|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
8. zasedání. |
4391.
Odpovědi:
I. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů (tisk 4171/I.) a posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4171/II.) o zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obcí;
II. ministra zemědělství na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesá a druhů ve věci škod způsobených povodněmi v údolí řek Latorice a Bodrogu (tisk 3862/III.);
III. ministra železnic na interpelaci posl. Hillebranda, Roschera a druhů o odnětí úlev domácím tkalcům (tisk 4178/XVI.);
IV. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Schuberta a druhů o opětovném zabavení časopisu "Westböhmische Stimmen" v Plané č. 32, ze dne 27. dubna 1923 (tisk 4171/XVI.);
V. ministra financí na interpelaci posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů o zaplacení zbytku státní zálohy poskytnuté pohořelým v Jáchymově v roce 1873 (tisk 4171/VII.);
VI. ministra vnitra na interpelaci posl. Kirpalové, Beutela, Schweichharta a druhů o zabavení sociálně demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí n./L. (tisk 4233/III);
VII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. Palkovicha a soudr. o jazyku matričních výpisů (tisk 4076/IX.);
VIII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o školských poměrech v tak zvaných chorvatských obcích Dobrém Poli, Frelichově a Novém Přerově v okresu mikulovském (tisk 4098/III.);
IX. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o protizákonném jednání místodržitelského koncipisty dra Stanislava Illeka od znojemské okresní politické správy (tisk 4009/XIV.);
X. ministra financí na interpelaci posl. Windirsche a druhů, aby byly proplaceny vkladní listy vydané při zadržení bankovek podle § 1. zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. (tisk 4256/XV.);
XI. ministra železnic na interpelaci posl. Heegera, Jokla, Beutela, Grünznera a druhů, aby se zlevnily dělnické jízdenky (tisk 3520/III.);
XII. předsedy vlády na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o nařízení státní statistické rady, aby si obce kupovaly formuláře pro statistické zprávy (tisk 3995/IX.);
XIII. vlády na interpelaci posl. R. Fischera, Dietla, Čermaka a druhů o zdražení cukru a současně na interpelaci posl. Kostky, dra Kafky a druhů o úpravě cen cukru (tisk 4085/VII. a 4098/XVII.);
XIV. vlády na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. v záležitosti propuštění veřejných zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 4152/XI.);
XV. vlády na interpelaci posl. dra Kafky, Kostky a druhů o praxi úřadů při vydávání cestovních pasů (tisk 3853/XXV.);
XVI. vlády na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o obsazení mandátu v moravském zemském výboru a u moravských zemských ústavů (tisk 4171/V.);
XVII. ministra spravedlnosti a soc. péče na interpelaci posl. Landové-Štychové a spol. o exekučním vyklizení bytů dělnických rodin v Chorvatské Nové Vsi, povoleném okresním soudem v Břeclavě (tisk 9085/XV.);
XVIII. ministra spravedlnosti a financí na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o napravení křivd vzniklých následkem nesprávného používání § 18. vládního nařízení z r. 1922, č. 247 Sb. z. a n. potažmo o novelisaci tohoto nařízení o stanovení pensijních požitků státních zaměstnanců (tisk 4157/XXI).
I./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů (tisk 4171/I.)
a posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4171/II.)
o zákazu, aby německé školní třídy byly dále vydržovány na útraty obcí.
Zřizování nových tříd na školách obecných a občanských upraveno bylo zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., jehož §§ 5 a 6 stanoví podmínky, za kterých úřady školní jsou povinny nové třídy povoliti. Nejsou-li splněny podmínky vytčené v citovaných paragrafech, jest ponecháno volnému uvážení školních úřadů, má-li nová třída povolena býti čili nic, a to také v oněch případech, kde všichni zákonití vydržovatelé školy dali ke zřízení třídy souhlas, neboť není zákonného nároku na povolení tříd nad míru zákonem stanovenou. Právo volně uvažovati o žádostech na zřízení nových tříd, jež nejsou dle zákona nezbytně nutny, zakládá se na § 120 ústavní listiny a přísluší školním úřadům i tenkráte, je-li úhrada náklady na novou třídu zabezpečena činitelem, který jinak není povinen hraditi náklad na školu, o kterou běží, tím spíše, chce-li náklad ten hraditi obec neb okres, poněvadž státní správa má jistě také zájem na tom, aby finance obcí a okresů nebyly zatěžovány náklady, jež nejsou nezbytně nutny.
Odmítají-li tedy školní úřady povolovati třídy, pro jichž zřízení není zákonitých podmínek, vykonávají právo ústavou jim zaručené a nelze v tom spatřovati v zásadě nesprávnost. Zbývá však otázka, nelze-li zamítavému stanovisku školních úřadů, opřenému o zákon a důvody finanční, činiti výtky s hlediska administrativního. K otázce té možno dáti odpověď pouze od případu k případu.
Ze dvou případů, jichž se páni interpelanti dotýkají, jeden týče se pětitřídní školy obecné s německým jazykem vyučovacím v Řetenicích. Škola ta měla v době, kdy ministerstvo o věci rozhodovalo, 290 dětí a měla dvě pobočky (jednu definitivní a jednu zatímní při čtvrté a páté třídě; ve čtvrté třídě bylo 49 dětí, v páté 82. Ostatní třídy měly: první 43, druhá 47 a třetí 39 dětí. Zříditi pobočku při některé z těchto tříd nejenom nelze pokládati nutným, ale mohlo by přímo býti vytýkáno jako favorisování školy řetenické proti školám jiným, když přece škola ta má toho času o dvě definitivní třídy postupné více, než by ve smyslu zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 nezbytně bylo nutno a má dvě pobočky, ač jen jedna její třída má více než 80 dětí.
O druhém případu není mně možno podati vysvětlení, poněvadž není pány interpelanty blíže označen. Tolik jen mohu říci, že byl jistě již vyřízen, ježto u ministerstva školství a národní osvěty toho času neleží žádná stížnost podobného druhu.
V Praze dne 20. září 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
II./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékesa a soudruhů
ve věci škod způsobených povodněmi v údolí řek Latorice a Bodrogu (tisk 3862/III.).
Obce jmenované v interpelaci prostírají se na území vodního družstva Bodrožsko-tisského se sídlem V Král. Chlumci v oblasti soutoku řeky Latorice s Bodrogem. Vodním družstvem byly provedeny již před převratem v obvodu zmíněných obcí ochranné hráze jako součást ochranných opatření proti zátopám družstevního území velkými vodami z řek Latorice, Bodrogu a Tisy, a udržování těchto hrází jakož i ostatních zařízení družstevních bylo a zůstává dle doposud platných uherských zákonů vodních povinností zmíněného vodního družstva pud státním dozorem.
Část území shora uvedených obcí leží mezi již provedenou ochrannou hrází podél Latorice a korytem této řeky, jakož i korytem Bodrogu v inundačním území těchto řek. Za účelem ochrany i tohoto doposud v inundaci ponechaného území opatřilo si vodní družstvo již v dobách předválečných projekt doplňující hráze, situované blíže koryta řeky Latorice a také v době válečné s prováděním této hráze v délce několika km v trati od Čopů dolů po vodě s použitím ruských válečných zajatců započalo.
Ad 1. Vzhledem k tomu, že novou státní hranicí bylo území družstevní rozděleno v část československou a v část maďarskou a že likvidace družstevního hospodářství v souhlase se státní hranicí nebyla dosud provedena, ba nemohlo býti příslušné jednání doposud ani zahájeno, ježto maďarská vláda - ač o to čsl. vládou byla požádána - doposud neoznámila jméno svého zástupce, s kterým by mohlo býti zahájeno přípravné jednání likvidační, nemohli se také družstevní zájemníci na území českoslov. doposud rozhodnouti o pokračování v ochranných stavbách dříve již započatých.
Jakmile bude likvidace vodního družstva provedena a vodní družstvo na území republiky Československé přikročí k provádění dalších ochranných staveb a předloží k tomu cíli potřebný projekt, bude ministerstvo zemědělství - pokud dotyčné práce spadají do oboru jeho působnosti - jich uskutečnění s plnou účastí podporovati.
Ad 2. Ohledně udržováni vybudovaných již družstevních hrází, bylo ministerstvem zemědělství příslušné nařízení orgánům jemu podřízeným již dáno.
Ad 3. Potřeba úpravy řek Latorice a Bodrogu za účelem ochrany pozemků před povodněmi je v přímé souvislosti se stavbami družstevních ochranných hrází. Pokud nebude o výstavbě těchto hrází rozhodnuto a jich provedení se strany vodního družstva zajištěno, nelze také přikročiti k nějaké regulaci obou řek a to z důvodu, že provedením hrází mohou v mnohých tratích práce regulační vůbec odpadnouti.
Ad 4. a 5. O zjištění povodňových škod za účelem docílení slevy daňové jest se zájemníkům v konkrétních případech obrátiti na příslušné úřady politické, po případě finanční.
V Praze dne 14. listopadu 1923.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža, v. r.
III./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Hillebranda, Roschera a druhů
o odnětí úlev domácím tkalcům (tisk 4178/XVI.).
Přesné provádění příslušných tarifních předpisů o přepravě zavazadel domácích tkalců bylo skutečně velmi kruté.
Na můj pokyn bylo již učiněno opatření, aby suroviny a zhotovené výrobky domácích tkalců mohly býti dopravovány bud jako ruční zavazadla anebo jsou-li větších rozměrů jako zavazadla cestovní.
Tím jest přáním domácích dělníků úplně vyhověno.
V Praze dne 24. listopadu 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
IV./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Schuberta a druhů
o opětovném zabavení časopisu "Westböhmische Stimmen" v Plané č 32, ze dne 27. dubna 1923 (tisk 4171/XVI.).
Okresní správa politická v Plané zabavila č. 32 periodického tiskopisu "Deutsche Westböhmische Stimmen" ze dne 27. dubna 1923 pro část článku, nadepsaného "Aus Verzweiflung", v němž shledala skutkovou podstatu trestného činu dle § 900 tr. z. Krajský soud v Chebu zabavení toto potvrdil dle čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 a 300 tr. z. Strana nepodala proti soudnímu nálezu opravných prostředků a tak výrok nalézacího soudu vešel v moc práva.
Hledíce k tomuto výroku neodvislého soudce, nemůžeme se zabývati otázkou, zda k zabavení byl vůbec zákonný důvod. Co se však týče veřejného zájmu, o němž rozhodovati příslušelo toliko tiskovému úřadu, máme za to, že v daném případě vzhledem k tomu, že šlo o stať přinášející interpelaci, veřejný zájem nebyl by snad nutně vyžadoval zabavení tiskopisu.
Pro nahrazení škody se nedostává zákonných předpokladů.
V Praze dne 20. října 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů
o zaplacení zbytku státní zálohy poskytnuté pohořelým v Jáchymově v roce 1873 (tisk 4171/VII.).
Zálohy, o něž v interpelaci jde, byly povoleny ze státních prostředků zákonem ze dne 3. května 1873, č. 72 ř. z., až do výše 500.000 zl.
Splátky na tyto zálohy tvoří tudíž pohledávku bývalého Rakouska proti našemu státu a nynější vláda rakouská uplatňuje též u reparační komise nárok podle čl. 208, odst. 4. mír. smlouvy St. Germainské, na náhradu těchto splátek v částce 311.816 Kč 87 h.
Hledíc k tomuto stavu věci není ministerstvu financí možno ani nesplacený zbytek zálohy odepsati ani povoliti, aby splátky byly rozpočteny na delší dobu, než jak zemskou správou politickou v Praze stanoveno.
V Praze dne 3. listopadu 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
VI./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Kirpalové, Beutela, Schweichharta a druhů
o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí n. L. (tisk 4233/III.).
Okresní správa politická v Ústí n. L. zabavila č. 130 časopisu "Volksrecht" ze dne 9. června 1923 pro celý úvodní článek, nadepsaný "Die Konzessionswillkür", v němž shledala trestný čin podle § 300 tr. z.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Litoměřicích potvrzeno z téhož důvodu.
Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno výhradně pořadem instancí soudních. Opravných prostředků proti zabavení použito nebylo.
Hledíc k tendenci celého interpelovaného článku, dlužno míti za to, že veřejný zájem vyžadoval, aby úřad prohlídkou tiskovou pověřený článek ten zabavil.
Nemám tedy příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 8. listopadu 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v, r.
VII./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Palkoviche a druhů
o jazyku matričních výpisů (tisk 4076/IX.).
Poněvadž ustanovení o tom, jak mají býti upraveny po stránce jazykové výpisy z církevních matrik, obsahovati bude podle § 8 jazyk. zákona teprve prováděcí nařízení k němu, učinil jsem opatření, aby na zachováváni výnosu v interpelaci zmíněného nebylo trváno.
V Praze dne 6. listopadu 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
VIII./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o školských poměrech v tak zvaných chorvatských obcích Dobrém Poli, Frelichově a Novém Přerově v okresu mikulovském (tisk 4098/III.).
Předpoklady, na nichž jest interpelace vybudována, nejsou přesné a leckde i skutečnost zkreslují.
Obce Frelichov, Dobré Pole a Nový Přerov, obývané již přes 300 let obyvatelstvem chorvatského původu, byly zejména v posledním století předmětem usilovného poněmčování. Byly tu před převratem pouze německé školy, takže místní Chorvaté, kteří mezi sebou mluví chorvatsky a česky, kteří si zachovali svůj slovanský kroj, slovanský způsob úpravy obydlí a různé slovanské zvyky, naučili se čísti a psáti jen německy. Jedině náboženství vyučovalo se vždy v jazyku českém. Ještě ve školním roce 1918/19 udává správa bývalé německé školy v Novém Přerově, že příčinou špatného prospěchu žactva jest naprostá neb částečná neznalost jazyka vyučovacího (tj. německého).
V důsledku těchto poměrů došlo po státním převratě ke zrušení německých škol a na přání většiny obyvatelstva ke zřízení škol českých. Výsledek dřívějšího režimu jeví ovšem své stopy v tom, že dnes zase někteří Chorvaté posílají své dítky do německých škol v okolí. Z dítek, které z uvedených obcí do německých škol chodí, jest značná část původu chorvatského.
Článek časopisu "Nikolsburger Wochenschrift", pokud se zmiňuje o poměru národností v obcích, o něž jde, chybuje nesporně v tom, že nepočítá s těmi, kdož se při sčítání lidu přihlásili k národnosti chorvatské - a těch byl pozoruhodný počet - takže již z tohoto důvodu podává v procentuálním poměru obyvatelstva obraz zkreslený.
O podaných žádostech za zřízení německých škol koná se šetření, podle jehož výsledku bude o nich rozhodnuto.
V Praze dne 6. listopadu 1923.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
IX./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o protizákonném jednání místodržitelského koncipisty dra Stanislava Illeka od znojemské okresní politické správy (tisk 4009/XIV.)
Na den 15. října 1922 dopoledne byla svolána do Šanova v politickém okresu Znojmo veřejná schůze lidu s programem: "Warum wollen wir eine Volks- und Kampfgemeinschaft". Hlavní řečník užil při samém konci své řeči výroků, v nichž úřední zástupce spatřoval skutkovou podstatu trestného činu. Přes to úřední zástupce nezakročil a to proto, poněvadž bezprostředně potom schůze byla ukončena. Pro závadný výrok bylo učiněno u státního zastupitelství ve Znojmě trestní oznámení. Postup úředního zástupce nebyl správný a dostalo se mu poučení, ie měl proti nepřípustnému výroku zakročiti hned na místě.
Na odpoledne téhož dne byla svolána veřejná schůze na totéž théma s týmž řečníkem do Božic, kterou však úřední zástupce na místě samém zakázal s ohledem na protizákonný průběh dopolední schůze a nepřipustil ani schůze dle udání pořadatelů na zvané hosty omezené, která místo zakázané schůze měla býti pořádána. Neváhám prohlásiti, že úřední zástupce při zákazu odpolední schůze v Božicích nejednal správně zakázav schůzi; měl se jí zúčastniti a zakročiti jen tenkrát, když by se byly vyskytly zákonné důvody.
Bylo učiněno opatření, aby se podobná nesprávnost neopakovala.
V Praze dne 14. září 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
X./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Windirsche a druhů,
aby byly proplaceny vkladní listy vydané při zadržení bankovek podle § 1. zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. (tisk 4256/XIV.).
Již výnosem ze dne 10. listopadu 1922, čís. 123.913/15.163/22, kterým byly vydány podrobné pokyny k provádění vládního nařízení čís. 319 Sb. z. a n. z r. 1923, o výplatě peněz z výtěžku dávky, bylo zemským finančním úřadům uloženo, aby propláceni vkladních listů na zadržené bankovky, ,jakož i výplaty přebytků a přeplatků, provedeny byly s největším urychlením. Manipulace výplatní vázána je však na řadu nutných výkonů, jež samy o sobě vyžadují jistého času; tak musí vyměřující úřad předem zjistiti data předpisu dávky, vyžádati si od horního úřadu výkaz o vykonaných platbách jak na dávku z majetku tak na splatné daně, předložiti pak spis zemskému finančnímu úřadu, který po přezkoušení věci teprve poukaz provede. Tyto úkony, jak řečeno, vyžadují jistého času, dějí se však se všemožným urychlením a ministerstvo financí neopomíjí při každé příležitostí spěšnost této věci zdůrazniti. Nelze ovšem zameziti, aby v jednotlivých, poměrně nečetných případech provedení z nutných důvodů se zdrželo, což nezřídka si zaviňují držitelé vkladních listů sami, nešetříce předpisů citovaným vládním nařízením stanovených.
V Praze dne 23. listopadu 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XI./4391 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Heegera, Jokla, Beutela, Grünznera a druhů,
aby se zlevnily dělnické jízdenky (tisk 3520/III.).
Nárok na výhodu dělnických lístků mají podle předpisů osobního tarifu jednak dělníci manuelní (fysicky pracující), tj. pomocníci (obchodní příručí, tovaryši, sklepníci, kočí atd.), továrenští dělníci, učňové, dělníci zemědělských a lesních hospodářství, horníci a nádeníci, jednak dělníci duševní (pracovníci duševní a zaměstnanci pro vyšší výkony).
Kdežto však pro dělníky manuelní není žádného obmezení, platí pro duševní pracovníky zásada, že jejich příjem nesmí přesahovati částky 2.000 Kč. Toto obmezení bylo nutné proto, aby zabráněno bylo zneužíváni výhod dělnických lístků osobami, které mají dostatečné příjmy, a jež tudíž nelze pokládati za hospodářsky slabé.
Nesprávným výkladem poučení, kterého dostalo se politickým úřadům, byla výhoda dělnických lístků odpírána i manuelním dělníkům, jichž příjem přesahoval výše uvedenou částku. Stalo se tak ovšem neprávem; zatím učinilo ministerstvo železnic již opatření, aby veškeré úřady, které při potvrzování dělnických legitimací přicházejí v úvahu, byly náležitě poučeny, takže stížnosti v tomto směru se vůbec již nevyskytují.
V Praze dne 23. listopadu 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XII./4391 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o nařízení státní statistické rady, aby si obce kupovaly formuláře pro statistické zprávy (tisk 3995/IX.).
Usnesení Statistické rady státní ve schůzi výboru pro statistiku zdravotnickou, konané dne 1. června 1923, jež tvoří základ přípisu Státního úřadu statistického ze dne 15. prosince 1922, čís. 5380-II 21, jehož se interpelace týká, bylo vyhlášeno vyhláškou předsedy vlády ze dne 30. dubna 1923, čís. 94 Sb. z. a nař. V této vyhlášce jsou uvedeny všechny příslušné právní podklady dotyčného opatření.
Původně usnesení Statistické rady státní nebyla vyhlašována - nehledí-li se k uveřejnění pracovního programu Státního úřadu etatistického v oficielní publikaci Československého Statistického Věstníku - ježto se vycházelo z právního předpokladu, že s hlediska zákona o organisaci statistické služby ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. zákonů a nařízení, vyhlašování není třeba.
Se zřetelem však na potřeby praxe bylo učiněno opatření, aby usnesení Statistické rady státní, jež obsahují obecně závazná pravidla právní - tedy neukládají povinnosti pouze státním úřadům - byla uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhlášky předsedy vlády.
V Praze dne 3. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XIII./4391 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců R. Fischera, Dietla, Čermaka a druhů
o zdražení cukru
a současně na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
o úpravě cen cukru (tisk 4085/II. a 4098/XVII.).
Zvýšení ceny rafinovaného cukru ze 430,-Kč na 495,- Kč za 100 kg krystalu, usnesené Komitétem čs. rafinerií cukru na schůzi konané dne 5. dubna 1923, stalo se bez vědomí vlády. Jakmile usnesení to bylo publikováno, byli zástupci jmenované organisace vyzváni, aby podali vysvětlení zdražení tohoto k výživě lidské tak nutného předmětu. Rafinéři cukru odůvodňovali zvýšení enormním stoupnutím ceny surového cukru na trhu světovém. Vláda, která při svém nastoupení prohlásila za hlavní svůj program důsledné provádění zlevňovací akce všech životních potřeb, nemohla zdražení připustiti jak vzhledem k redukci platů státních zaměstnanců a snížení mezd dělnických, tak zejména i proto, že by připuštění zvýšení ceny cukru projevilo svůj reflex i na zvyšováni jiných předmětů spotřeby a ohrozilo by konsolidaci našich hospodářských poměrů vůbec. Vláda usnesla se proto na opatřeních, jež měla za úkol nepřipustiti zvýšení ceny bílého cukru do ciziny potud, aby tehdejší příznivá konjunktura nemohla býti nepřiměřeně využitkována na úkor domácí spotřeby. Vzhledem k energické akci celé vlády byl komitét čs. rafinerií cukru nucen zvýšení ceny cukru pro celou letošní kampaň odvolati a ponechati v platnosti cenu 430 Kč za 100 kg krystalu. V důsledku toho byly uzávěrky na uvolněný cukr pro měsíce duben a květen letošního roku stornovány, vyúčtování za ceny březnové provedeno pak rafinéry s odběrateli, těmito pak s dalšími kupci po případě s konsumenty, takže obchodnici k žádným ztrátám nepřišli
Pokud se týče stanovení cen řepy letošního výrobního období dlužno připomenouti, že zásah vlády na stanoveni cen cukrovky nesmí pustiti se zřetele těžkou krisi zemědělskou v krajinách s nejintensivnější formou zemědělského podnikání.
Cena cukrovky stanovena byla vzájemnou dohodou producentů a cukerního průmyslu a to jednak pevným obnosem 18 Kč za 100 kg, jednak za participace pěstitelů cukrovky na event. vyšších cenách cukru, ovšem cukru z kampaně 1923 a 1924, kteréž jsou naprosto neodvislé od cen nyní placených, a o nichž lze předpokládati, že nebudou vyšší cen dnešních.
V Praze dne 27. září 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr pro zásobování lidu:
Dr. Franke, v. r.
XIV./4391 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékesa a soudruhů
v záležitosti propuštění veřejných zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 4152/XI.).
Poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů bývalého státu Uherského upravil zákon ze dne 15. dubna 190 č. 269 Sb. z. a n. a prováděcí nařízení ze dne 6. července 1920 č. 428 Sb. z. a n., pokud pak se týče zaměstnanců justičního resortu zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 270 Sb. z. n.
Úprava poměrů osob učitelských při státních vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích ústavech bývalého státu uherského na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bude, pokud tyto poměry nebyly již upraveny individuelně, provedena v krátké době zvláštním, již připraveným nařízením.
Ti, kdož nesplnili podmínky uvedených zákonných ustanovení, nebyli do služeb republiky Československé převzati a nemají žádného nároku proti republice.
Kdož se přihlásili a vyhovovali požadavkům, jež nutno na státní úředníky klásti, byli přijímáni a průběhem času i povyšováni.
Požadavek zaměstnanců na základě shora uvedených zákonných ustanovení nepřevzatých, aby jim poskytnuta byla větší peněžitá výpomoc po případě záloha, nemohl se při nedostatku jakéhokoliv právního nároku kumulativně projednávati. Vláda byla však ochotna individuelně zkoumati a uvážiti jednotlivé žádosti.
Z toho důvodu odkázáni byli nepřevzatí zaměstnanci, by potřební z nich podali individuelní žádosti, jež po nutném úředním vyšetření rozhodných okolností (majetkových poměrů atd.) vyřizují bez průtahu příslušné resorty.
V Praze dne 13. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XV./4391 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
o praxi úřadů při vydávání cestovních pasů (tisk 3853/XXV.).
Ačkoliv nepopíráme, že mimořádné poměry, za nichž byly vydány finančně-právní předpisy pro vydávání cestovních pasů, totiž nařízení z 22 prosince 1918, čís. 87, a z 18. ledna 1919, čís. 46 Sb. z. a n., v době uplynulé od převratu značné se změnily, nemůže vláda souhlasiti s názorem pánů interpelantů, že nebylo nutných důvodů pro to, aby zmíněné předpisy byly i nadále praktikovány. Důvodem, proč byly tyto předpisy až podnes - ovšem ve formě velice zmírněné - zachovány a proč ani dnes ještě nelze zcela se jich zříci, jest skutečnost, že u berních úřadů byly a jsou stále ještě velké nedoplatky daňové zaviněné z velkého dílu liknavostí poplatnictva, a že na dávku z majetku a na dávku z přírůstku na majetku byla dosud zaplacena teprve menší část. Ostatně ani v jiných státech, jež (jako na př. Německo, Rakousko aj.) zavedly v době popřevratové zákony proti unikání daní, nebyly, pokud je známo, tyto zákony dosud zrušeny.
Na oprávněné zájmy průmyslu a obchodu a postupující všeobecnou konsolidaci poměrů vzat byl - nehledíc k dalekosáhlým úlevám, které byly v konkrétních případech takřka od počátku povolovány - zřetel tím způsobem, že ministerstvo financí vynesením z 8. 5. 1922, č. 14505/1759/22, nejen připustilo co největší úlevy od stanovených podmínek pro vydání cestovního pasu v jednotlivých případech, nýbrž též omezilo všeobecné podmínky ty na nezbytně nutnou míru a zjednodušilo podstatně příslušné řízení, zejména také tím, že ku povolování úlev zmocnilo vyměřovací úřady I. stolice.
Vyměřovacím úřadům I. stolice bylo při tom zvláště připomenuto, aby při povolování úlev postupovaly s náležitým porozuměním pro prokázané potřeby obyvatelstva, a ministerstvo financí při příležitosti vyřizování konkrétních žádostí pokaždé znovu poukazuje na cit. vynesení. Mimo to mají strany právo stížnosti k zemskému finančnímu úřadu, po případě k ministerstvu financí pokládají-li postup vyměřovacího úřadu I. stolice za příliš přísný a tvrdý.
Pokud se týče obtíží, které snad vznikají při vyřizování pasových žádostí z toho, že žadateli o pas nejsou daně ještě vyměřeny a předepsány, je odůvodněná naděje, že v nejbližší době takové obtíže úplně prominou, poněvadž se od počátku roku 1923 usilovně pracuje na odstranění nedoměrků.
Nařknutí berních správ ze stranického postupu při určování pasových jistot, musí vláda, pokud správnost tohoto tvrzení nebude prokázána konkrétními případy, se vší rozhodností odmítnouti.
V Praze dne 1. listopadu 1923.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.