Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

4902.

Odpovědi:

I. min. vnitra na interp. posl. dra Budaye a spol. v záležitosti zákazu sbírati podpisy za katolické církevní školy v Podkarpatské Rusi (tisk 4677/IX),

II. vlády na interp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr. o zákonné úpravě dovolené učňům a mladistvým dělníkům (tisk 4616),

III. min. národní obrany na interp. posl. Hakena a soudr. o úhradě cestovních a jiných nákladů čs. státních občanů v cizině při obvodních přehlídkách branců (tisk 4677/V),

IV. min. financí. interp. posl. Tauba, Pohla, Hackenberga, Dietla a druhů o poměru Živnostenské banky ke státní finanční správě (tisk 4525/XI),

V. min. financí na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů o úvěrové politice Bankovního úřadu (tisk 4748/VII),

VI. min. financí na interp. posl. dra Medingera a druhů, aby se držitel titrů předválečných dluhů dostalo odškodnění za opožděné vyplácení úroků (tisk 4636/X),

VII. min. financí na interp. posl. dra Medingera a druhů o převzetí zajištěných předválečných dluhů Československou republikou (tisk 4636/XV),

VIII. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o bezpečnostních opatřeních při zájezdu pěvců P. U. Z. ťBardenŤ do Boru u České Lípy dne 5. a 6. dubna 1924 (tisk 4596/IX),

IX. vlády na interp. posl. Marka a soudruhů ve věci výpomoci postiženým živelními pohromami (tisk 4617/V),

X. min. vnitra na interp. posl. dra E. Schollicha a druhů, že novojičínská okresní politická správa nařídila, aby byly odstraněny obrazy z vnitřky školní budovy v Suchdole (tisk 4592/I),

XI. předsedy vlády a min. financí na interp. posl. dra R. Lodgmana a druhů o úmluvách následnických států o likvidaci Rakousko-uherské banky (tisk 4592/X),

XII. min. soc. péče na interp. posl. Wenzela a soudruhů, týkající se zrušeni nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. listopadu 1919, kterým se zachovává v platnosti nařízení ministerstva vnitra ze dne 6. července 1914, č. 143 ř. z. o zařadění podniků podrobených úrazovému pojištění do nebezpečenských tříd (tisk 4748/XVI),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Windirsche a druhů, že novopacká okresní politická správa nedbá ustanovení jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. (tisk 4636/IX).

XIV. min. zemědělství na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o rozdělení 12,000.000 Kč okresům postiženým živelními pohromami (tisk 4317/I),

XV. min. spravedlnosti a vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů a zabavení sbírky básní ťZu neuen SternenŤ (tisk 4781/VII),

XVI. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o zabavení č. 143 časopisu ťTrautenauer TagblattŤ ze dne 27. června 1924 (tisk 4793/II).

I./4902.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Budaye a spol.

v záležitosti zákazu sbírati podpisy za katolické církevní školy v Podkarpatské Rusi (tisk 4677/IX).

Na interpelaci posl. dra Budaye a spol. v záležitosti zákazu sbírati podpisy za katolické církevní školy v Podkarpatské Rusi odpovídám, že tvrzení interpelace, jakoby viceguvernér byl zakázal sbírati podpisy na petice žádající náboženskou výchovu a katolické církevní školy zakládá se na omylu.

Přípis civilní správy Podkarpatské Rusi ze dne 5. června 1924, č. II-3599, byl odpovědí na žádost biskupa dra Karla Kmeťko, podanou civilní správě dne 4. května 1924, v níž bylo oznámeno, že na svatodušní svátky budou po všech farnostech sbírány podpisy věřících na peticí, aby stát otázku katolických škol v duchu spravedlivostí řešil, a v níž bylo současně žádáno, aby na akci tuto byly upozorněny všechny administrativní úřady a četnická velitelství. K žádostí té civilní správa žadateli sdělila, že jí vyhověti nemůže. Jest tudíž patrno, že toto zamítavé vyřízení civilní správy neobsahovalo zákaz celé akce petiční, nýbrž bylo jenom odepřením součinnosti úřední, za kterou bylo žádáno.

Proč toto zamítavé stanovisko civilní správa zaujala, jest jednak patrno z důvodů jejího vyřízení, jed ovšem interpelace uvádí pauze částečně, jednak pak nelze přehlédnouti, že by upozornění podřízených úřadů a orgánů mohlo býti vykládáno jako odporučení této jednostranné akce; na úřední podporu její neměli pořadatelé žádného práva a odepřením podpory nebyla tudíž porušena žádná povinnost úřední.

V Praze dne 27. srpna 1924.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

lI./4902.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Housera, Warmbrunna a soudr.

o zákonné úpravě dovolené učňům a mladistvým dělníkům (tisk 4616).

Ministerstvo sociální péče vypracovalo I před delší dobou osnovu zákona o placené dovolené zaměstnancům, ve které též je obsažena zákonná úprava dovolené učňům a mladistvým dělníkům, kterážto osnova byla předmětem meziministerského jednání.

V osnově té řešena jest též otázka vztahu dovolené k oněm svátkům, v nichž dle zvyklostí, případně podle kolektivních neb individuelních smluv pracovních, resp. směrnic pro úpravu pracovního a služebního poměru zachovává se klid práce. Tím vznikla jistá souvislost s povšechnou úpravou otázky svátků, jež má tvořiti obsah zvláštní osnovy zákona, kterou vláda chystá. Jakmile bude osnova tato sjednána, bude zmíněný návrh zákona o placené dovoleně zaměstnancům opět dále projednáván.

V Praze dne 3. září 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

III./4902.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Hakena a soudruhů

o úhradě cestovních a jiných nákladů čs. státních občané v cizině při odvodních přehlídkách branců (tisk 4677/V).

Odvodem povinní mají se zásadně dostaviti k odvodu před domovskou odvodni komisi v republice Československé. Při zpracování ustanovení prováděcích nařízení k brannému zákonu (branných předpisů) o splnění odvodní povinnosti československých státních občanů přihlíželo se k tomu, aby bylo umožněno odvodem povinným, meškajícím v cizině, splniti odvodní povinnost, aniž by se musili za tím účelem dostaviti do republiky Československé. Proto byly připuštěny lékařské prohlídky (odvody) takových osob u československých zastupitelských úřadů v cizině. Při tom byly poskytnuty mnohem větší úlevy režii požívali v tom směru branci v bývalé monarchii.

Padle dříve platných předpisů byli zproštěni ad povinnosti dostaviti se k odvodu před příslušnou odvodní komisi v tuzemsku jen ti odvodem povinní, meškající v cizině, kteří byli u zastupitelských úřadů v cizině uznáni neschopnými k vojenské službě. Ti odvodem povinni, kteří byli uznáni schopni musili se dostaviti ještě k odvodu před odvodní komisi v tuzemsku. Z povinnosti té byla vyňatí ti, kteří meškali v mimoevropských zámořských zemích a jejichž odvod byl proveden u zastupitelských úřadů v cizině.

Podle nyní platných ustanovení nemusí se dostaviti před odvodní komisi v tuzemsku ani ti, kdos byli uznána u československých zastupitelských úřadů v evropských zemích za schopna k vojenské službě.

Poněvadž většina odvodem povinných mešká za hranicemi v zemích evropských, lest ustanovení toto zajisté velkou úlevou. Jenom v případě, když některé odvodní místo v republice Československé leží blíže místa pobytu odvodem povinného v cizině než nebližší místo sídla československého zastupitelského úřadu, dostaví se odvodem povinný k odvodu před příslušnou odvodní komisi republice Československé.

Podle § 59 (4) prováděcího nařízeni k brannému zákonu nese náklady na stravování a cestu k odvodu odvodem povinný sám. Rovněž se mu nehradí ušlý zisk. Ustanovení toto platí jak pro odvody v Cizině, tak i pro odvody v tuzemsku. Otázka hrazení výloh za cestu k odvodu a ušlého zisku osobám odvodem povinným v cizin byla již několikráte předmětem jednání. Vojenská správa nemůže však z důvodů rozpočtových na svůj účet je převzíti a zejména ne nyní, kdy nutno omeziti veškeré státní výdaje. Ostatně upozorňují na ustanovení § 47 branných předpisů, podle kterého mohou československé zastupitelské úřady v zemích mimoevropských na odůvodněnou žádost zprostiti odvodem povinné v prvé a druhé odvodní třídě povinnosti dostaviti se k lékařské prohlídce u československého zastupitelského úřadu pro dotčený odvodní rok. V jiných zemích evropských mohou tyto úřady ve zvláště výjimečných a zřetele hodných případech povolilo tuto výhodu, když jest cesta odvodem povinného k československému zastupitelskému úřadu spojena s tak značnými výlohami, že jich odvodem povinný naprosto hraditi nemůže. V případech zvláštního zřetele hodných povoluje ministerstvo národní obrany, aby i v třepí odvodní třídě se dostavil odvodem povinný k lékařské prohlídce u československých zastupitelských úřadů v následujícím roce.

Rovněž poplatky za lékařské prohlídky u československých zastupitelských úřadů nemůže vojenská správa z důvodů rozpočtových převzíti nebo je zrušiti. V prováděcím nařízení k brannému zákonu bylo však v § 45 (8) pamatováno na případy, ve kterých se přihlásí nemajetný odvodem povinný k lékařské prohlídce u československého zastupitelského úřadu v cizině. Aby i nemajetným byla dána možnost podrobiti se lékařské prohlídce, bylo nařízeno, že má zastupitelský úřad při stanovení výše lékařské taxy přihlížeti k tomu, aby docílil jistého přebytku k hrazení lékařské taxy za nemajetné. V poslední době sdělilo pak ministerstvo národní obr ony ministerstvu zahraničních věci, že nenamítá ničeho proto tomu, aby ve zvláště výjimečných případech při prokázané naprosté nemajetnosti zastupitelský úřad přispěl jednotlivcům k uhrazení cestovních výloh, spojených s odvodem z případných přebytků lékařské taxy.

V Praze dne Z. září 1924.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

IV./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Tauba, Pohla, Hackenberga, Dietla a druhů

o poměru Živnostenské banky ke státní finanční správě (tisk 4525/XI).

Poměr státní finanční správy k Živnostenské bance jest týž, jako ku každé jiné akciové bance a nepožívala a nepožívá tato banka oproti ostatním akciovým bankám nějakého privilegovaného postavení.

Ku tvrzení, že Živnostenská banka znala předem všechna připravovaná měnová opatření, odkazuje se prostě na knihu zakladatele naší měn; a prvního ministra financí dra Rašína: ťMůj finanční plánŤ (pozn. 8. na str. 116), která přímo vyvrací tvrzení, jakoby Živnostenská banka nebi její zástupce byli bývali předem, nebo dokonce jedině zpraveni o chystaných měnových opatřeních.

Právě z této knihy vychází na jevo, že zemřelý ministr dr. Rašín před tím, než své plány uskutečnil, konal porady s několika odborníky, kteří zastávali nejrůznější směry; mezi nimi byl též vrchní ředitel Živnostenské banky. Porady ty byly však, jak dr. Rašín výslovně uvádí, výlučně Informační a jest význačné, že dr. Rašín jak se o tom výslovně zmiňuje, zaujal konečné stanovisko právě zásadně odchylné od návrhu vrch. ředitele Živnostenské banky.

Konečné rozhodnutí ministrovo nebylo však známo, jak ve své knize dále uvádí, nikomu, kromě několika osob na věci nezúčastněných, které s ním přímo spolupracovaly; mezi nimi však vrchní ředitel Živnostenské banky ani jiný její účastník nebyl.

Se zmíněnou manipulaci s milionovým penízem v bankovkách s padělanými kolky má se věc ve skutečnosti takto:

Počátkem r. 1919 zasílány byly Živnostenské bance jejími zahraničními obchodními přáteli bankovky s čsl. bankovkovým kolkem. Tak obdržela i několik zásilek od Crédit de la Suisse Francaise v Ženevě. Mezi prvními zásilkami zjištěny tisícikorunové bankovky za 670.000 Kč, jichž kolky co do pravosti vzbuzovaly pochybnost. Živnostenská banka oznámila to ministerstvu financí, žádajíc o rozhodnutí, zda bankovky ty může vyměniti, aby se tím snad předešlo vážným následkům, které by zpráva o padělcích mohla zvláště v cizině vyvolati.

Ministerstvo financí předložilo věc ministerské radě, která v sezení dne 17. července 1919 se unesla, aby ministr financí se živnostenskou bankou sdělil, že není s to, aby ve věci zmíněných 670.000 K s padělanými kolky něco zařídil. Unesení to oznámeno Živnostenské bance výnosem ministerstva financí ze dne 24. července 1919, č. 53.073/19.

Živnostenská banka předkládala pak došlé zásilky okolkovaných bankovek Bankovnímu úřadu ministerstva financí, který postupem času zadržel jí celkem 1,363.100 K s padělanými kolky.

Když vládním nařízením ze dne 17. listopadu 1921, čís. 8 Sb. z. a n. ex 1922, přiznána byla vlastníkům bankovek s padělanými kolky 5036 náhrada, předložila i Živnostenská banka ve stanovené lhůtě potvrzenky o zabavení Bankovnímu úřadu ministerstva financí v Praze se žádostí o výplatu náhrady. Bankovní úřad však rozhod nutím ze dne 31. srpna 1922, čís. 1386/9031-9040 žádost zamítl s odůvodněním, že jde o bankovky falešné okolkované dovezené z ciziny.

Proti rozhodnuta tomu podala Živnostenská banka dle § 2 vlád. nařízení čís. 8122 Sb. z. a tr. odvolání k berní správě v Praze II.

Berní správa po podrobném vyšetření věcí odvolání rozhodnutím ze dne 25. ledna 1924, čís. III T 58/4 ai 1923 zamítla, pokud jde o částku 1;360.100 K, kterou obdržela Živnostenská banka dle vlastního uznání od zmíněného Crédit de la Suisse Francaise v Ženevě a o částku 1950 K, kterou obdržela od své filiálky ve Vídni. Zamítnutí odůvodněno správně ustanovením čl. 2, čís. 2 vyhlášky ministra financí ze dne 11. února 1922, čís. 46 Sb. z. a n., podle něhož bankovky falešně okolkované nabyté v cizině a sem dovezené jsou z náhrady vyloučeny.

Naprati tomu vyhověla berní správa odvolání co do částky 1050 K, o nichž prokázáno; že jich nabyla banka bezelstně na zdejším území.

V době popřevratové bylo k udržení ustáleného kursu naší koruny intervenční akce nevyhnutelně třeba, zvláště když i menší částky peněžní stačily, aby na zahraničních bursách nabídkou nebo poptávkou působily na pokles nebo vzestup naší koruny. Akce ta přirozeně musila býti přísně důvěrnou a musela proto, aby to nebylo zneužito, býti vedena jedinou zasvěcenou osobou. Z povahy věcí plyne, že dokud nedošlo ke zřízení Bankovního úřadu ministerstva financí, který pak u sebe, zcela soustředil provádění devisové politiky státu, mohla intervenční akci ve prospěch naši koruny vedena býti toliko jednou z velkých bank, která měla za hranicemi potřebné styky a byla tram akreditována. Z důvodu toho bula k akci té zvolena ministrem drem Rašínem Živnostenská banka, která pak dostávala příslušné příkazy přímo od něho. Provádějíc tu akci dle daných příkazů pracovala Živnostenská banka v Curychu s peněžními ústavy: ťSchweizerische KreditanstaltŤ a ťSchweizerische BankvereinŤ; kteréž oba jsou ústavy prvotřídními.

Živnostenská banka jest členem bankovního konsorcia pro státní úvěrové operace, které se ustavilo k podnětu ministerstva financí již 7. listopadu 1919. K technickému usnadnění jednáni vládou: funguje 3členný výbor, jehož členy jsou Živnostenská banka jakožto banka vedoucí a mimoto Agrární baroka a Česká banka Union. Usnášení děje se ve schůzích plenárních, jichž se zúčastní všichni členové konsorcia. O státních úvěrových operacích jedná finanční správa vždy s konsorciem zastupovaným zmíněným výborem, nikoliv však se Živnostenskou bankou samotnou jako takovou. Bankovní konsorcium zprostředkuje hlavně umístění pokladničních poukázek. Bankovní provise finanční správou při tom placené celému konsorciu rozděluje toto samo interně mezi jednotlivé členy, z nichž nikomu se strany finanční správy vrtává se větších výhod před ostatními.

Z uvedeného vyplývá, že státní finanční správa někdy nenadržovala a nenadržuje Živnostenské bance.

V Praze dne 18. září 1924.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

V./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

o úvěrové politice Bankovního úřadu (tisk 4748/VII).

Podle svých výkazů (§ 12. statutu) poskytl Bankovní úřad eskontem směnek neb cenných papírů a lombardem celkem tyto úvěry:

Z těchto číslic je patrno, že Bankovní úřad poskytl trhu koncem srpna t. r. o 402 miliony Kč více, než ve stejném období roku loňského z nahradil tak z valné části úvěrem ony státovky, leč ve stelné době na dávku z majetku z volného oběhu byly splaceny. Pokles oběhu státovek v témže období není důsledkem obmezení obchodu úvěrového, nýbrž nastal zmenšením zásoby devis, jež kupující při odběru Bankovnímu úřadu platí. Při tom dlužno uvážiti, že koncem srpna 1923 činily pohledávky na žirovém účtě ještě 2.507 milionů Kč, letos však jen 586 milionů Kč. Zbytek tento souvisí do jisté míry se zmenšením pohledávek ciziny u nás, což vysvětlitelno jest neobyčejnou úvěrovou nouzí ve mnohých státech sousedních, která je tam namnoze daleko citelnější než u nás.

Přihlížeje právě k daným poměrům a potřebám soukromého hospodářství, ulehčil jsem trhu tím, že z výtěžku II. splátky zahraniční půjčky okrouhle 600 milionů Kč proplaceny byly dospívající státní pokladniční poukázky.

Pro příště nelze činiti jiných opatření, než neochvějným sledováním dosavadní politiky udržeti důvěru vlastního obyvatelstva i ciziny ve stabilitu naší měny a zmenšováním rozpočtových výdajů snažiti se o naprostou rovnováhu státního hospodářství a tím o ulehčení trhu ukládacího.

V Praze dne 19. září 1924.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

VI./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Medingera a druhů,

aby se držitelům turů předválečných dluhů dostalo odškodnění za opožděné vyplácení úroků (tisk 4636/XIV).

Podle výslovných rozhodnutí Reparační komise čís. 1572 a 1612 jsou nástupnické státy povinny vypláceti úroky nezajištěného dluhu, pokud dospěly po účinnosti mírových smluv, tudíž po 16. červenci 1920 při dluhu rakouském a po 26. červenci 1921 při dluhu uherském. Tato rozhodnutí Reparační komise, které přísluší provedení hledících sem článků 203 mírové smlouvy St. Germainské a 186 mírové smlouvy Trianonské, došla výrazu v ustanoveni § 4 zákona ze dne 10. července 1922, čís. 250 Sb. z. a n. Podle rozhodnutí Reparační komise ze dne 20. února 1923, čís. 2398 přejímají nástupnické státy úrokové a kapitálové závazky předválečného dluhu zajištěného pokud se staly splatnými 1. července 1919 a později.

Všechna výše zmíněná rozhodnutí Reparační komise učiněná ku provedení mírových smluv stanoví pouze den, od něhož počínajíc nástupnické státy přejímají zúročení a umoření předválečných dluhů. Tento den není však možno ztotožňovati s dobou, kdy skutečně se přikročí k obnově služby předválečných dluhů. V tom směru neukládají mírové smlouvy nástupnickým státům nijakých závazků a nelze z nich tudíž vyvozovati právní nárok majitelů titrů na úroky z prodlení v tom případě, že ke skutečnému vyplácení broků došlo teprve po účinnosti mírových smluv, pokud se týče po splatnosti kuponů, které republika Československá přejímá ke své tíži.

Jak ostatně sám Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích důsledně uznává, nemohou z mírových smluv o sobě býti vyvazovány vůči státu v poměru vnitrostátním nějaké právní nároky. Naopak práva majitelů turů státních předválečných dluhů vůči státu československému mohou býti založena pouze vnitrostátními normami. Pokud jde o obnovení služby státních předválečných dluhů, vydán byl posud pouze výše dotčený zákon čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922 o vyplácení úroků státního předválečného dluhu nezajištěného, částečné provedený - totiž cd do dluhů neslosovatelných - vládním nařízením ze dne 11. prosince 1922, čís. 365 Sb. z. a n. Ani tento zákon nedává majitelům titrů státních předválečných nezajištěných dluhů právního nároku na to, aby úroky, které podle tohoto zákona malí býti vypláceny, byly vyplaceny v určitý den a tím méně již se zpětnou účinností ke dni počátku působnosti mírových smluv.

Jak v interpelaci samé se uznává, jest již z technických důvodů zhola nemožno efektivně obnoviti úrokovou službu ze všech kategorií státních předválečných dluhů zajištěných I nezajištěných, slosovatelných i neslosovatelných a pro všechny majitele zároveň. Jednak sama rozhodnutí Reparační komise, kterých bylo nutno vyčkati, vydána byla teprve za dlouhou dobu po dni pro převzetí dluhu rozhodném, jednak také určitého času vyžaduje provedení zmíněných rozhodnutí normami vnitrostátními.

Pokud jde zvláště o dluh nezajištěný, také tu obnovení úrokové služby může se díti podle povahy věci jen postupně, neboť tury rakouského dluhu byly vládním nařízením ze dne 7. dubna 1921, čís. 151 Sb. z. a n. svolány dříve do úřední úschovy než titry dluhu uherského vládním nařízením ze dne 25. září 1921, čís. 355 Sb. z. a n. a likvidování úroků z dluhopisů jmenovité hodnoty asi 1.500.000.000 K za dobu čtyř let provádí podle vl. nař. čís. 365 Sb. z. a n. z r. 1922, výlučně Ředitelství státního dluhu v Praze za spolupůsobení úředních schovacích míst. Nejméně však může býti činěna finanční správa zodpovědnou za pozdější likvidování úroků z rent převezených z ciziny, ježto uložení papírů v cizině stalo se bud bankou o své újmě nebo na příkaz komitenta a ježto pouze kroky státní správy umožnily nostrifikaci těchto litrů, které by jinak byly zůstaly rakouskými, po případě maďarskými.

Požadavek odškodnění za opožděné vyplacení úroků nectí právně odůvodněn a není odůvodněn ani věcně, neboť na základě zákona čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922 přikročila finanční správa k obnovení úrokové služby nezajištěného dluhu, ač definitivní rozdělení tohoto dluhu podle mírových smluv posud provedeno nebylo, jak naznačuje § 1 citovaného zákona, a poskytuje odškodnění i za takové kupony, které podle mírových smluv by vůbec nebyla povinna převzíti, t. j. za kupony dospělé od 1. března 1919 do účinnosti mírových smluv. Postupné obnovování úrokové služby podle tahu, jde-li o dluhy zajištěné či nezajištěné, slosovatelné či neslosovatelné, a u nezajištěných dluhů podle jednotlivých úředních schovacích míst jest nutnosti naprosto samozřejmou.

Z uvedeného vyplývá pro zodpovědění jednotlivých bodů interpelace:

1. Podle mírových smluv a podle příslušných rozhodnutí Reparační komise jest republiky československé povinna převzíti úrokové a kapitálové závazky předválečného dluhu zajištěného, pokud se staly splatnými 1. července 1919 neb později a dluhu nezajištěného, pokud se staly splatnými po 16. červenci 1920, po případě po 26. červenci 1921. Tato data již byla, pokud se týče budou recipována právními normami československými, které vnitrostátně upraví závazky republiky československé z předválečných dluhů. Z mírových smluv samých nemohou však majitelé litrů tohoto dluhu vůči státu vyvozovati nijakých nároků.

2. Skutečné obnovení úrokové služby teprve po datu pro převzetí dluhu rozhodném a postupné obnovování této služby podle jednotlivých kategorií předválečných dluhů, u nezajištěných dluhů pak podle jednotlivých úředních schovacích míst nezbytně vyplývá z povahy věci a nedá se zabrániti důsledkům z tohoto prakticky jediný možného postupu vyplývajícím.

3. Likvidování úroků z předválečného státního nezajištěného dluhu neslosovatelného, jak jest upravena vládním nařízením ze dne 11. prosince 1922, čís. 365 Sb. z. a n., děje se, postupné podle jednotlivých úředních schovacích míst a to na základě návrhů předkládaných Ředitelstvím státního dluhu a schvalovaných ministerstvem financí. Ředitelství státního dluhu ve svých návrzích přihlíží k tomu, aby byl zachován náležitý poměr mezí jednotlivými obvody. Přihlášky ohledně předválečného dluhu rakouského jsou již vesměs soustředěny u Ředitelství státního dluhu v Praze, které s urychlením ve zvláštním k tomu zřízeném oddělení pracuje a jejich vyřízení. Po ukončení likvidování úroků z rent rakouských, které lze očekávati do konce tohoto roku, přikročí se bez odkladu k likvidování úroků z realit uherských.

4. Návrh zákona o vyplácení úroků z prodlení majitelům titrů předválečných dluhů nebo o jejich odškodnění jiným způsobem nedal by se ani právně ani věcně odůvodniti.

V Praze dne 18. září 1924.

Ministr financi:

Inž. Bečka, v. r.

VII./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Medingera a druhů

o převzetí zajištěných předválečných dluhů Československou republikou (tisk 4635/XV).

Decisí z 20. února 1923, čís. 2398 rozhodla Reparační komise, že nástupnické státy přejímají kapitálové a úrokové závazky z dluhů zajištěných, pokud se staly splatnými 1. července 1919 nebo později. Annex ze dne 13. března 1923, čís. 1733 taxativně uvádí dluhy zajištěné a podíly, kterým mají býti převzaty jednotlivými nástupnickými státy. Příslušná ustanovení mírových smluv, totiž čl. 203 al. 1.) St. Germain a čl. 186 al. 1.) Trianon., jakož i provádějící je rozhodnuti Reparační komise ohledně dluhů zajištěných nepostačí však sama o sobě k tomu, aby státní správa mohla jíž efektivně přikročiti k obnovení úrokové služby z těchto dluhů. K tomu účelu jest tu nezbytně třeba jednak norem vnitrostátních, jednak nikterých opatření, která vyžaduji jednání s ostatními zúčastněnými státy. Běží tu především o vydání spisového materiálu, týkajícího se zajištěných dluhů, vládou rakouskou, pokud se týče maďarskou, a to u všech dluhů republikou Československou ať zcela ať jen částečně převzatých. U těchto posledních bude mimo to nutno zvláštní dohoda mezi dotčenými státy a Do případě i s majiteli titrů o tam, jak po technické stránce rozdělení obligací původně jednotných má býti provedeno. Těmito otázkami Reparační komise se stále zabývá a také mezi jednotlivými zúčastněnými státy prostřednictvím jejich delegátů při Reparační komisi byly již navázány styky za účelem úpravy naznačených otázek, jichž praktické rozřešení jest nezbytnou podmínkou pro skutečné obnovení úrokové a umořovací služby dluhů zajištěných.

Podle výše zmíněného annexu čís. 1733 má republika Československá převzíti 50 různých druhů státního předválečného dluhu zajištěného. Některé finanční příručky (Compas 1924, vydání Hanelovo) uveřejnily již drala o tam, které zajištěné dluhy a jakými podíly jest republika československá povinna převzíti. Vzhledem k obsáhlosti předmětu a k všeobecné přístupností dat mrtvým bodem interpelace vyžadovaných má ministerstvo financí za to, že může upustiti od specifikace naším státem přejímaných zajištěných dluhů a jejich podílů.

Z toho, co výše uvedeno, jest pak patrno, je v dnešním stadiu není posud možno obnoviti službu ani oněch dluhů zajištěných, které přejímáme 100%. Finanční správa učiní však bez odkladu potřebná opatření vnitrostátní, jakmile jednání, která se v této věci již konají, poskytnou předpoklady nezbytné pro obnoveni úrokové i umořovací služby zajištěných dluhů.

V Praze dne 18. září 1924.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

VIII./4902 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

o bezpečnostních opatřeních při zájezdu pěvců P. U. Z. ťBardenŤ do Boru u České Lípy dne 5. a 6. dubna 1924 (tisk 4596/lX).

Okresní správa politická, jako úřad bezpečnostní, jest za zachování veřejného klidu a pořádku ve svém okresu zodpovědna a nařídila-li plníc tento svůj úkol, určitá opatření bezpečnost ní, nelze jí to vytýkati a nelze v tom také spatřovati porušení rovnoprávnosti obyvatelstva. Za stejných předpokladů postupuje politický úřad proti všem spolkům stejně, bez ohledu na národnost.

Pořadatelé měli ostatně právo proti rozhodnutí okresní správy politické odvolati se k nadřízeným úřadům. Neučinili-li toho, neměly nadřízené úřady příčiny věci se zabývati.

V Praze dne 17. září 1924.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

IX./4902.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Marka a soudruhů

ve věci výpomoci postiženým živelními pohromami (tisk 4617/V).

Dle platných předpisu je povinností politických úřadů, aby v případu živelní pohromy zjistily ihned, nečekajíce pokynů nadřízeného úřadu - rozsah škod, způsobených v jích správním obvodu, dále aby uvážily, zda a v jaké míře dány jsou podmínky pro poskytnutí nouzové podpory z prostředků státních a aby podaly pak příslušný návrh. Tuto povinnost podřízené úřady vždy a tudíž též pokud se jedná o květnové i pozdější živelní pohromy tohoto roku, přesně splnily a byla ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem financí ve všech případech, ve kterých jednalo se o záchranu ohrožené hospodářské existence postižených poskytnuta státní podpora.

Pokud jde o povolení slev na dani pozemkové a o poskytnutí úlev při placení daní z důvodů živelních pohrom, poukázalo již ministerstvo financí zvláštním vynesením podřízené úřady, aby se při projednáváni příslušných žádost za odpis nebo slevu daní, při předpisování nových daní a při povolování úlev v placení jak daní tak dávky z majetku, řídily pokyny, jež byly vydány v předešlém roce za účelem zmírnění následků živelních pohrom.

Pokud se jedná o podporu na opravu cest a silnic nemá ministerstvo veřejných prací ve státním rozpočtu zvláštní úvěrové položky, z níž by mohlo povolovati příspěvky na odstranění škod na nestátních silnicích, cestách a mostech. Přes to vyhovuje v mimořádných případech podávaným žádostem a povoluje za souhlasu ministerstva finanční státní příspěvky, avšak jen k opravám komunikací, které mají význam pro široké okolí, hody k opravám silnic a mostů okresních a pokud opravy by byly nad finanční síly okresů.

Poskytování podpor na opravy škod na komunikacích jen místního významu, jako jsou obecní cesty a mosty, musí býti přenecháno zemskému správnímu výboru, po případě příslušnému okresnímu silničnímu výboru a proto se docházející žádosti o podpory na opravy komunikací tohoto druhu postupují zpravidla zemskému správnímu výboru k uděleni podpory ze zemských prostředků.

Škod na úpravách již provedených, kde jde bud o pouhé udržování aneb o provedeni jistých prací doplňovacích, aby poruchám pro budoucnost co nejlépe bylo zabráněno, bylo doposud poměrně máslo hlášeno a lze očekávati, že nebude pro tento účet zapotřebí opatřiti letos zvláštní úvěr, nýbrž, že se vyjde v rámci pro dotyčné úpravy neb regulační akce již státním rozpočtem povolených kreditů.

Ohledně škod na březích aneb břehových hrázích ve tratích, kde úpravy říční nebyly dosud provedeny, hlášeny hlavně škody na řekách východoslovenských, kam vyslalo nyní po odpadnutí vod ministerstvo veřejných prací komisi, která společně se zástupci ministerstva zemědělství vyšetřuje nyní rozsah škod a podá návrhy ve příčině jich odčinění.

I tu lze očekávati dle dosavadních přibližných informaci, že v letošním roce nebude asi nutno, opatřiti zvláštní úvěr a že podaří se opatřiti potřebné částky cestou virementu, v mezích rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Konečně pokud jde o přepravní slevy ve prospěch krajů postižených živelními katastrofami, jsou jednotlivá ředitelství československých státních drah oprávněna poskytovati ve vlastní působnosti 50%ní slevu dovozného pro stavebniny, potraviny, šaty a píci, byly-li živelní pohromou zničeny nebo poškozeny celé osady nebo aspoň značnější jejich část a jsou-li zásilky adresovány na pomocné výboru, obecní, okresní nebo politické úřady. Než i při menších pohromách povoluje ministerstvo železnic přiměřené tarifní výhody přihlížejíc vždy pečlivě ke všem zvláštním okolnostem jednotlivých konkrétních případů.

V Praze dne 9. října 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.