Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že novojičínská okresní politická správa nařídila, aby byly odstraněny obrazy z vnitřku školní budovy v Suchdole (tisk 4592/I).

Zodpovědění této interpelace jsem převzal za ministra školství a národní osvěty, poněvadž novojičínská okresní správa politická jednala v této záležitosti jakožto úřad bezpečnostní, podřízený v poslední instanci ministerstvu vnitra.

Ve věci samé pak podotýkám:

Okresní správa politická v Novém Jičíně vy dala skutečné místní školní radě v Suchdole výměr v interpelaci citovaný ohledně odstranění obrazů na chodbách německé obecné školy v Suchdole. Proti výměru okresní správy politické bylo podáno odvolání k zemské správě politické v Brně, které bylo výnosem ze dne 3. května 1924, č. 9939 prus. zamítnuto. Opravných prostředků za účelem přezkoumání a event. změnění tohoto výnosu použito nebylo.

Za tohoto stavu věci nemám zákonného podkladu, abych do věci zachoval.

V Praze dne 24. září 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

XI./4902 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády a ministra financí

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

o úmluvách následnických států o likvidaci Rakousko-uherské banky (tisk 4592/X).

Ad 1. Podstata likvidace Rakousko-uherské banky byla osvětlena v odpovědi na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů ze dne 30. října 1923, č. tisku 4274/IX., na niž se dovolujeme odvolati. Jak tam uvedeno, povolán byl mírovou smlouvou St. Germainskou ke konečnému rozhodnutí o likvidaci Rakousko-uherské banky sbor likvidátorů, pokud se týče reparační komise s autonomní pravomocí.

Protokoly o likvidaci Rakousko-uherské banky nemají povahy státních smluv, nýbrž jen význam prohlášení, že vlády nebudou proti určitému způsobu provedení likvidace činiti námitek za podmínek v dotyčných protokolech stanovených Nevztahuje se na ně tudíž ustanovení § 64, odst. 1 al. 1 ústavní listiny o ratifikaci presidentem Republiky.

Tím méně bylo třeba k ratifikaci předmětných dohod souhlasu Národního shromáždění, poněvadž nevznikají z nich ani pro stát, ani pro občany čs. státu majetková břemena, ježto, pokud vůbec se jedná o převzetí závazků občanů čsl., jde o závazky soukromoprávní, již existující, nikoliv o vznik závazků nových.

Ostatně převzetí pohledávek vzniklých z lombardních zápůjček poskytnutých bankovními ústavy Rakousko-uherské banky na čsl. území vládou československou stalo se již § 38 nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n. vydaného na základě zmocnění zákonem ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. Projevem sukcesorních států bylo likvidátorům umožněno k tomuto převzetí dá i svůj souhlas, což se stalo tím, že převzaté zápůjčky byly Československu započteny na jeho Likvidační podíl. Dle čl. 26 mírové smlouvy St. Germainské likvidátoři neměli ani povinnosti slyšeti nástupnické státy neb dohodovati se s nimi. Mohli předejíti úplatě samostatně i co do rozdělení likvidační masy, a nástupnickým státním nezbývalo v pochybnosti než dovolati se Reparační komise, jež by rozhodla bez dalšího odvolání.

Z výše uvaleného plyne ještě další závěr, že neubylo vůbec ani třeba protokoly o likvidaci Rakousko-uherské banky ve Sbírce zák. a nař., uveřejňovali, neboť uveřejňování pouhých resortních úmluv není vzhledem k ustanovením zákona ze dne 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n. ani obvyklým ani nezbytným.

Byly-li úmluvy přece uveřejněny, stalo se tak robo, aby se vyhovělo přáním v té příčině projeveným.

Ad 2. Hledíc k vývodům sneseným sub I. odpadá nutnost napravovati nějaké vady.

V Praze dne 5. srpna 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

XII./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance Wenzela a soudruhů,

týkající se zrušení nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. listopadu 1919, kterým se zachovává v platnosti na řízení ministerstva vnitra ze dne 6. července 1914, č. 143 ř. z. o zařadění podniků podrobených úrazovému pojištění do nebezpečenských tříd (tisk 4748/XVI).

Vládní nařízení z 19. května 1919, č. 272 Sb. z. a n., jímž byla na neurčito prodloužena platnost nařízení bývalého ministerstva vnitra zve 6. červen 1914, č. 143 ř. z. o zařadění podniků, podrobených úrazovému pojištěni do nebezpečenských tříd, bylo vydáno, jito válečné a poválečné poměry dovolovaly úspěšné provedení revise podle ustanovení 6. odstavce § 14 úrazového zákona.

Revise nebezpečenských tříd, která by se opírala o statistické šetření z let válečných a poválečných, byla by nespolehlivou a pro četné druhy podniků mohla by býti krajně nepříznivou. Postačí, poukáže-li sena několik všeobecně známých zjevů, vyvolaných válkou. Četné továrny vyráběly předměty se zařízením podnikavým nijak nesouvisející, používaly pracovních sil, které pohlavím, stářím, zručností, fysickou zdatností velmi se lišily od dob normálních. K pracovní ekonomii se nepřihlíželo, ochranných opatření nedbalo, pracovalo se se surogáty a surogáty se vyráběly. Nemnohou tudíž statistické výsledky těchto poměrů býti spolehlivým měřítkem vzájemného poměru budoucího úrazového zatížení.

V létech těsně poválečných nevrátily se normální poměry rázem, ozdravovací proces ponenáhlu pronikal a změněné poměry mzdové i sociální značně zasáhly do hospodářských výsledků pojištění. (Zkrácení pracovní doby, mzda, změna předpisů).

Teprve rok 1922 možno považovati za poněkud normální a Úrazové pojišťovny jednomyslně tento rek označily za vhodný počátek nového šetření. Mělo by tedy prvé poválečné pětiletí počínati rokem 1922 a končiti rokem 1926 a ježto výsledky posledního roku mohou ve výpočtech dojíti plně výrazu teprve po uplynutí dvou let od skončeného léčeni následků úrazových, mohla by účinnost nového zařaďovacího schematu počíti teprve rokem 1929-1930.

Hledíc však k tomu, že četné skupiny podnikatelů slibují si od revise snížení příspěvkového břemene a domáhají se jeho provedení, hodlá ministerstvo sociální péče omeziti šetření pouze na 3 ročníky, t. j. na léta 1922-1924 a urychleným způsobem provésti veškeré práce tak, aby rokem 1927 nové zařadění vstoupilo v život.

Kratšího období, než tříletého, nelze použíti, ježto účinek náhodných zjevů mohl by úplně porušiti význam provedené revise, jejíž základní podmínkou musí býti určení správného vzájemného poměru nebezpečí jednotlivých podnikových skupin.

Ministerstvo sociální péče ve snaze přihlížeti k oprávněným potřebám prvovýroby, živností a průmyslu vyzve Úrazové pojišťovny dělnické, aby v rámci dosavadních právních předpisů oprávněné požadavky jednotlivých podniků respektovaly snížením nebezpečenského procenta všude tam, kde se prokáže, že jsou zlepšena podniková zařízení závodu a je dbáno všech opatření na ochranu dělnictva tak, že opravňuje to k úsudku o menším úrazovém nebezpečí.

Všeobecně dlužno však prohlásiti, že dnešní zatížení úrazovým příspěvkem provedenou revisí pronikavých změn asi nedozná a ve výrobní kalkulaci generelně tato změna podstatnou úlohu hrát nebude.

Ještě v tomto roce hodlá ministerstvo sociální péče uveřejniti výsledky výročních úrazových statistik za léta 1919-1922, ze kterých lze souditi, že naděje na pronikavý finanční úspěch jednotlivých podnikových skupin provedením revise nebudou splněny.

Interpelace svým obsahem spadá výhradně do kompetence ministerstva sociální péče a převzal jsem tudíž sám její zodpovědění.

V Praze dne 20. září 1924.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.

XIII./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpolaci poslance F. Windirsche a druhů,

že novopacká okresní politická správa nedbá ustanovení jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. (tisk 4636/IX).

Napadený výnos okresní správy politické jest předmětem odvolání, o němž bude pořadem instancí rozhodnuta.

V Praze dne 12. září 1924.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XIV./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o rozdělení 12,000.000 Kč okresům postiženým živelními pohromami (tisk 4317/I).

Katastrofální sucho, dostavivší se krátce po ukončení jaré setby v roce 1922 a trvající po celou dobu vegetační až do periody sklizně, vzbuzovalo obavu, že zvlášť nebezpečně zasáhne do výroby živočišně, která se sotva počala zotavovati z nesnází uplynulých let válečného a poválečného hospodářství. Vyslovovány obavy, že dojde k hromadnému vybíjení dobytka a že zbylý jeho stav bude nesmírné trpěti následky podvýživy.

Ministerstvo zemědělství zahájilo tedy šetří o kvantitativním úbytku sklizně pícnin vzniklé následkem této živelní pohromy (sucha) a dospělo k výsledku, že úbytek sklizně pícnin, vyjádřen vahou, obnášel v celém státním území 28,085.953 4 čili 280 tisíc vagonů píce a převeden na peněžní hodnotu činil:

Škoda katastrofálním suchem v roce 1922 způsobená činila okrouhle v zemědělské výrobě 2¹/₂ miliardy Kč.

Než živelní pohroma sucha nezůstala v roce 1922 osamocenou. Přede žněmi dostavilo se v mnoha okresích krupobití, dešťové i větrné smrště, náhlé vodní záplavy v takovém rozsahu, že nebylo jich pamětníka. Bylo-li těžko odůvodniti potřebu státní podpory na katastrofální následky tucha, nemohla vláda zavírati oč před katastrofálními následky vzniklými řáděním posledně jmenovaných živlů a to tím spíše, že téměř ze všech stran a všemi politickými stranami voláno bylo po okamžité státní pomoci okresům živelními pohromami postiženým. V důsledcích toho usnesla se ministerská rada v srpnu 1922 povoliti ku podpoře okresů živelními pohromami postižených částku 10 mil. Kč. Jelikož však v té době nebylo možno pro sněmovní prázdniny zajistiti částku tuto ústavně, došlo k meziministerské dohodě, jíž zajištěno bylo z rozpočtových úspor jednotlivých ministerstev celkem 5³/₄ mil. Kč k naznačenému účelu a státní příspěvek povolen byl z této částky okresům nejkrutěji postiženým. Jelikož však částka tato daleko nestačila; aby mohla býti poskytnuta přiměřená podpora všem postiženým okresům, usnesla se vláda v březnu 1923, aby k podpoře okresů postižených živelními pohromami v r. 1922 povolena byla další částka 12 mil. Kč, jíž si vláda opatřila výpůjčkou z melioračního fondu, jemuž měla býti vrácena rozpočtově, v roce 1924.

Z částky této poskytnuta byla podpora oněm okresům, které v důsledcích úředního šetření se jf domáhaly. Z ní připadlo na postižené okresy v Čechách celkem 6,056.903.28 Kč, na postižené okresy na Moravě 2,520.615.89 Kč, ve Slezsku 1,300.000 Kč, na Slovensku 1,855.100 Kč a v Podkarpatské Rusi 300.000 Kč. Z částky této vráceno na úsporách 316.811.36, takže skutečně vyčerpáno bylo 11,715.807.81 Kč. Při tom se podotýká, že konečná částce dozná ještě změny, jelikož z několika okresů schází ještě konečné vyúčtování, které bylo opětně žádáno.

Mimo tohoto opatřeni zajistilo ministerstvo zemědělství poškozeným těžbu lesního steliva, v dohodě s M. N. O. zajistilo pro ně otruby z erárního mletí, v dohodě s ministerstvem železnic slevu na dopravu krmiv, ministerstvo veřejných prací poskytovalo podporu na opravu poškozených silnic a cest a ministerstvo financí vydalo předpis o ulehčení placení daní a dávek, případně jich odpisů a p. v.

Provedením nouzové akce na Moravě a ve Slezsku pověřeny byly zemské správy politické, na Slovensku slovenská zemědělská rada, v Podkarpatské Rusi zemědělský referát civilní správy Podkarp. Rusi. Toliko v Čechách, k vůli zkrácenému řízení poskytovány byly podpory přímo okresním správám politickým a podpora poskytnuta v 91 případech.

Tak uděleno bylo ku př. do okresu Benešov podpora částkou 60.000 Kč, Blatná 60.060 Kč, Ml. Boleslav 360.000, Brandýs n. L. 60.000, Český Brod 120.000, Duchcov 10.500, Hořovice 60.000, Falknov 40.000, Cheb 40.000, Chomutov 40.000, Chrudim 60.000, Něm. Jablonné 40.000, Jáchymov 20.000, Jičín 60.000, Kadaň 40.000, Kladno 30.000, Klatovy 50.000, Kralupy 20.000, Kraslice 30.000, Kralovice 105.000, Kutná Hora 150.000, Lanškroun 5.000, Ledeč 300.000, Mělník 300.000, Most 40.000, Pardubice 30.000, Planá 5.000, Pelhřimov 40.000, Písek 180.000, Poděbrady 30.000, Prachatice 55.000, Přelouč 15.000, Příbram 90.000, Přísečnice 260.000, Rakovník 50.000, Roudnice 30.000, Sedlčany 45.000, Rokycany 45.000, Slaný 300.000, Rychnov n. Kn. 100.000, Trutnov 15.000, Teplice-Šanov 7.500, Karlovy Vary 57.500, Jílové u Prahy 15.000, Vlašim 450.000, Výprty 7.500, Žamberk 15.000, Žatec 30.000, Říčany 15.000, Žlutice 30.000, Vys. Mýto 32.000, Strakonice 70.000, Třeboň 40.000; Hořice 30.000; Jindř. Hradec 60.000, Budějovice 80.000, Něm. Brod 450.000, Praha 100.000, Nýdek 2.000, Klatovy 50.000, Chrudim 60.000, Sušice 50.000, Světlá n. Sáz. 30.000, Tábor 10.000, Přeštice 40.000, Vlašim 40.000, Týn n. Vlt. 10.000, Ledeč n. Sáz. 30.000 atd.

Mimo těchto podpor poskytnuty byly podpory některým následkem blesku fatálně vyhořelým obcím v Čechách a na Slovensku (Vracovice 100.000, Michalovce 80.000), dále uděleno několik podpor na pád dobytka následkem lámavosti kosti (150.000 Kč), poskytnuty doplatky hospodářským skladištním družstvům za ztráty vzniklé dodávkou krmiv (40.090), k záchraně brambor jako krmiva uvolněno sušárenskému družstvu zemáků v Praze 300.000 Kč, aby umožněna byla konservace brambor členům družstva v několika družstevních sušárnách na českomoravské vysočině v postižených okresích, kde brambory byly jedinou úrodou a musely býti zachovány i pro výživu obyvatel jako náhrada chleba, kdežto obilí zničeno bylo krupobitím.

Podpora udělena byla dle možnosti všem živelními pohromami (krupobitím, vodní záplavou, dešťovou a větrnou smrští) postiženým okresům, ovšem nebylo možno vyhověti návrhům vyšetřujících úřadů v plném rozsahu. To týká se jmenovitě okresů Slaný, Mělník, Ledeč, Ml. Boleslav, Vlašim, Kralovice a Něm. Brod, kde krupobití po většině zničilo úrodu totálně a mimo to příval vody odnesl prst z rodí, vyvrátil stromoví, zničil cesty a mosty, ba i obytné a hospodářské budovy.

Částka 12 mil. Kč byla rozpočtově v roce 1924 zajištěna a melioračnímu fondu vrácena.

V Praze dne 30. srpna 1924.

Ministr zemědělství:

Dr. Hodža, v. r.

XV./4902 (původní znění).

Odpověď

ministrů spravedlnosti a vnitra

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o zabavení sbírky básní ťZu neuen SternenŤ (tisk 4781/VII).

Místa v interpelaci uvedená (báseň Hanuše Watzlika: ťDem Jüngling von EgerŤ a část básně téhož: ťFrühling 1919Ť) nebyla zabavena ve sbírce básní téhož spisovatele: ťZu neuen SternenŤ, vydané nakladatelstvím ťBöhmerwaldverlagŤ v Chebu, nýbrž a to v polovici listopadu r. 1922 okrasní politickou správou v Teplicích-Šanově a to v neperiodickém tiskopisu ťSudetendeutsches Jahr 1923Ť. Okresní správa politická shledala v obsahu básně: ťDem Jüngling von EgerŤ skutkovou podstatu zločinu podle § 65 a) tr. z. a přečinu podle § 302 tr. z., v části básně: ťFrühling 1919Ť pak zločinu § 65 a) tr. z.

K návrhu státního zastupitelství potvrdil krajský soud v Litoměřicích tuto konfiskaci a vydal zákaz dalšího rozšiřování jich. Námitky proti rozhodnutí konfiskaci potvrzujícímu se strany vydavatelstva podané, jakož i stížnost proti rozhodnutí o námitkách byly zamítnuty, takže konfiskační nález nabyl moci práva.

Protože vzniklo podezření, že přes to, že obě místa jsou otištěna ve sbírce ťZu neuen SternenŤ, jest tato sbírka i po zmíněném soudním zákazu obou míst dále rozšiřována, zahájilo státní zastupitelství v Chebu proti vydavateli této sbírky trestní řízení pro přečin podle § 24 tisk. zákona. Vyhledávání to bylo však zastaveno, protože se nedalo zjistiti, že by zmíněná sbírka byla bývala i po onom zákazu rozšiřována.

Vzhledem k tomu; že soud, ač vyčerpány byly vydavatelstvem neperiodického tiskopisu ťSudetendeutsches Jahr 1923Ť všechny opravné prostředky, zabavení obou míst potvrdil, nelze přiznati pánům interpelantům, že by zabavení obou míst bylo zákonem neodůvodněno a že by byl stát povinen ku jakékoli náhradě.

V Praze dne 17. srpna 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XVI./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů

o zabavení č. 143 časopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 27. června 1924 (tisk 4793/II).

Ježto tiskovou prohlídku časopisu ťTrautenauer TagblattŤ vykonává okresní správa politická v Trutnově, převzal jsem zodpovědění interpelace na místo ministra spravedlnosti, na něhož jest řízena.

Okresní správa politická v Trutnově, vykonávajíc tiskovou prohlídku časopisu ťTrautenauer TagblattŤ zabavila č. 143 tohoto časopisu ze dne 27. června 1924, ježto shledala ve článku ťParlamentarischer Klub der deutschen NationalparteiŤ a ťDie Bodenenteignung zu TschechisierungszweckenŤ skutkovou podstatu trestných činů dle § 11, č. 1, § 20 a § 18, č. I zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z.

Krajský jako tiskový soud v Jičíně potvrdil zabavení druhého článku ťDie Bodenenteignung zu TschechisierungszweckenŤ dle § 300 tr. z., v článku prvém skutkové podstaty trestného činu nenalezl.

Zabavení tiskopisů, vyslovené okresní politikou správou, podléhá dle platných předpisů přezkoumání státním zástupcem a tiskovým soudem; má-li politický úředník okresní správy politické, vykonávající tiskovou prohlídku, jiný právní názor, než státní zástupce neb tiskový soud, nelze v tom spatřovati provinění, pro něž by bylo možno jej pohnati k zodpovědnosti.

V Praze dne 15. září 1924.

Ministr vnitra

Malypetr, v. r.

Překlad ad IV./4902.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Taub, Pohl, Hackenberg, Dietl und Genossen

über das Verhältnis der Živnostenská banka zur staatlichen Finanzverwaltung (Druck 4525/ XI).

Das Verhältnis der staatlichen Finanzverwaltung zur Živnostenská banka ist dasselbe, wie zu jeder anderen Aktienbank und geniesst diese Bank gegenüber den übrigen Aktienbanken keinerlei privilegierte Stellung, und hat sie auch nicht genossen.

Zu der Behauptung, dass die Živnostenská banka im voraus alle vorbereiteten Währungsmassnahmen gekannt habe, wird bloss auf des Buch des Begründers unserer Währung und des ersten Finanzministers Dr. Rain: ťMain FinanzplanŤ verwiesen (Anmerkung 8 auf Seite 116), welche die Behauptung direkt widerlegt, als ob die Živnostenská banka oder ihre Vertreter im vorhinein oder sogar als alleinige von den vorbereiteten Währungsmassnahmen verständigt gewesen wären.

Gerade aus diesem Buche geht hervor, dass der verstorbene Minister Dr. Rain bevor er seine Pläne verwirklichte, mit einigen Fachleuten Beratungen pflog, die die verschiedensten Richtungen vertraten; unter ihnen befand sich auch der Oberdirektor der Živnostenská banka. Diese Beratungen waren aber, wie Dr. Rain ausdrücklich anführt, ausschliesslich informativ und es ist beziehend, da Dr. Rašín, wie er sich darüber ausdrücklich äussert, zum Schlusse einen gerade grundsätzlich abweichenden Standpunkt gegenüber dem Antrage des Oberdirektors der Živnostenská banka einnahm.

Die Entscheidung des Ministers war aber, wie in den Buche weiter angegeben wird, mit Ausnahme einiger am der Sache nicht beteiligter Personen, welche direkt mit ihm zusammen arbeiteten niemanden bekannt; unter diesem befand sich aber weder der Oberdirektor der Živnostenská banka, noch ein anderer Interessent derselben.

In Angelegenheit der erwähnten Manipulation mit den Millionenbeträgen mit gefälschtem Stempeln versehenen Banknoten verhält sich die Sache in Wirklichkeit wie folgt:

Zu Beginn des Jahres 1919 wurden der Živnostenská banka durch ihre ausländischen Geschäftsfremde Banknoten mit čsl. Banknotenstempeln zugesendet. So erhielt sie auch einzige Sendungen von der Crédit de la Suisse Francaise in Genf. Unter den ersten Sendungen wurden Tausend Kronen Banknoten im Werte von 670.000 K festgestellt, deren Stempel hinsichtlich der Echtheit Zweifel erweckten. Die Živnostenská banka zeigte dies dem Finanzministerium an und bat um Entscheidung, ob sie diese Banknoten umtauschen könne, um dadurch etwa gewichtigen Folgen auszuweichen, welche die Nachricht über die Fälschungen insbesondere. Im Auslande hervorrufen könnte. Dass Finanzministerium hat die Angelegenheit den Ministerrate vorgelegt, der in der Sitzung vom 17. Juli 1919 den Beschluss fasste, der Finanzminister habe der Živnostenská banka mitzuteilen, dass er nicht im der Lage sei, in der Angelegenheit der erwähnten 670.000 K mit gefälschtem Stempeln etwas zu veranlassen. Dieser Beschluss wurde der Živnostenská banka mit Erlass des Finanzministeriums vom 24. Juli 1919, Z. 53.073/19 mitgeteilt.

Die Živnostenská banka legte sodann die eingelangten Sendungen vor abgestempelten Bankroten dem Bankamte des Finanzministeriums vor, das ihr im Laufe der Zeit im ganzen 1,363.100 K mit gefälschten Stempeln zurückbehielt.

Als durch die Regierungsverordnung vom 17. November 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 8 ex 1922, dem Eigentümern von Banknoten mit Stempelfalsifikaten 50% Entschädigung zuerkannt wurde, legte auch die Živnostenská banka in des festgelegten Frist die Bestätigungen über die Beschlagnahme dem Bankamte des Finanzministeriums in Prag mit dem Ersuchen um Auszahlung der Entschädigung vor. Das Bankamt lehnte aber mit Entscheidung vorm 31. Regtest 1922, Z. 1386/9031-9040, das Ansuchen mit der Begründung ab, dass eis sich um aus dem Auslande eingeführte falsch gestempelte Banknoten handle. Gegen diese Entscheidung brachte die Živnostenská banka nach 2 der Regierungsverordnung Slg. d. G. u. V. Nr. 812z die Berufung zur Steuerverwaltung in Prag II ein.

Die Steuerverwaltung hat nach eingehenden Erhebungen in der Angelegenheit die Berufung mit Entscheidung vom 25. Jänner 1924, Z. III-T5814 ai 1923 hinsichtlich des Betrages von 1,360.100 Kč; abgewiesen, welchen Betrag die Živnostenská banka nach eigenem Zugeständnis von der erwähnten Credit de la Suisse Francaise in Genf erhalten hat und hinsichtlich eines Betrages von 1950 Kč, dem sie von ihrer Filiale im Wien erhalten hatte. Die Ablehnung wurde richtigerweise mit der Bestimmung des Art. II, Z. 2, der Kundmachung des Finanzministers vom 11. Februar 1922, S. d. G. u. V. Nr. 46, begründet, wonach falsch gestempelte, im Auslande erworbene und anher eingeführte Banknoten vom Ersatze ausgeschlossen sind.

Dem gegenüber hat die Steuerverwaltung der Berufung hinsichtlich des Betrages von 1050 Kč entsprochen, hinsichtlich welcher nachgewiesen war, dass sie die Bank im gutem Glauben im Inlande erworben hat.

In der Zeit nach dem Umsturze waren zur Erhaltung des stabilen Kurses unserer Krone Interventionsaktionen unausweichlich notwendig, insbesondere weil auch kleinere Geldbeträge ausreichten, um an den ausländischem Börsen durch Angebot oder Nachfrage das Steigen oder Sinken unserer Krone, zu verursachen. Diese Aktion musste selbstverständlich eine streng vertrauliche sein und musste daher, um nicht missbraucht zu werden, von einer einzigen eingeweihten Person geleitet werden. Aus dem Charakter der Sache geht hervor, dass solange es nicht zur Errichtung des Bankamtes der Finanzministeriums gekommen war, welches dann die Durchführung der Devisenpolitik des Staates zur Gänze bei sich konzentrierte, eine Interventionsaktion zu Gunsten unserer Krone nur mit einer unserer Grossbanken geführt werden konnte, welche im Auslande die notwendigen Beziehungen besass und dort akkreditiert war. Aus diesem Grunde wurde vom Minister Dr. Rain zu dieser Aktion die Živnostenská banka gewählt, welche von ihm direkt die bezüglichen Weisungen erhielt. In Durchführung dieser Aktionen nach den gegebenen Weisungen arbeitete die Živnostenská banka in Zürich mit den Geldinstituten: Schweizerische KreditanstaltŤ und ťSchweizerischer BankvereinŤ, welche beide erstklassige Institute sind.

Die Živnostenská banka ist Mitglied des Bankkonsortiums für die staatlichen Kreditoperationen, das sich über Anregung des Finanzministeriums bereits am 7. November 1919 gebildet hatte. Zur technischen Erleichterung der Verhandlungen mit der Regierums fungiert ein dreigliedriger Ausschuss, dessen Mitglieder die Živnostenská banka als leitende Bank und ausserdem die Agrární banka und die Böhmische Unionbank sind. Die Beschlussfassungen erfolgen in Plenarsitzungen, an denen alle Mitglieder des Konsortiums teilnehmen. Ueber die staatlichen Kreditoperationen verhandelt die Finanzverwaltung stets mit dem von dein erwähnten Ausschuss vertretenen Konsortium, nicht aber mit der Živnostenská banka als solchen allein. Das Bankkonsortium vermittelt hauptsächlichst die Unterbringung d r Kassenanweisungen. Die von der Finanzverwaltung hiebei dem ganzen Konsortium entrichtete Bankprovision teilt dieses Konsortium intern allein unter die einzelnen Mitglieder, von deinen keines seitens der Finanzverwaltung grössere Begünstigungen vor den anderen erhält.

Aus dem Angeführten geht hervor, dass die staatliche Finanzverwaltung die Živnostenská banka niemals begünstigt hat und begünstigt.

Prag, am 18. November 1924.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka, m. p.

Překlad ad V./4902.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Kostka, Dr. Kafka und Genossen

betreffend die Kreditpolitik des Dankamtes (Druck 4748/VII).

Nach seinen Ausweisen (§ 12 des Statuts) hat das Bankamt durch Eskompte von Wechseln oder Wertpapieren oder durch Lombard im ganzen folgende Kredite gewährt:

Aus diesen Ziffern geht hervor, dass das Bankamt dem Markte Ende August d. J. um 402 Millionen Kč mehr gewährt hat als im gleichen Zeitpunkte des Vorjahres und derart zum grossen Teile durch Kredit eine Staatsnoten ersetzt hat, eiche zu der gleichen Zeit auf die Vermögensabgabe aus dem freie Verkehre zurückgezahlt worden sind. Das Sinken des Umlaufes der Staatsnoten In derselben Periode ist nicht die Folge der Einschränkung des Kreditgeschäftes, sondern ist durch die Verminderung der Devisenvorräte entstanden, welche die Käufer, bei der Abnahme drin Bankamte zahlen. Hiebei muss erwogen werden, dass Ende August 1923 die. Forderungen auf Girokonto roch 2.507 Millionen Kč betrugen, heuer aber nur 586 Millionen Kč. Dieser Abgang hängt in einem gewissen Grade mit der Verringerung der Forderung des Auslandes bei uns zusammen, was durch die ungewöhnliche Kreditnot in vielen Nachbarstaaten erklärlich ist, die dort vielfach weit fühlbarer ist als bei uns.

In Berücksichtigung gerade der gegebenen Verhältnisse und der Bedürfnisse der Privatwirtschaft, habe ich den Markt dadurch erleichtert, dass aus dem Erträgnisse der II. Rate der Auslandsanleihe rund 600 Millionen Kč der fälligen Staatskassenanweisungen bezahlt wurden.

In Hinkunft können keine, anderen Massnahmen getroffen wenden als durch unerschütterliche Verfolgung der bisherigen Politik das Vertrauen der eigenen Bevölkerung und des Auslandes in die Stabilität unserer Währung und zu erhalten und durch Verminderung der Budgetauslagen für das absolute Gleichgewicht der Staatswirtschaft für die Erleichterung des Anlagemarktes zu sorgen.

Prag, am 19. September 1924.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka, m. p.

Překlad ad VI./4902.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Medinger und Genossen

betreffend die Entschädigung der Besitzer von Vorkriegsschulden - Titres - wegen verspäteter Aufnahme des Zinsendienstes (Druck 4636/XIV).

Nach den ausdrücklichen Entscheidungen der Reparationskommission Zahl 1572 und 1612 sind die Nachfolgestaaten verpflichtet, die Zinsen der nichtversicherten Schuld auszuzahlen, insoweit sie nach Wirksamkeitsbeginn der Friedensverträge, somit nach dem 16. Juni 1920 rücksichtlich der österreichischen und nach dem 26. Juni 1921 rücksichtlich der ungarischen Schuld fällig geworden sind. Diese Entscheidungen der Reparationskommission, der die Durchführung der hierher gehörigen Artikel 203 des Friedensvertrages vom St. Germain und 186 des Friedensvertrages von Trianon zu steht, haben ihren Ausdruck in der Bestimmung des § 4 des Gesetzes vom 10. Juli 1922, S. d. G. u. V. Nr. 250 gefunden. Gemäss Entscheidung der Reparationskommission vom Z0. Feber 1923, Zahl 2398 übernehmen die Nachfolgestaaten die Zinsen- und Kapitalsverpflichtungen der versicherten Vorkriegsschuld, insoweit sie am 1. Juli 1919 und weiterhin fällig geworden sind.

Alle obgenannten Entscheidungen der Reparationskommission, die zur Durchführung der Friedensverträge getroffen worden sind, setzen nur den Tag fest, von dem angefangen die Nachfolgestaaten die Verzinsung und Amortisierung der Verkriegsschulden übernehmen. Dieser Tag kann aber nicht mit dem Zeitpunkt identifiziert werden, in dem tatsächlich zur Wiederaufnahme des Dienstes der Vorkriegsschulden geschritten wird. In dieser Beziehung legen die Friedensverträge der Nachfolgestaaten keinerlei Verbindlichkeiten auf, und es kann somit aus ihren kein rechtlicher Anspruch von Besitzern der Titres auf Verzugszinsen in dem Falle abgeleitet werden, dass mit der Zahlung der Zinsen erst nach Wirksamkeitsbeginn der Friedensverträge beziehungsweise nach Fälligkeit der Kupons, welche die Čechoslovakische Republik zu ihren Lasten übernimmt, begonnen werden.

Wie übrigens das Oberste Verwaltungsgericht in seinen Entscheidungen konsequent anerkennt, können aus den Friedensverträgen an steh gegenüber dem Staate im innerstaatlichen Verhältnis keinerlei Rechtsansprüche abgeleitet werden. Im Gegenteil, die Rechte der Besitzer von Titres der staatlichen Vorkriegsschulden gegenüber dem Čechoslovakischen Staate können nur durch innerstaatliche Normen begründet werden. Was die Wiederaufnahme des Dienstes der staatlichen Vorkriegsschulden betrifft; so wurde bisher nur das oberwähnte Gesetz Nr. 250, S. d. G. u. V. aus dem Jahre 1922 betreffend die Ausbezahlung der Zinsen der nichtversicherten Vorkriegsschuld erlassen, teilweise durchgeführt - nämlich in Bezug auf die nichtverlosbaren Schulden - durch die Regierungsverordnung vom 11. Dezember 1922, S. d. g. u. V. Nr. 365. Selbst dieses Gesetz gibt den Besitzern von Tieres des nichtversicherten staatlichen Vorkriegsschulden keinen Rechtsanspruch darauf, dass die Zinsen, die nach diesem Gesetze auszuzahlen sind, am eurem bestimmten Tage ausbezahlt werden, und dies umso weniger mit Rückwirkung auf den Tag des Wirksamkeitsbeginnes der Friedensverträge.

Wie in der Interpellation selbst zugegeben wird, ist schon aus technischen Gründen völlig unmöglich, den Zinsendienst in allen Kategorien der versicherten und nichtversicherten, verlosbaren und nicht verlosbaren staatlichen Vorkriegsschulden und für alle Besitzer zugleich effektiv aufzunehmen. Einerseits wurden die Entscheidungen der Reparationskommission, die abgewartet werden mussten, erst lange mach den für die Uebernahme der Schuld entscheidenden Tage erlassen, andererseits erfordert auch die Durchführung der erwähnten Entscheidungen durch innerstaatliche Normen eine gewisse Zeit.

Was insbesondere die nichtversicherte Schuld betrifft, so kann die Wiederaufnahme des Zinsendienstes nach der Natur der Sache auch hier nur nach und nach geschehen, denn die Titres der österreichischen Schuld wurden durch die Regierungsverordnung vom 7. April 1921, S. d. G. u. V. Nr. 151, früher in die amtliche Verwahrung einberufen, als die Titres der ungarischen Schuld mit Regierungsverordnung vom 25. September 1921, S. d. G. u. V. Nr. 355, und die Liquidierung der Zinsen von den Schuldscheinen im Nominalbetrage von etwa 1.500,000.000 K für die Zeit von 4 Jahren führt nach der Regierungsverordnung Nr. 365, S. d. G. u. V. a. d. J. 1922 ausschliesslich die Staatsschuldendirektion in Prag unter Mitwirkung der amtlichen Verwahrungsstellen durch. Am wenigstens aber kann die Finanzverwaltung für die spätere Liquidierung der Zinsen von den aus dem Auslande eingeführten Renten verantwortlich gemacht werden, weil der Erlag der Papiere im Auslande entweder durch die Bank auf eigene Hand oder zufolge Auftrags des Komittenten erfolgte und weil nur die Schritte der Staatsverwaltung die Nostrifikation jener Titres ermöglicht haben, die sonst österreichisch beziehungsweise magyarisch geblieben wären. Die Forderung einer Entschädigung für das verspätete Ausbezahlen der Zinsen ist nicht rechtlich begründet und auch nicht einmal sachlich begründet, denn auf Grund des Gesetzes Nr. 250, S. d. G. u. V. aus dem Jahre 1922 ist die Finanzverwaltung an die Wiederaufnahme des Zinsendienstes der nichtversicherten Schuld geschritten, obgleich die definitive Aufteilung dieser Schuld nach den Friedensverträgen noch nicht durchgeführt wurde, wie § 1 des zitierten Gesetzas andeutet, und gewährt eine Entschädigung auch für solche Kupons, die sie nach den Friedensverträgen überhaupt zu übernehmen nicht verpflichtet wäre, d. h. für die vom 1. März 1919 bis zum Wirksamkeitsbeginn der Friedensverträge fällig gewordenen Kupons. Die schrittweise Wiederaufnahme des Zinsendienstes nach dem, ob es sich um versicherte oder nichtversicherte, um verlosbare oder nichtverlosbare Schulden handelt, und beiden nichtversicherten Schulden nach den einzelnen amtlichen Verwahrungsstellen ist eine geradezu selbstverständliche Notwendigkeit.

Aus dem Vorherigen ergibt sich für die Beantwortung dar einzelnen Punkte der Interpellation folgendes:

1. Nach den Friedensverträgen und nach den zugehörigen Entscheidungen der Reparationskommission ist die Čechoslovakische Republik verpflichtet, die Zinsen- und Kapitalsverbindlichkeiten der versicherten Vorkriegsschuld soweit zu übernehmen, als sie arm 1. Juli 1919 oder späterhin fällig geworden sind und der nichtversicherten Schuld soweit als sie nach dem 16. Juli 1920 beziehungsweise nach dem 26. Juli 1921 fällig geworden sind. Diese Daten wurden schon durch die čechoslovakischen Rechtsnormen, die innerstaatlich die Verpflichtungen der Čechoslovakischen Republik aus den Vorkriegsschulden zu regeln bestimmt sind, rezipiert beziehungsweise werden noch rezipiert werden. Aus den Friedensverträgen jedoch an sich können die Besitzer von Titres dieser Schuld gegenüber dem Staate keinerlei Ansprüche ableiten.

2. Die tatsächliche Wiederaufnahme des Zinsendienstes erst nach dem für die Uebernahme der Schulden entscheiden der Datum und die schrittweise Wiederaufnahme dieses Dienstes nach den einzelnen Kategorien der Vorkriegsschulden, ferner bei den nichtversicherten Schulden nach den einzelnen amtlichem Verwahrungsstellen geht unbedingt aus der Natur der Sache hervor, und es lassen sich die Konsequenzen, die sich aus diesem praktisch einzig und allein möglichen Vorgehen ergaben, nicht hintanhalten.

3. Die Liquidierung der Zinsen von der staatlichen nichtversicherten, nichtverlosbaren Vorkriegsschuld, wie sie durch die Regierungsverordnung vom 11. Dezember 1922, S. d. G. u. V. Nr. 365 geregelt ist, erfolgt schrittweise nach den einzelnen amtlichen Verwahrungsstellen, uni zwar auf Grund der vor der Staatsschuldendirektion vorgelegten und vom Finanzministerium genehmigten Anträge. Du Staatsschuldendirektion achtet im ihren Anträgen darauf, dass ein entsprechendes Verhältnis Zwischen den einzelnen Sprengeln eingehalten wird. Die Anmeldungen rücksichtlich der österreichischen Vorkriegsschuld sind schon insgesamt bei der Staatsschuldendirektion in Prag konzentriert, die in einer hiezu errichteten Abteilung mit Beschleunigung an ihrer Erledigung arbeitet. Nach Beendigung der Liquidation der Zinsen von den österreichischen Renten, die bis Ende, diese 5 Jahres erwartet werden kann, wird unverzüglich an die Liquidierung der Zinsen von den ungarischen Renten geschritten werden.

4. Ein Gesetzentwurf wegen Zahlung von Verzugszinsen an die Besitzer von Titres der Vorkriegsschulden oder wegen ihrer Entschädigung in anderer Weise liesse sich weder rechtlich noch sachlich begründen.

Prag am 18. September 1924.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka, m. p.