XIII./4443 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o mnichovské tělocvičné slavnosti.
V posledních týdnech konají četnictvo a politické úřady šetření u členů různých tělocvičných spolků, zdali se členové těchto spolků, zvláště však ti, kdož jsou ve státních službách, účastnili mnichovské tělocvičné slavnosti v červenci 1923.
Podepsaní se táží pana ministra:
Nařídilo ministerstvo vnitra taková šetření a jaký mají účel?
V Praze dne 25. ledna 1924.
Dr. Lodgman,
dr. Schollich, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, Böllmann, Schubert, Heller, Windirsch, Bobek, J. Fischer, Kaiser, Zierhut, Matzner, Kraus, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Keibl, inž. Kallina, Knirsch, dr. W. Feierfeil, Böhr.
XIII./4443 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra;
že moravské okresní politické správy protizákonně užívací peněžních pokut.
Bylo zjištěno, že politické úřady neodvedly těchto peněžních pokut, uložených a vybraných podle zákona o soupisu lidu, jak jest předepsáno, místním chudinským fondům, a to politický okres šternberský 7250 Kč, apolitický okres moravsko-krumlovský 6000 Kč.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr, že uvedené okresní politické správy označené peněžní pokuty vybraly, neodvedly jich však příslušným místním chudinským fondům?
2. Užilo se snad těchto peněžních pokut k jiným účelům, a pakliže ano, k jakým?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten zaříditi, aby tyto peněžní pokuty byly bez dalšího průtahu poukázány příslušným místním chudinským fondům a úředníky, kteří zavinili průtah, pohnati k odpovědnosti?
V Praze dne 25. ledna 1924.
Dr. Lodgman,
Matzner, Zierhut, Bobek, dr. W. Feierfeil, Kaiser, J. Mayer, Böllmann, Schubert, dr. Lehnert, inž. Jung, dr. Schollich, dr. Radda, Knirsch, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Kraus, J. Fischer, Heller, Böhr.
XIV./4443 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dr. W. Feierfeila; Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra o postupu komisaře s plnou mocí pro Hlučínsko proti německému domácímu soukromému vyučování a spolku ťOtrtsgruppe des Deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích.
Předseda německého spolku ťKulturverbandŤ v Kravařích (na Hlučínsku) byl předvolán dne 8. února 1924 k úřadu komisaře s plnou mocí pro Hlučínsko v Opavě, kde s ním byl sepsán tento protokol:
Protokol sepsaný dne 8. února u zemské pol. správy v Opavě s Vincencem Vilaškem, předsedou spolku ťOrtsgruppe Krawarn des deutschen KultunverbandesŤ, sídlem v Kravařích.
Předmět: Činnost jmenovaného spolku v Kravařích.
Padle zprávy hlučínské okresní politické správy panu komisaři Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko tamější nepolitický spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ organisoval v Kravařích soustavně a promyšleně nejen pro děti německé národnosti, nýbrž především a hlavně pro moravské děti na Kravařsku soukromé vyučování v německém jazyku.
Jmenovaný nepolitický spolek zřídil v Kravařích toto soukromé vyučování jako náhradu ze povinnou docházku do veřejné školy pro děti uvedené v příloze, jejichž moravská národnost a moravská mateřská řeč byla nepochybně zjištěna podle úředního šetření a udržuje jej soukromými učiteli.
Pan komisař Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko přezkoušev starcovy spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ sídlem v Kravařích může schvalovati činnost, kterou tento spolek v naznačeném směru rozvíjel a ještě rozvíjí, jen pokud má ráz výchovně osvětové činnosti podle úředně schválených stanov a pokud se tato činnost vztahuje na domácí vyučování dětí výslovně německé národnosti.
Činnost jmenovaného spolku směřuje však, jak již dříve zmíněno, především a hlavně k tomu, aby soustavně a promyšleně odváděla v Kravařích děti najisto moravské národnosti (až na několik výjimek) od povinné docházky do veřejné školy a aby je získávala pro domácí vyučováni v německém jazyku. V této akci nepolitického spolku, jejímž účelem jest docela otevřené odnárodňování a poněmčování dětí moravské národností, musí se spatřovati nehledě k tomu, že se takováto činnost příčí základním ustanovením ústavní listiny Československé republiky, projev a uplatňování národně politických snah, pro nepolitický, spolek nepřípustných.
Spolek ťOrtsgruppe Krawarn des deutschen KulturverbandesŤ dopustil se tedy tím, že vyvinul politickou činnost v uvedeném směru a přestoupil obor působnosti vymezený ve stanovách, porušení veřejného řádu a měl by tady býti podle § 118 ústavní listiny a § 24 spolkového zákona z r. 1867 rozpuštěn.
Pan komisař Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko upouští však pro tento případ výjimečně od použití zákona, upozorňuje však spolek a dává mu na vědomí, že neprodleně nařídí rozpuštění spolku podle spolkového zákona, jestliže spolek do 8 dnů nezastaví své nepřípustné politické činnosti v Kravařích.
Spolek jest tedy povinen děli moravského původu uvedené v příloze a moravského mateřského jazyka v ustanovené době propustiti ze soukromého vyučování, aby mohly docházeti v místě do veřejné školy.
Spolek jest povinen do 16. února 1924 písemně oznámiti panu komisaři s plnou mocí pro Hlučínsko, že vyhovuje tomu, co bylo řečeno, podati o tom zprávu příslušným rodičům a dětem. Tímto potvrzuji, že ve své hodnosti jako předseda spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích vzal jsem na vědomí to, co vpředu byla uvedeno a že mi byl dodán protokol a seznam příslušných dětí.Ť
Spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích podal proti tomuto nařízení ovšem ihned stížnost k zemské politické správě v spavě. Jest úžasné, lak úřad, který jest zřízen proto, aby hájil práv zaručených občanům bez rozdílu národnosti, může, jde-li o německé státní příslušníky, nejneodůvodněnějšími prostředky těchto práv nedbati, aby znemožnil z národních důvodů nepříjemné zařízení.
Pan komisař s plnou mocí vychází z toho předpokladu, že spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích jako nepolitický spolek zařídil soukromé vyučování a udržuje je soukromými učiteli. Činnost této místní skupiny může v uvedeném smyslu jen potud přiznati ráz výchovné a osvětové činnosti podle úředně schválených stanov, pokud se vztahují na domácí vyučování dětí výslovně německé národnosti. Poněvadž však účelem činnosti vyvíjené touto místní skupinou jest zcela zřejmě odnárodnění a poněmčení dětí (moravského původu), musí v tom spatřovati pro nepolitický spolek nepřípustný projev a uplatňování národně politických snah.
Tento názor a logický důsledek komisaře s plnou mocí jsou naprosto neodůvodněné a nemají žádného podkladu. Spolek ťDeutscher KulturverbandŤ podle § 1, odst. 1, lit. b) stanov schválených ministerstvem vnitra pod číslem 10387 ze dne 23. února 1920 ustanovil učitele, aby ukojili v Kravařích pociťovanou potřebu vyučování na obecné škole v německém jazyku, poněvadž v této obci a jiných sousedních obcích na Hlučínsku není příležitosti k veřejnému německému vyučováni. Jednal tedy po této stránce úplně podle svých stanov. Soukromé vyučování samo o sobě jest čistě soukromou věcí příslušných rodičů, za něž ovšem nelze činiti odpovědným spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ, poněvadž se soukromým vyučováním nemá nic společného, ani nepřijímá děti pro soukromé vyučováni, ani jich nezískává, poněvadž rodiče odevzdávají své děti učitelům určeným k vyučování dobrovolně a bez donucení, aby je vytyčovali. Učitelové sami, nevyvíjejí jiné činnosti, než že podle § 204 definitivního školního a vyučovacího řádu pro všeobecné obecné školy zprostředkují vyučování bez zřetele na děti, které jim byly přiděleny. V této činnosti nelze spatřovati politického činu odporujícího stanovám spolku ťDeutscher KulturverbandŤ, nelze toho také dokázati ani způsobem, o nějž se pokusil zplnomocněný komisař pro Hlučínsko.
Podle § 204 školního a vyučovacího řádu náleží rodičům právo, jemuž nelze odporovati, aby dali své děti vyučovati doma soukromě. Také v odpovědi pana ministra školství a národní osvěty na interpelaci (tisk č. 4231/VIII) bylo znovu uznáno; že zákonné předpisy zaručují rodičům zásadně právo na domácí vyučování. Náleží tedy rodičům kterékoliv národnosti a původu, aby určili, v jakém jazyku mohou býti jejích děti doma prozatímně vyučovány. Toto právo není ve Slezsku a na Hlučínsku omezeno žádným zákonným ustanovením, které by se mu příčilo. Takovéto omezení nedalo by se však ani sloučiti s tímto zaručeným právem. Rodiče, kteří své děti dobrovolně a bez nucení určí, aby byly vyučovány soukromě německy, jednají tedy plně podle práva zákonem zaručeného. Pan komisař s plnou mocí mluvil o dětech ťmoravského původuŤ. Nehledě k tomu, že podle stále a stále zdůrazňovaného stanoviska v rozhodnutích nejvyššího správního soudu, původ nemá pro docházku do školy a vyučování naprosto žádného významu, musíme se domnívati, že také splněním rozkazu uděleného komisařem s plnou mocí, aby děti moravského původu a mateřské řeči byly propuštěny z domácího soukromého vyučování, aby mohly docházeti do místních veřejných (českých) škol, bylo by ústavní listinou zakázané odnárodňování právě přivoděno. Neboť předně děti (moravského původu) budou českou školou právě tak odnárodněny, jako při soukromém domácím německém vyučováni a za druhé teprve právě touto okolností bylo by provedeno násilné odnárodnění, poněvadž jest k tomu dán úřední rozkaz, kdežto rodiče o domácí německé soukromé vyučování požádali úplně dobrovolně.
Ostatně musíme poukázati na to, že tvrzení komisaře s plnou mocí není stran vytyčování dětí moravského původu prokázáno žádnými průvodními prostředky a jen tak všeobecné tvrzení nemůže nahraditi takovéhoto důkazu, tím méně, když výsledek loňských obecních voleb v Kravařích ukázal, že obyvatelstvo cítící německy, má v tomto místě většinu a že mu nebyla poskytnuta možnost vyučováni v jeho mateřském jazyku, jak jest to ustanoveno právě v § 131 ústavní listiny. Musí se tedy v zastavení domácího soukromého vyučování, jak to žádá komisař s plnou mocí, spatřovati přímo těžké porušení práv zaručených státním občanům německého jazyka.
Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra, ví-li o vylíčeném postupu hlučínského komisaře s plnou mocí proti německému soukromému vyučování a spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích a je-li ochoten toto opatření, jehož nelze odůvodniti žádným zákonným předpisem, naopak, jež se příčí ústavně zaručeným právům, ihned zrušiti a domácí německé soukromé vyučování na Hlučínsku v každém směru odůvodněné ponechati nadále bez výtky?
V Praze dne 8. března 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Jung, J. Mayer, Bobek, dr. Petersilka, Windirsch, Schubert, Stenzl, Böllmann, Mark, Kaiser, Pittinger, Zierhut, Böhr, Křepek, Budig, Heller.
XV./4443 (překlad).
Interpelace
poslanců Pohla, Dietla, R. Fischera a druhů
ministrovi železnic
o snížení dopravních sazeb pro dopravu mléka.
Jak oznamuje poloúřední časopis ťPrager PresseŤ ze dne 2. března 1924, československé státní dráhy poskytují pro dopravu mléka v přírodním stavu ze všech stanic do Brna 33% slevu dopravní sazby pro spěšniny za snížené dopravné, do Moravské Ostravy-Přívozu, Libně, Prahy, Vršovic, Nuslí a Vysočan 50% slevu.
Podepsaní poslanci vítají snížení dopravních sazeb pro tak důležitou lidovou potravu, nechápou však, proč sleva platí jen pro jednotlivá místa a města.
Táží se tedy pana ministra železnic:
Jest článek časopisu ťPrager PresseŤ ze dne 2. března 1924 pravdivý?
Je-li pravdivý, proč se zavádí různé odstupňování slevy dopravních sazeb pro mléko a zvláště proč se nezavádí toto snížení sazeb pro mléko všeobecně a zavádí se jen pro několik málo a, jak se praví v článku, jen českých měst?
Proč se nezavádějí tyto snížené dopravní sazby pro mléko ve východo-české, severo-české, severo-západočeské a západo-české průmyslové oblasti, kde se, jak lze prokázati, dopravuje mnoho mléka a náklady na živobytí jsou větší než, v ostatních částech republiky?
Nepokládá pan ministr železnic zlevnění této důležité potraviny v německých oblastech právě tak za potřebné jakco v českých?
Jest ochoten postarati se, aby toto vítané sníženi dopravních sazeb pnu všechny transporty mléka bylo co nejdříve provedeno bez rozdílu dopravní stanice?
V Praze dne 6. března 1924.
Pohl, Dietl, R. Fischer,
Schäfer, dr. Haas, Roscher, Uhl; Deutsch, dr. Holitscher, Taub, Schuster, Hausmann, Kirpal, Jokl, Leibl, Schweichhart, dr. Czech, Hoffmann, Palme, Wittich, Hackenberg.
XVI./4443 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi železnic
o Bohumilovi Desenském.
Koncem listopadu 1923 byli v Úpici zatčeni Bohumil Desenský, mlynář Zelfel z Podratsche, rolník Žid a mlékař Bradatsch z Radčí pro podezření ze žhářství, vydírání a podvodu.
Jde o téhož Desenského, který u trutnovské okresní politické správy za ministerského rady dra Tauera zastupoval od převratu několikráte trutnovskou českou menšinu a na rozhodování tohoto úřadu měl vynikající vliv. Bylo to sice kdysi popřeno, avšak nyní to české časopisy samy potvrzují.
Bohumil Desenský se narodil 1884, vyučil se číšníkem a již před válkou byl odsouzen pro vydírání. Odpykav si trest, nastoupil vojenskou službu a poněvadž byl zraněn, přišel do trutnovské nemocnice. Po převratu byl železničním úředníkem a v době ministerského rady Tauera v Trutnově několikráte ťzástupcemŤ trutnovské české menšiny. Jest přirozené, že se nyní různé české strany Desenského po jeho zatčení zříkají, avšak to nemění nic na skutečnosti, že kdysi zakročoval jako zástupce týchž českých stran u úřadů a byl jimi přijímán. Na důkaz těchto tvrzení uvádíme tyto hlasy českých časopisů:
1. ťPodkrkonošské RozhledyŤ (časopis sociálně-demokratický) ze dne 30. listopadů 1923:
ťPro menšinu a pro českou národně-socialistickou stranu, která k jednání Desenského dlouho mlčela a dlouho ho ve svých řadách trpěla; jest tato aféra trpkým poučením a výstrahou pro budoucnost. Takovéto zjevy musí býti postaveny na pranýř a nesmí býti zamlčovány.Ť
2. ťLidové ProudyŤ (národně-socialistické):
ťPoněvadž se na mnoha stranách má za to, že Desenský jest členem politické organisace českých národních socialistů, konstatujeme; že před rokem byl z organisace vyloučen.Ť
3. ťPodkrkonošské RozhledyŤ:
ťPopřevratová doba byla pro Desenského vodou na mlýn. Jak víme, měl tehdy ve vlivných pražských vrstvách důvěrníky a brzy se stal postrachem veřejnosti a úřadů. Osoboval si právo býti představitelem menšin a často v jejich jméně zakročoval u okresní politické správy, ač k tomu neměl plné moci. Jednou zastrašil přednostu trutnovské okresní politické správy dra Tauera lživým tvrzením o kvašení v české menšině a hrozbu tu hnal tak daleko, že silný oddíl četnictva stál několik hodin ve vysilující pohotovostní službě - pro nic a za nic....
K vysvětlení této zprávy poznamenáváme toto:
Dne 6. dubna 1922 dostavil se Desenský, jakýsi Vojíř a jakýsi Vala ke trutnovské okresní politické správě, dali schválně povolati tehdejšího přednostu úřadu ministerského radu Tauera, který tehdy byl na zotavenou v Jánských Lázních, do Trutnova a poukázavše na rozhořčení české menšiny, přiměli ho, aby ještě téhož dne vandal nařízení starostovi města Siegelovi, aby do 24 hodin odstranil ťamerickéŤ pouliční tabulky (s číslicemi), které tehdy byly již z části pověšeny. Jak se to mělo s tímto rozhořčením, dokazuje nejlépe nynější zpráva ťPodkrkonošských RozhledůŤ, než to jest příznačné, že úřady, místo aby již potrestané individium rázně odmítly, naopak ochotně splnily jeho přání a vzaly si to za, příčinu, aby mohly postupovati proti trutnovskému městskému zastupitelství.
Německá veřejnost jest ovšem zvyklá na takovéto chování státních úřadů a zde vylíčený případ jest jen známkou toho, že pověstné Národní výbory, jejichž trváni bylo vždy ovšem popíráno, mohly vykonávati největší vliv na státní úřady a stále ještě vykonávají, i když jejich zástupci jsou také často nanejvýš pověstné osoby. Na každý způsob jest však chování trutnovské okresní a politické správy tak příznačné pro státní poměry, že by musilo býti vysvětleno s ministerské lavice z tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Víte o případu Desenského? Jest pravda, že tento Desenský zakročoval u ministerského rady Tauera jménem české menšiny a vynutil odstranění amerických pouličních tabulek?
2. Čím může vláda ospravedlniti chování ministerského rady Tauera, který pokládal za správné dáti státní moc k volnému použití přáním již potrestaného člověka?
3. Jsou správné domněnky časopisů, že Desenský byl ťšpiclŤ a dostával za to v této své funkci nějaké odměny?
Dále se tážeme pana ministra železnic:
Jest pravda, že Desenský byl železničním úředníkem? Na základě jakých vědomostí byl přijat a co bylo příčinou, že opustil opět železniční službu? Vědělo ministerstvo železnic nebo přijímací úřad, že Desenský byl již za Rakouska potrestán pro vydírání?
V Praze dne 6. března 1924.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Matzner, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, dr. Schollich, J. Mayer, J. Fischer, Böllmann, Heller, Knirsch, Patzel, Simm, Bobek, Böhr, Zierhut, Kaiser, Schubert, dr. Radda, dr. Lehnert.
XVII./4443 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi financí
o bezohledném vedeni exekucí proti poplatníkům, jakož i o neodůvodněném zajišťování v pozemkových knihách fiktivních daňových nedoplatků na držebnostech poplatníků; kteří nezaplatili daní.
V odpovědi ze dne 2. srpna 1923 ujistil mne pan ministr financí, že finančním úřadům bylo nakázáno, aby poplatníkům vycházely vstříc co nejliberálněji, zvláště však aby dbaly výnosů ze dne 29. května 1921, čís. 51702-5810-21-3/7 B a ze dne 24. května 1922, čís. 55154-6714-22-3/9 A. Skutečnost jest však v rozporu s tímto ujišťováním. V mnoha berních okresech, mezi tím v jabloneckém, berní úřady užívají v praxi proti hospodářsky mimořádně utlačeným poplatníkům nyní znovu krutých opatření. Tak byly poplatníkům vydány platební příkazy na veškeré daňové nedoplatky, jež se dosud nahromadily. Byla k tomu zvolena ta forma, že se podle zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 Sb. z. a n. daňové nedoplatky prozatímně vyměřují a předpisují na základě posledních daňových předpisů (osobní daně z příjmu z roku 1919, daně výdělkové z roku 1921) také za léta 1920/1923. Nejsou-li tyto peníze zaplaceny, užívá se těchto prozatímních předpisů k bezohlednému vedení exekuce a k provádění zápisů do pozemkových knih. Podepsaní již několikráte vyložili panu ministrovi financí, že tato praxe jest nesmírně krutá, poněvadž tyto prozatímní přibližné předpisy skoro ve všech případech jsou vyšší než očekávané předpisy definitivní. Ačkoliv berní úřady to vědí, přes to urychlují vkládání částek prozatímních předpisů do kmih. Na příklad činil-li poslední definitivní předpis osobní daně z příjmu za rok 1919 a výdělkové daně za rok 1921 50.000 Kč a byl-li zaplacen, tyto daně by však v létech 1920/1923 ročně činily celkem jen 30.000 Kč, pak, kdyby dlužné částky na účet nebyly splaceny, byla by podle prozatímních předpisů na léta 1920/1923 knihovně zajištěna částka čtyřikrát 50.000 Kč, h. j. 200.000 Kč, při čemž by poplatník hradil břemena tohoto zajištění, ačkoliv definitivním předpisem byl by zjištěn skutečný dluh jen 120.000 Kč. Oprava takového knihovního zajištěni zatěžuje znovu poplatníka. Mimo to zatížením poplatníkovy držebnosti se velmi omezuje jeho úvěr, který se často opíral jem o nezatížené držebnosti. Nechápeme tohoto postupu tím méně, že se ho také užívá při poskytnutých úlevách podle výše zmíněného výnosu pana minstra. Tyto metody jsou s to, aby již otřesené hospodářské existence úplně zničily.
Nevědouce, zda se tato praxe provozuje za souhlasu pana ministra, táži se podepsaní:
1. Ví man ministr o těchto metodách a provozují se s jeho souhlasem?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby řádné předpisy byly urychleny a aby se při nich šetřilo poplatníků?
3. Jest pan ministr ochoten zakázati, aby prozatímní, nezjištěné daně, zvláště při poskytování daňových úlev, nebyly vkládány do knih?
V Praze dne 6. březina 1924.
Simm,
Stenzl, Bobek, Windirsch, dr. Lelley; dr. Luschka, Palkovich, inž. Jung, Knirsch, dr. W. Feiferfeil, Patzel, dr. Jabloniczky, Zierhut, dr. Körmendy-Ékes, Schubert, Heller, Schälzky, Böhr, Budig, Wenzel, Füssy.
XVIII./4443 (překlad).
Interpelace
poslance P. Witticha, dra Czecha a druhů
vládě
o svévolném činu vrchního notáře Josefa Bellaie při volbě vrchního účetního města Bratislavy.
V řádné plné schůzi v měsíci únoru t. r. mělo obecní zastupitelství města Bratislavy provésti volbu městského vrchního účetního. Při této příležitosti vládou jmenovaný vrchní notář, ministerský rada Josef Bellai dovolávaje se starého uherského zákona, převzal při volbě předsednictví a jako předseda jmenoval polovici členů volební komise a pak svým hlasem majorisujícím volební komisi dosáhl, že byl určen jen jediný uchazeč.
Přes protest obecního zastupitelstva proti tomuto protizákonnému ťkandidováníŤ provedl předsedající vrchní notář hlasování. Z přítomných 48 k hlasování oprávněných obecních zástupců zvedlo se jen 14 členů pro kandidáta pana vrchního notáře Josefa Bellaie, kdežto 34 obecních zástupců zůstalo seděti s úmyslem, že až se bude prováděti opačná zkouška, povstanou, tedy budou hlasovati proti navrženému kandidátovi. Avšak vrchní notář Josef Bellai neprováděje opačné zkoušky prohlásil, že kandidát jest pravoplatně zvolen hlasy kvalifikované menšiny.
Toto zjevné porušení demokracie a zásady většiny přimělo obecní zastupitelstvo, aby odepřelo provésti usnesení enunciované stran volby vrchního účetního, aby žádalo provedení druhé volby a když tomuto usnesení vyšší správní stolice nevyhověla, aby nekonalo žádných zasedání obední rady.
Na základě těchto faktů tážeme se:
1. Jest vláda ochotna zbaviti účinnosti svévolný čin spáchaný vrchním notářem Josefem Bellaiem a napraviti poklesek proti zákonně zaručeným právům samosprávného sboru města Bratislavy?
2. Jaká opatření jest pan ministr ochoten učiniti, aby zabránil, aby státem jmenovaní činitelé náležitě dbali práv obecního zastupitelství?
V Praze dne 6. března 1924.
Wittich, dr. Czech,
Dietl, S. Mayer, Uhl, Leibl, Schuster, Borovszky, dr. Holitscher, Häusler, Hoffmann, dr. Haas, Taub, Hausmann, Kirpal, Hackenberg, Kaufmann, Beutel, Deutsch, Jokl, Palme, Schäfer, Roscher.
XIX./4443 (překlad).
Interpelace
poslanců Roschera, Hoffmanna, Häuslera a druhů
ministrovi sociální péče a ministrovi vnitra
o výluce 3000 textilních dělníka v území tanvaldském, v okrese jabloneckém.
Asi 3000 textilních dělníků v tanvaldském území jest po 4 týdny tamějšími textilními průmyslníky vyloučeno z práce. Podnikatelé chtějí na dělnictvu vynutiti nezákonitou činnost a dělníky přidržeti, aby místo zákonem stanovené 48hodinné týdenní pracovní doby pracovali trvale 49 hodin týdně. Dělnictvo právem odmítlo požadavek podnikatelů vědouc, že jeho zdráhání platí ochraně zákona o 8hodinné době pracovní. Dělnictvo chtělo svým zdráháním donutiti podnikatele k úctě před zákonem o 8hodinné době pracovní. Na právní jednání dělnictva na ochranu platného zákona odpověděli podnikatelé tím, že vyloučili dělnictvo ze svých závodů. Podnikatelé se svým chováním dopouštějí nevážnosti k zákonu a zřejmě se dopustili přestupku zákona o 8hodinné době pracovní. Dělnictvo vážně usilovalo a zkusilo vše, aby se spor urovnal, avšak všechno úsilí donutiti podnikatele k zachovávání zákona, ztroskotalo se na svéhlavosti a nepoddajnosti podnikatelů.
Tážeme se tedy pana ministra sociální péče; jakož i pana ministra vnitra, jsou-li ochotni ihned naříditi, aby dělníci byli chráněni před tímto surovým, nezákonitým postupem podnikatelů a dále jsou-li ochotni donutiti podnikatele, aby přísně dodržovali zákon o osmihodinné době pracovní?
V Praze dne 6. března 1924.
Roscher, Hoffmann, Häusler,
Leibl, Uhl, Beutel, Dietl, dr. Haas, dr. Czech; Deutsch, Wittich, Hirsch, Kirpal, Schäfer, Palme, R. Fischer, Taub, Hackenberg, Hausmann, Schuster, dr. Hollitscher.
XX./4443 (překlad).
Interpelace
poslanců Jokla, Heegera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
a ministrovi vnitra
o postupu komisaře s plnou mocí pro Hlučínsko proti německému domácímu soukromému vyučování a spolku ťOrtsgruppe des Deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích.
Předseda německého spolku ťKulturverbandŤ v Kravařích (na Hlučínsku) byl předvolán dne 8. února 1924 k úřadu komisaře s plnou mocí pro Hlučínsko v Opavě, kde s ním byl sepsán tento protokol:
Protokol sepsaný dne 8. února u zemské pol. správy v Opavě s Vincencem Vilaškem, předsedou spolku ťOrtsgruppe Krawarn des deutschen KulturverbandesŤ, sídlem v Kravařích.
Předmět: Činnost jmenovaného spolku v Kravařích.
Podle zprávy hlučínské okresní politické správy panu komisaři Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko tamější nepolitický spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ organisoval v Kravařích soustavně a promyšleně nejen pro děti německé národnosti, nýbrž především a hlavně pro moravské děti na Kravařsku soukromé vyučování v německém jazyku.
Jmenovaný nepolitický spolek zřídil v Kravařích toto soukromé vyučování jako náhradu za povinnou docházku do veřejné školy pro děti uvedené v příloze, jejichž moravská národnost a moravská mateřská řeč byla nepochybně zjištěna podle úředního šetření a udržuje jej soukromými učiteli.
Pan komisař Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko přezkoušev starcovy spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ sídlem v Kravařích může schvalovati činnost, kterou tento spolek v naznačeném směru rozvíjel a ještě rozvíjí, jen pokud má ráz výchovně osvětové činnosti podle úředně schválených stanov a pokud se tato činnost vztahuje na domácí vyučováni dětí výslovně německé národnosti.
Činnost jmenovaného spolku směřuje však, jak jíž dříve zmíněno, především a hlavně k tomu, aby soustavně a promyšleně odváděla v Kravařích děti najisto moravské národnosti (až na několik výjimek) od povinné docházky do veřejné školy a aby je získávala pro domácí vyučovaní v německém jazyku. V této akci nepolitického spolku, jejímž účelem jest docela otevřené odnárodňování a Poněmčování dětí moravské národnosti, musí se spatřovati nehledě k tomu, že se takováto činnost příčí základním ustanovením ústavní listiny Československé republiky, projev a uplatňování národně politických snah, pro nepolitický spolek nepřípustných.
Spolek ťOrtsgruppe Krawarn des deutschen KultrurverbandesŤ dopustil se tedy tím; že vyvinul politickou činnost v uvedeném směru a přestoupil obor působnosti vymezený ve stanovách, porušení veřejného řádu a měl by tedy býti podle § 118 ústavní listiny a § 24 spolkového zákona z r. 1867 rozpuštěn.
Pan komisař Československé republiky s plnou mocí pro Hlučínsko upouští však pro tento případ výjimečně od použití zákona, upozorňuje však spolek a dává mu na vědomí, že neprodleně nařídí rozpuštění spolku podle spolkového zákona, jestliže spolek do 8 dnů nezastaví své nepřípustné politické činnosti v Kravařích.
Spolek jest tedy povinen děti moravského původu uvedené v příloze a moravského mateřského jazyka v ustanovené době propustiti ze soukromého vyučování, aby mohly docházeti v místě do veřejné školy.
Spolek jest povinen do 16. února 1924 písemně oznámiti panu komisaři s plnou mocí pro Hlučínsko, že vyhovuje tomu, co bylo řečeno, podati o tom zprávu příslušným rodičům a dětem. Tímto potvrzuji, že ve své hodnosti jako předseda spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích vzal jsem na vědomí to, co vpředu bylo uvedeno a že mi byl dodán protokol a seznam příslušných dětí.Ť
Spolek ťOrtsruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích podal proti tomuto nařízení ovšem ihned stížnost zemské politické správě v Opavě. Jest úžasné, jak úřad, který jest zřízen proto, aby hájil práv zaručených občanům, bez rozdílu národnosti, může, jde-li o německé státní příslušníky, nejneodůvodněnějšími prostředky těchto práv nedbati, aby znemožnil z národních důvodů nepříjemné zařízení.
Pan komisař s plnou mocí vychází z toho předpokladu, že spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích jako nepolitický spolek zařídil soukromé vyučováni a udržuje je soukromými učiteli. Činnost této místní skupiny může v uvedeném smyslu jen potud přiznati ráz výchovné a osvětové činnosti podle úředně schválených stanov, pokud se vztahují na domácí vyučování dětí výslovně německé národnosti. Poněvadž však účelem činnosti vyvíjené touto místní skupinou jest zcela zřejmě odnárodněni a poněmčení dětí (moravského původu), musí v tom spatřovati pro nepoltický spolek nepřípustný projev a uplatňování národně politických snah.
Tento názor a logický důsledek komisaře s plnou mocí jsou naprosto neodůvodněné a nemají žádného podkladu. Spolek ťDeutscher KulturverbandŤ podle § 1, odst. 1, lit. b) stanov schválených ministerstvem vnira pod číslem 10387 ze dne 23. února 1920 ustanovil učitele, aby ukojili v Kravařích pociťovanou potřebu vyučování na obecné škole v německém jazyku, poněvadž v této obci a jiných sousedních obcích na Hlučínsku není příležitosti k veřejnému německému vyučováni. Jednal tedy po této stránce úplně podle svých stanov. Soukromé vyučování samo o sobě jest čistě soukromou věcí příslušných rodičů, za něž ovšem nelze činiti odpovědným spolek ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ, poněvadž se soukromým vyučováním nemá nic společného, ani nepřijímá dětí pro soukromé vyučování, ani jich nezískává, poněvadž rodiče odevzdávají své děti učitelům určeným k vyučování dobrovolně a bez donucení, aby je vyučovali. Učitelové sami, nevyvíjejí jiné činnosti, než že podle § 204 definitivního školního a vyučovacího řádu pro všeobecné obecné školy zprostředkují vyučování bez zřetele na děti, které jim byly přiděleny. V této činnosti nelze spatřovati politického činu odporujícího stanovám spolku ťDeutscher KulturverbandŤ, nelze toho také dokázati ani způsobem, o nějž se pokusil zplnomocněný komisař pro Hlučínsko.
Podle § 204 školního a vyučovacího řádu náleží rodičům právo, jemuž nelze odporovati, aby dali své, děti vyučovati doma soukromě. Také v odpovědi pana ministra školství a národní osvěty na interpelaci (tisk č. 4231/VIII) bylo znovu uznáno, že zákonné předpisy zaručují rodičům zásadně právo na domácí vyučování. Náleží tedy rodičům kterékoliv národnosti a původu, aby určili, v jakém jazyku mohou býti jejich děti doma prozatímně vyučovány. Toto právo není ve Slezsku a na Hlučínsku omezeno žádným zákonným ustanovením, které by se mu příčilo. Takovéto omezení nedalo by se však ani sloučiti s tímto zaručeným právem. Rodiče, kteří své děti dobrovolně a bez nucení urči, aby byly vyučovány soukromě německy, jednají tedy plně podle práva zákonem zaručeného. Pan komisař s plnou mocí mluvil o dětech ťmoravského původuŤ. Nehledě k tomu, že podle stále a stále zdůrazňovaného stanoviska v rozhodnutích nejvyššího správního soudu, původ nemá pro docházku do školy a vyučování naprosto žádného významu, musíme se domnívati, že také splněním rozkazu uděleného komisařem s plnou mocí, aby děti moravského původu a mateřské řeči byly propuštěny z domácího soukromého vyučování, aby mohly docházeti do místních veřejných (českých) škol, byla by ústavní listinou zakázané odnárodňování právě přivoděno. Neboť předně děti (moravského původu) budou českou školou právě tak odnárodněny, jako při soukromém domácím německém vyučování a za druhé teprve správě touto okolností bylo by provedeno násilné odnárodnění, poněvadž jest k tomu dán úřední rozkaz, kdežto rodiče o domácí německé soukromé vyučování požádali úplně dobrovolně.
Ostatně musíme poukázati na to, že tvrzení komisaře s plnou mocí není stran vyučování dětí moravského původu prokázáno žádnými průvodními prostředky a jen tak všeobecné tvrzení nemůže nahraditi takovéhoto důkazu, tím méně, když výsledek loňských obecních voleb v Kravařích ukázal, že obyvatelstvo cítící německy, má v tomto místě většinu a že mu nebyla poskytnuta možnost vyučování v jeho mateřském jazyku, jak jest to ustanoveno právě v § 131 ústavní listiny. Musí se tedy v zastavení domácího soukromého vyučováni, jak to žádá komisař s plnou mocí, spatřovati přímo těžké porušení práv zaručených státním občanům německého jazyka.
Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra, ví-li o vylíčeném postupu hlučínského komisaře s plnou mocí proti německému soukromému vyučování a spolku ťOrtsgruppe des deutschen KulturverbandesŤ v Kravařích a je-li ochoten toto opatření, jehož nelze odůvodniti žádným zákonným předpisem, naopak, jež se příčí ústavně zaručeným právům, ihned zrušiti a domácí německé soukromé vyučování na Hlučínsku v každém směru odůvodněné ponechati nadále bez výtky?
V Praze dne 8. března 1924.
Jokl, Heeger,
Taub, Hackenberg, Dietl, Pohl, Palme, Roscher, Schäfer, Schuster, Leibl, dr. Czech, dr. Haas, Hausmann, Deutsch, Kirpal, Kaufmann, Hoffmann, Čermak, R. Fischer, Grünzner.