Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
4904.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interpelaci posli Mondoka a druhů o událostech ve Svaljavě (tisk 4800),
II. min. soc. péče na interp. posl. Mikulíčka, Koutného a soudr., že v továrně na obuv firmy Baťa ve Zlíně jest soustavně porušován zákon o osmihodinné době pracovní (tisk 4748/XI),
III. min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti molestovania Slovákov pre nosenie autonomistických odznakov (tisk 4748/IX),
IV. min. vnitra na interp. posl. Blažka, Hakena a soudr. o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva a vůbec o poměrech četníků (tisk 4677/VI),
V. vlády na interp. posl. Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů, aby služby zproštění železniční zaměstnanci do služby byli znovu povolávání (tisk 4439),
VI. min. vnitra na interpelací posl. J. Fischera a druhů, že karlovarské státní policejní komisařství zakázalo černo-červeno-zlatou ozdobu praporu (tisk 4381/IV),
VII. min. vnitra na interp. posl. inž. O. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi, která se poslední dobou provádí proti časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech (tisk 4824/VIII),
VIII. min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům (tisk 4551/I),
IX. min. s plnou morou pre správu Slovenska na interp. posl. Svetlika a súdr. o stranickom jednániu úradov za textilnej stávky na Slovensku (tisk 4551/XVI),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Toužila, Hakena a soudr. o konfiskaci brožury ťPryč s válkouŤ vydané v Praze roků 1924 (tisk 4824/II),
XI. min. soc. péče na interp. posl. Malé a soudr., že jsou hrubě porušována ustanovení zákona o osmihodinné době pracovní, týkající se sobotní práce žen (tisk 4748/X),
XII. min. vnitra na interp. posl. Tománka a soudr. v záležitosti městské t. zv. ťsamosprávyŤ hlavního města Slovenské Krajiny (tisk 4443/X),
XIII. předsedy vlády a min. vnitra na interp. posl. Tománka a spol. v příčině zrušení spišsko-starovesského okresu (tisk 4443/VI),
XIV. min. financí na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o dovozu soli (tisk 4748/III),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. J. Mayera a druhů o novém neospravedlněném zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ (tisk 4793/III),
XVI. min. financí a soc. péče na interp. posl. Schälzkyho, Marka a druhů, aby při vyměřování poplatkových ekvivalentů bylo přihlíženo k obecně prospěšným stavebním družstvům (tisk 4385/IV),
XVII. vlády na interp. posl. Witticha a druhů o svévolném činu vrchního notáře Josefa Bellaie při volbě vrchního účetního města Bratislavy (tisíc 4443/XVIII).
I/4904 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Mondoka a druhů
o událostech ve Svaljavě (tisk 4800).
V interpelaci poukazují páni interpelanti především k tomu, že na Podkarpatské Rusi pořádána byla u příležitosti desátého výročí světové války celá řada protiválečných projevů, které nebyly zakázány. Stalo-li se tak ve Svaljavě, pak zákazem schůze právě jen ve Svaljavě nebylo úmyslu lid ťvyprovokovatiŤ - jak praví interpelace - nýbrž zákaz byl vysloven proto, že dle zpráv, které po okrese kolovaly a které výroky jednotlivých příslušníků strany komunistické byly potvrzeny, mělo toho dne dojíti k ustavení místního sovětu, který by převzal správu úřadů ve Svaljavě, Zákaz tedy byl odůvodněn.
Interpelace tvrdí, že srážka ve Svaljavě byla vyvolána nerozmyšleným neodpovědným počínáním úřadů a bezhlavostí, či neznalostí některých z asistujících četníků.
Naproti tomu uvádím toto:
Ihned, jakmile sem došla zpráva o událostech ve Svaljavě, zařídil jsem nejpřísnější a nejrychlejší vyšetření celé záležitosti. Výsledek tohoto úředního vyšetřování jest pak tento:
Dne 23. července 1924 podala komunistická strana ve Svaljavě žádost o povolení protiválečné manifestace. Služnovský úřad ve Svaljavě výměrem ze dne 24. července 1924, číslo 19,364, zakázal pořádání této manifestace a župní úřad v Mukačevě rozhodnutím ze dne 30. července 1924, číslo 6645 pros., zamítl rekurs proti tomuto zákazu podaný a rozhodnutí v odpor vzaté potvrdil. Povolení k pořádání této manifestace nebylo dáno proto, poněvadž byla obava, že by touto manifestací byl ohrožen veřejný klid a pořádek. Dle zpráv totiž, které po okrese kolovaly a které výroky jednotlivých příslušníků strany komunistické byly potvrzeny, mělo dne 3. srpna při zmíněné manifestaci dojíti k ustavení místního sovětu, který by převzal správu úřadu ve Svaljavě.
Rozhodnutí II. instance, t. j. župního úřadu v Mukačevě o zákazu schůze,:bylo pořadateli doručeno v pátek, dne 1. srpna; původní zamítavé rozhodnutí služnovského úřadu ve Svaljavě bylo doručeno pak již 24. července.
Přes to však komunistická strana ještě v sobotu dne 2. srpna vylepila svolávací plakáty a rozeslala posly po okolních obcích, kteří ústně zvali na schůzí ve Svaljavě a vybízeli k nejhojnější účastí.
Dopoledne dne 3. srpna ve Svaljavě proběhlo zcela klidně.
Odpoledne o 1 hodině blížil se od obce Nelipiny ke Svaljavě průvod o více než 4,000 osob s několika rudými prapory. Tomuto zástupu vyšla vstříc četnická hlídka a vyzvala dav jménem zákona, aby se rozešel.
Průvod neuposlechl a proto byl zatlačen do vyschlého řečiště Svaljavky.
Sotva se dav ocitl v řečišti, jal se sbírati kamení, avšak neútočil na četníky, ježto velitel oddílu dav energicky napomenul a také se obrátil k důvěrníkům dělnictva, aby lid uklidnili.
Ve vzdáleností asi 120 kroků, na místě, kde byl průvod zastižen a poprvé vyzván k rozchodu, byla zanechána hlídka o dvou mužích.
Asi 20 minut po setkání se zástupem od Nelipiny zpozorovala tato hlídka, že táhne nový průvod, tentokrát od Strojna. V průvodě od Strojna neseny byly 3 rudé prapory z nichž jeden nesl, jak později bylo zjištěno, Konevič Fedor, druhý Berdar Michal, oba ze Strojna a třetí dosud neznámý občan z obce Tibavy nebo Martonky. Průvod ten, který nebyl očekáván, bylo možno odhadnouti asi na 500 osob. Hlídka vyrozuměla ještě spěšně o tomto novém průvodu za nimi stojící četnický oddíl a hned šla sama vstříc průvodu, aby jej zadržela dříve, než by se spojil s davem v řečišti Svaljavky.
V tom však od Svaljavky přece připojili se někteří demonstranti k průvodu a vybízeli jej přes to, že četníci lid hlasitě vyzývali k zastavení, aby se jen šlo bez otálení ku předu. Vzkřiknuvše pak ťhuráŤ, strhli za sebou skutečně veškeren dav, tlačíce před sebou hlídku. Zástup byl opětně vyzván, aby se zastavila rozešel. Tohoto vyzvání však nedbal a s voláním ťbijte žandáryŤ,postupoval ku předu a jal se na oba četníky, které obklopil, házeti kamení.
Jeden z četníků uchopen byl za bodák asi 2 muži, kteří se snažili vyrvati mu pušku. Napadený však puškou prudce trhl, čímž se vyprostil z rukou útočníků a učiniv výpad kupředu, současně bodnul. Zdá se, že zranil Ivana Halase, neboť mrtvola Ivana Halase má na pravém předloktí ránu ostrým nástrojem způsobenou. Bezprostředně na to byl však zase demonstranty tlučen kamením do hlavy. Jiní útočníci usilovali vyrvali mu pušku. Četník měl hlavu skloněnou a obličej obrácený k zemi, poněvadž pro krev, z ran do očí se mu řinoucí, neviděl. Při zápase o pušku podařilo se mu poněkud uvolniti pravou ruku, načež v zoufalém instinktu sebezáchrany otevřel pojistku a vystřelil. Na to zahlédl, že nějaký muž zdvihá proti němu těžký kámen a vystřelil znovu.
Téměř současně s ním napaden byl druhý četník se všech stran, za pušku uchopen, do hlavy tlučen a sražen do příkopu.
Této hlídce přispěchal na pomoc třetí četník, jenž spatřil, že dva muži ze zadu snaží se jednoho člena prvé hlídky trhnouti k zemi a jiný z předu jej drží za puku, chtěje mu ji vytrhnouti. Odrazil proto onoho útočník, avšak vyprostiti svého druha od dvou ze zadu jej svírajících lidí jíž nemohl, ježto byl v tom okamžiku zapažen několika kameny do hlavy, takže klesl k zemi.
V té chvíli napadeným druhům ku pomoci přišel další četník. Blíže místa srážky byl i on kamenován a jeden z demonstrantů mávl po něm nožem, zvolav při tom: ťteper zdechajŤ, Tuto ránu mířenu do krku však odrazil, takže se vezla po pušce a on zraněn byl na levé ruce mezi palcem a ukazováčkem. Vida pak, že kdosi za jedním z červíků, který Ztrátou krve sesláblý se vzdaloval, hází kamení, střelil.
Posléze přispěchali ještě tři četníci, z nichž jeden užil bodné zbraně proti osobě, která se chystala hoditi velký kámen proti jednomu z četníků a druzí dva zbraně střelné. Oba vystřelili po jedné ráně.
Celkem bylo vystřeleno 5 ran, po kterých se dav obrátil na útěk, nepřestávaje však i při tom na četníky kamením útočiti,
Ihned, jakmile výtržníci byli rozptýlení, byli všichni ranění obvázání.
Nouzový obvaz nejtíže zraněným, Demetru Miškovi ze Strojna a Ivanu Halasovi z Holubiny (oba utrpěli střelnou ránu do břicha), byl přiložen nejdéle v 10 minutách po srážce. Třetí, zraněný bodákem, Vasil Tomčinec z Ukliny, byl nalezen asi 80 kroků od místa urážky již mrtev.
Asi 20 minut po srážce dostavil se na místo lékař, Demetr Míšku a Ivan Halas ranám podlehli.
Z četníků zranění byli čtyři. Všichni byli ošetřeni v posádkové nemocnící v Mukačevě a jsou jíž mimo nebezpečí života.
Trestní řízení proti četníkům, použivším zbraně, bylo vojenským soudem zahájeno, avšak tímto zastaveno, poněvadž jim trestní zavinění nemohlo býti prokázáno.
Z demonstrantů raněni byli:
Ivan Kahač z Tibavy, Jurko Gebes ze Strojna a Hraber Michal z Bertanky. Zranění byla vesměs lehká.
Politováníhodných svaljavských událostí ze dne 3. srpna 1924 použili interpelanti ku kritice administrativy na Podkarpatské Rusi, kterou označují jako ťpůsobiště vyvrhelů nejnižšího řáduŤ, dosazených tam československou vládou za zodpovědné úředníky.
Toto všeobecné neodůvodněné obviňování a na ctí utrhání státních zaměstnanců, kteří, žijíce v těžkých poměrech, pracují z veliké většiny s nadšením a obětavostí pro blaho lidu i státu, odmítám.
Z předchozího vylíčení událostí ve Svaljavě je jasně patrno, že srážka s četnictvem byla vyvolána demonstranty, kteří byli několika jednotlivci popuzováni, aby úřednímu zákazu zamýšleného táboru lidu násilím odporovali.
S hlubokým soucitem vyslovuji upřímné politování rad obětmi ilegální propagandy Svaljavské. Již dříve, než interpelace podána byla, dal jsem zavésti řízení podle zákona ze dne 18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n. o příspěvku k náhradě škody a budu pečovati o urychlené jeho provedení. Tolik prozatím bylo možno v neblahé záležitosti Svaljavské okamžitě učiniti. Jest jistě upřímnou snahou všech lidí dobré vůle, pracovati o povznesení Podkarpatské Rusi a k tomu účelu přinášeti nejlepší, co máme. Nelze však schváliti způsob, který vyhýbaje se positivní činnosti v rámci daných možností, shledává svůj účel v popuzování proti pořádku a státní správě.
V Praze dne 9. září 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
II/4904.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelací poslanců Mikulíčka, Koutného a soudruhů,
že v továrně na obuv fy Baťa ve Zlíně jest soustavně porušován zákon o osmihodinné době pracovní (tisk 4748/XI).
Dle zpráv příslušných úřadů (živnostenského inspektorátu v Kroměříží a okresní správy politické v Uherském Hradišti, resp. zemské správy politické v Brně) bylo jíž několikráte zjištěno, že u řečené firmy nedodržovala se ustanovení zákona o osmihodinné době pracovní zejména tím, že se práce jednotlivých dělníků dle potřeby a bez úředního povelení prodlužovala přes normální dobu pracovní dále že ženy byly zaměstnány i v sobotu po 2. hodině odpolední a konečně, že v době noční konány různé nepřípustné práce, někdy i za součinností žen, - Naproti tomu nebylo zjištěno, že by v nocí zaměstnány byly mladistvé dělnice. Ve všech případech bylo proti firmě - stejně jako proti jiným podnikatelům nešetřícím ustanovení zákonitých - zakročeno s největší přísností; aby, zjištěné protizákonností byly odstraněny a firmě, resp. majetníku firmy, uloženy peněžité pokuty, v posledním případě v částce 3,000 Kč.
Aby též v budoucnu zabráněno bylo porušování uvedených ustanovení zákonitých, bylo příslušným úřadům nařízeno, aby pracovní poměry u firmy T. a A. Baťa ve Zlíně i nadále bedlivě sledovaly a zjistí-li přestupky zákonitých předpisů, proti firmě zakročily co nejpřísněji.
V Praze dne 18. října 1924.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
III/4904.
Odpoveď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpeláciu poslanca Floriána Tománka a spoločníkov
v záležitosti molestovania Slovákov pre nosenie autonomistických odznakov (tisk 4748/IIX).
Šetrením bolo zistené, že nedopatrením stal sa prípad zakročenia bezpečnostných orgánov proti osobám nosivším autonomistické odznaky. Aby sa v budúcnosti takýto prípad neopakoval dostalo sa podriadeným úradom poučenia, že nebolo zakázané podľa 36 §-u uh. priestupkového zákona nosiť tieto odznaky.
V Prahe, dňa 27. septembra 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
IV/4904.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslanců Blažka, Hakena a soudruhů
o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva a vůbec o poměrech četníků (tisk 4677/VI).
Četnictvo je podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n. vojensky organisovaný sbor strážný, určený k tomu, aby udržoval veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.
Organisace četnictva spočívá na výnosu ministerstva vnitra ze dne 4. srpna 1920, č. 29.002, jeho stálé požitky jsou upraveny zákonem a nelze tvrditi, že by četníci nebyli existenčně zajištění. Pro příslušníky četnictva platí všecka ústavou zaručená práva, pokud nevyžaduje jistá obmezení vojenská organisace četnictva, jako na příklad zákaz účastenství na volebních schůzích a shromážděních; zákaz ten spočívá na služebním řádu branné moci, jenž platí také pro četnictvo.
Co se týče povoleni stavovské organisace, usnesla se vláda roku 1920, že četnictvo jako sbor vojensky organisovaný musí býti ušetřeno všech otřesů a agitací, které by v případě povolení organisací četnictva nezbytně vznikly, a vyslovila se proti povoleni jakékoli organisace. Tento důvod trvá i dnes; ostatně od roku 1920 jedině k tomu povolaní aktivní příslušníci četnictva o povolení organisace nežádali, členství četníků v hospodářských družstvech a v záložnách nečiní se překážky.
Dosavadní organisace četnictva se plně osvědčila, odpovídá potřebám obyvatelstva a vzhledem k nesčetným žádostem o přijeti k četnictvu, patrně také četnictvu samotnému jako celku, nevidím tudíž potřeby nějakých zásadních změn v organisací četnictva.
Četnictvo udržuje veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost v Československé republice; k stranickopolitickým účelům se ho neužívá. Zakročení proti porušení veřejného pořádku, ať se stane s kterékoli strany, nelze považovati za zneužití četnictva; zakročujíc proti rušitelům, koná pouze svojí povinnost.
Tvrzení, že služební povinnost s pobytem Podkarpatské Rusi je pro důstojníky vyměřena na 3 roky, pro četníky na 6 let, neodpovídá skutečností.
V Praze dne 2. října 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
V/4904 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelací poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů,
aby služby zproštění železniční zaměstnanci do služby byli znovu povolávání (tisk 4439).
V interpelaci jsou jmenování vesměs býv. zaměstnanci státních drah, kteří nebyli převzati do služeb čs. státních drah vzhledem k platným právním předpisům. Jejích umístění u čs. státních dráti není ani dnes možno z týchž důvodů.
Vláda nebude váhati předložiti Národnímu shromáždění ke schválení vídeňskou úmluvu z 13. listopadu 1923, Nemůže se tak státi ovšem dříve dokud nebude úmluva ode všech kompaciscentů alespoň podepsána, což však se dosud nestalo.
Nutno ale upozorniti, že v úmluvě není vůbec zmínky o opětném povolání takových zaměstnanců do služby
V Praze dne 29. října 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
VI/4904 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslance J. Fischera a druhů,
že karlovarské státní policejní komisařství zakázati černo-červeno-zlatou ozdobu praporu (tisk 481/IV).
Odvolání do výměru policejního komisařství v Karlových Varech, uvedeného v interpelaci, bylo podáno opožděně a z toho důvodu zemskou správou politickou v Praze i ministerstvem vnitra zamítnuto.
Nové žádostí spolku ťVerein Deutsche Landjugend im Kreise KarlsbadŤ za povolení praporu nebylo vyhověno, ježto podání nevyhovovalo formálním požadavkům, určeným stanovami spolku. Odvolání do tohoto rozhodnutí ministerstvu vnitra nedošlo a nebylo tedy lze dosud záležitostí se zabývati meritorně.
Poněvadž není vyčerpán pořad instancí, nelze do věci zasahovati.
V Praze dne 13. října 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
VII/4904 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslance inž. O. Kalliny a druhů
o neslýchané konfiskační praxí, která se poslední dobou provádí proti časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech (tisk 484/VIII).
Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo číslo 201 časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ ze dne 2. září 1924, pro jedno místo článku ťTschechische FriedensschalmeienŤ, jež v interpelaci doslovně jest otištěno, shledavši v něm skutkovou podstatu trestného činu dle § 14 č. 1 a 2 zákona na ochranu republiky.
Krajský jako tiskový soud v Chebu shledal v zabaveném místě skutkovou podstatu trestného činu dle § 14 č. 3 zákona na ochranu republiky a konfiskaci potvrdil; námitky proti tomuto výroku soudnímu podány nebyly.
Jiné číslo tohoto časopisu letos zabaveno nebylo a nemůže se proto mluviti o neslýchané konfiskační praxi.
V Praze dne 9. října 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
VIII/4904 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelací poslance dra Keibla a druhů
o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům (tisk 4551/I).
1. Vdova po odborném učiteli; Anna Czerwenková z Nových Hradů, žádala zemskou školní radu v Praze 14. prosince 1923 za telegrafické povolení k cestě clo ciziny, aby mohla těžce onemocněnou provdanou dceru ve Vídní navštíviti. Určitý termín trvání pobytu v cizině nebyl v žádosti udán. Zemská školní rada zcela výjimečně vzhledem k naléhavosti věcí jíž dne 15. prosince 1923 telegraficky povolila straně pobyt v cizině na jeden týden, t. j. do 22. prosince 1923, Vdova pak žádala z Vídně o prodloužení tohoto povolení o 3 neděle. Poněvadž v obdobných případech povolení k pobytu v cizině uděluje ministerstvo školství po dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem zahraničních věcí, prodloužila zemská školní rada povolení k pobytu v cizině toliko do 31. prosince 1923 a vdova výslovně upozorněna, že její zaopatřovací požitky budou zastaveny, nevrátí-li se do toho dne do republiky Československé. Vdova se skutečně 31. prosince 1923 vrátila a dne 12. února 1924 podala si žádost za povolení 4nedělního pobytu ve Vídni pro případ, že by se zdravotní stav dcery zhoršili Tento pobyt v cizině byl jí povolen ministerstvem školství a národní osvěty v březnu 1924, ale vdova 2. června 1924 oznámila, že nyní tuto cestu nenastoupí, jelikož zdravotní stav dceřin se zlepšil, že však zmíněnou cestu nastoupí případně později, zhorší-li se opět nemoc dceřina. Z tohoto případu jest zřejmo, že naše úřady, pokud možno, co nejrychleji vyřizují žádosti o povolení pobytu v cizině.
2. Vilemína Richtrová, vdova po poštovním kontroloru v Uherském Hradišti, není v předpisu zemského finančního ředitelství v Brně. Vzhledem na výhody uvedené v tomto případu v interpelaci dá se souditi, že se jedná asi o Marii Jaškovou, vdovu po poštovním kontroloru v Uherském Hradišti, která během roku 1922 a 1923 několikráte bez dovolení meškala v cizině. Ministerstvo financí na žádost jí prominulo následky nedovoleného pobytu v cizině, čímž opět nabyla ztraceného nároku na pensi, ale současně rozhodlo, že za dobu jejího pobytu v cizině před 1. lednem 1923 nepřísluší jí výhody zákona č. 99 z r. 1921 Sb. z. a n. a za dobu nedovoleného pobytu v cizině po 1. lednu 1923, že jí nepřísluší žádné drahotní přídavky. Tím vznikl na požitcích jmenované vdovy přeplatek 5918 Kč 08 h, na jehož úhradu do konce května 1924 bylo sraženo 1,866 Kč 24 h, což způsobilo poměrně značné snížení běžných zaopatřovacích požitků. Ministerstvo financí rozhodnutím z 16. června 1924 prominulo na žádost straně neuhražený přeplatek 3.051 Kč 84 hal, a od té doby strana dostává nezkrácené požitky. Na tamto případě je opět jasně viděti, že finanční úřady pokud ovšem předpisy to dovolují - vycházejí stranám vstříc velice liberálně, když na př. u jediného případu přizná se nejen ztracený nárok na pensi, ale také promine se přeplatek na pensi v tak vysoké částce.
3. Vrchní poštovní správce v. v. Artur Spiegel v Mar. Lázních zažádal podáním z 20. srpna 1923 (na zemské finanční ředitelství v Praze došlo 24. srpna 1923), nikoli tedy v červenci 1923, jak v interpelaci uvedeno, zva dovolenou do ciziny na dobu dvou až tří měsíců. Ježto v podání uvedl, že mu ministerstvem pošt a telegrafů bylo uděleno povolení k trvalému pobytu v cizině, nevyřídilo zemské finanční ředitelství tuto žádost ihned, chtíc vyčkati, až jej dojde příslušný spis o povolení k trvalému pobytu v cizině. Nešla také podle obsahu žádosti o zvláště nutnou záležitost, poněvadž žadatel sdělil, že chce dovolenou nastoupiti teprve v zimním období. Na oznámení poštovního a telegrafního úřadu v Mar. Lázních o úmyslu žadatele odjeti do ciziny v listopadu 1923 udělilo zemské finanční ředitelství v Praze 19. listopadu 1923 Spiegelovi povolení k pobytu v cizině (v Polsku) na 4 měsíce, t. j. do konce února 1924. Zemské finanční ředitelství v Praze také ústně jmenovanému povolilo, aby mohl odjeti do ciziny, takže nebyl nucen vyčkati doručení výměru. Ostatně strana odcestovala do ciziny teprve 13. prosince 1923 a nemá tedy zajisté v tom směru důvodu ke stížností. K žádosti z 25. ledna 1824 prodloužilo zemské finanční ředitelství dovolenou do konce března 1924. Po návratu strany 26. března 1924 byly jí pensijní požitky - zastavené koncem listopadu 1923 - opět poukázány za měsíce leden, únor a březen 1924, ovšem podle platných předpisů bez výhod zákona č. 99 z r. 1921 Sb. z. a n. a bez drahotních přídavků. Na tyto následky pobytu v cizině strana kryla upozorněna ihned při původním povolení. Ředitelství pošt a telegrafů v Praze dodatečně sdělilo na dotaz zemského finančního ředitelství, že straně bylo sice dáno povolení k trvalému pobytu v Polsku ministerstvem pošt 9. ledna 1923, že ale tohoto povolení nebylo použito, poněvadž strana oznámila, že nehodlá se trvale zdržovati v cizině.
4. Příklad Karla Glückseliga, ředitele pošt. úřadu, bytem v Mariánských Lázních, bude vysvětlen ve zvláštní odpovědi po skončení právě prováděného vyšetřování.
5. Marii Siegelové, vdově po profesoru v Litoměřicích, byly zastaveny koncem ledna 1921 zaopatřovací požitky. Byl totiž zemskému finančnímu ředitelství v Praze z Vídně zaslán dopis jiné vdovy - také po profesoru - úplně stejného jména a zemské finanční ředitelství v Praze se domnívalo, že výše jmenovaná vdova bez povolení se zdržuje v cizině. Šlo tu o záměnu jména a zemské finanční ředitelství 10. dubna 1924 poukázalo k výplatě od 1. února 1924 opět pensí prozatím bez drahotních přídavků do úplného vyjasnění této záležitosti. Jakmile bylo zjištěno, že jde skutečně o záměnu jména, že strana nebydlí v cizině, dalo zemské finanční ředitelství dne 14. května 1924 opět poukázati nezkrácené požitky běžné i zadržené.
Pokud se týče ostatních bodů interpelace dovolují si poukázati na svoji odpověď ze dne 21. února 1924 rozdanou pánům poslancům Národního shromáždění tiskem č. VII/4458 z r. 1924, kde je přesně odůvodněno, proč nelze dosud platné předpisy zrušiti a pensistům ponechati volné stěhování do ciziny, a proč požitky pensistů zdržujících se v cizině jsou podrobeny srážkám.
Ke konci dovolují si podotknouti, že krátkodobé cestování do ciziny bylo pensistům značně ulehčeno vynesením ministerstva financí ze dne 25. června 1924, č. 66792/24, jehož obsah uveřejněný v několika denících začátkem července 1924, jest tento:
ťMinisterstvo financí promíjí pro budoucnost příjemcům odpočivných a zaopatřovacích požitků vyplácených na účet kap. VIII. (VIII. A), tit. 1. státního rozpočtu následky nedovoleného přechodného pobytu v cizině, který nebude přesahovati dobu 14 dnů. Účinnost tohoto prominutí přestane však v tom kterém případě při častějším, pravidelném nedovoleném pobytu v cizině, nebo dá-li se souditi na obcházení předpisů stanovících odepření výhod platových do ciziny.
V dohodě se súčastněnými ministerstvy zmocňuje zároveň ministerstvo financí, aby (zemské, generální, hlavní) ředitelství v případech, ve kterých na žádost strany povolí ve vlastní kompetenci pobyt v cizině, povolovalo také ve zvláštních zřetele hodných případech (na př. léčení, rodinné poměry, návštěva příbuzných atd.) po návratu strany výplatu zadržených nezkrácených požitků, netrvat-li povolený pobyt v cizině déle než 3 měsíce. Žádostí takové buďtež vyřizovány s největším urychlením.
V Praze dne 21. října 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
IX/4904.
Odpoveď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpelláciu poslanca Svetlika a súdruhov
o straníckom jednaniu úradov za textilnej stávky na Slovensku (tisk 4551/XVI).
Na žiadosť ministra vnútra prevzal som zodpovedenie interpellácie.
Pri mzdovom sporu v textilnej továrne v Žiline zastavilo robotníctvo dňa 26. marca 1924 stroje a nechcelo ani pracovať ani sa z továrne vzdialiť. Správa továrne, ktorá marne žiadala, aby robotníctvo alebo prácu zahájilo, alebo sa z továrne vzdialilo požiadala okresný úrad, aby učinil opatrenie, aby stávkujúce robotníctvo továreň opustilo. Okresný úrad preto vydal vyhlášku č. 6591 1924 pres., v ktorej robotníctvo medzi iným vyzval ich opusteniu továrne, čomu toto aj vyhovelo.
Podobne tomu bolo aj v textilnej továrne v Rájci. V textilnej továrne Opatovej pri Lučenci rovnež musel policajný komisariát zakročiť, aby stávkujúce robotníctvo sa nezdržovalo v továrne.
Správa textilnej továrne v Žiline oznámila neskoršie okresnému úradu, že považuje pracovný pomer medu ňou a robotníctvom za zrušený a zaslala mu pracovné knižky robotníctva so žiadosťou, aby boly majiteľom doručené.
Okresný úrad dal tieto robotnícke knižky doručiť robotníctvu cestou notárskych úradov. Doručenie neprevádzali úradníci okresného úradu; ale notárske úrady, poťažne obecné orgány, ktoré v tejto záležitosti zvláštnu úpravu neobdržaly a zvlášte nebolo nimi robotníctvu pripomenuté, že nebude vine do práce prijaté.
Je pravda, že stávkujúce robotníctvo v Žiline vydržiavalo verejné shromaždenia bez oznámeniu u okresného úradu, z ktorej príčiny zakročilo četníctvo v smysle predpisov shromaždovacích. Keď ale ďalšie shromaždenia boly riadne oznámené; okresný úrad nečinil prekážok.
Štátny záujem a účel úradov administratívnych vyžaduje, aby boly prosté akejkoľvek straníckosti. V tomto prípade som nezistil, že by úrady mne podriadené boly postupovaly vôči robotníctvu stranícky.
V Bratislave, dňa 1. ríjna 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
X/4904.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Fr. Toužila, J. Hakena a soudruhů
o konfiskaci brožury ťPryč s válkouŤ, vydané v Praze r. 1924 (tisk 4824/II).
Přehlídku brožury ťPryč s válkouŤ, hledíc k místu vydání, vykonalo státní zastupitelství v Praze. Nedotýká se proto interpelace ministra vnitra, nýbrž mně samotného, takže odpovídám sám na interpelaci.
Státní zastupitelstvo v Praze shledalo v místech brožury ťPryč s válkouŤ jež jsou v interpelaci doslovně uvedena, skutkovou podstatu zločinu podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky a ježto mělo za to, že veřejný zájem žádá nutně, aby rozšiřování obsahu těchto míst bylo zabráněno, nařídilo zabavení brožury.
Soud zabavení státním zastupitelstvím nařízené potvrdil z týchž důvodů a tím uznal, že postup státního zastupitelstva byl zákonem odůvodněn. Bylo-li přes to zabavení považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož zabavením cítili se dotčeni, aby užitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu zabavení potvrzujícího.
Za toho stavu nemohu přiznati pánům interpelantům, že by zabavení brožury ťPryč s válkouŤ bylo zákonem neodůvodněno, tím méně, že by bylo v příkrém rozporu s články ústavy o svobodě tisku, takže nemám příčiny k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 4. října 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.