Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že jsou hrubě porušována ustanovení zákona o osmihodinné době pracovní, týkající se sobotní práce žen (tisk 4748/X).

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že v jednotlivých odděleních přádelny firmy Jan Liebig a spol, v Liberci pracovalo dělnictvo, muži i ženy, v dobách čilejšího ruchu ve dvou směnách, a to od 5 do 13 a od 13 do 21 hod., při čemž v sobotní směně odpolední byly ovšem i ženy zaměstnány. Po zakročení živnostenského inspektorátu v Liberci a jednání se zástupci firmy i dělnictva, jež se konalo dne 17. června t. r. v řečeném závodě, byla sobotní odpolední směna zrušena.

Podobně pracovalo se též v některých odděleních přádelny bavlny téže firmy v Šumburce-Mezivodech a ve tkalcovně v Šumburce-Svárově. Po zakročení živnostenského inspektorátu v Liberci a okresní politické správy v Jablonci n. N. dne 28. června t. r. byla v přádelně, kde se dosud pracuje ve dvou směnách od 6-14 hod, a od 14-22 hod., sobotní odpolední směna rovněž zrušena, ve tkalcovně pak, kde jest toliko jediná směna pracující od 7 do 11³/₄ a od 13 do 17 hod., pracuje se v sobotu toliko od 7-10³/₄ hod.

U firmy J. Ginzkey, továrna koberců a přikrývek ve Vratislavicích u Liberce pracuje se ve dvou směnách týdně se střídajících od 6 do 14 a od 14 do 22 hod., leč v sobolu odpoledne se vůbec nikdy nepracovalo, takže odpolední směna mívala vždy jen 40 pracovních hodin týdně. Firma chtěla tento úbytek nahraditi prodloužením pracovní doby odpolední směny v ostatní dny, poněvadž však závodní výbor na tento návrh nepřistoupil, zůstalo při dosavadním rozdělení pracovní doby, při čemž se v sobotu i nadále nepracuje.

Pokud se interpelace zmiňuje o snahách po vydání všeobecného povolení, aby v textilním průmyslu směly býti ženy zaměstnávány v sobotu odpoledne, dlužno prohlásiti, že nebylo a není úmyslem ministerstva sociální péče měnící dosavadní předpisy administrativní vydané na základě § 5., odst. 2., zákona o 8hod, době pracovní, týkající se zaměstnávání žen v továrnách v sobotu po 2. hod. odpol.

V Praze dne 6. října 1924.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.

XII/4904.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Floriána Tománka a soudruhů

v záležitosti městské t. zv. ťsamo-správyŤ hlavního města Slovenské Krajiny (tisk 4443/X).

Pro volbu městského vrchního účetního v Bratislavě byly rozhodnými předpisy platného zřízení obecního (§ 76, zák. čl. XXII 1886), pokud se týče ustanovení § 17, zák. čl. I. 1883 a § 22, zák. čl. LVIII. 1912.

K volbě zmíněného městského vrchního účetního bylo v zákonném instančním pořadu odporováno k nadřízenému úřadu, jemuž bude přezkoumávati, zda postup při volbě zmíněného funkcionáře odpovídal platným zákonným předpisům.

Tato interpelace stala se zatím bezpředmětnou proto, že zvolený hlavní účetní se tohoto úřadu vzdal a město Bratislava za účelem obsazení tohoto místa vypsalo novou soutěž a volbu.

V Praze dne 14. října 1924.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XIII/4904.

Odpověď

předsedy vlády a ministra vnitra

na interpelací poslance Tománka a spol, v příčině zrušení spišsko-starovesského okresu (tisk 4443/VI).

Okres spišsko-starovesský je sice nejmenší ze správních okresů slovenských, ale jeho poloha, nedostatek komunikací a velká vzdálenost od sídel sousedních okresních úřadů činí nemožným, aby byl zrušen a rozdělen mezi tyto sousední okresy; z těchto důvodů byl při nové úpravě obvodů správních okresů na Slovensku (nařízení vlády ze dne 21. prosince 1922, čís. 378 Sb. z. a n.) ponechán beze změny a nepomýšlí se tudíž na jeho zrušení, pokud by se svrchu uvedené poměry podstatně nezměnily.

V Praze dne 22. října 1924.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XIV/4904 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů

o dovozu soli (tisk 4748/III).

Podle udání kanceláře čsl. legií při ministerstvu Národní obrany plukovník W. H. Gray nesloužil ani v ruských, ani v italských neb francouzských legiích a jméno to se vůbec nevyskytuje v seznamech zahraniční armády československé.

V květnu letošního roku podala firma W. H. Gray, dříve Adolf Lederer v Praze, Havlíčkovo nám. č. 34 (cukerní palác) celkem 6 žádostí, v nichž se domáhala povolení dovozu 2000 vozů po 10,000 kg solí průmyslové, 1500 vozů po 10,000 kg jemné solí stolní a 1000, vozů á 10.000 kg jemné soli kuchyňské. Všechny tyto žádosti byly společně zamítnuty z důvodu zákazu dovozů solí cizozemské.

Z toho, co jsem právě poznamenal, vyplývá, že nemohla býti dovozci stanovena cena solí, jejíž dovoz mu nebyl povolen.

Zásada zákazu solí cizozemské až dosud zachovávaná, mí nedovoluje, abych udělil dovozní povolení jiným firmám, obzvláště, když domácí výroba soli úplně postačí zásobiti tuzemské spotřebitele solí bezvadnou a úplně způsobilou k lidskému požívání.

Jest pravda, že firma ťDelikátŤ, výroba poživatin, společnost s r. o. v lázních Poděbradech jest oprávněna vyráběti z tuzemské soli zvláštní, nevlhnoucí sůl; kterou dává do prodeje ve dvojím balení a to jednak v papírových sáčcích po ¹/₂ kg za 4 Kč a v bílých, plechových krabicích s etiketou rovněž po ¹/₂ kg za 5 Kč.

Cena této přepychové soli je zcela přiměřená vzhledem na výrobní náklady, jejichž kalkulaci jest povinna firma předkládati.

V Praze dne 2. října 1924.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

XV/4904 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelací poslance J. Mayera a druhů o novém neospravedlněném zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ (tisk 4793/III).

Přehlídku periodického tiskopisu ťDeutscher LandrufŤ vykonává státní zastupitelství v Chebu, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Nedotýká se proto interpelace ministra vnitra, nýbrž mně a proto odpovídám na ni sám.

Číslo 75 periodického tiskopisu ťDeutscher LandrufŤ zabavilo státní zastupitelství v Chebu pro místo v interpelaci uvedené, ježto shledalo v něm skutkovou podstatu §u 300 tr. z. a mělo za to, že jest ve veřejném zájmu, aby dalšímu rozšiřování obsahu mísu tohoto bylo zabráněno.

Soud nařízené zabavení potvrdil a tím uznal, že zabavení stalo se po zákonu.

Nemohu proto přisvědčiti pánům interpelantem, že by zabavení bylo zákonem neodůvodněno. Že místo v interpelaci uvedené bylo otištěno bez závady v periodickém tiskopise ťScholleŤ, č. 26 z 28. července 1924 jest pravda. Nestejnoměrnost tkví tu v různém ocenění veřejného zájmu na potlačení či nepotlačení závadného místa. O odstranění takových nesrovnalostí usilují dozorčí úřady neustále, nelze jim však úplně zabrániti, když přehlídku tisku vykonávají různé úřady.

V Praze dne 4. října 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVI/4904 (původní znění).

Odpověď

ministrů financí a sociální péče

na interpelací poslanců Schälzkyho, Marka a druhů,

aby při vyměřování poplatkových ekvivalentů byla přihlíženo k obecně prospěšným stavebním družstvům (tisk 4385/IV).

Interpelace má patrně na myslí obytná stavení obecně prospěšných stavebních družstev, která byla vystavěna s úvěrovou výpomocí Státního bytového fondu podle zákona ze dne 22. prosince 1910 č. 242 ř. z. Hodnota takovýchto stavení čítá se pro vyměření poplatkového ekvivalentu polovici hodnoty podle všeobecných předpisů určené, zažádá-li o to stranu a prokáže-li, že jsou tu splněny předpoklady §u 16. vl. nař. ze dne 19. X. 1920, č. 587 Sb. z. a n., t. j. že jde o dům; stavebního sdružení, které se pokládá podle ustanovení § 12 cit, zákona z r. 1910 a čl. 1. min. nař. ze dne 10. února 1912 č. 31 ř. z, za obecně prospěšné, dále že dům ten obsahuje malé byty v rozměru uvedeném v §u 7, tohoto zákona a že na domě tom je knihovně zapsán ve prospěch státu jako reální břímě vlastníkův závazek, že nezcizí domu bez povolení ministerstva sociální péče. Totéž platí za týchž podmínek i pro domy obecně prospěšných stavebních družstev, kterým se dostalo podpory podle zákona z 23, V, 1919, č. 281 Sb. z. a n., a z 6. II. 1920, č. 92 Sb. z. a n., a výhody téže požívají za týchž podmínek domy obecně prospěšných stavebních družstev, která jsou podporována podle zákona z 11. III. 1921, čís. 100 Sb. z. a n., z 27. I. 1922, čís. 45 Sb. z. a n., z 25. I. 1923, čís. 35 Sb. z. a n., a ze 7. III. 1924, čís. 58 Sb. z. a n.

Hodnotou domů, kterou dlužno přiznati, jest zásadně obecná hodnota jich a to zpravidla kupní (prodejní) cena v místě obvyklá.

Než podle ustanovení § 12, cit. vl. nařízení z r. 1920 může přiznavatel zatím upustiti od přesného průkazu, že přiznaná hodnota jest přiměřena, dosahuje-li přiznaná hodnota nemovitostí bez příslušenství alespoň 20 násobný čistý činžovní výnos, domovní daní činžovní podrobený.

Řídící finanční úřady I. stolice vyměřováním poplatkového ekvivalentu pověřené spokojují se obyčejně - vzhledem ku zřejmé prospěšnosti obecně prospěšných stavebních družstev - s oceněním domů dle výnosového jich multipla ve smyslu ustanovení §u 12, cit. vl. nařízení z r. 1920, nepřiznává-li strana sama vyšší cenu.

Jest tudíž na obecně prospěšných stavebních družstvech samých, aby používala výhod jí poskytnutých a aby uznání jích na finančním úřadu žádostí vymáhala.

Ministerstvo financí upozornilo jíž výnosem z 9. VII. 1924 č. 53096/24 podřízené řídící finanční úřady na ustanovení § 16, cit. vl. nař. z r. 1920 a zmocnilo vyměřující úřady, aby se při vyměřování poplatkového ekvivalentu z obytných stavebních družstev spokojovaly s dvacetinásobným čistým činžovním výnosem domovní dani činžovní podrobeným jako základem vyměřovacím, dosahuje-li násobek ten zákonného multipla daně činžovní, která by byla předepsána, kdyby budově nepříslušelo dočasné daňové osvobození nebo berní úleva, leda že by tu byly zvláštní okolností, které by plně odůvodňovaly požadovaní přiznání vyšší hodnoty pro předpis poplatkového ekvivalentu.

Postupem tímto, jsou zajisté hájeny zájmy obecně prospěšných stavebních družstev při vyměřování poplatkového ekvivalentu z budov jim patřících tak, jak toho vyžaduje obecná prospěšnost jich.

V Praze dne 11. září 1924.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

XVII/4904 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelací poslance P. Witticha a druhů

o svévolném činu vrchního notáře Josefa Bellaie při volbě vrchního účetního města Bratislavy (tisk 4443/XVIII).

Pro volbu městského vrchního účetního v Bratislavě byly rozhodnými předpisy platného zřízení obecního (§ 76, zák. čl. XXII:1886), pokud se týče ustanovení § 17. zák. čl. I.: 1883 a § 22, zák. čl. LVIII:1912.

Volbě zmíněného městského vrchního účetního bylo v zákonném instančním pořadu odporováno k nadřízenému úřadu, jemuž bude přezkoumávati, zda postup při volbě zmíněného funkcionáře odpovídal platným zákonným předpisům.

tato interpelace stala se zatím bezpředmětnou proto, že zvolený hlavní účetní se tohoto úřadu vzdal a město Bratislava za účelem obsazení tohoto místa vypsalo novou soutěž a volbu.

V Praze dne 14. října 1924.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Překlad ad I/4904.

A belügyi miniszter

válasza

Mondok képviselő interpellációjára a Svaljavo -i események tárgyában (4800. ny.-sz.).

Az interpelláló urak az interpellációban első sorban arra mutatnak rá, hogy Podkarpatska Rüsban a világháború tízedik évfordulója alkalmával a háborúellenes tüntetéseknek egész sora rendeztetett, amelyek be nem tiltattak. Ha ez Svaljavoban történt, úgy épen a Svaljavo - i gyűlés betiltásának nem az volt a célzata, hogy - amint azt az interpelláció állítja, - a népet ťkiprovokáljaŤ, hanem a betiltás azért. mondatott ki, minthogy a járásban szállongó hírek szerint, amelyek egyes kommunista párthívek nyilatkozatai által megevő síztettek, aznap egy helyi szovjet megalakításának került volna sor, amely a Svaljavo - i hivatalok vezetését vette volna át. A betiltás tehát indokolt volt.

Az interpelláció azt állítja, hogy az összeütközés a hivatalok meggondolatlan és felelőtlen magatartása s a közbelépő csendőrség fejetlensége és tudatlansága által hivatott elő.

Evvel szemben a következőket hozom fel:

Azonnal, amint a Svaljavo-i eseményekről szóló jelentés ideérkezett; a legszigorúbb s legsürgősebb vizsgálatot rendeltem el ez ügyben. Eme hivatalos vizsgálat eredményét a következőkben foglalom össze:

Az 1924, július 23.-án a Svaljavo - i kommunistapárt háborúellenes manifesztáció engedélyezése iránt folyamodott. A Svaljavo - i szolgabírói hivatal 1924, július 24.-i 19,364, sz. végzésével-ezen manifestáció rendezését betiltotta s a Munkačevo - i megyei hivatal 1924, július 30.-án kelt 6645, pres. sz. határozatával a betiltás ellen beadott felfolyamodást elutasította s a panaszolt végzést megerősítette. A manifesztáció rendezése nem engedélyeztetett az okból, mert aggályok merültek fel aziránt, hogy ezen manifesztáció által a közrend és köznyugalom veszélyeztetnék. A kerületben szállongó hírek szerint ugyanis, amelyelegyes, kommunistapárthivek nyilatkozatai által megevősítettek, augusztus 3.-ára a mondott manifesztáció alkalmából helyi szovjet megalakítása volt tervbe véve, amely a Svaljavo - i hivatalok vezetését vette volna át.

A másodfokú hatóságnak, azaz a Munkačevo-i megyei hivatalnak a gyűlést betiltó határozata a rendezőségnek augusztus 1.-én, pénteken kézbesíttetett; a szolgabírói hivatalnak elutasító határozata meg már július 24.-én lett kézbesítve.

A kommunistapánt ennek dacára még szombaton, augusztus 2.-án meghívó falragaszokat bocsátott ki s a szomszédos községekbe küldöncüket menesztet szét, akik na Svaljavo - i gyűlésre a népet szóval hívták és mennél nagyobb részvételre szólították fel.

Augusztus 3.-ának főlelőttje Svaljavón teljes. nyugalomban folyt le.

Délután 1 órakor Nelipiny község felöl Svaljavo felé több mint 4,000 fejet számláló menet közeledett egynehány vörös zászló alatt. Ezen néptömeggel szemben csendőrs vonult ki s a népet a törvény nevében felszólította, hogy oszoljék szét.

A néptömeg nem fogadott szót s ez okból Svaljavka folyó kiszáradt medrébe nyomatott vissza.

Altig hogy a tőrreg a folyómederben volt, azonnal köveket szedett, a csendőröket azonban nem támadta, minthogy az osztag parancsnoka a népet erélyesen figyelmeztette s a munkások bizalmi embereihez is fordult, hogy a népet lecsendesítsék.

Körülbelül 120 lépésnyi távolban. azon a helyen, ahol a menet találtatott és széjjeloszlásra első ízben hivatott fel, két emberből álló övszem hagyatott meg.

A Nelipiny felől jött néptömeggel való találkozás után körülbelül 20 perccel ezen őrszem észre vette, hogy uj néptömeg - ez alkalommal Strojno felől - közeledik. A Strojno felől érkező menetben 3 vörös. zászló vitetett, amelyek egyikét; mint később kiderült, Konevič Fedor, másillát Berdar Mihály, mindkettő Strojno - i lakos, s a harmadikat egy eleddig ismeretlen - Tibava - i vagy Martonka - i polgár vitte. Ezen nem várt menet körülbelül 500 főre volt becsülhető. Az önszem a mögötte levő csendőrosztagot a közeledő, menetre sürgősen figyelmeztette, maga meg azonnal a menet elébe ment; hogy a még Svaljavka folyómederben levő néptömeggel való egyesülése előtt feltartóztassa.

Eközben azonban egyes tüntetők Svaljavka felől mégis a menetelőkhöz csatlakoztak s annak dacára, hogy a csendőrök a népet hangosan megállásra szólították fel, bujtogatták a népet, hogy halogatás nélkül menjen előre. Azután ťhur፠kiáltással az egész nöptömeget magukkal ragadták maguk ellőt tolván az őrszemet. A nép ismételten megállásra és széjjeloszássra szólíttatott fel. Ezen felszólítással azonban nem törődve üssétek a csendőröket kiáltással előre tört s a bekerített két csendőrt kődobálással támadta.

Az egyik csendöv körülbelül két ember által szuronyánál ragadtatott meg, akik lőfegyverét igyekeztek a kezéből kiragadni. A megtámadott azonban a puskával erősen rántott, miáltal a támadók kezei közül kiszabadult s előre támadva egyidejűleg szúrt. Úgy látszik Halas Ivánt sebezte meg, mivel Halas Iván holtteste jobb alsó karján éles estkőz által okozott sebesülést mutat, Közvetlenül erre azonban a tüntetők által kövekkel fejbe vétetett; Más. támadók lőfegyverét iparkodták kiragadni. A csendőr lehajtotta fejét s arcát a föld felé fordította, minthogy a szemeit elöntő vér miatt nem látóit A puskáért folyó küzdelem közben sikerült neki jobb karját kiszabadítani, amire kétségbeesett ösztönnel kinyitotta a biztonsági zárt és lőtt. Erre megpillantotta, hogy egy férfi vele szemben súlyos követ emel s ékkor ujjból lőtt.

Majdnem ezzel egyidejűleg a másik csendőr is megtámadtatott, lőfegyverénél megragadtatott, fején veretett s az útárokba taszíttatott.

Ennek az őrsnek segélyésze egy harmadik csendőr sietett, aki meglátta, hogy két ember hátulról az őrs egyik fingját a főidre teperni igyekszik, míg egy harmadik ember elölről puskájánál tartja, igyekezvén azt kiakadni a kezéből. Ezen támadót félrelökte, azonban társát a hátulról tartó két ember kezeiből kiszabadítani már nem tudta, mert azon pillanatban néhány kő által fején találva összerogyott.

E pillanatban egy további csenőt jött a megtámadott társak segítségére. Az összeütközés helyéhez közel ő is kövekkel dobáltatott meg s egy a demonstrálók közül késével feléje szúrva ezt kiáltotta; ťteper zdechajŤ, A nyakba irányzott ezen szúrást azonban elütötte, úgy hogy a kés a puskán szaladt le s ő maga balkezén a hüvelyk és mutató ujja között sebeztetett meg, Látván, hogy valaki a vérveszteség következtében legyengült egyik távozó csendőr után köveket dobál, lőtt.

Utoljára még 3 csendőr érkezett, akik közül az egyik egy személy ellen, aki egy csendőrre nagykövet készült dobni, szuronyát a másik kettő pedig lőfegyverét használta. Mindkettő csupán egyegy lövést adott le.

Öszzesen 5 lövés adatott le, amelyek után a tömeg futásnak eredt, eközben sem szűnvén meg azonban a csendőröket kővel támadni.

Azonnal, amint a tüntetők széjjelzavartattak, az összes sebesültek be lettek kötőzve.

A legsúlyosabban sebesültek, névszerit Miška Demeter is Halas Iván, az előbbi Strojnai, utóbbi Holubinai lakos (mindkettő haslövést kapott) legkésőbb 10 perccel az összeütközés után szükségkötést kaptak. A harmadik, szuronyáltal sebesült Tomčinec Vasii Uklinai lakos az összeütközés helyétől körülbelül 80 lépésre már halva találtatott.

Az összeütközés után kb. 20 perccel orvos jelent, meg a helyszínén, Miška Demeter és Halas Iván sebeikbe belehaltak.

A csendőrtik közül négyen sebesültek meg. Valamennyien a Munkačevo - i helyűrségi kórházban kerültek ápolás alá s a veszélyen már tul vannak.

A fegyverűket használt csendőrök ellen a hadbíróság által bűnügyi eljárás tétetett folyamatya, azonban az eljárást a bíróság beszüntette, mert bűnösségűk nem volt megállapítható.

A tűntetők közűi a kővetkezők sebesülteit meg:

Kahač Iván Tibavai - i, Gebes Jurko Strojno-i és Hraber Mihály Bertanka-i lakosok. A sebesülések mind könnyű természetűek.

Az 1924, augusztus 3.-i sajnálatraméltó eseményeket az interpellálók Podkarpatska Rus köz igazgatásának bírálatára használták fel s Podk. Rust ťa legaljasabb gazemberek működési színterének tűntetik fel, akiket oda a csehszlovák kormány felelős tisztviselőkké nevezett ki.

A nehéz viszonyok között élő s túlnyomó többdögében a nép és az állam javára lelkesedéssel és áldozatkészséggel működő állami hivatalnokok ezen általános megvádolását és becsületükben való sértegetését ezennel visszautasítom.

A Svaljavo-i események fenti vázolásából világosan kitűnik, hogy csendőrséggel való összeütközős a tűntetők által hivatott elő, akik egynehány egyén által felbujtattak, hogy a népgyűlés hivatalos hettitásának erőszakkal ellenszegüljenek. A legmélyebb részvéttel fejezem ki őszinte sajnálatomat a Svaljavsko-i illegális propaganda áldozatai felett. Még mielőtt az interpelláció benyújtatott, a kártérítést járulékról szóló 1920, március 18.-án kelt 187, sz. törvény értelmében eljárást tétettem foganatba s lesz gondom annak sürgos végrehajtására. A szomorú Svaljavsko-i ügyben egyelőre csupán ennyit tehettem meg. Minden esetre minden jóakanatú embernek őszinte szándéka Podkarpatska Rus felemelésén munkálkodni s ezen célt a lehető legjobban szolgálni. Azon módszert azonban, amely az adott lehetőségek keretében való pozitív munkálkodást kerülve célját a fennálló rend és állami igazgatás ellen való izgatásban találja, helyeselni nem lehet.

Praha, 1924, szeptember 9.-én.

A belügyi miniszter:

Malypetr s. k.

Překlad ad V/4904.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Abgeordneten Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Stenzl und Genossen

betreffend die Wiederindienstsetzung von enthobenen deutschen Eisenbahnangestellten (Druck 4439).

In der Interpellation sind durchwegs ehemalige Angestellte der Staatsbahnen genannt; welche im Hinblicke auf die gehenden Rechtsvorschriften nicht in die Dienste der čsl. Staatsbahnen übernommen wurden. Ihre Unterbringung bei den čsl. Staatsbahnen ist aus denselben Gründen auch heute nicht möglich.

Die Regierung wird nicht zögern der Nationalversammlung das Wiener übereinkommen vom 13, November 1923 zur Genehmigung vorzulegen. Es kann dies aber allerdings nicht früher geschehen, als bis das übereinkommen von allen Kompaciszenten wenigstens unterfertigt sein wird, was aber bisher nicht geschehen ist.

Es muß aber darauf aufmerksam gemacht werden, daß in dem Übereinkommen von der abermaligen Einberufung solcher Angestellten zum Dienste überhaupt nicht Erwähnung getan wird.

Prag, am 29, Oktober 1924.

Der Vorsitzende der Regierung:

Švehla m. p.

Der Eisenbahnminister:

Stříbrný m. p.

Překlad ad VI/4904.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten J. Fischer und Genossen

wegen Verbotes eines schwarz-rot-goldenen Fahnenschmuckes durch das staatliche politische Kommissariat in Karlsbad (Druck 4381/IV).

Die Berufung gegen den in der Interpellation angeführten Bescheid des Polizeikommissariates in Karlsbad wurde verspätet eingebracht und aus diesem Grunde von der politischen Landesverwaltung in Prag und dem Ministerium des Innern abgewiesen.

Dem neuerlichen Ansuchen des Vereines ťVerein Deutsche Landjugend im Kreise KarlsbadŤ um Bewilligung der Fahne wurde keine Folge geleistet, da die Eingabe den durch die Vereinsstatuten bestimmten formellen Erfordernissen nicht entsprach.

Eine Berufung gegen diese Entscheidung ist dem Ministerium des Innern nicht zugekommen, und es konnte sich daher bisher mit dieser Angelegenheit nicht meritorisch befassen.

Da der Instanzenzug nicht erschöpft ist, kann in die Angelegenheit nicht eingegriffen werden.

Prag, am 13. Oktober 1924.

Der Minister des Innern:

Malypetr m. p.

Překlad ad VII/4904.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen

in Angelegenheit der unerhörten Konfiskationspraxis, wie sie in der letzten Zeit gegenüber der ťDeutschen TageszeitungŤ in Karlsbad geübt wird (Druck 4824/VIII).

Das Polizeikommissariat in Karlsbad hat die Nummer 201 der Zeitschrift ťDeutsche TageszeitungŤ vom 2. September 1924 wegen einer Stelle des Artikels ťTschechische FriedensschalmeienŤ mit Beschlag belegt, der in der Interpellation wörtlich abgedruckt ist, da es darin den Tatbestand der strafbaren Handlung nach § 14, Z. 1 und 2, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte.

Das Kreis - als Preßgericht in Eger hat in der beschlagnahmten Stelle den Tatbestand der strafbaren Handlung nach § 14, Z. 3, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt und die Konfiskation bestätigt; gegen diesen Gerichtsausspruch wurden keine Einwendungen eingebracht.

Eine andere Nummer dieser Zeitschrift wurde heuer nicht beschlagnahmt und man kann daher nicht von einer unerhörten Konfiskationspraxis sprechen.

Prag, am 9. Oktober 1924.

Der Minister des Innern:

Malypetr m. p.

Překlad ad VIII/4904.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Keibl und Genossen

in Angelegenheit der Aufenthaltsbewilligungen für staatliche und Ruheständler des Lehrerstandes im Auslande (Druck 4551/I).

1. Die Fachschullehrerswitwe Anna Czerwenka in Grauen hat am 14. Dezember 1923 beim Landesschulrate in Prag um die telegraphische Bewilligung zu einer Auslandsreise angesucht, um ihre schwer erkrankte, in Wien verheiratete Tochter besuchen zu können: Ein bestimmter Aufenthaltstermin im Auslande wurde im Ansuchen nicht angegeben. Der Landesschulrat hat ganz ausnahmsweise im Hinblicke auf die Dringlichkeit der Angelegenheit bereits am 15. Dezember 1923 der Partei telegraphisch den Aufenthalt im Auslande auf eine Woche, d. i. bis 22. Dezember 1923 bewilligt. Die Witwe ersuchte hierauf von Wien aus um die Verlängerung dieser Bewilligung um drei Wochen. Da in ähnlichen Fällen die Bewilligung zum Aufenthalte im Auslande vom Ministerium für Schulwesen im Einvernehmen mit dem Finanzministerium und dem Ministerium für auswärtige Angelegenheiten erteilt wird, hat der Landesschulrat die Bewilligung zum Aufenthalte im Auslande bloß bis 31. Dezember 1923 verlängert und die Witwe wurde ausdrücklich darauf aufmerksam gemacht, daß ihre Versorgungsgenüsse eingestellt werden, wenn sie bis zu diesem Tage nicht in die Čechoslovakische Republik zurückkehrt. Die Witwe ist tatsächlich am 31. Dezember 1923 zurückgekommen und hat am 12. Februar 1924 ein Ansuchen um Bewilligung eines vierwöchentlichen Aufenthaltes in Wien für den Fall eingebracht, daß sich der Gesundheitszustand ihrer Tochter verschlimmern sollte. Dieser Aufenthalt im Auslande wurde ihr vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur im März 1924 bewilligt, die Witwe hat aber sm 2. Juni 1924 angezeigt, daß sie nunmehr diese Reise nicht antreten werde, da sieh der Gesundheitszustand der Tochter gebessert habe, daß sie aber die erwähnte Reise allenfalls später antreten werde, falls sich die Krankheit der Tochter abermals verschlimmern sollte. Aus diesem geht hervor, daß unsere Behörden die Ansuchen um Bewilligung des Aufenthaltes im Auslande möglichst rasch erledigen.

2. Wilhelmine Richter, Postkontrollorswitwe in Ungarisch Hradisch befindet sich nicht in der Vorschreibung der Finanzlandesdirektion in Brünn. Im Hinblicke auf die in diesem Falle in der Interpellation angeführten Begünstigungen kann angenommen werden, daß es sich wohl um Marie Jašek, Postkontrollorswitwe in Ungarisch Hradisch handelt, welche ohne Bewilligung im Laufe der Jahre 1922 und 1923 im Auslande geweilt hat. Über ihr Ansuchen hat ihr das Finanzministerium die Folgen des unerlaubten Aufenthaltes im Auslande nachgesehen, wodurch sie neuerlich den verlorenen Pensionsanspruch erwarb, es hat aber gleichzeitig entschieden, daß ihr für die Zeit ihres Aufenthaltes im Auslande vor dem 1. Jänner 1923 die Begünstigungen des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 99 vom Jahre 1921 nicht zustehen, und für die Zeit des unerlaubten Aufenthaltes im Auslande nach dem 1. Jänner 1923 ihr keine Teuerungszulagen zustehen. Dadurch ist in den Bezügen der genannten Witwe eine Überzahlung von 4918 Kč 08 h eingetreten, zu deren Deckung bis Ende 1924 1866 Kč 24 h abgezogen wurden, was eine verhältnismäßig bedeutende Minderung der laufenden Versorgungsgenüsse verursachte. Das Finanzministerium hat mit Entscheidung vom 16. Juni 1924 über Parteiansuchen die nicht gedeckte Überzahlung von 3051 Kč 84 h nachgesehen und seit dieser Zeit erhält die Partei die ungekürzten Bezüge. An diesem Falle ist abermals klar zu sehen, daß die Finanzbehörden - sofern dies allerdings die Vorschriften gestatten, den Parteien sehr liberal entgegenkommen, wenn z. B, bei einem Falle nicht nur der verlorene Anspruch auf die Pension wieder zuerkannt wird, sondern eine Überzahlung an Pension in einem so hohen Betrage nachgesehen wird.

3. Der Oberpostverwalter i. P. Artur Spiegel in Marienbad hat mit der Eingabe vom 20. August 1923 (eingelangt bei der Finanzlandesdirektion in Prag am 24. August 1923), nicht also im Juli 1923, wie in der Interpellation angegeben wird, um einen Auslandsurlaub auf die Zeit von 2 bis 3 Monaten angesucht. Da er in der Eingabe anführte, daß ihm das Ministerium für Post- und Telegraphenwesen die Bewilligung zum dauernden Aufenthalte im Auslande erteilt habe, hat die Finanzlandesdirektion dieses Ansuchen nicht sofort erledigt, da sie abwarten wollte, bis ihr der betreffende Akt über die Bewilligung zum dauernden - Aufenthalte im Auslande zukomme. Es hat sich nach dem Inhalte des Ansuchens auch nicht um eine besonders dringliche Angelegenheit gehandelt, da der Gesuchsteller mitteilte, daß er den Urlaub erst zur Winterszeit antreten wolle, Auf Grund der Anzeige des Post- und Telegraphenamtes in Marienbad über die Absicht des Gesuchstellers im November 1923 ins Ausland sich begeben zu wollen, hat die Finanzlandesdirektion in Prag am 19. November 1923 dem Spiegel die Bewilligung zum Aufenthalte in Auslande (in Polen) auf 4 Monate, d. i. bis zu Ende Februar 1924 erteilt. Die Finanzlandesdirektion in Prag hat dem Genannten auch mündlich gestattet, sich ins Ausland begeben zu können, so daß er die Zustellung des Bescheides nicht abwarten maßte. Übrigens ist die Partei erst am 13. Dezember 1923 ins Ausland gereist und hat daher gewiß in dieser Beziehung keinen Grund zu einer Beschwerde. Über Ansuchen vom 25. Jänner 1924 hat die Finanzlandesdirektion den Urlaub bis Ende März 1924 verlängert. Nach der Rückkehr der Partei am 26. März 1924 wurden ihr die Pensionsbezüge, welche Ende November 1923 eingestellt Waren, für die Monate Jänner. Februar und März 1924 nach den geltenden Vorschriften allerdings ohne die Begünstigungen des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 99 vom Jahre 1921 und ohne Teuerungszulagen neuerdings angewiesen. Auf diese Folgen des Aufenthaltes im Auslande war die Partei sofort bei der ursprünglichen Bewilligung aufmerksam gemacht worden. Die Post- und Telegraphendirektion in Prag hat nachträglich über Anfrage der Finanzlandesdirektion mitgeteilt, daß der Partei zwar die Bewilligung zum dauernden Aufenthalte in den vom Ministerium für Postwesen am 9. Jänner 1923 erteilt wurde, daß diese Bewilligung aber nicht ausgenützt wurde, die die Partei zur Anzeige brachte, daß sie nicht beabsichtige sich dauernd im Auslande aufzuhalten.

4. Der Fall des Postamtsdirektors Karl Glückselig, wohnhaft in Marienbad, wird in einer besonderen Antwort nach Beendigung der eben durchgeführten Untersuchung aufgeklärt werden.

5. Der Marie Siegt, Professorswitwe in Leitmeritz, wurden Ende Jänner 1924 die Versorgungsgenüsse eingestellt. Der Finanzlandesdirektion in Prag war nämlich aus Wien ein Schreiben einer anderen Witwe - auch nach einem Professor des vollständig gleichen Namens zugesandt worden und die Finanzlandesdirektion in Prag hat angenommen, daß sich die obgenannte Witwe ohne Bewilligung im Auslande aufhalte. Es hat sich hier um eine Namensverwechslung gehandelt und die Finanzlandesdirektion hat am 10. April 1924 die Pension abermals zur Auszahlung ab 1. Februar 1924 vorläufig ohne Teuerungszulagen bis zur völligen Aufklärung dieser Angelegenheit angewiesen. Sobald festgestellt worden war, daß es sich tatsächlich um eine Namensverwechslung handle, daß die Partei nicht im Auslande wohne. Hat die Finanzlandesdirektion am 14. Mai 1924 abermals die laufenden und zurückbehaltenen Bezüge unverkürzt anweisen lassen.

Was die übrigen Punkte der Interpellation anbelangt; erlaube ich mir auf meine Antwort vom 21. Februar 1924 zu verweisen, an die Herren Abgeordneten der Nationalversammlung im Drucke Nr. VII/4458 v. J. 1924 verteilt wurde, wo genau begründet wird, warum die bisher geltenden Vorschriften nicht aufgehoben werden können und den Pensionisten die freie Übersiedlung ins Ausland nicht anheim gestellt werden kann, und warum die Bezüge der sich im Auslande aufhaltenden Pensionisten Abzügen unterworfen sind.

Zum Schluß erlaube ich mir zu bemerken, daß mit Erlaß des Finanzministeriums vom 25. Juni 1924, Nr. 66792/24, kurzfristige Reisen ins Ausland den Pensionisten bedeutend erleichtert wurden, dessen Inhalt, der in einigen Tagesblättern Anfang Juli 1.924 veröffentlicht wurde, folgender ist:

ťDas Finanzministerium erläßt in Hinkunft den Perzipienten der auf Rechnung des Kapitels VIII (VIII A), Titel 1, des Staatsvoranschlages ausgezahlten Ruhe- und Versorgungsgenüsse die Folgen eines nicht bewilligten vorübergehenden Aufenthaltes im Auslande, der die Zeit von 14 Tagen nicht überschreiten wird. Die Wirksamkeit dieser Nachsicht hört aber in dem betreffenden Falle bei einem öfteren, regelmäßigen nicht erlaubten Aufenthalte im Auslande auf, oder auch dann, wenn auf eine Umgehung der Vorschriften geschlossen werden kann, welche die Verweigerung der Begünstigungen der Bezüge ins Ausland normieren.

im Einvernehmen mit den beteiligten Ministerien erteilt gleichzeitig das Finanzministerium die Ermächtigung, daß die (Landes-, General-, Haupt-) Direktion in jenen Fällen, in denen sie über Parteiansuchen in eigener Kompetenz den Aufenthalt im Auslande bewilligt, auch in besonders rücksichtswürdigen Fällen (z. B. Heilverfahren. Familienverhältnisse. Besuch von Verwandten u. s. w.) nach der Rückkehr der Partei die Auszahlung der zurückgehaltenen unverkürzten Bezüge bewillige, falls der bewilligte Aufenthalt im Auslande rocht länger als 3 Monate gedauert hat Solche Ansuchen sind mit größter Beschleunigung zu erledigen

Prag, am 21. Oktober 1924.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka, m. p.