Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

4551.

Interpelace:

I. posl. dra Keibla a druhů min. financí o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům,

II. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o složení okresní správní komise v Boru u České Lípy,

III. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o přejmenování obce Adlerdörfel (Vorličky) v Orličky (Worlička),

IV. posl. Blatné, Palmeho, Pohla, dra Holitschera a druhů min. vnitra, že karlovarské policejní komisařství omezuje státoobčanskou svobodu,

V. posl. Skaláka a soudruhů min. vnitra o ustavičných konfiskacích dělnického tisku,

VI. posl. Mlčocha, Horáka a druhů min. zásobování o zamýšleném zřízení Velkonákupny pro opatření masa v cizině a zřízení tuzemských prodejen,

VII. posl. A. Hancku a spol. min. predsedovi v záležitosti memoranda sdruženia slovenských odborových organizácií,

VIII. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o odstrkování německých úředníků při obsazování míst,

IX. posl. Hoffmanna Grünznera, Tauba a druhů min. školství a nár. osvěty, že učitelstvu nebyly dosud vyplaceny mimořádné přídavky. poskytnuté státním zaměstnancům všech druhů podle usnesení ministerské rady ze dne 22. února 1923,

X. posl. dra Kafky a druhů vládě o vysílání zástupců do haagského rozhodčího soudu,

XI. posl. Schälzkyho a druhů min. soc. péče o zrušení kežmarské dělnické pojišťovny,

XII. posl. Matznera a druhů min. vnitra o vzmáhajícím se sužování cikány,

XIII. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty. že se učitelům nevyplácejí remunerace povolené jiným státním úředníkům,

XIV. posl. Warmbrunna a druhů min. vnitra, že liberecká okresní politická správa zabavila sbírku básní "50% Lyrisches. 50% Satyrisches",

XV. posl. J. Kříže a soudr. min. železnic o vyplácení doživotní renty železničním erárem nezletilé Marii Skvrnové ze Sendražic v okrese jaroměřském,

XVI. posl. Svetlika, Tausika, Daruly a soudr. min. vnitra o stranickém jednání úřadů za textilní stávky na Slovensku.

I./4551 (překlad).

Interpelace

poslance dra Keibla a druhů

ministrovi financí

o povolování pobytu v cizině státním a učitelským pensistům.

Jak se nakládá s pensisty, kteří žádají o povolení pobytu v cizině nebo o nichž jest domněnka, že bez takového povolení pobytu opustili domácí kraj nechť ukáží tyto příklady:

ť1. Vdova po učiteli odborné školy Anna Czerwenkcvá z Nových Hradů jež náhle dostala zprávu že její dcera. vdaná ve Vídni, těžce onemocněla, žádala telegraficky o povolení k cestě do ciziny a d stala je na 8 dní. Když předkádajc lékařské vysvědčení, žádala o 3nedělní prodloužení, ježto stav její dcery vyžadoval naléhavě jejího ošetřování bylo jí přiznáno jen dalších šest dní a zároveň oznámeno, že překročí-li tuto lhůtu. budou jí zastaveny zaopatřovací požitky. Musila tedy opustiti těžce nemocnou dceru a vrátiti se domů.

2. Staropensistka Vilemína Richtrová z Uherského Hradiště přebývala s povolením brněnského zemského finančního ředitelství v měsících prosinci 1923 a lednu 1924 u své nemocné dcery v Rozích (Dolní Rakousy). Po svém návratu dostala jmenovaná vdova po poštovním kontrolorovi za měsíce leden a únor 1924 jen 360 Kč zaopatřovacích požitků místo jí patřících 1242 Kč, tedy o 882 Kč méně.

3. Staropensista ředitel poštovního úřadu Spegel v Marianských Lázních žádal v červenci 1923 o povolení k 3měsíčnímu pobytu v Polsku, aby mohl navštíviti svou těžce nemocnou dceru, a teprve koncem listopadu 1923, když mu bylo zároveň zastaveno vyplácení zvýšeného drahotního přídavku (252 Kč měsíčně), dostal kladné vyřízení.

4. Rovněž v Marianskych Lázních bydlící ředitel poštovního úřadu Glückselig zažádal dne 12. března 1923 pro nemoc, aby mu na základě lékařského vysvědčení bylo povoleno v drsné roční době přebývati na jihu v cizině, co mu bylo povoleno teprve dne 19. ledna 1924, tedy po 10 měsících, s tím, že smí odcestovati v listopadu 1923. Povolení k cestě do ciziny bylo mu tedy dodáno 2¹/₂ měsíce po povolené lhůtě k odcestování, zároveň s oznámením, že se mu měsíčně sráží 600 Kč. Tento novopensista se tedy musil vzdáti cesty a také to dne 19. ledna 1924 oznámil představenému úřadu přes to však byl poukaz na výplatu pense na únor 1924 zadržen a pensista nyní, dne 1. února a 1. března 1924 nedostal výslužného poněvadž mu ač se cesty vzdal, nebylo dosud vyplaceno a nebylo mu také poukázáno do onoho místa v cizině, kde zamýšlel přebývati.

5. Vdově po profesoru, Sieglové, v Litoměřicích nebylo bez jakéhokoliv předchozího oznámení vyplaceno výslužné za měsíce únor a březen 1924. Místo toho se dostavil do jejího bytu četník, jenž se podrobně dotazoval, zdali poslední dobou přebývala v cizině, má-li v cizině domy atd. Zmíněná vdova však po léta přebývala stále ve svém bydlišti a vůbec nepřekročila státních hranic, nemá také domu v cizině, krátce nelze zjistiti, jaký důvod měla tato šetření. Přes to však dostala tato vdova úřední oznámení, že jí výplata výslužného byla zastavena, poněvadž delší dobu přebývala v cizině, a byla vyzvána, aby neprodleně předložila svůj cestovní pas pro cizinu, ač ho vůbec nemá.Ť

Podepsaní se táží pana ministra financí, je-li ochoten naříditi, že k přechodnému pobytu pensisty v cizině není vůbec potřebí povolení finančních úřadů a že nesmí býti spojen s nějakými srážkami výslužného, ježto jen tím způsobem lze jednou pro vždy učiniti přítrž svévolnému jednán finančních úřadů, omezujícímu svobodné právo stěhovací státních občanů.

Dále se táží podepsaní pana ministra financi je-li ochoten vyšetřiti výše zmíněných 5 případů a výsledek oznámiti poslanecké sněmovně?

V Praze dne 27. března 1924.

Dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Medinger, Heller, Windirsch, Pittinger, Böhr, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Kraus, Matzner, dr. Radda, Zierhut, dr. Schollich, Simm, Knirsch, J. Mayer, Schälzky, dr. Luschka.

II./4551 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra

o složeni okresní správní komise v Boru u České Lípy.

V soudním okrese Bor u České Lípy měly poslední volby ve 14 obcích tento výsledek:

Do těchto číslic nebyly pojaty obce Bukovina, Svojkov a Velenice. poněvadž se v těchto obcích nevolilo. Číslice obce Falknova jsou vzaty z voleb v r. 1922. Jednotlivé strany se tedy účastní na výsledku voleb těmito poměrnými číslicemi:

Nyní podle doslechu zamýšlí zemská politická správa při přídělu mandátu ponechati bez povšimnutí německé volební souručenství jelikož toto souručenství není ťstranouŤ ve smyslu řádu volení do obcí. Tím by se při vypočítávání mandátů ztratilo 1671 německých hlasů.

Dále zamýšlí zemská politická správa jmenovati předsedu z německé sociálně-demokratické strany dělnické s odůvodněním, že tato strana dostala poměrně nejvíce hlasů. K tomu bylo by poznamenati toto:

Podle řádu volení do obcí označuje jméno ťstranaŤ onu volební skupinu, jež pravoplatně podala kandidátní listiny. Jméno strany při tom nerozhoduje, také nemá významu, zda snad ona volební skupina i jinde ve veřejném životě vystupuje pod. stejným jménem či nikoliv. Každá taková volební skupina jest ťstranouŤ podle řádu volení do obcí a vláda nemá práva odpírati jí tohoto rázu snad proto, že ona volební skupina není zastoupena v politických sborech nebo nerozvíjí samostatné organisační činnosti. Jiného pojmu ťstranyŤ podle dnešních zákonů vůbec není, zvláště není nikde stanoveno, na jaká jiná spojení státních občanů lze snad užíti jména ťstranyŤ zákonitě a správně-technicky. Podle platných volebních zákonů se mohou státní občané nejrůznějších tak zvaných ťstranicko-politickýchŤ názorů spojovati k určité volbě ve ťvolební souručenstvíŤ a právě pro tento případ a pro všechny následky z toho vyplývající jsou právě ťstranouŤ ve smyslu volebních zákonů. Jest úplně svévolné prohlašovati při složení správní komise v Boru u České Lípy, německé volební souručenství není ťstranouŤ i že proto nelze k němu přihlížeti poněvadž nelze společně odevzdaných hlasů rozděliti mezi jednotlivé strany.

Právem poukazuje tedy důvodová zpráva ústavního výboru k řádu volení do obcí (tisk poslanecké sněmovny 3767) na stránce 10 na nutnost, aby pojem ťstranyŤ byl podrobně vymezen zvláštním zákonem, ježto obvyklý pojem ťstranyŤ při rádu volení do obcí nevystačuje. Jíž z toho jasně vysvítá, že pojem ťstranyŤ ve smyslu řádu volení do obcí až na další lze čerpati právě jen z toho zákona a že tedy může býti označen jen jako ona skupina státních občanů, kteří při jisté volbě podali jakoukoliv volební listinu.

Oněch 10 nebo 20 nebo 30 voličů. kteří v jednotlivých obcích podali kandidátní listinu volebního souručenství jest právě dotčenou volební skupinou a za všech okolností dlužno je považovati za zvláštní stranu, neboť § 20 řádu volení do obcí výslovně praví že volební skupiny (strany) mají předložiti kandidátní listiny obecnímu úřadu, tedy podavatele a podpisovatele oněch kandidátních listin výslovně označuje za volební skupinu = stranu, a na ni jest se povinna obrátiti správa a držeti se jí ve všech případech, v nichž jde o práva a povinnosti těchto volebních skupin. Proto jest vláda povinna přihlížeti ke hlasům volebního souručenství v Boru u České Lípy a obrátiti se na ony občany v jednotlivých obcích, kteří právě tehdy odevzdali tyto listiny.

Pokud jde o jmenování předsedy, nelze ničeho namítati proti samotné zásadě, že poměrně nejsilnější skupině patří předseda. To se však smí zajisté týkati jen případů, v nichž se snad nespojí jiné, samy sebou slabší, dohromady však silnější skupiny. aby se ve společné dohodě ucházely o místo předsedy neb o jiný úřad. V jiném případě by došlo k poměrům, jež by byly se stanoviska demokracie nesnesitelné neboť jest zajisté bez dalšího jasno, že předseda má míti důvěru většiny onoho sboru a že jest nedemokratické vnucovati většině proti její vůli předsedu, jenž jí není vhod.

Smysl usnesení poslanecké sněmovny přijatého dne 11. března 1921. jest však zřejmě ten aby se složení okresních správních sborů pokud možno přizpůsobilo dočasným projevům mínění občanstva a najisto se příčí znění a duchu tohoto usnesení, nedbá-li vláda při sestavování okresních správních komisí výše uvedených mínění.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest ochoten při sestavování okresní správní komise v Boru u České Lípy vzíti za podklad výše uvedené poměrné číslice?

2. Jest ochoten před jmenováním předsedy okresní správní komise v Boru u České Lípy dotázati se příslušných volebních skupin po jejich návrzích stran toho?

V Praze dne 26. března 1924.

Dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Schollich, Matzner, Zierhut, inž. Kallina, dr. Medinger, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, Wenzel, dr. Luschka, dr. Radda, dr. Keibl, Pittinger, Kraus, Heller, J. Mayer, Böhr, dr. Lehnert, Simm.

III./4551 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra o přejmenování obce Adlerdörfel (Vorličky) v Orličky (Worlička).

Od nedávna užívají státní úřady a orgány pro obec Adlerdörfel (okres lanškrounský) jména: Orličky (Worlička). Dotazem na poštovním úřadě bylo zjištěno. že poštovní ředitelství nařídilo užívati nového razítka, poukazujíc na změnu jména oné obce, oznámené poštovním úřadům přílohou k Věstníku 1924. Současně došlo od okresní politické správy několik spisů k vyřízení, jež byly označeny nápisem ťWorličkaŤ na místě dosavadního označení Adlerdörfel. Také v odvodní vyhlášce, jež vyšla tiskem, nelze již nalézti jména Adlerdörfel ovšem však Orličky a Worlička. To se stalo, aniž to bylo obecnímu zastupitelstvu jediným slovem oznámeno nebo vysvětleno.

Podle této skutkové povahy jde tedy zřejmě o pojmenování podle zákona ze dne 14. dubna 1920, c. 266 Sb. z. a n., § 6, a podepsaní si dovolují poznamenati:

Podle kroniky panství landšbersko-lanškrounského byla tato obec založena kolem r. 1270 německými Slezany, co se také potvrzuje polohou osady a nápadně často se zde vyskytujícím jménem Schlesinger (ze Schlesier skorem čtvrtina obyvatelstva). Velice stará místní farní kronika uvádí jako původní jméno označení ťAdlerdörfelŤ, jež leží na úpatí Orlické hory a jímž dnes ještě protéká Orlický potok. Obě poslední jména nalézáme ještě dnes na mapách a přesných plánech. Při častých prodejích a zastaveních výše uvedeného panství landšbersko-lanškrounského po husitských válkách, poněvadž smlouvy v oné době skorem všecky byly spisovány českým jazykem, bylo také německé místní jméno Adlerdörfel přeloženo a nahrazeno označením Worlitschka. Toto jméno zůstalo obci jako úřední označení až do dne 14. března 1914. Kromě tohoto úředního označeni Worlitschka trvalo dále německé jméno Adlerdörfel a obyvatelstvo ho také při dopisování užívalo. jak potvrzuje farní kronika a jak mohou dosvědčiti staří místní pamětníci. Topografický poštovní lexikon pro Čechy z r. 1877 (vydaný na rozkaz c. k. ministerstva obchodu ve Vídni Michalem v. Fehringerem) uvádí na straně 2 v sloupci 1 obec: Adlerdörfel, viz Worlitschka. Na stránce 748. 2. sloupec ťWorlitschkaŤ (Adlerdörfel, Vorlička, Orlička). Stejně uvádějí také všechny seznamy poštovních úřadů bývalé monarchie jméno Adlerdörfel, co jest důkazem, že se tohoto jména užívalo. Kolem roku 1907, když národnostní spory v Čechách nabývaly stále ostřejších forem stávalo se náhle vždy častěji, že se dopisy a obchodní zásilky, adresované do ťAdlerdörfelŤ, vracely podavateli jako nedoručitelné. nebo se teprv se zpožděním trvajícím celé týdny, často s nenávistnými znetvořeninami a poznámkami dostávaly adresátovi. Tím byli zdejší obchodníci často velice poškozováni. Proto se usneslo obecní zastupitelstvo v r. 1907, že bude žádati, aby bylo znovu zavedeno. úřední označení Adlerdörfel. Jen proto, že se obecní zastupitelství zdráhalo zavázati se k zaplacení výdajů spojených s knihovním provedením změny jména, protáhlo se vyřízení této žádosti až do roku 1913 (nařízením ze dne 14. března 1914 ex 1913. č. 7227/13). Zdůrazňujeme vsak, že touto změnou jména, jíž bylo připuštěno jen jako úřední označení jméno od pradávna užívané, nikdo v obci nebyl poškozen. Obec Adlerdörfel má asi 800 obyvatelů, z toho více než 60% německé národnosti. Obecní zastupitelstvo se skládá z 2/3 Němců a 1/3 Čechů. Od úpadku ručního tkalcovství a úplného omezení podomního obchodu, jenž dříve byl hlavním pramenem výživy v místě, nalezlo skorem veškeré obyvatelstvo místa svůj jediný pramen výživy ve výrobě kartáčů, jež se zde provozovala jako domácí průmysl. Převratem v roce 1918 bylo tomuto mladému průmyslu uzavřeno hlavní odbytiště (rakouské Alpské země), následkem čehož povstala veliká nouze. Jen dlouholetému horlivému úsilí všech živnostníků se podařilo nyní nalézti také odbytiště v zemích Československé republiky přes ohromnou soutěž. Jméno ťAdlerdörfelŤ se stalo poslední dobou známým v širokých vrstvách obchodních jako dobrý pramen nákupu kartáčnických výrobků. Pro nynější změnu jména se nyní všichni živnostníci právem obávají, že tím mezi zákazníky povstane zmatek, jímž ztratí mnoho zákazníků. S druhé strany se také obávají, že se nyní znovu jednotlivým poštovním zřízencům poskytne vítané oprávnění aby neznali místa ťAdlerdörfelŤ a aby s dopisy s tímto označením nakládali jako s nedoručitelnými, čímž domácí průmysl bude poškozen nejvíce.

Se stanoviska pravopisného jest také označení Worlička jako německé označení zcela nemožné a nesmyslné, ježto, jak známo, nemáme v německé řeči žádného č.

Z tohoto vylíčení nechť se posoudí, že jméno Adlerdörfel vytvořila národní ťmenšinaŤ tohoto místa ba dokonce že jest to původní, dějinami ověřené jméno, proti němuž jistě nelze činiti ani s právní ani jiné důležité námitky, jak ustanovuje článek 2. nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z a n. Ministr vnitra může tedy toto jméno jistě uznati jako ťmenšinovéŤ jméno a tážeme se proto, je-li pan ministr ochoten vyhověti přání obyvatelů obce a naříditi, aby jméno Adlerdörfel bylo uznáno za jméno úřední?

V Praze dne 26. března 1924.

Dr. Lodgman, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Kraus, dr. Medinger, dr. Schollich, Windirsch, dr. Luschka, J. Mayer, Schälzky, dr. Radda, dr. Lehnert, Zierhut, Matzner, Simm, Knirsch, Böhr, Wenzel, Pittinger, Heller.

IV./4551 (překlad).

Interpelace

poslanců Blatné, Palmeho, Pohla, dra Holitschera a druhů

ministrovi vnitra,

že karlovarské policejní komisařství omezuje státoobčanskou svobodu.

Karlovarské policejní komisařství vydalo Uliční a jízdní řád pro obvod karlovarského policejního komisařství (město Karlovy Vary a Rybáře a obce Drahonice a Donice), který obsahuje toto ustanovení:

III.

ťZvláštní předpisy pro lázeňský obvod.

1. Všeobecné. Všeobecně se nesmějí konati žádné schůze lidu pod širým nebem, průvody a veřejné sbírky (květinové dny a pod.) dále se nesmí na ulicích nabízeti nebo prodávati zboží, a jakýmkoliv způsobem rozšiřovati tiskopisy a reklamyŤ

Náleží k nejprostším předpokladům demokracie že se žádným způsobem neomezuje svoboda státních občanů, aby se mohli veřejně shromažďovati a v projevech na ulici osvědčovati svou vůli. Obyvatelstvo a zcela zvláště dělnictvo naprosto důstojně používalo tohoto práva nejen od té doby, co trvá republika, nýbrž i za monarchistického režimu. Že se tímto způsobem uzavírá obyvatelstvu střed města, nejdůležitější ulice, jest omezením politické svobody, které příkře odporuje zásadám demokratické republiky. Naprosto nelze proti tomu namítati, že takovéto nařízení vyžadují potřeby provozu lázní, neboť jejich potřeba se neukázala v žádném jiném lázeňském místě a v Karlových Varech samých se samosprávné sbory vyslovily rozhodně proti těmto policejním opatřením. 30 let se konají v Karlových Varech dne 1. května všude veřejné projevy dělnictva a nikdo, ani nejzpátečničtější úřady starého Rakouska nespatřovaly v tom poškozování lázeňského místa, ba to, že zákaz nabyl účinnosti dne 16. dubna 1924 dokazuje, že toto opatření i když jest omezením svobody všech vrstev obyvatelstva, směřuje přímo k tomu, aby zabránilo květnové slavnosti dělnictva. Nemůžeme věřiti, že by se tento nedemokratický a přímo pobuřující postup shodoval s názorem pana ministra a tážeme se ho tedy:

Jest pan ministr vnitra ochoten ještě přes 1 květnem 1924 naříditi, aby byl odvolán § 79 odst. 1, Řádu pro pěší a jízdní pro policejní obvod Karlovy Vary?

V Praze dne 7. dubna 1924.

Blatny, Palme, Pohl, dr. Holitscher, Schuster, Taub, Hackenberg, Wittich, dr. Haas, dr. Czech, Häusler, Grünzner, R. Fischer, Kaufmann, Kirpal, Schäfer, Hoffmann, Deutsch, Jokl, Beutel, Dietl, Hausmann.

V./4551.

Interpelace

poslance J. Skaláka a soudruhů

ministru vnitra

o ustavičných konfiskacích dělnického tisku.

Není dne, v němž by náš tisk nebyl aspoň jednou konfiskován. Kdykoliv pokusíme se osvětliti veřejnosti nějaký nový skandál, na místě potrestání vinníků jest zabaven náš tisk. Zakazuje se nám mluviti nejen o špinavých kšeftech lihových a jiných korupčníků, nemůžeme říci svobodně ani slova o špatnostech státních hodnostářů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, Předkládáme panu ministru nové ukázky censurní praxe:

V ťRudém PrávuŤ ze dne 26, února 1924, č. 48 v článku: ťKoalice-korupce-kontribuceŤ: Vládní koalice zástupců kapitalistů se zástupci socialistů ztratila v této době u pracujícího lidu zbytek úvěru a důvěry. Bylo by nejvhodnější, kdyby za p. Tučným šel také p. Švehla s celou svou teplou kompanií.

V témže čísle: za ťmaďarské volbyŤ, připravované z Prahy ministrem vnitra, klobuckým zemanem Malypetrem a jeho agenty v Užhorodě s šéfem politické právy a náměstkem guvernéra drem Rosypalem v čele. Snažíme se prý dokázat, že agrárnická strana chce znásilnit při volbách Podkarpatskou Rus, a že jí v tom budou napomáhat úřady a úředníci. Podivení ťVenkovaŤ je obvyklá agrárnická drzost. Nepotřebujeme nic dokazovat, poměry v Podkarpatské Rusi jsou tak křiklavé a vystupování politických a policejních úřadů a úředníků proti naší straně je tak agrárnicky uličnické, že srovnání s maďarskými volbami je ještě příliš mírné. Práci Švehlových pohůnků v Podkarpatské Rusi dokazují jasně vybílená místa ve zprávách z volebního ruchu této nešťastné kolonie Denně přinášíme nové a nové doklady o protizákonném jednání agrárnických županů, slúžných a policejních komisařů, kterým Rosypal dává instrukce po vzoru svého předchůdce známého dra Bláhy.

Švehlovy násilnické maďarské metody jsou v plném proudu. Ani ve volebním období neexistuje zde shromažďovací svoboda. Všechny schůze nutno hlásiti, jenom agrární mají privilegium. Na schůzích komunistů asistuje policie a četnictvo. Schůze ve Velkých Lúčkách, kde referoval soudr. Tausik, byla četnictvem rozehnána. Dále bylo rozehnáno několik schůzí na venkově.

V ťRudém PrávuŤ ze dne 27. února čís. 49 v článku: ťLihová korupce, dr. Bradáč a předseda senátu DonátŤ: Vyhrůžky dra Bradáče, že nebude-li s ním Švehla jednati, poví, co pro něho vyšpehoval a co donášel policejnímu presidentovi, svědčí o tom, že ťmá tyto lidi opravdu v hrstiŤ, jak se chlubíval.

V témže čísle:

Zmatená koalice. Zaznamenali jsme, že úbytek devis u Bankovního úřadu ministerstva financí dělá 69 milionů a prohlásili jsme, že - na základě našich informací - oněch 69 milionů a ještě více bylo vydáno na intervenci ve prospěch československé koruny. - Toto konstatování všeobecně známého fakta pobouřilo koaliční listy, že volaly o neodpovědných živlech, o ťtravičích studníŤ, o nesvědomitých referátech, o děláni nálady v neprospěch čsl. koruny atd. atd. Orgán ministra Dolanského volal dokonce, aby se proti takovýmto zločincům zakročilo soudně podle zákona na ochranu republiky a prohlásil úbytek devis za docela obyčejný zjev. Avšak koaliční ťČeské SlovoŤ, píšíc o variaci valuty, praví: ťTaké československá koruna neubránila se úplně. Po celý minulý rok byla naše měna stabilní, čímž zanesen byl pocit jistoty do našeho hospodářského života, podařilo se odstraniti z větší části nezaměstnanost. provésti důsledky, související s naší deflační politikou. V posledních týdnech zásahy našeho bankovního úřadu na cizích bursách k zamezení sestupné tendence naší koruny stály nás průměrně na 80 milionů Kč, oč zmenšena je naše zásoba cizích devis.Ť Není to žádné odhalení, nýbrž ťČeské SlovoŤ říká to, co si povídají v Praze vrabci na střechách. Tento fakt přiznal i ťVenkovŤ, třebas velmi nesměle, a ví o tom dnes kde kdo. List ministr a Šrámka ve středu napsal: ťJistou obavu budí naše finanční postavení ve světě. Týden jak týden zmenšuje se naše zásoba cizích zlatých valut a devis průměrně o 80 milionů korun. Zásoba jejich už klesla u Bankovního úřadu pod jednu miliardu. Příčinou poklesu je to, že Bankovní úřad intervenuje na zahraničních bursách, aby neklesla koruna. Jakmile někdo nabízí koruny k prodeji, ihned je Bankovní úřad prostřednictvím svých agentů skupuje, aby nebyla velká nabídka, jež by kurs stlačila. Koruna naše má tedy tendenci sestupnou a udržuje svůj kurs jen intervencemi.Ť - Ať se tedy koaliční deníky nemýlí. Čím méně otevřeně a veřejně budou se projednávati takovéto důležité státní otázky, které se dotýkají existence každého, tím větší poplach vznikne v širokých vrstvách a tím méně důvěry bude míti občanstvo a tím větší škoda vznikne. Pštrosí politikou se jaktěživo nic nespravilo a z tohoto pravidla není vyňata ani Švehlova vláda ťvšenárodní koncentraceŤ. A volání po heslech a soudech je pak dokladem naprosté bezradnosti, která zase plyne z vědomí, že vláda ztratila důvěru širších vrstev!

Jak se vysvětluje pokles devis Bankovního úřadu? Zásoba devis citelně poklesla a poznamenali jsme ihned, že intervence Bankovního úřadu na bursách k podpoře čsl. koruny stála posledně 80 milionů. Tento fakt po zdráhání ťVenkovaŤ přiznalo ťČeské SlovoŤ i ťPražský VečerníkŤ. Oficielně se úbytek devis vysvětluje ťzamrzlým LabemŤ. V labských skladištích jest prý nahromaděna spousta nejrozmanitějšího zboží, které nemůže býti expedováno do ciziny (doprava drahou přes Německo jest velmi drahá) a v důsledku toho není prý možno, aby devisy se vrátily zpět do pokladen Bankovního úřadu. Jakmile Labe ťrozmrzneŤ, možno očekávati prý příliv devis, čímž všecky pesimistické poznámky o úbytku devis okamžitě přestanou. - Tak vykládají úbytek devis ťNárodní ListyŤ i ťČeskosl. SamostatnostŤ. Pravda je však, že nejde o nic jiného, než o zadržování devis vlastními československými bankami, které nedávají Bankovnímu úřadu devisy za cukr, ale požadují od něho devisy za dovezenou bavlnu. Bankovní úřad je nucen tyto devisy sám vydati, jinak by devisy, vzhledem k silné poptávce po nich, okamžitě stouply k neprospěchu československé koruny. Je to pirátská politika Živnobanky, která tuto akci vede. Je totiž velmi zajímavé, že československé bankovní ústavy nevěří ve stabilní kurs československé koruny a proto schránějí si cizí valutu. S tímto úbytkem devis a jejich zadržováním československými bankami souvisí také úzce otázka poklesu státních ukládacích papírů, který jest skutečně značný. Zase ovšem se vykládá oficielně, že pokles kursu státních ukládacích papírů je následkem zúžení peněžního trhu, ale neřekne se, že jsou to banky, které vrhají na bursu ohromné položky těchto papírů, aby jejich prodejem kryly svou potřebu peněz, místo co by měly prodati devisy, které nyní vlastní. Velká část prodejů státních ukládacích papírů nemohla býti ani uskutečněna a odtud onen silný pokles.

V ťRudém PrávuŤ ve čtvrtek dne 28. února 1924 v c. 50 v ťSoudní síniŤ:.. a řekl, že když proletariát dostane do rukou zbraň, musí každý uvědomělý dělník věděti, proti komu má zbraně upotřebiti. V tom shledala sedrie pobuřování proti panujícímu řádu. Státní návladní použil procesu k útokům na stranu komunistickou a sedrie soudila, jak bývá zvykem, když stojí před soudem komunista.

Celý tento monstre-proces jest článkem persekučního řetězu, kterým jsou postiženi slovenšti soudruzi.

Tento rozsudek vrhá na slovenské poměry ostré světlo. Člověk žasne nad tím, že něco podobného je vůbec v demokratické republice možno.

V ťRudém PrávuŤ ze dne 29 února 1924, č. 51 v článku ťPoučení z německých událostíŤ:

S veškerou tvrdošíjností musí býti prováděno ozbrojení dělníků a veškeré technické přípravy k rozhodnému boji. Proletářské setniny musí býti vybudovány skutečně a nikoliv jenom na papíře, a musí býti neseny sympatiemi širokých mas dělnických, které mohou býti získány aktivním řízením KSN. ve všech denních bojích a akcích proletariátu. Jenom tehdy, když dělnické masy naleznou v setninách svou ochranu při demonstracích, stávkách a při všech srážkách, budou setniny zplna srdce podporovány širokými vrstvami při ozbrojování cvičení a při pátrání po nepříteli.

Předpokladem pro všechny tyto úkoly jest aby strana důkladně využila všech dosavadních zkušeností. Sem náleží také vymýcení veškerých zbytků demokratických ilusí ve straně, jakož i představy, že by německá strana sociálně-demokratická, či ideologicky a organisačně pevně rýsované skupiny této strany mohly jako takové věští revoluční boje. Musíme přesvědčiti členstvo, že KSN. jest před vítězstvím proletářské revoluce stranou povstání, stranou rozvratu kapitalistického systému a že ve všech dílčích bojích jest její práce jenom tehdy revoluční, jestliže směřuje k rozbití státního aparátu buržoasie a má neustále na zřeteli cíl zřízení diktatury proletariátu.

Komunistická strana jest jedinou stranou revoluční, jest dosti silná, aby mohla připraviti a vybojovati vítězství masám proletariátu proti všem stranám ostatním; to musí se státi pevným přesvědčením každého našeho soudruha.

Aby strana dosáhla tohoto stupně, musí KSN účinné zkušenosti veřejně ve veškerém členstvu prodiskutovati. Strana se musí naučiti vésti diskuse, aniž by oslabila svou akční sílu. Aby sjednotila svou plnou akční sílu, nechť neopomene, vzdor všem obtížím a vzdor ilegalitě vyjasniti si všechny diference a ukončiti diskusi na sjezdu strany.

Tamtéž ve článku: ťVolební ruch v Podkarpatské RusiŤ:

Úřady, jež by měly býti nestrannými strážci zákona, ukazují se mnohde expositurami politických stran. V úředních výměrech vyjadřují se politicky. Županské, slúžnovské, notářské úřady i četnické stanice jsou kancelářemi politických stran, jmenovitě agrárníků. Zde jsou některé otázky úředního teroru.

Je viděti, že úředníci a četníci pracují podle instrukcí civilní správy pro Podkarpatskou Rus a z ministerstva vnitra. Podkarpatská Rus je kolonií teroru a násilí... Lid lne k myšlence komunismu celým srdcem, ale je terorem a persekucí lámán. Nebýti toho, dostala by komunistická strana dvě třetiny hlasů.

Poněvadž čeští úředníci a četníci dopouštějí se násilí na lidu, jsou tu Češi nenáviděným cizáckým, nepřátelským živlem. Tu není prostě právního stavu. Agitátoři naší strany jsou hrdinové. Se zanícením putují po obcích, nemajíce noclehu, ani stravy, ani peněz. Jsou honěni úřady a četníky jako divá zvěř. Naši soudruzi a přívrženci trpí persekucí.

Tamtéž v lokálce ťLednová bilance obchodní je passivníŤ:

ťTo znamená lidově: průmysl je přesvědčen. že K,č poletí dolů a proto nakupuje v cizině suroviny, dokud Kč má ještě hodnotu. Je vidět, že kurs Kč není tak pevný, jak se zdá koaličním listům.

Když jsme prohlásili, že intervence Bankovního úřadu ve prospěch kursu Kč stála 80 milionů, vrhly se na nás koaliční listy, že to není pravda, že kalíme vodu, že jsme traviči studni atd. atd.. Vyhrožovaly nám dokonce zákonem na ochranu republiky. A hle, za několik dní totéž klidně tvrdilo v úvodníku ťČeské SlovoŤ a ťPražský VečerníkŤ. Uvedli jsme citáty z obou těchto koaličních listů na důkaz zmatku v koalici o těchto otázkách a lokálka byla nám prostě zkonfiskována.

V Praze, dne 1. března 1924, v článku ťLesnaŤ, akciová dřevařská společnostŤ:

... která tím i ťLesobankuŤ přivedla na pokraj bankrotu

... a je s podivem, že státní úřady pravý stav ťLesobankyŤ dosud nevyšetřily a před ztrátami těmi stát a zaměstnané dělnictvo a úřednictvo neuchránily.

Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ v úterý 4. března č. 53 v článku ťDopisyŤ:

Mezi chováním se zdejších vládních orgánů a vládou je dokázaná spojitost. Teror, pod jehož tlakem se má volit v Podkarpatské Rusi je řízen z Prahy, je dílem ministerského předsedy Švehly a ministra vnitra Malypetra. Naši agitátoři jsou honěni četníky jako zvěř a šupováni do domovských obcí.

VťRudém PrávuŤ ze dne 5. března č. 55 v článku ťSociální demokraté usvědčeni z lihové korupceŤ:

Jakmile to oznámil Švehlovi, učinili sociální demokraté náhlý obrat a nacházejí se nyní úplně ve vleku Švehlově. Na jeho rozkaz zahájili také včerejší kampaň proti nám, použivše k tomu směšného materiálu, od špiclů sebraného. který jim dalo na rozkaz Švehly a Malypetra ministerstvo vnitra.

V ťRudém PrávuŤ č. 56 ze dne 6. března v článku ťBenzinová aféra aférou smetánky domácí a zahraniční buržoasieŤ:

Jak jsme již v předvčerejším večerníku naznačili, je do aféry zapletena také zdejší francouzská vojenská mise a z informací, jež dostáváme nyní, dá se souditi, proč vlastně úplatkářství v této aféře bylo možno prováděti v tak velikých rozměrech. Úplatky byly totiž smlouvány, rozdávány a brány za svitu uniformy generála Mittelhausera.

...a ťneocenitelnéhoŤ pro naši republiku generála Mittelhausera, dodaného k nám jedním z našich ťdrahýchŤ osvoboditelských států.

Tamtéž v lokálce ťVe službách bursovních spekulantůŤ:

Prvním českým listem, který psal o nákladné intervenci Bankovního úřadu ve prospěch čsl. koruny, byl ťPražský VečerníkŤ, který rozhořčeně psal o 80 milionech Kč. Po něm tuto zprávu opakovalo v úvodníku ťČeské SlovoŤ, které zase mluvilo o 80 milionech. Ani ťČeské SlovoŤ, ani ťPražský VečerníkŤ nejsou orgány komunistické strany, nýbrž jsou to koaliční listy, které tedy podle slov ťPráva LiduŤ stály ve službách bursovních spekulantů. Pak teprve přineslo tuto zprávu ťRudé PrávoŤ a mluvilo pouze o 74 milionech a nepovídalo zase nic jiného, než to, co před tím si otiskly listy koaliční. -

Ve ťVečerníkuŤ ze dne 6. března č. 55: