IX./4115 (překlad).
Interpelace
poslanců H. Jokla, K. Schustera a druhů
ministrovi národní obrany
o nezákonitém předepsání náhrady za ubytování vojska.
Klatovská okresní politická správa oznámila přípisem ze dne 8. ledna 1923, č. 104/192 obci Železná Ruda Ves že do Železné Rudy Vsi bude vysláno 50 důstojníků, 8 rotmistrů a 4 vojíni, aby se zúčastnili lyžařského kursu, který trvá měsíc..Obci bylo nařízeno podle §u 12, 13 a 42 zákona ze dne 11. června 1889, č. 93 ř. z. o ubytování vojska, zákona ze dne 25. června 1895, č. 100 ř. z. a zákona ze dne 7. dubna 1920, č. 248 Sb. z. a n., aby se postarala o ubytování a osvětlení. Toto oznámení došlo starostenskému úřadu v Železné Rudě Vsi dne 16. ledna 1923.
Vojsko přišlo již dne 14. ledna 1923 a ubytovalo se v hotelu ťProkopŤ v samé Železné Rudě Vsi. Vojenská intendance pražského zemského vojenského velitelství zaplatila za toto ubytování 3994.10 Kč. Zbytek 4594 K 90 h má zaplatiti obec Železná Ruda Ves. Při postupu, lak jsme jet svrchu vylíčili, není obec podle zákona povinna platiti této částky. Odmítá zaplatiti tuto částka 4594.90 Kč a podle § 20 zákona o ubytování vojska žádá, aby okresní politická správa vyšetřila, jak se věci zběhly a rozhodla, že obec železná Ruda Ves není podle zákona o ubytování vojka povinna dopláceti na tato břemena vojenského ubytováni.
V přípise okresní politické správy ze dne 8. ledna 1933, č. 104/192 se žádá toto ubytování vojska podle §§ 12, 13 a 42 zákona o ubytování vojska. § 12 zákona o vojenském ubytování ustanovuje pouze, že ťvojsko nemá za opatření bytu nikdy žádati přímo obec nebo držitele staví, nýbrž okresní politickou správu.Ť Toto zákonné ustanovení obsahuje závazek vojenského úřadu nikoliv vlak závazek obce.
§ 13 zákona o vojenském ubytování ustanovuje ovšem, že obce jsou povinny ve svém obvodu opatřiti byty, jež se od nich zákonitým způsobem požadují. Avšak vyzvání opatřiti podle zákona o ubytování vojska obydli pro 50 důstojníků, 8 rotmistrů a 4 vojíny na jeden měsíc, neučinila klatovská okresní politická správa zákonitým způsobem; neboť podle § 42 zákona o ubytování vojska jest okresní politická správa povinna oznámiti dopravu vojska nejméně 24 hodin před příchodem transportu starostovi dotčené obce. To se v tomto případě nestalo. Obec nebyla tedy podle § 13 zákona o ubytováni vojska vůbec povinna vyhověti vyzvání, aby opatřila byty; poněvadž se toto vyzvání nestalo včas a tedy se nestalo způsobem zákonitým. Tím, že nebylo obci včas oznámeno, aby opatřila byty, bylo obci Železná Ruda Ves odňato právo, náležející jí podle § 8 a § 9 zákona o vojenském ubytování, aby pro poskytnutí naturálních bytů si vyvolila domy, které se hodí za naturální byty pro vojsko. Poskytnutí naturálního bytu vázne však na držení domu, zatěžuje tedy majetníka domu a nikoliv obec.
Podle § 42 zákona o ubytování vojska jest vojsko povinno přijmouti obydlí, která mu obec určí a která vyhovují zákonu o ubytováni vojska. Také o toto právo byla obec připravena tím, že vojsko přišlo do Železné Rudy Vsi již dne 14. ledna 1923, tedy o dva dny dříve, než došlo starostenského úřadu vyzvání klatovské okresní politické správy, aby opatřil byty, a samo, tedy bez účasti obce, si vybralo byty v hotelu ťProkopŤ v Železné Rudě Vsi. V § 42 zákona o vod jenském ubytování se dokonce zakazuje vojenským velitelstvím, aby požadovala více, než je uvedeno v cestovní listině. Vyzvání v cestovní listině mohlo se však týkati jen toho, že obec jest povinna postarati se o byty, nikoli však, že vojsko, které má býti ubytováno, může si samo vyvoliti byty v hotelu ťProkopŤ. Okresní politická správa ve svém vyzvání, které do obce včas nedošlo, aby byly opatřeny byty, sama uváděla §§ 13 a 42 zákona o vojenském ubytování. Tyto oba paragrafy zákona o vojenském ubytování však obsahují ustanovení, že obec jest povinna vyhověti vyzváni, aby byly opatřeny byty, jen stalo-li se způsobem zákonitým a že vojsko jest povinno přijmouti byty, které mu obec nabídne, nikoliv však, že si tyto byty může samo vyvoliti.
Zákonných ustanovení platících pro každé, jmenovitě však pro přechodné ubytování vojska, jež obec zachovávajíc, jest povinna postarati se na ubytování vojska, v tomto případě není. Obec neposkytla vojenských bytů, nemůže jí tedy také býti uložen závazek, aby zaplatila ať zcela nebo z části byty, které si vojsko samo vyvolilo a do nich se nastěhovalo. Vyrozumění vojenské intendance zemského vojenského velitelství v Praze jest pouhým projevem mínění, rozhodnutím, které žádné obce k ničemu nezavazuje. Závazné rozhodnutí k zaplacení útrat vzniklých za ubytování vojska, může vynésti jen okresní politická správa v řádném řízeni, ponechávajíc možnost rozhodnut) v instančním pořadí.
Tážeme se tedy pana ministra:
Jest ochoten poučiti pražskou intendanci, že obec Železná Ruda Ves podle §§ 13 a 42 o ubytování vojska a na základě vylíčen%ho stavu věci není povinna ani zcela ani z části hraditi útraty vzniklé přechodným ubytováním vojenského lyžařského oddělení v Železné Rudě Vsi?
V Praze dne 19. dubna 1923.
Jokl, Schuster,
Hoffmann, Heeger, dr. Holitscher, dr. Czech, R. Fischer, Beutel, Häusler, Schäfer, Pohl, Blatny, Uhl, Taub, Hackenberg, Dietl, Hausmann; Leibl; Deutsch, dr. Haas, Wittich, Kirpal.
X./4115. (překlad).
Interpelace
poslance dra G. Hanreicha a druhů
ministrovi národní obrany
o nelidské krutosti při poskytování dovolených onemocnělým vojínům, nezpůsobilým ke službě.
V časopise ťMoravské NovinyŤ ze dne 23. března t. r. byla uveřejněna tato zpráva: ťNechtěl z vojny. V Salinově na Slovensku se zastřelil pěšák čs. horského praporu č. 10 Fričl. Byl nemocen a proto měl býti od vojska propuštěn. Než by šel však domů, raději se zastřelilŤ
Pátral jsem v této věci a musil jsem zjistiti, že šlo o nelidské nakládání s onemocnělým německým nováčkem Fritscherem, pocházejícím z Derflíku, v okrese jevíčském, který se zastřelit nikoliv, poněvadž ťjako nemocný měl býti propuštěn na trvalou dovolenou,Ť jak se oznamuje ve zmíněné časopisecké zprávě, jež do nebe vychvaluje čsl. militarismus, nýbrž poněvadž chtěl učiniti rychlý konec trýzni, konati vojenskou službu jako nemocný a nezpůsobilý.
Dopisy zaslané jeho příbuzným podávají o tom plné a jasné vysvětlení. Byl neustále churavý a do své smrti nikdy nechodil na cvičení anebo jen velmi zřídka. Když vyšel na cvičiště vždy se jeho stav zhoršil. V dopisech se zmínil také několikráte o výrocích svých poddůstojníků, z nichž lze usuzovati na velmi špatné nakládání s tímto nemocným člověkem. Tak skoro každodenně slyšel od svých poddůstojníků: ťMáme vás již dost, jak vás vidíme.Ť
Fritscher psal několikráte o své dovolené, již měl v brzku dostati, než vždy z toho zase sešlo, stále byla odsunována. Konečně měl býti superarbitrován a poté propuštěn. Také to bylo opět odsunuto, až konečně ubožák ze zoufalství nad tímto nelidským odsunováním dovolené zřejmě nemocného a ke službě nezpůsobilého člověka, sáhl po pušce a učinil rychlý konec svému trápení.
Působí to jako trpký výsměch, porovná-li se toto vylíčení s propagandou tisku, stojícího pod vlivem ministerstva národní obrany..
V mocnářství Rakousko-Uherském byla každá sebevražda vojína dostatečným důvodem, aby se ministerstvo války veřejně ospravedlnilo pro takovou událost. Podepsaní doufají, že v demokratické Československé republice ministerstvo národní obrany neopomine neprodleně podati náležité vysvětleni znepokojené veřejnosti a podepsaní se táží:
1. Ví pan ministr o svrchu zmíněné události?
2. Co učinil pan ministr národní obrany, aby zakročil proti těm, kdož zavinili překaženi dovolené?
3. Jest postaráno,aby se takovéto události příště již neopakovaly?
4. Jaká opatření byla učiněna na podporu nejbližších příbuzných nováčka Fritschera?
V Praze dne 19. dubna 1923.
Dr. Hanreich,
Zierhut, Pittiner, dr. E. Feyerfeil, Böhr, Kostka, dr. Kafka, Schälzky, Röttel, Windirsch, Kraus, Scharnagl, Budig, dr. Spina, Heller, Böllmann, Simm, Patzel, Wenzel, inž. Jung, dr. Lodgman, Knirsch.
XI./4115 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra,
že český zemský výbor nezákonitě provádí jazykový zákon.
Podle oběžníku ze dne 10. dubna 1923, č. 37.062/23/X se usnesl pražský zemský správní výbor ve schůzi dne 4. dubna 1923 upozorniti všechny okresní správní komise v dechách a městské rady hlavního města Prahy a města Liberce na úřední výsledky soupisu lidu ze dne 15. února 1921, uveřejněné ve Zprávách státního statistického úřadu Československé republiky, a současně jim přikázati, aby se těmito úředně oznámenými výsledky řídily ve všech jazykových věcech, zvláště aby při dopisování se samosprávnými a jinými veřejnými úřady (sbory) v oněch soudních okresích, v nichž podle posledního soupisu Lidu nebydlí ani 20% státních občanů jazykové menšiny, tedy v dechách německé menšiny, užívaly státního jazyka. Dále se usnesl zemský správní výbor uložiti okresním správním komisím, aby tuto povinnost uložily také všem obcím v okrese.
Tento oběžník zemského správního výboru jest neslýchaným přehmatem. Především není zemský správní výbor naprosto příslušný vydávati nařízení jazykového práva. Podle prováděcí doložky jazykového zákona jsou jeho provedením pověřeni všichni ministři, tedy nikoliv samosprávné dohlédací úřady. Podle § 7 jazykového zákona o sporech o užití jazyka při státních soudech, úřadech a veřejných sborech rozhodují příslušné statní dohlédací orgány jako věci státní správy, odděleně od věci, ve které vzešly, tedy nikoliv samosprávné dohlédací úřady. V jazykovém zákoně není meritorního ustanovení, jakého zákona mají užívati samosprávné úřady a sbory, nýbrž zákon ponechává úpravu tohoto užívání jazyka moci nařizovací. Dlužno tedy míti za to, že si zemský správní výbor osvojuje příslušnost, která mu nenáleží, rozkazuje-li okresům a obcím, aby se řídily úředně oznámenými výsledky soupisu lidu ze dne 15. února 1921, zvláště při dopisování se státními, samosprávnými a jinými veřejnými úřady (sbory) v oněch soudních okresích, v nichž podle posledního soupisu lidu nebydlí ani 20% státních občanů jazykové menšiny, tedy v Čechách menšiny německé. Tím chce zemský správní výbor, nemaje pro to ani zdání práva, nutiti německé samosprávné sbory, aby své přípisy státním a samosprávným úřadům oněch okresů, v nichž bydlí méně než 20% státních občanů německého jazyka, psaly českým jazykem.
Podepsaní se táží pana ministra, co zamýšlí učiniti, aby napravil tento přehmat českého zemského výboru?
V Praze dne 24. dubna 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Keibl, dr. Radda, Windirsch, Simm, Patzel, inž. Jung, Wenzel, dr. Schollich, Matzner, dr. Medinger, Mark, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lehnert, Bobek, J. Mayer, Böhr, dr. Spina, Kraus, Knirsch.
XII./4115 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
a rozpuštěni lidumilného úřednického spolku pro státní úředníky, profesory a učitele, potřebující lázeňského ošetření v Marianských Lázních.
Zemská politická správa rozpustila lidumilný spolek pro státní úředníky, profesory a učitele, potřebující lázeňského ošetření, v Marianských Lázních, poněvadž, jak se praví ve výnosu, výkonný výbor pronajal byty ve vlastních lázeňských domech a za celoroční nájemné členům spolku, kteří nepotřebovali lázeňského ošetření, ba dokonce i nečlenům. Tím spolek hrubým způsobem zneužil spolkového jmění k nedovoleným účelům, překročil předpisy, vytčené mu stanovami a porušil veřejný řád. Zároveň byla spolku zakázána další činnost.
Proti tomuto opatření zemské politické správy věc se měla takto: Jmenovaný spolek podle § 2 svých stanov má za úkol prostřednictvím svého výkonného výboru opatřovati v léčebných a lázeňských místech v Karlových Varech, Františkových Lázních, Marianských Lázních a Teplicích-Šanově státním úředníkům, profesorům a učitelům, jakož i jejich příslušníkům, pokud tvoří jednu rodinu, potřebujícím ošetření, obydlí, lékařské ošetření za snížené ceny, osvobození od lázeňské taxy nebo snížení její, lázně a léky, jichž by snad potřebovali.
Tento úkol stanovami vytčený správa spolku vždy až do dnešního dne svědomitě a obětavě plnila. Avšak pro drahotu byla správa spolku nucena právě, aby mohla udržeti svou činnost, stanovami určenou, zvýšiti své příjmy a činila to tím, že část místností svého lázeňského domu v Marianských Lázních pronajala úředníkům jako celoroční byty. Tím nabyl spolek peněz, které mu umožnily plniti lidumilné úkoly ve větším rozsahu než by to bylo bývalo jinak možno. Jest tedy zcela nesprávné spatřovati v tomto činu omezení činností, vytčené stanovami. Naopak tato činnost byla zajištěna opatřením nezbytně potřebných peněz pro udržování lázeňských domů.
Co nejrozhodněji dlužno tedy odmítnouti obvinění vznesené ve výnose zemské politické správy, že spolek tím porušil veřejný řád a spolkového jmění hrubým způsobem zneužil k nedovoleným účelům.
Ve spolkových stanovách se sice praví, že svoji pomoc jest povinen poskytovati jen úředníkům potřebujícím lázeňského ošetření. V žádném bodě stanov se však spolku nezakazuje vedle této humánní činnosti činiti ve správě svých domů opatření potřebná k zachování finanční rovnováhy, v tomto případě pronajmouti část místností. V § 25 stanov se praví výslovně, že Nespolkové jmění se skládá z lázeňských domů, příspěvků placených členy, darů, odkazů a jiných příjmů.Ť Mezi jiné příjmy jest počítati právě také výtěžek, jehož se dosáhne ze zmíněných pronájmů.
Byla-li však zemská politická správa vskutku toho mínění, že těmito pronájmy buly skutečné překročeny spolkové stanovy, bylo by bývalo zajisté správné, poněvadž spolek dosud tak záslužné působil, prostě mu rozkázati, aby pronájem odvolal, místo aby se ihned proti němu postupovalo rozpuštěním velmi příkrým způsobem. Zdá se takřka jakoby to bylo nařízeno jen proto, aby bylo lze jiným způsobem naložiti jměním spolku, zvláště jeho lázeňskými domy, což bar ovšem podle mínění podepsaných bylo skutečným porušením veřejného řádu.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
Jest pan ministr ochoten naříditi prostřednictvím zemské politické správy, že zmíněný lidumilný spolek, dokud nebude vyřízeno odvolání, které podal, může nadále pokračovati ve své činnosti, vytčené stanovami?
V Praze dne 26. dubna 1923.
Inž. Kallina;
dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Lehnert, dr. Radda; dr. Schollich, Schälzky, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Wenzel, J. Mayer, Knirsch, Bobek; Böhr, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Keibl; dr. Medinger, Patzel, inž. Jung, Mark.
XIII./4115 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů
ministrům vnitra a železnic
o odepření zlevněné jízdy hnaneckému úředníkovi.
V obvodu branecké stanice mikulovské jest trestnice na Mušlberku, která velmi často užívá braneckého úřadu.
Dne 2. března 1923 měl strážník Jakub Grojer od městské bezpečnostní stráže dopraviti jakousi Marii Haschkovnu z městské trestnice ke hnaneckému úřadu ve Znojmě, aby ji dále dopravil do donucovací pracovny v Kostomlatech.
Když u pokladny mikulovského železničního staničního úřadu žádal na základě potvrzení městského úřadu slevu jízdy pro hnankyni a pro sebe, byla mu odepřena s odůvodněním, že potvrzení musí býti napsáno jazykem státním. Na strážníkovu stížnost přednosta železniční stanice potvrdil toto stanovisko úředníka u pokladny. Strážník musil tedy za 2 osoby zaplatiti plnou jízdu.
Příznačné však jest, že u pokladny znojemského železničního staničního úřadu strážník na základě téhož potvrzeni slevu jízdy pro zpáteční cestu dostal.
Podepsaní se táží pánů ministrů:
1. Jste ochotni poučiti mikulovský železniční staniční úřad, že obecní úřad skoro čistě německého území také sako hnanecký úřad není povinen psáti potvrzení jazykem státním a že tedy odmítnutí slevy jízdného bylo neoprávněné?
2. Jste dále ochotni postarati se, aby městu Mikulovu bylo vráceno jízdné, o něž zaplatilo více?
3. Jste konečně ochotni postarati se, aby obcím nebylo ztěžováno svévolnými činy podřízených státních činitelů plnění oboru působnosti na ně přeneseného?
V Praze dne 24. dubna 1923.
Dr. Radda,
dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. W. Feierfeil, Böhr, Bobek, Schälzky, dr. Medinger, dr. Keibl, dr. Brunar, Matzner, Patzel, J. Mayer, Simm, Schubert, inž. Jung, dr. Hanreich, Wenzel, Knirsch.
XIV./4115 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
o neslýchaných přehmatech četnické stanice v Chodově.
Dne 17. března t. r. se konala v Chodově veřejná schůze německé národní strany, na které poslanec dr. Volfram Lehnert mluvil ťO postavení Němců v sudetských zemích a jeho budoucnostiŤ. Na konci schůze přečetl řídící učitel Ondřej Strom z Doglasgrünu resoluci, mající stejné znění jako resoluce na mnoha stech schůzích německé národní strany v posledních týdnech. Tato resoluce byla všude bez překážky přečtena a skorem ve všech německých novinách otištěna.
Dne 22. března o 3. hodině odpoledne se dostavila do školní budovy v Doglasgrünu četnická hlídka, skládající se z velitele četnické stanice Lipperta a četníka Koppera s nasazenými bodly a vyzvala řídícího učitele Ondřeje Stromu, aby ihned přerušil vyučování a šel s námi do Chodava k výslechu. Ačkoliv řídící učitel poukázal na to, že přece podle své povinnosti musí dokončiti vyučovací hodinu, byl nucen vyučování přerušiti a uposlechnouti vyzvání. V tomto případě četnictvo zřejmě porušilo své povinností; jelikož když se věci měly tak, jak jsme vylíčili, zatčení bez předchozího obeslání jest nepřípustné. V úřední místnosti četnictva v Chodově byli pak řídící učitel Strom a Kriegelstein mladší, předseda schůze, jež se konala dne 17. března, vyslechnuti o tom, co se na schůzi stalo. Četník Kopper za výslechu prohlásil, že řídící učitel Strom může kromě propuštění ze školní služby očekávati vězení 8měsíční a mistr tesařský Kriegelstein kromě odnětí koncese ještě 4měsíční vězení. Poslednímu bylo mimo to oznámeno, že nikdy nedostane zbrojního lístku. Tento postup vyslýchajícího četníka jest rozhodně podle mínění podepsaných křiklavým porušením služebních povinností a proto si podepsaní dovolují tázati se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tyto události ihned přísně vyšetřiti?
2. Jest ochoten se vší přísností zakročiti proti vinníkům a učiniti opatření, aby příště podobné přehmaty byly zamezeny?
3. Jest pan ministr ochoten učiniti vše, aby příště vážnost občanů, kteří se po desítky let účastní veřejného života a nabyli vážnosti všech spoluobčanů a kteří se jako učitelé těší nejlepší pověstí, nebyla poškozována u žáků a učitelů přehmaty podřízených činitelů?
V Praze dne 10. dubna 1923.
Inž. Kallina,
dr. Petersilka, dr. Schollich, Bobek, dr. Radda, Mark, Böhr, J. Mayer, Knirsch, Schälzky, Kraus, Matzner, inž. Jung, dr. E. Feyrfeil, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Lehnert, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Patzel, Simm.
XV./4115 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druh ministrovi financi
o nešvarech při vybírání obecních a školních přirážek berními úřady.
Až do roku 1920 obecní úřady vybíraly obecní a školní přirážky samy a finanční hospodaření obcí šlo v pořádku; jen zřídka se stávalo, že strany neplatily včas svých přirážek a účty obcí mohly býti hladce uzavřeny.
Obce na základě daňových předpisů se mohly spoléhati nejen na určité číslice, nýbrž také s jistou bezpečností na důchod z přirážek a rozpočtené výdaje v rozpočtu byly hrazeny vybíranými přirážkami; také platební lhůty mohly býti dodržovány a obce ušetřeny placení úroků z prodlení atp., právě poněvadž se obecní úřady snažily, aby přirážky byly plně a včas zaplaceny.
Dnes však pro mnoha nezaplacených přirážek jsou obce a také okresy sotva s to aby vyplatily platy a mzdy úředníkům a zaměstnancům, nemluvě již o tom, aby dodržovaly platební lhůty zúročení a umořováni dluhů.
Tím, že nedostávají přirážek, zapadají obce stále hlouběji do dluhů, musejí si vypůjčovati na zaplacení naléhavých vydání, na to není v rozpočtu pamatováno žádnou úhradou, ke konci roku pak zbývá značný schodek pokladní, tím velice stoupá procento přirážek pro příští rok, a pochybuje se již nyní a to právem, zda se zřetelem na všeobecný stav bude lze v budoucnosti platiti tak velmi vysoké obecní dávky.
Podle toho všeho vede toto nešťastné hospodářství k neodvratnému úpadku a jest nejvýš na čase, aby nastala změna.
Příčiny tohoto špatného stavu jsou tyto:
Zrušením berních úřadů v mnoha okresích byla podporována vlažnost poplatníků přes úlevy vyplývající z poštovních složenek, a obcím byla úplně odňata evidence dluhujících. Na nedoplatky nebylo možno dohlížeti, poněvadž se nevede výkaz o nedoplatcích daní a zaplacení jejich nabylo lze dosáhnouti.
Předpisy daní, jež jsou základem přirážek, nepostupují, není-li pak předpisu přímých dani, nemohou berní úřady prováděti exekuci proti dluhujícím. Proti předpisům daní, jestliže se vůbec nějaké vydávají, ve většině případů se podávají odvolání, v jejichž vyřízení v dohledné době nelze doufati. Mnoho poplatníků žádá, i když často zcela neoprávněně, o poshovění v splácení svých daní a přirážek. Žádá se o odpis daní pro neúrodu, špatné obchody, zastavení provozu atd. a placení daní a přirážek se odmítá s dovoláním se těchto žádostí.
Mimo to jest mnoho poplatníků silně postiženo dávkou z majetku, platí pro přísné předpisy tyto dávky v mínění, že obec, kde bydlí, je hned nezničí pro nezaplacení přirážek.
Stává se však také, že v mnoha obcích jsou daně a přirážky zaplaceny včas a úplně, obcím se však poukazuje přece málo přirážek a vykazují se velké nedoplatky i let 1920/1921 a 1922.
Při tom, jak se rozdělují přirážky na okresu a obce jest mnoho vad, již proto, že se některým obcím poukazují přídavky, na něž nemají vůbec žádného práva.
Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:
Jest pan ministr financí ochoten odstraniti výše uvedené nešvary a působiti, aby v tomto směru nastaly brzy spořádané poměry nebo aby jako dříve, bylo na obce znovu přeneseno vybírání obecních a školních přirážek?
V Praze dne 27. dubna 1923.
Dr. Kafka, Kostka,
Böhr, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Lehnert, Matzner, Kraus, dr. Spina, Bobek, Patzel, dr. Schollich, Wenzel, inž. Jung, dr. Petersilka, Budig, Schälzky, dr. W. Feierfeil, dr. Radda, Inž. Kallina, dr. Lodgman.
XV./4115 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra.
že ministerský rada Ščava se činně účastnil jednostranné šovinistické schůze ve Fulneku.
V Novém Jičíně jest v čele okresní politické správy okresní hejtman, ministerský rada B. Ščava, již několikráte v interpelacích uvedený. Ačkoliv také podle posledního soupisu lidu okres jest z polovice německá, nevede si ministerský rada Ščava jako správce okresní politické správy s potřebnou nestranností, kterou by se měl vyznamenávati vedoucí úředník na tak důležitém místě. Jak málo tento pán dbá německého obyvatelstva svého okresu, dokázal již v nesčetných případech. Z poslední doby vyjímáme jen tento případ podle zprávy Čs. Deníku č. 66 ze dne 20. března 1923.
Dne 18. března t. r. zasedala ve Fulneku všeobecná okresní konference, jednající o českých otázkách a požadavcích, jichž cílem bylo úplné počeštění Kravařska. Na tuto schůzi zástupce vyslaly odbory Národní jednoty, opavský školský spolek, obecní zastupitelstva, školy, spolky atd. moravské a slezské. Čs. Deník píše výslovně, že na této schůzi byl ministerský rada B. Ščava z Nového Jičína za zemskou politickou správa.
Mezi jinými mluvil na této schůzi správce školy Pochmon o ťněmeckém záštíŤ, tajemník A. Kubis o ťdobře promyšleném způsobu a určitém plánu českého postupu na východní MoravěŤ, o ťpromyšlené pozemkové reformě a kolonisaci a o úspěšném čištění kraje Palackého a Komenského na Moravě a v sousedním SlezskuŤ. K tomu všemu podával ministerský rada Ščava vysvětlení, načež byla jednohlasné ťs demonstrativním potleskemŤ přijata resoluce, přečtená učitelem J. Sustkem. Tato resoluce mezi jiným obsahovala tyto požadavky: zříditi český školní palác ve Fulneku, poříditi soupis všech ťčeskýchŤ dětí v tamějších německých školách a převésti jeho české, která se nově má zříditi, rdousiti německé školství ve Fulneku a sousedních místech, zavésti české bohoslužby ve Fulneku, zakázati německé odznaky a prapory, zostřiti censuru německých novin, přeložiti českých úředníků k státním úřadům, poskytnouti zvláštní přídavky českým menšinovým bojovníkům podle usnesení loňského všeobecného zemského sjezdu, donutiti k českému dopisování německých obcí s českou menšinou pod 20%, usaditi legionáře a p. na velkostatcích ve Fulneku, Kunvaldu a Suchdole, dozor státních úřadů nad mzdami českých dělníků, aby nebyli vykořisťováni, prodloužiti zákon na ochranu nájemníků ve prospěch českých dělníků atd., tedy samé požadavky obracející se jednostranně proti německému obyvatelstvu.
K takovým jednostranně šovinistickým poradám nepatří podle našeho mínění vedoucí úředník, nehni jinak část obyvatelstva, proti které chová záští, právem ztrácí v něho důvěru, zvláště slibuje-li projeveným požadavkům svoji dalekosáhlou podporu.
Za starého Rakouska bylo úplně nemožno, aby německý úředník tak postupoval. Nehledě k tomu, že němečtí úředníci sami správně cítili, co se náleží, byl by celý český národ povstal proti takovému postupu a vláda byla by onoho úředníka bez milosti zbavila úřadu.
Podepsaní táži se tedy pana ministra vnitra:
1. Víte o jednostranném, ve prospěch Čechů šovinistickém postupu okresního hejtmana, ministerského rady B. Ščavy?
2. Nemíníte také, že tak jednostranně orientovaný úředník nepatří na tak důležité místo, vyžadující největšího taktu, a že na to místo má býti dosazen úředník, jenž má potřebnou míru nestrannosti pro oba národy?
3. Chcete ještě dále přihlížeti, jak německé obyvatelstvo.lest drážděno takovým jednostranným, šovinistickým postupem vládního úředníka?
V Praze dne 20. dubna 1923.
Dr. Schollich,
dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Radda, Böhr, Bobek, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Lehnert, Kraus. Matzner, inž. Jung, Mark, Schälzky, Knirsch, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Patzel, J. Mayer, Wenzel, Simm.
XVII./4115.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, Emila Špatného Ferd. Práška a společníků ministrovi zemědělství
o oběžnících zemské politické správy v Praze, kterými se omezuje vstup do lesů v republice Československé.
Stalo se, co nikdo nečekal. Místo, aby Státní pozemkový úřad za souhlasu jistě všech československých stran zabral a vyvlastnil všecky lesy ve prospěch státu a tím zamezil jejich vandalské pustošeni nynějšími držiteli, vyšel výnos zemské politické správy, který je přímo výsměchem moderní době.
Odvolávajíc se na zastaralý zákon zemský čís. 417 ze dne 3. prosince 1852 § 60, rozeslala zemská správa politická v Praze v minulých dnech okresním politickým správám zvláštní oběžníky, podle kterých má býti trestán každý, kdo bez dovolení majitele lesa nebo jeho zástupce v lese by sbíral klest, spadlé suché dříví, jahody, borůvky, houby atd.
Tento krok zemské správy politické je prostě neslýchaný a zdá se inspirován velkostatkářskými kruhy, které z nenávistí k našemu národu chtějí nejširší vrstvy lidové poštvati proti úřadům. Vždyť i před válkou v ohromné většině lesů nikdo nezamezoval obecenstvu vstup a také ne sbírání jahod, hub, léčivých rostlin a jiných lesních plodů. Jedině proslulý byl nebožtík Ferdinand Este pronásledováním každého, kdo se odvážil do jeho lesů vkročiti. Tedy až do roku 1923 z 99% sami držitelé lesů se na tento zákon z r. 1852 neodvolávali a nepoužívali ho, a nyní najednou najde se úředník republikánský, který z neznámých důvodů vyhrabe tento zastaralý a nemožný zákon a přikáže okresním politickým správám, aby trestaly každého, kdo se odváží bez svolení majitele do lesa vkročiti.
Poslanecký náš klub jest pevně přesvědčen, pane ministře zemědělství, že Vy, jako demokratický muž, nikdy byste takovému skutku nedal sankci. Proto s plnou důvěrou obracíme se na Vás, tázajíce se:
1. Jste ochoten ihned rozkázati zemské správě politické, aby tento famosní výnos odvolala?
2. Nepřipustíte, aby obyvatelstvu naši republiky byl do lesů přístup zamezen, anebo aby byli nuceni vykupovati si přístup volnými nebo placenými vstupenkami?
3. Můžete páni, pane ministře Zemědělství, ještě v měsíci květnu 1923 sděliti, jak daleko ukročilo přejímání lesů, v republice československé zabraných Státním pozemkovým úřadem na základě záborových zákonů?
4. Vydáte našemu klubu uspokojující prohlášení, že budou zabrány na základě záborových zákonů nejen pohraniční lesy v republice Československé, ale také všechny lesy ve vnitrozemí?
Protože věc spěchá, doba je pokročilá a přístup do lesů, jak se nám sděluje z různých strm, Začíná se ztěžovati, prosíme Vás, pane ministře, jménem poslaneckého klubu, abyste nejen ještě v měsíci květnu nám na tuto interpelaci odpověděl, ale abyste také ihned u zemské politické správy zakročil, by bezodkladně byl stornován výnos, odvolávající se na zákon z roku 1852.
V Praze dne 3. května 1923.
Zeminová, Špatný, Prášek, Trnobranský, Slavíček, dr. Uhlíř, dr. Patejdl, David, Laube, Buříval, Pelikán, Sajdl, H. Bergmann, Hrušovský, Langr, Netolický, Hummelhans, Pechmanová, Sladký, Brožík, Aster.
XVIII./4115.
Interpelace
poslanců Kornela Stodoly, dra V. Šrobára; inž. dra J. Botto a spol.
vládě
v záležitosti exportního tarifu pro dopravu přes Bratislavu.
Pro vysoké železniční dopravní sazby nemůže průmysl náš použíti cesty přes Bratislava, takže ztrácí veškeré dodávky do zemí balkánských; tak naše vysoké železniční sazby do Bratislavy výhradně zavinily, že naše železárny neobdržely dodávku 5700 tun železničních kolejnic do Bulharska v únoru 1923; rovněž nemůže se průmysl náš pro výši dopravného nadíti, že mu bude co zadáno v soutěži na další velké dodávky železa, jež vypsala bulharská vláda.
Nutno poukázati, že dopravní sazby novém labsko-vltavského překladištního tarifu do překladiště Mělníka obsahují veskrze 30 slevu, kdežto dunajský překladištní tarif přes Bratislavu a Komárno obsahuje slevu pouze 10-15%.
Jest známo, že sousední státy vyhražují vývoz domácím plavebním společnostem, kdežto velká část československého průmyslu přímo předpisuje vývoz zboží po Dunaji vídeňské paroplavební společnosti, aniž by od našeho plavebního podniku vyžádaly si sazby a dopravní podmínky.
Poměry tyto jsou neudržitelné a proto táží se podepsaní:
1. Ví vláda o těchto poměrech?
2. Hodlá vláda učiniti opatření, aby zlevněno bylo dopravné do Bratislavy stejně jako do Mělníka a do Holešovic?
3. Hodlá vláda zaříditi, aby vývozní povolení vázáno bylo podmínkou, že použito bude dopravy domácího plavebního podniku?
4. Hodlá vláda působiti, aby značné investice v přístavě v Bratislavě investované se racionelně fruktifikovaly?
V Praze dne 5. května 1923.
Stodola, dr. Šrobár, dr. Botto,
Vahala, Štolba, Bradáč, Černý Jan, Rychtera, dr. Klimo. Janček, Vraný, Beran, Staněk, Nejezchleb-Marcha, Dubický, Vacula, Sopko, Vanovič, dr. Blaho, Branecký, dr. Medvecký, Karlovský, Oríšek.