Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
5037.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. Pittingera, dra Raddy a druhů o nuceném sloučení obce Dřevěných Mlýnů s Jihlavou (tisk 4354/I),
II. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Kafky, Kostky a druhů o zabaveních periodického tiskopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ, č. 220 ze dne 18. září 1924 a č. 224 ze dne 23. září 1924 (tisk 4898/IV),
III. min. spravedlnosti na interp. posl. Josefa Mayera a druhů o zabavení časoipisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu (tisk 4926/XIII),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra E. Raddy a druhů o zabavovací praxi proti časopisu ťMährischer GrenzboteŤ v Jihlavě (tisk 4926/XI),
V. min. železnic na interp. posl. dra Kafky a druhů o zavedení jednojazyčné české vnější úřední řeči u železniční správy (tisk 4497/II),
VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, Kostky a druhů o zákazu účasti žáků v turistických spolcích (tisk 4870),
VII. min. vnitra na interp. posl. dra Keibla a druhů, že litoměřická okresní politická správa zakázala schůze, jež zamýšlela pořádati německá národní strana dne 11. října 1924 v Úštěku a dne 25. října 1924 v Litoměřicích (tisk 4903/X),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Blatné a druhů, že děčínská okresní politická správa porušila rovnoprávnost žen (tisk 4824/V),
IX. vlády na interp. posl. Šafranko, Mondoka, dra Gátiho, Sedorjaka a soudr. o provádění pozemkové reformy na újmu podkarpatoruského nemajetného lidu (tisk 4840),
X. min. soc. péče, zemědělství a zásobování na interp. posl. Laube, dra Uhlíře a soudr., ve věci vypovězení kolektivní smlouvy pracovní v zemědělství (tisk 3887/lI),
XI. min. zemědělství, veř. prací a s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. Daruly, Svetlíka a soudr. ve věcí zaplavení Žitného Ostrova velkou vodou (tisk 4789),
XII. min. nár. obrany na interp. posl. Simma, Knirsche a druhů o špatném nakládání s německými branci, kteří nastoupili k vojenským cvičením (tisk 4824/X),
XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. J. Mayera a druhů o zabavení spisku, jejž vydal Reichsbund v Berlíně (tisk 4952/I),
XIV. min zahraničních věcí na interp. posl. Simma a druhů o repatriaci válečných zajatců, kteří ještě zůstali v Rusku (tisk 4886/II),
XV. min. veřejných prací na interp. posl. Zierhuta a druhů o soustavné elektrisaci zemí (tisk 4903/V),
XVI. vlády na interp. posl. dra Czecha a druhů a na interp. posl. dna Raddy a druhů o vládním komisaři v Jihlavě (tisk 4622 a 4626),
XVII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. dra Brunara a druhů o vnuceném likvidátoru Nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny (tisk 4903/I),
XVIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Sv. Kateřiny (tisk 4952/VII),
XIX. min. veřejných prací na interp. posl. inž. Kalliny a druhů, že ťčeská většina v inženýrské komoře nedbá zákonných ustanovení, že němečtí členové komory jsou úplně zbaveni práv, zvláště v oboru jazykového práva, což po dvouletém marném usilování, aby platné zákony byly prováděny, vedlo k tomu, že se němečtí členové předsednictva komory vzdali mandátuŤ (tisk 4171/XIV),
I/5037 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci posl. Pittingera, dra Raddy a druhů
o nuceném sloučení obce Dřevěných Mlýnů s Jihlavou (tisk 4354/I).
Podnět ke sloučení obcí Dřevných Mlýnů a Jihlavy vyšel již roku 1910 od zastupitelstev obou obcí, jež se již tehdy usnesla, aby obce ty byly sloučeny v jednu místní obec pod jménem město Jihlava. O podmínkách sloučení uzavřena byla mezi nimi dohoda, načež o věci jednáno jak u politických řadil, tak i posléze u zemského výboru moravského, jenž počátkem r. 1914 předložil zemskému sněmu osnovu zákona o sloučení obcí Jihlavy a Dřevěných Mlýnů, již však sněm neprojednal, ježto v únoru 1914 byl odročen a od té doby více se nesešel. Vyřízení podnětu, daného oběma obcemi, bylo umožněno teprve na podkladě zákonů Československé republiky.
Již ve své žádosti z roku 1910 poukazovala městská rada jihlavská na okolnost, že přirozený rozvoj města tohoto bude se díti směrem k Dřevěným Mlýnům, poněvadž jiným směrem pro nepříznivý termín rozvinovati se nemůže. Obě obce tvoří jeden stavební celek, čemuž svědčí jíž ta okolnost, že působnost stavebního řádu pro město Jihlavu byla již v roce 1910 nařízením tehdejšího místodržitelstva rozšířena též na obvod Dřevěných Mlýnů. Jihlavské hlavní nádraží severozápadní dráhy Pecí též na území Dřevěných Mlýnů. Obec tato souhlasila tehdy se sloučením, jsouc přesvědčena, že z něho bude míti značné výhody po stránce hospodářské, zejména pak zdravotní a komunikační. Jestliže obec tato nyní odporuje sloučení, činí tak jedině z obavy, že hospodářský stav města Jihlavy jest velmi nepříznivým.
Oběma obcím bylin průběhem řízení poskytnuta opětovně příležitost, aby se k věci vyjádřily. V městském zastupitelstvu jihlavském nenašla se v zasedání dne 17. května 1923 většina proti sloučení. Teprve dne 8. září 1923 usneslo se zastupitelstvo a to nepatrnou většinou na protestu proti vyhlášenému úmyslu vlády, sloučiti obě obce v obec jedna, jehož vývody nesměřují ani tak proti sloučení samému, jako spíše proti jeho hospodářským důsledkům.
Jak z uvedeného zřejmo, neodpovídá skutečností tvrzení interpelace, že sloučení jest dílo zřejmého násilí, zvláště když sloučením nedoznají hospodářské poměry obou obcí podstatného zhoršení, neboť poplatnictvu bývalé obce Dřevěných Mlýnů bude dostatečně chráněno výhradou zvláštní správy svého majetku, jakož i opatřením, že na území dosavadních obcí mají býti po dobu 20 let vybírány obecní přirážky a dávky nestejnou výší.
Důsledkem sloučení obou obcí musila býti jejích volená zastupitelstva rozpuštěna, ježto obce ty jako veřejno-právní subjekty zanikly a odpadl tedy právní podklad dalšího jejich trvání. Podle § 127, odst. 4, statutu města Jihlavv má zemská práva politická po dohodě se zemským výborem učiniti potřebná opatření, aby záležitosti obce až do ustavení nového obecního zastupitelstva prozatímně byly obstarávány. Jestliže zemská správa politická v dohodě se zemským výborem dospěla k závěru, že až do ustavená se nového zastupitelstva má býti správa obce obstarávána prozatímně vládním komisařem, nelze v opatření tom spatřovati žádné nezákonnosti, tím méně nějakého násilného činu, jak vytýká interpelace. Ostatně jest zřízení vládního komisaře opatřením přechodným do té doby, než provedeny budou volby nového zastupitelstvo.
Poněvadž sloučení bylo stavební souvislostí a vzájemnou hospodářskou závislostí obou obcí plně odůvodněno, neshledává vláda podmětu, aby opatření to zrušila.
Se zřetelem k tomu, že o sloučení bylo vládou rozhodnuto s konečnou platností a že její usnesení stalo se pravoplatným dnem, kdy obě obce byly o usnesení tom vyrozuměny, nemohla vláda také přihlížeti ani k ťodvoláníŤ městské rady jihlavské ze dne 10. prosince 1923 a měnní něco na svém původním rozhodnutí.
V Praze dne 18. listopadu 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
II/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. dra Kafky, Kostky a druhů
o zabavení periodického tiskopisu ťDeutsch Zeitung BohemiaŤ, čís. 220 ze dne 18. září 1924 a čís. 224 ze dne 2. září 1924 (tisk 4898/IV).
Státní zastupitelství v Praze nařídilo zabavení č. 220 a 224 periodického tiskopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ježto v místech článku ťWomit man Herrn Plake imponiertŤ, z nichž pouze první jest v interpelaci uvedeno, shledalo skutkovou podstatu přečinu §u 14 č. 5 zákona na ochranu republiky, v místech pák článku; ťDie Teplitzer KundgebungŤ jež rovněž jsou v interpelaci otištěna, jednak skutkovou podstatu téhož přečinu, jednak přečinu §u 11 č. 2 zákona na ochranu republiky.
Soud, na něhož se statní zastupitelstvo obrátila s návrhem na potvrzení orbou zabavení, vyhověl návrhu úplně jen ohledně zabavení č. 220 zmíněného periodického tiskopisu, naproti tomu ohledně č. 224 potvrdil konfiskací jen ohledně místa; ťPraesident Masaryk...až...zu setzenŤ a části místa; ťMillionen Deutschen...až...überliefert wordenŤ dále: ťHierzulande...až...weggenommen werden.Ť Co do ostatního obsahu míst byla konfiskace soudem zrušena.
Rozhodnutím soudu bylo pochybení státního zastupitelstva, jež ostatně nemělo pro periodický tiskopis škodlivých účinků napraveno, takže není potřebí nějakého dalšího opatření.
Odvozují-li páni interpelanti neodůvodněnost zabavení míst, jež i soudem uznána byla za závadná, z okolností, že místa ta jinde prošla censurou, aniž byla zabavena, vytýkají tím jen nestejnoměrnost tiskové přehlídky u různých úřadů. Jest stálou snahou moci, abych případy takové omezil na nejmenší míru, než úplně zameziti opakování se případů takových jest nemožno pro příčiny tkvící v různém ocenění veřejného zájmu na potlačení závadného místa, jež u různých úřadů může býti, hledíc k povaze vějí různé.
Ohledně místa: ťPraesident Masaryk...až...zu setzenŤ přiznávám, že jest pochybno, zda zabavení místa tohoto jest odůvodněno ustanovením § 11 č. 2 zák. na ochranu republiky.
Přes to nemám důvodu ku nařízení, aby byla podána zmateční stížnost pro zachování zákona podle § 33 t. ř., neboť v místě uvedeném jest dána skutková podstata §u 300 tr. z. a čl. III. zák. ze 17. prosince 1862, č. 8 z r. 1863, takže zabavení nebylo protizákonné. O tom bylo státní zastupitelství v Praze poučeno, a při tom upozorněno, že veřejný zájem zabavení tohoto místa nezbytně nežádal.
Nemám proto příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 15. prosince 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
III/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů
o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu (tisk 4926/XIII).
Interpelace vytýká státnímu zastupitelství v Chebu zabavení č. 128 periodického tiskopisu ťDeutscher LandrufŤ z 6. listopadu 1923 pro tři místa článku: ťDer Rotstift des Staatsanwaltes.Ť
Státní zastupitelství v Chebu spatřovalo v místech, jež jsou v interpelaci naznačena, skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a § 491, 493 tr. z. a čl. V zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 z r. 1863, Ježto mělo i za to, že veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování míst bylo zabráněno, nařídilo zabavení.
Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že v místech zabavených jest dána skutková podstata trestných činů, jako shora bylo zmíněno. Jestliže ti, kdož přes rozhodnutí soudu považovali zabavení za křivdu, nepoužili opravných prostředků, aby tím přivodili možnost přezkoumání rozhodnutí soudu konfiskací potvrzujícího, sami si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.
Naproti tomu neváhám uznati, že státní zastupitelstvo v Chebu přecenila veřejný zájem při úvaze, zda při dané skutkové podstatě trestných činů jest nutně potřebí, aby dalšímu rozšiřování obsahu míst v interpelací zmíněných bylo zabráněno. Opomnělo bráti zřetel k opětovným mým poukazům, aby připustila i trestní meze přesahující kritiku úřadů správních, pokud veřejný zájem nutně zabavení nevyžaduje. Proto již 10. listopadu 1924, ihned po obdržení zprávy o zabavení nařídil jsem, aby konfiskace č. 128 per. tiskopisu ťDeutscher LandrufŤ státnímu zastupitelství v Chebu byla přísně vytknuta.
I dalšímu opatření není důvodu.
V Praze dne 14. prosince 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IV/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o zabavovací praxi proti časopisu ťMährischer GrenzboteŤ v Jihlavě (tisk 4926/XI).
Interpelace nedotýká se ministra vnitra, ježto přehlídku periodického tiskopisu ťMährischer GrenzboteŤ vykonává státní zastupitelstvo v Jihlavě, úřad radě podřízený. Proto na interpelaci odpovídám sám.
Č. 126 a 117 periodického tiskopisu ťMährischer GrenzboteŤ z 2. resp. 5. října 1824 zabavilo státní zastupitelstvo v Jihlavě pro místa v interpelaci uvedená, v nichž spatřovalo skutkovou podstatu přečinů podle §u 14 č. 2 a 4 zákona na ochranu republiky a přečinu §u 300 tr. z.
Soud konfiskace potvrdil a tím uznal, že závadná místa příčí se uvedeným trestním zákonem, bylo věcí těch, kdož i po rozhodnutí soudu pokládali zabavení za křivdu, aby použitím opravných prostředků přivodili možnost přezkoumání rozhodnutí zabavení potvrzujících. Nestalo-li se tak, samí si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutích učiněných bez jích slyšení.
Pokud jde o zabavení články: ťVerfolung des Mährischen GrenzbotenŤ přiznávám, že statní zastupitelstvo přecenilo veřejný zájem při řešení otázky, zda jest nutno, aby dalšímu rozšiřování místa tohoto bylo zabavením zabráněno. Také jsem jíž 13. října 1924 ihned jakmile došla mne zpráva o tomto zabavení nařídil, aby státní zastupitelstvo v Jihlavě bylo upozorněno, že veřejný zájem nutně zabavení nevyžadoval.
Nemám proto důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 14. prosince 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. dra Kafky a druhů
o zavedení jednojazyčné české vnější úřední řeči u železniční správy (tisk 4497/II.)
Článek Dra Antonína Boučka v Časopise pro železniční právo a politiku jest čistě soukromá práce v soukromém časopise, který jest věnován vědeckému zpracování otázek ze železničního práva a politiky a uveřejňuje projevy a názory, jež jsou přirozeně podrobeny diskusi.
Nemusím zajisté ani podotýkati, že na redakcí časopisu a na jednotlivé úvahy; které jsou v něm uveřejňovány, nemám žádného vlivu, tím spíše, když jde o práce ryze teoretické, které nejsou dosud nikdy v rozporu se služebními zájmy státní správy.
K názorům Dra Boučka, které byly v citovaném článku projeveny, státní správa železniční se nepřipojila, a nebyl také dán žádný, ani interní pokyn, že by snad podřízené úřady měly se těmito názory říditi.
Domnívá-li se některá strana, že jest ve svých právech jazykovým zákonem jí zaručeným poškozena, má správo stěžovati si k ministerstvu železnic, které při svém rozhodování řídí se přesně předpisy zákona.
V Praze dne 29. prosince 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
VI/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra. Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, Kostky a druhů
s zákazu účastí žáků v turistických spolcích (tisk 4870).
Zemská školní rada v Praze dostala pod zdejším čís. 133.654/24 pokyn, jak jest vykládati v interpelaci uvedený výnos, týkající se pouze oněch spolků, které mají ve svých stanovách závadná ustanovení.
V Praze dne 6. prosince 1924.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič, v. r.
VII/ 5037 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslance dra J. Keibla a druhů,
že litoměřická okresní politická správa zakázala schůze, jež zamýšlela pořádati německá národní strana dne 11. října 1924 v Úštěku a dne 25. října 1924 v Litoměřicích (tisk 4903/X).
Veřejné schůze s programem v interpelaci uvedeným, svolané vedením německé národní strany na den 11. října 1924 do Úštěku a na den 25. října 1924 do Litoměřic, byly podle § 6 zák. shromažďovacího okresní správou politikou v Litoměřicích zakázány a sice, jak ve výměrech bylo uvedeno, z důvodu ohrožení veřejného blaha, ježto bylo se obávati, že při tomto pořádání dojde k nezákonnostem.
Ze zákazu schůze v Úštěku nebylo podáno odvolání, čímž odňata byla zemské správě politické a po případě ministerstvu vnitra možnost, aby prozkoumala, zda okresní správa politická před tím, než zákaz schůze vydala, správně hodnotila okolnosti, ze kterých odvozovala obavu před porušením veřejného blaha.
Odvolání, jež bylo podáno proti zákazu schůze v Litoměřicích, zemská správa politická zamítla; proti tomuto rozhodnutí lze se však ještě odvolati k ministerstvu vnitra. Za těchto okolností nemohu případnému instančnímu rozhodnutí předbíhati.
V Praze dne 13. prosince 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
VIII/5037 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Blatné a druhů,
že děčínská okresní politická správa porušila rovnoprávnost žen (tisk 4824/V).
Výměr okresní politické správy v Děčíně v interpelaci zmíněný nebyl v souhlasu s pokyny, jež pro sestavování seznamů porotčích vydalo ministerstvo vnitra podřízeným politickým úřadům.
Ministerstvem vnitra bylo učiněno opatření za účelem zjednání příslušné nápravy.
V Praze dne 10. listopadu 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
IX/5037.
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců Šafránka, Mondoka, dra Gátiho, Sedorjaka a soudruhů
o provádění pozemkové reformy na újmu podkarpatoruského nemajetného lidu (tisk 4840).
Interpelace zabývá se číselným obrazem I. a II. pracovního programu státního pozemkového úřadu pro Podkarpatskou Rus a vyličuje provádění pozemkové reformy se svého hlediska a z pohnutek, je žhavý obraz pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi zkreslují.
Do II. pracovního programu pozemkové reformy zahrnuto bylo skutečně 387,258 kat. jiter půdy, v tom pak 49,211. kat. jiter půdy zemědělské, kterážto výměra zemědělské půdy bude však ještě zvětšena o přiděl z půdy státní a o výměru půdy lesná, pokud bude přeměněná na půdu zemědělskou.
Půdy státní bylo navrženo k přídělu raku 1924 celkem.6.988 kat. jiter 22 obcím. Roku 1925 bude pokračováno v přídělu půdy státní a bylo již vyhlédnuto 3,529 kat. jiter pro šest obcí. Ve výběru další půdy se pokračuje. Celkem bude přiděleno na 60,000 kat. jiter státní půdy.
Současně projednává se akce, aby vhodné plochy lenní přeměněny byly na zemědělské a osvobozeny od povinnosti zalesňovací. V tomto směru běží nyní o 12,381 kat. jiter. V poslední době povolilo ministerstvo zemědělství přeměnu 3,000 kat. jiter lesní pády ležící v rovině v půdu zemědělskou.
V interpelaci číslicemi vyznačen jest rozvrh přídělu z II. pracovního programu, jenž však není potud správný, že ministerstvo zemědělství nedostane 35.128 kat. jiter půdy toliko z II. pracovního programu, nýbrž z obou I. a II. Nyní však bude i tato výměra snížena změnou hranic a vyřešením spoluvlastnických poměrů na několika velkostatcích.
Dosud bylo ve skutečnosti odevzdáno ministerstvu zemědělství toliko 8,925 kat. jiter, a plocha 35.128 kat. jiter byla navržena směnou za půdu, kterou poskytne ministerstvo zemědělství lze státní půdy k účelům pozemkové reformy v přibližně výměře 60,000 kat. jiter.
Široké vrstvy dosavadních přídělců jsou drobní chudí zemědělci. Státní pozemkový úřad pečuje, aby odstraněny byly finanční nesnáze chudého lidu, žádajícího příděl půdy. Dosavadním zaměstnancům poskytuje úřad příspěvek k zaplacení přídělu. Válečným poškozencům přiděluje se půda na úvěr zajištěný jejich invalidní, vdovskou nebo sirotčí rentou, nebo také se kapitalisuje jmenovaná renta za účelem výplaty na účet přídělové ceny. Státní pozemkový úřad opatřil kromě toho levný úvěr spořitelní a poskytuje pro tento úvěr státní záruku podle zákona úvěrového. V poslední době přistupuje státní pozemkový úřad k přídělu půdy do rentového pachtu, aby umožnil úplně nemajetným uchazečům nabytí půdy splacením umořovacích částek. Ministerstvo zemědělství zajišťuje příděl do pachtu úplně nemajetným. Ovšem jsou vylučování z přídělu uchazeči mající jíž jiné zaměstnání nebo výměru vlastní půdy přes 10 kat. jiter
Ministerstvo zemědělství se stará, aby zajistilo řádné hospodaření na převzaté půdě, kterou dává do užívání drobným zemědělcům. Státní zemědělští inspektoři dohlížejí, aby pozemky udržovány byly v, pořádku a aby na poloninách zřizovány byly stáje a salaše. Pozemky užívány jsou drobnými zemědělci z přilehlých obcí, a toliko 1,300 kat, jiter podrželo si ministerstvo zemědělství v režií pro své pokusné hospodářství, poskytujíc na něm slušný výdělek zemědělskému dělnictvu.
Dosud bylo kolonisováno 3,591 kat. jiter v málo zalidněném kraji, a okolní lid zemědělský neutrpěl tím nižádné újmy. Po obou stranách kolonie v Baťu jsou veliké latifundie, jež státní pozemkový úřad převezme k účelům přídělovým.
Není správným tvrzení, že kolonisace jest dočasně zastavena a že jedna část převzatého majetku leží úhorem. Všechny pozemky byly ještě před početím jarní setby ředitelstvím státních lesů, spravujícím půdu od státního pozemkového úřadu převzatou, rozděleny do pachtu drobným zemědělcům. Jmenované ředitelství svým hospodářským úředníkem dohlédá na řádné zpracování převzaté půdy a sjednané podmínky pachtu. Příděl bohatým hospodářem jest vyloučen. O přídělu rozhodováno jest s hlediska, aby uspokojen byl co největší počet žadatelů. Proti rozdělení půdy do pachtu nebylo u ředitelství státních statků stěžovatelů. Jest pravdou že na všecky uchazeče nemohlo se dostati. Bylo proto přihlíženo k vlastnostem uchazečů, aby v extensivním hospodaření nebylo pokračováno, nebo aby nepovstaly nové poměry v dělení úřady mezi chudým zemědělcem a zámožným hospodářem, jehož pomocí nemajetný zemědělec zorá a zaseje přidělený pozemek.
Rozdělení velkostatků ve Velké Dobroni dálo se s hlediska právě řečeného. V interpelaci na zápisu podepsaný František Popp obdržel předěl osmí kat. jiter orné půdy do nájmu. Ostatní občané obdrželi po jednom až dvou kat. jitrech. Rozdělení velkostatků stalo se za součinností místního pozemkového výboru, v němž stejné zastoupení měla strana komunistická s ostatními stranami. Údaje zápisu o velikosti přídělu z velkostatku ve Velké Dobroni jsou nesprávné.
Interpelace líčí dvěma zápisy osud louky jmenované Silaš. Tuto louku měly najatu od r. 1921-1923 obce Dluhopole, Velké Gejovce a Chomec. Pastviny podle vládního nařízení o užívání pastvin byly přiděleny jmenovaným obcím v přilehlém lese ve výměře asi 400 kat. jiter. Louka Silaš zařazena byla r. 1924 jako půda zemědělská do pracovního programu. Proti tomu protestovali někteří občané v Vel. Gejovců; a z Dluhopole, žádajíce, aby jim přidělena byla louka jako pastvina. Proti tomuto požadavku postavil se hlavnoslužnovský úřad v zájmu racionelního hospodaření. Obci Dluhopoli dostalo se však i potom tak velkého pastviska v lese, že ani na celém nepásla a kosila velkou část asi 100 kat. jiter jako lesní louku.
Rozprodej Schönbornova majetku Dombok Vembniku mezi obcemi sousedními s tímto majetkem a majitelem uskutečněn proto, aby učiněn konec dlouhému sporu Libertinů se Schönbornem. Zástupců obcí požádali o to státní pozemkový úřad a poradní sbor při obvodové úřadovně v Užhorodě vzal věc na vědomí. Podmínkou prodejů učinil státní pozemkový úřad, aby cena prodejní činila 1,500 - 2,000 - 3,000 za kat. jitro podle bonity a stanovil, že úplně nemajetným a válečným poškozencům musí se dostati přiměřené slevy. Obvodová úřadovna rozvrhla výměru půdy pro každou zájmovou obec podle skutečné potřeby. Zároveň sprostředkován levný spořitelní úvěr kupní ceny na dlouholetý úmor.
Ministerstvo zemědělství může poskytnouti místnímu obyvatelstvu v rovině podél řeky Tisy velikých výhod, přivezme-li půdu od státního pozemkového úřadu a bude působiti na obyvatelstvo, aby zlepšilo zemědělskou výrobu. Drobným zemědělcům dostane se tedy od ministerstva zemědělství a nemajetnému obyvatelstvu bude pomoženo zaměstnáním v intensivní zemědělské výrobě. Dosud obyvatelstvo to bylo odvislo od velkostatkářů, nemajících dosud porozumění pro potřeby místního lidu.
Užívání pastvin v Podkarpatské Rusi upraveno bylo posledně zákonem č. 87 z r. 1924, Státní pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem zemědělství pečují o to, aby místnímu obyvatelstvu ulehčeno a do budoucností zajištěno bylo užívání pastvin, a pokud zákony a celostátní zájmy lesohospodářské dovolují, osvobozeny jsou ty které lesní plochy od povinnosti zalesňovací, lze lesopolitické úřady v zájmu ochrany lesů, plníce zákonný článek XXXI. z r. 1879, nařizují obecní zalesnění holin, může obec odvolati se k vyšším úřadům a není zapotřebí, aby obyvatelstvo rozčilováno bylo nezodpovědnými živly, které z jiných pohnutek vysvětlují obyvatelstvu počínání úřad jako bezpráví.
Obcím Gat, Makos, Janosi, Berehy a j. byl příděl pastvin upraven s hlediska, že těmto obcím nebylo potřebí značnějších ploch z Černého Močálu, když velkou část píce prodávají na tahu v Berehově, zatím co sousední obce, nesúčastněné dosud na přídělu půdy z Černého Močálu, živoří. Proto byl přebytek pastvin rozdělen obcím skutečně potřebným za součinností státního pozemkového úřadu a úřadů zemědělských a politických. Na černém Močálu jest kromě pastvin značná plocha luk i rolí, pro které jest stanoveno nájemné vždy vyšší, nežli u pastvin a proto platí se pachtovné za kat. jitro a nikoli za 1 kus dobytka. Kromě toho jest na Černém Močálu velmi nákladné odvodňovací zařízení, které nepřipouští, aby se na některých plochách páslo, nýbrž žádá užívání jako louky neb role. Zákona o užívání pastvin nebylo lze tu všeobecně použití a státní pozemkový úřad si vyhradil každoročně upraviti užívací poměry na něm zvláštním rozdělením do nájmu. Toto rozdělení Černého Močálu tvoří tudíž podklad pro příští definitivní příděl Černého Močálu ve smyslu zákona přídělového a jest nezbytnou součástí pozemkové reformy na tomto objektu.
Zákon č 68 z r. 1922. nevykazuje velikých výsledků pro neznalost jeho se strany zemědělského obyvatelstva a pro přílišné zatížení soudů pověřených jeho prováděním.
Usnesení pastevního výhonu v Kosinově ze dne 10. října 1921 stalo se všemi hlasy členů zemědělských zástupců. V té době byla však již celá úroda lama. Vyhláška nevztahuje se na zemědělce, pracující za podíl, kteří se přihlásili u příslušných soudů o změnu naturálního pachtovného v peněžní. Proti tomu žádný úřad ani četnictvo nevystupovalo nepřátelsky, jak je tvrzeno v interpelaci. Zakročení četnictva zavinili si proto samí pachtýři, nepouživše dříve dobrodiní uvedeného zákona.
Zápisnice sepsané v záležitosti pana Beda z Vel. Sevljuše týkají se opětně podobného případu, totiž že Jan Bed nepřihlásil se předem u soudu za změnu neturálního pachtu v peněžní podle znaní § 7 zákona č. 68 z r. 1922, Pak ovšem mohl majitel pozemků žádati na svém pachtýři, aby plnil původní podmínky naturálního pachtu a nastoupil skutečně cestu řádným vymáháním svého správa.
Výrok okresního soudu v Berehově ve skutečnosti zakládá se na § 7 odstavci 10. zák. 68 z r. 1922 a byl vyžádán, jak jíž sub. odst. 12 bylo řečeno, samou obvodovou úřadovnou státního pozemkového hřadu v Užhorodě, ježto obvodová úřadovna chtěla provésti již v I. programu pozemkovou reformu na Černém Močálu, aby nebyla celá široká krajina zamočena a zabahněna.
Když vyskytly se překážky okamžitému provedení pozemkové reformy na majetku Schönborna Buchheima na Vrchovině a majitel si vyžádal za podmínku schválení dohady, aby Černý Močál před r. 1925 nebyl převzat státním pozemkovým úřadem odvolal státní pozemkový úřad své rozhodnutí o zařazení Černého Močálu již do I. pracovního programu. Za to však přikročeno bylo ihned k provádění zákona č. 68 z r. 1922, ovšem s podmínkou, že odvodňovací zařízení sudou přídělci udržovati v pořádku.
Odporuje skutečnosti tvrzení interpelace, že půdu v Podkarpatské Rusí dostávají cizí kolonisté a místní boháči.
Ani drobné pachty nejsou ohroženy a byly prodlouženy zákonem č. 204 z r. 1924, Prozatímní vnucený pacht byl obnoven zákonem č. 214 z r. 1922.
Podle shora vylíčeného stavu pozemkové reformy v Podkarpatské Rusi nepovažuje vláda za potřebné učiniti nějaké opatření ve směrech jak jsou požadována v interpelací. Pokud běží o obnovu pachtovních poměrů upravených zákonem č. 68 z r. 1922 poukazuje se na zákon ze dne 19. prosince 1924, č. 369 Sb. z. a n., kterým dotčená otázka se vpravuje.
V Praze dne 12. ledna 1925.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
X/5037.
Odpověď
ministrů sociální péče, zemědělství a zásobováni
na interpelací poslanců Rudolfa Laube, dra Uhlíře a soudr.
ve věcí vypovězení kolektivní smlouvy pracovní v zemědělství (tisk 3887/lI).
Sjednávání kolektivních smluv pracovních v zemědělství úzce souvisí s řadou odborných otázek zemědělských, jichž projednání spadá do oboru ministerstva zemědělství a proto byla jemu, jakožto v prvé řadě nejvíce interesovanému, postoupena předmětná interpelace k vyřízení.
Pokud jede o meritum interpelace, třeba uvésti toto; Směrnice pro úpravu pracovních a námezdních poměrů čeledi a dělnictva zemědělského v Čechách na rok 1922, jichž se interpelace obsahově vlastně jen týká, byla zaměstnavatelskými organisacemi platně vypovězena. Motivem pro tento postup byla ta skutečnost, že ceny hlavních zemědělských výrobků oproti stavu, kdy sjednávána byla ťSměrniceŤ poklesly. Úmyslem organisací zaměstnavatelských nebylo tu také zavésti stav bezesmluvní.
Ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem sociální péče a ministerstvem zásobován, jímž v zemském poradním sboru pro záležitosti dělnictva zemědělského připadá úloha zprostředkovatele, přičiňovalo se ústavně o sblížení obou stran, jednak v zájmu ochrany dělnictva, jednak v zájmu zabezpečení klidu v zemědělské výrobě. Zemskému poradnímu sboru podařilo se také docíliti mezi oběma smluvními stranami dohody.
Cíl interpelace dosažen tedy tím, že došlo k sjednání Směrnice pro úpravu pracovních a námezdních poměrů zemědělského dělnictva a to nejen na r. 1923, ale i na rok 1924, K požadavku vyslovenému v poslední větě druhého bodu předmětné interpelace stran uzákonění uzavřených kolektivních smluv připomíná ministerstvo sociální péče, že k řešení této otázky, jež byla také již předmětem jednání meziministerského, vypracovalo i osnovu zákona, takže práce v tomto směru dosud vyjednané jsou již ve stadiu značně pokročilém.
V Praze dne 29. prosince 1924.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
Ministr zásobování:
Dr. Franke, v. r.