§ 76.
(1) Pro nároky na odpočivné požitky gážistů bývalého rakouského a uherského četnictva, jimž byly jako takovým přiznány odpočivné požitky bývalým státem rakouským nebo uherským, jakož i nároky na odpočivné požitky a odbytné rakouských nebo uherských četnických gážista z povolání, nepřevzatých do činné služby v čs. četnictvu, platí obdobně ustanovení zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., s tím, že pravomoc ministerstva národní obrany tamtéž uvedená stran četnických gážistů vyhrazuje se ministerstvu vnitra; pro generály, kteří konali službu četnických inspektorů před 28. říjnem 1918 a nevyšli z řad vyšších četnických důstojníků, zůstává tato pravomoc jako dosud vyhrazena ministerstvu národní obrany.
(2) K základu pro vyměření odbytného a pro zaopatření těchto osob, stanovenému v § 2 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., připočítá se též četnický, pokud se týče služební přídavek podle §§ 5, 14, 114 a 177 četnického požitkového předpisu, schváleného dne 25. března 1897, pak § 29 zákona ze dne 25. prosince 1894, čís. 1 ř. z. z r. 1895 a § 2 zák. ze dne 29. ledna 1.897, čís. 42 ř. z.
(3) Nároky podle odstavce prvého jest uplatniti přihláškou (žádostí) ve lhůtě šesti měsícův od vyhlášení tohoto zákona.
(4) Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti odpočivné a zaopatřovací požitky osobám, které nepodaly včas předepsané přihlášky.
(5) Za lhůty ve smyslu § 4, odst. 2. a § 6 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., stanoví se doba jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona.
(6) Ustanovení § § 16 až 19, 71, 73 a 74, platí táž pro osoby zmíněné v 1, odstavci.
§ 77.
(1) Četničtí gážisté aktivního stavu, počítajíc v to příslušníky bývalého rakouského, uherského, chorvatsko-slavonského a bosensko-hercegovského četnictva, kteří byli přijati do činné služby v československém četnictvu a sloužili činně v československé domácí četnické nebo zahraniční vojenské službě a kteří
a) stali se neschopnými četnické služby, nebo
b) dovršili 60. rok věku svého, nebo
c) sloužili 40 let započítatelných, nebo
d) byli propuštěni z činné služby pouze z důvodu organisace československého četnictva,
mají nárok na odpočivné požitky nebo odbytné podle tohoto zákona, i když byli dáni do výslužby před účinností tohoto zákona.
(2) Pensijní základnou jest v tomto případě služné a četnický přídavek, které by jim byly příslušely v den přeložení do výslužby podle zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k němuž se připočítá 50 % místního přídavku pro Prahu po případě částka 3000 Kč (§ 20, odst. 1. zákona č. 186/20 Sb. z. a n.).
(3) Mají-li přídavek za zranění, přiznaný podle zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., pokud se týče uherského zák. čl. LI:1875, nebo přídavek, jenž jim byl výslovně přiznán místo přídavku za zranění, vyměří se jim tento přídavek znovu podle ustanovení §§ 37 a 38 tohoto zákona.
§ 78.
(1) Gážisté bývalého rakouského, uherského, chorvatsko-slavonského a bosensko-hercegovského četnictva, kteří byli přijati do československého četnictva, jako gážisté ve výslužbě a byli jako takoví znovu povoláni k činné službě četnické, s plnými aktivními požitky (doplatek k výslužnému) a byli přeloženi znovu do výslužby před skončením demobilisace, mají nárok na odpočivné požitky na vrub civilních pensí podle ustanovení § 77, když bylo superarbitračním řízením prokázáno, že se jejich zdravotní stav následkem poslední četnické služby zhoršil, nebo když sloužili nejméně jeden rok činně v československém četnictvu.
(2) Nejsou-li tyto podmínky splněny, vyměří se zaopatřovací požitky podle dosavadních ustanovení a podle § 76. Četnickým gážistům umístěným za remuneraci vyměří se znovu zaopatřovací požitky podle ustanovení § 9, odst. 3. bodu b), § 10, bodu d) a § 76. § 79.
§ 79.
(1) Četnickým osobám ze stavu mužstva - gážisty do hodnostních tříd nezařaděné v to počítaje - jichž nárok na četnické požitky odpočivné povstal před účinností tohoto zákona, příslušejí tyto požitky podle dosud platných předpisův. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby, zmíněné v § 77 tohoto zákona.
(2) Ustanovení §§ 16 až 19, 71, 73 a 74 platí též pro osoby, na něž se vztahuje tento paragraf.
§ 80.
(1) Pozůstalým po gážistech, zmíněných v § 76 a po osobách ze stavu mužstva (gážisty v hodnostní třídě nezařaděné v to počítaje), které zemřely nebo které nabyly nároku na četnické odpočivné požitky před účinností tohoto zákona, příslušejí zaopatřovací požitky podle dosavadních předpisův. Toto ustanovení se nevztahuje na pozůstalé po osobách, zmíněných v § 77 tohoto zákona.
(2) Ustanovení §§ 50, 52, 53, 62, 63, 70, 72 a 73 platí též pro pozůstalé po osobách, na něž se vztahuje tento paragraf.
§ 81.
Osobám, které činí nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky podle ustanovení §§ 76, 79 a 80 jest prokázati, že, pokud se týče státní příslušnosti, vyhovují podmínkám, stanoveným v §§ 2 (odst. 1. a 3.) a 5 (odst. 1.) zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n. § 82.
§ 82.
(1) Výhody zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a, počínajíc dnem 1. ledna 1921, též výhody zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., přiznané civilním státním zaměstnancům, přiznávají se, pokud jich ještě nemají, také osobám četnickým, daným do výslužby nebo zemřelým v činné službě před 1. lednem 1920, kterým byla pense vyměřena podle zákona ze dne 29. ledna 1897, čís. 42 ř. z., jakož i osobám po nich pozůstalým.
(2) Četnické osoby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jež v československém četnictvu činně nesloužily, jsou těchto výhod účastny, počínajíc 1. lednem 1921, podle vládního nařízení ze dne 8. srpna 1922, čís. 247 a 248 Sb. z. a n.
(3) Četnickým důstojníkům a jich pozůstalým buďtež odpočivné a zaopatřovati požitky, které jim byly přiznány podle pravidel platných pro vojenské gážisty v hodnostních třídách a pro jich pozůstalé a které jim byly zvýšeny zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 48 Sb. z. a n., upraveny, byli-li převzati, ode dne a podle zásad, které budou pro tyto vojenské osoby stanoveny zvláštním zákonem.
§ 83.
Četnickým osobám ve výslužbě, jakož i pozůstalým po četnických osobách v činné službě, nebo ve výslužbě příslušejí přídavky, příplatky, výpomoci a jiné zvláštní výhody (placení daní, kolkovného atd.) podle ustanovení platných pro civilní státní zaměstnance ve výslužbě, a to pokud jde o gážisty v hodnostních třídách a gážisty, kterým se vyplácejí místní a drahotní přídavky a mimořádné výpomoci ve výměře stanovené článkem II. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n., ve výši stanovené pro úředníky, pokud jde o ostatní osoby četnické, ve výši stanovené pro podúředníky.
§ 84.
Nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky četnických osob bývalých příslušníků německé říše, jakož i pozůstalých po těchto osobách, kteří mají podle § 3, bod 2. nařízení vlády.republiky Československé ze dne 4. května 1920, č. 351 Sb. z. a n., domovské právo v některé obci území inkorporovaného československé republice zákonem ze dne 30. ledna 1920, č. 76 Sb. z. a n., budou upraveny nařízením.
ODDÍL IV.
USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ.
§ 85.
(1) Odpočivné a zaopatřovací požitky osob četnických a osob po nich pozůstalých, jakož i přídavek za zranění, náležející četnickým osobám na odpočinku, a přídavek válečný, zatěžují, pokud tento zákon jinak neustanovuje, rozvrh civilních pensí.
(2) Tříměsíční odbytné (§ 4, poslední věta) zatěžuje četnický rozvrh.
(3) Odpočivné a zaopatřovací požitky osob vojenských, přidělených k četnictvu a jejich pozůstalých zatěžují rozvrh vojenských pensí.
§ 86.
Četničtí kancelářští zřízenci a osoby po nich pozůstalé jsou, pokud jde o odpočivné a zaopatřovací požitky, úplně na roveň postaveni civilním státním zaměstnancům příslušné kategorie.
§ 87.
Požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině vyžaduje zvláštního povolení ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí.a věcí zahraničních.
§ 88.
Pokud by pro náklad vzešlý prováděním tohoto zákona nebylo úhrady v úvěrech státního rozpočtu anebo v jeho celkových úsporách, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.
§ 89.
(1) Zákon tento jest, pokud v něm není jinak ustanoveno, účinným od 1. ledna 1920.
(2) Tímto dnem počíná se nárok na nové odpočivné a zaopatřovací požitky a zaniká nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky přiznané podle dosavadních zákonů a předpisů pro ty osoby, jimž byly přiznány odpočivné a zaopatřovací požitky podle zákona nového.
(3) Týmž dnem přestává nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajišťování bytného, vyjímajíc osoby, které dostávají požitky podle § 76.
(4) Dosavadní předpisy, jimiž jsou upraveny předměty tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem, který předchází přede dnem účinnosti tohoto zákona.
§ 90.
Zákon tento provede ministr vnitra v dohodě s ministry financí a národní obrany.
Důvodová zpráva.
Odpočivné a zaopatřovací požitky četnických osob a pozůstalých po nich přiznávají a vyměřují se posud podle zastaralých zákonů a předpisů bývalého rakouskouherského mocnářství. Úprava těchto požitků, vyhovující změněným poměrům a duchu doby, jest otázkou velice naléhavou a nestrpí odkladu.
Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., stanoví v §u 25 sub b), že zaopatřovací požitky příslušníků četnictva, jejich vdov a sirotků budou upraveny zvláštním zákonem.
Též § 26 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., bylo stanoveno, že zaopatřovací požitky četnických osob a jejich pozůstalých upraví se zvláštním zákonem.
Prozatím bylo posledně citovaným zákonem stanoveno, že základem pro vyměření pensijních požitků četnických osob jest služné, četnický přídavek, 50 % místního přídavku pro Prahu příslušného stupně (§ 3 a § 13 téhož zákona) a přídavky uvedené v §§ 9 a 11 zmíněného zákona.
Důstojníkům IV. hodnostní třídy a generálnímu veliteli četnictva, není-li ještě v této hodnostní třídě, započítá se místo 50% místního přídavku pro Prahu, částka 3000 Kč, po případě 6000 Kč (§ 2 zákona č. 394/1922).
Ježto zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách byly v 1. odstavci uvedeného §u 26 pominuty, vyměřují se jejich pense podle dosavadních předpisů částkou zcela nedostatečnou.
Předložená osnova zákona upravuje hlavně četnické požitky odpočivné a zaopatřovací a přiznává je všem četnickým osobám, jimž jest četnická služba povoláním, v celku podle pravidel, platných pro státní zaměstnance, při čemž ovšem béře se přiměřený zřetel na nutné odchylky, odůvodněné zvláštnostmi služby četnické. Je to zejména možnost předčasného vyloučení z činné služby pro poruchu zdraví způsobenou poraněním při výkonu služby nebo v souvislosti s ní, službou válečnou a pod., která odůvodňuje zajisté výjimečně zvýšení požitků, jakož i ponecháni dosavadního práva na přídavek za zranění a na zaopatření invalidní.
Odpočivné a zaopatřovací požitky příslušníků čs. četnictva a pozůstalých po nich jsou, jak bylo řečeno, v celku přizpůsobeny požitkům pozůstalých po státních zaměstnancích. Tím mizí dosavadní rozdíl mezi a) odpočivnými a zaopatřovacími požitky četnických gážistů zařaděných do hodnostních tříd (vyjímajíc důstojníky výkonné) a pozůstalých po nich (těmto byly pense vyměřovány podle předpisů platných pro vojsko) a mezi b) odpočivnými a zaopatřovacími požitky četnických důstojníků výkonných, dále četnických gážistů mimo hodnostní třídy i četnického mužstva, a pozůstalých po nich (těmto byly vyměřovány zaopatřovací požitky podle předpisů platných pro civilní státní zaměstnance podle zákona ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z.). V důsledku této obdobné úpravy s civilními zaměstnanci bylo nutno upraviti též stejně i poměr na dovolené s čekaným.
Právo na zaopatřovací požitky přiznané podmínečně družkám civilních státních zaměstnanců a příslušníků vojska bylo obdobně převzato do osnov tohoto zákona pro četnické gážisty.
Nemanželské a adoptované děti, jakož i schovanci gážistů až dosud neměli vůbec nároků na zaopatření. Osnova tohoto zákona přiznává jim - obdobně jako u státních zaměstnanců - podmínečné právo na zaopatřovací požitky.
V ustanoveních přechodných a závěrečných jest rozřešena otázka započítání služební doby, ztrávené před účinností tohoto zákona a upraveny nároky na předmětné požitky, získané v této době, jakož i vymezena účinnost nového zákona.
Přítomná osnova celkem pouze přizpůsobila příslušné civilní a vojenské předpisy četnickým poměrům, a stanovila pravidla pro dobu přechodnou.
K jednotlivým ustanovením se uvádí:
§ 1. Vzhledem k částečnému započítání místního přídavku do pensijní základny pomíjí dosavadní příspěvek za bytné.
§ 2. Minimální služební doba pro nárok na trvalé výslužné byla stanovena na 10 let započitatelných, a to s ohledem na započítání let válečných osobám četnickým.
§ 3. Podle tohoto paragrafu poskytuje se v případech hodných zvláštního zření nárok na trvalé výslužné před uplynutím minimální služební doby (§ 2). Je zajisté spravedlivo, že při tom bylo pamatováno i na případy, kdy byla porucha zdraví způsobena epidemickou nemocí na služební cestě neb v místě služebním. K bodu d) dlužno srovnati § 2 zákona ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z. ve spojení s § 3 zák. ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z.
§ 4. Místo dočasného výslužného podle dosavadního zaopatřovacího zákona přiznává se gážistům odbytné, nemají-li nároku na trvalé výslužné.
§ 5. Ustanovení o přeložení do výslužby z moci úřední byla přizpůsobena § 80 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníkův a státního zřízenectva (služební pragmatiky). Trvalou neschopností rozumí se ovšem i neschopnost, projevená déle trvajícím špatným popisem kvalifikačním.
§ 7. Obdobně jako u státních zaměstnanců (§ 62 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státního zřízenectva, služební pragmatiky), zvyšuje se, resp. může býti zvýšeno výslužné připočtením služebních let, když zdravotní stav dotyčných osob vylučuje výdělečnou činnost.
§ 9. Nová výměra výslužného gážistovi ve výslužbě, povolanému do činné služby, jest nutna, poněvadž doba této služby jest započitatelná do postupu i pense.
§ 10. a) Zásadně započítá se veškerá doba služby vojenské resp. četnické i když by byla přerušena, ovšem pouze tehdy, trvá-li i služební poměr dále.
b) Dříve žádalo se bezprostřední přestoupení z civilní státní služby. Osnova tohoto zákona připouští přestávky 30 dní vzhledem na ztrátu času přesídlením a urovnáním soukromých záležitostí.
c) Nemocniční (kliniční) služba lékařů četnictva a předcházející právnická činnost důstojníků justiční služby jest v zájmu četnické správy.
Započítání této doby jest tudíž oprávněno, arci pouze tehdy, když zmíněná osoba jistou dobu sloužila.
e) Toto ustanovení jest v souhlasu s § 74, odst. 2., zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníkův a státního zřízenectva (služební pragmatiky).
Odstavec 2. Četnická služba výkonná je zvláště namáhává a opravňuje nárok na zvýšené započítání. Již podle dosavadních předpisů započítala se tato služba zvýšeně. Způsob zvýšeného započítání byl volen s ohledem na analogické případy výhodného započítání u jiných kategorií zaměstnaneckých.
§ 11. Započítání let válečných vyhovuje dosavadním předpisům a zkušenostem. Zvýšené požadavky, které se činí za války na duševní a fysickou výkonnost osob četnických a osob vojenských četnictvu přidělených, způsobují zhusta předčasnou invaliditu a odchod z činné služby s poměrně nízkými požitky zaopatřovacími. Započítání válečného roku jest již dle dosavadního právního stavu odůvodněno i u osob, které nejsou přímo v bitevní čáře.
§ 12. a) Doba dovolené bez požitků rovná se době v nečinném stavu a z toho důvodu nemá býti započítána.
b), c) Tato ustanovení se shodují s dosavadním stavem.
d) Přijetím odbytného zřekl se gážista práva na započítání doby, za kterou přijal odbytné.
§ 13. Tu se stanoví splatnost prvním dnem v měsíci (dosud 2. den v měsíci).
§ 14. Upraveno obdobně podle příslušných ustanovení pro civilní státní zaměstnance (§ 98 služ. pragm.).
§ 15. Podle dosavadních zaopatřovacích zákonů (§§ 121, 122, 185 četn. požit. předpisů) mohly četnické osoby ve výslužbě vyžádati si odbytné ve výši dvoj násobného ročního obnosu trvalé pense, resp. 2/3 ročního obnosu dočasné pense. Obdobně jako u státních zaměstnanců přiznává se budoucně nárok na odbytné těm gážistům, kteří odcházejí do výslužby a dávají přednost odbytnému před trvalým výslužným. Poněvadž pozbytí nároku na výslužné platí též pro rodinu, vyžaduje se písemný souhlas manželčin.
§§ 16, 17 a 18. Tato ustanovení souhlasí s dosavadním stavem.
Osoby, které pozbyly rozsudkem trestního soudu postavení v službách zmíněných v § 17, resp. 16, nemohou nabýti nároku na četnické výslužné. Při odsouzení podmíněném nastává ovšem ztráta nároku teprve tehdy, když byl odsouzený nucen trest nastoupiti.
§ 19. Toto ustanovení jest v souhlasu s dosavadním stavem.
§ 20. Obdobně jako u civilních státních zaměstnanců ukládá se gážistům povinnost platiti pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny. Za to nejsou povinni platiti příspěvek na fond pro zajištění bytného, poplatky z jmenování a povýšení.
§§ 21-23 a 69. Těmito ustanoveními přiznávají se ve shodě s příslušnými předpisy další výhody četnickým osobám-legionářům a pozůstalým po nich.
§ 24. Toto ustanovení jest shodno s dosavadním stavem.
§§ 25-28. Státní správě jest postarati se zvláštním způsobem o ty ubožáky, kteří se v čestné službě vlasti stali předčasně invalidy, jsou odkázáni na cizí péči a nemají dostatečných prostředků k výživě.
Dosavadní příplatek na byt pomíjí vzhledem ke zvýšení invalidní gáže (90% pensijní základny, místo 90% služného). V celku se tato ustanovení shodují s dosavadním zákonem a předpisy tento zákon doplňujícími.
§§ 29-30. Četnickým osobám, které byly válečnou službou na zdraví a výdělečné schopnosti poškozeny a předčasně z činné služby vyloučeny, navrhuje se mírné zvýšení požitků, aby jim byla existence ulehčena.
§§ 31-35. Srovnati sluší §§ 73-78 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníkův a státního zřízenectva (služební pragmatiky).
§§ 33 a 35. V prováděcím nařízení bude ustanoveno, že, pokud prohlídku konati má jiný než četnický lékař, dohodne se ministerstvo vnitra s resortem, jemuž je podřízen lékař, prohlídku konající.
§ 36. Dlužno uznati, že je povinnosti státu, aby svým občanům, kteří v četnické službě válečné nebo zvláštnostmi četnické služby utrpěli pohromu na nejcennějším statku, na zdraví, a pozbyli do jisté míry výdělečné schopnosti, přiznal mimořádný přídavek, přiměřený jejich invaliditě. Tento přídavek nemá býti náhradou za zmrzačení, nýbrž má invalidovi usnadniti boj o existenci, stižený újmou na výdělečné schopnosti.
§ 37. Přídavek za zranění bude se přiznávati v pěti stupnicích (ve starém zákoně byly pouze tři stupně: 400, 800 a 1800 K).
§ 38. Vojenským a četnickým gážistům ran hodností třídy příslušely podle zákona ze dne 27. prosince 1875, ř. z. č. 158, pokud se týče uherského zák. čl. LI:1875, přídavky za zranění ve výši určené pro mužstvo, jež pro četnické mužstvo a pro četn. kancel. sluhy zanikly v důsledku zákona ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z. V osnově nového zákona přiznávají se jim ty to požitky podle zásad, platných pro gážisty v hodnostních třídách, ovšem v částkách přiměřených nižšímu služnému v souladu s vojenským zaopatřovacím zákonem ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.
§ 39. Lhůta pro uplatnění nároku na přídavek za zranění byla stanovena pěti lety (podle dosavadního zákona vznikl nárok na přídavek jen tehdy, když neschopnost ke službě nastala do pěti let po zranění).
Při výměře přídavku za zranění bylo přihlíženo též k povinnosti hraditi náklad na opravení a nové pořízení prothes. Je-li výjimečně tento náklad pro četnické, v mobilisaci neb ve válce k armádě přidělena osoby příliš vysoký, vojenská správa poskytne přiměřenou podporu z prostředků, povolených na individuelní péči o válečné poškozence.
V dosavadním zákoně nebylo postaráno o případné zvýšení přídavku za zranění, zhoršil-li se dodatečně zdravotní stav invalidův. Jest záhodno, aby v osnově nového zákona na to bylo pamatováno.
Utrpěl-li gážista poranění v době, kdy ještě náležel do stavu mužstva, vyměří se mu přídavek za zranění podle hodnosti v době uplatnění nároku, poněvadž o v tomto novém postavení pociťuje následky poranění.
§ 43. Jest jistě spravedlivo a vzhledem k určení požitků odůvodněno, aby přídavek za zranění byl vyplácen plnou částkou, ne až po srážce daní nebo poplatků.
§§ 44-65. Tato ustanovení byla upravena dle obdoby předpisův o civilních státních zaměstnancích s přihlédnutím k zvláštnostem služby četnické.
§§ 66-68. Shodno s dosavadním stavem.
§ 70. Výplata úmrtného je upravena podle obdoby dosud platných předpisů a ustanovení platných pro civilní státní zaměstnance.
§ 71. Na dosavadních pravidlech stran péče o choromyslné nebylo zásadně nic změněno.
Vzhledem ke zvýšenému nákladu na životní potřeby a k poměrně nízkým zaopatřovacím požitkům byla pro gážisty v hodnostních třídách předepsána II. všeobecná třída.
§ 72. Srovnává se s ustanoveními dosud platnými.
§ 74. Aby zamezeno bylo požívání dvojích zaopatřovacích požitků z veřejných prostředků, jest nutno přesně označiti veškeré civilní služby, které je postaviti na roveň civilní státní službě. Legionářské fondy nejsou veřejnými fondy podle tohoto zákona.
§ 75. Ustanovením tohoto paragrafu je řešena otázka započítání služební doby, ztrávené před státním převratem ve službách rakousko-uherského mocnářství, a doby činné služby v čs. vojsku před účinností nového zaopatřovacího zákona.
Osnova tohoto zákona vychází ze zásadního hlediska, že právo na příznivější započítání jisté služební doby, získané podle dosavadního zaopatřovacího zákona a podle předpisů tento zákon doplňujících má býti zachována. Válečná léta budou započítána podle dosavadních ustanovení. Aby kryla vyvarováno různým omylům, je potřeba zvláštního nařízení, které by přesně určilo likvidační úřady podle tohoto zákona.
Cís. nařízení v tomto paragrafu uvedená ryla uveřejněna ve Věstníku býv. ministerstva války.
§ 76. Ustanovení tohoto paragrafu jedná o příslušnících býv. rakousko-uherské (rakouské neb uherské) armády, pokud se týče četnictva, kteří nebyli převzati do činné služby v čs. vojsku neb v čs. četnictvu.
§§ 77 a 78. Ze snahy odměniti takovou činnost těch, kteří spolupůsobili při vybudování Čs. republiky, vyplývá ustanovení, zajišťující gážistům četnictva a pozůstalým po nich za jistých podmínek zaopatření podle tohoto zákona, i když tito gážisté byli dáni do výslužby nebo zemřeli před účinností tohoto zákona. U gážistů ve výslužbě se požaduje, jestliže se jejich zdravotní stav nezhoršil, aspoň jednoroční služba v československém četnictvu, aby bylo znemožněno zneužití této výhody.
§ 83. Tu se přiznávají četnickým pensistům a pozůstalým po nich - ať nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky vznikl před účinností tohoto zákona nebo po ní stejné výhody, jaké mají státní pensisté civilní a pozůstalí po civilních státních zaměstnancích.
§ 84. Inkorporované území hlučínské nutí l úpravě nároků na četnické zaopatření, získaných službou v německé armádě, pokud se týče v německém četnictvu pro osoby, které se staly příslušníky československé republiky. Aby bylo v této otázce jednotně postupováno, upraví se nařízením podobně, jako u civilních zaměstnanců a osob vojenských.
§ 85. Vojenským osobám, přiděleným k četnictvu během války neb v jiných mimořádných případech náhradou za četnické osoby přidělené k vojsku, přiznávají se v případě přeložení do výslužby z tohoto poměru odpočivné a zaopatřovací požitky podle norem platných pro vojsko na vrub vojenských pensí, kdežto četnickým osobám, přiděleným v onom čase k vojsku, přiznávají se řečené požitky dle norem platných pro četnictvo na vrub civilního rozvrhu.
Gážisté československého vojska v záloze, přidělení ve válce, resp. za mobilisace a demobilisace k četnictvu, a osoby po nich pozůstalé, mají nárok na zaopatřovací požitky podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.
Tím se sleduje tendence, aby jednotlivé pense nebyly čítány na vrub dvou rozličných rozvrhů, jak tomu bylo dosud.
§ 87. Ve shodě s dosavadními předpisy ukládá se povinnost, vyžádati si zvláštního povolení k požívání zaopatřovacích požitků v cizině. Způsob, jakým dlužno při tom postupovati, bude upraven v dohodě s ministerstvem věcí zahraničních a ministerstvem financí.
§ 88. Provedením tohoto zákona zvýší se zaopatřovací požitky četnických osob. Tohoto zvýšení budou účastni důstojníci staropensisté, daní do výslužby do 1. prosince 1319, na něž bude (§ 77 tohoto zákona) rozšířena účinnost zákona ze dne 19. března 1920, čís. 186 Sb. z. a n., jakož i vdovy po nich, pokud se týče sirotci po nich, dále důstojníci novopensisté, daní do výslužby po 1. prosinci 1919, a to v důsledku zvýšení procentní sazby ze 2% na 2.4%, jakož i pozůstalí po nik, jichž bude se týkati kromě toho i dobrodiní zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z roku 1920, ježto na tyto osoby zmíněný zákon nebyl dosavad rozšířen, konečně pozůstalí po četnících staropensistech, daných do výslužby až do 1. prosince 1918, a po četnických gážistech bez hodnostní třídy, daných do výslužby dnem 1. ledna 1919 nebo později, a to z téhož důvodu.
Náklad s tím spojený bude vyžadovati na doplatcích za léta 1919 až 1922 přibližnou částku 4,278.100 Kč, v roce 1923 jakož i v příštích letech zvýšení dosavadních výdajů přibližně o částku 1,082.200 Kč ročně.
§ 89. Je nutno, aby zákon tento nabyl účinnosti - podobně jako u civilních zaměstnanců a osob vojenských - ode dne, kdy byly upraveny aktivní služební požitky, t. j. u četnictva, počínaje 1. lednem 1920. úprava odpočivných požitků staropensistů ze stavu mužstva a důstojníků výkonných byla z části již provedena zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. Poněvadž však ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920, se nevztahují na četnické gážisty a mužstvo dané do výslužby podle norem civilních, jest nutno rozšířiti na ně ustanovení zákona č. 99/21 Sb. z. a n. v plném rozsahu, tedy i co do ustanovení zákona č. 2/20.
Ostatním četnickým důstojníkům staropensistům dostane se obdobné úpravy spolu s vojenskými gážisty staropensisty.
Totéž platí o pozůstalých po těchto důstojnících.
U ostatních důstojníků řeší se tato úprava v §§ 82 a 83 osnovy.
Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromážděni přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 20. dubna 1923.
Náměstek předsedy vlády a ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
OBSAH:
ODDÍL I.
Gážisté.
Trvalá výslužba.
I. Výpočet odpočivných požitkův (§ 1).
II. Výslužné (odbytné) (§§ 2-24).
1. Nárok na přeložení do trvalé výslužby (§§ 2-4).
2. Přeložení do trvalé výslužby z moci úřední (§ 5).
3. Jak se výslužné vyměřuje (§ § 6-9).
4. Započitatelná doba služební (§ 10).
5. Válečná léta (§ 11).
6. Doba, která se nezapočítá (§ 12).
7. Den, kterým se počíná nárok na výplatu výslužného (§ 13).
8. Pozbytí a znovunabytí nároku na výslužné. Příspěvky na výživu (§§ 14-19).
9. Pensijní příspěvek; taxy a poplatky. (§ 20).
10. Četnické osoby-legionáři (§§ 21-23).
11. Zvýšení výslužného za službu válečnou (§ 24).
III. Zaopatření invalidní (§ § 25-28).
IV. Válečný přídavek (§§ 29-30).
B. Dočasný odpočinek (§§ 31-34).
C. Dovolená s čekaným (§ 35).
D. Přídavek za zranění (§§ 36-43).
ODDÍL II.
Pozůstalí po gážistech.
A. Vdovský důchod (§§ 44-54).
B. Příspěvek na vychování a sirotčí důchod (§§ 55-65).
C. Zvýšení zaopatřovacích požitků za službu válečnou (§§ 66-68).
D. Pozůstalí po četnických osobách-legionářích (§ 69).
ODDÍL III.
Různá ustanovení (§§ 70-84).
Úmrtné (§ 70). Choromyslní (§ 71). Nezvěstní (§ 72). Zabavení a postoupení požitků (§ 73). Služby, postavené na roveň civilní státní službě (§ 74). Ustanovení přechodná (§§ 75-84).
ODDÍL IV.
Závěrečná ustanovení (§§ 85-92).
Předpisy o zúčtování (§ 85). Četničtí kancelářští zřízenci a osoby po nich pozůstalé (§ 86). Požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině (§ 87). Úhrada nákladu (§ 88). Účinnost zákona (§ 89). Provedení zákona (§ 90).