Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

§ 67.

(1) Ředitel jest vedoucím úředníkem nemocenské pojišťovny.

(2) Jemu přísluší organisovati a říditi práci pojišťovny, navrhovati představenstvu přijímání a propuštění úředníkův i zřízencův, jakož i všechna ostatní opatření, jichž je třeba ke splnění úkolův nemocenské pojišťovny.

§ 68.

Ředitel zúčastní se valných hromad, schůzí představenstva i dozorčího výboru s hlasem poradním, nejde-li o věci, jež se týkají jeho osoby nebo osoby spřízněné s ním v linii přímé vůbec nebo sešvakřené až do druhého stupně.

§ 69.

Má-li ředitel za to, že usnesení valné hromady nebo představenstva jest v rozporu s platnými předpisy, jest oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.

Stanovy.

§ 70.

Stanovy nemocenské pojišťovny obsahujtež zejména ustanovení:

a) o sídle a obvodu působnosti nemocenské pojišťovny;

b) o dávkách nemocenských;

c) o pojistném;

d) o volbách delegátů;

e) o svolání a jednání valné hromady delegátů;

f) o volbách funkcionářův nemocenské pojišťovny a jejich oboru působnosti;

g) o oznámeních, týkajících se pojistného poměru, a o kontrole;

h) o změně stanov;

i) o hospodaření nemocenské pojišťovny.

§ 71.

(1) Nemocenská pojišťovna jest povinna ohlásiti změnu stanov, na níž se usnesla valná hromada delegátů, Ústřední sociální pojišťovně. Tato může ve lhůtě šedesáti dnů zakázati změnu, má-li za to, že změna není v souladu se zákonem nebo že by mohla ohroziti účely, pro něž nemocenská pojišťovna byla zřízena.

(2) Do rozhodnutí možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu ve lhůtě § 193 u Ústřední sociální pojišťovny.

Oddíl druhý: O organisaci pojištění invalidního a starobního.

Ústřední sociální pojišťovna.

§ 72.

(1) Pojištění invalidní a starobní podle tohoto zákona provádí Ústřední sociální pojišťovna se sídlem v Praze.

(2) Ústřední sociální pojišťovna jest právní osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalována. Jejím řádným soudem je věcně příslušný soud v Praze.

§ 73.

Ústřední sociální pojišťovna jest oprávněna prováděti všechny úkony týkající se invalidního a starobního pojištění, pokud k tomu podle tohoto zákona nejsou výslovně povolány nemocenské pojišťovny, může však jednotlivé úkony ověřiti nemocenským pojišťovnám a jejich svazům, nebo jiným sociálně pojišťovacím institucím. Nemocenské pojišťovny a jejich svazy jsou povinny převzíti úkony svěřené jim Ústřední sociální pojišťovnou.

Orgány její.

§ 74.

Orgány Ústřední sociální pojišťovny jsou:

a) výbor,

b) představenstvo,

c) ředitelství.

Výbor.

§ 75.

Výbor Ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy a 40 členův.

§ 76.

(1) Předsedu Ústřední sociální pojišťovny jmenuje president republiky vždy na dobu čtyř let bez újmy ustanovení § 92. Předseda, jímž může býti toliko státní občan Československé republiky, musí bydleti v Praze.

(2) Práva a povinnosti předsedy určuje blíže jednací řád.

(3) Předseda svolává zejména schůze výbory a představenstva Ústřední sociální pojišťovny a předsedá jim. Hlasuje však pouze při rovnosti hlasů.

(4) Má-li předseda za to, že usnesení výboru nebo představenstva jest v rozporu s platnými předpisy, jest oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí ministerstvu sociální péče a zdržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.

(5) Při zaneprázdnění předsedy přecházejí jeho funkce na jednoho z místopředsedů.

(6) Výbor Ústřední sociální pojišťovny může vyměřiti předsedovi stálý plat místo platů presenčních (§ 85).

§ 77.

(1) Ze 40 členů výboru Ústřední sociální pojišťovny náleží 10 skupině pojištěnců, 10 skupině zaměstnavatelů a 20 skupině odborníků.

(2) Členy výboru ze skupiny pojištěnců volí členové představenstev nemocenských pojišťoven, zastupující pojištěnce; členy výboru ze skupiny zaměstnavatelů volí členové představenstev nemocenských pojišťoven, zastupující zaměstnavatele. Volí se odděleně na základě kandidátních listin volbou přímou a tajnou podle zásady poměrnosti. Současně volí se stejný počet náhradníků.

(3) O volbách členů výboru Ústřední sociální pojišťovny a jejich náhradníků platí obdobně ustanovení §§ 29 - 46 s těmito úchylkami:

a) funkce politického úřadu vykonává ministerstvo vnitra;

b) hlasovací lístky jest zaslati volební komisi poštou;

c) představenstvo nemocenské pojišťovny má tolik hlasů, za kolik pojištěnců invalidního a starobního pojištění dotyčná nemocenská pojišťovna odvedla pojistné ke dni 31. prosince roku předcházejícího volbu; volí-li se (zejména v případě § 92 posl. odst.) dříve, nežli nemocenská pojišťovna moha odvésti pojistné k tomuto dni, jest rozhodným počet pojištěnců, za něž bylo zaplaceno pojistné naposledy. Jednotlivý volící člen představenstva pak má jednu desítinu hlasů připadajících na nemocenskou pojišťovnu, při čemž se počet zaokrouhluje na číslici desíti dělitelnou nejblíže nižší a ke zlomkům se nepřihlíží;

d) starosta nemocenské pojišťovny potvrdí na hlasovacím lístku volební právo voličovo;

e) kandidátní listiny uveřejní Ústřední sociální pojišťovna v Úředním listě republiky Československé aspoň 14 dní před volbou a zašlé každé nemocenské pojišťovně po desíti výtiscích;

f) o námitkách proti volbám rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(4) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti voleny také osoby zastupující podle stanov osoby hromadné, i když náležejí do skupiny pojištěnců, jakož i ředitelé a správcové podniků, zaměstnávajících pojištěnce podle tohoto zákona.

(5) Členy výboru patřící do skupiny odborníků jmenuje vláda z odborníků v otázkách sociálního pojištění a to po jedné polovině ze zaměstnavatelů a pojištěnců.

§ 78.

Ministr sociální péče zbaví funkce voleného člena výboru, který přestane býti příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za níž byl zvolen, a nestane se jím opět v době šesti měsícův. Nastanou-li obdobné okolnosti u jmenovaných členů výboru, zbaví je jejich funkce vláda.

§ 79.

Výboru jest vyhrazeno:

a) zvoliti členy představenstva a jejich náhradníky a jmenovati členy ředitelství;

b) usnášeti se o rozpočtu Ústřední sociální pojišťovny;

c) usnášeti se o výroční zprávě představenstva a o propuštění představenstva ze zodpovědnosti;

d) Stanoviti náhradu a odměny za zvláštní výkony pro funkcionáře Ústřední sociální pojišťovny;

e) usnášeti se o nabytí, zatížení a zcizení nemovitostí mimo nabytí nemovitostí v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím. Nařízením může býti stanoveno, do jaké výše může i mimo tyto případy usnášeti se představenstvo o nabytí, zcizování a zatížení nemovitostí;

f) usnášeti se o předmětech, jež mu předloží k rozhodnutí představenstvo;

g) usnášeti se o změnách jednacího řádu;

h) usnášeti se o vymáhání nároků, které vznikly pojišťovně proti členům představenstva z jejich úřadování. Zmocněnce pro vymáhání těchto nároků jmenuje ministr sociální péče.

(2) Výbor svolává se podle potřeby, aspoň však dvakráte do roka. Výbor musí býti svolán nejpozději do jednoho měsíce, usneslo-li se na tom představenstvo neb žádá-li za svolání alespoň jedna pětina členů, udávajíc důvody.

(3) Výbor jest schopen se usnášeti, je-li mimo předsedajícího přítomna alespoň polovice členův. Výbor usnáší se prostou většinou; k usnesení o změnách jednacího řádu je třeba dvoutřetinové většiny přítomných členů.

(4) Bližší ustanovení o způsobu svolání a jednání výboru obsahuje jednací řád.

Představenstvo.

§ 80.

(1) Představenstvo Ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy pojišťovny a 12 členů, z nichž 3 náleží skupině pojištěnců, 3 skupině zaměstnavatelů a 6 skupině odborníkův: Z těchto jsou 3 pojištěnci a 3 zaměstnavatelé.

(2) Členy představenstva z prvních dvou skupin volí výbor odděleně z jejich středu podle zásady poměrnosti; členy představenstva ze skupiny odborníkův jmenuje vláda. Za každého člena jest zároveň zvoliti náhradníka.

(3) Alespoň 6 členů představenstva musí bydleti v Čechách.

(4) Členové představenstva, zastupující pojištěnce a zaměstnavatele, volí v oddělené volbě nadpoloviční většinou po jednom náměstkovi předsedy.

§. 81.

Představenstvo zastupuje a spravuje Ústřední sociální pojišťovnu ve všech věcech, které nejsou zákonem nebo jednacím řádem výslovně vyhrazeny jiným jejím orgánům.

Úředníci a ředitelství.

§ 82.

(1) Výkonným orgánem správy Ústřední sociální pojišťovny jest tříčlenné ředitelství, jehož členy přijímá a propouští výbor se souhlasem ministra sociální péče.

(2) Ředitelství jest sborem kolegiálním, jenž o všech důležitějších otázkách běžné agendy a zejména o návrzích pro představenstvo a výbor rozhoduje na společných poradách většinou hlasů; nedocílí-li se této většiny, rozhodne předseda Ústřední sociální pojišťovny, jenž může zúčastniti se schůzí ředitelství a v nich předsedati. Působnost ředitelství a jednotlivých jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá výbor.

(3) Ustanovení §§ 64 a 68 jest obdobně použíti.

(4) Ostatní úředníky Ústřední sociální pojišťovny, vyjímaje síly pomocné, přijímá a propouští představenstvo. Síly pomocné přijímá a propouští ředitelství.

(5) Právní postavení úředníků a zřízenců Ústřední sociální pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění, jakož i služební a zaopatřovací požitky budou upraveny služebním řádem.

Jednací řád.

§ 83.

(1) Představenstvo vypracuje pro Ústřední sociální pojišťovnu jednací řád, jejž může výbor podle potřeby změniti. Aby řád nebo jeho změna nabyly platnosti, jest třeba, aby byly schváleny ministerstvem sociální péče.

(2) Jedanací řád obsahujž zejména ustanovení:

a) o právech a povinnostech předsedy Ústřední sociální pojišťovny,

b) o tom, kterak se sestavuje a zkouší roční účet a kterak se uveřejňuje,

c) o zastoupení Ústřední sociální pojišťovny navenek a formě aktů právně závazných,

d) o formě vyhlášek pojišťovny.

Oddíl třetí: Společná ustanovení organisační.

§ 84.

Na volby do správních orgánů pojišťovacích ústavů vztahují se obdobně ustanovení zákona ze dne 26. ledna 1907, č. 18 ř. z. o trestních ustanoveních k ochraně volební a shromažďovací svobody, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pak ustanovení zák. čl. XXIII. z r. 1913.

§ 85.

Funkcionáři pojišťovacích ústavů spravují své úřady jako úřady čestné, majíce pouze nárok na náhradu hotových výloh a na platy presenční.

Oddíl čtvrtý: O dozoru nad pojišťovacími ústavy.

Dozor nad nemocenskými pojišťovnami.

§ 86.

(1) Ústřední sociální pojišťovna je dozorčím úřadem nad nemocenskými pojišťovnami.

(2) Ústřední sociální pojišťovna může k tomu cíli vyžadovati, aby orgány nemocenské pojišťovny byly svolány ke schůzím, a může je sama svolati, nebylo-li jejímu vyzvání vyhověno. Tyto schůze může Ústřední sociální pojišťovna říditi svým zástupcem.

(3) Zdráhá-li se orgán nemocenské pojišťovny vykonávati své povinnosti, může je vykonávati Ústřední sociální pojišťovna svým zástupcem na útraty nemocenské pojišťovny.

(4) Odepřeli-li voličově zvoliti funkcionáře nemocenské pojišťovny, jmenuje je Ústřední sociální pojišťovna, vyjímajíc delegáty do valné hromady. Působnost valné hromady, která odepřela vykonávati své funkce, přechází na představenstvo.

§ 87.

Nemocenská pojišťovna lest povinna, předložiti Ústřední sociální pojišťovně každého roku v nařízené lhůtě a podle nařízených formulářů účetní závěrku a výsledek jejího prozkoumání, přehled o pohybu členstva, o nemocech a úmrtích, o počtu dní nemocenských, o pojistném a dávkách, o výši a uložení reservního fondu.

§ 88.

(1). Ústřední sociální pojišťovna může rozpustiti představenstvo nemocenské pojišťovny, nedbá-li toto ve svých usneseních opětovně ustanoveni zákona, nařízení nebo stanov, nebo je-li správa zřejmě na úkor nemocenské pojišťovny a jejích úkolův, a může přenésti oprávnění a povinnosti! představenstva na prozatímní představenstvo, které současně jmenuje. To pak spravuje nemocenskou pojišťovnu až do doby, kdy nastoupí činnost nové představenstvo zvolené.

(2) Ústřední sociální pojišťovna jest povinna oznámiti ihned rozpuštění představenstva příslušnému politickému úřadu první stolice, aby tento učinil opatření, aby nové volby mohly býti provedeny ve třech měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění představenstva nabylo právní moci.

(3) Obdobně může zakročiti Ústřední sociální pojišťovna proti dozorčímu výboru nemocenské pojišťovny.

(4) Proti rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu. (§ 71, odst. 2.)

Dozor nad Ústřední sociální pojišťovnou.

§ 89.

(1) Ústřední sociální pojišťovna podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr sociální péče. Dozor tento se obmezuje na dohled na to, aby byla zachovávána ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu.

(2) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž Ústřední sociální pojišťovna provádí výpočty potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž děje se zkoušení finanční rovnováhy (pojistně-matematické bilance) mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva sociální péče.

(3) K bezprostřednímu vykonávání státního dozoru mohou býti zřízeny zvláštní orgány.

§ 90.

(1) Ministr sociální péče jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady, a aby mu byla dána vysvětlení potřebná k provádění státního dozoru.

(2) Ustanovení § 86. odst. 2 - 4 jest obdobně použíti.

§ 91.

(1) Ústřední sociální pojišťovna je povinna zpracovati zprávy nemocenských pojišťoven (§ 87) v přehled o stavu pojištění nemocenského a předložiti jej ministru sociální, péče za každý kalendářní rok spolu se zprávou a statistickými výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu 2 o stavu jmění a způsobu jeho uložení.

(2) Ministr sociální péče je povinen předložiti tyto výkazy a zprávy o sociálním pojištěná Národnímu shromáždění.

§ 92.

(1) Ministr sociální péče může rozpustiti výbor nebo představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům směřujícím k provádění státního dozoru, a přenésti správu a zastupování Ústřední sociální pojišťovny na komisi; kterou jmenuje vláda. Tato komise spravuje a zastupuje Ústřední sociální pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán, vzešlý z nových voleb. Předsedou této komise jest předseda Ústřední sociální pojišťovny, neustanoví-li president republiky něco jiného. (§ 76).

(2) Ministr sociální péče musí učiniti nutná opatření, aby nové volby byly provedeny v šesti měsících po rozpuštěni orgánu pojišťovny.

Oddíl pátý: O sdruženích pojišťoven a jejich úkolech.

§ 93.

Nemocenské pojišťovny mohou se sdružovati ve svazy, zejména aby hromadně obstarávaly léčebné pomůcky a prostředky a společnou kontrolu nemocných a budovaly a provozovaly společné léčebny a lékárny.

§ 94.

Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou se spojiti s jinými sociálně pojišťovacími ústavy, k určitým úkonům, jež jsou jim uloženy zákonem.

ČÁST TŘETÍ: O POJISTNÝCH DÁVKÁCH.

Oddíl první: O dávkách pojištění nemocenského.

Povinné dávky.

§ 95.

Nemocenská pojišťovna jest povinna poskytovati:

I. pomoc v nemoci nepřivoděné úmyslně, a to:

1. pojištěnci pro něho a pro příslušníky rodiny jeho (§ 96) zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebná léčiva a jinaké therapeutické pomůcky (nemocenské ošetřování). Nemocenské ošetřování poskytuje se od počátku nemoci, dokud nemoc trvá, nejdéle však 1 rok mimo případ I., č. 2., odst. 3. a 4.;

2. pojištěnci, jenž je pro nemoc neschopen výdělku, od čtvrtého dne této neschopnosti, nejdéle jeden rok, toto denní nemocenské:

Nemocenské se neposkytuje za poslední den neschopnosti k výdělku, nepracuje-li se toho dne.

Do doby jednoho roku nezapočítává se doba nemoci, jež snad předcházela počátku nezpůsobilosti k výdělku a za níž bylo poskytováno jenom nemocenské ošetřování (č. 1).

Pokud pojištěnec má nárok na nemocenské, má i nárok na nemocenské ošetřování.

II. pomoc v mateřství pojištěnkám a to:

1. zdarma pomoc porodní asistentky a, je-li toho třeba, pomoc lékařskou;

2. peněžitou podporu rovnou nemocenskému (I. č. 2.) z důvodu těhotenství šest týdnu před porodem a až do šesti týdnů po porodu, nemá-li pojištěnka bez toho nároku na nemocenské a nekoná-li námezdní práce; k době, po kterou pojištěnka požívá této podpory před porodem, nepřihlíží se při výpočtu doby nezaměstnanosti podle § 97. posl. odst.;

3. vedle toho peněžitou podporu rovnou polovičnímu nemocenskému (I. č. 2.) šestinedělkám, které své děti samy kojí (podpora na kojení) až do uplynutí 12 neděl po porodu.

Dávky uvedené v odst. II. č. 1. a 2. jest poskytovati také manželce (družce) (§ 96) pojištěncově, a to i tenkrát, když manžel (druh) zemřel v době devíti měsíců, počítaje zpět od porodu.

Ustanovení č. 1, a 2. vztahují se také na případy potratu.

III. pohřebné (náhradu pohřebních výloh) a to:

1. ve výši třicetinásobné střední mzdy pojištěncovy, zemřel-li pojištěnec dříve nežli uplynulo šest měsíců ode dne, kdy zanikl nárok jeho na nemocenské. Pohřebné nesmí býti nižší nežli 150 Kč. Nárok na pohřebné mají příslušníci rodiny (§ 96), kteří vypravili pojištěnci pohřeb. Není-li jich, jest použíti pohřebného až do výše vzniklých útrat pohřbu k úhradě těchto útrat;

2. zemřel-li příslušník rodiny (§ 96) nejvýš dvouletý, pohřebné patřící pojištěnci stanoví se na 60 Kč; jde-li o úmrtí příslušníka nepřekročivšího 14. rok, na 180 Kč, a jde-li o úmrtí osoby starší, na 250 Kč. Pohřebné za příslušníka nesmí však nikdy býti vyšší nežli pohřebné za pojištěnce podle č. 1.

Sbíhá-li se nárok na pohřebné podle tohoto zákona s nárokem na pohřebné podle právních předpisův o pojištění dělníků pro případ úrazu, zaniká nárok podle tohoto zákona až do výše nároku podle předpisův úrazových:

§ 96.

(1) Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem jsou převážně vyživovány z jeho mzdy a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:

a) manželka (manžel),

b) družka, která s pojištěncem žije aspoň šest měsíců přede dnem, kdy nastal pojistný případ,

c) děti manželské i nemanželské, nevlastní, přijaté a schovanci - do dokonaného 17. roku,

d) starší děti, dále sourozenci, rodiče, děd a bába, tchán a tchyně, kteří s pojištěncem žili ve společné domácnosti aspoň šest měsíců, nežli nastal pojistný případ.

(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, když manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně k vůli výchově dětí; z důvodu bytové tísně, zdravotních, hospodářských a podobných důvodů, nesouvisejících s jejich osobními vztahy.

§ 97.

(1) Nárok na dávky nemocenské počíná dnem, kdy nemoc byla nemocenské pojišťovně hlášena.

(2) Prokáže-li pojištěnec nade vši pochybu dřívější počátek nemoci, spojené s neschopností k výdělku a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné hlášení znemožněno, je mu poskytnouti dávky nemocenské i za dobu dřívější, nikdy však za dobu delší, nežli čtrnáct dní před hlášením nemoci.

(3) Nárok na dávky pro příslušníky rodiny jakož i nárok pojištěncův na pohřebné za zemřelého příslušníka rodiny počíná však teprve po uplynutí čtyř týdnů ode dne, kdy pojištěnec stal se povinně pojištěným; tyto nároky zachovávají se také, nastal-li pojistný případ teprve ve lhůtě uvedené v následujícím odstavci.

(4) Osobě vystoupivší ze zaměstnání povinně pojištěného, pokud jest bez výdělku a zdržuje se v území republiky Československé, zachovává se nárok na dávky uvedené v § 95, třeba neplatila pojistného, nabyla-li nároku na tu kterou pojistnou dávku ve lhůtě, rovnající se dob, po kterou osoba tato naposledy nepřetržitě byla v pojistně povinném zaměstnání, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů po vystoupení ze zaměstnání. Nastoupí-li osoba nezaměstnaná v této lhůtě nové zaměstnání povinně pojištěné, prodlužuje se lhůta o dobu tohoto nového zaměstnání, nesmí však býti nikdy delší nežli dohromady šest týdnů.

§ 98.

Nová nezpůsobilost k výdělku následkem nemoci, na kterou bylo již poskytováno nemocenské, budiž při výpočtu doby, po kterou má býti vypláceno nemocenské, pokládána jen tehdy za pokračování téhož onemocnění, nastala-li dříve nežli osm týdnů po zastavení výplaty nemocenského.

§ 99.

Změny ve mzdě, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok nebo v době, kdy již dávky se vyplácejí, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve mzdě při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu jest přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že pojištěnci dostalo se po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 4) vyšší mzdy, anebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.

§ 100.

Pojištěnci, který v případě onemocnění má vůči zaměstnavateli nárok na vyplacení plné mzdy nebo na bezplatné naturální opatření (stravu nebo byt a stravu) po dobu, pokud toho požívá, neposkytne se nemocenské; v tom případě jest stanoviti přiměřeně nižší pojistné, odpovídající hodnotě poskytovaných dávek podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna.

§ 101.

Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95 II.), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel (druh) v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojišťění.

§ 102.

Nemocenská pojišťovna jest oprávněna vydati pořádková pravidla o hlášení nemoci, o chování se nemocných a kontrole jich, kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo z části odepřena.

§ 103.

Nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetření (§ 95, I., č. 1 a II. č. 1) také pojištěnci jiné nemocenské pojišťovny, jenž v jejím obvodě se zdržuje a příslušníkům jeho rodiny a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato jest povinula nahraditi náklad.

Omezení a zvýšení dávek.

§ 104.

Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že

a) pojištěncům, kteří si přivodili nemoc zaviněnou účastí ve rvačkách, nebo jejichž nemoc prokáže se jako bezprostřední následek opilství, nemocenské může se vůbec nebo z části odepříti;

b) pojištěncům, kteří jsou současně i jinak pojištěni pro případ nemoci nebo mají nárok na část mzdy v době nemoci a tento jinaký pojistný nebo služební poměr neoznámí pojišťovně ve třech dnech po nastalém onemocnění, sníží se nemocenské tak, aby dohromady s podporou, plynoucí z tohoto jiného pojištění, nebo s vyplácenou mzdou nepřevýšilo hotové mzdy pojištěncovy;

c) těhotným a šestinedělkám jest poskytovati podporu (§ 95, II., č. 2 a 3) jen tenkráte, byly-li za posledních 12 měsícův před porodem aspoň 6 měsíců v zaměstnání povinně pojištěném.

§ 105.

(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti dále určeno, že:

a) denní nemocenské se zvyšuje v I. mzdové třídě až do 3,60 Kč, v ostatních mzdových třídách pak až do 90% nižší hranice denní mzdy mzdové třídy;

b) nemocenské může býti zvýšeno o 10%, trvá-li nemoc déle 13 týdnů, o 20% svého základu, trvá-li nemoc déle 26 týdnů, a o 30%, trvá-li nemoc déle nežli 39 týdnů;

c) nemocenské může býti zvýšeno až o 10% pojištěncům ženatým (vdaným), až o 20% pojištěncům, pečujícím o čtyřčlennou rodinu, a o 30% pojištěncům, pečujícím o rodinu ještě větší; za člena rodiny jest v tomto případě pokládati jenom manželku (manžela) nebo družku (druha) a děti (§ 96) do dokonaného 17. roku;

d) nemocnému, který nemá nároku na nemocenské, protože má nárok na plnou mzdu nebo na bezplatné naturální opatření, se nemocenské poskytuje až do polovice zákonné sazby, žije-li ve společné domácnosti s příslušníky rodiny (§ 96);

e) pohřebné se zvyšuje až na 45 násobnou střední denní mzdu;

f) těhotným ženám a šestinedělkám z kruhu rodinných příslušníků, které nemají nároku na dávky podle § 95 II. č. 2, poskytuje se po dobu uvedenou v § 95 II. č. 2 a za podmínek tam uvedených podpora až do polovice nemocenského pojištěncova;

g) podpora na kojení poskytuje se až do 26 týdnů a to i rodinným příslušnicím, pokud nemají nároku podle 95 II. č. 3, ve výši ¹/₄ nemocenského, jehož pojištěnec požíval nebo na něž by měl nárok;

h) za účelem rekonvalescence poskytne pojišťovna ošetřování v ozdravovnách a ošetřovnách až do jednoho roku po skončení lékařské pomoci, jakož i léky a therapeutické pomůcky ke zmírnění následků nemoci;

i) pojišťovna poskytne pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení, jež budou potřebny po skončeném léčení, aby byla výdělečná schopnost opět obnovena nebo zachována;

j) pojištěncům, kteří aniž jsou nemocni, jsou podle ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z. pokud se týče zák. čl. XIX. z r. 907, o zamezení a potírání sdělných chorob zbaveni práce, aby nerozšířili nakažlivých nemocí, po dobu takto způsobené nezaměstnanosti doplňuje pojišťovna náhradu poskytovanou jim podle ustanovení těchto zákonův až do výše nemocenského.

(2) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti všem nemocenským pojišťovnám určitých správních obvodů, aby zavedly vyšší dávky, uvedené pod lit. h) až j) nebo některé z nich, jest však povinni uhraditi polovici nákladu tím vzniklého.

Oddíl druhý: O dávkách pojištění invalidního a starobního.

Všeobecné.

§ 106.

Ústřední sociální pojišťovna jest povinna poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní;

b) příplatky vychovávací k těmto důchodům;

c) důchod vdovský a vdovecký;

d) důchod sirotčí;

e) odbytné.

Doba čekací.

§ 107.

K nabytí nároků na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky pro nápad příslušné dávky stanovené;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě § 121, odst 2, uplynula dále doba čekací, to jest 200 příspěvkových týdnů (§ 108), z nichž musí spadati alespoň 26 týdnů do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky. Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za jeden týden povinného pojištění.

§ 108.

(1) Příspěvkovými týdny jsou týdny, za které bylo zaplaceno pojistné. Týdny následující po týdnu, v němž nastal případ pojistný, se nepovažují za příspěvkové, i když bylo za ně pojistné zaplaceno.

(2) Za příspěvkové týdny povinného pojištění počítají se dále týdny, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec v příslušné době k pojištění přihlášen, i když pojistné zaplaceno nebylo.

Důchod invalidní.

§ 109.

(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.

(2) Za invalidního se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní nemůže prací, přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetiny toho, co tělesné a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejné vydělává.

§ 110.

(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní.

(2) Požitek invalidního důchodu zaniká smrtí oprávněné osoby nebo takovým zlepšením jejího stavu zdravotního, že již nelze mluviti o invaliditě.

§ 111.

(1) Důchod invalidní skládá se z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka činí 500 leč.

(3) Částky zvyšovací vyměřují se jednou pětinou ze zaplaceného pojistného za příspěvkové týdny (§ 103).

Důchod starobní.

§ 112.

(1) Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 65. rok věku svého a není-li již v zaměstnání povinně pojištěném.

(2) Požitek důchodu starobního počíná dnem po splnění podmínek v odstavci 1. uvedených a končí úmrtím oprávněné osoby.

Příplatky na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu.

§ 113.

(1) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší 17 let, zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu desetinu důchodu.

(2) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narozeni dítěte, a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 17. roku nebo kdy dříve se provdalo nebo zemřelo.

(3) Osiřelé vnuky do 17 let, jež důchodce zcela nebo převážně vyživuje, považovati jest za děti ve smyslu tohoto paragrafu.