Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4226.
Interpelace:
1. posl. Housera, Kučery a soudruhů min. vnitra o tom, že se proti zákonu nevypisují včas obecní volby,
II. posl. dra Raddy a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku v čísle 130 brněnského časopisu "Südmährerblatt" ze dne 13. ledna 1923,
III. posl. Patzela a druhů min, vnitra o nařízení úřadu k německé župní tělocvičné slavnosti v Kadaní;
IV. posl. dra E. Feyerfeila, Kaisera a druhů min. vnitra o složeni prachatické okresní správní komise,
V. posl. Skaláka a soudruhů min. vnitra o opětovných konfiskacích časopisu "Rudé Právo" v Praze,
VI. posli dra Lelleyho a súdruhov min, školstva a nár. osvety o úprave platu učítelov na neštátnych elementárnych školách,
VII. posl. Tesky a soudruhů min, spravedlnosti o zabavení časopisu "Rudý Odborář",
VIII. posl. Warmbrunna, Kreibicha a druhů min. soc. péče a ministru financí o podpoře v nezaměstnaností pro sklářské dělníky v Dolním Rychnově u Falknova,
IX. posl. Beutela, Kirpaloré a druhů min, vnitra o postupu ústecké okresní politické správy přikvětnové slavností v Ústí,
X. posl. Hakena a soudruhů min, vnitra a min, spravedlnosti o bezdůvodném konfiskování časopisu "Pochodeň" v Hradci Králové,
XI. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min, vnútra o zrušeni penzie penzistou mesta Košic, ktorí bydlia v Maďarsku,
XII. posl. Füssyho a súdr. min. financií o postupe finančneho riaditeľstva v Ip. Šiahoch pri projednávání dávky z majetku,
XIII. posl. Patzela a druhů min, vnitra o chování stříbrské okresní politické správy,
XIV. posl. Křepka, Böhra, dra Kafky a druhů min. spravedlností o politických procesech před porotou,
XV. posl. dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnosti o spôsobe, akým vykonáva cenzúru novin štát. zastupitelstvo v Bratislave,
XVI. posl. Simma a druhů min, národní obrany, že okresní doplňovací velitelstva povolávají válečné poškozence k vojenským cvičením ve zbraní a dodávají jim vojenské průkazy,
XVII. posl. Tausika a soudruhů min, vnitra o provokační činnosti policejního ředitele dra Klímy na Slovenském Východě,
XVIII. posl. dra Lelleyho a súdruhov min. školstva a národnej osvety o zastavení požitkov učíteľov na cirkevných školách,
XIX. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdruhov min. zahraničia, národnej obrany a spravedlností vo veci tak zv. polsko-maďarských, pokial sa týče rusínsko-maďarských legií,
XX. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdruhov min. predsedovi a min. financií vo veci prepustených finančných úradníkov v Beregszászu,
XXI. posl. Tománka a spol. min. pravosúdia v záležitosti zhabania 93. čísla "Slováka" zo dňa 25. apríla 1923,
I/4226.
Interpelace
poslance Fr. Housera, Lad. Kučery a soudr.
ministrovi vnitra
o tom, že se proti zákonu nevypisují včas obecní volby.
Zákon, jímž byl vydán řád volení v obcích republiky Československé, ustanovuje, že obecní zastupitelstvo volí se vždy na dobu čtyř let, počítajíc ode dne, kdy volba obecní rady se stala pravoplatnou. Novou volbu do obecního zastupitelstva rozepíše dohlédací úřad s konečnou platností tak, aby přípravy k volbě včas mohly býti skončeny. Zpráva ústavního výboru o předloze řádu volení do obcí praví, že předpis § 11 pověřující k rozepsáni voleb dohlédací úřad a nikoli starostu má čelní zlořádu, by se volby neoddalovaly. Výslovně se v ní praví, že volby vypíše dohlédací úřad tak, aby byly provedeny před uplynutím období starého výboru."
Poslední volby obecních zastupitelstev byly konány 15. června 1919. Námitky proti volbě mohly být podány ve Lhůtě 8 denní. Jestli nebyly námitky "volal dohlédací úřad nejdéle do 8 dnů nově zvolené členy obecního zastupitelstva, aby provedli volbu starosty, náměstků a obecní rady. Pro podání námitek proti volbě starosty, náměstků a obecní rady vyměřeno dalších 8 dní.
Obce, ve kterých námitky, ať kteréhokoli druhu, v byly podány, tvoří jen malou menšinu v ohromné většině obcí, v nichž byla za čtyřiadvacet dní po 15. červnu 1919, t. j. 10. července t. r. volba obecní rady pravoplatnou. Aby se vyhovělo zákonu, mají rýti nové volby v obcích, v nichž prošlo celé řízení volební bez námitek, v první polovici července letošního roku jíž provedeny.
Volbám předchází vyhláška v úředním listě a vyhlášky na veřejných místech po dobu 14 dnů, kdyby dohlédací úřady, jimiž jsou politické správy, plnily zákon, musily by býti volby ve veliké většině obcí již vyhlášeny, ale nestalo se to nikde.
Zprávy, jež kolují ve veřejnosti o úmyslech státní správy a které rozšířila Prager Presse, považovaná a jejího tlumočníka, znějí v ten smysl, že volby v těch obcích, kde se ujala úřadu pravoplatně zvolená obecní rada již v polovině července r. 1919, mají býti oddáleny na měsíce. To, že žádná politická správa do dneška obecních voleb nevyhlásila, takové zprávy potvrzuje. Je to hrubé porušení zákona, za něž je ministr vnitra odpověden. Občanstvo je zbavováno práva, aby rozhodovalo o správě obcí, která je svěřena jíž celý rok obecním zastupitelstvům bez jeho důvěry.
Na Slovensku nabyl řád volení v obcích účinnosti 31. prosince r. 1920, ale volby tam dosud provedeny nebyly. Tamější občanstvo se jích dovolávalo při mnohých příležitostech, upozorňovalo, že nynější správy obecní nedosazené jeho vůlí spravují obce po svém i na jejich škodu. Ale zákonného jednání státní správy se nedovolalo.
Toto jednání státních úřadů, jež připravuje svévolně občanstvo o práva zákonem mu zaručená, vyvolává v obyvatelstvu přesvědčení, že byrokratická zvůle je nad zákon, a ono že má býti sníženo na její nástroj, který, ona ovládá. Protože nevydal vyhlášku o obecních volbách do dneška v celém státě dohlédací úřad ani jeden, a porušily tedy zákon souhlasně všechny, vzniká domněnka, že k tomu dostaly od ústředního úřadu pokyn. Ale i kdyby tomu tak nebylo, není odpovědnost ministerstva vnitra za jejích provinění, že jednaly proti zákonným předpisům, menší.
Podepsaní se táží:
1. Je panu ministrovi známo, že dohlédací úřady, jež mají rozepsat volby do obcí tak, aby přípravy k nim byly skončeny včas t. j. před uplynutím čtyřletého období volebního, této zákonné povinností nevykonaly?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby protizákonný stav, který je ve správách obcí, jichž funkční období již uplynulo, netrval dál a volby v nich byly bezodkladně vypsány?
V Praze dne 10. července 1923.
Houser, Kučera, Blažek, Kreibich, Skalák, Svetlík, dr, Šmeral, Malá, Haken, Merta, Burian, Mikulíček, Bubník, Nagy, Teska, Tausik, Warmbrunn, Koutný, Krejčí, Darula, Kunst, Rosiček, Toužil.
II./4226 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů
ministrovi spravedlností
o zabavení členku v čísle 130 brněnského časopisu ťSüdmährerblattŤ ze dne 13. ledna 1923.
V článku "Paprsky k procesu dra Baerana" v číslo 130 brněnského časopisu "Südmährerblatt" ze dne 13. ledna 1923 bylo úplně zabaveno toto místo:
"Ať si kdo myslí o nutnosti špionáže jak chce jak známo, nemže se však žádný stát zříci tohoto vlastně nemravného prostředku, aby se udržel přimocí - rozhodné znásilňuje se zdravý rozum, uvádí se v omyl základní pojmy o přípustností a nepřípustnosti politických prostředků, jestliže se v národnostním státě, jímž právě jest tak zvaná svobodná demokratická Československá republika, která, jak známo, není zbudována na svobodné vůli státotvorných národů, zazlívá oposičním zástupcům lidu, užívati všech takových výzvědných prostředků, kterých, jak se domnívají, musejí užíti, zákonitě se bráníce proti nebezpečí, hrozícímu vlastním krajanům, nebo k odhalení pravdy, jaké vlastně jest vnitřní vybudování státu, dále k odhalování korupce a nepořádku, a kteréžto prostředky musejí býti dovoleny v každém jiném státě, parlamentně spravovaném.
V tomto smyslu dlužno chápati obhajovací řeč dra Baerana, nikoli však podle obžalovacího spisu státního zástupce, jakoby dr Baeran byl konal své poslanecké povinností z nenávistí proti trvání státu a s úmyslem podkopati jeho základy, jak to také vůči Baeranovi tvrdí velmi nemístný pisatel článku v časopise "Prager Presse" (v čísle ze líne 8. ledna).
Bylo jeho povinností jako člena rozpočtového výboru přes všechno znesnadňování nahlížeti do tohoto ročního rozpočtu, jejž nazval "egyptským snářem", protože se v něm objevují rozličné tajemností a skrývačky; Dále není pro oposičního poslance jiného prostředku, leč ozývati se v novinách a na schůzích, jestliže, jak se dávno všeobecně ví, sněmovní činnost, se mu znemožňuje nesmyslným jednacím řádem, pocházejícím ještě z revolučního shromáždění.
Poukazoval-li na ohromná vojenská břemena tohoto státu (32 procent vydání na státní dluhy úhrnem 3313 milionů - pro nynější hroznou hospodářskou krisí 300.000 nezaměstnaných), na vysoký počet úředníků a zřízenců v ministerstvu národní obrany (19.000, proti jen 14.000 zaměstnanců ve francouzském ministerstvu války), dále na nebezpečí ručních granátů, na závadný stav létadel, na nekalé obchody, jež zcela obyčejní obchodnicí uzavírají s českou vojenskou správou (tak dříve již soudně trestaný dvanáctinásobný vídeňský miliardář Brück), dále na neplechu, že se znamenitě vypravené vojenské automobily rozdávají zahraničním diplomatům, ba i dámám, na nekalé obchody proslaveného majora Lustiga (proces Kranzův!), jenž říšskoněmecké zbraně vyměňoval za české hnědé uhlí, poukazoval-li dále ještě na pletichy francouzské vojenské misse, na špatné mapy generálního štábu původem francouzské, na přesuny vojsk k volebním účelům, na neupřímné chování české vlády v hornoslezské otázce (ohromně mnoho telefonního materiálu na hranicích pro postup vpřed), dále na sestátnění ústecko-teplické dráhy a na vyvlastnění pohraničních lesů ze strategických důvodů, na ozbrojení vojáků střelami dum-dum v bojí proti brněnským komunistům, konečně na to, že vojenská policie stopuje každého jednotlivého oposičního poslance, lhostejno zda maďarského nebo německého: vše to ukazuje, jak vážně chápal dr. Baeran svůj úkol poslance, jak bojoval proti bezpráví, proti násilí a proti ohromné korupcí.
V žádném státě, parlamentně řízeném a tak řečeně skonsolidovaném, nezazlívala by se oposičnímu poslanci tato činnost, která se zabývá jen vnitřními poměry státu; tím méně by se kdo odvážil tázati se tak horlivého poslance po jeho pramenech a vláčeti jej před soud.
Stran druhého bodu obžaloby, vržení smrduté, bomby ve sněmovně, tu Baeran, háje se proti nenávistné obžalobě, jakoby byl měl zlý úmysl proti činností a trvání parlamentu nebo snad i úmysl ohroziti tělesnou bezpečnost předsedy, ukázal nesporně, že mu šlo jen o demonstraci proti tehdejší vřavě ve sněmovně a proti násilí.
Spis obžalovací se hemží nesprávnostmi a člověk žasne, jak státní zástupce mohl takový materiál předložiti vážnému soudu. Dr. Baeran bránil se proti výtce že uprchl, an ohlášenou jíž schůzí ve Vimperku konati mohl teprve v pozdější hodině, ježto se předtím účastnil schůze klubu. Bomba také nebyla, jak praví obžalovací spis, veliká jako slepičí vejce, její obsah podle odborného ujištění výrobce ohňostrojů naprosto nebyl nebezpečný, a jméno osoby, které se dovolával, bylo zamlčeno jen proto, aby jí to nezpůsobilo předvolání k soudu, spojené s velikými výdaji. Ostatně měla bomba podle úmyslu dra Baerana padnouti za varhany, zachytila se však na výzdobě. Jak fotografie, které ukazoval předseda soudu, tak také tak zvané místní ohledání, jež se však v soudní síní samé předvádělo prostředky nanejvýš jednoduchými, přesvědčují přítomné; že vržení bomby nebyly pro předsedu sněmovny vůbec spojeno s nebezpečím. Dr. Baeran, aby byl úplně jist, opatřil si mimo to posudek chemika, z něhož.,vyplývá, že proměnou čpavku v sirník ammonatý žíravá jeho vlastnost většinou se ruší. Kdyby měl pravdu státní zástupce se svou obžalobou, pak by se musila každá technická obstrukce označiti za zločin. Odůvodněně poukázal dr. Baeran na událost v českém sněmu, kde je jednou na hraběte Thuna házelo těžkými mosaznými kalamáři, dále na velíce násilné obstrukční pomůcky, jichž kdysi čeští poslanci užívali ve Vídni. Tenkráte ovšem obstrukčníci dosáhli svého; schůze byly skutečně přerušeny, žádnému státnímu zástupci by však nebylo napadlo podati žalobu. Jiný případ se silnějšími následky udál se v roce 1911 v olomoucké obchodní a živnostenské komoře, když čeští radové obchodní komory Wüst a Špaček házení na předsedu Primavesiho skutečně nebezpečné smrduté bomby, naplněné jodoformem, chlorem a ledkovými výpary. Ani tenkráte nepodal státní zástupce žaloby, ale naopak po čtyřech týdnech byl Wüst ve starém Rakouska, dnes tak opovrženém, jmenován císařským radou.
Dr. Baeran jest tedy skutečně první, kdo jest pronásledován pro technickou obstrukci, k tomu ještě ve svobodné demokratické republice. Zajímavá jsou rozličná mínění o tomto případě. Když v březnu 1921 dr. Baeran byl dodán do vězení, vyslovil se president pražského trestního soudu Vondráček, že tento případ podléhá vlastně disciplinární pravomoci předsedy Tomáška a nepatří před soud. Avšak dr. Baeran byl potupen tím, že dvěma lékaři dal se vyšetřovati jeho zdravotní stav. Jeden z nich dokonce od něho žádal, aby mu podrobně vypočítal podrobností činu. Dr. Baeran právem odmítl, pomocí si tím, jak mu bylo naznačováno, aby pod záminkou zmenšené příčetnosti, jak mu lékaři radili, sprovodí se se světa tento případ pro vládu vždy nepříjemný, ač v téže době jeho rodina postižena byla těžkou ztrátou. Dr. Baeran opovrhl i tím, k čemu mu radilo několik jeho druhů poslanců, aby presidenta Masaryka žádalo amnestii, rovněž, aby podal stížnost k presidentovi. Vláda byla přesvědčena, že se dopustila chyby, žádajíc soudní stíhání dra Baerana, práv jako dříve sněmovna, usnesši se na jeho vydání".
Tento článek neobsahuje ničeho, co by odůvodňovalo zabavení.
Podepsaní se tedy táží pana ministra s zdaje ochoten působiti, aby takovými neodůvodněnými konfiskacemi nepotlačoval se volný projev mínění a neporušovala uznaná svoboda tisku?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr Radda, dr Lodgman, dr E. Feyerfeil, dr Keibl, inž. Kallina dr Lehnert, Knirsch, Patzel, Simm; Wenzel; inž. Jung, dr Medinger, Kraus, Böhr, Schälzky, dr W. Feierfeil, dr Brunar, dr Schollich, Matzner, Mark, dr Petersilka.
III./4226 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Patzela a druhů
ministrovi vnitra
o nařízeních úřadů k německé župní tělocvičné slavností v Kadani.
V Kadani zamýšlejí v době od 30. června do 2. července t, r. pořádati německou župní tělocvičnou slavnost, o čemž německý tělocvičný spolek v Kadani jako místní pořadatel učinil předepsané oznámená. Poté dostal od okresní politické správy toto rozhodnutí:
"Německému tělocvičnému spolku v Kadani.
Na Vaši žádost ze dne 11. května 1923 povoluje Vám pořádání 34, župní tělocvičné slavnosti Mělo cvičné župy Horní Ohře v Kadani v době od 30. června do 2. července 1923 podle zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. podle předloženého programu za těchto podmínek nebo omezení. 1. Vyvěsiti prapory i vyzdobíte město Kadaň a slavnostní místa (příště a cvičiště) v barvách černo-červeno-žlutých se zakazuje, poněvadž se pořadatelé zdráhali vyvěsiti státní prapor ni význačném místě. 2. Použití praporů starorakouských (černo-žlutých), velkoněmeckých (černo-bílo-červených) a německorakouských (červeno-bílo-červených) se zásadně a bezvýjimečně zakazuje. Na státních budovách, budovách státních úřadů, správ a ústavů, i když tyto ústavy jsou umístěny v nájemných domech, ovšem žádné prapory vyvěšeny nebudou. K tomu náležejí také katolické kostely, které jsou pod státním patronátem. Ozdobiti jiné veřejné budovy, které jsou ve správě obce nebo okresu, povoluje se jen v barvách státních nebo městských (modro-bílé). 3. Černo-červeno-zlaté prapory smějí býti neseny jen při slavnostním průvodu. Černo-červeno-zlaté odznaky se smějí nositi jen od soboty ráno do pondělka večer, 5. Zpívati nebo Bráti provokativní písně a nápěvy (starorakouskou císařskou hymnu, jak se vyskytuje ve variacích tria plukovního pochodu bývalého 92. pluku, píseň "Deutschland über alles," jejíž nota jest stejná se starou rakouskou císařskou hymnou, píseň "Wacht am Rhein" a jiné písně, které upomínají na staré mocnářství nebo mají vojenský nebo válečnický ráz, se přísně zakazuje. 6, Provolávati demonstrativně "Heil" v obvodu města, dále připotkání vojenských osob nebo příslušníků jiné národnosti se bez výjimky zakazuje. 7. Obyvatelstvo a účastnící slavnosti se musí chovati vůči vojsku, státním úředníkům v uniformě a příslušníkův českého národa v každém směru slušně a taktně, 8. Ti, kdo by proti tomu jednali, budou potrestáni podle §u II. nařízení ze dne 20. dubna 154, č. 96 pokutou do 200 Kč nebo vězením do 14 dnů. Četnictvo a policie mají přísný rozkaz dbáti, aby tato ustanovení byla zachovávána, ty, kdo by proti tomu jednali, dodati okresní politické správě, aby zahájili další řízeni a aby je potrestala, odstraniti nepřípustné prapory a na místě samém vynutiti, aby se nezpívaly zakázané písně a nekonaly zakázané produkce. 9. Zdejší úřad si výslovně vyhrazuje případné změny programu, jakož i předepsání dalších podmínek, 10. Zároveň se povoluje vyvěsiti plakáty podle předloženého vzoru na veřejných vývěsních tabulích města Kadaně a okolí. Proti tomuto rozhodnutí můžete se odvolati do 14 dnů v kadaňské okresní politické správy k zemské správě politické. Místodržitelský rada Grohmann."
Chování úřadu k německým slavnostem jest výmluvným znamením pro poměry v tomto státě, který jest vždy vynášen jako vskutku demokratický a svobodomyslný. Takovýmito malichernými policejními opatřeními nikdy nebude lze obyvatelstvo přesvědčiti, že státní barvy mají býti symbolem stejného, spravedlivého nakládání se všemi státními občany. Tolikrát proklínané staré Rakousko zajisté nikdy nežádalo od českých občanů, aby přisvých národních slavnostech vyvěsili prapory ve státních barvách. Pan ministr vnitra má zajisté v tomto směru tytéž zkušenosti a totéž asi zpozoroval jako podepsaní. Zákaz vyvěsiti prapory ni soukromých budovách, v nichž jsou v nájmu státní úřady, jest protizákonný, poněvadž jest nedovoleným a ničím neospravedlněným omezením svobody činů jednotlivých státních občanů. Omezení, že se nesmějí zpívati nebo hráti písně, jest důstojné policejního státu a schází ještě jen, aby okresní politická správa účastníkům slavnosti předepsala určité písně, které mají zpívati. Kadaňská okresní politická správa chce dokonce upravovati způsob, jak se mají občané mezi sebou pozdravovati. Přímo neslýchaná jest však forma onoho bodu, který se vztahuje na chování k vojsku, státním úředníkům a českému obyvatelstvu. Rádi bychom se otázali pana ministra, zastlána takováto poučení o poměru státních občanů mezí sebou také českým menšinám na německém území nebo oněm českým společnostem a spolkům, které podnikají demonstrační výlety do německého jazykového území, zajisté nikoliv proto, aby státní občany různých národů mezi sebou sblížily, nýbrž pouze proto, aby německé obyvatelstvo znepokojily a ukázaly, že jejich pány jsou Češi.
Tážeme se pana ministra:
Nařídilo ministerstvo vnitra svrchu uvedená opatření nebo schvaluje je a chce tím ministerstvo přesně stanoviti, že Československá republika jest svou vnitřní správou státem policejním, v němž se citům německého obyvatelstva ustavičně zasazují morální rány? Či nedomnívá se pan ministr, že jsou jiné způsoby a prostředky, aby německé obyvatelstvo bylo přesvědčeno, že Československá republika chce býti skutečně svobodným státem, v němž se se státními občany všech národností nakládá stejně?
V Praze dne 16. června 1923.
Patzel, inž. Kallina, J. Mayer, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Radda, Heller, dr. Hanreich, Schubert, dr. Keibl, Zierhut, inž. Jung, Wenzel, Knirsch, Simm, dr. Lodgman, Matzner, dr. Lehnert, dr. Schollich, Röttel, dr. Spina.
IV/4226. (překlad).
Interpelace
Poslance dra E. Feyerfeila, L. Kaisera a druhů
ministrovi vnitra
o složení prachatické okresní správní komise.
Soudní okresy prachatický a volarský spojené v zastupitelský okres prachatický měly podle soupisu lidu v roce 1910 kolem 62% německých obyvatelů a kolem 38% českých obyvatelů, podle výsledků posledních voleb sněmovních bylo odevzdaných německých hlasů 59,5%, českých hlasů 40,5%. Ačkoliv tedy německé obyvatelstvo v uvedeném zastupitelském okrese má proti českému obyvatelstvu nikoliv bezvýznamnou většinu, byl přinedávném složeni okresní správní komise oběma národům poskytnut stejný počet členů v komisi a mimo to předseda komise byl vzat z českého národa, jenž jest v menšině. Také německé politické strany zastoupené v okrese nebyly dožádány přijmenování německých členů komise ani o podání návrhů, ani nebyly tázány na své mínění.
Jelikož se tento postup při složení prachatické okresní správní komise úplně příčí zásadám demokracie a spravedlnosti a právní ohrazení podané německými členy komise v první schůzí komise bylo právě tak bezvýsledné jako jejích žádost, aby byl určen aspoň jeden německý náměstek předsedy, tážeme se pana ministra, je-li ochoten postarati se o nové složení uvedené komise tak, aby tím bylo vyhověno poměru sil obou národů v zastupitelském okrese a aby se při výběru německých členit komise přihlíželo k oprávněným přáním německých politických stran, v okrese zastoupených.
V Praze dne 16. června 1923.
Dr. E. Feyerfeil, Kaiser, dr. Lodgman, inž. Kallina, Matzner, J. Mayer, Böhr, inž. Jung, dr. Petersilka, Simm, Patzel, Mark, Heller, dr. Lehnert, Kraus, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Medinger, Zierhut, dr. Schollich, dr. Radda, Knirsch, Wenzel, Bobek, dr. Spina.
V/4226.
Interpelace
poslance Josefa Skaláka a soudruhů
ministru vnitra
o opětovných konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.
Ačkoliv jsme již nesčetněkráte ve svých interpelacích poukázali na nemožnou konfiskační praxi proti dělnickým listům namířenou a s bezpříkladnou bezohledností prováděnou, přes nesčetné příklady konfiskací bezpředmětných, pošetilých, ba přímo zlovolných, nebyla dosud zjednána náprava; dělnické listy dále svítí bílými plochami a dělnické hnutí dále jest poškozováno denně na svém majetku. Připojené ukázky konfiskaci z poslední doby jsou toho dokladem:
V čísle 84. "Rudého Práva" ze dne 12. dubna 1923 bylo konfiskováno:
"Císařsko-královský policejní špicl Klima žádá rozpuštění komunistické strany."
Čkk. Košice 11. dubna. Slovensko je dnes vinou koaliční politiky v stejného poměru vůči Praze, jako kdysi Praha vůči Vídni. Je zemí, která následkem hospodářské krise a všeobecného rozhořčeni nejširších obyvatelských vrstev musí hrát tuto úlohu, neboť zklamání, které mu připravila československá "osvobozenská" legenda; je příliš veliké. Útisk maďarských "grófů" a cizích velkostatkářů nejen trvá za nynější státní správy, ale roste do šířky i hloubky s každým zapřeným závodem, s každým přečinem českých úřadů, které jsou nenáviděny stejně od německého a maďarského obyvatelstva, jako od samých Slováků. Tisíce chudáků, kteří nemohou v "osvobozené" vlasti najít výživy pro sebe a své rodiny, utíkají za chlebem do ciziny. Nacionální zášť jednotlivých národností je uměle stupňována pro politické potřeby určité kliky, takže Slovensko je stálou sopečnou půdou, z které rodí se zjevy státní celistvosti nanejvýš nebezpečné a nezdravé. Že právě toto ovzduší je jisté části státní administrativy nutné, je mimo jakoukoli pochybnost. Vyvolávání afér, pomluvy nejhrubšího a nejnemožnějšího druhu, nesmyslné útoky a štvanice proti nepohodlným osobnostem a směrům jsou existenční podmínkou této kliky, vychované na provokatérských, uličnických metodách starého Rakouska. Okolnost, že na Slovensku působí jako policejní ředitelé smutné známí policejní agenti Klima a Slavíček, je jistě příznačnou. Dr. Klima, hrdina denunciantské Švihovy aféry a četných jiných provokací, a ještě školenější jeho kolega Slavíček, jsou nejvyššími policejními úředníky, prvý v Košicích, druhý v Bratislavě. Oba chtějí si demokratickou rehabilitaci zasloužit tím, že se navzájem předstihují ve vymýšlení nejhloupějších provokačních uličnictví. Samozřejmě, že jejích ostří je vždy namířeno proti největší, ale oposiční politické straně, protistraně komunistické. Neboť provokovati komunistické hnutí na Slovensku je účelem jejich poslání, k tomu byli ministerstvem vnitra na svá místa komandování. Některé ukázky z protikomunistické prakse jsme již uveřejnili, nyní musíme se zmínit o jiném takovém kousku, který měl dohru 9, t. m, před košickým soudem a jehož "Slovenský Východ" nejhnusnějším způsobem zneužívá proti našemu hnutí.
Tamtéž:
K úpadku banky "Bohemie". Policejní ředitelství nám telefonicky sdělilo, že jakékoli poplašné zprávy o ztroskotáni sanace banky "Bohemie" budou považovány za pobuřující a nesmějí býti uveřejňovány.
V čísle 90. "Rudého práva" ze dne 19. dubna 1923 v borgisce: Německé dělnictvo vynutilo odvolání zákazu vycházení Rothe Fane:
Vše pro dělnickou vládu! Tvořte ozbrojené proletářské stovky! - Toť bojovná hesla německého proletariátu, zbraně jeho paragrafy na ochranu republiky proti reakcí.
V čísle 92. "Rudého práva" v článku: Kontrolní výbory:
Tak se vybuduje obranná jednotná fronta proletariátu a tak se vybuduje z obranné fronty útočná jednotná fronta musí míti systém opěrných bodů; obranné setniny, kontrolní výbory, hnutí závodních výborů, radu nezaměstnaných, výbory proletářské jednoty. Jednotná fronta musí míti správné zachycovací metody, ani jeden psychologický záchvěv mas nesmí přejít, aniž by byl prosycen taktikou vzbuzující ustavování opěrných bodů. Špatné hospodářství bank, spekulace s valutou, výroba zbraní, zatýkán: dělníků, konfiskování dělnického tisku, plihtění protidělnických zákonů; fašistické hnutí, zakazování sbírání dříve panských lesích, vyhazování dělníků z práce, špatné jednání s nezaměstnanými; byrokratismus - zkrátka všechno co pohlavkuje dělnickou třídu, muší nalézti takového ohlasu v širokých masách proletariátu, aby v jednotné frontě dostavil mohutné veto "Teď dost!" a nesmí padnout ani rána, dokud nebude proletariát v stavu dávat rány sám.
Mezinárodní proletariát musí ve svém bojí využít esech zkušeností jednotlivých svých národnostních sekcí, aby usnadnil svůj revoluční boj o vítězství proletariátu nad buržoasií a nastolil proletářskou diktaturu. Zkušenosti německého proletariátu jsou hodně významné a dají se všude aplikovat. Musí být aplikovány!
Ve Večerníku R. P. dne 23. dubna v článku "Chorvatsko-srbský spor":
Na případě tamto se ukazuje, že násilné slučování úplně blízkých národních kmenů v jeden, za kapitalistického režimu a kapitalistické tyranie politických klik, které se
V čísle 94. "Rudého práva" ze dne 24. dubna článku: "Zákon na ochranu republiky působí":
Ale přesto nejsou oba tyto výnosy bez souvislostí s ochranným zákonem. Ochranný zákon, jeho pathetické a spěšné projednání i jeho sankce měl připomenout byrokracii, co si páni nahoře přejí a je vidět, že tomuto připomenutí je dobře rozuměno. My nemáme býti jen persekvování a dráždění, máme býti i ponižováni a uráženi Co se může proti nám díti, toho symbol přihodil se před 14 dny v soudní síni. Jednalo se o, projednávání konfiskace našeho listu, při níž šlo o právnicky zásadní otázku. Když ujal se slova k věcnému odůvodnění námitek zástupce redakce soudr. Hůla, tří členové senátu demonstrativně rozložili před sebe "Národní demokracii", a "Nár. listy" a demonstrativně četli, aby ukázali, že není potřeba ani v soudní síní poslouchat rozbory stěžovatele, je-li tento - komunista!
Protože panu ministrovi vnitra musí nutně tato praxe býti známa jíž z nesčetných našich interpelací, táží se podepsaní:
1. Chce pan ministr toto zlovolné poškozování dělnictva, rovné v pravém slova smyslu okrádání nejpočetnější třídy státem i nadále trpěti?
2. Co učiní part ministr; aby zákonem zaručená práva nebyla státními orgány v prach zašlapávána?
V Praze dne 2. května 1923:
Skalák, Blažek, Merta, Svetlík, Nagy, Burian, Mikulíček, Darula, Warmbrunn, Houser, Haken, dr. Šmeral, Krejčí, Teska, Kreibich, Rouček, Malá, Toužil, Tausik, Kunst, Koutný, J. Kříž, Kučera.
VI/4226 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Lelleyho a súdruhov
ministrovi školstva a národnej osvety
o úprave platu učiteľov na neštátnych elementárnych školách.
Zákon zo dňa 28. mája[ 1919, čis. 274 Sb. z. a n. vyslovuje, že učitelia na štátnych elementárnych školách podliehajú stejnému posudku, ako štátni úradníci stejného vzdelania; oproti tomu platové pomery učiteľov na neštátnych (obecných, cirkevných) elementárnych školách, ktoré sú na Slovensku - prevážnej, väčšine, ešte ani dnes nie sú upravené. Učitelia títo, berú platy stanovené uhorským zákonom, ktoré dnes už naprosto nie sú primerané a ktoré sú doplňované iba mimoriadnymi prídavky. Poukazovanie týchto prídavkov bolo dňom 1. mája t, r. zastavené a tým tejto častí učiteľstva dostáva sa iba 200--400 K mesačnej dotácie.
Netreba dokazovať, že táto summa k živobytiu naprosto nestačí a tým zbytočné je dokazovať i to, že učiteľ honorovaný takouto hladovou mzdou, je jednoducho neschopný plniť kultúrny úkol, ktorý je mu sverený a na ktorom závisí z väčšia osud budúcich generácií.
Poneváč z takéhoto platu učiteľstvo na Slovensku nemôže byť živé, nemôže pracovať, je povinnosťou štátnej moci postarať sa o sanáciu týchto nestrpiteľných pomerov.
Pýtame sa pána ministra:
1. či je ochotný upraviť platy učiteľov na neštátnych elementárnych školách zákonom, ktorý by stanovil ich platy v stejnej výške s učiteľmi štátnymi,
2. a dotiaľ, kým sa tak nestane, je-li ochotný zakročiť, aby im boly bezodkladne poukázané drahotné a iné prídavky?
V Prahe, dňa 5. júna 1923.
Dr. Lelley, Palkovich; dr. Körmendy-Ékes, Schubert, Böhr, dr. Petersilka, Knirsch, Patzel, Simm, dr. Schollich, Schälzky, dr. Jabloniczky, Röttel dr. Radda, Pittinger, Wenzel; Kaiser, Křepek, Füssy; inž. Kallina, Zierhut.
VII./4226.
Interpelace
poslance Josefa Tesly a soudruhů
ministerstvu spravedlnosti
o zabavení časopisu ťRudý OdborářŤ.
V čísle 16 a 17 časopisu "Rudý Odborář" ze dne 12. a 26. dubna 1923 na několika místech zabaven byl Organisační řád a Akční program Rudé Odborové Internacionály otiskovaný v příloze, a to:
I.
Ve článku nadepsaném "Organisační řád Rudé Odborové Internacionály" na str. 58 v úvodu zabaven tento odstavec:
1. "...nutno postaviti Internacionálu revoluční akce a revoluční aktivity, Internacionálu, která společné s komunistickou Internacionálou bude organisovaná dělnickou třídu k svržení buržoasie; k zničení měšťáckého státu, zřízení diktatury proletariátu, vyvlastnění výrobních prostředků a zavedení komunismu. Bojovná Odborová Internacionála může býti vybudována pouze třídními revolučními svazy, kterým je cíl a metody útočné války proti jejich třídním nepřátelům úplně jasný. Úkol, který je dějinami před revoluční svazy postaven, vyžaduje maximálního soustředění sil, neobyčejného napjetí a obrovské sebeobětavosti pokrokových a uvědomělých vrstev dělnické třídy."
Na téže stránce v článku "Úkoly" zabaven odstavec druhý, jenž zní:
2 "Prováděti širokou propagandu a agitaci ideí revolučního třídního boje, sociální revoluce, diktatury proletariátu a hromadných revolučních akcí za čelem povalení kapitalistického systemu a měšťáckého státu."
Na str. 59 zabaven celý článek třetí "Složení", jenž zní:
3. Členem Rudé Odborové Internacionály může státi každá revolučně třídní hospodářská organisace, přijala-li tyto podmínky:
1. Uznává zásady revolučního třídního boje,
2. Uvádí tyto ve skutek přisvém každodenním zápase s kapitálem a měšťáckým státem.
3. uznává nutnost svržení kapitalismu sociální evolucí a zřízení na přechodnou dobu diktatury proletariátu.
4. Přiznává a podrobuje se mezinárodní proletářské disciplině.
5. Přiznává a provádí usnesení ustavujícího sjezdu Rudé Odborové Internacionály,
6. Přerušila styky s Amsterodamskou žlutou Internacionálou,
7. Veškeré organisace, jež jsou členy Rudé Odborové Internacionály uskutečňují akční jednotu na podkladě daných podmínek se všemi revolučními organisacemi a komunistickou, stranou ve všech obranných a útočných akcích proti buržoasií.
II.
Ve článku nadepsaném "Akční program Rudé Odborové Internacionály" na str. 65 zabaven tento odstavec:
1. "Základem taktiky odborových svazů je přímá akce revolučních mass a jich organisování proti kapitálu. Veškeré vymoženosti dělnictva jsou přímo úměrny stepní přímé akce a revolučního tlaku dělnických davů. Přímou akcí rozumíme veškeré formy bezprostředního tlaku dělnictva na zaměstnavatele a stát; bojkoty, stávky, demonstrace, pouliční projevy, obsazení továren, násilné zamezení hotových výrobků z podniku a jiné revoluční akce, vedoucí dělnickou třídu k svržení kapitalismu a sjednocující tuto v bojí za socialism. Úkolem revolučně třídních odborových svazů jest, aby tyto přímé akce využily k výchově a bojovné přípravě dělnických mass k sociální revoluci a k zřízená diktatury proletariátu."
Na str. 66 zabaven konec odstavce 4, jenž zní:
2. "...jemuž nutno současně objasňovati, že otázka nezaměstnanosti nemůže býti řešena v rámci kapitalistických poměru a že nejlepším prostředkem proti nezaměstnaností je sociální revoluce a diktatura proletariátu.
Na str. 67 zabaven odstavec 6, jenž zní:
3. "Jednou z důležitých forem boje může býti obsazení továrny neb závodu dělnictvem a pokračováni v provozu proti vůlí zaměstnavatele. Při panujícím tovarovém hladu podobné pokračování v provozu je zvláště důležito a proto svazy nesmějí připustiti, aby továrny neb závody úmyslně byly uzavírány. V závislostí od místních poměrů, poměrů výrobních, politické situace, napjetí sociálního boje, obsazování továren může a musí býti doprovázeno i jinými metodami působení na kapitál. Při obsazování továren správa těchto musí přejíti do rukou továrních a závodních výborů a zástupce odborového svazu, zvláště k tomu účelu ustanoveného."
Zabavené odstavce Organisačního řádu i Akčního programu Rudé Odborové Internacionály prošly jíž několikráte censurou a úplně bezzávadně byly otištěny v různých dělnických časopisech, jakož i v brožuře "Rudá Odborová Internacionála," jež vydána byla r. 1921. Nechápeme proč tato programatická ustanovení byla pražským censorem zabavena a tážeme se pana minstra spravedlností:
Je panu ministru tato konfiskační praxe známa a co hodlá učiniti, aby svoboda tisku a právo na svobodný projev mínění a politické názory nebylo omezováno?
V Praze dne 25. června 1923.
J. Teska, Bubník, Merta, Haken, Houser, Mikulíček, Nagy, Malá, Toužil, Warmbrunn, Skalák, Rouček, Koutný, Blažek, Darula, dr. Šmeral, Burian, Svetlík, Kunst, Kreibich, Krejčí, Tausik, J. Kříž, Kučera.