|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4500.
Odpovědi:
I. ministra financí na interpelaci posl. dra Lodgmana a soudr. o zdánlivém právním nástupnictví Bankovního úřadu ministerstva financí do dlužních pohledávek bývalé Rakousko-uherské banky (tisk 4274/IX.);
II. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o vyplácení invalidních pensí pensistům, bydlícím v cizině (tisk 4317/III.);
III. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů, že českolipská okresní politická správa zabavila obecní přirážky (tisk 4041/XXII.);
IV. ministra financí na interpelaci posl. dra Luschky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů o ohrožení odpočivných platů státních pensistů při cestách do ciziny (tisk 4317/XI.);
V. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. inž. O. Kalliny a druhů o činnosti školního inspektora Josefa Michla (ve školním okrese falknovsko-loketském) ve Falknově (tisk 4281/X);
VI. ministra vnitra a spravedlnosti na interpelaci posl. J. Fischera a druhů o zabavení č. 86 periodického tiskopisu "Deutscher Landbote" (tisk 4281/VII.);
VII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o úředním rozpuštění dobrovolného hasičského sboru ve Frýdku (tisk 4256/VI.);
VIII. ministra financí na interpelaci posl. dra Jabloniczkého a druhů, že finanční ředitelství báňsko-bystřické nuceně vymáhá dávku z majetku (tisk 4256/XVII.);
IX. ministra vnitra na interpelaci posl. Beutela, Kirpalové, Grünznera a druhů o zabavení sociálnědemokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí n./L. (tisk 4405/I.);
X. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o projevech vládního zástupce (tisk 4381/III.);
XI. ministra vnitra na interpelaci dra Raddy a druhů o zastavení činnosti německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov (tisk 4256);
XII. ministra železnic na interpelaci posl. J. Kříže a druhů o přesazování železničních zaměstnanců z důvodů národnostních (tisk 4329);
XIII. ministra národní obrany na interpelaci posl. Hakena a soudr. o volební agitaci mezi vojskem a zneužívání armády k stranické agitaci (4259);
XIV. predsedy vlády a ministra školstva a národnej osvety na interpelácii posl. dra Lelleyho a súdr. o bezpríkladnom terorizovaní učiteľstva na Slovensku (tisk 4260);
XV. vlády na interpelaci posl. Nagyho a druhů o nespravedlivém postupu při přidělování půdy v Tanyi (tisk 4317/XVI.);
XVI. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o zrušení pensí pensistům města Košic, kteří bydlí v Maďarsku (tisk 4226/XI.);
XVII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Luschky a druhů (tisk 4281/III.) o maření volební svobody na Hlučínsku a na interpelaci posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů (tisk 4274/XVII.), že v některých obcích na Hlučínsku byly zastaveny volby do obecního zastupitelstva;
XVIII. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Spiny a druhů (tisk 4385/XII.) a interpelaci posl. Schustera a druhů (tisk 4405/VI.) o utiskování německé dvoutřídní školy obecné v Čachrově tím, že presidium zemské školní rady stále pomýšlí na změny školních obvodů;
XIX. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů ve věci profesora Bohdana Wurma (tisk 4317/XV.);
XX. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů, že se majetníkům pozemků sousedících s vojenskou střelnicí v Mostu neplatí smluvená náhrada za potíže v hospodaření na těchto polích (tisk 4322/V.);
XXI. ministra průmyslu, obchodu a živnosti na interpelaci posl. V. Marka a druhů o přesném provádění předpisů na ochranu stavebních živností (tisk 4385/X).
XXII. vlády na interpelaci posl. Patzela a druhů o starobním zaopatření úředníků a zřízenců velkostatků (tisk 4317/XXII.).
I./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Lodgmana a soudruhů
o zdánlivém právním nástupnictví Bankovního úřadu ministerstva financí do dlužních pohledávek bývalé Rakousko-uherské banky (tisk 4274/ IX).
ad 1. Likvidace Rakousko-uherské banky vyhrazena jest podle ustanovení článku 206. Saint-Germain, resp. článku 139. Trianon. a přílohy k těmto článkům pravomoci Reparační komise. K likvidaci náleží i konečná úprava aktiv a pasiv. Podle § 7. citovaných článků provádějí likvidaci tuto likvidační komisaři jmenovaní Reparační komisí, která v případě pochybností o interpretaci pravidel o likvidaci banky má právo buď sama přímo rozhodnouti anebo jmenovati k tomu účelu rozhodčího. Podle ustanovení mírové smlouvy není tedy ku konečné úpravě aktiv a pasiv Rakouskouherské banky zapotřebí ujednání s ostatními súčastněnými státy, nýbrž Reparační komise má právo rozhodnouti ze své pravomoci a proti rozhodnutí jejímu, resp. proti rozhodnutí rozhodčího není opravného prostředku.
ad 2. Vzdor tomu volili likvidátoři za účelem usnadnění a urychlení likvidace cestu dohody se súčastněnými státy. Jest to dohoda ze dne 7. června 1921 o převzetí obchodních aktiv a pasiv a protokoly ze dne 14, března 1922 o likvidaci banky, upravující hlavně vyúčtování bankovek, rozdělení aktiv, otázku některých dosud žádným státem nepřevzatých pensistů a otázku akcionářů. Likvidátoři předložili tyto úpravy Reparační komisí, která je mocí svého práva mírovou smlouvou jí propůjčeného, sankcionovala. Jsou vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení v částce 114. ze dne 22. prosince 1923 pod číslem 237.
ad 3. Bankovní úřad obstarává vybírání pohledávek shora uvedenými úpravami Československému státu postoupených jako výkonný orgán ministerstva financí.
V Praze dne 25. února 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
II./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o vyplácení invalidních pensí pensistům, bydlícím v cizině (tisk 4317/III.).
Poukazování vojenských zaopatřovacích požitků československým příslušníkům, bydlícím v Německu, poštovním šekovým úřadem bylo zastaveno.
Aby českoslovenští percipienti při valutárních poměrech v Německu nebylí poškozováni, provádí se výplata zaopatřovacích politiků již od 1. listopadu 1923 prostřednictvím zastupitelských úřadů v hotových korunách československých.
V Praze dne 30. ledna 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
III./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů,
že česko-lipská okresní politická správa zabavila obecní přirážky (tisk 4041/XXII.).
Interpelace spatřuje nezákonitost exekučních kroků k vydobytí útrat nuceného zavěšení nových místních tabulek v tom, že okresní politická správa v České Lípě k tomu použila zabavení přirážek jakožto způsobu politické exekuce. Nemožnost vésti exekuci na přirážky nelze vyvozovati poukazem na jejich určení sloužiti veřejným zájmům; takovým zájmem jest také, aby obec plnila povinnost jí uloženou zákonem ve příčině pořízení nových místních tabulek. Obě obce byly jíž začátkem měsíce listopadu roku 1921 upozorněny na tuto povinnost, která je čekala, a měly možnost postarati se o potřebnou úhradu už v rozpočtu na rok 1922. Bylo také spravedlivo, aby živnostníci, kteří tabulky dodali, dostali bez oddalování zaplacení účtů za dodanou práci.
K zakročení z úřední moci není tudíž příčiny..jinak nelze předbíhati instančnímu rozhodnutí, k němuž věc dospěje, nebol; obec podala stížnost.
V Praze dne 1. února 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
IV./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců dra Luschky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů
0 ohrožení odpočivných platů státních pensistů při cestách do ciziny (tisk 4317/XI.).
Časopisecká zpráva v "Lidových Novinách" a "Tagesbote", která vyvolala podání této interpelace, nebyla vydána na pokyn ministerstva financí, nýbrž dalo k ní podnět z vlastní iniciativy zemské finanční řiditelství v Brně, které tak učinilo pouze v zájmu percipientů, poněvadž povážlivě se množily případy odjezdu do ciziny bez předchozího povolení a percipienti odpočivných a zaopatřovacích požitků - nejsouce si vědomi důsledků svého jednání - vymlouvali se zpravidla na neznalost předpisů, ač každý percipient má v pensijním dekretu výslovně uvedeno, že pensijní nebo zaopatřovací požitky se mu povolují s podmínkou, že je bude bráti a požívati v tuzemsku.
Jest možno, že uveřejnění zmíněného článku v časopisech bylo nepřímo vyvoláno vynesením ministerstva financí ze dne 5. června 1923, číslo 56.386, o výplatě pensí clearingovým řízením a o vydávání pasů pro pensisty (podobné vynesení ministerstva vnitra ze dne 6. září 1923, č. 54.061), avšak otázka, kdo dal podnět k tomuto uveřejnění, není ve věci samé rozhodnou, poněvadž nesporně se tak stalo výhradně v zájmu percipientů a článek ten odpovídá plně dosud platnému právnímu stavu, jenž jest tento:
Při posuzování otázky pobytu pensistů v cizině a požívání pense tamtéž nutno vycházeti z dosud platného dvorního dekretu ze dne 23. července 1827, č. 30.120, jenž stanoví, že osoby požívající pensí, provisí a darů z milosti, které se chtějí do ciziny odebrati, potřebují kromě cestovního pasu od politického úřadu také povolení od příslušného zemského úřadu dle předpisu v pensijních věcech, pokud nechtějí plně ztratiti své požitky.
V tomto dekretu jest tedy zcela jasně vysloven důsledek nedovoleného odcestování do ciziny a není tedy nutně třeba pro ztrátu nároku na pensijní požitky, aby percipient trvale se usídlil v cizině bez dovolení, nýbrž sám fakt nedovoleného odcestování, resp. opuštění státního území má důsledek shora uvedený: že výklad tento jest správný, potvrdil nejvyšší správní soudní dvůr ve Vídni nálezem z 15. května 1908, č. 2815, v němž se výslovně praví, že pensista, který bez dovolení opustí státní území, ztratí, i když nezamýšlí trvale v cizině pobývati, ipso facto nárok na pensi a to bez ohledu na dobu úředního zjištění.
Na dvorní dekret z 23. července 1827 navazují všechny pozdější předpisy; které upravují jednak právo formální (tj. kompetenční), jednak materielní. V ohledu materielním navázány jsou na citovaný dekret předpisy pozdější o důsledcích dovoleného pobytu v cizině, tj. zákon č. 99/1921 Sb. zák. a nař., resp. § 6. vládního nařízení číslo 234/1921 Sb. zák. a nař. a zákon čís. 394/1922 Sb. zák. a nař., resp. vládního nařízení čís. 34/1923 Sb. zák. a nař. (článek VIII.).
Z této úvahy zcela odůvodněné vyplývá, že percipient, který třeba na čas a nikoliv snad za účelem trvalého pobytu odcestuje do ciziny bez povolení příslušného finančního úřadu, má ztratiti vůbec nárok na pensi a nejenom na výhody zákona č. 99/1921 Sb. zák. a nař., event. na drahotní požitky podle článku VIII. vládního nařízení číslo 341923 Sb. zák. a nař.
hřady Československé republiky postupují v této věci velice liberálně, ježto pravidelně neprohlašují ztráty nároku na pensi ihned, jakmile se dozví o nedovoleném pobytu percipienta v cizině, nýbrž, že sráží dotyčnému z celkových požitků pouze výhody zákona č. 99/1921 Sb. zákonů a nař., event. drahotní požitky důsledkem článku VIII. vládního nařízení č. 34/1923 Sb. zák. a nař. K výplatě výhod dle citovaného zákona a drahotních požitků dle citovaného vládního nařízení v případě dovoleného pobytu percipienta v cizině nejsou zemská finanční ředitelství vůbec příslušna, ježto povolení vyhraženo jest ústředním úřadům dle § 6. nařízení č. 234/1921 Sb. zák. a nař. a dle zákona č. 394/1922 Sb. zák. a nař.
Platnost dvorního dekretu z r.1827, třebas hodně starého to předpisu, nelze zrušiti, neboť musí býti přední snahou finančních úřadů brániti tomu, aby pense vyplácené z prostředků veřejných byly vyváženy bez podstatných důvodů do ciziny, kterážto snaha nesporně vedla také bývalou vládu rakouskou k vydání tohoto omezujícího předpisu již před drahnou dobou a k dalšímu jeho zachování i za poměrů daleko lepších. Tato snaha, vysvětlitelná za poměrů zcela normálních, jest plně odůvodněna u států sukcessorních hospodářskými a politickými poměry, u našeho státu pak nad to ještě vysokou valutou, která jest, resp. do nedávné doby byla přímo vzpruhou k častějšímu i delšímu pobytu v sousedních státech s valutou horší.
Ostatně ministerstvo financí velice blahovolně vyřizuje odůvodněné žádosti za povolení pobytu a požívání odpočivných nebo zaopatřovacích požitků v cizině, i pokud se týče způsobu výplaty těchto požitků percipientům v cizině poskytlo již značné úlevy, zrovna tak jako téměř ve všech případech, kdy o to bylo žádáno, prominuty byly straně následky nedovoleného pobytu v cizině, čímž jí oživl ztracený dle norem jíž nárok na odpočivné nebo zaopatřovati požitky. Ze srovnání předpisů, týkajících se této otázky a pralese ostatních států na půdě bývalého Rakousko-Uherska, s předpisy a praksí našeho státu, vychází nesporně najevo, že náš stát v tom směru vycházel vždy nejvíce vstříc percipientům odpočivných a zaopatřovacích požitků.
Nelze proto vyhověti přání pánů interpelantů, poněvadž jakýkoliv jiný postup, než shora označený, by odporoval dnešnímu právnímu stavu.
V Praze dne 6. března 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
V./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o činnosti školního inspektora Josefa Michla (ve školním okrese falknovsko-loketském) ve Falknově (tisk 4281/X.).
Při zkoumám případů v interpelaci uvedených, nenabyl jsem přesvědčení, že by okresní školní inspektor pro školní okres falknovsko-loketský, Josef Michl překročil obor svojí působnosti, neb že by jednal nezákonně. Neshledávám tedy příčiny k zakročení proti jmenovanému okresnímu školnímu inspektorovi.
V Praze dne 20. února 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
Bechyně, v. r.
VI./4500 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Fischera a druhů
o zabavení č. 86 periodického tiskopisu "Deutscher Landbote" (tisk 4281/VII.).
Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo č. 86 periodického tiskopisu "Deutscher Landbote" ze dne 26. října 1923, vydávaného v Karlových Varech a to pro část článku: "Im Kampfe gegen die Bergbauschäden" v interpelaci otištěnou, v níž shledalo skutkovou podstatu §u 300 tr. z.
Krajský, jakožto tiskový soud v Chebu zabavení toto potvrdil z téhož důvodu.
Strana nepodala proti soudnímu nálezu opravných prostředků a tak výrok nalézacího soudu vešel v moc práva.
Poněvadž zákon nebyl porušen, není podkladu ku podání zmateční stížnosti ku zachování zákona, jedinému to prostředku ku zrušení konfiskačního nálezu, mimo pořad stolic.
K námitce, že týž článek v plném znění otištěn byl v č. 52 periodického tiskopisu "Heimat", vydávaného v Žatci a nebyl závadným shledán, dlužno poukázati, že tiskovou prohlídku v různých místech vykonávají různí úředníci, jichž názory ohledně otázky veřejného zájmu a nutnosti zabaviti projev ve veřejném zájmu nejsou vždy totožné, takže nelze naprosté jednotnosti docíliti. Pečuje se však o to, aby censurní praxe v mezích možnosti byla i po této stránce jednotná.
Podle předpisu tiskového zákona může začíti tiskař s rozšiřováním (rozesíláním) v témž okamžiku, kdy povinný exemplář periodického tiskopisu úřadu předloží a netřeba mu čekati, až úřad o závadnosti neb nezávadnosti jednotlivého čísla rozhodne.
K nějakému opatření není tedy důvodu.
V Praze dne 11. února 1924.
|
Ministr vnitra: |
Ministr spravedlnosti: |
|
J. Malypetr, v. r. |
Dr. Dolanský, v. r. |
VII./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o úředním rozpuštění dobrovolného hasičského sboru ve Frýdku (tisk 4256/VI.).
Zemská správa politická v Opavě rozpustila na návrh obce spolek "Freiwillige Feuerwehr" ve Frýdku, spatřujíc porušení veřejného řádu podle §u 113. ústavní listiny v tom, že spolek tento zásadně odmítá přijímati osoby české národnosti za členy a nerespektuje nařízení obce, která usnesením ze dne 3. května 1872 propůjčila mu k užívání městské hasičské nářadí a pověřila jej vykonáváním práv v obci při požáru příslušejících.
Na stížnost, kterou jmenovaný spolek do rozpouštějícího nálezu podal, nařídilo ministerstvo vnitra ještě před podáním interpelace doplnění spisu, které vývody stížnosti vyžadovaly. Šetření není dosud skončeno. Podle jeho výsledku bude ministerstvem vnitra rozhodnuto.
V Praze dne 12. února 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
VIII./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Jabloniczkého a druhů,
že finanční ředitelství báňsko-bystřické nuceně vymáhá dávku z majetku (tisk 4256/XVII.).
Před uzákoněním novely k zákonu o dávce z majetku a z přírůstku na majetku nebylo možno vydati generální příkaz, aby finanční úřady ustaly s vymáháním splatných částek dávky, nesplnili-li poplatníci svých povinností dle posud platných zákonných ustanovení.
Ministerstvo financí uznávajíc však, že by nebylo účelným, aby bezvýjimečně byly vymáhány částky, které pravděpodobně uzákoněním novely přestanou býti dluhem, vydalo podřízeným úřadům ještě před uzákoněním výnosem datovaným dne 23. listopadu 1923 pokyn, aby k podaným žádostem jednotlivých poplatníků posečkáno bylo s vybíráním a vymáháním oněch částek, které by přibližně podle vládního návrhu novely k zákonu o dávce byly svého času odepsány a aby poshovění bylo povoleno zatím bezúročně.
Tím bylo požadavku interpelace z data 29. října 1923 mezitím vyhověno. Poplatnici, kteří nemohli své povinnosti dostáti, museli ovšem sami o to zníti péči, aby podáním žádosti si vymohli odklad platebních lhůt, jenž se jim dle zmíněných pokynů povolil.
V Praze dne 21. února 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
IX./14500 (povodní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Beutela, Kirpalové, Grünznera a druhů
o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí nad Lab. (tisk 4405/I).
Převzal jsem zodpovědění interpelace, poněvadž přehlídku časopisu "Volksrecht" provedla okresní správa politická v Ústí n. L.
Číslo 275. časopisu "Volksrecht" v Ústí n. L., ze dne 1. prosince 1923, bylo okresní správou politickou v Ústí n. L. zabaveno, protože jmenovaný úřad shledal v místě: "Das Präsidium... až... Skandal" článku "Arbeiter, schützet euere Schule!" skutkovou podstatu trestného činu dle §u 300. tr. zákona. Okresní správa politická jednala při tom z vlastního popudu.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Litoměřicích z týchž důvodů potvrzeno, čímž bylo uznáno, že skutková podstata zmíněného trestného činu skutečně jest touto statí vyjádřena.
Opravných prostředků proti nálezu soudnímu strana nepoužila.
Hledíc k tendenci zabavené stati a k souvislosti s textem předcházejícím i následujícím, dlužno míti za to, že též veřejný zájem vyžadoval, aby úřad přehlídkou tiskovou pověřený místo to zabavil.
Za tohoto stavu věci nemám příčiny k opatřením, která jsou pány interpelanty ode mně žádána.
V Praze dne 10. března 1924
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
X./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o projevech vládního zástupce (tisk 4381/III.).
Pan poslanec Dr. R. Lodgman a soudruzi táží se mne na základě zprávy uveřejněné v časopise "Teplitzer Zeitung" ze dne 30. listopadu 1923, učinil-li lázeňský referent mého resortu, odborový rada Dr. Čermák, v rozmluvě s panem Drem Klauberem projevy, jež mu uvedená zpráva připisuje.
Nařídil jsem vyšetření této záležitostí, jehož výsledkem bylo ujištění, že odborový rada Dr. Čermák inkriminovaných projevů ve formě do úst mu kladené neučinil.
Na výtky předsedy lázeňského spolku Dra Klaubera, že vláda při každé příležitosti zanedbává lázeňské místo Teplice-Šanov, a že mu dosud neposkytla státní subvence, upozornil Dr. Čermák, že udílení státních subvencí není automatickou povinností státu, nýbrž projevem zvláštní péče o hospodářsky ohrožené lázně, ucházejí-li se o to zvláštní žádostí, doloženou všemi, pro vyhovění směrodatnými důvody, což se v případu Teplic-Šanova dosud nestalo.
Stát nežádá od lázeňských míst žádných ústupků a nevede tudíž z tohoto titulu žádného boje. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nemá ve svém programu stranických cílů, jeho cílem jest zabezpečiti zdraví a fysický zdar veškerého občanstva státu, bez rozdílu národnosti, vyznání a politické příslušnosti.
Tím stává se odpovídati na bod 2. a 3. dotazu pánů interpelantů bezpředmětným.
V Praze dne 8. března 1924.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Šrámek, v. r.
XI./4500 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o zastavení činnosti německé národní rady pro jihlavský jazykový ostrov (tisk 4256/X).
Organisace "Deutscher Volksrat für die Iglauer Sprachinsel" předložila dle předpisu spolkového zákona zemské správě politické v Brně dne 16. května 1923 předepsané stanovy a ohlásila utvoření spolku pod uvedeným jménem. Zemská správa politická výnosem ze dne 26. května 1923, čís. 61.171, nevzala však toto oznámení na vědomí, poněvadž stanovy nevyhovovaly předpisu §u 4. spolkového zákona. Proti tomuto výnosu strana nepodala odvolání. Dne 23. června 1923 podala jmenovaná organisace nové oznámení a poněvadž stanovy tentokráte vyhovovaly, zemská správa politická výnosem ze dne 14. července 1923, čís. 77536, utvoření spolku "Deutscher Volksrat für die Iglauer Sprachinsel" jako spolku nepolitického nezakázala.
Organisace tato však, jak policejní komisařství v Jihlavě zjistilo, již fakticky dříve vyvíjela činnost spolkovou, aniž po právu existovala a proto dne 11. července 1923 jmenované policejní komisařství na základě §u 28, odstavce 2. spolkového zákona její činnost zastavilo a proti funkcionářům učinilo trestní oznámeni. Též soud, který v první instanci rozhodoval, v rozsudku uznal, že organisace tato spolkem byla a činnost spolkovou vyvíjela, nesplnivši zákonných podmínek, avšak funkcionáře osvobodil, poněvadž nedospěl k přesvědčení o jejích trestné vině. Proti tomuto osvobozujícímu rozsudku ohlásil veřejný žalobce odvolání co do viny a pro zmatečnost.
Proti výměru policejního komisařství v Jihlavě, jímž činnost jmenované organisace byla zastavena, bylo podáno odvolání k zemské správě politické, která však je vrátila dne 28. července 1923 pod čís. 93696, policejnímu komisařství v Jihlavě s poukazem na svůj výše citovaný výnos ze dne 14. července 1923, čís. 77536/VIII., jímž utvoření spolku zakázáno nebylo, k dalšímu opatření ve vlastním oboru působnosti. Policejní komisařství uvědomilo o tom proponenty spolku a sdělilo jim, že spolek může nyní vyvíjeti činnost dle znění stanov. Postup tento nebyl správný a zemské správě politické se ukládá, aby o tomto odvolání nyní dodatečně rozhodla.
K dalšímu opatření není důvodu, zejména no k zrušení onoho výměru policejního komisařství v Jihlavě, jimž činnost jmenovaného "Volksratu" byla zastavena, poněvadž postupem instančním záležitost k ministerstvu vnitra ještě nedospěla. Pokud pak interpelace k odůvodnění domnělé oprávněné existence oné organisace uvádí, že ihned, jakmile se "Deutscher Volksrat für die Iglauer Sprachinsel" utvořil, to jest, po zániku říše rakouskouherské, učinil úřadům oznámení, podotýkám, že Volksrat pouhým trpěním úřadů způsobilosti ku své právní existenci jako spolek naprosto nabýti nemohl.
V Praze dne 11. února 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
XII./4500.
Odpověď ministra železnic
na interpelaci poslance Josefa Kříže a druhů
o přesazování železničních zaměstnanců z důvodů národnostních (tisk 4329).
Státní železniční správa snaží se poskytovati zaměstnancům, kteří neovládají služební řeči, příležitost, aby se jí mohli naučiti..Ježto jazykové kursy zpravidla, jak zkušenost učí, nepostačují k tomu, aby jejich frekventanti osvojili si alespoň nezbytnou znalost služební řeči, kterou lze získati nejlépe v praktickém denním styku s obyvatelstvem, přesazuje státní železniční správa některé své zaměstnance německé národnosti do míst českých. Tím dosahuje se i toho, že čeští zaměstnanci, jež nutno navzájem přeložiti, mohou nabýti náležité znalosti německé řeči, které potřebují ve styku s obecenstvem v krajinách převážně německých.
Vzhledem k notorické bytové nouzi jsou přesazování především zaměstnanci svobodní. Pouze tehdy, má-li některé ředitelství státních drah k disposici byt pro ženaté zaměstnance, přistupuje i k překládání zaměstnanců ženatých.
Při všech přesunech personálu jest bedlivé přihlíženo k individuelním poměrům příslušného zaměstnance tak, aby nebyl přeložením na jiné služební místo materielně poškozen. To dokazuje i příklad zámečníka Alfreda Urbánka, jehož přeložení z Nymburka do Liberce bylo zrušeno, ježto bylo zjištěno, že podporuje svou matku.
Pravidelně jest ponecháván zaměstnancům, kteří mají býti přeloženi, dostatek času k obstarání jejich soukromých záležitostí. V jediném případě, který má patrně interpelace na mysli, kdy šlo o přeložení šesti zaměstnanců z Liberce do Nymburka, byla ponechána přeloženým zaměstnancům doba pouze dvou dnů k urovnání jejich záležitostí. Tento postup ovšem správný nebyl. Nebude se napříště opakovati.
Pokud jde o přeložení několika zaměstnanců z obvodu ředitelství státních drah v Brně do Liberce, dovoluji si upozorniti, že šlo tu o přesun zámečníků, kterých byl u ředitelství v Brně přebytek a naopak u ředitelství státních drah v Hradci Králové nedostatek. Byly zde tedy ohledy na nutný požadavek personální ekonomie. Šlo vesměs o zaměstnance svobodné. Z nich byl kromě toho zámečník František Tvarůžek přeložen nazpět z Liberce do Brna, ježto bylo zjištěno, že podporuje své staré rodiče. Bylo tu tudy přihlíženo opět k individuelním poměrům. Celkem přeloženo bylo tu 17 zaměstnanců, dodatečně zrušeno bylo přeložení Tvarůžkovo a dvou dalších zaměstnanců, takže přeloženo bylo zaměstnanců 14, kteří vesměs konají nyní službu v Liberci a České Lípě.
Zámečníkovi Antonínu Fischerovi, který byl přeložen z Liberce do Německého Brodu, byla sice dána výpověď ze služby, avšak tato výpověď byla dodatečně zrušena. Dlužno tu výslovně upozorniti, že ředitelství státních drah v Hradci Králové postaralo se Fischerovi o byt, při čemž předpokládalo důvodně, majíc v ruce prohlášení konsumního družstva, které jest majitelem domu, že nájemné z bytu bude přiměřené.
Dělníci Stumpe a Hartig byli propuštění ze služby proto, že ačkoli byli pravoplatně přeloženi, a ačkoliv byly jim přikázány přiměřené byty, nenastoupili své služby, nemajíce pro to žádné omluvy.
Na konec dovoluji si podotknouti, že všechna ředitelství státních drah mají výslovný rozkaz, aby překládajíce své zaměstnance, dbala vždy služebních zájmů i náležité hospodárnosti. Že by v případech, o kterých se zmiňuje interpelace, nebylo dbáno požadavků hospodárnosti, nelze důvodně tvrditi.
V Praze dne 11. března 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.