XVII./5035 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Kostky a druhů
o nezákonitých předpisech daně přepychové z pronájmu zařízených pokojů v soukromých lázeňských domech v létech 1920 a 1921 (tisk 4892/I).
Ministerstvo financí může sděliti, že nepovažuje předpisy daně přepychové z pronájmu zařízených pokojů v hotelích a pensích na léta 1920 a 1921, pokud obnášelo nájemné za osobu a den více, nežli 15 Kč, za nezákonné, ježto z textu § 27, odst. 1. zák. ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 Sb. z. a n. nelze vyvozovati, že by se ťhotely a pensemiŤ měly rozuměti jen takové podniky, které se pronajímáním pokojů zabývají po živnostensku.
Pokud se pak interpelace dovolává nálezu nejvyššího správního soudu lze dne 15. září 1922, č. 12672, poukazuje se k tomu, že rozhodnutí tohoto soudu váže jen v onom konkrétním případě, o němž bylo vydána.
V Praze dne 12. prosince 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XVIII./5035 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o postupu žatecké okresní politické správy proti německé obecné škole ve Velemyšlevsi (tisk 4256/VII).
Místnosti potřebné pro umístění české obecné škody ve Velemyšlevsi opatřeny byly, dobrovolným nájmem od místní školní rady a jsou od června t. r. školou používány.
Původně navrhované umístění této školy v domě čp. 49 ve Velemyšlevsi nemohlo býti realisováno z toho důvodu, že majitel domu odepřel dobrovolný pronájem příslušných místností a získati je nuceným nájmem nebylo též možné vzhledem k předpisu § 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n.
Veškerá příslušná opatření přednosty žatecké okresní politické správy učiněna byla podle rozhodnutí nadřízených školních úřadů.
V Praze dne 31. října 1924.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
dr. Markovič, v. r.
XIX./5035.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů
o nových konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze (tisk 4841/I).
Výkon přehlídky periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ i ťRudé Právo VečerníkŤ přísluší státnímu zastupitelství v Praze, úřadu podřízenému ministerstvu spravedlnosti. Ježto interpelace nedotýká se tedy ministra vnitra, odpovídám sám.
Páni interpelanti upozorňují mne celkem na 19 případů zabavení periodických tiskopisů ťRudé PrávoŤ a ťRudé Právo VečerníkŤ. Jede o čísli 123 až 126; 129, 130, 132, 133, 135, 139 až 141, 144, 146 tiskopisu ťRudé PrávoŤ a č. 126, 134, 138, 140, 141 tiskopisu ťRudé Právo VečerníkŤ.
Veškerá tato zabavení nařídilo stáhni zastupitelství v Praze z toho důvodu, že jednak v místech; jež jsou v interpelaci doslovně uvedená, z části i v jiných místech, jichž interpelace se nedotýká (celkem 6) shledalo skutkovou podstatu trestného činu z moci úřední stíhaného a dospělo k přesvědčení, že také veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování obsahu míst těch bylo zabráněno.
Soud ve všech případech, ani jediný nevyjímaje, potvrdil zabavení státním zastupitelstvem nařízená z týchž důvodů a tím uznal, že státní zastupitelstvo řídilo se při výkonu přehlídky shora uvedených čísel obou periodických tiskopisů zákonem. Byla-li i po rozhodnutí soudu zabavení považována za křivdu, bylo věcí těch, kdož tím kterým zabavením cítili se dotčeni, aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání nálezů soudu zabavení potvrzujících. Jestliže se tak ani v jediném případě nestalo, sami musí si přičísti, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšeni.
Nemám proto příčiny k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 15. listopadu 1929.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XX./5035.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance H. Tausika a soudr.,
že v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně se porušení ustanovení o osmihodinné době pracovní a předpisy bezpečnostní a zdravotní (tisk 4885/III).
"Trenčínská textilní továrna náleží firmě Tiberghien Fils, veřejné obchodní společnosti, jejímiž členy jsou bratři Karel, Pavel, Josef a Jan Tiberghienové, francouzští průmyslníci, bydlící v Tourcoingu v severní Francii. Není to tady společnost akciová, čímž odpadá též domněnka vyslovená v interpelaci, že část akcií má trenčínský děkan (opat). Přijímání dělnictva děje se zpravidla prostřednictvím místní veřejné zprostředkovatelny práce, nikoli tedy prostřednictvím řečeného již opata trenčínského. Z celkového počtu 1258 osob, v závodě zaměstnaných, bylo 513 mužů a 745 žen. Mladistvých dělníků resp. dělnic (do 16 let), zjištěno bylo celkem 113, z čehož nejmladších, t. j. v r. 1910 narozených, bylo toliko 8. Mladiství dělníci a dělnice zaměstnáni jsou výhradně pracemi lehčími, jejich tělesným schopnostem přiměřenými, jako jest sbírání vlny a pouzder, sbírání cívek, různé posilky a pod., pak jako t. zv. učňové a učenice, t. j. zaučují se k vlastní práci při výrobě.
Závod jest nový, moderně zařízený a dbá se v něm celkem předpisů zdravotních i bezpečnostních. Dle úsudku úředního lékaře není procento tuberkulosních dělníků v této továrně vyšší než u obyvatelstva ostatního. Mzdy v tomto závodě zůstaly nezměněny od r. 1922, nebyly tedy sníženy a novou smlouvou kolektivní, která byla uzavřena dne 21. listopadu t. r., byly navě upraveny a částečně zvýšeny splatností od 4. října t. r. Touže smlouvou kolektivní ubyl dělnictvu zaručen vánoční přídavek a příspěvek na děti a stanovena placená dovolená. Pokud se týče srážek se mzdy na t. zv. ťškodyŤ bylo zjištěno; že v továrně zaveden jest systém premiový, při němž dělník vedle mzdy dostává též určitou premii, která se zvyšuje neb snižuje dle výkonu dělníka. Ve tkalcovně bral se při výpočtu prémie též zřetel na ohyby ve vyrobeném zboží, za něž byly dělníkům činěny určité srážky. Ačkoli tyto srážky, vzhledem k obapolné dohodě, nebyly v rozporu s příslušnými předpisy zákonitými, byly uvedenou novou smlouvou kolektiv ní na podnět živnostenského inspektorátu odstraněny.
Ve příčině pracovní doby v závodě bylo zjištěno, že příslušným živnostenským inspektorátem bylo firmě po důkladném předchozím šetřeni uděleno povolení ku práci přes čas v rámci zákonitých ustanovení. Při toren bylo vzato též v úvahu, že se správa závodu předem dohodla s dělnictvem o práci Přes čas i o příplatek za tuto práci, který byl z dosavadních 25% stanovených kolektivní smlouvou zvýšen na 50%; kromě toho byly dělnictvu přislíbeny různé výhody, jako zdarma látky na oděvy a poskytnutí potřebného času pro práce polní. Rozpor nastal teprve tehdy, když dělnictvo svůj požadavek ve příčině příplatků za práci přes čas zvýšilo na 75% mzdy normální.
Jak z uvedeného patrno, neměl nadřízený úřad po provedeném šetření důvodu zakročiti proti přednostovi živnostenského inspektorátu v Trenčíně pro vytýkanou neschopnost nebo stranickost. Řečenému funkcionáři dán byl výslovný pokyn, aby poměry v řečeném závodě i nadále bedlivě sledoval a o to pečoval, aby veškerá zákonitá ustanovení byla tam bezvýjimečně zachovávána.
V Praze dne 17. prosince 1924.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XXI./5035.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Vítězslava Mikulíčka, Koutného a druhů
o nedostatečných čekárnách nádražních ve stanicích Otrokovice, Malenovice, Luky, Zlín, Přítluky a Želechovice na trati Otrokovce-Vizovice (tisk 4885/V).
Státní železniční správě jest dobře známo, že čekárny na stanicích a zastávkách, které jsou jmenovány v interpelaci, nevyhovují všem potřebám cestujícího obecenstva. Při tam nutno však zdůrazniti, že nemohou býti čekárny na všech stanicích vybaveny tak, aby vyhovovaly mimořádně veliké frekvenci, která se jeví pouze při některém vlaku, ježto vždy jest třeba počíhati pouze s frekvencí proměnnou.
Náprava na místní dráze Otrokovice-Vizovice jest ztížena tím, že společnost této: místní dráhy má své sídlo dosud v cizině, nebyla dosud nostrifikována, ba nebyla dosud ani sjednána nová provozovní smlouva se státní železniční správou. Místní dráha sama jest ve stavu finančně nepříznivém, ježto její příjmy nehradí ani skutečné provozní výdaje. Musila by tudíž státní železniční správa, kdyby e rozhodla vybudovati čekárny na jednotlivých stanicích, hraditi celý náklad z vlastních prostředků. V,zhledem k tamty bude státní správa železniční nucena s vyřešením těchto otázek vyčkati, až se finanční situace místní dráhy zlepší neb alespoň až bude poměr místní dráhy vůči státní železniční správě nově vpraven.
V Praze dne 11. prosince 1924.
Ministr železnic:
J. Stříbrný, v. r.
XXII./5035.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpelláciu poslanca dra J. Budayho a spoločníkov
vo veci štátnej ľudovej školy v Podbrehoch-Lehôtke (tisk 4636/1).
Ministerstvu školstva a národnej osvety bolo známe biedné a nevyhovujúce umiestnenie štátnej ľudovej školy v Podbrehoch-Lehôtke, preto bolo rozhodnuté odpomôcť týmto nedostatkom stavbou vlastnej školskej budovy. Ministerstvo školstva a národnej osvety vyžiadalo si k tejto stavbe súhlas príslušných úradov a postaralo sa, aby sa čo najskôr začalo stavať.
Podľa zprávy ministerstva verejných prác zo dňa 30. augusta 1924, čís. 1458/24 pres. nariadilo toho ministerstvo svojmu referátu v Bratislave, aby tento bez odkladu prezrel stavobné miesto a vypracoval definitívne náčrty s približným rozpočtom.
Náčrty sú už vypracované a jakonáhle bodá schválené, začne sa podrobné vypracovanie stavobných plánov a rozpočtu. Oprávnená je teda nádej, že po vypísaní verejnej súťaže, začne sa stavať na jar budúceho roku.
V Prahe, dňa 24. septembra 1924.
Zástupca ministra školstva a národnej osvety:
Dr. Markovič, v. r.
XXIII./5035.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců Koutného, Mikulíčka a soudr.
o tyfové epidemii v Baťově továrně na obuv ve Zlíně (tisk 4885/II).
Poslední den v červnu 1924 objevila se mezi továrními zaměstnanci fy T. A. Baťa ve Zlíně hromadná onemocnění, která se šířila do 6. července a v polovici tohoto měsíce zase již zmizela. Tuto první vlnu choroby způsobilo letní infekční onemocnění zažívacího traktu, které podle epidemického zákona není povinno hlášením. Nemoc probíhala sice v různé intensitě, avšak trvala poměrně krátce a končila vesměs uzdravením.
Po této první vlně zasáhla továrnu druhá vlna jiné infekční choroby, břišního tyfu, dostupující koncem července vrcholu a úplně potlačená již v polovině srpna.
Jistá část osob napadených letním infekčním onemocněním zažívacího traktu čili t. zv. letním katarem střevním ani neoznámila okresní nemocenské pokladně své onemocnění pro lehký průběh choroby; jiní si sice vyzvedli u pokladny lístky, ale lékaře na radu nevolali; jiní, vyšetřeni lékařem, chodili opět do továrny po dvou až čtyřnedělní nezpůsobilosti k práci; konečně zůstala skupina 160 nemocných, lékařsky ošetřovaných, u nichž sice trvala choroba déle pěti dnů, avšak svým rychlým rozvojem příznaků a dalším průběhem svědčila letním katarům střevním, v této roční době častým.
Mezi letními katary střevními objevili se již v sestupném rameni první vlny ojedinělí nemocní břišním tyfem, kteří v prvním stadiu nemoci vykonávali své povolání a lékaře na radu nevolali. Teprve dodatečné zevrubné šetření, učiněné v době rozvinuté jíž nemoci, zjistilo, že vlastní počátek choroby dlužno u nich klásti do doby dřívější, než oznámili svou nemoc nemocenské pokladně. Zpravidla teprve tehdy, když se zdravotní stav těchto prvně postižených osob stále horšil, volali na radu lékaře, kteří je jakožto podezřelé dali isolovati v nemocnicích, kde pak na základě dalšího průběhu nemoci a výsledku bakteriologického vyšetření mohl býti břišní tyf diagnostikován. Tito první nemocní byli z různých obcí, z nichž se v některých vyskytoval již před tím břišní tyf, nesouvisející nikterak s Baťovou továrnou, jak to bylo zjištěno u Huťáčkové z Březnice a Kozáčkové z Malenovic, jmenovaných v interpelaci. Teprve koncem července, kdy nemoc u postižených osob do té míry pokročila, že již vyhledávaly pomoc lékařskou a počet osob podezřelých z břišního tyfu vzrůstal mezi Baťovými zaměstnanci, bylo zřejmo, že se tyfová nákaza šíří také z továrny.
Infekce, jež způsobila jak letní katary střevní tak břišní tyf, nastala v době nedostatku dobré pitné vody, když při rozšiřování továrního vodovodu bylo nutno po dobu prací na vodovodu vyloučiti ze zásobování továrny nezávadnou pitnou vodu z tohoto vodovodu.
Škodlivina, vyvolávající obě tyto choroby, zasáhla tovární dělnictvo pravděpodobně současně a jen rozdíl v inkubačních dobách obou chorob způsobil, že tyfová epidemie později vystoupila než letní katary. Ani na začátku července nebylo již možno zameziti výbuch tyfové epidemie a tím méně ovšem v pozdější době, kdy se již objevily první ojedinělé případy podezřelé z břišního tyfu, poněvadž v těchto dobách byla konsumpce vody, obsahující tyfové bacily, již téměř dokonána.
Jakmile se objevil břišní tyf mezi továrním dělnictvem, zasáhla ihned státní správa zdravotní a zavedla, provedla a zabezpečila všechna epidemickým zákonem předepsaná vyhledávání a opatření, aby ubyla tato nemoč potlačena; státní správa zdravotní dohlédala při tom téměř nepřetržitě ke všem opatřením, která konaly obce neb příslušné zdravotní orgány.
Při značném místním rozsahu tylové epidemie, rozvlečené nemocnými továrními zaměstnanci do četných, namnoze vzdálených obcí, a při poměrně velkém počtu postižených osob nebylo možno v rámci epidemického zákona zdolati rychle epidemii.
I sáhla tudíž státní správa zdravotní v tomto případě k mimořádným opatřením, aby odvrátila nebezpečenství hrozící celému zlínskému okraji rozšířením nákazy. Povolána narychlo v činnost celostátní protiepidemijní pohotovost a do Zlína vyslána z ní II. státní epidemická autokolona, sesílená personálem I. užhorodské autokolony, desinfekčním přistrojen automobilovým druhé bratislavské autokolony a dvěma továrními automobily. Okresní i zemská správa politická vyslaly do Zlína k vyšetření epidemie své zdravotní orgány a přizvaly sem hygienika i bakteriologa.
Za vydatné součinnosti všech zdravotních orgánů, kteří vykonávají v postižených obcích veřejwou službu zdravotní, zelména pak obecního lékaře zlínského a za účinné podpory tovární správy uveden v činnost tento veliký protiepídemijní aparat, který za kontroly zemského zdravotního referenta a ministerského úředníka zbavil nejen toivárnu, ale celý zlínský kraj břišnílro tyfu.
Po zevrubném vyšetření zdravotních poměrů v továrně vyzkoušeny chemicky i bakteriologicky vody z továrních studen a z továrního vodovodu, zabezpečena továrním zaměstnancům nezávadná pitná voda, provedena desinfekce továrních místností a organisováno hlášení podezřelých případů v obcích, z nichž docházeli zaměstnanci do továrny. Pět automobilů s lékařským i technickým personálem rozjelo se do obcí, z nichž oznámeny podezřelé případy, a svezlo všechny nemocné tyfem a podezřelé z této nemoci po lékařském vyšetření do nemocnic v Uh. Hradišti, Kroměříži a Přerově. V zápětí za transportními motory přijížděly desinfekční automobily před postižené domy, z nichž nemocní nebo podezřelí byli právě dopraveni do nemocnic, a prováděly zde ihned závěrečnou desinfekci. Po desinfekci byl soustavně konán zdravotní dohled na spolubydlící nemocných, jakožto na podezřelé z nákazy. Za účelem rychlého potvrzení diagnosy v podezřelých případech zřízena státní správou zdravotní serologická stanice ve Zlíně a poskytnuta výpomoc při ošetřování nemocnicím přetíženým infekčními nemocnými. Správa továrny dala mimo to všechny své zaměstnance očkovati proti břišnímu tyfu.
Rychle a správně provedená zdravotní opatření setkala se s plným úspěchem, takže ani v úvahu nepřišla možnost omeziti práci v továrně nebo dokonce uzavříti provozovny protože další tovární provoz nepodmiňoval ani nijaké ohrožení závodních zřízenců, ani veřejnosti dalším rozšiřováním této nemoci, což bylo nutno právem předpokládati a což také později potvrdila skutečnost.
Také uzavření neb zvláštní opatření v prodejnách nejevilo se potřebným, poněvadž tyf předměty zde prodávanými se nešíří.
Také i v domácnostech, z nichž byli nemocní a podezřelí tyfem odvezeni a osamoceni, a v nichž byla závěrečná desinfekce provedena, upouští se podle epidemického zákona a jeho prováděcích nařízení zpravidla od jakéhokoliv omezení spolubydlících nemocného ve styku s obecenstvem, i když spolubydlící nejsou podřízeni pravidelnému zdravotnímu dozoru, jak tomu bylo v postižených rodinách za této epidemie.
Z uvedeného uplyne, že
1. závod Baťův byl po stránce zdravotní úředně vyšetřen za přizvání odborníků a náprava byla okamžitě sjednána;
2. lékaři, kteří v postižených obcích konali veřejnou službu zdravotní, nejednali při potlačení břišního tyfu proti nařízením obsaženým v epidemickém zákonu, neb vydaným na jeho základě, nýbrž naopak spolupůsobili vydatně i nad povinnost, uloženou jim zákonem, při tlumení epidemie, takže není důvodů zavésti proti nim trestní stíhání a tím méně ovšem působiti na jejich odstranění:
3. o tam, kdo a v jaké částce jest povinen hraditi náklady, vzniklé při potírání infekčních nemocí resp. při ošetřování nemocných, rozhodují zákonité předpisy, zejména ustanovení epidemického zákona a zákona o nemocenském pojištění:
4. podle úředního šetření obdrželi pozůstalí po Josefu Klosovi od firmy Baťovy 5.000 Kč, po Anně Chytilové 1.000 Kč; pozůstalým po Marii Patákové nahrazeno pohřebné v částce 500 Kč, po Bohumilu Veselém pohřební výlohy v částce 1.701 Kč a mimo to obdržela sestra 400 Kč. Po Jaroslavu Výskalovi obdržela jeho manželka náhradu pohřebních výloh v částce 802 Kč a mimo to hotově 1.000 Kč, jakož i podporu 50 Kč týdně od 15. srpna 1924 do 15. září 1925;
5. v celém zlínském kraji následkem nepříznivých poměrů geologických a asanačních stále se vyskytuje ode dávno břišní tyf. Poněvadž místní úřady dosud nepřičinily se o nápravu těchto závad, přes to, že byly na ně zdravotními orgány upozorňovány, pracuje se na asanačním plánu celého kraje za účelem opatření dobré pitné vody a nezávadného odstraňování odpadových vod. Tomáš Baťa se zaručil, jakožto majitel továrny, podporovati hmotně tento dalekosáhlý asanační projekt a jakožto starosta města urychliti jeho provedení.
V Praze dne 20. listopadu 1924.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Jan Šrámek, v. r.,
XXIV./5035.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o zlořádech na hradeckém ředitelství státních drah (tisk 4793/VII).
Na zmíněnou interpelaci dovoluji si odpověděti takto:
Matka ředitele státních drah dra Auředníčka žila po řadu let větší část roku u svého syna v Hradci Králové a byla jim po tuto dobu vzhledem na chudičké své poměry úplně vydržována. Při svém vysokém věku 83 let a stálé churavosti nemohla ovšem nijakých výletů podnikati a musela býti při nastupování i vystupování z vlaku přenášena. Když cítila blížící se smrt, projevila přání zemříti ve Vídni, kde před tím drahná léta žila. Tam také po nějaké době zemřela. Mrtvola její dopravena byla k pochování do Kutné Hory. Na tuto přepravu od československých hranic povolena byla ředitelstvím dle předpisu 50%ní sleva, a připadající dovozné ředitelem drem Auředníčkem zapraveno.
Při poslední cestě do Vídně nabídnul se dopraviti ji inspektor Fáborský, používaje své dovolené na zotavenou k urovnání rodinných poměrů ve Vídni, kde žil před tím 17 roků jako úředník Severozápadní dráhy a z té doby s matkou ředitele Auředníčka osobně byl znám.
Pokud se týče otázky diet, má ředitel dr. Auředníček ovšem jako každý jiný státní úředník nárok na náhradu výloh za služební cesty. Tato náhrada nedosahuje daleko částky v interpelaci uvedené a je plně odůvodněna jednak rozsáhlostí a komerčním významem služebního okrsku ředitelství a jednak i tím, že části ředitelství pro nemožnost umístnění a bytovou tíseň jsou dosud v Praze.
Disciplinární případ, o němž se interpelace zmiňuje, týkal se ne přednosty, nýbrž staničního zřízence, jenž byl obviněn, že se choval ve službě i mimo službu způsobem neslučitelným s jeho povinnostmi, že byl ve službě po noci probdělé v hostinci a po požití opojných nápojů ve stavu ke službě nezpůsobilém a že umožnil ztrátu peněz v částce přes 2.000 Kč. Za tyto delikty byl výrokem disciplinární komise - nikoliv snad ředitele neb předsedy disciplinární komory - uznán vinným a potrestán přeložením k jinému služebnímu výkonu na jiném služebním místě. Tento trest byl též potvrzen disciplinárním dvorem ministerstva železnic, kamž se obviněný odvolal. Že disciplinární komise nevyřkla trest propuštění, toho příčinou byl jen ohled na nevinnou jeho rodinu, která způsobem jeho života nejvíce trpěla.
Interpelace vytýká dále také, že ve stanici Týniště zařízena byla herna. Nutno konstatovati, že ve stanici Týništi ovšem není žádné herny, nýbrž zcela jednoduchá úřednická jídelna jako v mnohých jiných stanicích, které se používá mimo jiné také jako místnosti pro úřadování všech tří sekcí místního výboru důvěrníků a k odbývání komisí, ježto se k těmto účelům místnosti veřejně přístupné nádražní restaurace nehodí. Není také pravda, že v místnosti té byly odbývány pitky a hráno v karty.
Konečně dlužno se zmíniti, že ředitel dr. Auředníček nemá zvláštních příjmů nebo jiných podpor než ostatní státní úředníci jeho hodnosti a služebního použití. V platové stupnici, ve které se nachází, má celkový měsíční příjem jako svobodný na služném 2378 Kč a drahotních přídavcích 4 Kč, tedy částku pro úředníka IV. hodnostní třídy a funkce tank významné nikterak zvláště velikou.
Jak ředitel státních drah dr. Auředníček, tak administrativní náměstek vládní rada Čermák věnují se úspěšně a plně výkonu svého úřadu, takže jeden ani druhý nevyužili v žádném roce od převratu zákonně jim příslušející dovolené na zotavenou.
V Praze dne 10. prosince 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
Překlad ad I./5035.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation des Abgeordneten Josef Mayer und Genossen
in Angelegenheit des Ueberfalles von Zivilisten durch Patrouillen der čechischen Fliegertruppen in Eger (Druck 4617/III).
In der Angelegenheit, die den Gegenstand der Interpellation bildet, habe ich eine strenge Untersuchung umgeordnet. Das Ergebnis derselben war die Einbringung der Anklage gegen den Leutnant Josef Jíra, Infant. Reg. Nr. 3, wegen Verbrechens des § 12 des Gesetzes vorm 9. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 293, und wegen des Verbrechens nach § 380 des Militärstrafgesetzes und der Vergehen nach §§ 11 und 702 Mil. Strafges.
Gleichzeitig mit ihm wurde auch der Korporal Hamáček wegen Vergehens nach § 769 Mil. Strafgesetz angeklagt.
Das gegen den Korporal Roháček, die Soldaten Blažek, Kodoň, Anton Michálek und Chaloupka wegen Vergehens nach § 702 Mil. Str. Ges. eingeleitete Verfahren wunde wegen Unzulänglichkeit der Beweise und oder Unmöglichkeit der Beschaffung von Beweisen eingestellt.
Prag den 20. Dezember 1924.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Udržal, m. p.
Překlad ad II./5035.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Vinzenz Mark und Genossen
wegen Verbot des Gebrauches der topographischen Bezeichnung ťEgerlandŤ (Druck 4385/VII).
Die politischen Behörden haben keinen Auftrag erhalten, die Benützung der Bezeichnung ťEger in EgerlandŤ zu verbieten. In diesem Sinne wurde die politische Bezirksverwaltung in Asch belehrt.
Prag, den 20. Dezember 1924.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad III./5035.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Kirpal, Beutel, Schweichhart und Genossen
wegen des Verbotes einer Freidenkerversammlung in Türmitz (Druck 4178/XII).
Der Verein Bund der Freidenker in der Čechoslovakischen Republik, Ortsgruppe Türmitz, in Türmitz, hat um die Bewilligung einer öffentlichen Versammlung unter freien Lümmel für den 13. Mai 1923, 2 Uhr nachmittags, in dem alten Teile des Schlossgartens in Türmitz angesucht. Auf Grund der Flugschriften, die der Verein herausgegeben hat, bestand die Befürchtung, dass die Versammlung zu dem Zwecke veranstaltet wird, die an diesem Tage veranstaltete kirchliche Feier der Glockenweihe zu stören, und daher verbot die politische Bezirksverwaltung mit dem in der Interpellation angeführten Bescheide die Abhaltung dieser Versammlung. Gegen diesen Bescheid haben die Veranstalter der Tagung kein Rechtsmittel eingebracht, so dass die übergeordneten Behörden keine Gelegenheit hatten, sich mit der Frage zu beschäftigen, ob dieses Verbot gerechtfertigt war oder nicht.
Dass es der politischen Bezirksverwaltung nicht um die Unterdrückung des freien Wortes zu tun war, geht daraus hervor, dass eine Woche später nach Beruhigung der Verhältnisse die Veranstaltung einer öffentlichen Tagung mit dem Programm ťKlerikalismusŤ durch denselben Verein in Türmitz zur Kenntnis genommen worden ist.
Prag, am 20. Dezember 1924.
Dir Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad IV./5035.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Radda und Genossen
in Angelegenheit der Erledigung von Beschwerden an den Wahlgerichtshof (Druck 4952VIII).
Auf Grund der Bestimmungen des § 6 des Gesetzes über das Wahlgericht vom 29. Februar 1920, SIg. d. G. u. V. Nr. 125, sind der Präsident, dessen Stellvertreter, die Besitzer, welche vom Abgeordnetenhause selbst gewählt werden und die ständigen Referenten dieses Gerichtes in Ausübung ihres Richteramtes selbständig und unabhängig wie die Richter. Niemanden und also auch dem Ministerium des Innern steht ein Recht zur Ausübung der Aufsicht oder irgend einer Einflussnahme auf den Verhandlungsgang des Wahlgerichtes und auf die Herausgabe zu irgendwelchen Anordnungen an dasselbe zu. Die Beisitzer unterliegen, soweit es sich um ihre richterliche Tätigkeit handelt, bloss der Disziplinargewalt der Plenarsitzung des Wahlgerichtes und oder Minister des Innern ist nach dem Gesetze ebenfalls nicht berechtigt, irgendeinen Einfluss auf den Vollzug dieser Disziplinargewalt auszuüben.
Im Hinblicke darauf kann ich daher keine Verfügung im Sinne der Wünsche der Interpellation treffen.
Prag, am 2. Jänner 1925.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad V./5035.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Zierhut, Dr. Hanreich und Genossen
in Angelegenheit der langjährigen Kleinpächter und Bodenbewerber der Gemeinden Neudörfl und Lautsch des Meierhofes Weidenberg der Herrschaft Potocki in Schlesien (Druck 4926/IV).
Die Behauptung, dass der ganze Hof Werdenberg im Ausmasse von 134 ha mit Zustimmung des Staatlichen Bodenamtes verkauft werden soll, widerspricht den Tatsachen. Dieser Hof wird vom Staatlichen Bodenamte auf Grund der geltenden Gesetze über die Bodenreform übernommen und zugeteilt werden. Bei der Durchführung der Bodenreform wird auf die kleinen berechtigten Landwirte Rücksicht genommen und wird ihnen der gepachtete Boden auch weiter im Pachte belassen bleiben. Vom Hofe Werdenberg haben die Kleinpächter bereits 13.20 ha landwirtschaftlichen Bodens angekauft.
Nach dem geschilderten Stande der Angelegenheit hat die Regierung keinen Grund zu irgendeiner Massnahme.
Prag, am 10. Jänner 1925.
Der Vorsitzende der Regierung:
Švehla, m. p.
Překlad ad VI./5035.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Zierhut, Dr. Luschka und Genossen
betreffend das ungesetzliche Vorgehen des Staatlichen Bodenamtes bei Durchführung der Bodenreform auf dem Hofe Zottig, Bez. Freudenthal in Schlesien (Druck 4841/VII).
Die Regierung verweist auf ihre Antwort auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen in der Angelegenheit der Bodenzuteilung des Hofes Zottig (Druck Nr. 4617/I).
Prag, am 10. Jänner 1925.
Der Vorsitzende der Regierung:
Švehla, m. p.