Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o podpoře v nezaměstnanosti pro sklářské dělníky v Dolním Rychnově u Falknova.

V Dolním Rychnově, okres falknovský, jest 300 sklářských dělníků, kteří jsou nyní bez zaměstnání a dostávají podporu v nezaměstnanosti. Dne 10. června t. r. tato podpora pro 140 osob přestane, čímž bude postiženo 400 členů rodin a vydáno na pospas největší bídě. Poněvadž dne 23. července očekává zastavení podpory dalších 160 sklářských dělníků a tam bude úhrnem postiženo 1000 osob, nastane neudržitelná bálo, že se podobné nenajde. Aby se předešlo katastrofální situaci, navštívila deputace nezaměstnaných, vedená falknovským okresním hejtmanem dne 14. června ministerstvo sociální péče a ministerstvo financí a referentům obou ministerstev vylíčila neudržitelný stav sklářských dělníků v Dolním Rychnově a upozornila úřad na případné neodvratné následky v plné jejích vážnosti.

Poněvadž jak zástupce ministerstva sociální péče dr. Rosenkranz, taktéž zástupce ministerstva financí nemohl slíbiti žádné ani částečně uspokojivé výpomoci a pouze poukazovali na vyplácení 50% podpory, která má býti ještě omezena jen na skupinu ženatých, jsou podepsaní nucení naléhavě se tázati příslušných ministrů:

1. Vědí oba páni ministři o zcela neudržitelných poměrech nezaměstnaných sklářských dělníků v Dolním Rychnově a jsou si vědomí nedozírných následků, bude-li tento stav trvati dále?

2. Jsou ochotni poskytnouti podporu v nezaměstnanosti aspoň v plné výměře a bez jakéhokoliv omezení dále až do té doby, kdy se znovu začne pracovati?

V Praze dne 16. června 1923.

Warmbrunn, Kreibich, Haken, Bubník, Blažek, Houser, Krejčí, Kučera, Malá, Rouček, dr. Šmeral, Nagy, J. Kříž, Teska, Tausik, Toužil, Svetlik, Mikulíček, Skalák, Kunst, Burian, Merta, Koutný, Darula.

IX./4226 (překlad).

Interpelace

poslanců Beutela, Kirpalové a druhů

ministrovi vnitra

o postupu ústecké okresní politické správy při květnové slavností v Ústí.

Krajské zastupitelství německé sociální demokratické strany dělnické a krajská odborová komáre v Ústí nad Labem uspořádaly jako každoročně také letos 1. května májovou slavnost s manifestačním průvodem a manifestační schůzí. K této májové slavnosti bylo vyzváno dělnictvo jako každoročně tak také letos plakáty. Na plakátech ústecká okresní politická správa zabavila odstavec tohoto znění:

"Reakce zdvíhá na všech stranách hrozivě hlavu; suroví podnikatelé s hrozbou se pokoušejí oloupiti dělníky o poslední zbytek svobody. Političtí vůdcové tohoto státu se odhodlali konečně pohřbíti demokracii, pokoušejí se svým zákonem na ochranu republiky rdousiti politická práva dělnictva, znemožniti každou svobodnou činnost.

Jde o to, hromadným nástupem proletariátu dne 1. května dokázati, že naše síla jest nezlomena, že můžeme klásti odpor vší reakcí, že příliš brzy jásali, kdo se domnívali, že nějakými prostředečky mohou vpadnouti dělnictvu do zad."

Dále nařídila okresní politická správa, že texty standard, které mají býti neseny v manifestačním průvodu, mají býti předloženy okresní politické správě k censuře, a že musí býti okresní politické správě oznámena jména 50ti pořadatelů.

Okresní politická správa podala svým postupem nejlepší důkaz, že reakce zdvihá hlavu a že se děje pokus, zákonem na ochranu republiky rdousiti politická práva dělnictva a znemožniti jakoukoliv svobodnou činnost. Den 1. května byl v době, kdy ještě nebyl prohlášen za státní svátek, dnem, kdy mezinárodní proletariát manifestoval proti reakcí. Zůstalo vyhrazeno politickému úředníkovi demokratické republiky učiniti pokus, aby májovou slavnost zbavil jejího rázu. Zabaveni svrchu uvedeného odstavce plakátu jest zjevným porušením zákona, jehož nelze ospravedlniti ani širší interpretací ustanovení zákona na ochranu republiky a trestního zákona. Zavedení "předběžné censury" standard, které mají býti neseny v manifestačním průvodu, jest novou methodou rdoušení svobodného projevu mínění, již by se byl neodvážil zahájiti, již mnoho let před světovou válkou žádný rakouský okresní paša.

Požadavek, aby bylo jmenováno 50 pořadatelů, neznamená zajisté nic jiného, než požadavek, aby byli dáni rukojmí, tedy policejní opatření, jehož nelze ospravedlniti žádným zákonným ustanovením.

Vrcholu protizákonná reakcionářské správní činnosti dosáhla ústecká okresní politická správa tím, že zakázala provozování divadla, zamýšleného v rámci májové slavností "Odzbrojte!" zpracovaného podle románu stejného jména od Berty Suttnerové. Toto divadlo ukazuje hrůzy války, jak lidé válkou sesuroví, její zvířeckost, aby se tím propalovala myšlenka světového míru. Nelze zajisté tvrditi, že by propagování mírové myšlenky bylo pro Československou republika činem nebezpečným.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o vylíčeném protizákonném postupu ústecké okresní politické správy?

2. Jest pan ministr ochoten uděliti správci ústecké okresní politické správy pro jeho protizákonný postup důtku a naříditi mu, aby příště neomezoval politických práv dělnictva?

V Praze dne 27. dubna 1923.

Beutel, Kirpal, dr. Czech, Hoffmann, Schuster, dr. Holitscher, Keibl, Häusler, dr. Haas, Blatny, Hirsch, Hillebrand, Hackenberg, Schweichhart, Kaufmann, Deutsch; Roscher, Čermak, Palme; Heeger Jokl, Taub.

X/4226.

Interpelace

poslance Hakena a soudruhů

ministru vnitra a ministru spravedlnosti

o bezdůvodném konfiskování časopisu ťPochodeňŤ v Hradci Králové.

Řada tiskových interpelaci, podávaných naším klubem, roste téměř denně. Přes všechna zaručování svobody tiskové všemi vládami republiky Československé nemine ani dne, v němž by nás nedošla řada stížností ze všech koutů republiky na zběsilé řádění censury. Jakoby přímo úmyslem bylo poškozovati dělnický tisk za každou cenu. Zcela nevinné zprávy, věcné referáty, nezávadné články, vše jest šmahem konfiskováno a zdá se, že činnosti této nemá býti konce. Jako doklad uvádíme opět několik konfiskovaných míst z č. 20. časopisu "Pochodeň", vycházejícího v Hradci Králové, v nichž opravdu velmi těžko hledati příčinu konfiskace:

"Slabost buržoasie jest sílou dělnictva."

není ničím proti úplné, strašlivé bezradností buržoasie. Tato bezradnost vine se jako červená nit celou řečí Hodáčovou od počátku až do konce. Je to bezradnost vládnoucí společenské třídy, jež ocitla se tváří v tvář před nezměrným rozvratem svého společenského a výrobního zřízení, a nyní ať činí co činí, nemůže žádnými prostředky zmoci upevnění výrobního řádu. Naopak, každý další prostředek, jímž má se hospodářskému rozvratu čeliti, v jejích rukou mění se v nástroj zkázy a dalšího ničení. Odtud její skličující bezradnost.

Svrchu doslovně citované výňatky z řeči dra Hodáče jsou opravdu upřímným, třebaže nechtěným přiznáním zoufalé situace buržoasie a svědectvím, že rozklad jejího výrobního řádu nezadržely ani ty těžké obětí na dělnictvu vynucené. To by mělo být všem zmalomyslnělým dělníkům nejen útěchou ve zlém čase, nýbrž i vzpruhou a poučením, že svou malomyslností nesmí buržoasií dodávati smělosti a poskytnouti jí možnost ku vzpamatování se. Připomenou-li si pak ještě kritický stav jejího peněžního kapitálu, nemožně nesmyslnou situaci její politické organisace státní, representované u nás na př. krátkodechou slepeninou všenárodní koncentrace a jeví kulturní i mravní úpadek, uvidí, že sžíravý oheň jejího zániku není uhašen, nýbrž vnikl v její nitro, takže se s celým svým zřízením podobá starému pařezu, jenž po skácení stromu zůstal dlouho v zemi, zachovává podobu pevné nerozborností jen dotud, dokud do něho někdo nekopne. Než tak učiníme je sice možné, že nás ještě připraví o mnohá z naších práv, že se snad dokonce bude chtít spasiti pokusem o znásilnění a zotročení nás všech, aby na chvíli zabránila úplnému rozkladu svých zřízení, aby získala přítomnou chvíli, když budoucnost je pro ní ztracena. Ale ani nad tím není třeba malomyslnění, to bychom byli špatnými vojáky komunismu, kdybychom revolučně smýšleli jen v čase míru, když není pro nás nebezpečí.

V článku; Nový útok na dělnictvo:

Jíž pouhý fakt, že rozpuštěn byl dělnický svaz pro názor o taktice a zdůraznění konečného cíle musí nás vyburcovati, nejen k odporu, ale k té nejúčinnější aktivitě, abychom všemu proletariátu ukázali příčiny rozpuštění a včas odhalili ďábelský plán kapitalisticko-policejního režimu, který se chystá stálé zřejměji k rozhodné bitvě se socialismem po způsobu jugoslávském a italském. Co předcházelo? Dělnicí, sociální demokraté, víte co to znamená? Policejní byrokracie přichází na pomoc mstivému Johanisovi a jak by ne, vždyť jen čeká na vhodný okamžik, aby se mohla proti organisovanému dělnictvu rozpřáhnouti a zasaditi mu ránu. Jestliže byl vyhlédnut svaz obuvníků, se kterým měli sociální demokraté spor, počítá se s určitostí, že tato rána nebude společně odražena, že dostanou-li soc. dem. ze zabaveného jmění nějaký bakšiš, jelikož; že jim již nejedná o zásady ale o peníze, budou sice protestovati, ale na konec vysloví ministru vnitra Malypetrovi důvěru a tím rozpuštění schválí. Jest úžasné, kam nás až soc. demokratická chamtivost zavádí. Právě když bychom nejvíce potřebovali jednotného postupu na odražení reakce, stává se několik tisíc korun klínem, který má dělnictvo rozkládati a umožniti jeho úplné zotročení.

Rozpuštění svazu obuvníků jest první ranou většího kalibru v současném obdoba proti odborově organisovanému dělnictvu a inspirátoři budou skrytě pozorovati účinky. Dovede-li dělnictvo pochopiti oč jde, dovede-li na základě zkušeností z Jugoslávie a Italie zaříditi obranu, jest to rána první a poslední. Odpověď ale musí býti celé dělnické třídy jednotná a jasná. Veškeré, ať kdekoliv odborově organisované dělnictvo musí důrazně prohlásiti, že si takovéto provokace líbiti nedá i když děly by se za souhlasu některých "dělnických" činitelů. Srazí-li se dělnictvo v celém Československu v jeden šik, bude míti dosti síly, aby si vynutilo odvolání rozpouštěcího výměru, po čemž jistě zajde chuť v něčem podobném pokračovati.

Dělnicí, dokažte uspořádáním společných projevů, že chápete oč jde a že se každý přepočítá, kdo spoléhaje na naše roztříštění, sáhne nám na odborové organisace, nevyhnutelné nástroje v boji za svržení dnešního kapitalistického systému.

Z článku: Biskup W. M. Brown; z knihy "Komunismus a křesťanství":

souhlasu s ní, a o svobodu učiti svým objevům a výkladům.

A to potrvá potud, pokud nebude svržen imperialistický kapitalismus a nadpřirozené křesťanství, otec a matka celého noho plemene lupičů, lhářů, pronásledovatelů a válečníků.

Bohové kapitalistického výkladu politiky a bohové nadpřirozeného výkladu náboženství symbolisují tutéž skutečnost; příživnické lupičství.

Z lokálky: Návštěva maršála Focha.

Návštěva maršála Focha. Zástupce buržoasní, militaristické Francie, Foch, vykonal svojí návštěvu v Polsku a nyní hostí jej Československo. Kdo nemá příliš zaslepený zrak buržoasním "vlastenectvím" a "láskou" Francie k našemu národu a kdo se pamatuje na návštěvy Vilémovy v Konopišti před světovou válkou, pozná jasně účel jeho návštěvy u nás. Jsme vasaly buržoasní dohody a s Polskem jsme předurčeni k tomu, abychom chránili Evropu před nebezpečím rozšíření ideí, jež přicházejí dnes ze sovětského Ruska, které by sice zbavily dělný lid krisí a nedostatku, ale současně buržoasií hospodářské nadvlády. Když odjížděl Foch z Polska, poslední jeho prací byla konference s min. války, zahraničí a jinými členy vlády, kteří interesováni jsou na vojenských akcích. Návštěva u nás nemá jiného významu. Člověk, který již ke konci války převzal vedení dohodových vojsk, který se vyznamenal tím, že jako řezník hnal vojska na jatka, o němž tajemník býv. presidenia Wilsona píše jako o krvežíznivém válečníku reakčního kalibru, navštěvuje naší republiku, aby se přesvědčil, je-li zde vše k válce proti Rusku připraveno a může-li dohodová buržoasie s Československem počítat. Válečnický reakcionář k nám přijel, přináší nám naději v nové krvavé lázně, přichází českým žením a matkám říci: "Vychovávejte své děti v lásce k buržoasií, pečujte o štěstí svých mužů, aby měli silné rámě do bojů, které vzplanou pro zájem nás, vašich tyranů a pro ukojení choutek krvežíznivců, jakým jsem já a jiní mně podobní!" To jsou pozdravná slova Fochova, tvrdého stoupence římského tmářství, která přináší dětem Jana Husa a Žižky, potomkům revolučních Táboritů. A děti těchto bojovníků za svobodu svého lidu klaní se dnes před svým nepřítelem, vítají jej a pějí mu hymny na počest! Prapory smutku nad úmrtím paní presidentově musí zmizeti před prapory radosti z příjezdu představitele reakce. Oč blíže nám žena, jež prožila kus životního utrpení s námi i hrůzy světové války, která cítila s dělným lidem, než muž, jenž hájil vždy kapitalistickou tyranii. - I Hradec Králové navštíví maršál Foch. Připraveny jsou velké ceremonie. Sokol, Orel, všechny korporace budou vítati symbol války. Uvítací řeči a jiné ovace jsou připravena. Hlavně ovšem přehlídka vojska, je-li schopno války a je-Ii vedeno v duchu měšťáckém. V celém rozvrhu hloupé parády není ani zmínka o návštěvě nějakých chudých čtvrtí Hradce. Pana maršála nezajímá podívaná z blízka na denní život dělníka, ač by neškodilo provésti ho i byty chudáků v hradeckém "Kavalíru" a pod. To patří také k válečným plánům. Hostiny v Grandu ovšem není opomenuto. Malé živnostníky a řemeslníky bude jistě zajímati, kolik bude tato paráda státi a jak se bude hradit. Než začnou proti tomu reptati, musí si uvědomit, že representace musí býti, kdyby se měl poplatníkům poslední haléř z kapsy vytáhnout! - Dělnictvo nevítá Focha. Jest mu nepřítelem a nebezpečím! Ono v organisaci utuží svojí zbraň třídního uvědomění a znemožní plány mezinárodní buržoasie tím, že uskuteční svůj program - socialistický společenský řád, v němž nebude imperialistických válek!

Nyní, když bezpředmětnost ba přímo zlovůle censury jest prokázána, ptáme se pánů ministrů:

1. Jest jim toto pověst státu citelně poškozující jednání podřízených úředníků lhostejno?

2. Hodlají i tentokráte přejíti dotazy naše mlčením a nadále ponechati volnou ruku zákony hanobícím živlům?

V Praze dne 30. května 1923.

Haken, Svetlík, Bubník, Nagy, Teska, Darula, Toužil, Kunst, Merta, Skalák, Kučera, Blažek, Mikulíček, Krejčí, Tausik, dr. Šmeral, Houser, Kreibich, J. Kříž, Rouček, Koutný, Malá, Warmbrunn, Burian.

XI./4226 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministrovi vnútra

o zrušení penzie penzistov mesta Košíc, ktorí bydlia v Maďarsku.

Mesto Košice zastavilo koncom mesiaca marca 1923 penzie všetkým svojim penzistom, ktorí už od viac desaťročí bydlia v Maďarsku. Zastavenie to postihlo i takých penzistov, penzia ktorých je k smiechu nepatrná, tak medzi inými zastavená bola penzia mesačných 37 K 66 hal, a válečná výpomoc ročných 1260 K vdove sluhu Alexandra Budayho, penzia 31 K 50 h vdove mest. učiteľa Jozefa Csanádiho a penzia mesačných 78 K i válečná výpomoc ročných 1260 K vdove polesného Pavla Kleina.

Tento zrejme krivdivý a nesprávny postup mestskej vrchnosti, ktorý vyviera z uprílišnenej horlivosti, môže sa zakladať len na neporozumení príslušného nariadenia a nemôže odpovedať intenciám ministerstva.

Ďalšia anomália je tá, že mestská správa neopováži sa vybaviť žiadosti, podané dotčenými stranami o ďalšie vyplácanie, lež predkladá ich župnému úradu.

Pýtam sa pána ministra:

1. či pokladá to za srovnateľné so zásadou samosprávy, že by samospráva veľkého mesta ani k tomu práva nemala, aby v takejto nepatrnej veci sama rozhodovala, alebo ktorým zákonom či nariadením bola mestská správa pozbavená toho práva, aby sama rozhodovala vo veciach, ktoré sú čiste rázu hospodárského?

2. či je ochotný uložiť mestskej správe, aby bez prekážok vyplácala penzie tým mestským penzistom, ktorí už pred štátnym prevratom bydleli v území dnešného Maďarska?

V Prahe, dňa 28. júna 1923.

Dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Křepek, Röttel, Pittinger, Simm, Kaiser, Zierhut, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Radda, Palkovich, Füssy, Böhr, Schälzky, dr. Petersilka, Knirsch, Schubert, Patzel, Wenzel.

XII./4226 (překlad).

lnterpellácia

poslanca Füssyho a súdruhov

ministrovi financií

o postupe finanč. riaditeľstva v Ip. Šiahoch pri pojednávaní dávky z majetku.

Na poukaz generál. finančn. riaditeľstva predložilo finanč. riaditeľstvo v Ipeľských Šiahoch návrhy dávky z majetku ukládacej komisii s tou pripomienkou, aby ich prijala bez individuálneho pojednávania. Členovia komisie neboli ochotní tieto návrhy en blok prijať, bo jednak nemohli prevziať na seba zodpovednosť, a jednak nechceli prieť v kolíziu so zákonom, ktorý predpisuje individuálne pojednávanie.

Finančné riaditeľstvo, odvolávajúc sa na svoju viazanú maršrutu, nepovolilo individuálne pojednávanie a predložilo vec gener. finančnému riaditeľstvu.

Gener. finančné riaditeľstvo, pokiaľ sa tyče ministerstvo financií s odvolaním na § 194 rak, cís. zákona nariadilo, že komisia musí do 15. februára návrhy pojednať.

Finanč. riaditeľstvo svolalo ukladaciu komisiu na 9. februára, a tým zbývalo úhrnom 6 dni k pojednávaniu dávky 8-9.000 poplatníkov berného obvodu Ip. Šiahy, do ktorého patri 80 obci.

Komisia sa ohradila proti takémuto nesprávnemu výkladu zákona, protest protokolovala a prebrala radom návrhy jej predložené, a odpovednosť za návrhy, ktoré v tejto krátkej dobe nebola v stave pojednať, uvrhla na tých, ktorí učinili nemožným, aby každý návrh individuálne podľa jasného predpisu zákona bol pojednávaný.

Komisia v určených šiestich dňoch stačila len 1/10 všetkých návrhov prebrať, kdežto ostatné vymeranie stane sa cele jednostranne, na základe návrhu finanč. riaditeľstva.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný pozbaviť platnosti nariadenie, ktoré sa prieči zrejmým predpisom zákona?

2. Je-li ochotný súčasne nariadiť ukladacej komisii, aby zbývajúcich ešte asi 8.000 položiek pojednala?

V Prahe, dňa 28. mája 1923.

Füssy, dr. Jabloniczky, Palkovich, Křepek, Röttel, Simm, Pittinger, Kaiser, Zierhut, inž. Kallina, dr. Schollich, Wenzel, dr. Radda, Patzel, Schubert, dr. Petersilka, Knirsch, Böhr, Schälzky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lelley.

XIII./4226 (překlad).

Interpelace

poslance J. Patzela a druhů

ministrovi vnitra

o chování stříbrské okresní politické správy.

Německá národně-sociální dělnická strana zamýšlela v neděli, dne 13. května t. r. konati ve Stříbře veřejnou schůzi, již úřad vzal na vědomí, avšak zakázal její plakátování, poněvadž na předloženém plakátu byl skobový kříž, jenž prý podle mínění pana ministerského rady Kozlanského může se zřetelem na místní poměry způsobiti porušení veřejného pokoje a řádu. Na neděli dne 29. dubna svolala uvedená strana schůzi podle § 2., kterou však zástupci vlády, kteří se na schůzí dostavili, zakázali jako prý nezákonitě svolanou. Přítomni účastníci schůze uposlechli ovšem úředního nařízení, avšak ministerský rada Kozlanský odepřel protokolárně vyslechnouti svolavatele schůze, jak to žádali, chtíc při tom žádati o vysvětlení, jaké byly důvody zákazu, a odepřel to s poznámkou, že dostanou písemné vyřízení. Toto písemné vyřízení nabylo jim doposud dodáno. Politický úředník, který nařídil zákaz schůze, odňal svolavatelům přes jejich obraženi zhotovený seznam státních občanů, pozvaných na schůzi. Příznační však jest, že dne 3. května t. r. vyšel v plzeňském časopise "Českém Deníku" článek, jenž obsahoval většinu jmen z uvedeného seznamu pozvaných. Tyto případy jsou důkazem přímo nehorázných poměrů u stříbrské okresní politické správy. Skobový kříž navíc vůbec politickým odznakům stran, nýbrž jest prastarým odznakem rozšířeným dnes u mnoha národů, jenž má býti přiznáním k vnitřní mravní obrodě národa. Zdá se, že u stříbrské okresní politické správy působily neznámo vlivy, aby přednostu okresní politické správy pohnuly k zákazu skobového kříž. Panu ministrovi byla již s příslušné strany vysvětlena podstata skobového kříže. Můžeme tedy právem žádati, aby vláda podala vysvětlení o příčině, proč jednotlivé okresní politické správy nedbajíce ústních prohlášení pana ministra chtějí zakazovati užívání skobového kříže. Nestvůrností jest dále skutečnost, že se svolavatelům schůze odpírá písemné oznámení důvodů zákazu schůze. Velmi zvláštním způsobem se nás však musí dotknouti okolnost, že časopis, jenž jistě neobdržel zprávy od svolavatelů schůze, mohl uveřejniti jména osob, na schůzi pozvaných, přičemž poznamenáváme, že nikterak nešlo o organisované členy strany, nýbrž o státní občany, kteří bylí pozváni na po volenou schůzí, aby jím mohly býti předneseny politické a sociální zásady jisté strany Tento seznam se tedy mohl dostati do redakce "Českého Deníku" -zřejmě jen zneužitím úřední",moci některého úředníka stříbrské okresní politické správy. Tohoto seznamu pak uvedený časopis zneužil k tomu, aby nenávistně vystoupil proti některým státním občanům, kteří jsou státními zaměstnanci, ač se jím nemohl vytýkati žádný přečin proti státu nebo proti jejich služební povinností, spíše jediným důvodem štvanice bylo, že uvedení státní občané obdrželi pozvání, aby vyslechli výklad o programu strany a aby se mohli rozhodnouti, zdali snad k té straně nepřistoupí. Štvanice zmíněného časopisu má tedy zřejmý účel oloupiti německé zaměstnance o jejich občanskou svobodu. Štvavý článek měl také skutečně již ten výsledek, že několik zaměstnanců státních drah bylo náhle ze Stříbra přeloženo.

Zmíněná schůze měla také ještě několik jiných podružných zjevů. Svolavateli schůze Martinovi Kráglovi, kancelářskému oficiantu ve Stříbře, byl náhle bez udání důvodů odebrán zbrojní lístek, jejž dosud měl bez závady. U několika osob byly provedeny domovní prohlídky, aniž mohl býti předložen soudcovský rozkaz. U Krágla byly zabaveny tak zvané "nálepky skobového kříže", ačkoliv proti jejich vzorku, jejž vydalo jednatelství německá národně-sociální dělnické strany v Ústí n. Labem, příslušný úřad neučinil námitek. Při prohlídce domu, vykonané v bytě rotmistra Knischeka v jeho nepřítomností, byl zabaven dopis právě listonošem přinesený a zřejmě nepříslušným způsobem otevřen, poněvadž již druhého dne český železniční úředník mohl panu Knischekovi, jenž o obsahu dopisu neměl ovšem ani ponětí, oznámiti jeho obsah. Bylo tedy zřejmě spácháno porušení listovního tajemství.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi vyšetření poměrů u stříbrské okresní politické správy, které se již v celém státě staly příslovečnými?

2. Jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby byly náležitě potrestány porušení listovního tajemství, porušení úředního tajemství a porušení ustanovení o domovních prohlídkách, aby také ve stříbrském politickém okrese nebyli státní občané bez obrany vydáni na pospas úředním přehmatům?

3. Jest pan ministr ochoten pevně stanoviti, že se okresní politické správy nesmějí dáti zneužívati bezprávnými vlivy k zakazování skobového kříže?

4. Jest pan ministr ochoten vžíti celého svého vlivu v tom směru, aby sní občanská práva veřejných zaměstnanců na svobodu projevu mínění a svobodu shromažďovací nebyla zkracována a aby o ně nebyli olupování?

V Praze dne 15. června 1923.

Patzel, Zierhnt, inž. Jung, dr. Lodgman, Simm, Schubert, Knirsch, Wenzel, Pittinger, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Lehnert, Böllmann, Kraus, J. Fischer, J. Mayer, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Heller, inž. Kallina.

XIV./4226 (překlad).

Interpelace

poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky a druhů

ministrovi spravedlnosti

o politických procesech před porotou.

Průběh a výsledek trestní pře proti poslanci dru Baeranovi z Brna před pražskou porotou vzbuzuje u německého lidu pocit pochybnosti, že by pražská porota mohla býti k Němci spravedlivou.

Vrchním porotcem byl legionář a mezí porotci bylo 7 žen. Všichni porotci náleželi českému národu.

V čele legionář, ovšem veliký český národovec a mimo to většina žen, ve vojenských věcech nezkušených a v politických neobeznalých, tak vypadala lavice porotců. A na lavici obžalovaných německý národní poslanec, jíž dlouhou štvanicí v českém tisku nanejvýš znenáviděný a z jisté strany napřed za "vinného" zločince u českého národa rozkřičený a vedle něho německý národní student. Vedle toho pražské místní prostředí, jíž dostatečně známé z dob převratu, útoku ne německé divadlo a jiných pražských výtržností.

Zločin, tvořící hlavní bod obžaloby, totiž vyzvědačství; nenáleží před porotu, nýbrž před sborový soud první stolice, složený výlučně z učených soudců. Státní zastupitelství však přivodilo příslušnost porotního soudu tím, že žalobu pro tento zločin spojilo s žalobou pro zločin veřejného násilí; jenž náleží před porotu; a nelze se ubrániti domněnce, že řízení pro tento "zločin" (vržení smrduté bomby) protahovalo v neprospěch obžalovaného tak dlouho, až bylo lze rozšířiti řízení také na provinění, jež vlastně před porotu nenáleží.

Obžalovaný nezná českého jazyka, a, bylo by bývalo samozřejmé, svěřiti tu věc soudu, jenž by byl mohl provésti řízení u německém jazyku, nepřihlížejíc vůbec k tomu, že pražské obyvatelstvo, jak se ukázalo v soudní síni, bylo zaujato proti obžalovanému a svým chováním mohlo působiti na nezaujatost a nestrannost porotců. Dr. Baeran byl přípraven o nejprimitivnější právo každého obžalovaného, aby pře byla provedena v jazyku, jemuž rozumí, a namáhavé překládání všech důležitých projevů z němčiny do češtiny a z češtiny do němčiny bylo jen slabou náhražkou jednolitého utváření a provedení trestního řízení, které jedině a výlučně se srovnává se zásadou bezprostřednosti, kterou se řídí náš trestní soudní řád. Celý velký aparát soudní a znalecký nejen že nepodal ani nejnepatrnější opory pro provinění, jež se připisovala dru Baeranovi, nýbrž nechal nevyjasněnou také temnotu, která se vznáší nad celým procesem, na př. narážky, které dr. Baeran několikrát učinil o hlavní víně třetí osoby.

Avšak i ve věci samé dává proces podnět k mnoha výtkám. Za prvního vojenského znalce byl vzat důstojník, jenž působil v předběžném šetření vyzvědačství a tedy nebyl nezaujatý. Projevoval také své nepřátelství proti obžalovanému neustálým uštěpačným úsměvem a vyzývavým chováním, což jest způsobilé, aby cenu jeho posudku podstatně snížilo. Porotci sotva rozuměli otázkám, které jim byly předloženy. Vrchní porotce jich nemohl ani bez chyby přečistí a proto jej musil předseda několikráte opravovati. Při čteni výroku ani nepozoroval, že přeměnil stránky, až ho na to upozornil předseda. Z chybného porozumění skutkové podstatě dlužno také odvozovati, že porotci pronesli výrok na vinu, ačkoliv průvodní řízeni bylo vybudováno na nedostatečných nepřímých důkazech a zvláště že uznalí na nízké a nečestné pohnutky obžalovaného, ačkoliv proto hlavní přelíčení nepodávalo ani nejnepatrnějšího podkladu a ani znalci ani státní zástupce se neodvážili tvrditi, že jednal z takových pohnutek.

Národní tisk ještě před ukončením průvodního řízení žádal za odsouzení dra Baerana a tak nezákonitým vlivem působil na porotce. Jest to tím podivnější, poněvadž německé časopisy ještě po vynesení rozsudku byly zabaveny pro nezávadné projevy o trestním řízení.

V tomto ovzduší bylo ovšem nestraně posouzení této věcí již předem pochybné. Také se skutečně ukázalo, jak jíž před přelíčením bila dělána nálada, jak se připřelíčení samém projevovala tendence a jak neúplný byl výrok poroty.

Musíme ovšem schvalovati, aby spravedlností byl dán průchod bez zřetele na vážnost osoby; avšak v této formě přelíčení před porotou, na tomto místě, za takovýchto okolností a průvodních zjevů a s takovými porotci nelze dosíci nestranného správného rozsudku v trestních sporech, v nichž se rozhoduje o politických a národních věcech a v nichž tyto věci mají převahů.

Dosti často bylo již poukázáno, jak málo nestranného ponětí mají porotní soudy v procesech politicky důležitých a jak zřídka jsou způsobilé vynésti správní výrok. Poukazujeme výrazně na to, jak náhodné jest složení poroty, jak málo vhodných soudců z lidu může vyjící po takové politicky, vojensky a národně důležité věci vůbec a pro jednotlivé věci zvlášť i ve státě národně jednotném. Tím méně můžeme uznati vhodnost porot pro takové věci ve státě po stránce národnostní ještě nanejvýš neklidném, v němž bydlí národy rozličných jazyků a jsou různého národnostního smýšleni, v němž mimo to ještě nepřátelsky proti sobě stojí. Bylo také jíž jinde uznáno, že se hlavní město státu nejméně hodí k takovým přelíčením, že tedy politický nátlak může působiti nejvíce a nálada a tendence jsou nejprudší.

Obžalovaný dr. Baeran a spoluobžalovaný student Schwabe měli své bydliště v Brně a byli odňati svému příslušnému soudci, byvše postaveni před porotu v Praze a zde v Praze vůbec nebylo pravé místo k projednávání jejich trestní pře.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jak může vláda ospravedlniti zavedení a provedení trestního řízení, příčícího se všem příkazům zákonitosti, spravedlnosti a slušnosti?

2. Jak chce vláda pečovati o to, aby občan obžalovaný z politických věcí, zvláště poslanec, nebyl odňat svému řádnému soudci, aby se takový proces nezvrhl v proces tendenční a aby se pro nestranné projednání a pro správný výrok užilo všech možných prostředků a aby se uvarovalo onomu systému, jehož se užilo v procese proti poslanci dru Baeranovi?

3. Jak může vláda ospravedlniti, že nebylo zabráněno mnoha českým časopisům, aby za procesu působily na náladu porotců nenávistným a tendenčním líčením, v němž byl dr. Baeran napřed označován za vyzvědače, kdežto s druhé strany volný projev mínění německého tisku přípustný v mezích zákona byl potlačován?

4. Co zamýšlí vláda učiniti, aby napříště zamezila události, které jsou s to, aby podkopaly důvěru v justici a aby ústavně zaručené právní postavení německých zástupců lidu činily vratkým a bezcenným?

V Praze dne 6. února 1923.

Křepek, Böhr, dr. Kafka, Zierhut, Pittinger, Kaiser, Rötter, Heller, Kostka, Budig, dr. Luschka, dr. Spina, dr. Hanreich, Windirsch, J. Fischer, Bobek, Scharnagl, Mark, Schälzky, Böllman, dr. Petrsilka, dr. W. Feierfeil, J. Mayer.

XV./4226 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra. Lelleyho, a súdruhov

ministrovi spravedlnosti

o spôsobe, akým vykonáva cenzúru novín štát. zastupiteľstvo v Bratislave.

Štátne zastupiteľstvo v Bratislave zhabalo 21, číslo úradných novín kresť. soc. strany, týždenníka "Népakarat" preto, bo list uverejnil reč prednesenú v parlamente o maďarských menšinách hollanským poslancom, barónom Wittert van Hoogland.

Pripojujúc dotyčné číslo listu citujeme vývody, ktorými bolo zhabanie dľa bratislavského štát, zastupiteľstvá odôvodnené:

"Či je to spravodlivé, - abych len jeden frapantný príklad predniesol, - že takú starú kultúrnu krajinu, ako je Uhorsko, ktoré desať století chránilo Západ a jeho kultúru pred výbojným Východom a ktoré tvorí takú zemepisnú a hospodársku jednotku, ako snaď ani jedna krajina v Európe, olúpená bola o dve tretiny svojho územia a niekoľko miliónov jej obyvateľstva pričlenené bolo k takým krajinám, ktoré stoja na nižšom stupni kultúry?

Je samozrejmé, že pri takejto methode nemôžeme počítať s trvalým mierom a dôvodné sú obavy, že národnosti; s ktorými sa tak zachádza, neuspokoja sa dotiaľ, kým sa nebudú môcť spojiť s krajinou, ód ktorej boly odlúčené.

Je len prirodzeným následkom delimitácie prevedenej bez uplatnenia práva národov na sebaurčenie, že vlády dotyčných krajín ihneď musely zakročiť, aby národnostiam tam pripojeným, ktoré na vlastnej svojej zemi staly sa národnými menšinami, poskytly obranu proti obyvateľstvu krajiny, ktorá sa stala ich umelou vlasťou. Už Wilson vycítil medzery sebaurčovacieho práva národov a preto pri tomto práve pokladá tiež ochranu menšín za potrebnú k založeniu trvalého mieru.

Práve naopak. Časté sú vážne sťažnosti, že jak na poli náboženskom a, cirkevnom, tak vo školách olupujú sa menšiny o práva im smluvami zaistené. Používanie maďarského jazyka zakazujú, vysoké školy zatvárajú. Tak medzi inými čiste maďarské vysoké učilište v Bratislave pozbavili maďarského rázu, a toto staré korunovačné mesto Uhorska na posmech všetkým národnostným zásadám prisúdili Čechom. V obidvoch krajinách zničili pamiatky maďarského umenia, účinkovanie kultúrnych inštitúcii zastavili, maďarské menšiny olúpili o práva politické, maďarských úradníkov povyhadzovali a maďarské obyvateľstvo vyštvali.

A. práve teraz, keď sa schádzajú členovia Zväzu národov v Geneve, podala sťažnosť vláda maďarská, že v územi, prisúdenom Trianonskou smluvou Rumunsku, vyvlastňuje rumunská vláda nehnuteľnosti maďarského obyvateľstva tam bydliaceho.

Tážem sa, či už neni na čase, aby sme zakročily, aby smluvy, ktoré sú iba predmetom posmechu, presne boly dodržiavané?"

Nehľadiac na to, že vývody tieto sú v každom ohľade pravdivé a objektívne a že uverejnenie pravdy nikde nemôže byť zločinom, je zabránenie uverejneniu reči, prednesenej v cudzozemskom parlamente, takou sebavôľou, takým škandalóznym pošliapavaním tiskovej slobody, ktoré je možné iba v Bratislave, kde táto prax štát, zastupiteľstva presahuje všetky medze bezuzdnosti.

Celý rád interpellácii bolo už proti censúre bratislavského štát, zastupiteľstva podané., avšak bez výsledku, ba čo viac, cenzori pracujú takmer perverzitou stupňovanej zbesilosti.

Menšiny snažia sa loyálne odstraňovať chyby, vidia-li však netečnosť vlády a v rozhorčenosti hľadajú útočište u verejnej mienky cudzozemska, strhnú na seba obvinenie z protištátneho činu. Aj tento prípad je taký ä ja neváham určite prehlásiť, že neprestane-li toto absurdné, sebavoľné jednanie bratislavského štát, zastupiteľstva; vtedy po tomto poslednom pokuse budem nútený učiniť kroky k vymoženiu ochrany Sväzu národov.

Tážem se pána ministra:

1. či je ochotný pohnať k zodpovednosti a potrestať dotyčného štát, zástupcu pre nedôvodné zhabanie novín?

2. či je ochotný mu uložiť, aby censúru rozumne a po práve vykonával?

V Prahe, dňa 25. mája 1923.

Dr. Lelley, dr. Jabloniczky, Füssy, Křepek, Simm, Röttel, Pittinger, Kaiser, Zierhut, inž. Kallina, dr. Schollich, Wenzel, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Böhr, Schälzky, dr. Petersilka, Knirsch, Schubert, Patzel, dr. Radda.