení těchto prací vliv.

Ad 3. Nynější správa vodník o družstva nemůže býti činěna zodpovědnou za dříve již nedostatečně vybudované odvodňovací zařízení, které hlavně v letošním roce se ukázalo býti nevyhovujícím.

Ad 4. Poněvadž vína na vodou způsobených škodách nemůže býti svalována na dnešní správu vodního družstva a dokonce nikoli na některé ministerstvo Československé republiky může se jednati o náhradě způsobených škod na pozemcích a úrodě jen způsobem obvyklým v případech živelních pohrom. V tom směru byly již potřebné podklady o úředním zjištění škod dodány příslušnými notariáty generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě.

Provedením shora zmíněných rekonstrukčních a doplňujících prací na družstevních zařízeních odvodňovacích bude do budoucna postaráno o to, aby se vodní škody na pozemcích a úrodě v oblasti vodního družstva neopakovaly. Ministerstvo zemědělství prohlašuje již dnes ochotu, že bude provedení těchto prací po předložení a schválení příslušného projektu, jehož vypracování bylo vodnímu družstvu komisionelně již uloženo, na základě zákona melioračního podporovati.

V Praze dne 16. prosince 1924.

Ministr zemědělství:

Dr. Hodža, v. r.

Ministr veřejných prací:

Srba, v. r.

Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

XII/5037 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance H. Simma, Knirsche a druhů

o špatném nakládání s německými branci, kteří nastoupili k vojenským cvičením (tisk 4824/X).

Ze stížností, které obsahuje citovaná interpelace, mohla býti vyšetřena pouze ona, jež týká se nakládání s německými záložníky v Liberci. Původní žádost místního tělocvičného spolku Sokol o propůjčení kasárenského dvora ke cvičení byla posádkovým velitelstvím zamítnuta. Na novou a řádně odůvodněnou žádost bylo pak jen výjimečně a za zvláštních podmínek zemským vojenským velitelstvím dáno svolení k propůjčení dvora. Připravených proti veřejnému cvičení zúčastnili se pouze vojíni české národnosti dobrovolně se přihlásivší. Nátlak na vojíny jiné národnosti nebyl vůbec činěni.

Rovněž nebylo vojínům nařízeno, aby konali nedobrovolnou stafáž veřejnému cvičení, nýbrž kasárenský dozorčí důstojník zadržel vycházející vojíny asi na 18 minut, poněvadž hlavním vchodem právě v době, kdy vycházeli vojíni, vcházel hromadný proved návštěvníků této slavnosti, takže kontrola výstroje atd. byla v tomto návalu nemožno. Zadrženi byli jak vojíni české, tak i německé národnosti a poveze z důvodů kontrolních. Nejediná se tedy o žádné nucené přidržování vojínů německé národnosti k úkolům, které by ojím nenáležely.

Na ostatní závady, na něž upozorňuje interpelace, nemohl odpověděti, poněvadž údaje jsou všeobecné a není uveden ani jediný konkrétní případ, který by mohl ubýti vyšetřován. Všeobecně však poznamenávám, že stravní dávka, stanovená služebním předpisem pro československého vojína jest kvantitativně tak vyhovující, že dosuď až na ojedinělé případy - ne vždy odůvodněné - žádaných stížností nebylo. Čistotě v kasárnech a jejích okolí věnuje vojenská správa zvláštní péčí a docílila již i určitých výsledků. Stav, v jakém kasárny byly čs. vojenskou správou převzaty, již se podstatně zlepšil.

V Praze dne 8. listopadu 1924.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

XIII/5037 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů

o zabavení spisku, jejž vydal Reichsbund v Berlíně (tisk 4952/I).

Spisek ťWas lehrt den germanischen Bauern die GeschichteŤ zabavilo státní zastupitelství v Chebu pro místo v interpelaci uvedené, ježto v jeho obsahu spatřovalo přečin § 14 č. 1. zákona na ochranu republiky a mělo za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby bylo zabráněno dalšímu rozšiřování.

Soud zabavení potvrdil. Uznal tím, že státní zastupitelství nařídivši zabavení jednalo podle zákona. Jestliže přes toto rozhodnutí bylo zabavení pociťováno jako křivda, bylo věcí těch, kdož se jím cítili dotčeni, aby padali opravné prostředky proti rozhodnutí soudu a tím umožnili jeho přezkoumání. Neučinili tak a sami tím zavinili, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.

Za uvedeného stavu věci nemám důvodu k jakémukoliv opatření.

V Praze dne 17. prosince 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XIV/5037 (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na interpelací poslance H. Simma a druhů

o repatriaci válečných zajatců, kteří ještě zůstali v Rusku (tlak 4886/II).

Se strany čs. zastupitelských úřad bylo vykonáno vše, alby byli bývalí zajatci o prováděné repatriaci, později o datu jejího zakončení, uvědomění pokud to stávající poměry v Rusku dovolovaly. Byla dána oznámení do všech novin, bylo použito součinností ruského Červeného Kříže i cest úředních osob nebo krajanů jedoucích do odlehlých míst. Ministerstvo zahraničních věcí jest v důsledku toho přesvědčeno, že každý, kdo se vážně zabýval návratem, měl možnost repatriace. Naproti ternu bylo velmi mnoho případy, že bývalí zajatci nejevili zájmu a návrat ať jíž z důvodů existenčních nebo jiných. Teprve tehdy, když v místě pobytu nenacházeli obživy, obraceli se k příbuzným, kterým před tím mnohdy několik roků ani nepsali s výmluvou, že o repatriaci nevěděli. Během pěti let, po něž byla repatriace prováděna, vrátili se čsl. státní občané - bývalí zajatci - ze všech koutů evropského a asijského Ruska, což jest nejlepším důkazem toho, že o repatriaci všude věděli.

V důsledku toho usnesla se ministerská rada zastaviti všeobecnou repatriační akci 31. prosincem 1923. Nicméně mohou se vyskytnouti mimořádné případy, kdy skuteční bývalí zajatci se zdržovali v krajích, kam zpráva o repatriační akcí nepronikla a pro tyto výjimečné případy uvolilo se ministerstvo sociální péče poskytovati od případu k případu podporu k návratu, o niž může dotyčný žádati u zastupitelského úřadu ČSR, v Moskvě nebo Charkově.

V Praze dne 19. prosince 1924.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Eduard Beneš, v. r.

XV/5037 (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Zierhuta a druhů

o soustavné elektrisaci zemí (tisk 4903/V).

Stát a země súčastní se v elektrárenských společnostech založených podle elektrárenského zákona ze dne 22. července 1919 číslo 438 Sb, z. a n., peněžitými vklady bud převzetím akcií, neb kmenových podílů a v poměnu těchto vkladů ke vkladům ostatních společníků, vyhražuje si zastoupení ve správních orgánech společnosti a zajišťuje si tak současně účinnou kontrolu.

Společnosti tyto zakládány byly se zvláštním zřetelem jak k potřebám soustavné elektrisace, tak i k spotřebám oblastí dosud neelektrisovaných nes nedostatečně a nesoustavně elektrisovaných, s přihlédnutím k návrhům a žádostech docházejícím z dotyčných oblastí; z oblastí s většinou německou docházely žádosti za účast státu na elektrických podnicích velmi poskrovnu. Třeba uvésti, že zemský správní výbor český pokusil se v rámci celého programu soustavné elektrisace Čech ve všech okresích, tedy také v německých, utvořiti samosprávné svazky za účelem provádění soustavné elektrisace, avšak v západních Čechách nebyl s návrhy na utvoření zmíněných svazů projeven souhlas tuď ihned, anebo v krátké době po zahájení jednání.

V oblasti Žatecko-Kadaňské utvořen byl na tento podnět Severozápadočeský elektrárenský svaz, který však pro odpor se strany účastníků v krátké době musil likvidovati.

V okresu Nýrském byl sice zvolen užší komitét, který však nikdy nebyl svolán.

Akce zemského správního výboru zdařila se pouze v okresích severopošumavských, kde založen byl ťSvaz Severopošumavských okresů, s. s r. o, se sídlem v TachověŤ a v severních Čechách, kde založen byl pro okresy Lovosice, Litoměřice, Ouštek, Česká Lípa, Bor a Benešov nad Ploučnicí tak zvaný ťPloučnický elektrárenský svaz spol. s r. o. v České LípěŤ.

Dle původního projektu měl tento svaz zásobovati také okresy Štětí, Dubá, Mimoň, Jablonné a Cvikov; okresy tyto nepřistoupily však k Ploučnickému elektrárenskému -svazu, nýbrž utvořily proti intencím zemského správního výboru dva samostatné svazy a to: Elektrárenský družstevní svaz v Dubé a Elektrárenské družstvo pro Ještědskou župu v Jablonném.

Kdežto oba svazy založené za součinnosti zemského správního výboru počínají překonávati obtížné počáteční období hospodářské a počínají rozvíjeti úspornou činnost, slibující pro nedalekou budoucnost hospodářskou prosperitu obou těchto podniků, nacházejí se obě shora jmenované společnosti založené proti intencím zemského správního výboru ve velkých finančních nesnázích, ohrožujících další jejich trvání; tak vykazuje například Elektrárenské družstvo pro župu ještědskou přes nemožně vysoké ceny požadované za elektrickou energii v poslední bilanci provozní ztrátu za jeden rok.1,208.126 Kč 02 hal.

Zemský správní výbor věnoval od počátku činností svazu Severopošumavských okresů v Tachově a svazů Ploučnickému v České Lípě svoji zvláštní pozornost, súčastnil se v obou svazích vklady přesahujících 50% kmenového jmění a dal oběma Svazům k disposici své odborné síly a to z počátku úplně bezplatně, takže tím svazy uspořily značné částky na režii.

Dále nutno uvésti, že zemský správní výbor již v roce 1919 nabízel městu Kadani při budování jeho podniků zvláště při výstavbě hydroelektrárny svojí spoluprácí a s výhradou schválení vlády finanční pomoc; byl však obcí odmítnul.

Před nedávnem žádala obec sama, aby stát a země súčastnily se v akciové společností, které má býti podnik obce Kodaňské předán. Státní správa a zemský správní výbor nevzpěčují se sice zásadně oproti vyhovění této žádosti, žádají však, aby dříve, než jejich přístup bude uskutečněn, velmi neutěšená finanční situace tohoto podniku byla tak upravena, aby byla sjednána bezpečná základna pro další hospodářskou jeho prosperitu.

Podobně hodlala se země zúčastniti kapitálově na podniku Severočeské elektrárny a. s. v Podmoklech, avšak účast tato se strany společností nebyla akceptována.

Pokud se týče výstavby vodních sil bylo jak pro státní správu, tak pro zemské autonomní správy vodítkem vždy pouze hledisko hospodářské účinnosti, a tak došlo k výstavbě elektráren i v území s většinou obyvatelstva národnosti německé na řece Mži u Blahoutského Mlýna pod Stříbrem, na Labi u Střekova, na Dyji u Vranova a velké parní elektrárny v Ervěnicích.

Pokud se týče nesprávností, jichž dopustili se 2 orgánové zemského správního výboru v elektrárenských svazech, nutno podotknouti, že jsou předmětem trestního vyšetřování, a že nesmí býti paušálně sevšeobecňovány ohledně ostatních zástupců země v četných druhých elektrárenských společnostech, naopak dlužno konstatovati, že zástupcové země ve svazech vyvíjeli velmi úspěšnou činnost jak po stránce organisační, tak i po stránce technické a právní, jíž jednak svazy byly postaveny na pevné základy umožňující jim další i rozvoj, jednak byly svazům uspořeny značné náklady,:jejž by právě v nejobtížnějších dobách počátečních finance svazů byly těžce ohrožovaly.

Dále nutno uvésti, že současně provádějí se v těchto podnicích úřední revise státní i zemské, které nejsou však dosud skončeny; po jejich provedení bude o výsledku podána zvláštní zpráva.

Pokud se týče neblahého vlivu a teroristického působení některých činitelů veřejných v elektrárenských společnostech, nemá o tom ministerstvu veřejných prací ničeho známo.

O výší kapitálu jednotlivých elektrárenských společností a účasti státu a zemských autonomních správ podává se přehled v připojené tabulce I. dle stavu v prvé polovici r. 1924.

Pokud se týče prosperity podniků třeba připomenouti, že podniky jsou v počátečním stadiu svého vývoje, že nejsou mnohé z nich dosud vybudovány a že elektrisace vyžaduje značných investic, které vzhledem k pozvolnějšímu vzrůstu konsumu teprve v létech následujících mohou býti plně využity, takže podniky elektrárenské mimo ty, které založeny byly před válkou, nemohly až dosud přinášeti zisku, zvláště když přihlíželo se především k tomu, aby hodnota investic prováděných v době nejvyšších cen materiálu a prací mimořádnými odpisy převedena byla na míru, dnešním poměrům odpovídající. Možno ale očekávati vzhledem na příznivý vývoj konsumu a vzhledem na tuto opatrnou politiku finanční, že podniky tyto, až na jediný případ ťIskryŤ v Holíči, jejíž sanace se provádí a jejíž poměry zhoršeny byly tím, že její hlavní konsumem naftové doly ve Gbelech pro snížení těžby nafty odpadl, jsou postaveny na pevnou basi, takže plně dostojí v budoucností úkolům od nich požadovaným.

Pokud se týče vlastních elektrárenských podniků staví stát buď samostatně po př. společně se zemskými autonomními správami hydroelektrárny, které pronajímá park dotyčnému elektrárenskému podniku v jehož území hydroelektrárna jest postavena.

Z těchto staveb až dosud byla uvedena do provozu v roce minulém hydroelektrárna v Lese Království, hydroelektrárna v Kroměříži a letošního roku hydroelektrárna v Nymburce; příjem z těchto hydroelektráren obnášel v roce 1924 cca 1,300.000 Kč, ačkoliv všechny jmenované elektrárny nebyly ještě ani celý rok v provozu.

Seznam postavených a ve stavbě se nacházejících hydrocentrál jest v přiložené tabulce II.

Vedle vodních elektráren v tabulce této uvedených staví právě stát tepelnou elektrárnu v Komárně pro přístav a okolí úhrnným nákladem 5 milionů Kč. Vedle toho země česká provozuje ve vlastni režii tepelnou elektrárnu východočeskou v Poříčí u Trutnova, do kteréhož podniku investovala přes 100 milionů korun. Podnik ten jest aktivum.

Veškeré podniky pokud stát a země jsou na nich zúčastněny podrobeny sou revisi, kterou provádí jak ministerstvo veřejných prací, tak i zemský správní výbor a v poslední době i Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

V Praze dne 31. prosince 1924.

Ministr veřejných prací:

Srba, v. r.

TABULKA I.

TABULKA II.

Hydroelektrárny budované za přispění státu a země.

XVI/5037 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelací poslancedra Czecha a druhů

a na interpelací poslance dra Raddy a druhů

o vládním komisaři v Jihlavě (tisk 4622 a 4626).

Sloučením obcí Jihlavy a Dřevěných Mlýnů v jednu místní obec nastala nutnost, aby zastupitelstva obou obcí byla rozpuštěna a pro prozatímní obstarávání záležitostí této sloučené obce jmenován byl vládní komisař. Postup tento odpovídá předpisům § 127, statutu města Jihlavy, pokud se týče § 107. mor, obecního řádu.

K vlastní informaci o všech poměrech sloučené obce zřídil vládní komisař pro sebe poradní sbor o 36 členech, z nichž Čechům i Němcům dána byla priorita. Poněvadž sbor ten není orgánem, jenž by byl jmenován úřady, které jsou povolány jmenovati vládního komisaře, neshledává státní správa důvodu, alby přezkoumávala činnost tohoto sboru.

K jednotlivým bodům obou interpelací podotýká se následující:

Již za staré správy města bylo moravským zemským výborem několikráte a to velmi naléhavě žádáno, alby redukován byl nadbytečný personál. U městské elektrické dráhy bylo propuštěno 8 zaměstnanců z toho důvodu, že provoz byl pasivní. Místa jejich nebyla obsazena. Pokud se týče propuštění jiných zaměstnanců, stalo se tak jednak pro přečiny, jež disciplinárně byly stíhány, jednak pro neschopno s k službě a konečně pro naprostou neznalost státního jazyka. Do výslužby odešlo v posledním půlletí celkem 19 osob, z nichž 13 mělo buď doslouženo nebo dokonce přeslouženo, 2 zemřely, 2 musely pro trvalou nemoc službu opustiti a pouze 2 dány byly na vlastní žádost do pense. Nelze mluviti o nějakém zatěžování rozpočtu obce o statisíce korun. Odpočivné požitky nabyly snižovány. Válečná léta byla každému, kdo měl na jich započteni zákonný nárok, též započítána. Za odbytné žádal pouze 1 ze služeb odcházející provisorní zaměstnanec, který však na ně nároku neměl, ale přes to přiznáno jemu odbytné ve výši 2.000 Kč.

První vládni komisař města Jihlavy dr. Hovůrka nařídil v roce 1919, alby ve lhůtě 1 raku podrobili se všichni úředníci, zřízenci a zaměstnanci, pokud přicházejí ve styk se stranami, zkoušce z jazyka státního. Toto nařízení vládního komisaře však ve skutečnosti nebylo provedeno, neboť jakmile pro jeho odchodu správa města vrátila se do rukou nově zvoleného městského zastupitelstva s většinou německou, nebyly zkoušky ze státního jazylka konány. Přemnozí úředníci a zřízenci města neznali vůbec jazyka státního, čímž řádné úřadování značně trpělo. Proto rozhodl se vládní komisař, že provede nařízení z roku 1919 o jazykových zkouškách a stanovil krátce před vánocemi roku 1923 úředníkům a zřízencům, o nějž šlo, termín zkoušky na deru 15. dubna 1924. Výsledek zkoušky ukázal, že úředníci a zřízenci, kteří měli porozumění pro potřeby úřadu a zejména pro styk se stranami, jazyku státnímu se naučili a při zkoušce velmi dobře obstáli. Naproti tomu oni úředníci a zřízenci, kteří opomíjeli tyčiti se státnímu jazyku, buďto při zkoušce neobstáli, anebo jim byla povolena opravná 3měsíční zkouška. K jazykové zkoušce bylo povoláno celkem 115 úředníků a zřízenců, z nichž 4 byla zkouška prominuta. Ze 111 zkoušených bylo uznáno 35 způsobilými, 46 povolena opravná zkouška a 30 uznáno úplně nezpůsobilými. Zkušební komise byla 5členná, z nichž 2 členové vzati z německých stran občanských a z německé strany socálně-demokratické. Ze zaměstnanců, již při zkoušce neobstáli, bylo 11 sil provisorních a výpomocných, které mohly býti kdykoliv propuštěny.

Ke zkoušce byli také povoláni 3 kočí, kteří přicházejí ve styk s různými osobami, a zkouška u nich, jakož i u hajných byla omezena jen na nejnutnější ústní rozpravu.

Při zadávání jakýchkoliv dodávek jest drbáno toho, aby zájmy místních živnostníků byly co nejvíce Chráněny. Interpelace mají na myslí stavbu 5 městských činžovních domů, které byly zadány třebíčské firmě Hudec a Kosík, poněvadž byla její oferta lacinější o 243.000 Kč, nežli najlacinější oferent místní. Této firmě byly zadány pouze práce stavitelské, kdežto práce řemeslné v obnosu 500.000 Kč byly zadány místním firmám. Veškeré práce a dodávky jsou zadávány cestou ofertní a dostává se jích vždy oferentům nejlevnějším bez ohledu na národnost. Tak obdrželi na př. tesařské práce na 5 městských činžovních domech v hodnotě přes 150.000 Kč, opravu Štefánikových kasáren v rozpočtené ceně 70.000 Kč a obnovu starého gymnasia v rozpočtené ceně 16.000 Kč němečtí podnikatelé a živnostníci; podobně také instalační práce vodovodné a opravy na radnici zadány německým místním živnostníkům, nehledě ani k jiným četnějším osobným pracím.

Vládní komisař města Jihlavy zrušil jednu přebytečnou německou mateřskou školu, již obec vydržuje, a dětí ji navštěvující rozdělil do ostatních německých mateřských škol, jichž jest pět. Že se tak stalo z důvodů úsporných a nikoli národnostních, dosvědčuje ta okolnost, že i po zrušení šesté německé mateřské školy průměrný počet dětí, docházejících do německých mateřských skol, jest menší než průměrný počet dětí, docházejících dno českých mateřských škol, jichž jest též pět.

Německých jeslí vládní komisař nezrušil; zřídil toliko vedle německého ústavu ústav český a místnosti po ruce jsoucí mezi tyto dva ústavy rozdělil Tamto opatřením dostalo se stejně početnému obyvatelstvu české náhodností toliko rovného práva s obyvatelstvem národnosti německé.

Sirotčinec zrušen nebyl. Sirotčinec ten měla od noku 1896 v pro nápravu kongregace Milosrdných Sester sv. Karla Boromejského, město Jihlava sirotčinec vlastním nákladem udržovalo a přispívalo 85 Kč měsíčně na každého chovance. Město Jihlava nyní smlouvu s kongregací vypovědělo, aby ústav mohl býti převzat do vlastní správy města.

Dle ustanovení § 5, odst. 2, platného organisačního statutu německé městské dvoutřídní obchodní školy v Jihlavě trvá funkční období všech členů kuratoria této školy pouze tří roky. Poněvadž funkční období všech členů kuratoria jíž dávno uplynulo, učinil vládní komisař jako předseda kuratoria opatření, alby ubylo nově ustanoveno. Město Jihlava vysílá do kuratoria dle § 5, odst. 1, (lit. f) zmíněného statutu 4 členy, které jmenoval vládní komisař, a to vzhledem k národnostnímu složení obyvatelstva města dva zástupce z příslušníků národností české a dva zástupce z příslušníků národnosti německé. Rozpustiti kuratorium, kteréhož výrazu používá se v interpelaci, mohlo by toliko ministerstvo školství a národní osvěty, kdyby na př. kuratorium nezachovávalo stanov, ale nemohl by je rozpustiti vládní komisař.

Vzhledem k podstatnými vadám, které se staly při zřízení místní školní nudy v Jihlavě, nařídila zemská školní rada v Brně z moci úřední výnosem ze dne 15. února 1924, čís. 7888 předsedovi městského školního výboru v Jihlavě, aby ve smyslu § 13, zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n., pokud se týče § 7, vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, čís. 605 Sb. z. a n., stran zřízení místní školní hady zjednal nápravu na základě platných zákonných předpisů. V důsledku tohoto výnosu zemské školní hady rozpustil předseda městského školního výboru, který je zároveň vládním komisařem města Jihlavy, místní školní radu a učinil opatření k volbě nové. Stížnost, kterou z té příčiny vynesl Viktor Budischovský jako předseda bývalé místní školní rady v Jihlavě, byla zemskou školní radou v Brně zamítnuta jako opožděná a odvolání stěžovatelovo zamítnuto bylo ministerstvem školství a národní osvěty z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí. Rovněž zamítnuto bylo ministerstvem školství a národní osvěty odvolání, které podaly Německé politické strany v Jihlavě, a to pro nedostatek legitimace stěžovatelů k jeho podána. Ježto rozpuštění místní školní rady provedl vládní komisař města Jihlavy jakožto předseda městského školního výboru z nařízení nadřízených školních úřadů, nelze vytýkati mu nezákonný postup a v jednání jeho spatřovati utiskování německého obyvatelstva jihlavského.

Interpelace poslanců dra Raddy a druhů vytýká nad to, že uzavřeny neb vyklizeny byly německé školní třídy. Interpelace snadná na mysli případy, kdy zemská školní rada odepřela dáti souhlas ke zřizování zbytečných poboček.

Městské museum spravoval dosud německý soukromý museální spolek, spolky jsou však majetkem obce. Museum převzato bylo do městské správy a zřízeno kuratorium na základě úplné národní parity.

Vývody interpelace poslanců dra Czecha a druhů, že zrušeny byly i jiné osvětové ústavy, jsou příliš všeobecnými a nebylo lze vyšetřiti, které jiné osvětové výstavy měly býti zrušeny.

Před sloučením obce Dřevěných Mlýnů s Jihlavou byly ulice města Jihlavy označeny jednak tabulkami českými, jednak německými, kterýžto způsob nevyhovoval úplně vládnímu nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 Sb. z. a n. Dalším důvodem pro opatření vládního komisaře byla okolnost, že šlo také o označení odporující zákonu čís. 266/20. Vedle toho bylo po sloučení Dřevěných Mlýnů s Jihlavou nutno pojmenovati též některé bezejmenné ulice, připojené obce Dřevěných Mlýnů.

Kolektivní smlouva mezí obcí a dělnictvem městských podniků byla sice svého času uzavřen, avšak pero zaměstnanectvo nebyl dosud zřízen závodní výbor, ani nemělo důvěrníka takže při propuštění toho neb onoho dělníka nebylo nikoho, s nímž by mohlo býti vyjednáváno. Přes to otázky propuštění v každém jednotlivém případě řešeny tak, že pozváni byli zástupcové dělnictva podniku, s nimiž ta která otázka projednána, při čemž vždy bylo docíleno dohody. Bez jakéhokoliv jednání s dělnictvem propuštěny byly pouze ony osoby, jejž dopustily se činů disciplinárních, a konečně ve třech případech propuštěni dělníci městského lomu, kteří úmyslně zájmy městské obce poškozovali.

Tvrzení v interpelaci o vypovídání příslušníků města Jihlavy neodpovídá skutečnosti, neboť případ takový se nestal. Osoby, které tak byly domovského práva v Jihlavě po 1. lednu 1910 a ve lhůtě zákonem stanovené nepodaly žádost za přiznání československého státního občanství, jsou podle §u 9, úst. zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 236 Sb. z. a n. cizozemci

Přihlížejíc k tomu, co uvedeno, neshledává vláda důvodů, aby učinila další opatření v interpelacích žádaná.

Volby ve sloučené obci Jihlavě budou vypsány, jakmile sloučení obou obcí bude též v ohledu komunálně-hospodářském provedeno.

V Praze dne 7. ledna 1925.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XVII/5037 (původní znění).

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci poslance dra Brunara a druhů

o vnuceném likvidátoru Nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny (tisk 4903/I).

Vnucený likvidátor Nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny, ustanovený podle zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 408 Sb. z. a nař., provedl revisi hospodaření jmenovaného družstva, jak předpisuje § 4, citovaného zákona. Výtah revisní zprávy předložil ve schůzí dne 5. října 1923 Poradnímu sboru, který vnucenému likvidátorovi dle §u 2, zákona ministrem obchodu byl přidělen.

Požadavku, alby tato revisní zpráva byla kontrolována jednotlivými členy Poradního sboru zkoumáním obchodních knih Nákupního družstva, vnucený likvidátor vyhověti nemohl, jelikož Poradní sbor sestává ze zástupců odvětví výrobních, bavlnu a bavlněnou přízi zpracujících a bavlněné polotovary zušlechťujících, a to ze zaměstnavatelů i zaměstnaných, jakož i ze zástupců baník, které se zaručily za zaplacení bavlny na úvěr zakoupené, tedy vesměs jednotlivců na věcí samé interesovaných, a vnucený likvidátor není oprávněn poskytnouti jednotlivým podnikatelům pod záminkou přezkoumání revisní zprávy nahlédnouti do účetních výtahů konkurenčních podniků.

Revisní zpráva likvidátorova nezůstala však bez kontroly, neboť ministr obchodu, jemuž vnucený likvidátor jest ze své činnosti dle §u 1 zákona odpověden, dal ze svého práva dohlédacího přezkoumati výsledky revise likvidátorovy a orgán ministerstva obchodu přezkoumáním revisních výsledků pověřený došel v zásadě k výsledkům totožným, ač zkoumání bylo úmyslně vedeno methodami od původních zcela odlišnými. Tato superrevise nedála se na základě ustanovení §u 4. zákona, nýbrž - jak již řečeno - na základě dohlédacího práva ministra obchodu a není v žádné souvislosti s institucí Poradního sboru likvidátorova a není se strany ministerstva obchodu, jakožto instance dohlédací a rekursní žádné povinnosti, aby výsledky svého interního úřadovaní předkládala Poradnímu sboru.

Pokud jde o tvrzení interpelace, že platební příkazy, vydané vnuceným likvidátorem nemají žádného základu vypočítání a úplně znemožňují poplatníkům, aby proti těmto platebním příkazům vystoupili via základě číslic, musím zdůrazniti, že vnucený likvidátor před vydáním platebních rozkazů sdělil všem firmám; o něž šlo jakým způsobem a dle jakého klíče bude budoucí platební rozkaz vypočten a vyzval veškeré podniky, aby mu své námitky proti způsobu výpočtu písemně podaly. Není tedy tvrzení interpelace případným. Nehledě však k tomu, může dle § 8, zákona postižený podnikatel podati proti platebním příkazům likvidátorovým rekurs k ministru obchodu a uplatniti v rekursu veškeré námitky své.

Stejně nepřípadným jest tvrzení interpelace, jako by vnucený likvidátor byl ministerstvem zmocněn, aby platební příkazy, které vydá, vymáhal exekučně, zmocnění k vedení exekuce nedalo vnucenému likvidátoru ministerstvo, nýbrž sám zákon, který výslovně spraví v §u 8, že ani rekurs proti platebnímu rozkazu podaný nemá odkladného účinku, že tudíž platební rozkaz jest vykonatelný. Tvrzení, že zhroutily se některé podniky, když na ně vedena byla exekuce, neodpovídá skutečnosti, jelikož až dosud dal vésti vnucený likvidátor exekuci z titulu platebního rozkazu pouze v pěti případech, z nichž tři týkají se částek minimálních, jedna exekuce byla bezvýsledná a konečně poslední exekuce, provedená knihovním vtělením, byla mezitím zrušena, když se objevilo, že by stála v cestě sanací podniku. Byl bych proto pánům interpelantům povděčen, kdyby sdělili se mnou jména firem, zhroutivších se následkem vydání platebních rozkazů, jak v interpelaci slibují.

Žádosti interpelace, alby rekursům podaným proti platebním příkazům vnuceného likvidátora přiznán byl odkladný účinek, vyhověl jsem ve snaze, abych vyšel vstříc průmyslovému podnikání. Potud, že částky, které dle předpisy zákonného mají býti složeny ve 30 dnech, mohou býti upláceny v dílčích částkách bezúročně během 28 měsíců. Naproti tomu nemohu ovšem souhlasiti s tím, aby pohledávka státu zvyšovala se stále narůstajícími úroky, a tím zhoršovala se situace také na straně podniků stálým zvyšováním kvoty.

Podniky finančně slabé jsou povětšině doposud vůbec nezatíženy, neboť vnucený likvidátor až příliš úzkostlivě se snaží, alby uložením platebních povinností nezpůsobil národohospodářských škod. Naproti tomu právě v zájmu státní pokladny musím prohlásiti, že v případě podniků solventních jest vnucený likvidátor povinen postupovati přísně, aby vymohl nedoplatky a nesmí se zaleknouti ani opatření donucovacích.

V Praze dne 12 prosince 1924.

Ministr obchodu:

Inž. L. Novák, v. r.