Korupční aféry na foru sněmovny.
ťPryč s korupční vládou! Vypište volby!Ť - V zastoupení národa, okrádaného kapitalisty a korupčníky, komunističtí poslanci volají všecky ťvlasteneckéŤ zloděje a červenobílé ničemy před soud! - ťObžalovanýŤ soudr. Šmeral - žalobcem proti vládní mafii lží a korupce.
Ušlechtilá trojka.
(Obrázek.)
??? Co dělat???
Stříbrný: Řekneme, že Šmeral je špicl!
Bechyně: Řekneme, že komunisté jsou podplaceni od kapitalistů!
Švehla: Řekneme, že komunisté podvracejí základy republiky!
Tamtéž:
Bankovní (Bohemie, Pozemková banka, Morav. slezská, Masobanka) Solná (1 kg stojí 18 hal., ale prodává se za Kč 2.40!), Kořaleční (celá koalice na Slovensku s Mičurou!), Reparační (35 miliard!). Ruských monarchistů (zbytečný náklad na opilé ruské studenty, popy a profesory). Francouzských generálů (zbytečné náklady). Vývozních povolení (Bergman, min. obchodu, L. Soukupová). Vyslanectví v cizině (Pergler, Mečíř atd.). - A na kolik afér jsme ještě zapomněli? A kolik jich ještě propukne? Kapitalismus - toť korupce. A kdo kapitalisty udržuje při vládě - toť pomahač korupčníků!
Tamtéž ve ťStřepináchŤ:
Nejkorupčnějším státem bylo carské Rusko; teď tu pověst přejímáme my; přejímáme ji proto, že ve všech variacích létá u nás slovo: provise, odměna, úplatky. A nálada je tu, jako v Rusku před revolucí: úsměv nad vládou, vtip pro ministry, posměch nad parlamentem, nadávky poslancům; příslušník strany označuje člověka, který v ní zaujímá vůdčí místo, maje dvacet funkcí, tím, že o něm řekne: ťTo je ten, co krad tu elektriku!Ť Po osmi korunkách daně z prasat skládají domkáři, po deseti daně z obratu řemeslníci, na státní důchod a miliony těch peněz plynou do kapes všelijakých dobrodruhů, ničemů a záhadných existencí. Jsou lidé proti nám, říkají, že jsme větev odštípnutá od stromu národa, že komunisté v Čechách neměli býti: Řekněte, lidé dobří, co by se tu dělo, co by se tu dělalo a jak by se tu kradlo, kdyby nás a našich novin tu nebylo? Neukradli by vám poslanci prase z chlívka, nezpronevěřili by vám vysocí státní úředníci polštář pod hlavou?
Tážeme se: Co hodlá pan ministr učiniti, aby na úřednících, podléhajících jemu, neulpělo odium prvních a nejhorlivějších zastánců korupce a jiných špatností?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby dělnický tisk za svou snahu očistiti veřejný život nebyl stihán konfiskacemi?
V Praze dne 10. března 1924.
Skalák, dr. Gáti, Kučera, Mondok, Kunst, Koutný, Toužil, Teska, Warmbrunn, Tausik, dr. Šmeral, Svetlik, Krejčí, J. Kříž, Houser, Kreibich, Sedorjak, Merta, Šafranko, Malá, Haken, Rouček, Darula, Mikulíček, Bubník, Blažek, Burian.
VI./4551.
Interpelace
poslanců R. Mlčocha, F. Horáka a druhů
ministru zásobování
o zamýšleném zřízení Velkonákupny pro opatření masa v cizině a zřízení tuzemských prodejen.
Dle různých zpráv hodlá ministerstvo zásobování zříditi Velkonákupnu pro opatření masa v cizině a ku prodeji téhož otevříti v různých místech as 250 prodejen.
Poukazovali jsme nesčíslněkráte na neudržitelnost státního zásobování, kdy ústřednové hospodářství zaviňovalo nejen zničení a zkažení velkého množství potravin v době všeobecného nedostatku tak potřebných, ale i drahotu, neboť různé aprovisace prodávaly dráže než obchodníci. Dočkali jsme se konečně zrušení vázaného hospodářství, které zanechalo po sobě pouze nemilé vzpomínky a miliardy deficitu a doufali jsme, že po nabytých zkušenostech státní obhospodařovací systém jest nadobro odstraněn.
Jsou proto obchodní a živnostenské kruhy, které nejvíce na škody dřívějším státním ústřednovým hospodářstvím zaviněné musí dopláceti, pobouřeny, že v době volné konkurence snaží se ministerstvo zásobování tyto přežitky opět obnovovati a nové ústředny zakládati.
Podepsaní se táží proto pana ministra zásobování, zda zamýšlené zřízení Velkonákupny pro opatření masa z ciziny, jakož i prodejen zakládá se na pravdě a upozorňují zároveň, že projekt ten nebyl by jen ku škodě samostatných obchodníků a živnostníků, ale hlavně na úkor státu, který by opět musel naň dopláceti a jehož finanční prostředky tomu nedovolují, a naopak vyžadují té největší šetrnosti.
V Praze dne 10. dubna 1924.
Mlčoch, Horák, Najman, Anděl, Pastyřík, Stenzl, Kaiser, Tomik, d r. Labay, dr. Kubiš, Bobok, Onderčo, Hlinka, Hancko, dr. Gažík, dr. Spina, Heller, dr. Medinger, J. Mayer, Tománek, dr. Buday, dr. Juriga.
VII./4551.
Interpellácia
poslanca Antona Hancku a spoločníkov
ministerskému predsedovi
v záležitosti memoranda sdruženia slovenských odborových organizácií.
Sdruženie slovenských odborových organizácií, a to: spolku slov. baníkov a hutníkov, spolku slov. poštárov, sväzu slov. železničiarov, zemského učiteľského spolku na Slovensku a spolku profesorov Slovákov vydržiavalo dňa 9. septembra 1923 manifestačné shromaždenie v Žiline, za účasti vyše 7000 členov.
Na tomto shromaždení schválené memorandum zaniesla 12členová deputácia do Prahy dňa 9. októbra 1923. Preto, že pán ministerský predseda vtedy pre chorobu neúradoval, zaniesli memorandum k jeho zástupcovi, pánu ministrovi školstva a národnej osvety, Rudolfovi Bechyňovi. Pán minister Bechyne, ako zástupca predsedu vlády deputáciu ale neprijal, ba ani len memorandum nebol náklonný prevziať.
Toto neočakávané ťlásky a priazne plné, bratskéŤ privítanie Slovákov zamestnancov v Prahe zapríčinilo v radoch týchto trpké sklamanie, znechutenie a rozhorčenie, v širokej, zvlášť slovenskej verejnosti všeobecné vzrušenie a pohoršenie, na toľko, že tento čin zástupcu vlády ešte aj samá česká verejnosť rázne odsúdila.
Absolutistickým týmto počínaním pána ministra Bechyňu, ako zástupcu vlády bola dôvera slovenského zamestnanectva v oči tejto vláde naprosto o trasená. Medzi slovenským zamestnanectvom ako vôbec aj v celom slovenskom národe zakorenilo sa to presvedčenie, že Pražské vládne kruhy Slovákov porozumieť lebo nechcú, alebo nevedia; ich oprávneným požiadavkám vyhoveť nechcú, ich občianske práva bagatelizujúc, o krivdách, sťažnostiach jejich nechcú ani počuť.
O takomto prijatí deputácie slovenských zamestnancov verejná mienka Slovákov tak sa prejavila, že Praha petentov veru neprijala ako ťMatička, ako sa to všeobecne hovorieva, ale ako neprajná ťMacochaŤ. Túto udalosť vysvetlujú si Slováci tak, akoby zástupca vlády vlastne to bol chcel dať pocítiť, že Slováci od Prahy nemajú čo žiadať, zbytočné im je sem chodiť a o uplatnenie svojich práv tu sa domáhať; ich povinnosťou je aj v slobodnej vlasti poslušne. poddane slúžiť, ťarchy snášať a pokorne mlčať.
Keď deputácia videla, že zástupca vlády ani len memorandum nebol náklonný prevziať, členovia jej rozhodli sa podať ho cestou najvyššieho fóra republiky, kabinetnou kanceláriou p. presidenta, čo ústredie S. S. O. O. 10. októbra skutočne aj vykonalo.
Kancelária presidenta republiky potvrdila príjem memoranda týmto prípisom:
Kancelář presidenta republiky.
|
Čís. D. 5951/23. |
V Praze, 3. listopadu 1923. |
Sdrúženie slovenských odborových organizácií
v Žiline. (S. S. O. O.)
ťK prípisu vašému ze dne 10. ríjňa 1923 podepsaná kancelář sděluje, že k danému příkazu odovzdala memorandum k podání Vašemu priložené pánu ministerskému predsedovi.Ť
|
Kancelář presidenta republiky. Nečítateľný podpis. |
Pane ministerský predseda!
Memorandum sdrúženia slov. odborových organizácií v sebe obsahovalo oprávnené požiadavky, krivdy a sťažnosti blízo 30.000 sorganizovaných domorodých, roduverných slovenských zamestnancov a úradníkov.
Päť plných mesiacov uplynulo, čo kancelária presidenta republiky toto memorandum Vašej Slovutnosti doručila a petenti odpovede naň ani dosiaľ nedostali.
Táto okolnosť, ako aj neprijatie deputácie a neprevzatie memoranda zástupcom vlády p. ministrom Bechyňom potvrdzuje nás Slovákov teraz už bezpochybne v tom presvedčení, že si táto vláda petičného práva Slovákov nevšíma.
Preto, že takéto vladárenie ničí rešpekt ku vládnym a štátnym ustanovizniam a vrchnostiam, podrýva cenu ústavou a zákonami zabezpečených občianskych práv a slobody, pýtame sa uctive pána ministerského predsedu:
1. Pozná-li obsah tohoto memoranda?
2. Ak áno? Či patentom mieni dať odpoveď?
3. Jestli nie, pre jaké príčiny?
V Prahe, dňa 11. apríla 1924.
A. Hancko, dr. Gažík, Tomik, dr. Buday, dr. Kubiš, Hlinka, dr. Juriga, Bobok, Onderčo, Tománek, dr. Labay, Vávra, Najman, Mlčoch, Anděl, Horák, Pastyřík, Böhr, dr. Petersilka, Scharnagl, Budig.
VIII./4551 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů
ministrovi železnic
o odstrkováni německých úředníků při obsazování míst.
Po odpovědi ministra železnic na dotaz o odstrkování německých úředníků, uplynulo sice již přes půl roku, ale při obsazování míst nebéře se větší zřetel na německé uchazeče což budiž doloženo těmito příklady.
V úředním listě ministerstva železnic, č. 55 t. r. bylo rozepsáno nové obsazení devíti míst v komerční službě stanice chebské. Na místech těch jsou do dneška zapracovaní, zdatní úředníci, kteří odpovědnou službu, mimořádně obtížnou na tak důležité pohraniční stanici, jako jest Cheb, již po léta konají k úplné spokojenosti státní železniční správy a zasilatelů. Český jazyk k úřední potřebě znají skorem všichni. Jest pochopitelno, že tito úředníci ucházeli se o místa, jež dosud zastávali, která však nyní měla býti nově obsazována. Mimo ně žádali o jedno z těchto míst úředníci také z jiných stanic. Nebylo tudíž nedostatku věcně způsobilých úředníků. Ministerstvo železnic bylo by tedy mohlo rozepsaná místa obsaditi těmito uchazeči. Toto přirozené rozřešení však ministerstvo železnic zmařilo tím, že v č. 8 úředního listu z t. r. prostě zrušilo rozepsání míst a pak přeložilo do Chebu mladé, nezkušené české úředníky, jež musejí zaučovati úředníci němečtí, jichž místa byla rozepsána. Účelem tohoto opatření může býti jenom že se ex offo zamýšlí usaditi české úředníky na místě německých aby pak němečtí úředníci, uznaní za přebytečné. mohli býti se svými rodinami přeloženi do českých krajin. Že však nejen ministerstvo železnic, nýbrž také ředitelství provozují šovinistickou osobní politiku, vyplývá z tohoto příkladu: Asi ke konci loňského roku bylo rozepsáno místo přednosty stanice v Hrušovanech-Šanově. Mezi uchazeči byl také německý úředník, jejž brněnské ředitelství státních drah přes jeho věcnou způsobilost (znalost českého služebního jazyka) a jeho pořadí nenavrhlo, poněvadž prý jest německé národnosti a nevyhovuje požadavkům, jichž ředitelství prý musí žádati od přednosty důležité pohraniční stanice ve smíšeném jazykovém území. Toto doporučeni se také neminulo s účelem a v úředním listě ministerstva železnic, č. 4 z t. r., bylo místo přednosty uděleno mladšímu českému vrchnímu revidentovi.
Naznačené zde metody mají německé státní zaměstnance odloučiti od jejich krajanů a uměle vytvořiti českou menšinu v německých krajinách, mají dále vyloučiti Němce z vedoucích míst v německém jazykovém území. Z nich lze usuzovati na soustavu, jež má způsobiti odnárodnění německých jazykových území. Tuto zaměstnaneckou politiku československých státních drah, která se beze vší pochyby řídí jen šovinistickými pohnutkami, dlužno však tím ostřeji odsouditi, že pan ministr železnic v odpovědi, na počátku zmíněné, výslovně pravil, že při obsazování míst jest národnost vedlejší věcí, a že se přihlíží výlučně jen k služebním zájmům. Vylíčené metody však přímo odporují těmto ministrovým slovům a pádně dokazují, že se odpovědní přednostové osobních oddělení nestarají o nařízení pana ministra.
Podepsaní se tedy táží:
1. Ví pan ministr o těchto metodách v neprospěch příslušníků německého národa při obsazování míst?
2. Nejsou odpovědní osobní přednostové povinni, při obsazování míst postupovati podle daného ministerského slova jen věcně, a
3. jaká opatření zamýšlí pan ministr železnic učiniti. aby učinil přítrž osobní politice ministerstva železnic a ředitelstev státních drah, jež těžce poškozuje příslušníky německého národa, a aby tím konečně provedl zásadu rovnoprávnosti?
V Praze dne 26. března 1924.
Inž. Jung, Simm, Patzel, Knirsch, Stenzl, Wenzel, dr. Radda, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Spina, dr. Lehnert, Kraus, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Matzner, dr. Lelley, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Lodgman.
IX./4551 (překlad).
Interpelace
poslanců Hoffmanna, Grünznera, Tauba a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že učitelstvu nebyly dosud vyplaceny mimořádné přídavky, poskytnuté státním zaměstnancům všech druhů podle usnesení ministerské rady ze dne 22. února 1923.
Ve 4. sešitě Zpráv ministerstva školství a národní osvěty, ročník 1923, bylo uveřejněno usnesení vlády ze dne 22. února 1923, podle něhož státním zaměstnancům všech druhů zařaděným do hodnostních tříd, kteří mají o tři léta více, než činí služební doba, požadovaná pro dosažení poslední stupnice platové v nejvyšší hodnostní třídě a kteří mají dobrou kvalifikaci, mohou býti povoleny remunerace, jež u státních zaměstnanců skupiny C činí 400 Kč ročně.
Příslušná ministerstva tyto remunerace poukázala již státním zaměstnancům, pouze učitelstvo jich dosud nedostalo. Podle článku II. zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., náležejí však učitelstvu všechny výhody, jež patří státním úředníkům podle zákonů a nařízení pro ně platných. Z tohoto zákonného ustanovení lze zajisté odvozovati právní nárok učitelů obecných a občanských škol na remuneraci, přiznanou státním zaměstnancům usnesením vlády ze dne 22. února 1923. Také zemské správní výbory, platící učitelstvu nemají, co by namítaly proti poukazu tohoto odškodnění učitelstvu, dá-li jim vláda k disposici potřebné k tomu peníze.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
1. Proč ještě do dnešního dne nebyly učitelstvu vyplaceny tyto mimořádné přídavky obdobně jako státním zaměstnancům všech jiných druhů podle usnesení ministerské rady ze dne 22. února 1923?
2. Co zamýšlí pan ministr zaříditi, aby učitelstvo, jehož se to týká, co nejdříve dostalo tyto mimořádné přídavky?
V Praze dne 4. dubna 1924.
Hoffmann, Grünzner, Taub, Schäfer, Hackenberg, Wittich, Häusler, Schuster, Hausmann, Roscher, Leibl, R. Fischer, Kaufmann, Dietl, dr. Czech, dr. Holitscher, Heeger, Jokl, Palme, Kírpal, Blatny, Uhl.
X./4551 (překlad).
Interpelace
poslance dra Kafky a druhů
vládě
o vysílání zástupců do haagského rozhodčího soudu.
Do kandidátní listiny pro volby do Stálého mezinárodního soudu československá vláda zařadila kdysi jen Čechy. Nyní byli do haagského rozhodčího soudu znovu vyslání pouze 4 Češi, totiž pánové prof. Hobza, prof. Krčmář, místopředseda nejvyššího soudu Vážný a místopředseda nejvyššího správního soudu Hácha. Jest to příkré opominutí německého obyvatelstva v Československu, jehož nelze nikterak odůvodniti. Také německé obyvatelstvo má osobnosti, které nejvyšší měrou vyhovují požadavkům § 44 haagské mírové konvence z r. 1907, má totiž uznané odborníky v otázkách mezinárodního práva, kteří se těší nejvyšší mravní úctě a jsou ochotni převzíti úřad rozhodčího soudce.
Při této příležitosti musíme také upozorniti na nápadnou věc, že dosud ještě nebyl ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášen přístup Československé republiky ke druhé haagské mírové konvenci z r. 1907.
Podepsaní táží se tedy vlády:
1. Jak může vláda odůvodniti, že se při vysíláni zástupců státu do svrchu zmíněných mezinárodních instancí vůbec nepřihlíželo k německému obyvatelstvu státu, přes jeho číselnou sílu a přes to, že mezi ním jest dostatečný počet naprosto způsobilých a vhodných osobností?
2. Co zamýšlí vláda podniknouti aby toto bezpráví napravila?
V Praze dne 7. dubna 1924.
Dr. Kafka, Knirsch, dr. Medinger, Wenzel, Zierhut, dr. Luschka, Scharnagl, Schälzky, Budig, Stenzl, Křepek, J. Fischer, Kostka, Kaiser, dr. Spina, Böhr, Simm, Böllmann, Heller, Patzel, inž. Jung.
XI./4551 (překlad).
Interpelace
poslance Schälzkyho a druhů
ministrovi sociální péče
o zrušení kežmarské dělnické pojišťovny.
Podle časopiseckých zpráv zrušilo ministerstvo sociální péče samosprávu kežmarské dělnické pojišťovny rozpustilo ředitelství a dozorčí radu a prohlásilo je za zbaveny úřadu. Stejný osud postihl také rozhodčí soud. Zároveň byl prý český slúžný JUC. Vejrosta jmenován vládním komisařem aby se zmařila stanovám odpovídající nová volba ředitelstva, jehož úřední období nyní uplynulo.
Aby se odůvodnilo toto opatření byl vzat § 107 kteréhosi uherského zákona, jenž nabývá účinnosti jestliže se správa pokladny dopustila zpronevěry. Tato pokladna však byla považována za vzorný ústav. jenž přes hospodářské nesnáze nejen nevykazoval ztrát, nýbrž v posledních 4 letech odvedl dokonce zemskému úřadu práce přes milion Kč pokladních přebytků.
Za pravý a jediný důvod zrušeni se považuje že se správa skládala ze třech čtvrtin Němců a že ústav má bohaté fondy, jež tímto opatřením mají býti krátce převedeny v českou držbu.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Jest pravdivá novinářská zpráva o tomto opatření, jež se všeobecně považuje za národní útok proti spišskému Němectvu?
2. Je-li pravdivá, schvaluje pan ministr tento protizákonný postup, jenž jest paškvilem každého právního a demokratického citu, diktovaný národnostním násilím? Zamýšlí co nejdříve obnoviti porušený právní stav a pohnati k odpovědnosti ty, kdož zavinili jeho hrubé porušení?
V Praze dne 7. dubna 1924.
Schälzky, dr. Radda, dr. Brunar, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Schubert, Simm, dr. Lodgman, Mark, Kostka, Böhr, Wenzel, dr. Petersilka, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, Scharnagl, Bobek, Budig, Stenzl.
XII./4551 (překlad).
Interpelace
poslance F. Matznera a druhů
ministrovi vnitra
o vzmáhajícím se sužování cikány.
Sužováni cikány ve venkovských obcích ve Slezsku a na severní Moravě zavdávají nám příčinu, abychom k nim zde zaujali stanovisko. Když po několik let za války a po válce si bylo možno od nich oddechnouti, časté vystupování takových rot vzrůstá opět a s ním obvyklé průvodní zjevy a nepříjemné následky, jako žebrota, krádeže a jiná nebezpečí pro klid a bezpečí obyvatelstva a kraje.
Považujeme za zbytečné blíže se zabývati touto věcí a zdůrazňujeme pouze nutnost, aby zvláště také úřady věnovaly náležitou pozornost sužování cikány na ochranu klidu a bezpečí obyvatelstva.
Poukazujíce na to, že se stává, že bezpečnostní úřady nedbají stížností, dovolávajíce se úředního povolení tážeme se pana ministra vnitra:
Jest pan ministr ochoten této otázce věnovati pozornost a vydati nutná nařízeni, aby tato metla venkova byla omezena na nejmenší míru?
V Praze dne 6. dubna 1924.
Matzner, dr. Keibl, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, J. Fischer, Schälzky, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Schollich, Kraus, Kaiser, dr. Radda, Schubert, Stenzl, Zierhut, dr. Brunar, Böhr, Knirsch, Simm, Wenzel, Windirsch, Patzel, inž. Jung.
XIII./4551 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že se učitelům nevyplácejí remunerace povolené jiným státním úředníkům.
Podle usnesení vlády ze dne 22. února 1923, uveřejněného v čísle 4. Věstníku ministerstva školství a národní osvěty, ročník 1923, mohou býti státním zaměstnancům všech druhů, zařaděným do hodnostních tříd, kteří mají 3 léta přes služební dobu, požadovanou pro dosažení poslední platové stupnice nejvyšší hodnostní třídy, a kteří mají dobrou kvalifikaci, povoleny remunerace; u státních zaměstnanců skupiny C činí tato remunerace 400 Kč ročně.
Příslušná ministerstva již tyto remunerace státním zaměstnancům poukázala, jen učitelstvo jich dosud nedostalo. Podle čl. II. zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. příslušejí však učitelům všechny výhody, které náležejí státním úředníkům podle zákonů a nařízení pro ně platných. Tímto zákonným ustanovením jest prokázán právní nárok učitelů obecných a občanských škol na remuneraci přiznanou usnesením vlády ze dne 22. února 1923 státním zaměstnancům. Také zemské správní výbory, platící učitelstvu, ničeho nenamítají proti poukazu tohoto odškodnění učitelstvu, dá-li jim vláda k disposici potřebné k tomu peníze.
Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:
Proč nebyla do dnešního dne vyplacena učitelstvu remunerace poukázaná státním zaměstnancům podle usnesení vlády ze dne 22. února 1923?
Podepsaní žádají, aby učinila potřebná opatřen, aby tato věc byla co nejrychleji upravena.
V Praze dne 3. dubna 1924.
Dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lehnert, inž. Jung, Patzel, Simm, Bobek, Wenzel, Knirsch, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, J. Mayer, Schubert, Schälzky, Böhr, dr. Radda, Matzner, Kraus, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil.
XIV./4551 (překlad).
Interpelace
poslance Warmbrunna a druhů
ministrovi vnitra,
že liberecká okresní politická správa zabavila sbírku básní ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ.
Nákladem časopisu ťOstböhmische ArbeiterzeitungŤ v Trutnově vyšla nedávno sbírka básní, sepsaných Josefem Schweydarem pod titulem ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ. Tuto brožurku však trutnovská okresní politická správa zabavila výnosem ze dne 22. března 1924, č. 11298 a to pro tuto báseň: (Na stránce 34.)
Proč....?
Tu křičí lidé ťbída!Ť
tu volá ťnouzeŤ lid!
Den ze dne sotva chleba
že má, by mohl žít;
a v krámech krmí různých,
je všeho, co chceš mít.
ťJak můžete tak hodní
být, pro ně nedojít?Ť
Tu křičí děti v cárech,
jsou polonazí žena, muž,
šat celý kolik roků
prý nenosili už!
A botek je i látek,
že nelze doměřit.
To nedovedu chápat
ťproč nejdete si vzít?Ť
Tu křičí lid, že nemá
kam složit hlavu svou;
tam dvoupatrová vila
jen zeje prázdnotou.
Já za hlavu se chytám:
ťJak? To že musí být?Ť
ťProč ubožáci prostě
si nevezmou ten byt?Ť
Dále byla na stránce 32 zabavena poslední sloka básně ťOdříkáníŤ:
Odříkání.
Teď vím, že dotud budem hladovět
jen dokud dovolíme jiným hýřit
Tak dlouho budou trýznit nás, nic déľ,
než pokud se vším dovedem se smířit;
snad není daleko už ani den,
kdy trapiče lid vyzve před stolici,
když všeho snad - tož toho soudu jen
se nemůžeme a nechcem nikdy zříci.
Každý, kdo zná jen zpola sociální tendenční básnictví posledních let, musí zjistiti, že jest množství mnohem ostřejších sociálních a revolučních básní, jež přes to ve všech státech a také již ve starém Rakousku mohly býti beze všeho uveřejňovány.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Souhlasí zmíněné zabavení s úmysly pana ministra a s instrukcemi, jež vydal úřadům? Ne-li:
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zamezil tak úzkoprsou konfiskační praxi?
V Praze dne 7. dubna 1924.
Warmbrunn, Blažek, Houser, Teska, Koutný, Tausik, Kučera, dr. Šmeral, J. Kříž, Burian, Mikulíček, Merta, Bubník, Rouček, Skalák, Svetlik, Darula, Kreibich, Krejčí, Haken, Malá, Kunst, Toužil.
XV./4551.
Interpelace
poslance Josefa Kříže a soudruhů
ministru železnic
o vypláceni doživotní renty železničním erárem nezletilé Marii Skvrnové ze Sendražic v okrese jaroměřském.
V roce 1907 na poli smiřického velkostatku okopávala Marie Skvrnová, dělnice ze Sendražic, okr. Jaroměř, řepu a měla s sebou na poli své děti, 2 hochy 5leté, jedno děvče 4leté jedno děvče dvouleté a 5měsíčního hocha.
Blíže pole, kde jmenovaná dne 7. června 1907 pracovala, vede polní cesta do obce Trotiny přes trať kdysi c. a k. priv. jiho-severo-německé dráhy spojovací, nynější státní dráhy severozápadní, spojující města Hradec Králové směrem ke Smiřicům a Josefovu. Tam, kde polní cesta vede přes trať stál v r. 1907 stojan se zvonidlem a závorou. Na spodní části stojanu byla připevněna 2 otevřená kolečka, přes něž vedlo drátěné lano. připojené k drátu vedoucímu k strážnímu domku č. 33, z něhož rumpálem závory uváděny v pohyb.
Dne 7. června 1907 přiblížila se starší dcera Marie Skvrnové, nezletilá Marie Skvrnová při otevírání závory ke drátům od rumpálů vedoucím, byla drátem zachycena a dostala se rukama mezi lano a kolečka.
Zraněním ztratila Marie Skvrnová 4 prsty na pravé ruce (zůstal jen palec) a dále ztratila třetí a čtvrtý prst na ruce levé.
Rodiče dítěte jsou nemajetní zemědělští dělníci, kteří dítě od r. 1907 živí a šatí. Dítě, nemajíc prstů, nenaučilo se ani psáti, nemůže konati nejenom žádných prací doma nebo na poli, ale nemůže ani dobytek pásti, jelikož neudrží v rukou provaz ani bič.
Nešťastné děvče dnes jest odkázáno zcela na pomoc jiných lidí, musí býti oblékáno krmeno, myto, česáno atd. V r. 1907 podala Marie Skvrnová u krajského soudu v Hradci Králové pod č. j. Gg III-42-07 žalobu proti dráze, avšak soud vyhověl žalobě pouze částečně a jinak ji zamítl, pro tentokrát vzhledem k tomu, že děvčeti nebylo 14 roků.
V r. 1918, když děvče dospělo 14 let, podal dr. Miloš Kavka právní zástupce Marie Skvrnové, novou žalobu na krajský soud v Hradci Králové, pod č. j. Gg III-43-18. Krajský soud žalobě vyhověl a uznal železniční erár povinným platiti Marii Skvrnové doživotní rentu Kč 5.- denně, v měsíčních lhůtách splatnou. Rozsudek tento byl vrchním zemským soudem v Praze potvrzen a nabyl již koncem r. 1919 právní moci, takže železniční erár byl povinen od 1. května 1918 uvedenou rentu platit.
Dítě domáhá se svého práva, které mu soud přiřkl, dosud marně.
Třeba uvážiti, že přisouzená renta jest jediným existenčním prostředkem děvčete, které nemůže samo sobě ani v denním životě nijak posloužiti naopak, jest stále odkázáno na pomoc osob třetích. Máme za to že v tak vážném případě jest povinností ministerstva železnic, aby učinilo samo opatření k výplatě zadržené renty, dokud nebude otázka definitivně vyřešena vyúčtováním likvidační massou býv. mocnářství
Co by bylo z děvčete, kdyby na př. staří rodiče byli již v r. 1912 zemřeli? Kdo by byl za likvid. massu zde poskytl náklad na dítě? Kdo by se byl o ně staral?
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby Marii Skvrnové byla okamžitě vyplacena železniční správou zadržená renta?
2. Jest pan ministr železnic ochoten, naříditi pravidelné vyplácení měsíční renty k němuž byla železniční správa odsouzena?
V Praze dne 15. dubna 1924.
J. Kříž, Houser, dr. Gáti, Tausik, Kreibich, Warmbrunn, Krejčí, Toužil, Rouček, Skalák, Kučera, Darula, Teska, Bubník, Burian, Haken, Merta, Sedorjak, Kunst, dr. Šmeral, Mikulíček, Malá, Koutný, Mondok, Šafranko, Svetlik, Blažek.