XVI./4391 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. dra Raddy a druhů
o obsazení mandátu v moravském zemském výboru a u moravských zemských ústavů (tisk 4171/V.).
Jmenovati členy zemského výboru moravského přísluší dle platných předpisů vládě, jíž musí býti zůstaven též výběr vhodných osob pro tyto funkce. Bez újmy tohoto právního stanoviska nemohl Alois Winter, starosta obce Mikulova, již z toho důvodu býti jmenován členem zemského výboru moravského, poněvadž súčastněné politické strany německé se nejen na jeho návrhu nedohodly, nýbrž bylo jednou z nich jmenování jeho dokonce odporováno.
Co se týká uprázdněných míst správních radů u moravských zemských ústavů pojišťovacích, náleží jich obsazení dle stanov těchto ústavů zemskému výboru moravskému.
Obsazení míst dočasných ředitelů Hypoteční a Zemědělské banky moravské stalo se ve smyslu §u 60 stanov této banky po návrhu zemského výboru moravského.
V Praze dne 24. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XVII./4391.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a sociální péče
na interpelaci poslance Landové-Štychové a spol.
o exekučním vyklizení bytů dělnických rodin v Chorvatské Nové Vsi, povoleném okresním soudem v Břeclavě (tisk 4085/XV.).
Na shora uvedenou interpelaci kladou si podepsaní čest odpověděti takto:
Ministerstvo spravedlnosti nahlédnuvši do spisů okresního soudu v Břeclavě zjistilo, že Rakovnické a Poštorenské keramické akciové závody v Poštorné podaly 8. května 1922 proti propuštěnému svému strojmistru Arnoštu Kopsovi žalobu na vyklizení naturálního bytu. Bylo jí vyhověno rozsudkem z 1. prosince 1922, ježto byt byl žalovanému propůjčen žalobkyni na tu dobu, dokud u ní bude zaměstnán, služební poměr však mezi stranami již 31. března 1922 byl rozvázán. Rozsudek tento byl rozhodnutím zemského soudu pro věci civilní v Brně z 8. února 1923 potvrzen.
5. března 1923 žádal Arnošt Kopsa u okresního soudu v Břeclavě o povolení odkladu exekučního vyklizení bytu na tři měsíce. Při roku o tomto návrhu odbývaném uzavřel však s keramickými závody smír, podle kterého vzal svoji žádost zpět a zavázal se byt vykliditi do 20. března 1923 a nastěhovati se do náhradního bytu v tzv. kasárnách v Chorvatské Nové Vsi, který mu správa keramických závodů dala k disposici.
Když Arnošt Kopsa svému závazku nedostál, podala závodní správa na základě uvedeného rozsudku a smíru žádost o exekuční vyklizení bytu, které bylo okresním soudem v Břeclavě z 24. března 1923 vyhověno. Vyklizení a zabavení bylo výkonným orgánem Františkem Mikešem provedeno 7. a 9. dubna 1923.
Tytéž keramické závody podaly 9. května 1922 u okresního soudu v Břeclavě žalobu na zřízence na dráze bratry Josefa a Michala Schmidtovi o oduznání práva bydleti v domě č. 262 v Chorvatské Nové Vsi a o vyklizení obydlených místností.
Ježto se žalovaní, ačkoliv byli řádně předvoláni a o následcích zmeškání v obsílce poučeni, k prvnímu roku dne 19. května 1922 nedostavili, vydán byl proti ním rozsudek pro zmeškání.
Na základů tohoto rozsudku žádaly keramické závody v roce 1922 dvakrát o vyklizení bratří Schmidtových z bytu, exekuce však nebyla provedena. Teprve na třetí návrh, podaný 8. března 1923 mělo býti vyklizení provedeno 20. března, nedošlo však k tomu, jeho náhradní místnosti pro uložení nábytku, jež dala obec Chorvatská Nová Ves v obecní šatlavě k disposici, nebyly vhodné, ani dostatečné. Téhož dne prohlásil takt Michal Schmidt vůči výkonnému orgánu, že bude míti v nejbližší dubě uvolněný byt v Břeclavě a že se sám ze sporného bytu vystěhuje.
Když tak neučinil, žádala správa keramických závodů 6. dubna 1923 o opětovný výkon nuceného vyklizení a nabídla místnosti pro uložení nábytku v továrně. Povinní nežádali tehdy o odklad výkonu exekuce a bylo tudíž návrhu dne 6. dubna 1923 vyhověno a vyklizení dne 7. a 9. dubna soudním zřízencem Františkem Mikešem provedeno.
Tvrzení interpelace, že exekuční orgán počínal si při provádění těchto exekuci hrubé a nelidsky, vyvráceno jest svědeckými výpověďmi kandidáta advokacie dra Jaroslava Říhy, četnických strážmistrů Františka Palána a Leopolda Vašíčka, jakož i Marie Taláchové, kteří při provedení exekučního vyklizení byli přítomni. Udali, že se soudní zřízenec choval po dobu celého výkonu bezvadně a Kopsovi při přestěhování nezpůsobil na nářadí nijakou škodu. Stěhování nábytku a svršků bylo provedeno najatými lidmi, kteří nábytek naložili na vozík a do náhradního bytu, pokud se týče bratří Schmidtových do tzv. prodejny v Poštorenské továrně, přestěhovali, kde nábytek a ostatní svršky prozatímně uložili. Naproti tomu chovali se však povinní v obou případech proti výkonnému orgánu tak, že musela býti přivzata četnická asistence.
Ježto jde o věc judikatury, do které ministerstvo spravedlnosti jako správní úřad zasahovati nemůže (§ 94 a násl. úst. list.) a ježto konaným šetřením bylo zjištěno, že si soudní zřízenec František Mikeš v obou případech zcela bezvadně počínal, nemá ministr spravedlnosti příčiny k nějakému opatření.
K poslednímu odstavci interpelace, který má patrně na zřeteli ustanovení § 1, odst. 2. č. 7, zákona č. 130/22 Sb. z. a n., které jest obnoveno v § 1, odst. 2, č. 11. zákona č. 85/23 Sb. z. a n. bylo by podotknouti, že ministerstvo sociální péče hodlá k zákonu o ochraně nájemníků vydati prováděcí nařízení jen potud, pokud úprava některých předmětů výslovně se vyhrazuje vládnímu nařízení. To tím více, jeho k rozhodování o přípustnosti výpovědi a o zvýšení nájemného podle zákona o ochraně nájemníků jsou povolány výhradně soudy, soudcové pak podle §§ 98 a 102 úst. listiny jsou vázáni jen zákonem a oprávněni zkoumati platnost nařízení.
Ostatně jest ze shora uvedených ustanovení zákona o ochraně nájemníků jasně patrno, že výpověď z důvodu v něm uvedeného může býti dána jen, bylo-li prokázáno soudním řízením, že pronajímatel bytu pro své zaměstnance skutečně potřebuje.
Pokud jde o výkon exekuce v případě výpovědi z tohoto důvodu pravoplatně povolené, platí nyní ustanovení § 3 č. 4. zákona ze dne 26, dubna 1923, č. 86 Sb. z. a n. o odkladu exekučního vyklizení místností.
V Praze dne 7. listopadu 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XVIII./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti a financí
na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudruhů
o napravení křivd vzniklých následkem nesprávného používání § 18. vládního nařízení z roku 1922 č. 247 Sb. z. a n. potažmo o novelisaci tohoto nařízení o stanovení pensijních požitků státních zaměstnanců (tisk 4157/XXI.).
Do doby, než bylo vyhlášeno vládní nařízení č. 247/22 Sb. z. a n., platil pro percipienty státních odpočivných a zaopatřovacích požitků systém uherského ustanovení § 44 čís. 5. resp. § 59. č. 4. uh. zák. čl. LXV z r. 1912, že nutno výplatu těchto požitků zastaviti, když percipient bez předchozího dovolení ministra trvale se zdržuje mimo hranice.
Poněvadž však v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dosud plsti poněkud odlišné předpisy tuto otázku upravující - proti jichž provádění závažné stížnosti se nevyskytovaly, bylo nutno za účelem sjednocení příslušných norem pro celou oblast republiky Československé rozšířiti tyto předpisy také na Slovensko. To se stalo na základě čl. X. zák. čís. 2/20 Sb. z. a n. vsunutím §u 18. do nařízení čís. 247/22 Sb. z. a n., o jehož novelisaci žádal Svaz civilních státních pensistů v Bratislavě a do jehož provádění jsou uvedeny stížnosti interpelace.
Dalším důvodem - kromě unifikačního - pro zavedení starorakouských předpisů na celé oblasti republiky Československé byla stejná snaha, která vedla již před drahnou dobou i za poměrů daleko lepších vládu rakouskou k vydání těchto omezujících předpisů, tj. snaha zabrániti, aby peníze vyplácené z prostředků veřejných byly vyváženy bez podstatných důvodů do ciziny. Tato snaha, vysvětlitelná za poměrů zcela normálních, jest plně odůvodněna u všech států sukcessorních hospodářskými a politickými poměry, u republiky Československé pak nad to ještě vysokou valutou, která jest přímo vzpruhou k častějšímu a delšímu pobytu v sousedních státech s valutou horší. Není tudíž důvodu, proč by ustanoveni §u 18. cit. nař. mělo býti odvoláno, když stávající omezení není takového rázu, aby vůbec znemožňovalo cestu do ciziny. Ostatně jakákoliv změna tohoto ustanovení by nesporně odporovala zájmům státním a proto nelze v tom směru vyhověti ani žádosti zmíněného svazu, ani přání pánů interpelantů.
V interpelaci jsou uvedeny tři případy označené jako konkrétní, v nichž dle názoru pánů interpelantů generální finanční ředitelství v Bratislavě postupovalo příliš přísně. Generální finanční ředitelství oznámilo ministerstvu financí, že tyto případy se ho vůbec netýkají. Ostatně dle mínění ministerstva financí zjištění a vyšetření konkrétních případů interpelace bylo značně ztíženo, vlastně znemožněno tím, že v interpelaci nebyli percipienti výslovně jmenováni, neboť šetření dle momentů v interpelaci uvedených je naprosto nemožné při velikém počtu pensistů.
Výtka, že by postup generálního finančního ředitelství při vyřizování žádostí pensistů o povolení pobytu v cizině odporoval humanismu, osobní svobodě a svobodě volného pohybu percipientů, že při tom jmenované ředitelství rozhoduje předpojatě a dle národnostních hledisek, není ničím odůvodněna a konkrétními případy doložena.
Mluví-li se v interpelaci o přebytku úřednictva u generálního finančního ředitelství v Bratislavě, jest označiti toto tvrzení zase jako neodůvodněné, neboť je všeobecně známo, že u finančního resortu je nedostatek úřednictva, kteroužto skutečnost právě potvrzuje obsazení pensijního referátu u generálního finančního ředitelství v Bratislavě jediným referentem, který má přes obsáhlost své agendy k ruce pouze kancelářské síly pomocné.
Pokud se týče námitky interpelace, že justiční zaměstnanci musí se obraceti se žádostí za povolení pobytu v cizině na generální finanční ředitelství v Bratislavě, a nikoliv na úřady svého resortu, což je prý nedůstojno soudcovského stavu, dlužno konstatovati, že se tak musí díti pouze v jediném případě, a to, když justiční percipient hodlá pobýti v cizině dobu nepřesahující 12 měsíců se současným zastavením výplaty pense; právě nutnost rychlého vyřizování takovýchto žádostí vyžadovala, aby o nich rozhodoval pouze jediný úřad a to úřad, který pensi poukazuje k výplatě, a nikoliv snad, aby na rozhodování o takovýchto žádostech byly súčastněny úřady dva, justiční (resortní) a finanční, což by vyřizování těchto případů jen zdržovalo, neboť bez spoluúčasti finančního úřadu, jakožto úřadu pensi k výplatě poukazujícího, nemohl by justiční (resortní) úřad sám vůbec rozhodovati. Ve všech ostatních případech jest se percipientu obrátiti se žádostí na úřad svého resortu, který pak rozhoduje v dohodě s příslušným finančním úřadem.
V Praze dne 31. října 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
Překlad ad I./4391.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Abgeordneten Čermak, Hillebrand, Hoffmann und Genossen (Druck 4171/I.)
und der Abg. Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr.W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen (Druck 4171/II.)
in Angelegenheit des Verbotes der Weiterführung deutscher Schulklassen auf Kosten der Gemeinden.
Die Errichtung neuer Klassen an den Volks- und Bürgerschulen wurde mit Gesetz vom 13. Juli 1923, S. d. G. u. V. Nr. 226, geregelt, dessen §§ 5 und f; die Bedingungen festsetzen, unter welchen die Schulbehörden verpflichtet sind, neue Klassen zu bewilligen. Wenn die in den zitierten Paragraphen ausgedruckten Bedingungen nicht erfüllt sind, ist es dem freien Ermessen der Schulbehörden überlassen, ob eine neue Klasse bewilligt werden soll oder nicht, und dies auch in jenen Fällen, in denen alle gesetzlichen Erholter der Schulen zu der Errichtung der Klasse ihre Zustimmung gegeben haben, denn es besteht kein gesetzlicher Anspruch auf die Bewilligung von Klassen über das vom Gesetze bestimmte Ausmaß hinaus. Das Recht, Gesuche um Errichtung neuer Klassen, die nach dem Gesetze nicht unerläßlich nötig sind, in freie Erwägung zu ziehen, gründet sich auf 126 der Verfassungsurkunde und steht den Schulbehörden auch denn zu, wenn die Deckung für die neue Klasse von einem Faktor sichergestellt ist, der sonst nicht verpflichtet wäre, den Aufwand für die in Rede stehende Schule zu decken und um so mehr, wenn diesen Aufwand eine Gemeinde oder ein Bezirk decken will, denn die Staatsverwaltung hat gewiß auch ein Interesse daran, daß die Finanzen der Gemeinden und Bezirke nicht durch Ausgaben belastet werden, die nicht unbedingt nötig sind.
Wenn demnach die Schulbehörden die Bewilligung von Klassen, für deren Errichtung nicht die gesetzlichen Bedingungen gegeben sind, verweigern, dann üben sie ein ihnen durch die Verfassung gewährleistetes Recht aus und es kann darin grundsätzlich keine Inkorrektheit gefunden werden. Doch bleibt noch die Frage offen, ob nicht dem abfeilschen Standpunkt der Schulbehörden, der sich auf das Gesetz und die finanzielle Gründe stützt, nicht vom administrativen Standpunkte Einwürfe entgegengesetzt werden können. Auf diese Frage kann nur von Fall zu Fall eine Antwort erteilt werden.
Von den zwei Fällen, welche die Herren Interpellanten berühren, betrifft der eine die fünfklassige Volksschule mit deutscher Unterrichtssprache in Sentenz. Diese Schule hatte zur Zeit, als das Ministerium über die Sache entschied, 290 Kinder und zwei Parallelklassen (eine definitive und eine provisorische) bei der vierten und fünften Klasse; in der vierten Klasse waren 79 Kinder, in der fünften 82. Die übrigen Klassen hatten: die erste 43, die zweite 47 und die dritte 39 Kinder. Die Errichtung einer Parallelklasse bei einer dieser Klassen kann nicht nur nicht als notwendig angesehen werden, sondern es könnte auch geradezu als eine Favorisieren der Setzender Schule gegenüber den anderen Schulen übel ausgebeutet werden, da diese Schub doch derzeit um zwei aufsteigende definitive Klassen mehr hat, als im Sinne des Gesetzes vom 13. Juli 1922, Nr. 226 unbedingt nötig wäre, und zwei Parallelklassen, obgleich nur eine dieser Klassen mehr als 80 Kinder zählt.
Über den zweiten Fall kann ich keine Aufklärung erteilen, weil derselbe von den Herren Interpellanten nicht näher bezeichnet ist. Ich kann nur soviel sagen, dato er sicher erledigt worden ist, weil beim Ministerium für Schulwesen und Volkskultur derzeit keine Beschwerde ähnlichen Inhaltes vorliegt.
Prag, am 20. September 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad II./4391.
A földmivelésügyi miniszter
válasza
dr. Körmendy Ékes képviselő és társai interpellációjára a Latorca-bodrogközivölgyben okozott árvízkárok ügyében (3862/III. ny. sz.).
Az interpellációban felsorolt községek Latorca - Bodrogköz vidékén és pedig Királyhelmecen székhellyel bíró Bodrog-Tisza menti víztársulat területén faküsznek. Az emutett községek területén a víztársulat által már az államfordulat előtt mint a Latorca, Bodrog és Tisza magas vízáradásaival szemben a társulati terület védelmére szolgáló vádintézkedések egyik alkatrészeként védgátak emeltettek s ezen védgátaknak valamint a többi társulati berendezéseknek fantartása az állam felügyelete alatt az ezideig érvényben levő magyar vízjogi törvények értelmében az emutett víztársulat kötelessége volt és marad.
A fontemlített községek határainak egy része az említett folyók árterében Latorca mentén a már felállítót védgát és ezen folyam medre, valamint Bodrog folyó medre között fekszik. Ennek az ártérül meghagyott területnek védelme céljából már a háborút megelőző időben a víztársulat a Latorca medre mentén foltállítandó kiegészítő védgát tervezetét készíttette el, amelynek felállítását néhány kilométernyi hosszban Capy-tól lefelé a víz mentén orosz hadifoglyok felhasználásával meg is kezdettea
Ad 1. Tekintettel arra, hody az új államhatár a társulati területet csehszlovák és magyar részre osztotta s hogy a társulati gazdasági kezelés felszámolása az új országhatárral összhangban ezideig végre nem hajtatott, sőt az illetékes tárgyalásokat ezideig még csak megkezdeni sem lehetett, minthogy a magyar kormány, jóllehet aziránt a csszl. kormány által megkeresettet, képviselőjét, akivel az előkészítő felszámolási tárgyalásokat meginditani lehetne, eleddig meg nem nevezte, a már előbb megkezdett vádépítkezések folytatására nézve a társulatnak csehszlovák területen levő érdekeltsége ezideig megegyezésre jutni nem tudott.
Amint a víztársulat felszámolása végrehajtatik s a víztársulat a Csehszlovák köztársaság területén a további vádépítkezések véghezviteléhez fog hozzá s ezen célból a szükséges tervezetet felterjeszti, a földmivelésügyi minisztérium, amenyiben az illető munkálatok az ő hatáskörébe tartoznak, azok megvalósítását teljes erejéből támogatni fogja.
Ad 2. A már felállított társulati védgátak fantartását illetőleg a földmivelésügyi minisztérium alárendelt közegeinek a megfelelő utasításokat már megadta.
Ad 3. Latorca és Bodrog folyók szabályozásának a földeknek az árvízzel szemben való megvédése céljából fanálló szükségessége a társulati védgátak emelésével szorosan összefügg. Amíg ezen védgátak emeléséről döntés nem esik s azok felállítása a víztársulat által bistositva nem lesz, ezen két folyó szabályozásához hozzáfogni sem lehet még pedig azon okból nem, mert a gátak felállítása által a vízszabályozási munkálatok egész folyamrészeken egyáltalában el is maradhatnak.
Ad 4. és 5. Az elérendő adómérsékelés céljából eszközlendő árvízkárosodások megállapítása iránt az érdekeltek konkrét esetekben az illetékes politikai illetőleg pénzügyi hatóságokhoz forduljanak.
Praha, 1923. november 14.-én.
A földmivelésügyi miniszter:
Dr. Hodža, s. k.
Překlad ad III./4391.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Hillebrand, Roscher und Genossen
betreffend den Entzug von Begünstigungen für Hausweber (Druck 4178/XVI.).
Die strenge Durchführung der bezüglichen Tarifvorschriften über den Transport des Gepäcks von Hauswebern war tatsächlich sehr hart.
Auf meine Weisung wurde bereits die Verfügung getroffen, daß die Rohstoffe und die Fertigwaren der Hausweber entweder als Handgepäck oder wenn sie von größerem Umfange sind, als Reisegepäck befördert werden können.
Hiedurch ist den Wünschen der Hausarbeiter völlig entsprochen.
Prag, am 24. November 1923.
Der Eisenbahnminister:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad IV./4391.
Antwort
des Ministers des Innern und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Schubert und Genossen
betreffend die wiederholte Beschlagnahme der "Westböhmischen Stimmen" in Plan Nr. 32 vom 27. April 1923 (Druck 4171/XVI.).
Die politische Bezirksverwaltung in Plan beschlagnahmte die Nummer 32 der periodischen Druckschrift "Deutsche westböhmische Stimmen" vom 27. April 1923 wegen eines Teiles des "Aus Verzweiflung" überschriebenen Artikels, in welchem sie den Tatbestand der strafbaren Handlung nach § 300 Str. G. erblickte. Das Kreisgericht in Eger bestätigte diese Beschlagnahme nach Artikel 1V. des Gesetzes vom 17. Dezember 1862, Nr. 8 des Reichsgesetz - Blattes ex 1863, und des § 300 Str. G. Die Partei hat gegen das gerichtliche Erkenntnis keinerlei Rechtsmittel eingebracht und so ist der Ausspruch des erkennenden Gerichtes in Rechtskraft erwachsen.
Im Hinblick auf diesen Ausspruch eines unabhängigen Richters können wir uns nicht mit der Frage beschäftigen, ob zur Beschlagnahme ein gesetzlicher Grund vorlag. Was aber das öffentliche Interesse betrifft, über welches zu entscheiden nur der Preßbehörde zustand, so halten wir dafür, daß in dem gegebenen Falle im Hinblick darauf, daß es sich um einen die Interpellation wiedergebenden Aufsatz handelte, das öffentliche Interesse die Beschlagnahme der Druckschrift vielleicht nicht dringend erfordert hätte.
Für einen Schadenersatz liegen keine gesetzlichen Voraussetzungen vor.
Prag, am 20. Oktober 1923.
|
Der Minister des Innern: |
Der Justizminister: |
|
J. Malypetr, m. p. |
Dr. Dolanský, m. p. |
Překlad ad V. /4391.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. W. Feierfeil, G. Scharnagl und Genossen
betreffend die Zahlung des Restbetrages auf den Staatsvorschuß an Abbrändler in Sct. Joachimstai im Jahre 1873 (Druck 4171/VII.).
Die in der Interpellation erwähnten Vorschüsse wurden mit Gesetz vom 3. Mai 1873, R. G. Bl. Nr. 72, bis zur Höhe von 500.000 fl. aus staatlichen Mitteln bewilligt.
Die Abzahlungen auf diese Vorschüsse bilden somit eine Forderung des ehemaligen Österreich gegen unseren Staat, und die gegenwärtige österreichische Regierung macht auch bei der Reparationskommission nach Artikel 208, Abs. 4 des Friedensvertrages von Saint-Germain den Anspruch auf Ersatz dieser Abzahlungen im Betrage von 311.816 Kč 37 h geltend.
Mit Rücksicht auf diesen Stand der Dinge ist es dem Finanzministerium nicht möglich, weder den unbezahlten Rest des Vorschusses abzuschreiben, noch zu bewilligen, daß die Raten auf längere Zeit hinaus veranschlagt werden, als dies durch die politische Landesverwaltung in Prag bestimmt worden ist.
Prag, am 3. November, 1923.
Der Finanzminister:
Ing. Bečka, m. p.
Překlad ad VI./4391.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Kirpal, Beutel, Schweichhart und Genossen
wegen der Konfiskation des in Aussig erscheinenden sozialdemokratischen Tagblattes "Volksrecht" (Druck 4233/III.).
Die politische Bezirksverwaltung in Aussig hat die Nummer 130 der Zeitschrift "Volksrecht" vom 9. Juni 1923 wegen des ganzen Leitartikels, betitelt "Die Konzessionswillkür", beschlagnahmt, in dem sie eine strafbare Handlung nach § 300 St. G. erblickte.
Diese Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Preßgericht in Leitmeritz aus demselben Grunde bestätigt.
Es handelt sich also um eine gerichtliche Entscheidung, die lediglich im gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden kann. Rechtsmittel gegen diese Beschlagnahme wurden nicht ergriffen.
Mit Rücksicht auf die Tendenz des ganzen interpellierten Artikels maß angenommen werden, daß das öffentliche Interesse es erheischte, daß die mit der Preßaufsicht betraute Behörde diesen Artikel beschlagnahme.
Ich habe daher keine Ursache zu irgendeinem Einschreiten.
Prag, am 8. November 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad VII./4391.
Az iskola-és nemzetmüvelödésügyi miniszter
válasza
Palkovich képviselő és tärsai interpelációjára az anyakönyvi kivonatok nyelvének kérdesében (4076/IX. ny. sz.).
Minthogy az egyházi anyakönyvi kivonatok nyelvi keresnek szabályozására vonatkozó rendelkezéseket a nyelvtörvény 8. §-a értelmében csak az ezen törvényhez kiadandó végrehajtási rendelet fogja tartalmazni, intézkedtem az iránt, hogy az interpellációban idézett rendelet betartsa meg ne követeltessek.
Praha, 1923. november 6.-án.
Az iskola-és nemzetmivelödésügyi miniszter:
Bechyně, s. k.
Překlad ad VIII./4391.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Emerich Radda und Genossen
betreffend die Schulverhältnisse in den sogenannten Kroatengemeinden Gattenfeld, Fröllersdorf und Neuprerau im Bez. Nikolsburg
(Druck 4098/III.).
Die Voraussetzungen, auf denen die Interpellation aufgebaut ist, sind nicht genau und stellen auch da und dort die Wirklichkeit verzeichnet dar.
Die bereits seit über 300 Jahren von einer Bevölkerung kroatischen Ursprunges bewohnten Gemeinden Fröllersdorf, Gattenfeld und Neuprerau waren insbesondere im letzten Jahrhunderte Gegenstand einer angestrengten Germanisierung. Es gab hier vor dem Umstürze nur deutsche Schulen, so daß die Ortsansässigen Kroaten, die untereinander kroatisch und čechisch sprechen, die sich ihre slawische Tracht, die slawische Art der Ausstattung der Behausung und verschiedene slawische Bräuche erhalten haben, lernten nur deutsch lesen und schreiben. Nur Religion wurde immer in čechischer Sprache unterrichtet. Noch im Schuljahre 1918/19 führt die Leitung der ehemaligen deutschen Schulen in Neuprerau an, daß die Ursache des schlechten Fortschritts der Schüler in der völligen oder teilweisen Unkenntnis der Unterrichtssprache (d. i. des Deutschen) gelegen ist.
Infolge dieser Verhältnisse kam es nach dem Staatsumsturze zur Auflassung der deutschen Schulen und über Wunsch der Mehrheit der Bevölkerung zur Errichtung čechischer Schulen. Das Ergebnis des früheren Regimes zeigt allerdings seine Sparen darin, daß heute wiederum manche Kroaten ihre Kinder in die deutschen Schulen der Umgebung schicken. Von den Kindern, die aus den angeführten Gemeinden in deutsche Schulen gehen, ist ein bedeutender Teil kroatischen Ursprunges.
Der Artikel der Zeitschrift "Nikolsburger Wochenschrift" irrt, soweit er die nationalen Verhältnisse in den in Rede stehenden Gemeinden erwähnt, zweifellos darin, daß er nicht mit jenen rechnet, die bei der Volkszählung sich zur kroatischen Nationalität gemeldet haben - und derer gab es eine beachtenswerte Zahl - so daß schon aus diesem Gründe er in dem prozentuellen Verhältnisse der Bevölkerung ein verzeichnetes Bild gibt.
Über die eingebrachten Gesuche um Errichtung deutscher Schulen werden Erhebungen gepflogen, nach deren Ergebnis über dieselben entschieden werden wird.
Prag, am 6. November 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad IX./4391.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Radda und Genossen
betreffend das gesetzwidrige Verhalten des Statthaltereikonzipisten Dr. Stanislaus Illek der politischen Bezirksverwaltung Znaim (Druck 4009/XIV.).
Für den 15. Oktober 1922 vormittags war nach Schönau im politischen Bezirke Znaim eine öffentliche Volksversammlung mit dem Programme: "Warum wollen wir eine Volks- und Kampfgemeinschaft" einberufen. Der Hauptredner gebrauchte unmittelbar am Ende seiner Rede Ausdrücke, in denen der Regierungsvertreter den Tatbestand einer strafbaren Handlung erblickte. Trotzdem schritt der Regierungsvertreter nicht ein und zwar deshalb, weil unmittelbar darauf die Versammlung geschlossen wurde. Wegen der beanstandeten Äußerung wurde bei der Staatsanwaltschaft in Znaim die Strafanzeige erstattet. Das Vorgehen des Regierungsvertreters war nicht richtig und er wurde dahin belehrt, daß er gegen die unzulässige Äußerung sofort an Ort und Stelle hätte einschreiten sollen.
Für den Nachmittag desselben Tages war eine öffentliche Versammlung über dasselbe Thema und mit demselben Redner nach Possitz einberufen, die der Regierungsvertreter aber an Ort und Stelle im Hinblicke auf den gesetzwidrigen Verlauf der vormittägigen Versammlung verbot, und er gestattete auch nicht die nach Angabe der Veranstalter auf geladene Gäste beschränkte Versammlung, die anstelle der verbotenen Versammlung hätte veranstaltet werden sollen. Ich zögere nicht zu erklären, daß der Regierungsvertreter bei dem Verbote der nachmittägigen Versammlung in Possitz nicht richtig gehandelt hat, indem er die Versammlung untersagte; er hätte an derselben teilnehmen und nur dann einschreiten sollen; wenn gesetzliche Gründe zutage getreten wären.
Es wurden Maßnahmen getroffen, daß sich eine ähnliche Ungehörigkeit nicht wiederhole.
Prag, am 14. September 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.