Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4115.

Interpelace:

I. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o obecních volbách v Režích, v okrese jesenickém,

II. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra o protizákonném zasáhnutí místodržitelského rady Houdka jako přednosty kaplické okresní politické správy do samostatného oboru působnosti obcí,

III. posl. dra Raddy a druhů min. věcí zahraničních o strašlivých poměrech u pasového oddělení jugoslavského generálního konsulátu v Praze,

IV. posl. Beutela, Kirpalové, Čermaka a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o zrušeni 7 tříd dívčích obecních škol v Ústí nad Labem a o nezákonném postupu předsedy ústeckého okresního školního výboru,

V. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra o zrušení 7 tříd dívčích obecních škol v Ústí nad Labem a o nezákonném postupu předsedy ústeckého okresního školního výboru,

VI. posl. Krause a druhů min. obchodu a ministru vnitra o nezákonném postupu při volbách do společenstevního výboru a rozhodčího soudu společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech,

VII. posl. Heegera, Jokla a druhů min. vnitra a svévolném rozpuštění schůze,

VIII. posl. Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných poměrech u poštovních úřadů v Podmoklech,

IX. posl. Jokla, Schustera a druhů min. národní obrany o nezákonitém předepsání náhrady za ubytování vojska,

X. posl. dra Hanreicha a druhů min, národní obrany o nelidské krutosti při poskytování dovolených onemocnělým vojínům onemocnělým k službě,

XI. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že český zemský výbor nezákonitě provádí jazykový zákon,

XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o rozpuštění lidumilného úřednického spolku pro státní úředníky, profesory a učitele, potřebující lázeňského ošetření v Marianských Lázních,

XIII. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra a železnic o odepřeni zlevněné jízdy hnaneckému úředníkovi,

XIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchaných přehmatech četnické stanice v Chodově,

XV. posl. dra Kafky, Kostky a druhů min. financí o nešvarech při vybírání obecních a školních přirážek berními úřady,

XVI. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že ministerský rada Ščava se činně účastnil jednostranné šovinistické schůze ve Fulneku,

XVII. posl. Zeminové, Špatného, Prášky a spol. ministru zemědělství o oběžnících zemské politické správy v Praze, kterými se omezuje vstup do lesů v republice československé,

XVIII. posl. Kornela Stodoly, dra Šrobára, dra inž. Botto a spol. vládě v záležitosti exportního tarifu pro doprava přes Bratislavu,

XIX. posl. dra Schollicha a druhů vládě o poměrech v opavské továrně na uzenářské zboží ťPrahaŤ.

XX. posl. Kraase a druhů min. financí o ocenění cenných papírů pro dávku z majetku.

I./4115 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra

o obecních volbách v Režích, v okrese jesenickém.

V obci Režích, zastupitelském okrese jesenickém, která podle posledního soupisu má německou většinu, byla hned po převratu násilně dosazena správní komise s českou většinou a s českým předsedou. Na opětovné pobídky německé většiny obyvatelstva v obci, okresní správní komise a německých poslanců bylo již dvakráte nařízeno provedení obecních voleb, vždy však znovu odloženo.

Předseda správní komise společně s českými úředníky podbořanské okresní politické správy usiluje protahovati volby tak dlouho, až bude provedeno spojení české obce, s obcí Režemi vůbec nesouvislé, navržené Čechy a až tím bude zajištěna česká většina.

Opětovné návrhy okresní správní komise dohlédacím úřadům, aby předseda byl zproštěn úřadu, dosud nebyly vyřízeny. Odkládání obecních voleb v Režích není v rozporu s § 10 řádu volení do obcí ve znění zákona ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n., podle něhož nové volby mají býti rozepsány nejdéle do 2 měsíců. Podle § 3 zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 406 Sb. z. a n. jest ministr vnitra zmocněn, jde-li o spojeni obcí a toto spojení podle výsledku šetření se jeví nutno a účelno, před provedením spojení rozpustiti obecní zastupitelstvo a jmenovati správní komisi pro celý obvod, jenž má býti spojen v jednu obec. Za týchž podmínek může ministr vnitra jmenovati správní komisi pro sny části obce, které mají býti odděleny. Komise převezmou ihned správu svých obvodů a učiní přípravy k provedení obecních voleb v každé nové obci, utvořené spojením nebo rozdělením. V takových případech dlužno volby vypsati nejdéle do 6 měsíců a v obcích s více než 10.000 obyvateli nejdéle do jednoho roku. Při obci Režích však byla tato šestiměsíční lhůta již podstatně překročena, takže obecní správní komise trvá zřejmě protizákonně.

Podepsaní se táží pana ministra:

Je-li ochoten nyní bez prodlení dáti provésti volby v této obci, k nimž již dávno mělo dojiti?

V Praze dne 24. dubna 1923.

Dr. Lodgman,

inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, Knirsch, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, dr. Schollich, dr. Spina, Schubert, Simm, inž. Jung, Bobek, Matzner, dr. Radda, J. Mayer, Patzel, Scharnagl, Böhr.

II./4115 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů ministrovi vnitra

o protizákonném zasáhnutí místodržitelského rady Houdka sako přednosty kaplické okresní politické správy do samostatného oboru působnosti obcí.

Výbor pro pozemkovou reformu Svazu německých samosprávných sborů, v němž jsou zastoupeny všechny německé strany, chtěje podporovati provedení pozemkové reformy, zaslal obecním úřadům oběžník s dotazníky, aby z nich nabyl přehledu, zda a v jakém rozsahu obce, náležející ke svazu, zamýšlejí se ucházeti o přiděl zabrané půdy.

Kaplická okresní politická správa výnosem ze dne 21. března 1923, č. B 121 vyzvala obecní starosty v politickém okrese kaplickém, aby dotazníků nevyplňovali a pokusila se toto vyzváni odůvodniti tím, že není známo stanovisko pozemkového úřadu k této akci.

Nehledě k tomu, že okresní politická správa se mohla a měla sama napřed zeptati pozemkového úřadu na jeho stanovisko, jsou vyzvání, zaslaná obecním úřadům, hrubým porušením obecní samosprávy a pokleskem proti samotnému zákonu o pozemkové reformě.

Zákony o pozemkové reformě, totiž zákon přídělový ze dne 30. ledna 1920, zajišťuje obcím právo, žádati o přiděl půdy; obcím dává dokonce přednostní právo na příděl lesů, rybníků a pastvin.

Jest proto nejpřednější zájem obcí, tohoto práva hájiti a činiti vše, aby se poučily o rozsahu a cestě, jak lze toto právo uplatňovati, a aby mohly podniknouti kroky potřebné k dosažení tohoto práva.

Účelem, proč rozeslány oběžníky a dotazníky výboru pro pozemkovou reformu Svazu německých samosprávných sborů, bylo jen, upozorniti obce na jejich zákonitá práva a povzbuditi je, aby hájily svých zájmů při pozemkové reformě, dáti jim vysvětlení a nabýti podkladu pro společnou obranu zájmů obcí.

Nelze tedy nijakým způsobem vytýkati ani rozesíláni těchto dotazníků ani jejich vyplňování a nikde se tomu také nečinily nijaké překážky, jen v politickém okrese kaplickém.

Poukazujeme ještě na souběžnou akci svazu českých měst.

Samostatný obor působnosti, to jest obor, uvnitř jehož obec, zachovávajíc platné zákony, může podle svého volného určení nařizovati a opatřovati, zahrnuje vůbec vše, co se nejblíže dotýká zájmů obce a co může býti obstaráno a provedeno uvnitř hranic obecních vlastními silami.

Státní správa vykonává dohlédací právo nad obcemi jen v tom směru, aby obce nepřekročily svého oboru působnosti a nejednaly proti platným zákonům.

Proto jest vyzvání kaplické okresní politické správy zřejmě protizákonné a tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Chce pan ministr toto zřejmě protizákonné opatření neprodleně zrušiti a rozkázati okresní politické správě, aby toto zrušení obecním úřadům ihned oznámila?

2. Co zamýšlí pan ministr činiti, aby příště zabránil porušováním obecní samosprávy okresními politickými úřady?

V Praze dne 16. dubna 1923.

Zierhut,

Schubert, Křepek, Windirsch, Heller, J. Mayer, dr. Spina, Bobek, J. Fischer, dr. Kafka, dr. Hanreich, Böhr, Knirsch, Budig, Pittinger, Böllmann, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Schälzky, Röttel, Kaiser, Wenzel; Simm.

III./4115 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Raddy a druhů

ministrovi zahraničních věcí

o strašlivých poměrech u pasového oddělení jugoslavského generálního konsulátu v Praze.

Dne 7. listopadu 1922 byl zaslán jugoslavskému generálnímu konsulátu v Praze-II., Jindřišská ul., doporučený dopis č. 447, s cestovním pasem paní Marie Ellingerové z Pardorfu č. 112 s reservní fotografií, s 58 Kč na hotovosti a s obálkou se zpáteční adresou, který podle zprávy pošty ze dne 9. prosince 1922 byl dodán jugoslavskému generálnímu konsulátu dne 8. listopadu 1922. Tento dopis tedy hned druhého dne správně došel na určené místo. V tomto dopise se žádalo o visum k cestě do Záhřeba a zpět na dobu 60 dnů, poněvadž paní Ellipgerová tam měla delší řízení ve věci pozůstalosti po svém zemřelém otci. Po třech týdnech marného čekání na vidovaný pas zaslána byla generálnímu konsulátu v Praze dopisnice, dne 7. prosince 1922 doporučený dopis č. 357 a dne 15. prosince 1922 telegram, v nichž naléháno na vyřízení a žádáno, aby paní Ellingerové zaslal se konečně cestovní pas. Nedošla vlak ani zpráva, ani cestovní pas.

Když dne 4. ledna 1923 osobně bylo zakročeno u konsulátu SHS; bylo oznámeno, že cestovní pas byl jmenované zaslán dne 2. ledna 1923 k okresní politické správě v Mikulově. Dodnes však cestovní pas do Mikulova nedošel.

Ještě horši jest případ Elišky Elsingerové z Mikulova. Tato sloužila 14 let u zvěrolékaře Alexandra Kolba v Belováru v SHS. Poněvadž její matka byla těžce nemocna, přijela sem, aby ji mohla ještě jednou spatřit, ale své věci a kufr nechala si u svého zaměstnavatele v Belováru. Když svou matku umístila v mikulovské nemocnici, chtěla se Eliška Elsingerová vrátiti do Belováru. Aby dostala visum, zaslala tedy konsulátu SHS v Praze svůj cestovní pas, nepřiložila však peníze, domnívajíc se, že pro služebné odtamtud se uděluje visum zdarma. Byla tedy úředně vyzvána, aby zaslala 50 Kč jako poplatek, což učinila. Nyní však toto služebné děvče marně čeká jíž 8 měsíců na cestovní pas. Okresní politická správa sepsala o této věci s Eliškou Elsingerovou zápis, zaslala jej a také několik pobídek generálnímu konsulátu SHS v Praze, avšak odpovědi se na ta vše nedostalo. Pro tento postup konsulátu byla Eliška Elsingerová 5 měsíců bez místa a vydána na pospas největšímu strádání, zvláště když své svršky měla ještě v Belováru.

Podepsaní se tedy táži pana ministra, ví-li o trachto poměrech u pasového oddělení jugoslavského generálního konsulátu v Praze, a je-li ochoten, působiti u jugoslavské vlády, aby se s československými státními občany při udělování visa nakládalo slušněji?

V Praze dne 6. února 1922.

Dr. Radda,

Patzel, Mark, Simm, Böhr, Schubert, Zierhut, dr. Lehnert, dr. Hanreich, dr. Medinger, dr. Keibl, Kraus, dr. Schollich, dr. Brunar, Röttel, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, Knirsch, Wenzel, inž. Jung, dr. Lodgman.

IV./4115 (překlad).

Interpelace

poslanců Beutela, Kirpalové, Čermaka a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra

o zrušení 7 tříd dívčích obecných škol v Ústí nad Lakem a o nezákonném postupu předsedy ústeckého okresního školního výboru.

A) Presidium zemské školní rady v Praze sloučilo výnosem ze dne 17. února 1923, č. 1091 na návrh zemského správního výboru podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. po 2 nižších třídách I., II. a III, třídy a I. třídu VII. dívčí obecné školy v Ústí nad Labem s příslušnými třídami I., II., III. a VII. chlapecké obecné školy.

Toto opatření jest nezákonité, poněvadž předseda zemské školní rady nebyl k tomu podle práva příslušný, ježto v oprávněních funkcionáře zemské školní rady, taxativně vypočtených v § 9. jmenovaného zákona, není obsaženo právo, spojovati obecné školy různého pohlaví nebo jejich třídy. Takovéto spojení, které má za následek zrušení obecné školy a zároveň přikázání školních dítek ze školy jednoho pohlaví na školu jiného pohlaví, bylo by jen tehdy přípustné, kdyby byly dány podmínky pro zrušení obecné školy, tedy kdyby počet dítek na ní klesl pod 40. Rovněž tak není funkcionář zemské školní rady příslušný ke spojení několika tříd různých škol, zřízených podle pohlaví. Takovéto spojení odporuje však také zákonným předpisům. Každá obecná škola jest sama pro sebe uzavřeným celkem, v němž se podle § 3 definitivního školního a vyučovacího řádu počet tříd řídí podle celkového počtu školních dítek ve škole, v němž má podle možnosti každému stupni stáří odpovídati jedna třída a v němž se podle učebné osnovy mají jednotlivé stupně stáří rozděliti na třídy. Jest tedy nepřípustné ponechati některé škole pouze 3 nebo 4 vyšší třídy a nižší třídy prostě odníti a přikázati je jiné škole.

Avšak i z jiného důvodu jest opatření předsedy zemské školní rady nezákonité. Podle § 7, odst. 2 zákona ze dne 13. července 1920, č. 226 Sb. z. a n. lze zrušiti třídy jen tehdy, jestliže by jejím spojením s některou jinou třídou počet dětí v této třídě nepřestoupil 60. Svrchu uvedaným opatřením presidia zemské školní rady jest I., II. a III. dívčí obecná škola v Ústí nad Labem zmenšena o dvě třídy, VII. o jednu třídu. Pro přikázání žákyň těchto zrušených tříd jiným školám není však možno přezkoušeti předpokladů pro redukci těchto tříd, t. j. právě předpokladů § 7, odst. 2. jmenovaného zákona, poněvadž jejích žákyně nebyly strojeny a počítány se zbylými třídami oné školy. Opatření presidia zemské školní rady jest tedy obejitím § 7, odst. 2 uvedeného zákona, který jest vůbec pokládati za základní pravidlo pro redukci tříd již zřízených.

Při posuzování, zda bylo 7 ústeckých tříd zrušeno podle práva, jest tedy připočísti dívku přikázané chlapeckým školám, zbylým třídám dívčích škol a jest vyšetřiti, zla v jednotlivých těchto třídách, rozdělí-li se všechny žákyně podle učebné osnovy, nepřesahuje počet dětí 60. A zde vyplývá, že při takovém rozdělení podle učebné osnovy v I., II. a III. dívčí obecné škole po dvou třídách ze zbylých tří tříd a na VII. obecné škole jedena ze zbylých čtyř tříd má přes 60 dětí. Příčí se tedy všechna nařízená zrušení § 7, odst. 2 malého školského zákona a jsou tedy nezákonitá.

B) O rozpuštění 7 tříd na ústeckých dívčích obecných školách byla podána zpráva ve schůzi ústeckého okresního školního výboru dne 5. března t. r. a zaujato k tomu stanovisko. Ke zprávě podané okresním školním inspektorem zaujal stanovisko člen okresního školního výboru, starosta Pölzl z Ústí n. Lab., a podal konečně návrh: Zemské školní radě budiž oznámeno mínění okresního školního výboru touto formou: ťOkresní školní výbor spatřuje ve sloučení 14 tříd, nařízeném výnosem presidia zemské školní rady ze dne 17. února 1923, č. 1091 a ve zrušení 7 tříd s tím spojeném těžké poškození ústeckého školství, které postihuje zvláště méně zámožné obyvatelstvo, dělníky, pro jejichž děti jest obecná a občanská škola jediným vzdělávacím ústavem. Okresní školní výbor spatřuje toto poškození v té věci, že město Ústí nad Labem se zařaďuje mezi obce, které myjí níže organisované školství a pokládá toto opatření proto, za nešťastné a žádá, aby výnos byl odvolán, poněvadž finanční výsledek, o nějž se usiluje, není v žádném poměru ke škodě, jaká bude způsobena mládeži města Ústí nad Labem a po stránce osvětové vážnosti státu na venek.Ť

Návrh Pölzlův byl podporován panem drem Adolfem Klepschem a byl by býval jistě přijat, kdyby se byl předseda pan místodržitelský rada dr. Kladívko nezdráhal dáli o návrhu hlasovati.

Proti tomuto postupu předsedy okresního školního výboru v Ústí nad Labem, které jest s to, aby snížilo okresní školní výbor na sbor, jehož povinností by bylo penze prováděti rozkazy zemské školní rady a ostatně se zdržovati jakéhokoliv projevu mínění, musíme se rozhodně postaviti. Právo předsedy okresních školních výborů jest omezeno § 31, odst. 3 zákona ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z., že může zastaviti provedeni usnesení, která podle jeho mínění odporují zákmu, při tom jest však povinen nejpozději do 3 dnů opatřiti rozhodnutí zemské školní rady. Poněvadž podle § 11 vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 Sb. z. a n., předseda okresního školního výboru má táž práva a povinnosti jako dřívější předseda okresní školní rady, platí toto ustanoveni ještě i dnes. Ostatně také nový zákon o dozoru nad školami ustanovil obdobná ustanovení pro předsedy župních školních rad.

Německé okresní školní výbory jsou zástupci zájmů německého školství a po této stránce samosprávně. Jest nepřípustné, aby se na tomto postavení něco měnilo postupem jednotlivých předsedů okresních školních výborů.

Stran A) se tážeme pana ministra školství a národní osvěty:

Ví pan ministr o této věci?

Jest pan ministr ochoten uznati formální i věcnou nezákonnost rozhodnutí presidia zemské školní rady ze dne 17. února 1923, č. 1091 a naříditi, aby toto nezákonné opatření bylo odvoláno?

Stran B) se tážeme pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra, jsou-li ochotni uznati samosprávné postavení německých okresních školních výborů stran hájení zájmu německého školství, zabrániti jakémukoliv poškozování tohoto postaveni předsedy okresních školních výborů a zvláště pohnati k odpovědnosti předsedu okresního školního výboru v Ústí nad Labem pro překročení jeho zákonného oprávnění říditi schůzi?

V Praze dne 18. dubna 1923.

Beutel, Kirpal, Čermak,

Hoffmann, R. Fischer, dr. Holitscher, Häusler, Leibl, Schäfer, Pohl, dr. Czech, Hausmann, Uhl, Taub, Hackenberg, Blatny, Heeger, Jokl, Deutsch, dr. Haas, Wittich, Dietl.

V./4115 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty

a ministrovi vnitra

o zrušení 7 tříd dívčích obecných škol v Ústí nad Labem a o nezákonném postupu předsedy ústeckého okresního školního výboru.

A) Presidium zemské školní rady v Praze sloučilo výnosem ze dne 17. února 1923, č. 1091 na návrh zemského správního výboru podle § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. po 2 nižších třídách I., II. a III. třídy a I. tříslu VII. dívčí obecné školy v Ústi nad Labem s příslušnými třídami I., II., III. a VII. chlapecké obecné školy.

Toto opatření lest nezákonité, poněvadž předseda zemské školní rady nebyl k tomu podle práva příslušný, ježto v oprávněních funkcionáře zemské školní rady, taxativně vypočtených v § 9. jmenovaného zákona, není obsaženo právo, spojovati obecné školy různého pohlaví nebo jejich třídy. Takovéto spojení, které má za následek zrušení obecné školy a zároveň přikázání školních dítek ze školy jednoho pohlaví na školu jiného pohlaví, bylo by jen tehdy přípustné, kdyby byly dány podmínky pro zrušení obecné školy, tedy kdyby počet dítek na ní klesl pod 40. Rovněž tak není funkcionář zemské školní rady příslušný ke spojení několika tříd různých škol, zřízených podle pohlaví. Takovéto spojení odporuje však také zákonným předpisům. Každá obecná škola jest sama pro sebe uzavřeným celkem, v němž se penále § 3 definitivního školního a vyučovacího řádu počet tříd řídí podle celkového počtu školních dítek ve škole, v němž má podle možnosti každému stupni stáří odpovídati jedna třída a v němž se podle učebné osnovy mají jednotlivé stupně stáří rozděliti na třídy. Jest tedy nepřípustné ponechati některé škole pouze 3 nebo 4 vyšší třídy a nižší třídy prostě odníti a přikázati je jiné škole.

Avšak i z jiného důvodu jest opatřeni předsedy zemské školní rady nezákonité. Podle § 7, odst. 2 zákona ze dne 13. července 1920, č. 226 Sb. z. a n. lze zrušiti třídy jen tehdy, jestliže by jejím spojením s některou jinou třídou počet dětí v této třídě nepřestoupil 60. Svrchu uvedeným opatřením presidia zemské školní rady jest I., II. a III dívčí obecná škola v Ústí nad Labem zmenšena o dvě třídy, VII. o jednu třídu. Pro přikázání žákyň těchto zrušených tříd jiným školám není však možno přezkoušeti předpokladů pro redukci těchto tříd, t. j. právě předpokladů § 7, odst. 2. jmenovaného zákona, poněvadž jejich žákyně nebyly spojeny a počítány se zbylými třídami oné školy. Opatření presidia zemské školní rady jest tedy obejitím § 7, odst. 2 uvedeného zákona, který jest vůbec pokládati za základní pravidlo pro redukci tříd již zřízených.

Při posuzování, zda bylo 7 ústeckých tříd zrušeno podle práva, jest tedy připočísti dívky přikázané chlapeckým školám, zbylým třídám dívčích škol a jest vyšetřiti, zda v jednotlivých těchto třídách, rozdělí-li se všechny žákyně podle učebné osnovy, nepřesahuje počet dětí 60. A zde vyplývá, že při takovém rozdělení podle učebné osnovy v I. II. a III. dívčí obecné škole po dvou třídách ze zbylých tří tříd a na VII. obecné škole ledna ze zbylých čtyř tříd má přes 60 dětí. Příčí se tedy všechna nařízení zrušení § 7, odst. 2 malého školského zákona a jsou tedy nezákonitá.

B) O rozpuštění 7 tříd na ústeckých dívčích obecných školách byla podána zpráva ve schůzi ústeckého okresního školního výboru dne 5. března t. r. a zaujato k tomu stanovisko. Ke zprávě podané okresním školním inspektorem zaujal stanovisko člen okresního školního výboru, starosta Pölzl z Ústí n. Lab., a podal konečně návrh: Zemské školní radě budiž oznámeno mínění okresního školního výboru touto formou: ťOkresní školní výbor spatřuje ve sloučení 14 tříd, nařízeném výnosem presidia zemské školení rady ze dne 17. února 1923, č. 1091 a ve zrušeni 7 tříd s tím spojeném těžké poškozeni ústeckého školství, které postihuje zvláště mění; zámožné obyvatelstvo, dělníky, pro jejichž děti jest obecná a občanská škola jediným vzdělávacím ústavem. Okresní školní výbor spatřuje toto poškození v té věci, že město Ústí nad Labem se zařaďuje mezi obce, které mají níže organisované školství a pokládá toto opatření proto za nešťastné a žádá, aby vynos byl odvolán, poněvadž finanční výsledek, o nějž se usiluje, není v žádném poměru ke škodě, jaká brdo způsobena mládeži města Ústí nad Labem a po stránce osvětové vážnosti státu na venek.

Návrh Pölzlův byl podporován panem dnem Adolfem Klepschem a byl by býval jistě přijat, kdyby se byl předseda pan místodržitelský rada dr. Kladívko nezdráhal dáti o návrhu hlasovati.

Proti tomuto postupu předsedy okresního školního výboru v Ústí nad Labem, které jest s to, aby snížilo okresní školní výbor na sbor, jehož povinností by bylo pouze prováděti rozkazy zemské školní rady a ostatně se zdržovati jakéhokoliv projevu míněni, musíme se rozhodně postaviti. Právo předsedy okresních školních výborů jest omezeno § 31, odst. 3 zákona ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z., že může zastaviti provedeni usnesení, která podle jeho mínění odporuji zákonu, při tom jest však povinen nejpozději do 3 dnů opatřiti rozhodnutí zemské školní rady. Poněvadž podle § 11 vládního nařízeni ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 Sb. z. a n., předseda okresního školního výboru má táž práva a povinnosti jako dřívější předseda okresní školní rady, platí toto ustanovení ještě i dnes. Ostatně také nový zákon o dozoru nad školami ustanovil obdobná ustanovení pro předsedy župních školních rad.

Německé okresní Školní výbory jsou zástupci zájmů německého školství a po této stránce samosprávné. Jest nepřípustné, aby se na tomto postavení něco měnilo postupem jednotlivých předsedů okresních školních výborů.

Stran A) se tážeme pana ministra školství a národní osvěty:

Ví pan ministr o této věci?

Jest pan ministr ochoten uznati formální i věcnou nezákonnost rozhodnutí presidia zemské školní rady ze dne 17. února 1923, č. 1091 a naříditi, aby teto nezákonné opatření bylo odvoláno?

Stran B) se tážeme pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra, jsou-li ochotni uznati samosprávné postavení německých okresních školních výborů stran hájeni zájmu německého školství, zabrániti jakémukoliv poškozování tohoto postaveni předsedy okresních školních výborů a zvláště pohnati k odpovědnosti předsedu okresního školního výboru v Ústí nad Labem pro překročení jeho zákonného oprávnění říditi schůzi?

V Praze dne 10. dubna 1923.

Dr. Spina, dr. Schollich. dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,

dr. Lodgman, Mark, Kraus, Windirsch, dr. Brunar, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Bobek, Matzner, Zierhut, dr. Medinger, Heller, Böhr, Scharnagl, Schälzky, dr. Luschka, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Petersilka, Budig.

VI./4115 (překlad).

Interpelace

poslance V. Krause a druhů

ministrovi obchodu a ministrovi vnitra

o nezákonném postupu při volbách do společenstvuťo výboru a rozhodčího soudu společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech.

Poslední volby do společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech se konaly v říjnu 1919. Před tím došlo k dohodě mezi německými a českými živnostníky, že se do představenstva má zvoliti 6 německých a 5 českých členů výboru. Tehdejší valná hromada byla složena tak, že z přítomných 49 členů bylo 25 Čechů a 24 Němců. Čeští živnostníci se po té neřídili dohodou o volbě a zvolili si do výboru vesměs české živnostníky.

Po 3 1/2 letech se konaly na nátlak německých členů společenstva konečně nyní dne 15. dubna 1923 nové volby a valná hromada byla svolána na 1/2 2. hod. odpoledne. První němečtí členové přišli do síně České besedy, kde se schůze konala, 10 minut před 1/2 2. a k svému překvapení spatřili, že schůze, kterou řídil předseda Dopinka, se již začala. Němci požádali předsedu o listinu přítomných, aby se němečtí členové mohli zapsati, což však odmítl. V udané době, kdy se měla schůze začíti, bylo přítomno 80 německých členů a 28 českých. Když nyní mělo býti udělena českým činovníkům společenstva absolutorium za jejich úřední činnost, zůstal tento návrh v menšině, což zavdalo podnět komisaři společenstva, řídícímu učiteli Kosteleckému, aby prohlásil, že netřeba absolutoria, že on sám z vlastní pravomoci jako komisař společenstva převezme odpovědnost za úřadování.

Když nyní předseda zahájil volby do představenstva, prohlásil, že se členové, kteří přišli po zahájení schůze, nesmějí zúčastniti volby, a mělo se za to míti, že jsou nepřítomni. Jménem Němců prohlásil obuvnický mistr Janich, že němečtí členové protestují proti takovému znásilňování a žádají, aby se mohli voleb zúčastniti. Poté bylo jim odpověděno, že podle stanov jest účast Němců nepřípustná. Jest samozřejmé, že ani ve sta-novách společenstva, ani v živnostenském řádu není ustanovení, které by vylučovalo z volebního práva členy, kteří přišli do schůze později. Poté protestujíce opustili síň, kde se konala schůze a u žatecké okresní politické správy podali odpor proti postupu správy společenstva, které provedlo volby s 28 českými členy, kteří byli na schůzi přítomni.

Celý postup představenstva a jak byly provedeny volby, postrádá jakéhokoliv zákonitého podkladu; není zákonitého důvodu, aby Němci byli vyloučeni z volebního práva tím spíše, když většina jich přišla do schůze včas; Němcům se musilo přiznati právo k zápisu do listiny přítomných také po zahájení schůze. Přistoupení k nějakému živnostenskému společenstvu zakládá účast na všech právech, která se přiznávají všem členům padle zákona z 15. března 1883.

Z těchto důvodů se táží podepsaní pana ministra obchodu a pana ministra vnitra, je-li ochoten ve svém vlastním oboru působnosti nebo prostřednictvím zemské politické správy nebo okresní politické správy zrušiti volby do představenstva a do rozhodčího soudu společenstva oděvnické živnosti v Postoloprtech, výbor, který byl zvolen v roce 1919 a jehož činnost již dávno uplynula, rozpustiti a dosaditi nestranného komisaře, který by dále spravoval záležitosti společenstva až do nových voleb?

V Praze dne 19. dubna 1923.

Kraus,

dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Böhr, Bobek, dr. W. Feierfeil, Schubert, Wenzel, dr. Radda, Matzner, dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Medinger, Patzel, Simm, inž. Jung, Knirsch.

VII./4115 (překlad).

Interpelace

poslanců Heegera, Jokla a druhů

ministrovi vnitra

o svévolném rozpuštění schůze.

Německá sociálně-demokratická dělnická strana svolala na pondělí dne 16. t. m. do Fryštátu (na Těšínsku) veřejnou schůzi s denním pořadem: ťZákon na ochranu republiky a jiné palčivé otázkyŤ. Přítomný vládní zástupce prohlásil: ťŽe nestrpí žádné kritiky zákona na ochranu republikyŤ. Když pak řečníc poslanec Heeger pravil: ťBude-li se tohoto zákona užívati bez milosti, bude to míti tu výhodu, že bude podporován stavební ruch, poněvadž se objeví, že věznice a žaláře v republice jsou příliš malé, než aby pojaly všechny odsouzence,Ť vládní zástupce schůzi rozpustil.

Tento případ jest i zde v republice tak neslýchaným svévolným činem politického úředníka, jest potlačením každého projevu vůle, každého svobodného slova, znemožňuje prostě poslancům podati svým voličům zprávu, takže jsme nuceni tázati se pana ministra:

Jest pan ministr vnitra ochoten vydati okresním politickým správám pokyny, aby příště schůzi tak svévolně více nerozpouštěly?

V Praze dne 19. dubna 1923.

Heeger, Jokl,

Schäfer, Beutel, Palme, Leibl, Hoffmann, Schuster, Kirpal, Čermak, Hackenberg, Blatny, Taub, dr. Czech, dr. Haas, dr. Holitscher, Pohl, Deutsch, Uhl, Häusler, Hillebrand.

VIII./4115 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů

ministrovi pošt a telegrafie

o neudržitelných poměrech u poštovních úřadů v Podmoklech.

Ačkoliv se pohraniční město Podmokly n. L. v posledních desíti letech neobyčejně rychle povzneslo v průmyslu a v obchodě a obyvatelstvo se ztrojnásobilo, poštovní poměry zůstaly podstatně stejné. To se týká především místností podmokelského poštovního úřadu, umístěných v soukromé budově. Úplně nepostačují, částečně jsou bez vhodného denního světla, příliš úzké a malé. Zdravotní komise byla by nucena zjistiti, že většina místností jest paškvilem požadavku zdravotnictví, že tedy stát protizákonně nutí své zaměstnance, aby konali svoji povinnost v nezdravých místnostech. Všechny pokusy, aby se přemístěním vyhovělo požadavkům poštovního obratu, jež ohromně stouply, byly marné, právě proto, že se nedostává vhodných místností.

Nutnost vystavěti vlastní, moderní poštovní budovu uznalí ostatně příslušní činitelé, prakticky se však při tom ničeho nedosáhlo. Vyzváno pražským ředitelstvím pošt a telegrafů usneslo se dne 20. května 1921 podmokelské městské zastupitelství, že bezplatně věnuje tomu účelu pozemek ležící blízko nádraží ve výměře 1604 čtverečních metrů. Uvedené ředitelství se zavázalo, že započne stavbu státní poštovní budovy v Podmoklech nejdéle do 31. prosince 1922. Kdo očekával, že poštovní ostudě v Podmoklech bude konečně učiněna přítrž, byl trpce zklamán, neboť zmíněné ředitelství pošt a telegrafů oznámilo v těchto dnech městu, že věnovaný pozemek jest nevhodný a že má v úmyslu novou poštovní budovu připojiti k severní straně budovy nádražní. Pováží-li se, že i nádraží má býti přestavěno a že až ke konečnému vypracování podrobných plánů uplyne nekonečně mnoho času, možno s jistým právem mluviti o zvěčnění poštovní ostudy v Podmoklech, jestliže zde ministerstvo energicky nezakročí.

Právě tak ostudné jako poštovní poměry jsou také poměry telefonické Již v roce 1910 se pomýšlelo telefonické vedení proměniti v kabelové, avšak dodnes se v této věci ještě nestalo pranic, ačkoliv potíže telefonického spojení se stávají stále nesnesitelnějšími. Jak málo ceny lze přičítati úředním slibům, ukazuje, že dne 20. října 1919 ústecká telefonní tratová sekce oznámila pod čís. 4690, že ministerstvo výnosem ze dne 24. září 1919 nařídilo rekonstrukci a rozšířeni telefonní sítě v Podmoklech na rok 1920 a učinilo opatření, aby jednoduché přípojky byly změněny v přípojky na dvojité vedení, čímž se měly napraviti špatné telefonní poměry a Podmokly měly míti jednu z nejmodernějších telefonních síti. Z tohoto slibu se neuskutečnilo dosud ani to nejmenší Vedle toho přes 200 osob se marně ucházelo o připojení. Tito zájemníci (obchodníci, advokáti, lékaři) byli utěšováni tím, že se nejdříve musí vystavěti nová poštovní budova. Co příjmů tím stát ztrácí a jak velká jest škoda zájemníků, lze těžce zjistiti, dokazuje to však rozhodně, že jest zde nanejvýše nerozumné hospodářství. O tom, že tahové dopravní poměry, jaké nalézáme v tak důležitém pohraničním městě, nepovznášejí vážnosti státu, nechceme dále mluviti.

Se zřetelem na tyto právě tak nedůstojně, jak úplní neudržitelné poměry podmokelských pošt a telegrafů táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten neprodleně naříditi stavbu nové poštovní budovy a proměnu telefonní sítě v kabel?

V Praze dne 19. dubna 1923.

Schweichhart, Čermak, Grünzner,

Uhl, Beutel, Pohl, Jokl, Deutsch, Schäfer, Heeger, dr. Czech, dr. Haas, dr. Holitscher, Hackenberg, Wittich, Kirpal, Blatny, Leibl, R. Fischer, Hoffmann, Hausmann, Dietl, Taub, Häusler.