XIII/4500.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů
o volební agitaci mezi vojskem a zneužívání armády k stranické agitaci (tisk 4259).
Vyšetřiv záležitost nenabyl jsem dojmu, že by generál Votruba chtěl působiti nátlak na velitelství jednotlivých posádek, aby byly stavěny samostatné vojenské kandidátky. 11 příležitosti obecních voleb vydal generál Votruba oběžník, kde upozorňoval, že jest povinností důstojníků bdíti, aby volební agitace nebyla vnášena do kasáren a že mužstvo musí každým způsobem uchráněno býti agitace. Poněvadž pak živě se přetřásala, mezi vojenskými kruhy otázka, zda zákon dovoluje stavěti zvláštní vojenské kandidátky a v tom smyslu bylo vzneseno mnoho dotazů na velitelství, zmínil se generál Votruba při té příležitosti též o vojenských kandidátkách. Projev ten byl upozorněním a generál Votruba nečinil tím nátlak na podřízené, zvláště když jiných kroků v tomto směru nepoužil.
Kolportáž v kasárnách a samozřejmě také rozšiřování tiskovin, které mají tendenci protistátní neb podvratné úmysly, jest zakázána. Tak jest v armádách všech a neznám výjimky.
Návštěvu poslanců v kasárnách, jsou-li dány určité předpoklady, neomezuji, ba spíše ji umožňuji; časem zvu zejména pány členy branných výborů, aby svým názorem přesvědčili se o pokrocích neb potřebách armády. Že není možný nějaký zásah jednotlivých poslanců do státní administrativy, jest nabíledni, odporovalo by to zákonům a zejména také § 52. ústavní listiny.
Rovněž jsem již několikráte zdůraznil, že nedělá se v čs. armádě rozdílů národnostních, náboženských neb politických a nestrpěl bych, aby se projevoval na přesvědčení příslušníků armády nějaký nátlak.
Případ uvedený v druhém oddílu interpelace udál se takto:
Dne 12. srpna t. r. konala se v Jičíně slavnost zrušení roboty, kterou uspořádalo okresní sdružení republikánského dorostu. V týž den konati se mělo divadlo v přírodě uspořádané odbočkou "Svazu čs. důstojnictva." Aby si oba podniky navzájem nekonkurovaly, dohodly se obě organisace, že oba, podniky spoji, čímž se docílí větší návštěvy i morálního úspěchu. Dne 6. srpna t. r. konalo se cvičení jičínské posádky s letcem z Hradce Králové. Po skončeném cvičení požádal jednatel odbočky Svazu čs. důstojnictva pilota, aby při svém odjezdu z Jičína shodil několik balíčků s letáčky, na kterých bylo několik dat o slavnosti. Nejednalo se tudíž o politickou agitaci, nýbrž o obyčejnou reklamu pro slavnost.
Vojíni pomáhali pouze při zhotovování sedadel a zřízení jeviště pro divadlo odbočky Svazu důstojnictva. Pro slavnost sdružení republikánského dorostu nekonati žádných prací. Scéna byla vystavěna v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne v hodinách mimoslužebních. Vojíni pracovali dobrovolně a to z toho důvodu, že část čistého výnosu připadla ve prospěch osvětového odboru posádky jičínské, tedy nepřímo ve prospěch mužstva. Materiál byl vypůjčen z oulibické pily a z části koupen odbočkou.
V Praze dne 4. února 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XIV./4500 (původní znění).
Odpoveď predsedu vlády a
ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca Dra Lelleyho a súdruhov
o bezpríkladnom terorizovaní učiteľstva na Slovensku (č. tlače 4.260).
Volebná výzva republikánskej strany maloroľníckeho a zemedelského ľudu boly vnútornou vatou tejto strany a poneváč neobsahuje ničoho, čo by bolo v rozpore so zákonmi, nemaly úrady príčiny k zakročeniu.
Právne a hmotné pomery všetkého učiteľstva sú upravené zákonmi a nariadeniami vydanými na základe zákonov. Politická a národná príslušnosť i sloboda svedomia jednotlivých učiteľov nie sú nijako obmedzované, dokiaľ sa neprejaví skutkami, ktoré sú trestné podľa obecných zákonov trestných alebo podľa zákonov o disciplinárnej odpovednosti učiteľstva.
Je síce pravda, že veľká časí učiteľstva neštátnych škôl žiada za soštátnenie, ale robí tak bez akéhokoľvek priameho alebo nepriameho vlivy nadriadených orgánov. Ani na učiteľskej schôdzi vo Vel. Šamorýne nebolo inakšie. Domnienka, ako by bol školský inšpektor nátlakom vyvolal usnesenie, o než ide, nie je odôvodnená. Aj tvrdenie, ako by bol menovaný funkcionár prehlásil, že bude plat (štátna podpora) zastavená tomu, kto bude hlasoval proti soštátneniu škôl, sa nesrovnáva so skutočnosťou. Nie je možné preto ani v tomto prípade hovoriť o terorizovaní učiteľstva a nie je preto tiež príčiny k zvláštnemu opatreniu.
V Prahe, dňa 9. februára 1924.
Predseda vlády:
Švehla, v. r.
Minister školstva a národnej osvety:
Rud. Bechyně, v. r.
XV./4500 (původní znění).
Odpověď
vlády
a interpelaci poslance Nagyho a druhů
o nespravedlivém postupu při přidělování půdy v Tanyi (tisk 4317/XVI.).
Velkostatkář Alexander Kálnoky podal ryku 1922 žádost k obvodové úřadovně státního pozemkového úřadu v Trenčíně-Teplicích za svolení k rozprodeji 660 kat. jit. z volné ruky na zaplacení dávky z majetku. Velký majetek pozemkový jmenovaného velkostatkáře měří na Slovensku 6.724 kat. jiter půdy zemědělské a 8.516 kat. jiter půdy vůbec.
Velkostatek Čečovce a Taňa Alexandra Kálnokyho byl dán již roku 1922 na pořad prací státního pozemkového úřadu a určeno od něho k účelům kolonisačním 2.000 kat. jiter. Z důvodu toho poradní sbor ve schůzi konané dne 7. září 1922 v Trenč. Teplicích u Obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu doporučil žádost Alexandra Kálnokyho k příznivému vyřízení s podmínkou, že majitel vyjde vstříc státnímu pozemkovému úřadu při dohodě o převzetí jmenovaných 2.000 kat. jiter k účelům kolonisačním. Státní pozemkový úřad konal ve věci šetření a přesvědčil se zejména u finančního ředitelství o tom, že Alexander Kálnoky dluhuje na dávku z majetku 4,934.060 Kč. Po provedeném šetření svolil státní pozemkový úřad dne 7, prosince 192 k odprodeji 200 kat. jiter z volné ruky od velkostatku Čečovce a Taňa za podmínek obvyklých při povolování odprodejů půdy z volné ruky. Zejména učinil státní pozemkový úřad podmínkou, aby půda rozprodána byla jen uchazečům o půda jmenovaným v zákonu přídělovém za součinnosti obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu, které přísluší schváliti osoby a přiměřenost cen prodejních. Docílené trhové ceny určeny byly k placení dávky z majetku a přírůstku na majetku. O tom vyrozuměl státní pozemkový úřad zároveň generální finanční ředitelství v Bratislavě.
Podle protokolu sepsaného dne 10. října 1923 na místě samém odprodáno bylo 621/2 kat. jiter 21 občanům z obce Tani, 21 kat. jiter 4 občanům z obce Čečovce a 75 kat. jiter 46 občanům z obce Body, vesměs chudobným to malorolníkům, nemajícím vlastních pozemků více jak 8 - 12 kat. jiter. Přihlásili se o půdu také uchazeči bez jakýchkoliv prostředků, nebyl však vzat zřetel na ně jedině proto, že účelem rozprodeje z volné ruky bylo aspoň částečně splacení dávky z majetku. Odporuje tudíž skutečnosti tvrzení interpelace, že notář sezval toliko několik svých lepších lidí a mezi ně rozdělil 126 kat. jiter půdy.
Továrníku Fiedleroví bylo sice prodáno 40 kat. jiter půdy, avšak v bezprostředním sousedství továrny, jež potřebuje rozšíření k svému provozu. Místní občané nečinili proti tomuto odprodeji námitek, a továrník jest ochoten odprodati drobným uchazečům vlastní půdu vzdálenou od továrního podniku za stejných podmínek, za jakých mohli získati uchazeči půdu od Kálnokyho.
Odporuje skutečnosti, že Viktor Zongor (notář) ponechal si pro sebe 25 kat. jiter a že žadatelé byli z přídělu úplně vyloučeni a jdou vstříc největší bídě. Naopak při rozprodeji pamatováno bylo na nemajetné lidi a bylo sjednáno, že v roku 1923 zaplatí jen část trhové ceny a že nezaplacená část jimi koupené půdy bude považována za propachtovanou, dokud nebude zaplacena. Pachtovné sjednáno bylo 1 q pšenice za 1 uh. jitro.
Státní pozemkový úřad neschválí trhových smluv, jež by odporovaly přídělovému zákonu.
V Praze dne 13. března 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XVI./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékesa a soudruhů
o zrušení pensí pensistům města Košic, kteří bydlí v Maďarsku (tisk 4226/XI.).
Městské zastupitelstvo v Košicích v zasedání dne 14. května 1923 změnilo se schválením župany dosavadní pensijní statut č. 19926/227-1915 adm. výb. o odpočivných a zaopatřovacích požitcích zaměstnanci města Košic a po nich pozůstalých vdov a sirotků.
Novým statutem byly zachovány v platnosti ony předpisy statutu č. 19926/227-1915, jež neodporují novým pensijním předpisům. Zejména zůstalo v platnosti též ustanovení § 22. statutu z r. 1915, jež předpisuje, že k výplatě zaopatřovacích požitků osobám, bydlícím v zahraničí, jest třeba povolení výboru župního a že povolení toto může uděleno býti nejvýše na 3 léta. Pro obec Košice platí nyní předpisy pro města se zřízeným magistrátem, pokud pozdějšími předpisy nebyly změněny, a přešlo proto právo udělovati povolení k výplatě pensijních požitků do zahraničí na městské zastupitelstvo. Městská správa zastavila následkem toho vyplácení pensijních požitků oněm osobám, které zdržují se v Maďarsku a nemají k tomu povolení z posledních 3 let.
Tento postup obce Košic odpovídá tudíž předpisům platného pensijního statutu. Žádostí pensistů za povolení k výplatě pense do Maďarska byly obcí sice předloženy župnímu úřadu, byly však jím obci vráceny, aby ve vlastním oboru působnosti rozhodla.
Ministerstvo vnitra neshledává proto důvodu, aby ve věci učinilo nějaké opatření.
V Praze dne 13. března 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
XVII./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Luschky a druhů (tisk 4281/III.)
o maření volební svobody na Hlučínsku a
na interpelaci poslanců Jekla, Heegera, dra Haase a druhů (tisk 4274/XVII.),
že v některých obcích na Hlučínsku byly zastaveny volby do obecního zastupitelstva.
V obcích Bolatících a Velkých Hošticích byly obecní volby, v den volební přerušené, druhého dne dokončeny, kdežto volba obecního zastupitelstva v Chlebičově, o které se zmiňuje druhá interpelace, byla ještě dne 16. září 1923 do konce provedena, takže tvrzení interpelace jest v této příčině nesprávné.
V obcích Štěpánkovicích, Kravařích, Ludgeřovicích, Petřkovicích a Koutech nemohly přerušené volby dosud býti provedeny, poněvadž v těchto obcích nastaly takové poměry, které pokračování ve volbě naprosto znemožnily.
Tak na příklad v Štěpánkovicích bylo při volbě zjištěno, že v seznamech voličských nalézá se za úřední doložkou reklamační komise ještě 30 dalších voličů, zapsaných již v době, když seznamy byly pravoplatnými. Z toho povstalo rozčileni, osudí bylo převezeno, hlasovací lístky odevzdané i neodevzdané se pomíchaly, takže nebylo již možno, přivésti volbu v pořádku ke konci.
V Kravařích volilo se ve dvou volebních místnostech. Podnět k přerušení volby byl dán ve volební místnosti číslo II., v níž volební komise unesla se volbu přerušiti a pak své funkce vůbec se vzdala pro německou agitaci letáky, hanobícími Československou republiku. Následkem toho odročena byla volba i ve volební místnosti č. I.
V obci Ludgeřovicích bylo agitováno ve volební místnosti č. 1. a nalezeny byly letáky dokonce i v odděleném prostoru, vyhrazeném k tomu, aby voliči mohli hlasovací lístek vložiti do obálky, Volba byla pak usnesením volební komise přerušena. Když se o tom dozvěděla volební komise ve volební místnosti číslo II. přerušila rovněž volbu.
V Petřkovicích byla ve volební místnosti hned od počátku volby prováděna agitace jednak ústně, jednak letáky, které byly mezi voliče rozdávány. Jelikož vzdor opětovnému zakročení se strany zástupce dozorčího úřadu agitace v místnosti volební nepřestala, byla volba na základě usnesení volební komise přerušena.
V obci Koutech, kde musela býti volba již krátce po zahájení přerušena, bylo později sice ve volbě pokračováno, avšak když nepřípustná agitace německých stran, provozovaná před volební místností, se stupňovala a počala vnikati do volební místnosti samé, usnesla se volební komise volbu přerušiti.
Z toho, co svrchu uvedeno, vyplývá, že volba přerušena byla všude na základě usnesení volební komice, nikoli tedy, jak se ve druhé interpelaci tvrdí, jednostranným opatřením volebních komisařů a za okolností znemožňujících řádný průběh volby.
Tvrzení druhé interpelace, že volba byla přerušena právě ve vesnicích průmyslových, v nichž dělnictvo jest převážnou většinou obyvatelstva, neodpovídá skutečnosti, poněvadž v jiných obcích, kde skutečně dělnictvo jest četně zastoupeno, byla volba, bez přerušení provedena, jako na příklad v Markvartovicích, Hošťálkovicích, Lhotce, Bobrovníkách, Koblově atd. Naproti tomu nutno v interpelaci uváděnou obec Štěpánkovice označiti za obec zemědělskou.
Co se týče námitek podaných proti volbám v obcích, v interpelaci prve vyjmenovaných, dlužno poukázati na to, že voličově mají právo proti volbě podati námitky a nelze nikomu naříditi, aby námitky nepodával proto, že nejsou dle zákona závažnými.
Také výtka činěná státní správě v prvé interpelaci, že ihned po volbách bylo započato všemožnou odvetou vůči německým kandidátům, neodpovídá skutečnosti. Jan Jarkuliš a Karel Osmančík byli vyhoštěni již před volbami, Emil Bubla byl vypovězen proto, že optovav pro Německo, byl povinen podle mírové smlouvy vystěhovati se do Německa.
Pokud jde o žádost pánů interpelantů, aby byly ukončeny volby a ustanovena obecní zastupitelstva i ve shora uvedených obcích, podotýkám, že provedení voleb v těchto obcích dosud znemožněno tím, že se v nich do doby, kdy vzhledem k ustanovení §u 11., odst. 2. řádu volení v obcích bylo možno volbu konati, poměry nikterak neuklidnily, naopak napětí mezi obyvatelstvem nabývalo stále hrozivějšího rázu, takže byla odůvodněná obava, že v případě odbývání voleb budou se opakovati v daleko horší míře nepřístojnosti, jež měly za následek přerušení prvních voleb, nehledě ani k tomu, že pokud jde o obec Štěpánkovice změnami neprávem v seznamech voličských provedenými, stala se platnost těchto seznamů pochybnou a nelze proto v této obci volbu již z toho důvodu dokončiti, dokud se nestanou nové seznamy pravoplatnými.
V poslední době nastal obrat k lepšímu, čehož použil zplnomocněný komisař pro Ratibořsko v Opavě k tomu, že nařídil okresní správě politické v Hlučíně, aby zařídila čeho třeba, aby v obcích, kde jsou záruky skutečné volební svobody a čistoty, byly volby ve vhodné době provedeny.
Vzhledem k tomu není pro ministerstvo vnitra podnětu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 29. ledna 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XVIII./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Spiny a druhů (tisk 4385/XII.) a
interpelaci poslance Schustera a druhů (tisk 4405/VI.)
o utiskování německé dvoutřídní školy obecné v Čachrově tím, že presidium zemské školní rasy stále pomýšlí na změny školních obvodů.
Přeměna bývalé expositury německé obecné školy čachrovské v Chřepicích na školu samostatnou nebyla opatřením násilným, nýbrž naopak provedením výslovného předpisu § 3. zákona ze dne 19. února 1870, čís. 22 z. z., a byla zákonně plně odůvodněna. Proto bylo také odvolání, podané proti přeměně řečené expositury na samostatnou školu, ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuto jako neodůvodněné.
Pokud se presidiu zemské školní rady v Praze vytýká, že konalo šetření stran přeškolení obce Jesení a že zamýšlelo obec tu přeškoliti z Čachrova do Chřepic, neuznávám výtky ty za správné, neboť předseda zemské školní rady má podle § 9. zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. ve znění doplněném čl. 1. zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 29 Sb. z. a n. právo měniti hranice obcí školních a má tady právo konati předběžné šetření o poměrech pro rozhodnutí důležitých.
V Praze dne 4. března 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XIX. /4500 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů
ve věci profesora Bohdana Wurma (tisk 4317/XV.).
Profesor Bohdan Wurm byl dnem 1. října 1920 přidělen zemské školní radě v Praze pro své znalosti jazykové a administrativní.
Záloha na služné byla mu poskytnuta podle 64. zákona ze dne 28. července 1917, čís. 319 ř. z., jako mnohým jiným profesorům a to na záruku tří pojistek. Zálohu tuto splácí jmenovaný profesor měsíčními splátkami.
Podobně byla profesoru Wurmovi v roce 1922 jako mnohým jiným německým profesorům udělena mimořádná výpomoc na úhradu léčebných nákladů spojených s operací jeho syna a s nemocí jeho dcery a manželky.
Profesor Wurm o žádné místo ředitelské nežádá a jsou proto všechny pověsti v tomto směru bezpodstatné.
Zavedeným vyšetřováním bylo zjištěno, že chování profesora Wurma vůči ženským kancelářským silám nebylo v odporu s disciplinárními předpisy. Pokud se interpelace zmiňuje o soudní dohře, podotýká se, že v tomto směru profesor Wurm nebyl přímo účasten.
Vzhledem na tyto okolnosti nemám důvodu k zakročení.
V Praze dne 7. února 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XX./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů,
že se majetníkům pozemků sousedících s vojenskou střelnicí v Mostu neplatí smluvená náhrada za potíže v hospodaření na těchto polích (tisk 4322 V).
Projekt na přeložení střelnice z Mostu do Liběšic byl již připraven od počátku roku 1923, nemohl však biti proveden, poněvadž obec České Zlatníky a jiné obce, sousedící se střelnici v Liběšicích, podaly proti rozšíření jejímu rekursy, které teprve dne 29. října 1923 byly s konečnou platností zamítnuty. Od tohoto okamžiku mohlo ministerstvo národní obrany přikročiti k provádění stavby, takže pravděpodobně bude do 30. června 1924 dohotovena.
Požadavky majitelů pozemků v bezpečnostním pásmu, obsažené v protokolu ze dne 28. března 1923, jsou jednak příliš vysoké, jednak závislé od lhůty, kdy bude střelnice přeložena.
Město Most jako zástupce žadatelů uvolilo se upustiti od náhrady za ztížené obhospodařování pozemků v bezpečnostním pásmu průpravné střelnice za dobu od 28. října 1918 do 30. června 1924, bude-li střelnice do tohoto času skutečně přeložena, a přislíbilo dáti vojenské správě bezplatně k disposici vhodné cvičiště.
Poněvadž lhůta k dokončení jest aspoň přibližně známa a podmínkám města se vyhoví, není již žádné překážky, aby se přikročilo ke konečnému jednání s ostatními majiteli pozemků v bezpečnostním pásmu.
V Praze dne 30. ledna 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XXI./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci poslance V. Marka a druhů
o přesném provádění předpisů na ochranu stavebních živností (tisk 4385/X).
Přesné provádění předpisů na ochranu stavebních živností, nařízené výnosem ministerstva obchodu ze dne 15. září 1920, čís. 39.066, bylo živnostenským úřadům již připomenuto, a to výnosem ministerstva obchodu ze dne 29. listopadu 1921, čís. 38.14321. Tímto výnosem byly živnostenským úřadům dány kromě toho další podrobné pokyny pro postup při provádění trestního řízení, zvláště pokud jde o tak zvané "krytí".
Jestliže přes to v některých případech živnostenské úřady nezakročují s potřebnou rychlosti a energií, po případě ukládají pokuty nízké, které nejsou v žádném poměru k hodnotě neoprávněně provedených staveb a k dnešní ceně peněz, jest nutno, aby příslušná společenstva stavebních živností tyto určité případy oznámila přímo ministerstvu obchodu s přesným udáním osob a míst, kde se neoprávněně stavby provádějí, jakož i s označením, kdy a kterému živnostenskému úřadu bylo o tom udání učiněno. Ministerstvo obchodu učiní pak s největším urychlením opatření, aby bylo přesně vyhověno pokynům uvedeným ve svrchu citovaných výnosech.
V Praze dne 8. února 1924.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
XXII./4500 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance J. Patzela a druhů
o starobním zaopatření úředníků a zřízenců velkostatků (tisk 4317/XXII.).
Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém byly upraveny zákonem z 18. března 1921 č. 130 Sb. z. a. n., jenž byl pozměněn a doplněn zákonem z 13. července 1922 č. 215 Sb. z. a n. o výši zákonných požitků zaopatřovacích byla docílena dohoda se zástupci zaměstnanců ještě před ústavním projednáním zákona č. 130/21. Vláda nepomýšlí opětně novelisovati jmenovaný zákon zvyšováním zaopatřovacích požitků, neboť zákonodárce předvídal naopak snížení jejich a rozdělil proto požitky zaopatřovací na požitky základní, drahotní přídavek a vybavovací příspěvek.
Ani státní pozemkový úřad ani ministerstvo sociální péče nebrání vlastníkům velkostatků, jsou-li ochotni zvýšiti pense svým bývalým zaměstnancům, a odporuje proto tvrzení interpelace skutečnosti.
Mají-li páni interpelanti na mysli, že v některých případech byl zaměstnavatel ochoten přinésti značné oběti ku zvýšení zaopatřovacích nároků svých zaměstnanců zřízením náhradního ústavu, že však zřízení nového náhradního ústavu ministerstvem sociální péče nebylo povoleno, nutno podotknouti, že zamítnutí žádosti za přeměnu náhradních smluv v náhradní ústav bylo jenom důsledkem ustanovení §u 65. odst. 1. pensijního zákona ze dne 5. února 1920, č. 84 Sb. z. a n. a bylo nejvyšším správním soudem ve všech sporných případech potvrzeno jako správné. Chce-li zaměstnavatel velkostatkář jinak pojištěním na vyšší dávky než zákonné u všeobecného pensijního ústavu neb uzavřením individuelní smlouvy se zaměstnancem - postarati se o lepší zajištění budoucnosti svých zaměstnanců, nebude mu zajisté ani ministerstvo sociální péče, ani státní pozemkový úřad činiti překážek. Ovšem nesmí vlastníci velkostatku slibovati svým pensistům zvýšení pensí s výhradami neb podmínkami namířenými proti provádění pozemkové reformy na svém majetku. Rovněž odporuje skutečnosti tvrzení interpelace, že přirážkami zvyšuje se cena půdy až o 300%. Také není správným tvrzení interpelace, že pozemková reforma provádí se na útraty zaopatření velkostatkářských úředníků ve stáří. Při provádění pozemkové reformy pamatováno jest na starobní zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a zákony o pozemkové reformě a provádějící předpisy vyslovují určitě "jak a o které zaměstnance má býti postaráno. Pokud běží o zaopatření ve stáří nebo zaměstnanců neschopných výdělečné činnosti, obsahují příslušné předpisy §§ 50. 59, 72, 73, 74 a 75 zákona náhradového a nařízení vlády ze dne 8. února 1923, č. 29 Sb. z. a n.
V požadavku interpelace, aby zajištěny byly vyšší částky za prémie zaplacené ve zlaté měně, obsažena jest dle názoru vlády toliko kritika zjevu společného všem druhům pojištění a patrného i jinak v celém světovém hospodářství. Světovou válkou nastalo nejcitelněji u zaměstnanců s pevným platem a u pensistů znehodnocení peněz a tudíž snížení důchodu.
Vláda odmítá jako neodůvodněné tvrzení, že přirážek za půdu označených v interpelaci jako lichvářských užívá se ke korupčním účelům.
Vláda nesouhlasí s názorem vysloveným v interpelaci, že pensijní poměry na velkostatcích, pokud běží o provádění pozemkové reformy, potřebují úpravy před dalším jejím prováděním.
V Praze dne 25. února 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Překlad ad I./4500.
Anwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Lodgman und Genossen
in Angelegenheit der angeblichen Rechtsnachfolge des Bankamtes des Finanzministeriums in die Schuldforderungen der ehemaligen Österreichisch- ungarischen Bank (Druck 4274/IX.).
ad 1. Die Liquidierung der Österreichisch- ungarischen Bank ist nach den Bestimmungen des Art. 206 St. - Germ., resp. des Art. 189 Trianon und der Beilagen zu diesen Artikeln der Kompetenz der Reparationskommission vorbehalten. Zur Liquidierung gehört auch die endgiltige Regelung der Aktiven und Passiven. Nach § 7 der zitierten Artikel wird diese Liquidierung von den durch die Reparationskommission, die im Falle von Zweifeln über die Interpretation der Normen über die Liquidierung der Bank das Recht hat, entweder selbst direkt zu entscheiden, oder zu diesem Zwecke einen Schiedsrichter zu ernennen, ernannten Liquidierungskommissären durchgeführt. Nach den Bestimmungen des Friedensvertrages ist daher zur endgiltigen Regelung der Aktiven und Passiven der Österreichisch- ungarischen Bank keine Abmachung mit den übrigen beteiligten Staaten notwendig, sondern es hat die Reparationskommission das Recht, aus eigener Machtvollkommenheit zu entscheiden, und gegen ihre Entscheidung, resp. gegen die Entscheidung des Schiedsrichters gibt es kein Rechtsmittel.
ad 2. Trotzdem haben die Liquidatoren zum Zwecke der Erleichterung und Beschleunigung der Liquidierung den Weg eines Übereinkommens mit den beteiligten Staaten gewählt. Es ist dies das Übereinkommen vom 7. Juni 1921, betreffend die Übernahme der Handelaktiven und Passiven, und die Protokolle vom 14. März 1922 über die Liquidierung der Bank, die hauptsächlich die Abrechnung der Banknoten, die Teilung der Aktiven, die Frage einiger bisher von keinem Staate übernommenen Pensionisten und die Frage der Aktionäre regeln. Die Liquidatoren haben diese Abmachungen der Reparationskommission vorgelegt, die sie kraft des ihr durch den Friedensvertrag verliehenen Rechtes sanktioniert hat. Sie sind in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen im Stück 114 vom 22. Dezember 1923 unter Zahl 237 kundgemacht.
ad 3. Das Bankamt besorgt die Auswahl der durch die obigen Abmachungen dem čechoslovakischen Staate abgetretenen Forderungen als Vollzugsorgan des Finanzministeriums.
Prag, am 25. Februar 1924.
Der Finanzminister:
Ing. Bečka, m. p.