D. Přídavek za zranění.
§ 36.
(1) Přídavek za zranění se přiznává nezávisle na výslužném a vyměří se pouze podle následků zranění (poruchy zdraví) bud trvale neb dočasně. Nárok na tento přídavek nutno zjistiti superarbitračním řízením.
(2) Předpokladem jest, že událost, na níž se zakládá nárok na přídavek za zranění, souvisela se službou četnickou nebo s polní službou bezpečnostní pod přímým velením vojska.
§ 37.
(1) Gážistům v hodnostních třídách zařaděným, trvale neschopným četnické služby, přísluší přídavek za zranění (poruchy zdraví) trvale podle následků zranění, v této roční výměre:
a) když pozbyli bez vlastní zúmyslné viny způsobilosti k četnické službě zraněním nebo těžkou poruchou zdraví, způsobenou při vykonávání činné služby nebo zvláštnostmi četnické služby a nemají nároku na vyšší výměru 600 Kč, dále když
b) za okolností, označených v bodu a):
|
aa) pozbyli jedné ruky nebo nohy, obou rukou nebo nohou, ale mohou ještě používati loketních a kolenních kloubů, za každou končetinu. |
1200 Kč |
|
bb) oslepli na jedno oko... |
1800 Kč |
|
cc) pozbyli celé horní nebo dolní končetiny nebo obou horních nebo dolních končetin, za každou končetinu........... |
1800 Kč |
|
dd) ohluchli na obě uši, pozbyli řeči, nebo utrpěli těžká poškození, která nejsou zvláště uvedena v odstavci b aa) až ff), ale která rovnají se ztrátě celé horní nebo dolní končetiny (poruše zdraví tohoto stupně).......... |
1800 Kč |
|
ee) oslepli na obě oči, nebo se stali tak slabozrakými, že mohou pouze rozeznávati veliké předměty jen na nejbližší vzdálenost, nebo rozlišovati světlo od tmy...... |
4200 Kč |
|
ff) jsou úplně ochrnuti.... |
4200 Kč |
(2) Nemůže-li poškozenec trvale vládnouti končetinou, vyměří se mu přídavek jako při ztrátě končetiny.
§ 38.
Gážistům mimo hodnostní třídy přísluší za stejných předpokladů tato výměra:
Podle § 37, odstavce 1., bodu a)..... 360 Kč,
" § 37, 1., " b), aa)................ 480 Kč,
" § 37, 1., " b), bb), cc) a dd)..... 720 Kč,
Podle § 37, odstavce 1., bodu b), ee) a ff)........1680 Kč.
§ 39.
(1) Úhrn přídavků za zranění po případě podle §§ 37 a 38 bodu b) aa) až ff) jedné osobě příslušejících nesmí převyšovati u gážistů v hodnostních třídách 4200 Kč, u gážistů mimo hodnostní třídu 1680 Kč ročně.
(2) Nárok na přídavek za zranění je nutno uplatniti do 5 let po události, která tento nárok odůvodňuje.
(3) Z přídavku za zranění nutno hraditi náklad na opravu a nové pořízení prothes.
(4) Přídavek za zranění pravoplatně přiznaný může býti patřičně zvýšen, prokáže-li se pozdějším superarbitračním řízením, že se zdravotní stav poškozencův zhoršil následkem události, která byla základem jeho nároku na přídavek za zranění.
(5) Gážistům přizná se přídavek za zranění podle ustanovení §§ 37 a 38, i když náleželi v době poraněni (poruchy zdraví) do stavu mužstva.
§ 40.
(1) Gážisté dočasně neschopní četnické služby, kteří odcházejí z činné služby na dovolenou bez požitků, nebo do dočasné výslužby, mají - jsou-li splněny podmínky § 37 - nárok na dočasný přídavek za zranění ve výši ustanovené v §§ 37 a 38 a to na dobu superarbitračním řízením ustanovenou, nejdéle však na dvě léta, nebo na dobu dovolené bez požitků, neb dobu dočasné výslužby.
(2) Podle výsledku nové superarbitrace poukáže se přídavek za zranění trvale nebo dočasně v přiměřené výši, nebo se zastaví.
§ 41.
Přídavek za zranění platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách obdobně podle ustanovení § 13, nejdříve však prvním dnem toho měsíce, který následuje po představení gážisty superarbitrační komisi.
§ 42.
Nároku na přídavek za zranění pozbývá poživatel
a) zemřel-li,
b) mešká-li mimo oblast Československé republiky beze svolení příslušných československých úřadův,
c) pozbyl-li československého státního občanství,
d) vstoupil-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných československých úřadů,
e) uplynula-li lhůta, po kterou byl přídavek za zranění dočasně přiznán, a
f) zřekl-li se nároku na přídavek za zranění, na dobu zřeknutí.
§ 43.
Přídavek za zranění nepodléhá ani dani ani poplatkům a nemůže býti zabaven.
ODDÍL II.
POZŮSTALÍ PO GÁŽISTECH.
A. Vdovský důchod.
§ 44.
(1) Nárok na vdovský důchod podle § 45 tohoto zákona má vdova po gážistovi, jenž:
a) zemřel v činné službě nebo na dovolené s čekaným nebo bez požitků po 10 započítatelných služebních letech, nebo zemřel za okolnosti uvedených v §u 3, nebo
b) pozbyl života ve službě, nebo
c) zemřel před uplynutím 5 let po vystoupení z poslední do výslužného započítatelné činné služby nemocí, způsobenou bez vlastni úmyslné viny při vykonávání činné služby, nebo způsobenou zvláštností četnické (vojenské) služby, nebo v souvislosti s touto službou, nebo
d) požíval dočasného nebo trvalého výslužného (invalidního služného).
(2) Podmínkou je, že manželství bylo uzavřeno s předepsaným povolením před posledním vystoupením manželovým z činné služby četnické, a bylo-li uzavřeno po šedesátém roce manželova věku, že trvalo aspoň 4 léta nebo že v něm bylo zrozeno nebo počato dítě.
(3) Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s gážistou ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu pěti let, z nich aspoň po dvě léta za jeho činné služby, a měla-li s ním během tohoto nepřetržitého soužití dítě.
§ 45.
Vdovám po gážistech přísluší důchod vdovský (§ 44) ve výši 2/3 výslužného, kterého požíval manžel, nebo které by mu bylo podle § 6 příslušelo, nejméně však 40% a nejvýše 50% pensijní základny s výhradou označenou v § 47.
(2) Vdově po gážistovi zařaděném do hodnostních tříd, který byl dodatečně povýšen do nejblíže vyšší hodnostní třídy, vyměří se důchod podle pensijní základny nejnižšího platového stupně této hodnostní třídy, nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.
§ 46.
Vdovám po gážistech definitivně převzatých k četnictvu a zemřelých v činné službě nebo na dovolené s čekaným nebo bez požitku, které nemají nároku na vdovský důchod podle § 44, odst. 1. bodu a), ježto zemřelý manžel nesloužil ještě plných 10 započítatelných let, patří důchod vdovský ve výši 40% pensijní základny.
§ 47.
U vdov po gážistech v hodnostních třídách nesmí býti důchod vdovský nižší než 1500 Kč, u vdov po gážistech mimo hodnostní třídy nižší než 1100 Kč ročně.
§ 48.
(1) Nemajetným vdovám po gážistech, kteří
a) utrpěli při výkonu četnické (vojenské) služby neb ve službě při infekčních nemocech poruchu zdraví a zemřeli následkem této poruchy nejdéle do tří let, nebo
b) sloužili aspoň 10 započítatelných let, zemřeli v činné službě nebo do tří let po vystoupení z činné služby následkem poruchy zdraví uvedené v § (vyjímajíc službu válečnou),
může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí zvýšiti důchod vdovský (§§ 45 a 46) až o 50 %. Toto zvýšení nesmí však převyšovati u vdov po gážistech zařaděných v hodnostních třídách 2000 Kč, u vdov po gážistech mimo hodnostní třídy 1200 Kč ročně.
(2) Nemajetným vdovám, případně pozůstalým po gážistech, kteří zemřeli pro úraz utrpěný bez svého úmyslného zavinění, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí, jsou-li tu předpoklady § 7, za zvláštních pozoruhodných okolností povoliti vyšší než pravidelné požitky zaopatřovací až do jedné a půlnásobné výše těchto požitků s omezením, zmíněným v poslední větě 1. odstavce.
§ 49.
Nároku na důchod vdovský nemá, vdova:
a) nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, leda že tak učinila se svolením manželovým nebo též jeho vinou nebo ze zdravotních důvodů,
b) jejíž manžel pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodů d), e) a f),
c) byla-li za života svého manžela odsouzena pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí manželova následky trestu.
§ 50.
(1) Vdovy, které nabyly nároku na odpočivné požitky vlastní službou, nepozbývají nároku na důchod vdovský podle tohoto zákona.
(2) Bude-li pro obor civilní správy v tomto směru zavedeno jiné pravidlo, bude platiti i pro obor správy četnické.
§ 51.
(1) Důchod vdovský přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách počínaje prvním dnem měsíce, následujícího po dni úmrtí manželova.
(2) Nárok na zvýšený důchod podle § 48 počíná se dnem, který ustanoví ministr vnitra.
§ 52.
(1) Nároku na důchod vdovský pozbývá vdova:
a) zemřela-li,
b) provdala-li se,
c) mešká-li mimo oblast republiky Československé beze svolení příslušných československých úřadův,
d) pozbyla-li československého státního občanství,
e) byla-li odsouzena rozsudkem trestního soudu k trestu, s kterým podle zákona jest spojena ztráta nároku na výslužné. V případech výjimečných, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti další výplatu důchodu zcela nebo z části,
f) zřekla-li se nároku na důchod, na dobu zřeknutí,
g) byla-li odsouzena trestním soudem k trestu na svobodě delšímu než 6 měsíců, na dobu odpykání trestu, nebyla-li výplata důchodů zastavena trvale. V případech výjimečných, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí nevinné rodině odsouzené vdovy na dobu trestu povoliti výplatu důchodu znala nebo z části.
(2) Nárok na důchod vdovský pomíjí vždy koncem měsíce, ve kterém se sběhla událost, působící pozbytí nároku na tento důchod.
§ 53.
(1) Vdova, jíž byla výplata důchodu zastavena proto, že se znovu provdala (§ 52, odst. 1., bod b), může si vyhraditi právo na dosavadní důchod vdovský pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této vyhody, přijmouti odbytné.
(2) V prvním případě nabude zase nároku na bývalý důchod tehdy, když druhý manžel zemřel, anebo když druhé manželství bylo pravoplatně zrušeno nebo prohlášeno za neplatné.
(3) Když však vdova má z druhého manželství nárok na důchod vdovský z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, přísluší jí pouze jeden důchod, a to v částce vyšší.
(4) Výplata důchodu vdovského počne se v těchto případech 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni úmrtí nebo po dni, kterým se počíná právní působnost soudního rozhodnutí.
(5) Odbytné může býti vyžádáno do tří let počínajíc dnem provdání a rovná se, jsou-li v den provdání nezaopatřené děti, požívající příspěvku na vychování, jednomu a půlročnímu, není-li těchto dětí, tříletému důchodu vdovskému.
§ 54.
(1) Za okolností hodných zvláštního zření může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z části vdově, která nemá nároku na důchod vdovský, poněvadž nebyly splněny podmínky stanovené v § 44, odst. 2.
(2) Nevinné vdově po osobě, která pozbyla nároku na požitky podle §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodu f), pokud by této vdově náležel v době, kdy nález nabyl pravoplatnosti, nárok na vdovský důchod, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zření, přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejího normálního vdovského důchodu jde dne úmrtí manželova.
(3) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu těchto požitku přechodně neb trvale zastaviti.
B. Příspěvek na vychování a sirotčí důchod.
§ 55.
(1) Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným nemanželským a adoptovaným dětem po gážistech, spadajících pod ustanovení §§ 44 a 46, jakož i schovancům náleží příspěvek na vychování ve výši 1/5 vdovského důchodu (§§ 45-47) pro každé z nich.
(2) Předpokladem práv jest:
a) u dětí adoptovaných a u schovanců, že se adopce nebo přijetí stalo ještě v činné službě gážisty, že on dítě úplně vydržoval až clo své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetno,
b) u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že žily s gážistou až do jeho smrti v jeho domácnosti nebo byly ještě za činné služby jeho zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno, nebo mimosoudně uznáno.
§ 56.
Příspěvek na vychování pro jedno dítě nesmí přesahovati ročně 1200 Kč a úhrn příspěvku na vychování pro všechny děti nesmí převyšovati důchod vdovský (§§ 45-47).
§ 57.
(1) Dětem úplně osiřelým neb jim na roveň postaveným - pokud nepozbyly pro svoji osobu nároku na zaopatřovací požitky patří sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského (§§ 45-47), nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.
(2) Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na vychovaní, který by dle § 55 býval náležel matce (maceše), převyšoval důchod sirotčí, budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k důchodu sirotčímu podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod, srážejí se příspěvky na vychování, které na toto dítě připadají a to tak dlouho, až ona převyšující částka je úplně vyčerpána a zbude toliko úplný sirotčí důchod.
(3) Důchod sirotčí i s přídavky nesmí býti větší nežli důchod vdovský podle §§ 45-47.
§ 58.
(1) Na děti jmenované v § 55, odst. 2., bodech a) a b) se ustanovení § 57 nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí také děti manželské, mající právo na důchod sirotčí, nesmějí příspěvky na výchovu oněch s důchodem sirotčím a přídavky těchto přesahovati hranici uvedenou v posledním odstavci § 57.
(2) V případech § 54 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.
(3) Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2., bodech a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvku na v;chování, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.
§ 59.
Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a děti po gážistovi, který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati normální výslužné zemřelého.
§ 60.
(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nepřísluší sirotku (chovanci) po gážistovi, jenž pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodů d), e) a f).
(2) Nároku nemá též sirotek (schovanec), jenž byl za života svého otce odsouzen pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí otcova následky trestu.
§ 61.
(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínajíc prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí gážisty nebo vdovy.
(2) Pro pohrobky počíná se nárok na tyto požitky dnem narození.
§ 62.
(1) Nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) pomíjí obdobně podle ustanovení § 52 (vyjímajíc ustanovení odst. 1., bodu f), a dále
a) pro dcery dovršením 24. roku,
b) pro syny dovršením 21. roku; navštěvují-li však učiliště s náležitým prospěchem, nejdéle dovršením 24. roku,
c) když sirotek (schovanec) byl jinak zaopatřen.
(2) Nevinným sirotkům po osobě, která pozbyla nároku na požitky podle §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodu f), pokud by těmto sirotkům náležel v době, kdy nález nabyl pravoplatnosti, nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí), může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zřetele, přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejich normálních příspěvků na vychování (důchodů sirotčích) ode dne úmrtí zmíněné osoby.
(3) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně neb trvale zastaviti.
§ 63.
Kdy pokládati jest sirotka (schovance) za zaopatřena, posuzuje se podle pravidel, platných pro civilní státní zaměstnance.
§ 64.
Po době, uvedené v § 62 odst. 1. bodu a) a b), může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) zcela nebo z části všem dětem (schovancům) zmíněným v § 55, jsou-li nemajetny a jsou-li pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo pokud jde o nemajetné syny, studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií ukončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou.
§ 65.
(1) Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na vychování vdově, jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samostatně.
(2) Vdově, která výchovu sirotků (chovanců) jí svěřených zanedbává, může četnická správa výplatu příspěvků na vychování zastaviti. Příslušné částky požitků poukazují se v tomto případě soudně ustanovenému poručníku.
C. Zvýšení zaopatřovacích požitků za dobu válečnou.
§ 66.
Pozůstalým po gážistech zařaděných v hodnostních třídách, kteří za války byli povoláni na místa, pro která je podle organisace předepsána vyšší hodnost nežli jejich a kteří při vykonávání této služby padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruch (poškození) zdraví, jež utrpěli v polní službě, vyměří se zaopatřovací požitky v té výši, která by jim příslušela, kdyby manžel (otec) byl dostával požitky nejnižšího platového stupně hodnostní třídy nejblíže vyšší, ovšem nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídy.
67. Pozůstalým po gážistech, kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, utrpěné službou v poli a byli by do 6 měsíců, počínajíc ode dne úmrtí, postoupili do požitků vyšší hodnostní třídy po případě do vyššího platového stupně, budou přiznány zaopatřovací požitky podle nejnižšího platového stupně nejblíže vyšší hodnostní třídy, po případě nejblíže vyššího stupně jejich hodnostní třídy, ovšem, nedosáhli-li v prvním případě časovým postupem vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídu.
§ 68.
Pozůstalým po gážistech, kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, se zaopatřovací požitky podle §§ 45, 46, 47, 55 a 57 zvýší o 50 %.
(2) Toto zvýšeni nesmí převyšovati
a) u vdovy částky..... 2000 Kč
b) u sirotků bez otce a schovanců částky........ 400 Kč
c) u sirotků úplně osiřelých (jim na roveň postavených) částky 600 Kč ročně.
D. Pozůstalí po četnických osobách-legionářích.
§ 69.
(1) Nároky pozůstalých po zemřelých (padlých) četnických osobách - legionářích jsou nezávislé na československém státním občanství.
(2) Nezbytnou podmínkou jest však, že zemřelý (padlý) byl v den úmrtí příslušníkem československých legií.
ODDÍL III.
RŮZNÁ USTANOVENÍ.
Úmrtné.
§ 70.
(1) Pozůstalým po osobách četnictva, které zemřely v činné službě po případě na dovolené s čekaným či bez požitků nebo ve výslužbě, nebo které požívaly četnických odpočivných požitkův, i když četnické hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky - mají-li jej - úmrtné, a to pro pozůstalé po zemřelých v činné službě nebo na dovolené bez požitků ve výši tříměsíční pensijní základny, pro pozůstalé po zemřelých na dovolené s čekaným ve výši tříměsíčního skutečně vyplaceného čekaného a pro pozůstalé po zemřelých v trvalé nebo dočasné výslužbě ve výši tříměsíčního skutečně vyplaceného výslužného (invalidního služného).
(2) Nárok na úmrtné má nejprve vdova. Tato pozbývá nároku, nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, ledaže tak činila se svolením manželovým nebo též jeho vinou, nebo ze zdravotních důvodů.
(3) Není-li vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou manželským (legitimovaným) potomkům, kteří byli v opatrování zemřelého; není-li těch, manželským (legitimovaným) potomkům, kteří obstarali pohřeb stavu přiměřený na vlastní útraty nebo - bylo-li o pohřeb jinak postaráno - ošetřovali zemřelého před jeho úmrtím.
(4) Ustanovení 3. odstavce platí obdobně při úmrtí svobodných (ovdovělých, rozvedených) bezdětných četnických osob ve prospěch zákonitých dědiců.
(5) Jinak může býti úmrtné nebo jeho část přiznáno osobám, které prokáží, že zemřelému vystrojily na vlastní útraty pohřeb nebo jej před smrtí ošetřovaly.
(6) Úmrtné může býti zabaveno jen do třetiny a to pouze na útraty pohřební, jinak je nezabavitelné.
(7) Pozůstalým po četnických osobách, které dostávaly příplatky k výslužnému podle § 17, odst. 2, přizná a vyměří se úmrtné ve výši tříměsíčního rozdílu mezi četnickým výslužným a výslužným z jiné než četnické služby. Případný nárok na úmrtné, který vyplývá z této jiné služby, zůstává zachován.
(8) Úmrtné zatěžuje vždy ten rozvrh, který zatěžovaly po případě měly by zatěžovati odpočivné požitky zemřelého.
Choromyslní.
§ 71.
(1) Choromyslné četnické gážisty, požívající služného, čekaného neb odpočivných požitků - vyjímajíc osoby, které četnické hodnosti pozbyly - umístí četnická správa v civilním léčebném ústavu pro choromyslné, když četnický, vojenský neb civilní úřední lékař to vysvědčením uzná za nutné a příslušníci se o nemocného nestarají.
(2) Gážisté v hodnostních třídách budou umístěni ve druhé, gážisté bez hodnostních tříd ve třetí všeobecné třídě léčebného ústavu.
(3) Za šaty, prádlo a drobné potřeby obdrží ústav předepsanou částku podle toho, ve které třídě je choromyslný umístěn.
(4) Požitky choromyslného gážisty vyplácejí se dále jeho soudně ustanovenému opatrovníkovi.
(5) Vydání za umístění a ošetřování choromyslného gážisty v ústavu nutno hraditi nejen z těchto požitků, nýbrž i z ostatních příjmů choromyslného, tedy i z úroků soukromého jmění atd. Tato vydání mají přednost před jinými pohledávkami.
(6) Nedostačují-li výše zmíněné prostředky ošetřovaného, hradí zbytek státní správa a to za gážisty aktivní nebo na dovolené s čekaným z četnického rozvrhu, jinak z rozvrhu civilních (vojenských) pensí.
(7) Zemřel-li choromyslný, může býti použito jeho soukromého jmění na úhradu těchto vydání, když tím nebude ohrožena výživa pozůstalých. Pohledávka státu může býti zajištěna již za živobytí choromyslného.
(8) Byl-li nemocný z ústavu propuštěn před koncem měsíce, použije se na zapravení vydání pouze příslušné částky požitků, zbytek vyplatí se poživateli (opatrovníkovi).
Nezvěstní.
§ 72.
(1) Příslušníci osob nezvěstných za války mají stejné právo na zaopatřovací požitky jako pozůstalí po osobách padlých před nepřítelem, příslušníci osob jinak nezvěstných mají nárok jako pozůstalí po osobách zemřelých.
(2) Zaopatřovací požitky se přiznají příslušníkům osob nezvěstných podle tohoto zákona, počínajíc dnem toho měsíce, který následuje po dni nezvěstnosti, a to tak dlouho, až se nezvěstný zase objeví nebo bude prohlášen za mrtvého, ovšem pokud nárok na tyto požitky ještě trvá.
(3) Z těchto požitků srazí se částky, jež nezvěstný na vrub svého platu dával tomu kterému příslušníku vypláceti zálohou, pokud v těchto výplatách byla pokračována po dni nezvěstnosti, jakož i zálohy neb podpory (včetně případných přeplatků), jež státní správa těmto osobám na očekávané zaopatřovací požitky k výplatě poukázala.
Zabavení a postoupení požitků.
§ 73.
(1) Pro zabavení a postoupení odpočivných a zaopatřovacích požitků platí stejné předpisy jako pro civilní státní zaměstnance, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Postup nebo jakékoliv právní jednání, příčící se těmto ustanovením, nemá právního účinku.
Služby postavené na roveň civilní státní službě.
§ 74.
Civilní státní službě jsou podle tohoto zákona na roveň postaveny veškeré civilní služby za stálý plat od státu, země, župy, okresu, obce nebo jejich podniků, jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami normálně spojeno právo na zaopatření.
Ustanovení přechodná.
§ 75.
(1) Doba činné služby ztrávená do 28. října 1918 ve vojště dohodových spojenců za světové války nebo v rakousko-uherské (rakouské neb uherské) armádě, dále ve službách dvorních, dále doba služby u úřadů likvidačních ve Vídni až do 31. ledna 1920 započítá se při výměře výslužného stejně jako doba služby v československém vojště podle § 26 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích. Které úřady jest míti za úřady likvidační podle tohoto zákona, určí zvláštní nařízení.
(2) Služební doba, ztrávená do 28. října 1918 ve službách zmíněných v §§ 12, 13, 63, 64, 65 a 110. zákona ze dne 27. prosince 1875, čís. 158 ř. z., pokud se týče § § 12, 13, 63, 64, 65 a 110 uherského zák. čl. LI:1875 započítá se při výměře výslužného dosavadním způsobem.
(3) Doba od 1. října 1908 do 30. dubna 1909, jakož i válečná léta 1914-1918 započítají se při výměře výslužného podle dosavad platných předpisů (§§ 10 a 11 zákona ze dne 27. prosince 1875, čís. 158 ř. z., pokud se týče §§ 10 a 11 uherského zák. čl. LI:1875 a císařského nařízení ze dne 13. dubna 1909 a 9. června 1915, čís. 361 ř. z. a nařízení bývalého ministerstva zemské obrany ze dne 10. prosince 1915, čís. 362 ř. z., pokud se týče § 6 uher. zák. čl. XIII:1915 a nařízení býv. uher. ministerstva, čís. 4401 M. E. z r. 1915).
(4) Válečný rok 1919 započítá se při výměře výslužného podle směrnic, které ustanoví vláda.
(5) Doba zproštění služby (příkaznosti) se nečítá.