Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Překlad.

4669.

Návrh

poslanců dra Holitschera, Deutschové, Tauba a druhů,

aby byl vydán zákon o prodeji alkoholových nápojů v drobném a jejich výčepu.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...............

jímž se upravuje prodej alkoholových nápojů v drobném a jejich výčep.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Velkoobchod s alkoholovými nápoji jest svobodná živnost.

Obchod s alkoholovými nápoji v drobném a jejich výčep jest vázán úřední koncesí. Obchodem v drobném jest, když množství pálených lihových nápojů prodané najednou témuž zákazníkovi, nepřesahuje 20 litrů a kvašených nápojů (piva, vína, šumivého vína, ovocného vína, moštu) 100 litrů.

Velkoobchod s lihovými nápoji a prodej v drobném jest svobodná živnost, jejich výčep jest však rovněž vázán úřední koncesí. Nealkoholovými (lihuprostými) nápoji jest rozuměti všechny nápoje, které neobsahují přes 0,5 objemových procent alkoholu.

§ 2.

Výrobci nebo velkoobchodníkovi s alkoholovými nápoji nebo ve spojení s jinými obchody v drobném se zakazuje prodej alkoholových nápojů v drobném a jejich výčep.

Smlouvy, že od jednoho nebo několika výrobců nebo velkoobchodníků bude odbírána veškerá potřeba alkoholových nápojů, nebo část již určená nebo která teprve určena bude, jsou neplatné. Smlouvy nebo úmluvy, které snad byly uzavřeny ve spojení s těmito smlouvami, i když to snad jsou jen vedlejší ustanovení, jsou platné, pokud nejsou zakázané samy o sobě.

§ 3.

Koncese k obchodu s alkoholovými nápoji v drobném nebo k jejích výčepu se uděluje na dobu nejvýše 20 let. Po uplynutí doby, na niž byla koncese udělena, oprávnění zaniká.

Oprávnění k prodeji alkoholových nápojů v drobném nebo k jejích výčepu platná již v době, kdy tento zákon počne účinkovati, zanikají, jestliže již trvala aspoň 10 let před tímto dnem, nebo byla-li udělena po 1. lednu 1924, v 10 letech, jinak v 20 letech počítaje od doby, kdy tento zákon počne účinkovati.

Radikovaná oprávnění zanikají rovněž 10 let po dni, kdy tento zákon počne účinkovati, avšak obec zaplatí poslednímu vlastníku náhradu. Předpisy o ustanovení této náhrady budou vydány nařízením.

Koncese k prodeji alkoholových nápojů v drobném, nebo jejich výčepu v nádražních restauracích zanikají 3 měsíce po dni, kily tento zákon počne účinkovati a nebudou více uděleny.

§ 4.

Obchod s alkoholovými nápoji v drobném a jeho výčep musí majetník koncese vykonávati osobně. Je-li majetníkem koncese právnická osoba, musí koncesí vykonávati osoba oprávněná k zastupování.

Pronajmouti tuto živnost nebo dáti ji vykonávati zástupcem nebo převésti ji jednáním mezi živými nebo dědictvím není možno. Postihla-li majetníka živnosti invalidita, může živnostenský úřad I. stolice připustiti, aby živnost byla pronajata, nebo vykonávána zástupcem, kdyby zánikem živnostenského podniku byla ohrožena výživa majetníka živností a osob, jež jest podle zákona povinen živiti. Rovněž tak může živnostenský úřad I. stolice po smrtí majetníka koncese na pouhé oznámení dovoliti, aby se na dobu vdovství, nebo než potomci stanou se dospělými, provozovala živnost dále na účet vdovy nebo nedospělých, k dědictví oprávněných potomků, kdyby odepřením dalšího provozu živnosti byla ohrožena jejích výživa. Bylo-li manželství rozvedeno nebo rozloučeno vinou vdovy, nemá nároku na další provozování živností.

§ 5.

Nové koncese k provozování obchodu s alkoholovými nápoji v drobném nebo k jejích výčepu nebo propadlé koncese smějí býti jen tehdy udělený, nebo znovu uděleny, jestliže počet koncesí provozovaných v obcích není větší než v poměru 1 ku 500 obyvatelů v městech přes 10,000 obyvatelů a 1 ku 400 v menších obcích.

Zanikne-li koncese před uplynutím doby, na níž byla udělena, tím, že se jí majetník živnosti zřekne, nebo jeho smrtí, úředním zákazem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, lze jí opět uděliti - je-li to vůbec přípustné - jen na zabývající část původní doby koncese.

§ 6.

Za 10 let po tom, co tento zákon nabyl účinností, rozhodne obyvatelstvo každé obce, zda a v jaké míře se v ní mají dále udělovati koncese pro obchod s alkoholovými nápoji v drobném a jejich výčep a kolik koncesí vůbec přípustných padle klíče obyvatelstva (§ 5) se má dále uděliti. Toto rozhodnutí se stane hlasováním všech občanů, kteří mají v oné obci aktivní volební právo. Hlasování provede okresní politický úřad. Náklady budou hrazeny z výnosu povolovacích poplatků (§§ 9 a 11) a z výnosu obchodu s alkoholovými nápoji a jejích výčepu (§ 8) provozovaného obcí. Hlasovati není nikdo nucen; hlasuje se úředními hlasovacími lístky; hlasování jest tajné a platné bez zřetele k počtu odevzdaných hlasů.

Hlasovati se dává o těchto otázkách:

1. Mají býti uděleny všechny koncese přípustné podle klíče obyvatelstva v §u 5?

2. Má býti počet koncesí, které mají býti uděleny, menší o 25%, 50% nebo 75%, než by bylo přípustné podle § 5?

3. Nemají jíž býti udělovány vůbec žádné koncese?

Aby bylo lze přivoditi změnu poměru, jaký je v době hlasování, musí aspoň 55% všech odevzdaných hlasů žádati změny. Hlasy, odevzdané pro větší změnu, nedosáhnou-li 55%, připočtou se k hlasům odevzdaným pro zapěnu menší.

Hlasování se opakují v 10letých obdobích.

Bude-li aspoň 55% odevzdaných hlasů žádati, aby všechny koncese platné v době hlasování propadly, zaniknou koncese provozované obcí nebo obecně prospěšnými společnostmi do roka, koncese udělené fysickým osobám v 10 letech po hlasování, jestliže doba, na niž byla udělena koncese, jíž sama o sobě neuplynula dříve podle §u 3 tohoto zákona.

Živnostenský úřad I. stolice jest odpovědný za provedení výsledku hlasování lidu.

§ 7.

Na udělení koncesí, které jsou přípustné podle výsledku hlasování lidu, přísluší obci přednostní právo. Živnostenský úřad I. stolice vyzve tedy obec, ustanoviv lhůtu nejméně 3 měsíců, aby oznámila, chce-li užíti tohoto svého přednostního práva. Zřekne-li se obec svého přednostního práva, nebo v této lhůtě zprávy nepodá, živnostenský úřad I. stolice zadá koncese veřejnou soutěží. Soutěž se vyhlásí způsobem v místě obvyklým, při čemž jest ustanoviti 30denní lhůtu k podání námitek. K vyšetření námitek proti udělení koncesí jsou oprávněny obce, sousedé provozoven, veřejné a soukromé ústavy sociální péče, školní správy, spolky potírající alkohol a spolky vzdělávací, lidové a dělnické titulky. Námitky jest podati u živnostenského úřadu I. stolice, který o nich rozhodne, a úřadům, korporacím nebo osobám, které podaly námitky, dodá písemný nález opatřený důvody. Proti tomuto nálezu není zvláštního právního prostředku.

Uchází-li se o rozepsané koncese ťobecně prospěšná společnostŤ, která se zaváže, že zbytek zisku z výčepu a prodeje alkoholu odevzdá po srážce obchodních výdajů a přiměřeném zúročení jistiny a provozovacího kapitálu k účelům uvedeným v § 8 a že se pří svém hospodaření podrobí dozoru obce, budiž ji dána přednost před ostatními uchazeči. Zásady a podmínky, za nichž se mohou takovéto společností tvořiti a býti uznány, budou ustanoveny nařízením. Udělení koncese se veřejně vyhlásí. Proti tomuto udělení se mohou sbory, úřady a osoby vyjmenované v 1. odstavci tohoto paragrafu odvolati do 30 dnů počínaje ode dne vyhlášky k živnostenskému úřadu II. stolice a proti rozhodnutí tohoto úřadu ve lhůtě 30 dnů od dodání odvolání k ministerstvu vnitra.

§ 8.

Obec nebo obecně prospěšná společnost, které obchodují s alkoholovými nápoji v drobném nebo mají jejích výčep, jsou vázány ustanoveními tohoto zákona. Zvláště nesmějí podniky pronajmouti, nýbrž musí je provozovati ve vlastní režii svými zřízenci. Zřízenci musí míti pevný plat a nesmí míti zájmu na zisku provisemi, podílem na zisku, remuneracemi, řídícími se podle hospodářských výsledků závodu nebo jiným způsobem.

Celého čistého výtěžku vyplývajícího z prodeje alkoholových nápojů v drobném nebo jejích výčepu se použije po srážce úroků a splátky investované jistiny a po srážce provozovacích nákladů na potírání alkoholismu, na zřízení a udržování abstinentních lidových domů a jídelen, veřejných knihoven, Lázní, hřišť a cvičišť a k vyplácení náhrad za radikované koncese. Dohled nad tím provádí politický úřad I. stolice.

§ 9.

Fysická osoba může dostati a provozovati jen jednu koncesí, Obce a obecně prospěšné společnosti smějí provozovati koncesí několik, také všechny, které budou v obci uděleny. Obecně prospěšné společnosti mohou rozšířiti svůj obor působnosti také na několik obcí.

§ 10.

Za udělení koncese k prodeji alkoholových nápojů v drobném nebo jejich výčepu jest zapraviti poplatek, jehož výše bude vrčena nařízením. Od tohoto poplatku jsou osvobozeny jen obce, které získají koncese. Poplatek přísluší obcí, která ho použije podle § 8 tohoto zákona.

§ 11.

Ustanovení tohoto zákona platí také pro stáčení piva do láhví po živnostensku, k prodeji piva v Lahvích, jež jest pokládati za obchod v drobném podle tohoto zákona. Piva v lahvích nesmějí prodávati zvláště výrobci a velkoobchodníci s alkoholovými nápoji ani ve spojení s jinými obchody v drobném.

§ 12.

Obchod v drobném s bonbony obsahujícími likéry a jiným cukrovím obsahujícím alkohol jest vázán koncesí, za jejíž udělení jest zaplatiti poplatek, který bude stanoven nařízením. Poplatek přísluší obci, která ho použije podle § 8 tohoto zákona. Koncese se udělují na dobu 20 let. Nezapočítávají se do počtu koncesí přípustných podle klíče obyvatelstva v §u 5. Jestliže se při hlasováni podle §u 6 odpoví na třetí otázku kladně, propadají i tyto koncese a nesmí býti více obnoveny.

Obchod v drobném s likérovými bonbony a jiným cukrovím obsahujícím alkohol lze provozovati s jiným obchodem v drobném (cukrářstvím, obchodem se smíšeným zbožím a pod.). Ale obchodníci jsou povinní zboží obsahující alkohol chovati odděleně a zřetelně je označiti jako zboží obsahující alkohol. Prodej tohoto zboží mladistvým osobám do dokonaného 18. roku věku se zakazuje a trestá jako přestupek živnostenského řádu.

§ 13.

Předpisy živnostenského řádu ve znění vyhlášky ministerstva obchodu ze dne 16. srpna 1907, č. 191 ř. z., dále zákona ze dne 12. dubna 1907, č. 210 ř. z. a nařízení vydaných na základě živnostenského řádu, která se příčí ustanovením tohoto zákona, se ruší.

§ 14.

Tento zákon nabývá účinnosti tři měsíce po svém vyhlášení.

Provedením jeho se pověřuje ministr vnitra po dohodě s ministrem obchodu a ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy.

Důvodová zpráva.

Zhoubné účinky alkoholismu a pijáckých zvyků na tělesné, duševní a mravní blaho národů vyžadují ve stále stoupající míře pozorností a péče vlád a lidových zastupitelstev. Jest sice správné, že spotřeba alkoholových nápojů v absolutních množstvích ještě nikde nedosáhla oné výše, jaká byla před válkou; přes to však nyní nebezpečí hrozí mnohem více, poněvadž obyvatelstvo bylo všude válkou, jejími účinky a následky podstatně poškozeno na těle, na duši i na mravech, poněvadž mládež béře účast na požitku alkoholu způsobem, který vzbuzuje obavy, poněvadž rozvrat hospodářských a sociálních poměrů činí lidový organismus daleko citlivější a potomstvo jest mimořádné ohroženo. Tuberkulosy a pohlavních nemocí, obou nejnebezpečnějších morů přítomnosti, nelze vůbec potírati s úspěchem, nebude-li se zároveň vésti boj proti pijáckým nemravům.

Pro střední Evropu se však k tomu druží ještě jiný, velmi závažný moment. Spojené Státy Severoamerické se osvobodily od alkoholu; v krátké době bude je následovati Kanada a Mexiko. Na severu Evropy jsou jíž na cestě ke státnímu zákazu, Finsko jej jíž má, ani ne v desíti letech se uskuteční ve Švédsku a Norvéžsku, Dánsko zavádí nyní určovací právo obcí, které bylo vždy prvním stupínkem k zákazu, věří-li někdo, že se Amerika od zákazu opět odvrátí, je to hrubý omyl, naopak, zákaz se provádí rok od roku přísněji a s větším úspěchem. Znamená to, že hospodářská převaha Ameriky mimořádně stoupá, že soutěž s ní bude stále těžší. Podnikatelstvo a dělnictvo americké, avšak také skandinávské, budou proti našemu tím, že se osvobodí od alkoholu, v takové převaze, že beztoho hrozící rozpadnutí střední Evropy, jež lze snad jíž ztěží odvrátiti, bude činiti strašlivé pokroky.

Právě v tomto posledním, nejhorším nebezpečí jest nejsilnější popud, aby se ihned sáhlo ke všem prostředkům, které i u nás mohou vésti k osvobození národů od alkoholu.

Především jde o osvětovou práci; jest nezbytná a musí předcházeti všechna zákonodárná opatření, neboť jen při dostatečné úpravě mohou zákony míti očekávaný účinek. Do rámce osvětové činnosti náleží také soustavné vyučování proti alkoholu, které jest bohužel u nás stále ještě zanedbáváno od obecné školy až do škol vysokých; každý Amerikán to potvrdí, že zavésti zákaz jednolitou vůlí tak převážné většiny národa, bylo možno jen proto, že sémě k tomu zasela škola. Proto by se také v našem státě měla vyučovací správa podrobněji zabývati tímto problémem.

Osvětová činnost a poučování mohou však působiti jen do určitých mezí, za ně pik již selhávají. Také ve státech, které již jsou nebo byly zralé pro zákaz, se nepodaří, aby učinily z více než 10% obyvatelstva abstinenty; jest vyloučeno, aby alkoholismus mohl býti vymýcen jedině osvětovou činností. Proto skoro všechny státy přešly k tomu, že požívání alkoholu upravují a omezují zákony.

Jistě nikde již není výčep a prodej alkoholových nápojů úplně volný, právě tak, jako lest všude zavedeno nucené povolování k výčepu a zpravidla také k prodeji v drobném lest třeba úředního povolení. Užívá se ho k tomu, aby se jednak udržoval počet výčepů v určitých, obyčejně ovšem příliš daleko vedených mezích a jednak aby se dozíralo na mravní a hospodářské vlastnosti hostinských. Že se všude uděluje příliš mnoho povolení, pochází zvláště toho, že stát a obce samu velikou měrou mají na odbytu alkoholu hospodářský zájem, takže pro výtěžek z dávek z alkoholu nedbají zdravotních a mravních hledisek. Dále byrokratismus, protekce a staré nešvary vykonávají svůj zhoubný vliv.

Vedle toho dějí se pokusy omezením výčepní doby, zákazem čepování o nedělích, sobotách, výplatných dnech; podávání alkoholových nápojů pijákům, nežalovatelností dluhů za pití atp., čeliti více nebezpečí alkoholismu. Ve starém Rakousku byl pijácký zákon ze dne 23. června 1881, který již dávno byl uznán za nepostačující; do roku 1908 byly podány ne méně než 3 iniciativní návrhy a 4 vládní návrhy na nový zákon proti opilství, které však nebyly vyřízeny; poslední vládní návrh z r. 1908, jímž měly mýti vydány ťpředpisy k zamezení opilstvíŤ, dostal se sice až do výboru, avšak nebyl již přijat; opatření, která v něm byla ustanovena, byla ovšem naprosto nepostačitelná (srovnej Holitscher ťVládní návrh zákona proti opilstvíŤ, Kampf, ročník II., sešit 5, str. 221 a násl.).

Udál se také pokus snížiti spotřebu alkoholových nápojů jejich vysokým zdaněním a tak potírati alkoholismus. Všude, kde má býti zvýšena daň z piva nebo kořalky, vždy se praví v důvodech, které přednášejí ministrově financí, že se tím má také potírati opilství. Ve skutečnosti jest však tento účinek vždy sotva patrný a velmi rychle přejde; vlády se ovšem chrání, aby tento požitek zdražily tak daleko, aby působil prohibičně, poněvadž by se poté nedosáhlo skutečného jejích účelu, vzrůstu státních příjmů.

Poněvadž se všechny tyto konejšivé prostředky ukázaly neúčinnými, velmi mnoho států, mezi nimi zvláště ty, které cítily, že jsou nejvíce ohroženy stoupající záplavou alkoholu, v nichž však také osvětová činnost mezi lidovými vrstvami byla nejpokročilejší - co zvláště zasluhuje zdůraznění - kde demokratický duch vládne ve vládě a správě - sáhly k účinnějším a říznějším opatřením; jsou to: vymýcení soukromého zájmu na výčepu alkoholu, určovací právo obcí, státní zákaz.

Tento jest ovšem nejúčinnější a nejjistější. Stát zakazuje výrobu, dovoz a odbyt všech alkoholových nápojů. Naprostý zákaz jest ve Spojených Státech Severoamerických, Finsku a na Islandě. Nový Fundland jest ťsuchýŤ; z devíti provincií kanadských jest sedm suchých, jen dvě ještě ponechávají obchod s alkoholem (Quebec a Britská Kolumbie). Ve velké části provincii Mexických jest již alkohol zakázán. V latinských státech jihoamerických jest již velmi silné hnutí pra zavedení zákazu. V Egyptě byla podána králi a vládě prosba s nesčetnými podpisy, v níž se žádalo o zavedení státního zákazu. V Rusku byl alkohol carským úkazem na počátku války úplně zakázán, což také přejala sovětská vláda. Nyní podle zprávy Krasinovy jest výroba a dovoz kořalky přísně zakázán, víno a pivo jsou však dovoleny.

Státní zákaz předpokládá však daleko pokročilé vzdělání; u nás by nebyl pochopen a proto by byl nepřetržitě přestupován; podloudnictví a tajné pálení kořalky kvetly by přes všechny tresty. V Americe a ve Finsku bylo bojováno proti alkoholu přes 100 let se vší silou, tam byla půda připravena, což u nás ještě daleko není.

Dále musí býti pamatováno také na to, že u nás jsou spojeny s výrobou a odbytem alkoholových nápojů velmi silné hospodářské zájmy a to nejen velkokapitálu, nýbrž i širokých vrstev obyvatelstva. I když se potlačením požitku alkoholu zvýší kupní síla obyvatelstva, stoupne odbyt užitečnějšího zboží a osvětových statků, takže konečný výsledek bude nesmírně příznivý a pro národní hospodářství užitečný, přece by při náhlé a předčasné přeměně došlo k závadám a potížím. Proto jest tedy třeba teprve pomalého a ponenáhlého odpoutání, postiženým se musí poskytnouti čas, aby si našli jiné výdělečné odvětví. Pak také bude u nás doba zralá pro státní zákaz.

Konečně hostinec, který v 95% případů není nic jiného než dům, kde se pije, má u nás ve společenských zvycích národa významný úkol, který pra tuto chvíli lze těžko nahraditi, jak o tom ještě bude pojednáno. Proto také musíme prozatím odmítnouti myšlenku státního zákazu.

Bylo sice již uvažováno o návrhu, aby stát zakázal prodej kořalky; po této stránce jsou nám příkladem Norvéžsko a Belgie, kde jest zakázán výčep nápojů, obsahujících přes 12 nebo 14 objemových procent alkoholu; také v Rusku, jak jíž byla učiněna zmínka, jest kořalka zakázána. Tato myšlenka se nedá jen tak beze všeho odmítnouti, neboť potřeba stále ještě vyžadující alkoholu, dala by se poté ještě vždy upokojiti vínem a pivem, hospodářské zájmy věnované výrobě kořalky nejsou příliš velké a hostinec mohl by zatím ještě trvati dále. Avšak také zde a právě zde bylo by očekávati nepřetržité přestupování zákazu a ve výčepech by byly vedle piva nebo v pivě tajně nalévány kořalky a účinný dohled byl by téměř vyloučen. A zákaz kořalky má vždy třídní ráz; bohatí mohou se vždy opojiti pivem a vínem a za drahé peníze si opatřiti likéry a pod., postiženi tím budou téměř výlučně nemajetní.

Ve Švédsku učinili nejprve pokus, aby omezili velkou spotřebu kořalky, jež vzbuzovala obavu, tím, že monopolisovali výčep a odevzdali jej obecně prospěšným společnostem, jimž bylo povoleno čepovati v určitém malém počtu výčepů ve městě. Čistý výtěžek, přesahující 5% zúročení vloženého kapitálu připadá okresním správám, které ho mají použíti na sociální účely. Soustava, která nese jméno města Gotenburgu, v němž se jí po prvé použilo, jest mnoho potírána, má ovšem mnohé předností, avšak nepostačuje. Ve Štokholmu musila býti doplněna také tím, že každý, kdo si chce koupiti kořalku, musí si koupiti lístek, který jej opravňuje k odběru 4 litrů kořalky měsíčně. Tato soustava pojmenovaná po dru Brattovi skutečně způsobila úbytek spotřeby kořalky, přes to však naprosto nepostačuje požadavkům švédských přátel střízlivosti, což jíž vysvítá z toho, že se při hlasování lidu v r. 1922 téměř polovina obyvatelstva vyslovila pro státní zákaz.

U nás by měla soustava Gotenburgská význam nanejvýš tehdy, kdyby se vztahovala nejen na kořalku, nýbrž i na všechny alkoholové nápoje; avšak to by byla spojeno s tak nepřekonatelnými potížemi při vykupování koncesí atd., že se již proto nemohlo mysliti na její zavedení.

Vedle soustavy Gotenburgské mají však ve Švédsku a zvláště ve venkovských okresích místní volbu, která tam byla zavedena po americkém vzoru již před desítiletími; tím se stal švédský venkov (a také norvéžský) skutečně ťsuchýmŤ. Záleží v tom, že obyvatelům obce, okresu nebo obvodu (ve Škotsku na příklad hrabství), nebo městské čtvrti přísluší právo, aby hlasováním rozhodly, je-li v obvodu, o nějž jde, přípustný výčep a prodej alkoholu (nehledě ovšem k lékárnám na lékařský předpis), či nikoliv. Takovýmito hlasováními se stalo na příklad ve Spojených Státech Severoamerických, Kanadě, Skandinavii mnoho obcí, ba celé obvody suchými, dříve ještě než byl alkohol zakázán zákonem pro celý stát.

Místní volba, také místní veto zvaná, byla poněkud v změněném způsobě jako určovací právo obcí uznána v posledních létech za nejlepší, nejúspornější, nejbezvadnější a nejdemokratičtější methodu k vytlačení alkoholismu se všemi jeho účinky. Byla proto zvolena za základ tohoto návrhu zákona.

Jakými prostředky má nyní určovací právo obcí dosíci svého účelu?

Prvním účinkem má býti dalekosáhlé zmenšení počtu výčepů a prodejen alkoholu.

Ovšem úbytek počtu výčepů neznamená ještě naprosto zároveň také úbytek spotřeby alkoholu, při nejmenším nemusí postupovati souběžně; jest jasné, že se v moderním pivním paláci spotřebuje více alkoholů, než v nějakém tuctu drobných krčem. Přes to však jest naléhavě třeba, aby se nynější nesmírně velký počet výčepů a prodejen zmenšil. Ve většině zvláště menších obcí připadá již na 80-100 hlav jeden výčep, do toho však nejsou počítány obchody s pivem v lahvích a obchody, v nichž se kořalka, rum, víno, prodává v ťuzavřených nádobáchŤ; uvážíme-li, že ženy průměrně spotřebují méně a odečteme-li děti, starce a nemocné, musíme přijití k číslu, že asi 30-40 mužů musí vydržovati jeden hostinec. Vedlo to k tomu, že se návštěva hostinců a požívání alkoholu s tím spojené staly občanskou povinností a humánním činem (ťhostinský chce před také žítiŤ), a že se spolkový život přizpůsobil těmto poměrům. Zábavy jsou pořádány proto, aby měl hostinský nějaký obchod atd. Drobný hostinský jest mnohem více závislý na pití svých hostů, než velký restauratér, který vydělá na jídlech, a svým osobním poměrem k hostům často podporuje pijáctví. Také on jest příliš často závislý na sládkovi a tím nucen rozmnožovati odbyt všemi prostředky; vykonává tedy vliv a jest sám na překážku odvratu od alkoholu, přechodu k požívání lihuprostých nápojů. Ze všech těchto důvodů se musí každá úspěšná reforma, začíti zmenšením povolení k výčepu.

Mimo to však a to jest snad nejdůležitějším úkolem této reformy, aby celý náš veřejný a společenský život vyvedla z hostince, s nímž jest v daleko větší míře spjat než u anglosaských a nordických národů, avšak i u národů románských. Nikdy se nepodaří osvoboditi lidi od alkoholu, pokud se politický, odborový, společenský a spolkový život bude vésti v hostinci a pro nedostatek jiných místností, kde by se ubytoval, se vésti musí. Vždyť se přece i přednášky proti alkoholismu konají u stolu s pivem! Teprve všimneme-li, si, že jiní národové, kteří naprosto nejsou abstinenty, nýbrž píjí velmi řádně, nikdy se neshromažďují k zasedáním a schůzím, ke hře a tanci a spolkové činností v hostinci, nýbrž v lidových domech, domech strany nebo obecních, které jsou samozřejmě vedeny úplně abstinentě; poznáme, kde třeba započíti; život národa musí býti vysvobozen z tohoto proniknutí hostincem zamořeným alkoholem. Tyto lidové domy a útulky chybí nám téměř úplně; těch několik, které máme ve větších městech, jest vybudováno na výčepu alkoholu, mohou jen jím býti udržovány, opět jest zde povinností hodně píti, aby mohly býti zaplaceny úroky z dluhů. Obrat může zde však nastati jen tehdy, jestliže se počet výčepů zmenší; tím se uvolní vhodné místnosti a opatří se peníze na zřizování lidových domů. Toho všeho lze dosíci způsobem navrženým v tomto návrhu.

Tento návrh předpokládá pronikavou změnu zákonodárství o povolování výčepů, jak jest ustanoveno živnostenským řádem. První podmínkou jest, aby koncese nabyly více udělovány jako dosud na neomezenou dobu, nýbrž jen na určitou lhůtu, ne příliš dlouhou; po jejím uplynutí se musí žádati o nové udělení. Nyní máme takový stav, že koncese, která byla jednou udělena, nikdy více nezmizí. I když se jí nepoužívá, zůstává nedotknutelným majetkem rodiny, v níž trvá; pronajímají ji, prodávají, dědí, propůjčují, přechází s jedné budovy na druhou. Že by nějaká hostinská koncese zanikla, jest mimořádné řídká událost. Tento stav jest nezdravý a klamný, původně nebyl ani zámyslem zákonodárcovým, vytvořil se však liknavostí a pohodlností úřadů, které přivřely i obě oči, jestliže velký pivovar získal tucet koncesí, zlořád, který byl napraven teprve před nepříliš dlouhodobou.

V Anglii lze každé povolení odníti rok jak rok, podle skotského zákona o výčepu lihovin platí povolení 8 let. V tomto návrhu bylo navrženo jako nejvyšší míra doba 20 let, poněvadž lze míti za to, že peníze vložené do podniku nebo do obchodu se nejdéle za 20 let umořily; zpravidla by stačila kratší doba.

Po 20 letech zaniká koncese ve všech případech; ať již jest vlastníkem soukromá osoba nebo společnost nebo obec. Musí se žádati o nové udělení koncese. Nebude-li udělena, nevzniká z toho žádný nárok na náhradu, bude-li udělena; musí býti znovu zaplacen poplatek za udělení (§ 9). Vzdá-li se vlastník koncese před uplynutím 20 let nebo zemře-li, koncese zaniká; nikdo jiný nemá na ni nároku, nelze ji také převésti nebo vykonávati zástupcem; jen kdyby, případě smrti nebo trvalé invalidity vlastníkovy byla ohrožena hospodářská existence ženy, nebo vdovy nebo sirotků, lze koncesi provozovati, je-li toho třeba, také zástupcem, dokud neuplyne 20 let.

Na základě těchto zákonných ustanovení musily by všechny nyní jíž využité koncese a koncese provozované nejméně 20 let, propadnouti ihned po té, kdy tento zákon nabude účinností; byla by to krutost, jíž se musíme vyvarovati; děje se to tím, že všechny koncese provozované podle § 3 návrhu aspoň 10 let, budou trvati ještě dalších 10 let a pak propadnou; koncese udělené 10 lét a v kratší lhůtě budou platiti ještě 20 let. Poněvadž největší část všech dnes platných výčepnických koncesí trvá déle než 10 lét, nastane za 10 let po té, kdy tento zákon nabude účinnosti, docela nový stav; to bude vhodná chvíle, aby se zavedla nová soustava.

Stane se to tím způsobem, že se neudělí více všech nynějších povolení znovu; nýbrž jen určitý zlomek. Počet výčepů a prodejen alkoholových nápojů bude třeba uvésti v určitý poměr k počtů obyvatelstva, jak se to již také stalo jinde; tak v Holandsku, kde podle počtu obyvatelstva v obci připadá na 250 až 500 hlav jeden výsep; v Polsku jest ustanoven jeden výčep na 2000 hlav; ve Škotsku připadá jedna prodejna na 1000 lidí ve městě a 500 na venkově. Ostatně tento záměr se již vynořil také u nás a máme dokonce ministerské nařízení, v němž se přepisuje, že se při udělování koncesí má přihlížeti k takovémuto poměru; nesměla by se zde ovšem vůbec nikdy a nikde uděliti nová koncese; poněvadž poměr jest všude daleko překročen, proto se nikdo o toto nařízení nestará; naopak se bude jako před tím vyhovovati přes nesmyslně veliký počet koncesí téměř každé žádosti o novou.

Klíč zvolený v návrhu 1 ku 500 obyvatelů ve městech nad 1000 obyvatelů a 1 ku 400 v menších místech, není jistě dalekosáhlý. Pro malé město se 4000 obyvateli, postačí naprosto 10 výčepů a prodejen alkoholu, zvláště bude-li míti veřejný lidový dům se shromažďovacími místnostmi se zasedacími síněmi a čítárnami, který bez toho uspokojí potřebu společenského života, spolkové činností a četby.

Musíme na tom trvati, aby i prodej alkoholových nápojů, tedy obchody s pivem v lahvích, obchody s vínem a likéry, podléhaly koncesi a byly zahrnuty do poměrného čísla, poněvadž jinak bude účel reformy zmařen. Velká část prodejů lahvového piva se změnila v pokoutní krčmy a právě tak jsou bez ostychu přestupována platná ustanovení pro obchod s lihovými nápoji v uzavřených nádobách. Nezbytné nutné jest také, aby alkoholové nápoje nebyly více nabízeny v kupeckých obchodech, krámech, skladech konsumních spolků; právě tím se podporuje požívání alkoholů a zanáší do rodiny, právě zde se nabádá k pití. Konsumní spolky mají svým zákazníkům obstarávati užitečnější a potřebnější zboží, příčí se to jejich úkolu, jestliže obchodují s alkoholem.

Na tomto místě budiž poukázáno, že tyto požadavky právě tak jako mnohé jiné, které jsou uplatňovány v tomto návrhu, souhlasí s přáními organisací hostinských. I oni žádají, aby prodej vína a piva v lahvích, prodej pálených nápojů v lahvích, plnění piva do lahví, podléhalo koncesi, žádají zavedení poměrného čísla, ponenáhlého zrušeni přebytečných koncesí, potírají zlořád pronájmů, převodu koncesí, trvají na tom, aby povolení k výčepu vykonával vlastník, tedy vesměs požadavky, které se shodují s požadavky tohoto návrhu zákona. Že zdánliví nepřátelé mají tytéž požadavky, pochází z toho, že úmysly návrhu nikterak nesměřují proti hostinci a proti hostinskému stavu, nýbrž proti nynějšímu zlořádu, že se hostinec stal domem pro pití a nesmyslná konkurence a závislost na alkoholovém kapitálu nutí hostinského, aby pijácké zvyky a hýřivost podporoval všemi prostředky zvláště spojuje je s pochybnými požitky jiného druhu. Bude-li jen málo hostinců, budou jiného druhu a budou také jinak řízeny.

V jednom bodu se ovšem liší návrh podstatně od požadavků hostinských; oni chtějí vyloučiti obce z osob oprávněných k dosažení koncese, návrh chce právě naopak obec dosaditi na první místo jako koncesionáře, také jen ona má býti oprávněna nabýti více než jednu koncesi. Zavedením poměrného čísla, - které lze, jak ještě později bude probráno, ještě dále zmenšiti - klesne počet výčepů a prodejen na jednu třetinu a ještě níže. Která z platných povolení mají býti povolena znovu a jakým způsobem budou znovu udělena? Jest jisto, že provozování zbylých koncesí bude dobrým obchodem, proto jest naprosto správné a sociální, aby výtěžek neplynul pouze soukromému zájmu, nýbrž aby se zabezpečil především veškerenstvu. Proto se dostane obcím přednostního práva, musí býti nejprve dotázány, chtějí-li získati povolení a jestliže budou souhlasiti, musí jím býti uděleno. Musíme doufati a usilovati, aby obce pokud možno v největší míře používaly svého práva. Ovšem, bude, to spojeno s podmínkami, především, že povolení budou vykonávati samy, že ho nepronajmou, poněvadž by se tím účel, o nějž se usiluje, opět zmařil, provoz musí býti veden zřízenci, kteří budou míti pevný plat; tantiemy, procenta a jiné druhy podílu na zisku, kdyby se považovaly za účelné, nesmějí se nikdy týkati výnosu z výčepu alkoholu nebo jeho prodeje, nýbrž jen zisku z pokrmů a lihuprostých nápojů; na odbytu alkoholu nemá míti nikdo osobního zájmu, aby k tomu nepovzbuzoval. Obce převezmou dále závazek, že veškerý čistý výtěžek vyplývající z alkoholu věnují výhradně na takové účely, které přivodí snížení spotřeby alkoholu a tím povznesení lidového zdraví, mravnosti a vzdělání. Toho je nezbytně třeba jíž proto, poněvadž by se jinak z obcí stali činitelé mající zájem na alkoholu a snažili aby se zvýšiti jeho spotřebu; velmi brzy by finanční komise posuzovaly alkohol jako cenný pramen příjmů a pití by bylo měřítkem místního vlastenectví; tomu se musí pro všechny případy zabrániti.

Zkušenosti nabyté ve Švédsku a Švýcarsku nás poučují, že i ustanovení, že se má čistého výtěžku z alkoholu použíti na dobročinné účely, chová v sobě zárodky nebezpečí. Úřady se brzy učí všechny možné zjevy líčiti jako účinek alkoholu a částky potřebné na jeho potírání účtovati na účet alkoholu, mezi tím výdaje, které náležejí mezí sociální povinností obcí a musily by býti ve všech případech zaplaceny, tak na příklad vydržování ústavů pro blbé, pomocných tříd a pod. Proto musí býti účely, na něž se smí vynaložiti výtěžek z alkoholu, zcela přesně v duchu zákona vyznačeny v nařízení. Jest jimi rozuměti stavby a udržování lidových domů, abstinentních jídelen, knihoven a čítáren. Jestliže vymezíme pojem tak úzce, pak ani úbytek spotřeby alkoholu a výtěžku nezpůsobí poruch; naopak, jestliže toto zařízeni alkohol vytlačí a učiní jej zbytečným, přestane potřeba peněz, plynoucích z jeho požitku, sama sebou.

Pravidlem, o něž jest usilovati, jest, aby obce získaly všechna povalení, která lze podle klíče obyvatelstva a způsobu odpovědí na otázky ustanovené v § 9 vůbec zadati. Kde to není možno, budou ty, které zůstaly volné, uděleny soukromníkům, kteří vyhovují zákonitým podmínkám, nebo také společnostem, které se zabývají výhradně čepováním a prodejem alkoholu a provozují je samy trvale ustanovenými zřízenci a zaváží-li se, že čistý zisk přesahující určité zúročeni kapitálu, odevzdají obcí ke svrchu vylíčeným účelům. Akciové společnosti, zvláště akciové pivovary, avšak také pivovary a sládci, palírny, výrobní likéry jsou vyloučeni z výčepu a prodeje alkoholu v drobném, nesmějí dostati žádné koncese.