VII./4462.
Interpellácia
poslanca Floriana Tománka a spoločníkov ministru vnútra a ministru pravosudia v záležitosti zhabania ťSlov. Ľudových NovinŤ zo dňa 22. februára 1924, číslo 8.
Číslo toto zhabané bolo pre stať článku: Nemajú sa radí.
Článok tento líči všeobecne známe nezdravé pomery koaličných strán, najmä však strany agrárnej. Podobne líči nezdravý, dávno už podvratený smer čechoslovakizmu, ktorý je zárodkom rôzných politických chorôb, nijako nie osožných ľudu a najmä štátu. Nechajme však hovoriť inkriminovanú časť článku:
ťNo, ale nám sa tak zdá, že sa boj medzi sytými a medzi ešte nenásytenými mamelukmi skonči so shodou a vyrovnaním, že aby totižto ostali pri korytách tí samí, ktorí pri nich teraz sedia. Veď nebol by Švehla Švehlom, ak by sa tak nestalo. Viete kto je Švehla? Je on pohanský Boh ktorý spravuje hrom a blesk. Veru od nebohého Bánfyho nebolo lepšieho politického rukovoditeľa skrachovaných vlád, než je u nás Švehla. A jestli sa dakedy najde sochár, ktorý bude chcieť do kamena vytesať obraz nepravdy a lstivosti, dozaista mu bude musieť sedieť za vzor náš ministerský predseda Švehla. On si stal pred dvoma rokmi na čelo tejto vlády s tým bakoňsko-beťarským predsavzatím, že pozemkovú reformu vezme do ruky on. aby mohol oklamať ľud roľnícky podľa toho, ako bude môcť svojej strane a svojim argalášskym kamarátom zabezpečiť najmakavejšie výhody. Toľko je isté, že politik a minister roľníctvo tak nehanebne ešte na svete neoklamal, ako Švehla naších roľníkov. Čo sa nás týka, zastupiteľov ľudu slovenského my by sme mali s celou vládnou koalíciou ešte aj účet dvojnásobný. Vieme ale iste, že sa my v živote s týmito vyžieračmi republiky ešte stretneme.
Čo nás bolí je to, že sa v slovenskom národe našli ľudia, domnievavších sa, že Slovákom dopomôže dakedy v republike politika náteru čechoslováckeho. Nuž takáto čechoslovácka politika prišla, zosobnená v terajších ministroch. Čechoslovakizmus, Švehlovsko, Hodžovsko, Šrobárovsky zurí u nás v slovenskej krajine len päť rokov a kam za tých päť rokov stúpil, tam zomierala osobná sloboda, sloboda občianska; kam dychnul čechoslovakizmus, tam vstával nad slovenským roľníkom nový český pán s četníkom a financom. Vyše tisíc slovenských ľudí nám Čechoslováci za päť rokov pre obranu slovenčiny odpokutovali. Veľké tisíce samostatných slovenských občanov nám Čechoslováci za more vyhnali. Všetky bandy služnovsko-notársko-pisárske hodily sa pod terajšou čechoslováckou vládou na slovenské kraje, ako kedysi tatárský plen. Nuž od takejto čechoslovackej vlády nech nás oslobodí Boh i šťastie junácke.
Pýtáme sa teda pánov ministrov:
1. Či majú vedomosť o tom, že ťSlov. Ľudové NovinyŤ sú z čísla na číslo nespravodlive habané, čim sa šliape to najprimitivnejšie právo občianskej slobody?
2. Či sú pp. ministri povedomí toho, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť oproti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktoritu štátu?
3. Či sú pp. ministri ochotní učiniť opatrenie aby neschopní činitelia bratislavskej cenzúry boli odstránení?
4. Či sú ochotní pp. ministri učiniť opatrenie a zabezpečiť platnosť ústavnej listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?
V Prahe, dňa 6. marca 1924.
Tománek, Tomik, dr. Kubiš, dr. Juriga, Schälzky, dr. Petersilka, Schubert, J. Fischer, J. Mayer, dr. W. Feierfeil, Hancko, dr. Buday, Hlinka, Onderčo, dr. Labay, Bobok, dr. Gažík, Böhr, Scharnagl, Mark, Stenzl.
VIII./4462.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov ministru vnútra a ministru pravosudia v záležitosti zhabania 44. čísla časopisu ťSlovákŤ zo dňa 22. februára 1924.
Povinnosťou opozičnej tlače je objektivnou, spravodlivou, keď aj ostrou kritikou oznámiť ľudu každé počínanie vlády nakoľko týmto vláda moralitu ako základ štátneho života, poťažne štátne záujmy alebo práva občanov ohrožuje. Bohužiaľ, čim častejšie tlač koná svoju povinnosť, tým viac sa však vláda pričiňuje, aby túto zdravú kritiku mohla utlumiť.
Povinnú a zdravú kritiku prinieslo 44. číslo ťSlovákaŤ zo dňa 22. februára 1924, píšuc medzi inými:
Zaiste prezidentom byť je nie takou vinou, že by pritom človek nemohol byť demokratickým. A konečne hlava je hlava! Človek si ju chce, či nechce, predsa len musí ceniť. Lebo nikto nemôže byť - no však! - bez hlavy.
A keď sme už až sem prišli, daly by sa nakresliť výborné figúry a karikatúry tých 15 vyvolených, ktorí by mali byť - žiaľbohu - prvými medzi rovnými. Ale beda by bola, keby tí ostatní takí boli, ako tí prví.
Malypetr nekvalifikovaným spôsobom urazí biskupský sbor, už sa skoro rozbúri celé zahraničie. Dáva teda úlohu prvého - čo to mám vlastne povedať? niet na to vlastne slova! - medzi jemu rovnými podobnými.
Potom máme celý rad menších a väčších odborníkov v rozličných panamách plávajúcich! Zaiste aj títo sú v tomto odbore prví medzi rovnými. Asi tak, ako je aj cigáň primáš prvým medzi všetkými ostatnými.
A sem sa do tohto radu potom slávnostne a dobrovoľne prihlási aj celý klub českých socialistov, v čele so štyrmi ba mohol by snáď povedať s piatymi ministrami: Tučný (svojim kolegom, Stříbrným ťprasatomŤ kvalifikovaný), Franke, Srba, Stříbrný a podľa stranníckej patričnosti a discipliny i sám Beneš. Ako vieme, títo prví medzi seberovnými, slávnostne schválili zločin opilca Franta Sauera, ktorý zrútil veľaspomínanú Mariánskú sochu. Na tlak pánov ministrov celý ich klub sa musí stotožňovať s týmto svetovým škandálom a osvojiť si herostrateskú slávu Sauerovu. Oni, páni ministri, ako prví medzi rovnými, verejne vyzvú v svojich úradných novinách všetkých obžalovaných, aby súdom ukázali figu, a na žiadne predvolanie aby neišli, úrady neposlúchali, súdiť sa nedali, súdobníctvo svojím počínaním spravili iluziórnym a smiešnym!
Prosím, ráčte si toto všimnúť! Lebo nemyslím, žeby takéto voľačo bola už počula celá svetová historia!
Rozumejme sa dobre! Nie Nemci, ani nie Maďari, ba ani veľaspomínaní Horthyovci, ale aktívni ministri búria proti vláde, huckajú proti zákonom, podkopávajú štát a súdobníctvo, schvaľujú zločin a postavia sa s celým svojím politickým a stranníckym aparátom na ochranu jedného opilého uličníka, rúcajúceho sochy, obrážajúceho 80 percentov občanov a hanbu prinášajúceho štátu.
Nuž sú aj títo ministri prví medzi rovnými?
Zaiste áno!
Ale prví medzi seberovnými Sauerovcami, o ktorom vieme že nemajúc iné zamestnanie, rúcal sochy, robil škandále, a aby mal k tomu dosť gurážu, bol podľa priznania vlastných jeho súdruhov viac opilý, než triezvy a holba mu bola vraj svrchovanou láskou.
Nuž nás toto pekné a demokratické heslo až sem priviedlo. A myslím, že ďalej to už nedovedieme. Veď sme už tam, že máme v tej takzvanej ministerskej spoločnosti všetko, len práve ministrov nie. Storázy a storázy nie!
Nájde sa tam plnokrvný atheist, šikovný panamista, odborová spoločnosť na rúcanie sôch na urážanie biskupov a katolíkov atď. O toto všetko sa obstarali. Ale - žiaľbohu - do ministerského kabinetu zabudli vymenovať - ministrov! Mat.
Pre toto bolo číslo nespravodlive zhabané.
Preto pýtame sa pánov ministrov:
1. Či majú vedomie o nespravodlivom zhabaní spomenutého čísla ťSlovákaŤ?
2. Či sú si povedomí toho, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktoritu samého štátu?
3. Či sú ochotní pp. ministri zabezpečiť platnosť ústavnej listiny, ktorá udeluje nám slobodu tlače?
4. Či sú ochotní pp. ministri postarať sa aby akéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly aby toto nerozumné habanie už raz prestalo?
V Prahe dňa 6. marca 1924.
Hlinka, Hancko, dr. Kubiš, Tománek, Böhr, Scharnagl, Mark, Schubert, Stenzl, dr. Petersilka, Schälzky, dr. Gažík, Tomik, dr. Juriga, Onderčo, Bobok, dr Buday, dr W. Feierfeil, J. Mayer, J. Fischer, dr. Labay.
IX./4462.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov ministru vnútra a ministru pravosudia v záležitosti zhabania 52. čísla časopisu ťSlovákŤ zo dňa 2. marca 1924.
Číslo toto zhabané bolo pre state článku pod nádpisom: ťBieli OtrociŤ.
Článok tento bol zabavený, ač neobsahuje nič viac než všeobecný popis stavu obyvateľstva Slovenskej Krajiny, ktorý nijako sa neprevinil pravdivosťou a objektivnosťou proti slušnosti a zákonu že prečo by mohol byť zhabaný. Sme však presvedčení že vláde je neprijemné počuť každá cit Slovákov pre jej hriechy a preto cenzor videl obsah článku závadný. Že nakoľko je závadný, o tom nám povie tu citovaná a zhabaná čásť článku:
Haha! usmieva sa agr.-sodemitská chasa, ohrievajúc sa pri koaličných mastných hrncoch; veď hlavná vec je, aby sa v dvore vládnuceho pána mohli povaľovať - vyvaľovať, a ty biely otrok slov. robotnik, ber žobrácku palicu, choď ďalej, však na tvoje miesto prichodia kvalifikovaní bratia.
A v tých malých slov. mestečkách, kde kvitnul slov. malopriemysel, miznú firemné nápisy. Český veľkopriemysel a kapitalizmus zlomil útly kvietok sov. národa. Tie remeselnícke rodiny, ktoré boly kolískou slov. národného obrodenia, dnes sú na pospas dvojchvostového lva vydaté. V arénach, ktoré robotné remeselnické ruky vybudovaly, dnes krváca sov. remeselníctvo.
A pomoc kde? Plať brat môj drahý štátu obratovú, dôchodkovú, zárobkovú daň, veď sa dopláca na Slovensko, ale že ty z čoho budeš žiť? O to sa nestaraj, veď nestarajú sa ani oni, ktorým je hlavné mať Slovensko, ale bez slov. národa.
Beli otroci - slov. remeselníci - choďte na arény a krvácajte ďalej, veď vaším pánom je radosť hľadieť na vaše muky.
A tam v tých ťnašichŤ úradoch, kde udržal sa ešte z milosti slov. úradník tam drhne otrok. Práva nič ani stonať nesmie... Drhnúť, podriadeným byť, je jeho úlohou. Bič je hotový. len nech chleba pýta, hneď je ťnelze vyhověti!Ť. Veď tam je ťinteligenceŤ zpoza Moravy a ťnaši lidi mají přednost!Ť
Biely otrok - ty slov. úradník - za tvoju poctivú, pilnú prácu sa ti odmenia nedôverou, nízkym platom. Ozveš-li sa, zašviští nad tebou bič brata vladára. Cti nemáš, slova tým menej. Tvojím úkolom je poslúchať nevzdelaných tvojich nadriadených; trp len, trpeť musíš za hriechy tých, ktorí tvoje jestvovanie zapreli, neuznávajúc svoj národ za vzdelaný a hlásajúc, že niet slov. inteligencie. ťNihil estŤ - slov. úradníku - a otrokom pre tvojich odrodených bratov.
A dokiaľ že to takto bude?!
Pýtame sa pp. ministrov:
1. Či majú známosť o nespravodlivom zhabaní spomenutého čísla ťSlovákaŤ?
2. Či majú vedomie o tom, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktoritu samého štátu?
3. Že ako vysvetlia protiústavné pokračovanie cenzúry, ktorá šliape slobodu tlače?
4. Či sú pp. ministri ochotní sa postarať, aby takéto pády zneužívania úradnej moci sa neopakovaly a aby toto nerozumne habanie už raz prestalo?
V Prahe, dňa 6. marca 1924.
Hlinka,
dr. Kubiš, Tománek, dr. Labay, Böhr, Scharnagl, Mark, Schälzky, dr Petersilka, Schubert, J. Mayer, J. Fischer, Tomik, dr. Gažík, Hancko, Onderčo, Bobok, dr. Buday, dr. Juriga, dr. W. Feierfeil, Stenzl.
X./4462 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, že pražský městský fysikát zasílá lékařům dotazníky, v nichž se mezi jiným žádají také údaje o národnosti.
Fysikát pražského magistrátu zasílá právě z rozkazu zemské politické správy pražským lékařům formuláře, aby mohl býti sestaven seznam lékařů. provozujících praxi v Praze. Ve formuláři jsou tyto rubriky: Kde bydlí, jak se jmenuje, kdy a kde se narodil, kdy měl promoci, na které universitě studoval, kam přísluší, jaké je národnosti, kdy a kde nastoupil praxi zda se specialisoval na některý obor, a zda je v trvalém zaměstnání. Naprosto nehledě k tomu, že se od pražských lékařů žádá, aby každoročně vyplňovali podobné formuláře a zemská správa politická může přece použíti také věstníku ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, v němž se uveřejňují všechny změny ve stavu lékařů, zemská správa politická mohla také požádati o sdělení seznamu lékařů pražský fysikát nebo obě lékařské komory; tento seznam jest ostatně také vytištěn. Ovšem zemská politická správa byla by poté dostala jen čistě věcný seznam, obsahující jméno, bydliště a speciální obor lékařů. To by jí však bylo nestačilo; neboť jak se zdá, méně jde o odborné rozdělení lékařů, nýbrž v seznamu lékařů německé národnosti jehož potřebuje pro národní šovinismus a jenž se má opatřiti pod záminkou ťSeznamu lékařů provozujících praxiŤ. Nač by jinak byla v seznamu rubrika ťnárodnostŤ?
Podepsaní se tedy táží pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
1. Ví pan ministr zdravotnictví o tomto postupu městského fysikátu?
2. Jaký účel má seznam lékařů a proč musí býti také vyplněna rubrika národnost?
3. Proč se nespokojí městský fysikát seznamem který vydala lékařská komora?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. Kafka, Kostka, dr. Luschka, Heller, Zierhut, Schubert, dr. Spina, Pittinger, J. Fischer, J. Mayer, Schälzky, Budig, Bobek, Windirsch, Stenzl, Böllmann, dr. Petersilka, Křepek, Kaiser, Böhr, dr. Hanreich.
XI./4462 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi vnitra jak kadaňská okresní politická správa neodpovědně postupovala při slavnosti na paměť občanů padlých v březnu 1919, která se měla konati dne 4. března t. r.
Jako každoročně, tak také letos chtěla kadaňská městská rada uspořádati pamětní slavnost na počest obětí padlých 4. března 1919. Kadaňská okresní politická správa také výnosem ze dne 29. února t. r. uspořádání slavnosti schválila, avšak nepochopitelným způsobem připojila pak dodatečně toto ustanovení: ťKaždý projev a každý úkon který by měl ráz státu nepřátelský nebo jako takový by se mohl vykládati, se zakazuje, právě tak jako každý provokativní projev a jednání.Ť
Tento příkaz byl chápán jako provokace mírumilovného, usedlého obyvatelstva plným právem, poněvadž naprosto nebylo důvodu předpokládati, že se na něco podobného pomýšlí. Každoročně konaná smuteční slavnost prokázala, že obyvatelstvo slaví jen upomínku svých drahých mrtvých. Avšak malá česká menšina, vedena dostatečně známým radou státních drah Waltrem, umínila si že tuto zamýšlenou slavnost stůj co stůj bude rušiti, ač-li se jí nepodaří, vůbec ji znemožniti. Pod nátlakem těchto rušitelů míru vydal rada zemské politické správy, Grohmann, za několik hodin po vydání prvního výnosu. téhož dne - tedy ještě 29. února nový výnos, v němž zakázal povolený smuteční chorál, zvonění kostelními zvony a nošení spolkových odznaků. Avšak ani toto nové omezení slavnosti nestačilo české menšině, která i s posádkou činí 5% obyvatelstva; v českých časopisech byly rozšířeny lživé zprávy a hrůzostrašné povídačky, byla uspořádána štváčská schůze s řečníkem z Berouna, která měla za následek, že okresní politická správa vydala dne 3. března 1924 nový výnos, v němž úplně zakázala zamýšlenou pamětní slavnost na hřbitově. Tento zákaz uctíti mrtvé, vydaný pod tlakem české menšiny, jest takovým nelidským činem, jaký se nepřihodil v celém světě a jehož nelze v surovosti překonati. Příslušníkům drahých mrtvých nebylo ani dovoleno, aby položili na hroby věnce a květiny.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan ministr vnitra ochoten učiniti vhodná opatření, aby příště ustalo takovéto vykonávání vlivu českých štváčů z povolání na rozhodování státních úřadů a jest ochoten zaručiti usedlému německému obyvatelstvu, že bude moci příště vykonávati pradávné právo ctíti své mrtvé?
V Praze dne 7. března 1924.
Inž. Kallina, dr. Brunar, Matzner, dr. Medinger, Knirsch, Patzel, dr. Luschka, inž. Jung, Simm, Budig, Wenzel, Windirsch, Schubert, Böhr, J. Mayer, Bobek, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, dr. E. Feyerfeil.
XII./4462 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lehnerta a druhů ministrovi vnitra o postupu policejního ředitele Schaka v Liberci.
Dne 4. března se konala v evangelickém kostele v Liberci slavnost na paměť sudetských Němců, padlých dne 4. března 1919 za právo sebeurčení. K zahájení této slavnosti měly býti s věže chrámu troubeny dva smuteční chorály. Státní policie se o tom dověděla z časopisů. Pan policejní ředitel Schak ihned zapověděl troubení těchto chorálů telefonicky a poté písemně, se zřetelem na porušení veřejného pokoje a řádu. Pánům poslanci dr. Lehnertovi a advokátovi dr. Tertschovi, kteří u něho v této věci zakročovali prohlásil pan policejní ředitel na námitku, že by v takovémto smutečním chorálu přece nikdo v Liberci neviděl takové pohoršení, aby mohlo dojíti k porušení pokoje, velmi důrazně: ťPánové, ručím za to, že by k nepokojům došlo.Ť
Pane ministře! Jde zde o smuteční slavnost, která byla provedena způsobem ušlechtilým, jak si jen lze mysliti, slavnostně, naprosto nepoliticky. Bolesti našeho národa, bez rozdílu třídy stavu a vyznání nemohou úřady zmírniti tím, že každý projev této bolesti zakazují. Pocit, že jsme utlačováni a bez práv, se tím jen ještě více prohloubí. Policejní ředitel svým výrokem, jak se zdá, dokazuje, že již znal rušitele a jejich úmysl. Poněvadž je lze tušiti jen v Národním výboru a jeho komonstvu, jest jedině možno, že tito lidé mají rozhodující vliv na rozhodování pana policejního ředitele a ten buď že se jich bojí nebo že oni jeho úmysly podporují svými hrozbami.
Tyto poměry jsou způsobilé, aby otřásly důvěrou obyvatelstva v bezpečnostní úřady.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Vydaly nadřízené úřady všeobecné nebo zvláštní pokyny k březnovým slavnostem?
2. Byly-li pokyny vydány, jak znějí?
3. Má pan ministr za to, že postup policejního ředitele Schaka prospěl státu?
4. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby policejní úřady nejednaly podle pokynů Národních výborů?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. Lehnert,
dr. E. Feyerfeil, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Simm, Budig, dr. Luschka, dr. Radda, dr. Schollich, Matzner, Kraus, dr. Brunar, dr. Lodgman, J. Mayer, Wenzel, dr Medinger, dr. Spina, Bobek, Böhr, Windirsch.
XIII./4462 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o zabavení časopisů ťTrautenauer TagblattŤ, ťHohenelber ZeitungŤ a ťBraunauer TagblattŤ ze dne 24. ledna 1924.
Výše uvedené časopisy byly zabaveny pro tento úvodní článek:
Dr. Riehl o národně-socialistické politice.
Proti taktice strany rakouských Velkoněmců.
Dr. Valtr Riehl, bývalý předseda rakouské strany národně socialistické, uveřejnil dne 13. t. m. v týdeníku ťMichelŤ výtečný článek pod titulem ťMyšlenky národního socialistyŤ, z něhož vyjímáme tato místa:
ťNezměrně mnoho se píše o všech událostech posledního pololetí. Skorem vše je stranicky zbarveno. Viděl jsem již dávno dozrávati věci, byl jsem však příliš sláb, než abych sám mezi účastníky vystoupil proti zlu, jež jsem poznal. Abych to hned řekl: Kdyby
Hitlerovské povstání
mělo býti něčím více, než demonstrací ve smyslu Schillově, pak bylo věcně klamné, i když právě na Kahrovi s jeho přívrženci lpí kletba zrady.
Již po dva roky, ba od převratu jest mým smutným poznáním, že německé pozdvižení má naději na úspěch jen za vážného, válečného vyrovnávání se dvou vítězů - nebo aspoň silných, neněmeckých vojenských států. V mnoha ústních a písemných diskusích s Hitlerem a jinými vůdci, avšak také s vlastenci a spřátelenými národy jsem na to poukazoval, že přihlížeje k dnešním bojovým prostředkům, a naší, upřímně řečeno, slabosti a bezmocnosti, jaké v dějinách dosud nebylo, německý národ jen po boku Ruska, Anglie a Italie může zlomiti nové napoleonské jařmo. První příležitost byla za časů maďarské vlády rad a za polské války - byla odmítnuta snad ze závažných důvodů. Před půldruhým rokem byl by mohl dáti podnět spor Maďarska s Československem předpokládaje rakouskou a.... pohotovost.
Zcela klamná byla víra, že by za vnitřním převratem v Německu nebyl ihned a přirozeně následoval převrat vnější. Otázka vnitřního německého čištění jest, jak se dnes věci mají, právě otázkou zevnější politiky, poněvadž vítězové mají životní zájem na německé bezmocnosti, způsobené keťasstvím a marxismem. Nejlepšími vojenskými dohlédacími komisaři nepřátel jsou právě Boselové a Castiglionové, Adlerové a Seitzové. Dokud ti vládnou v Německu, nemá se.... a Paříž čeho báti. A nemyslí se, že by tiskoví magnáti v Paříži a na celém světě neuvedli ihned v pohyb své služebné francouzské a slovanské prapory, kdyby v Německu nastal vážný....? Podívejme se na Bethlena v Maďarsku, jemuž jistě jest krušno vykoupiti zženevštění Maďarska novým..... své vlasti. V nejrůznější formě má tato internacionála dnes celý svět pod svým jařmem - od Moskvy až do Paříže, jenom že národy nevidí této věci, pouze zevnější, nejapné protivy.
A nyní k Solnohradu: Posl. Jung a já poznali jsme chybu v otázce, jež sama o sobě jest nepatrná, rakouské taktiky (účasti ve volbách). Dnes ji však vidí všichni, ač se k tomu nepřiznávají. Jestliže já, jenž na samém sjezdu strany jsem bohužel povolil, aspoň později jsem odpykal svojí vinu, vyloučiv se z politiky nestalo se to zajisté jen pro pochybenou rakouskou politiku. Měl jsem pocit,
že jsem po porážce své staré taktiky opatrnosti nyní konečně ztratil vedení německé politiky svobody v mnichovských bouřlivých dnech a že jsem nechtěl býti spoluvinným na tom. čemu jsem nemohl více zabrániti.
Kdybych byl v srpnu 1920 v Solnohradě připoutal k vídeňské kanceláři všechny národní socialisty, baštu německého hnutí svobody, jehož nitky jsem spřádal, byl by dnes 1923 mnichovský útočný prapor zvítězil nad Vídní ano
částečně i nad sudetsko-německým sborem.
Uvažující dějepisec a ťdiplomat staré školyŤ (Zde dr. Riehl obviňuje sama sebe tak, že nestranně dlužno zjistiti, že není ťdiplomatem staré školyŤ, nýbrž dokonce velice moderním člověkem. Red.) musel ustoupiti.
Ještě tři týdny před 9. listopadem dopis: ťJen jestliže všichni němečtí činitelé, od Kahra ke Cassovi závažně slíbí a je-li naprostá jistota součinnosti v Anglii a Italii, več ani zdaleka nevěřím jest pochod do Berlína oprávněn.Ť
Při tom jsem najisto předpokládal, že jest předem aspoň vnitropoliticky vše smluveno a jisto a že
Kahr a Hitler spolu
vtáhnou do Berlína. Avšak proti této odvaze (Hitler sám) měl jsem předem své pochybnosti. Co dělati, kdyby příštího dne (marxistické protihnutí bylo by bývalo tentokráte snáze utlumeno, než pod Kappem), francouzský vyslanec. snad se. všemi spojenými přívěsky, se byl zjevil v berlínském zámku a do 24 hodin ohlásil eskadru letadel?
Byla by bývala možná jen jediná odpověď, aby se zachránila nová vláda: uznati Versailles.
A to by bylo bývalo smrtelnou ranou u vlastních lidí, kteří by byli ve své dětinské víře považovali pochod do Berlína jen za cvičení pro pochod do Paříže.
Stalo se jinak. Provedla se nehoráznost. Státník jako Kahr, jenž by přece měl míti více pocitu odpovědnosti, než vůdce strany, řekl ťanoŤ - bez vážného nátlaku, o tom nelze rozumovati - aby si pak po třech hodinách věc rozmyslil. Mužným ťne!Ť - bylo by se dosáhlo téhož účelu: bylo by se zabránilo občanské válce, jež by se byla podle největší pravděpodobnosti skončila nešťastně, a nebyl by zvadl ohromný kapitál idealismu.
Avšak ruku na srdce! Smíme odsuzovati? V roku 1806 útočilo samo Prusko a bylo zničeno, v roku 1809 Rakousko za stejných okolností. Statisíce musily bezúčelně vykrváceti až konečně r. 1813 nebo správněji 1812 byly vytvořeny předpoklady. Adolf Hitler byl a jest Yorkem - jen ještě doba se nenaplnila.
Ač to zní podivně - potřebujeme nyní diplomaty nejlepší staré školy, Cavoury a nikoliv Cromwelly. Že tomu nemůže náš národ přivyknouti, jest známkou, že nedozrál pro republiku. Dokud máme jen Erzbergry a Rennery, kteří jsou také ve svém nitru světovými pacifisty, bez charakteru, bez vlasti, jest také úspěšná vnější politika nemožná.Ť
Jak viděti, zachovává dr. Riehl úplně tutéž směrnici, již jsme hned s počátku označili slovy:
ťVyčkati, uchovati si nervy, byť to bylo sebe těžší a bolestnější, až přijde vhodná chvíle! Do té doby však vše připraviti! Zde jest dosti práce!Ť
Avšak úspěchu se dosáhne také jen tenkráte jestliže všechny národní směry půjdou v jedné čáře! Obnoviti ji jest tedy příkazem hodiny. Pravíme to úplně vážně na obě strany.
A právě tento dr. Riehl, jenž vše tak správně oceňuje, jest vyloučen vlastní stranou! Je to bída!
Mimo to nebylo by lze nic dodati k výtečným slovům dr. Riehla, leda jen to, že Hitler není také žádným ťYorkemŤ. Neboť ten právě udeřil teprve tehdy, když ťse naplnila dobaŤ!
Uvádíme tyto vývody dr. Riehla také z toho důvodu, abychom vystoupili proti pokusu rakouských Velkoněmců, kteří by jich svým obyčejným klamným a protiúčelným způsobem rádi užili k malicherné stranické agitaci, místo aby konečně uznali poctivou snahu dr. Riehla o obnovení oné společné čáry a aby je vážným hodnocením (aniž by z nich těžili pro své zvláštní stranické účely) podporovali. Avšak nemohou se bohužel více povznésti na toto vysoké, skutečně národní stanovisko.
Domnívají se, že tak prospívají své straně, jestliže tento článek dr. Riehla zlomyslnými poznámkami snižují a kompromitují jej v očích svých vlastních stranníků.
Místo, aby mlčením, když toho jinak neumějí pečovali, aby tento rozumný člověk snad přece znovu získal ono přední místo v nár. socialistické straně, jehož zasluhuje - nynější její vůdcové rakouští nesahají mu ani po kolena - přímo se mu znemožňuje takovými rozklady.
Ač však Velkoněmci takto stále a stále prohlubují propast, sami si nepomáhají (neboť národní socialisté mají přese vše větší útočnou sílu) a poškozují společnou národní věc.
Jest to, jak zjišťujeme znovu, zásadně klamné, když nyní triumfují, že se právě nedali zatlačiti na cestu již ťdr. Riehl, léta po ní kráčeje, líčí jako nebezpečnou bludnou cestuŤ. Kdyby nebyli vedli malicherné stranické války proti jeho straně a proti němu, nýbrž kdyby byli, udržujíc se své strany styk, opatrně podporovali jeho klidnou, důslednou politiku, nebylo by to došlo tak daleko. Ovšem něco takového oni nedovedou.
A když v souvislosti s tím míní, že snad spoluúčastí v Seipeliádě splnili ťvážnou národní povinnost i na útraty okamžité popularityŤ, pak budiž řečeno, že se tak omlouvají sami před sebou. Nebylo zapotřebí, aby to Velkoněmci učinili a tak tam, jak to ukázaly poslední rakouské volby ve skutečnosti přivedli národní věc k bezmocnosti a učinil ji předmětem posměchu. Neboť sociální demokraté byli by proslavenou ťženevskou sanaciŤ právě tak dobře a rádi provedli s křesťanským socialisty jako oni - a Velkoněmci a národní strana nebyli by tak stranicky trpěli následky této ťsanaceŤ, jež byly ovšem samy sebou nutné, a nebyli by se zatížili výčitkou, že Rakousko a tuto část německého národa za mísu čočovice zaprodali dohodovému kapitalismu - jak se ve skutečnosti stalo.
Tážeme se pánů ministrů, schvalují-li toto zabavení a jaké pohnutky pro ně rozhodovaly?
V Praze dne 15. února 1924.
Dr. Lodgman,
Zierhut, Böhr, Bobek, Knirsch, dr. Radda, dr Schollich, J. Mayer, Böllmann, Heller, dr. W. Feierfeil, Kraus, Matzner, Kaiser, inž. Kallina, dr. Brunar, Simm, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Patzel, dr. Lehnert. J. Fischer.
XIV./4462.
Interpelace
poslanců J. Kříže, Blažka a soudruhů ministru financí o dodatečném předpisováni daní z příjmů železničním zaměstnancům za minulá léta 1919-1922.
Bývalé rakouské ministerstvo financí vydalo 8. prosince 1917 nařízení čís. 472 jehož § 1 ustanovuje, že pro mimořádné poměry vyvolané válkou, stát na se převezme do konce r. 1918 placen daní, služební taxy, poplatků za udělení úřadu poplatků kolkových kvitancí a povinných pensijních příspěvků. Později přenesena tato povinnost na státní správu nařízením z 11. září 1918 č. 333 ř. z. v nezkrácené míře až do konce června r. 1919 a konečně čl. IX. lit. C zák. ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., byla platnost tohoto nařízení prodloužena až na další. Toto zařízeni doznalo však změny zákonem z 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. a konečně bylo zrušeno zákonem z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. z. a n.
Nyní však jednotlivé berní správy předpisují železničním zaměstnancům dodatečně daně z příjmů za léta 1919 až 1922, tedy za dobu kdy zmíněná úleva ještě platila tyto dodatečné daňové předpisy jsou zasílány hromadně železničním zřízencům v Plzni, v Přerově, Brně, Hradci Král. a jinde.
Peníz, těmito předpisy požadovaný dosahuje v jednotlivých případech až 1.800 Kč a splacení jest požadováno ve čtyř až šestiměsíčních lhůtách. Jest zhola nemožno vymáhati tyto horentní obnosy na železničních zaměstnancích, kteří dnes musejí platiti ještě běžnou daň z příjmů v nejmenším výměru u nejnižších kategorií 45-90 Kč měsíčně.
Ježto jde většinou o vedlejší příjmy, nemůže je státní správa posuzovati výhradně jako příjem skutečný, nýbrž jako onerosní a tudíž dani z příjmů nepodléhající. Mimo to jsou předpisovány tyto značné daně v době, kdy příjmy zaměstnanců byly podstatně sníženy, průměrně až o 600 Kč měsíčně oproti době, za kterou jest nyní daň těmto zřízencům předpisována a jest proto příjem železničních zaměstnanců z r. 1919 až 1922 se zřetelem na nynější hodnotu čs. koruny zcela jinak posuzovati.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten, dáti tyto křiklavé případy vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten, neprodleně naříditi aby se zastavilo předpisování daně z příjmů státním a železničním, zaměstnancům za léta, kdy byli podle platných zákonných předpisů od jejich placení osvobozeni?
V Praze dne 21. března 1924.
J. Kříž, Blažek,
Krejčí, Kunst, Tausik, Teska, dr. Šmeral, Warmbrunn, Skalák, Malá, Rouček, Toužil, Koutný, Houser, Haken, Bubník, Darula, Burian, Mikulíček, Kreibich, Svetlik, Merta, Kučera.