|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4462.
Interpelace:
I. posl. dra Keibla, Krause a druhů min. vnitra o složení rumburské okresní správní komise,
II. posl. dra E. Feyerfeila a druhů min. vnitra, že pražská zemská politická správa zakázala přednášky, III. posl. dra E. Feyerfeila a druhů min. vnitra o přehmatech krumlovského četnictva a krumlovské okresní politické správy,
IV. posl. dra Schollicha a druhů min. železnic, jak železniční správa užívá jazyků,
V. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o konfiskaci ústředního deníku komunistické strany "Rudého Práva" v Praze,
VI. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a pravosudia v záležitostí zhabania 41. čís. "Slováka" zo dňa 19. februára 1924,
VII. posl. Tománka a spol. min. vnútra a min. pravosudía v záležitosti zhabania "Slov. Ludových Novin" zo dňa 22. februára 1924, čís. 8,
VIII. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a min. pravosudía v záležitosti zhabania 44. čís. časopisu "Slovák" zo dňa 22. februára 1924,
IX. posl. Hlinku a spol. min. vnútra a min. pravosudia v záležitosti zhabania časopisu "Slovák" zo dňa 2. marca 1924, č. 52,
X. posl. dra Kafky, Kostky a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, že pražský městský fysikát zasílá lékařům dotazníky, v nichž se mezi jiným žádají také údaje o národnosti,
XI. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra, jak kadaňská okresní politická správa neodpovědně postupovala při slavnosti na paměť občanů padlých v březnu 1919, která se měla konati dne 4. března t. r.,
XII. posl. dra Lehnerta a druhů min. vnitra o postupu policejního ředitele Schaka v Liberci,
XIII. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Trautenauer Tagblatt", "Hohenelber Zeitung" a "Braunauer Tagblatt", ze dne 24. ledna 1924,
XIV. posl. J. Kříže, Blažka a druhů min. financí o dodatečném předpisování daní z příjmu železničním zaměstnancům za minulá léta 1919-1922.
I./4462 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Keibla, V. Krause a druhů ministrovi vnitra o složení rumburské okresní správní komise.
Pražská zemská politická správa uložila rumburské okresní politické správě, aby vyzvala politické strany, aby podle klíče, který stanovila, ve lhůtě 10 dnů, t. j. do 9. února 1924 navrhly členy, kteří mají býti nově jmenováni do okresní správní komise.
Při tom stanovila zemská politická správa tento klíč:
Sociální demokrati 12 komunisté 4, křesťanští sociálové 6, svaz zemědělců 6, národní socialisté 4, Češi 4, dohromady 36 členů.
Tento klíč naprosto nesouhlasí s danými poměry.
Pražská zemská politická správa vůbec nedbala německé národní strany, která při posledních volbách do obcí obdržela v rumburském okresu 2717 hlasů a jest co do síly třetí stranou.
V rumburském okresu upoutaly na sebe strany takovýto počet hlasů:
Strana národní 2717, křesťansko-sociální 3825 svaz zemědělců 1225, národní socialisté 1248, živnostenská strana 385, sociální demokrati 4640 komunisté 1543, Češi 178 hlasů.
Při 36 členech, kteří měli býti jmenováni, musil by býti spravedlivý klíč takovýto:
Národní strana 6 mandátů, křesťanští sociálové 9 svaz zemědělců 3, národní socialisté 3, živnostenská strana 1, sociální demokrati 11, komunisté 3, Češi žádný.
Krajský sekretariát německé národní strany v Rumburku ihned protestoval proti tomuto postupu okresní a zemské politické správy u politické okresní správy.
Protestu však vyhověno nebylo. Poněvadž se tedy zdá, jakoby německá národní strana úmyslně měla býti rozhodujícími vládními úřady vyloučena z účasti na okresní správě, táží se podepsaní pana ministra:
1. Ví pan ministr o vylíčených věcech?
2. Co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby napravil následky tohoto dojista svévolného jednání a německé národní straně zajistil v rumburské okresní správní komisi počet mandátů, který jí přísluší?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. Keibl, Kraus, Knirsch, Patzel, dr Medinger, Böhr, Bobek, dr. Spina, Wenzel, Schälzky, dr. Schollich, dr Radda, dr. Lehnert, Budig, inž. Jung, dr. Luschka, dr Lodgman, inž. Kallina, dr. Brunar, Matzner, Windirsch, J. Mayer.
II./4462 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Feyerfeila a druhů ministrovi vnitra, že pražská zemská politická správa zakázala přednášky.
Budějovický okresní svaz spolku ťDeutscher AkademikerverbandŤ zažádal prostřednictvím budějovické okresní politické správy u zemské politické správy v Praze o povolení uspořádati vědecké cestopisné přednášky docenta dra Autenrieda z Berlína o Indii. Tato žádost podaná dne 8. prosince 1923 byla dne 21. ledna 1924 zamítnuta s odůvodněním, ťže takováto povolení musí býti omezenaŤ.
Tento zákaz a jeho neslýchané odůvodnění může vyvěrati jen ze všeobecného nepřátelství ke vzdělání onoho referenta zemské politické správy nebo z jeho národního fanatismu, z něhož jest pan referent toho mínění, že snahy německého národa v tomto státě po vzdělání musí býti pokud možno potlačeny. Najisto však tento zákaz a jeho odůvodnění velmi těžce kompromituje správu československého státu.
Tážeme se tedy pana ministra:
Zamýšlí pohnati k odpovědnosti provinilého referenta a učiniti přítrž podobnému uplatňování nepřátelství ke vzdělání nebo chorobného šovinismu tohoto úředníka?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, Knirsch, Patzel, dr. Schollich, dr. Brunar, Simm, inž. Jung, dr. Keibl, Budig, dr. Lehnert, Matzner, dr. Radda, Kraus, dr. Medinger, Bobek, J. Mayer, Windirsch, inž. Kallina, Böhr, Scharnagl.
III./4462 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Feyerfeila a druhů ministrovi vnitra o přehmatech krumlovského četnictva a krumlovské okresní politické správy.
Podle zpráv v časopisech konalo krumlovské četnictvo z rozkazu politického úřadu ve Švarcenberském pivovaře v Krumlově šetření, kolik německých a kolik českých dělníků jest tam zaměstnáno a kterým politickým stranám jednotliví dělníci náležejí.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten tento zákonně úplně neodůvodněný postup co nejpřísněji vyšetřiti a podřízené činitele, kteří se dopustili takovéhoto překročení své úřední noci pohnati k odpovědnosti a potrestati?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Patzel, dr. Lodgman, dr Brunar, Kraus, Böhr, Windirsch, inž. Kallina, dr Lehnert, Matzner, dr. Radda, Wenzel, Bobek, J. Mayer, dr. Keibl, Knirsch, Simm, Budig, dr. Luschka, inž. Jung.
IV./4462 (překlad).
Interpelace
poslance dra Schollicha a druhů ministrovi železnic, jak železniční správa užívá jazyků.
Ze všech pražských ústředních úřadů má nejvíce šovinistů ministerstvo železnic. Jak oznamovaly nedávno německé časopisy, usiloval jakýsi dr. A Bouček v kterémsi českém odborném časopisu míti vliv na znění vládou chystaného prováděcího nařízení k jazykovému zákonu. Ve své mazanosti dokazuje, že § 2 jazykového zákona obsahující některá ustanovení na ochranu jazykových práv menšin, nemůže se vztahovati na státní železniční správu, poněvadž dráhy nejsou úřad nýbrž podnik.
Člověk by myslil, že se dráha jako obchodní podnik nestará o jazykové věci, nýbrž že musí po jazykové stránce hověti svým německým cestujícím a zákazníkům, jak to přece jest obvyklo u obchodníků na celém světě. Avšak přím o opak jest nezbytně nutný podle mínění tohoto železničního právníka. Podle jeho vývodů platí pro dráhu, jako podnik státu jen § 1 jazykového zákona a československá železniční správa nemá tedy potřebí, vyřizujíc podání jazykových menšin, míti k nim zření. Jen v oněch výjimečných případech, kde železniční správa jako úřad vykonává státní právo dohlédací, byl by takový zřetel na místě. Ježto však železniční stanice nejsou úřady nemusí vydávané jízdenky, nákladní listy, tarify a staniční názvy přihlížeti k německému obyvatelstvu, ano, jmenovaný pisatel článku zdůrazňuje, že železniční správa dosud dokonce příliš nadcházela německému obyvatelstvu a tím porušovala jazykový zákon.
Jestliže takové pojmy panují v ministerstvu železnic, pak se nepodivme lecčemus, co toto ministerstvo nařizuje. Tak, jak se zdá, jest již asi vymožeností toho článků, že nové nákladní a osobní sazby státních drah, platné od 1. března 1924, nebudou vydány jako dosud dvoujazyčně nýbrž jen v českém jazyku, ač tyto sazby jsou nanejvýš důležité a nezbytné pro mnoho německých zájemců. Ministerstvo železnic toliko zmocnilo soukromou firmu Mercyho syn v Praze, aby vydala autorisovaný překlad, jehož si nebudou moci opatřiti mnozí němečtí živnostníci a obchodníci pro vysokou cenu.
Vymožeností tohoto šovinistického ducha jsou stále ještě jen česká jména stanic, nápisy a vyhlášky na mnoha místech, v nichž jest nad 20% Němců, ač železniční správa již dávno zná výsledky posledního soupisu lidu. Uvádím jen jako příklad olomouckou stanici. Všechny pokusy dosáhnouti zde německých nápisů, byly dosud marné a z nejnicotnějších důvodů byly odmítány.
Právě tak jen jednojazyčné české jsou vyhlášky cestujícím, i když vlaky projíždějí veskrze jen německým územím, jako na příklad Suchdol-Budišov, Suchdol-Fulnek, a to snad proto, že němečtí cestující již sami od sebe, jsouce tak vychováni vědí, jak se ve vlaku mají chovati.
Podepsaní se tedy táží pana ministra, zda ví o těchto poměrech svého úřadu a zda se po stránce jazykové připojuje k mínění p. dra Boučka, dále, proč nový nákladní a osobní sazebník vychází jen česky a proč stále ještě nebyly dvoujazyčně označeny stanice v místech s 20% německou menšinou, jako v Olomouci?
V Praze dne 28. února 1924.
Dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Lehnert, Knirsch, inž. Jung, Patzel, Budig, Simm, dr. Luschka, dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Radda, Matzner, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Wenzel, Bobek, J. Mayer, Windirsch.
V./4462.
Interpelace
poslance Josefa Skaláka a soudruhů ministru vnitra o konfiskaci ústředního deníku komunistické strany ťRudého PrávaŤ v Praze.
Deník ťRudé PrávoŤ v Praze byl v posledních dvou měsících konfiskován tak často a tak zbytečně, že pokládáme za nutné uvésti některé ukázky této konfiskační praxe. V pátek dne 23. listopadu 1923 v č. 275 konfiskován v článku ťProblémy německé revoluceŤ tento odstavec:
ťZákladními úkoly vlády dělníků musí býti: Především ozbrojení proletariátu, na druhé odzbrojení měšťáckých protirevolučních organisací, za třetí zavedení kontroly výroby, za čtvrté převalení hlavních daňových břemen na majetné třídy a za páté zlomení odporu protirevoluční buržoasie.Ť
V ťRudém PrávuŤ ze dne 25. listopadu č. 277 konfiskováno v ťSoudní síniŤ:
Ale při celém líčení nedokázalo se ani jednou, že by četníci byli ohrožováni, a i většina četníků vypovídala právě naopak. Je pravda, že byl hluk, že se ozývaly výkřiky ťnedáme BalaštiakaŤ, ale že přes to soudr. Balaštiak byl odveden, aniž k nějakému násilí se strany demonstrujících došlo. Bylo to obvyklé shluknutí, které snadno v malém městečku nastane, když do něho vtrhne oddíl četníků. Proto rozsudek jaký byl v tomto procesu vynesen, je neslýchaným aktem mstivosti třídně zaujaté, od svých buržoasních chlebodárců odvislé justice.
Takovými tresty za shluknutí nemohlo se pochlubiti ani Rakousko ani Maďarsko. Rozsudek ukazuje, jaké politické vlivy hrály zde úlohu. Režim, který osvobozuje usvědčeného vraha a odsuzuje dělníky z hladového území slovenského, otce mnoha dětí, do dlouhého těžkého žaláře jako nejtěžší zločince pro pouhou demonstraci, říká sám o sobě, že je nejvyšší čas, aby byl souzen on jako největší vinník, spravedlivě a bez milosti!
ťRudé PrávoŤ dne 27. listopadu 1923 v č. 278 propadlo konfiskaci v ťRůzných zpráváchŤ v článku ťOpět sinekura pro velikého vlastenceŤ:
Každý vidí na první pohled, že dr. Baxa není ťvolenŤ presidentem ťČeské bankyŤ k vůli svým krásným očím, nýbrž právě pro svůj politický vliv, který má prospěti velkokapitálu banky, blízké bankrotu. Ostatně, jak se ťvolbaŤ dra Baxy bankovním presidentem dála, to naznačuje on sám.
Ve ťVečerníkuŤ ze dne 27. listopadu 1923 v čís. 270 konfiskováno ve ťStřepináchŤ:
Proč ťČeské bankyŤ presidentem byl Baxa zvolen všemi hlasy? Je přece v Praze primátorem a tím je odborník na prázdné kasy!
V ťRudém PrávuŤ ze dne 28. listopadu 1923 v č. 279 v ťSoudní síniŤ:
Možno téměř říci, že po dvoudenním líčení je událost ještě daleko temnější, nežli při zahájení procesu. Ve výpověděch hlavní svědkyně Šustové je tolik rozporů a svědkyně sama činí tak podivný dojem, že věru není možno napsati, že by touto svědkyní byli obžalovaní úplně usvědčeni. Tragická smrt hajného Houžvičky jest zahalena v totéž tajemství, jako před pěti roky. Tolik je však jisto, že vrahové hajného mohli býti již před 5 lety objeveni, kdyby vyšetřování tehdy bylo vedeno řádným způsobem, kdyby je vedly osoby které by nebyly podmazávány od bohatého sedláka.
V ťRudém PrávuŤ ve středu dne 5. prosince 1923 v č. 285 konfiskováno v úvodníku ťLihová aféra leze těžce na světloŤ:
Kdyby se jednalo o nějaké zakročení proti příslušníkům některé oposiční strany, tu bylo by státní zastupitelství ihned na koni a zburcovalo by celý policejní, četnický a soudní aparát, jako jsme to viděli v poslední době na případu sekretáře oposičních četníků p. Mladého. Co si o takové ťspravedlnostiŤ má veřejnost myslit? Co si má vůbec myslit o státním zastupitelství pražském? Či dostalo z vládní koalice důvěrný pokyn, aby nad úžasnou lihovou korupcí zavřelo obě oči? Pak ale si musí každý uvědomiti, že i tak zvaná ťspravedlnostŤ postavena je do služeb korupční maffie!
V ťRudém PrávuŤ ze soboty 8. prosince 1923 č. 288 konfiskovány na dvou místech různé zprávy: ťJak je Bečkova Živnobanka namočena v lihuŤ:
Tím se vysvětluje proč ministr Bečka hájil v rozpočtovém výboru proti posl. Remešovi smlouvu se Společností pro zpeněžení lihu, která nebyla vůbec předložena sněmovně k rozhodnutí...
a v ťČeskoslovenské spravedlnostiŤ: Kdo však podá žalobu na ministra Bečku, že honoroval Živnobance a jejímu koncernu 250 mil. Kč, třebaže k tomu vůbec neměl žádné právo a že, i kdyby měl k tomu zákonitý podklad, honoroval tuto válečnou půjčku pouze jedinému bankovnímu koncernu kdežto druhým občanům republiky nedal nic? Kde je tady státní návladnictví? Kde je spravedlnost? Utopila se v korupci!
Ve středu dne 12. prosince, č. 290: ťJak se provádí drobná illegální práceŤ:
Jak se provádí drobná illegální práce. -. Z Lipska, 10. prosince. (Pův. zpr. ťR. P.Ť)
Psal jsem Vám již o tom, že zákazem komunistických organisací a prohlášením illegality byl vnesen do strany nový, rušný život. Illegální direktorium strany, stejně tak jako klub komunistických poslanců docela jasně a veřejně prohlašují, že úkolem strany v příštích měsících musí býti ozbrojování proletariátu a připravování občanské války a netají se ani tím, jakými prostředky má býti vedena tato příprava a propaganda.
V těchto vážných dobách nelze žádnému ze soudruhů skládati ruce v klín, nelze trpně očekávati příštích věcí a spoléhati na to, že vůdčí organisace illegální strany vše potřebné zařídí. Každý soudruh jest teď vojákem a práce, kterou jest vykonati, jest více než dosti. V první řadě jest to rozšiřování tisku. Strana by se mohla jen těžko obejiti bez legálního tisku, v němž jest třeba cestou zákonitých možností objasňovati skutečnosti, stanovisko a dávati soudružské veřejnosti informace, a strana skutečně má vždy nějaký list (obyčejně nějaký dělnický odborový časopis), který jí tyto služby vykonává. Je-li takový list vládou zastaven, jest tu připraven již druhý, který převezme jeho úkol. Co nelze říci v novinách zákonných, musí býti řečeno v tisku illegálním a právě zde se otvírá všem soudruhům a soudružkám nejširší pole působnosti. Rozšiřování illegálního tisku musí býti věnována velká energie a vynalézavost. Listy jdou z ruky do ruky v závodech, na shromáždištích nezaměstnaných, při demonstracích a nepokojích, jsou v noci vylepovány v dělnických čtvrtích, na sloupích, dílnách záchodech, v železničních vozech a vozech městské dopravy, jsou házeny z galerií do přízemí biografů a divadel, jsou rozšiřovány na legálních schůzích. To vše má velký význam. Neboť každý takový plakát či leták neznamená jen rozšiřování našich myšlenek, nýbrž i politickou demonstraci.
Dalším důležitým bodem illegální činnosti jsou pouliční projevy. V době hospodářské katastrofy, kde jest stávka zbraní velmi dvojsečnou, může občanská válka vyjíti jen z ulice. Ulice musí býti bezpodmínečně ovládnuta, již proto, že jí k demonstracím používají také živly nekomunistické, ba namnoze protirevoluční. Jest povinností členů strany vměšovati se do každého, třeba sebe menšího, uličního zástupu, který jest rozčilen ať již z toho či onoho hospodářského důvodu, a agitovati tam způsobem, tomu kterému hloučku přístupným. Třeba organisovati na ulicích v různých částech města létací tábory lidu. Skupina asi 100 soudruhů se shromáždí na nějakém nároží či náměstí, stanovený řečník počne mluviti, seskupí se dav, v něm se snad rozpřede debata a když jest tábor rozehnán, může se započíti na jiném, předem určeném místě. Velmi důležitou věcí jest pořádání hromadných demonstrací, jichž vyvrcholení spočívá v tom, že jsou chráněny ozbrojenými dělnickými oddíly. -
Organisace nezaměstnaných jsou revoluční složkou nad jiné významnou. Jest naprosto nutno vyvolávati v život rady nezaměstnaných. Za tím účelem třeba svolávati schůze nezaměstnaných, na nichž jsou voleni důvěrníci, to jest nezaměstnanecké rady. Ty volí výkonný výbor a vytvářejí tak bojovné orgány a pevnou organisaci, které vedou boj nezaměstnaných dělníků. Stejným postupem třeba budovati organisace hospodyň pro řízení předrevolučních akcí kuchyňskou bídou utýraných dělnických žen.
Ve ťVečerníkuŤ ze dne 17. prosince 1923, č. 286 zkonfiskován název uvodníku:
ťDemokratick፠republika, žijící z alkoholismu Otto Rydlo.
V témže čísle ťZ toho vojenského ráje v ČSR.Ť: Tak to vypadá podle pravdy v té naší - ťdemokratickyŤ a ťosvětověŤ řízené armádě.
A ještě v tomto čísle:
Persekuce znovu v činnosti, Čkk. Most, 13. prosince. - V noci se středy na čtvrtek byly provedeny u zdejších soudruhů četné policejní prohlídky. Způsob, jak se prohlídky prováděly, je tak neurvalý, že je nutno poukázat na tento případ širší veřejnosti. Okresní správa politická vyslala této noci několik skupin četníků, špiclů a detektivů v domnění, že naše soudruhy překvapí snad při spiklenecké činnosti nebo že jí padne do rukou ťusvědčující materiálŤ. Výsledek byl ovšem žalostný. Detektivové v průvodu četníků vnikali v noci nečekaně do bytů našich soudruhů paklíči otevírali dveře, bouřili ze spánku, vyděsili děti, v bytech zpřeházeli vše na ruby hledali v dřevnících, ve sklepích, na půdě, zkrátka všude, kde jejich špiclovská fantasie předpokládala, že by mohly být ťvelezrádné dokumentyŤ ukryty, nebo že by se dalo přijít na stopu spojení s německými soudruhy. Jak nám bylo sděleno, došly na okresní politickou správu v Mostě špiclovské relace, že u různých soudruhů skrývají se političtí uprchlíci z Německa. Ale ani jeden německý soudruh nebyl nalezen. Nebylo by samozřejmě nic nezákonného, kdyby naši soudruzi poskytli útulku německým politickým uprchlíkům. Ale zákrok mostecké okresní politické správy je pro poměry v Československu charakteristický. Běží zde o štrébrovský čin okresního hejtmana, který si chce zasloužiti své červenobílé prýmky a touží po povýšení, nebo vyšel popud k tomuto kroku z Prahy? Jeden detektiv podepsal se při prohlídce na protokolu ťmístodržitelský detektivŤ, kteréhožto titulu, jak jsme již několikráte byli upozorněni, používají dosud vrchní špiclové ministerstva vnitra a zemské politické správy. V okresním sekretariátě naší strany bylo zabaveno několik stvrzenek na vyplácení peněžitých podpor německým politickým uprchlíkům a sběrací listiny. Občanstvo mostecké bylo tímto neslýchaným činem policejně-byrokratického režimu nanejvýše pobouřeno.
V ťRudém PrávuŤ ve čtvrtek dne 20. prosince m. r., č. 297, v ťSoudní síniŤ:
Rozsudkem pražského trestního senátu v této věci stalo se po prvé v dvaasedmdesátileté soudní praksi, že od svobodných občanů státu je požadována denunciace jako občanská, všeobecná povinnost, a to pod trestem. Co se týče důvodů rozsudku, jsou příznačné: Odsouzení byli dělníci, Šoupal se je prý snažil získati pro své názory a oni očekávali prý prospěch ze Šoupalova činu, jednali tak z pohnutek nízkých a nečestných a proto vedle uloženého trestu jsou zbaveni práva volebního...
V ťRudém PrávuŤ v sobotu dne 22. prosince 1923, č. 299:
Pomsta buržoasie. Z Jičína nás dochází list o kartouzské trestnici a jejím řediteli Erhardtovi. Ze psaní uveřejňujeme alespoň tuto jeho část: ťBuržoové, kteří se tolik rozplývají humanitou, si nepřejí okamžité smrti Šoupalovy, nýbrž pozvolného jeho umučení. Úřední zpráva kartouzské trestnice, která se pokouší zeslabiti výpovědi Šoupalovy, přiznává, že byl uvržen do podzemní kobky. To jest více než středověká mučírna. O této mokré, temné kobce, kam hází ředitel věznice Erhardt vězně, které uzná za vhodné, a nechává je tam o chlebu a vodě, vypravují kartouzští dozorci co chvíli strašné věci, Erhardt obyčejně touto mučírnou jen hrozí, podotýkaje vězňům, že dostanou-li se jednou tam, budou za čtrnáct dní na vězeňském hřbitově a tato hrozba smrtí není nikterak planou. Erhardt sáhl u Šoupala ihned k činu. Uvrhl ho do mučírny a nebýti pražského procesu, kde si Šoupal proti senátnímu předsedovi vynutil několik slov, byla by se velmi brzy vyplnila Erhardtova slova o vězeňském hřbitově. A to se stalo pod patronací národně-sociálního poslance Trnobranského, jehož dozoru Kartouzy podléhají a který velmi, velmi ohleduplně staral se o pana Baerana, dokud byl v Kartouzích vězněn. To se stalo pod patronací státního zástupce Pecha kterému přísluší dozor nad kartouzskou trestnicí a který býval také více než častým hostem Baeranovým. Ředitel Erhardt, dnes člen jičínské národně-demokratické společnosti, jest osobností velice známou a ještě nedávno byly zdejší listy plny zpráv o jeho zeleninových kšeftech, Erhardt byl jedním z nejčernožlutějších Rakušáků, po válce úzkostlivě se schovával a byl pln pokory a uctivosti proti každému o kom se mohl domnívati, že by mu mohl dopomoci k jeho bývalému místu. Za ředitele Kartouz byl dosazen ministrem spravedlnosti dr. Františkem Soukupem. Když byl v Kartouzích vězněn soudr. Hölz a němečtí revolucionáři, byl k nim Erhardt samá ochota a úslužnost, poněvadž se domníval že se tím zavděčí tehdejšímu ministru spravedlnosti dru Meissnerovi. To je hlavní rys povahy ředitele kartouzské věznice. Je-li Šoupal mučen s tak rafinovanou promyšleností, jak to před pražským senátem líčil, pak možno s veškerou bezpečností říci že Erhardt jedná z něčího návodu. Že je tu postupováno naprosto plánovitě, nasvědčuje i fakt, že bylo vězeňským dozorcům co nejpřísněji zakázáno o Šoupalovi a nakládání s ním s kýmkoli mluviti.
V neděli dne 23. prosince 1924 v č. 300, v článku ťVynikající soc. dem. theoretik o komunismuŤ:
... být pohotově k boji proti této společnosti, pohotově v každé formě, a když to musí být, i ve formě ozbrojené.
V pátek dne 28. prosince v č. 302, v úvodníku:
... ale má schopností koňského handlíře. A tento tmel udržuje pohromadě několik lidí, o nichž je možno říci, že mají vládu v ruce. Nezáleží na tom pracuje-li tato ruka korupcí či podvody.
V sobotu dne 29. prosince 1923, v č. 303:
... která vydává krev československých občanů na pospas dobrodružným choutkám francouzskému imperialismu.
Ano, to jest vlastní smysl této smlouvy: Vybudovat za francouzské peníze v Československu armádu která by domácí buržoasii pomohla udržovati v zemi kapitalistický pořádek a zároveň sloužila francouzské buržoasii v jejich zahraničních dobrodružstvích za koloniální vojsko.
Dne 3. ledna v ťRudém PrávuŤ č. 3 zabaveno v Sociální hlídce:
Tento útok na horníky byl asi vyroben v některém ze špiclovských oddělení ministerstva vnitra kde cáruje nejbližší kamarád Práškův Malypetr. Tímto útokem patrně Malypetr hledí zakrýti skutečnost, že po stávce, skončené na nátlak vlády a hlavně agrárníků, bojících se, aby jim cukrovka nezůstala pod sněhem, vláda učinila uhlobaronům velký dar v obnosu asi 500 milionů korun na snížených dávkách a tarifech.
Ve ťVečerníkuŤ ze dne 5. ledna 1924 ve článku ťTajůplná půjčkaŤ:
Je starou známou věcí, že Československo je pařeništěm korupce a všelijakých ostatních tajůplných peněžních manipulací. Korupce a zase korupce, toť obraz státotvorného života republiky. Nezaměstnaní dělníci hynou bídou a hladem, ale vláda nemá peněz, aby jim trudný jejich život ulehčila. Vláda nemá peněz na zaopatření sociální státním zaměstnancům jsou snižovány platy dělníkům jsou předpisovány ohromné daně z příjmů - avšak na druhé straně provádějí se se státními penězi všelijaké manipulace.
V ťRudém PrávuŤ dne 8. ledna, č. 7, ve článku Korupční mafieŤ:
... a vedle nich i tajná policie, jejíž nejvyšším nadřízeným je agrární ministr vnitra Malypetr, jehož strana jest na lihové korupci nejsilněji zúčastněna a má proto největší zájem na její ututlání.
Tím se vysvětluje, proč má Švehla oproti presidentovi ve věci korupce silnou posici v koalici proč si může dovoliti neštítit se Práška a celé té korupční prašiviny. A tím se také vysvětluje proč korupční mafie jest dosud tak silná a proč má k disposici celý mocenský aparát i censuru tajnou policii.
Tak zbavují se korupční kliky lidí poctivých a tak ovládly celé strany a celou koalici i celou republiku. Je to jednolitá mafie, jejíž jednotliví členové jak uvnitř stran, tak uvnitř koalice nenávidí se k smrti a jež drží pohromadě společný korupční hnůj, jejž zastírají ťstátotvornýmiŤ frázemi na oklamání veřejnosti. Strach před odhalením vede je k tomu že nestrpí mezi sebou poctivého člověka a že s nervosní nedůtklivostí kryjí každé svinstvo. Všichni na všecky všechno vědí a jedni na druhé nemohou ze strachu, že by byli prozrazeni sami také.
Tato mafie uvnitř stran i uvnitř koalice neštítí se žádných prostředků proti lidem, u nichž předpokládá, že by ji mohli odhaliti. Při našem stopování lihové korupce jsme zjistili případy že neváhala narafičit domovní prohlídky pod naprosto odlehlou záminkou, aby se zmocnila dokladů, které potřebovala zničiti. Zjistili jsme také, že je celý aparát špiclů v činnosti který o každém hnutí, o každé návštěvě určitých osob podává ihned zprávy přímo korupční mafii. A zjistili jsme řadu jiných, ještě neslýchanějších věcí, s nimiž v příhodné chvíli vyjdeme na veřejnost. Pro dnešek konstatujeme:
Kdo podnikne svízelné stopování lihové korupce přijde na celé hromady bahna a nabude přesvědčení, že republika ovládána jest mafií složenou z korupčních klik jednotlivých koaličních stran. A bude-li poctivý musí vykřiknouti hlasem velikým aby ho všichni slyšeli: Běda státu, jemuž korupční mafie vládne! Běda lidu, který se dá touto mafií ovládati!
V ťRudém PrávuŤ ze dne 9. ledna 1924, č. 8 konfiskováno v článku ťCo je s IX. válečnou půjčkou?Ť:
Půl druhého měsíce je tomu, co ťWirtschaftŤ přinesla toto úžasné odhalení o machinacích finančního ministra které hraničí s trestním zákoníkem, poněvadž ministr financí se tu přímo angažoval pro jednu bankovní skupinu jejíž byl před svým ministrování členem.
V úterý dne 15. ledna 1924 v č. 13 R. P. konfiskováno: ťVýsledky Práškových korupčních fondůŤ:
Řekli jsme že přímými spoluvinníky v ostudné korupční lihové aféře je vláda, koalice a státní administrativa. Bez jejich součinnosti by Družstvo kořalečníků, disponující poměrně nepatrným základním kapitálem, nemohlo dávati 30 milionů Práškovi k volné disposici. Jaké to musily býti ohromné zisky, aby z nich tak veliký obnos mohl býti dán k volnému použití jedinému člověku! A zisky ty nejen za souhlasu, ale přímo se svolením výše uvedených spoluvinníků byly cpány velkostatkářským a židovským vinopalníkům na účet státu a konsumu.
Koaliční vláda i úřednická vláda Černého podrobovaly se bezvýhradně tomu co doporučila politická nebo později lihová pětka. V ministerstvu financí drží od začátku působnosti těchto společníků nad zájmy kořalečníků ochrannou ruku smutně známý ministerský rada Hák, který byl za tyto zásluhy o ně opětně povýšen ač státní finance při tom doznaly těžké pohromy.
... abychom ukázali na tomto výstižném příkladě celou zbahnělost dnešního vládního režimu a strašnou schátralost jeho podpěrných sloupů.
Ve ťVečerníkuŤ ze dne 15. ledna, č. 12, ve článku: ťBezpříkladné politické násilí při jmenování okresních správních komisíŤ:
Kde je právo? Kde je spravedlnost? Kde jsou důvody? Marně bychom se ptali. Líh, korupce, politické úplatkářství - to je koaliční argumentace! Velkostatkář Malypetr se domnívá, že republika jest jeho dvůr, na němž libovolně honí svoji čeleď, rozkazuje a zakazuje, jak to jeho agrárnický rozum nahlíží. Takovýto postup je však úplně měšťácká diktatura, cynicky nestoudná, nízká svou mstivostí, tupá politickou zaslepeností. Jak dlouho chce ji nynější režim provádět? Vláda nevydala úřední statistiky jen proto, aby nevyšla pravda na jevo, aby koaliční ťsílaŤ nezhroutila se do prachu a aby veřejnost mohla býti dále klamána a lid obírán o svá nejzákladnější práva. Dlouho to však nepůjde. Postaráme se, aby i daleko za hranicemi se dověděli, co je to naše ťdemokracieŤ! Naši soudruzi v Unhošti podali ovšem proti tomuto činu okresní politické správy protest. Nevěříme sice v účinek, ale ujišťujeme ministra vnitra Malypetra i celou koaliční vládu, že nic nám lépe agitačně neprospěje, než takovéto zřejmě protizákonné činy.
Ptáme se pana ministra: Zakročí konečně, aby censorsská svévole nemohla bujeti v tak křiklavých rozměrech?
V Praze dne 17. ledna 1924.
Skalák,
dr. Šmeral, Houser, Teska, Bubník, Toužil, Kučera, Tausik, Warmbrunn, Haken, Blažek, Koutný, Kreibich, Kunst, Krejčí, Rouček, Malá, J. Kříž, Darula, Burian, Svetlik, Merta, Mikulíček.
VI./4462.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov ministru vnútra a pravosudia v záležitosti zhabania 41. čísla ťSlovákaŤ zo dňa 19. februára 1924.
Slováci, povestní svojou láskavosťou a oddanosťou voči svojim slovanským bratom, prechovávajú tieto aj voči svojim mladším bratom Rusínom.
Žičia im z plného srdca, aby čimskôr dostali svoju autonomiu a čimprv sa dostali do riadnych kolajníc svojho národného života.
Rozhorčil nás spôsob nepoctivého a protizákonného boja českých stran medzi Rusinmi, ku ktorému ťSlovákŤ vo svojom 41. čísle uverejnil tieto poznámky:
Dotieravosť českých kruhov nám je veľmi odporná. České strany rozširujú svoje panstvo i na tento zapadlý kút republiky a demoralizovať ho budú rumom, pálenkou a sľubami, ako demoralizovaly Slovensko pri voľbách roku 1920.
Pre túto stať však číslo bolo nespravedlive zhabané.
Pýtame sa pánov ministrov:
1. Či majú známosť o nespravodlivom zhabaní spomenutého čísla ťSlovákaŤ?
2. Či sú ochotní nesvedomité a nezákonité konanie štátneho bratislavského zastupiteľstva zamedziť?
3. Či sú si vedomí toho, že takéto užívanie úradnej moci vzbudzuje nenávisť oproti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktoritu samého štátu.
4. Či sú ochotní hneď sa postarať, aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly a aby neschopní činitelia bratislavskej cenzury boli odstránení?
V Prahe, dňa 6. marca 1924.
Hlinka, dr. Kubiš, Tománek, Böhr, Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Juriga, Tomik, dr. Labay, Schälzky, Schubert, J. Fischer, Mark, Stenzl, dr. Buday, dr. W. Feierfeil, Onderčo, Bobok, dr. Gažík, J. Mayer, Hancko.