|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923. |
|
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4092.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne......................,
kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ODDÍL I.
GÁŽISTÉ.
A. Trvalá výslužba.
I. Výpočet odpočivných požitkův.
§ 1.
Odpočivné požitky četnických gážistů, zařaděných do hodnostních tříd, a gážistů mimo Hodnostní třídy jsou:
1. výslužné (odbytné) a
2. zaopatření invalidní.
II. Výslužné (odbytné).
1. Nárok na přeložení do trvalé výslužby.
§ 2.
Gážisté nabývají nároku na přeložení do trvalé výslužby:
a) dovrší-li 60. rok svého věku, nebo
b) bylo-li superarbitračním řízením zjištěno, že se stali trvale neschopnými k četnickému povolání a mají-li aspoň 10 služebních let započítatelných.
§ 3.
Gážistům, kteří mají méně než 10 služebních let započítatelných, přísluší nárok na trvalé výslužné pouze tehdy, když bylo superarbitračním řízením zjištěno, že pozbyli způsobilosti k četnickému povolání
a) bez vlastní viny při výkonu služby nebo v souvislosti s ni a jsou navždy neschopni výdělku, nebo
b) trvalou poruchou (poškozením) zdraví, kterou utrpěli bez vlastní úmyslné viny při vykonávání četnické (vojenské) služby nebo v souvislosti s ní, zvláštnostmi povolání, epidemickými nemocemi, řádícími ve služebním místě (stálém neb přechodném), nebo
c) choromyslností, oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti neb rozlišovati světlo od tmy, úplnou ztrátou sluchu nebo řeči, ohrnutím, takže nemohou tělem vládnouti, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, nebo konečně
d) nemoci nebo tělesným úrazem nikoliv úmyslně od nich způsobeným, mají-li alespoň let.skutečné služby.
§ 4.
Četnický gážista definitivně převzatý k četnictvu, o kterém bylo superarbitračním řízením zjištěno, že se stal z důvodů zdravotních trvale neschopným četnického povolání, který má méně než 10 služebních let započitatelných a který nemá podle § 3 tohoto zákona nároku na trvalé výslužné, má nárok na odbytné. Odbytné činí až do pěti služebních let započitatelných jednoroční služné s četnickým přídavkem, při více než pěti služebních letech započitatelných dvouleté služné s četnickým přídavkem, kterého gážista naposledy požíval. Gážisté k četnictvu definitivně nepřevzatí obdrží za těchto podmínek odbytné ve výši tříměsíčního služného, četnického přídavku a místního přídavku.
2. Přeložení do trvalé výslužby z moci úřední.
§ 5.
Četnické osoby mohou býti dány do výslužby (mohou obdržeti odbytné podle § 4) bez superarbitračního řízení a bez vlastní žádosti:
1. jestliže dovršily 60. rok svého věku a pokud nejde o osoby na dočasném odpočinku nabyly nároku na plné výslužné, nebo
2. jsou-li trvale neschopny své služební místo řádně zastávati.
3. Jak se výslužné vyměřuje.
§ 6.
(1) Výslužné vyměřuje se podle služební doby započítatelné a podle pensijní základny. Tato základna rovná se poslednímu služnému s etnickým přídavkem a přídavky uvedenými v § 9 a 11 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k čemuž se připočítá
a) u gážistů od XI. do V. hodnostní třídy včetně u gážistů mimo hodnostní třídy, 50% pražského místního přídavku,
b) u gážistů IV. a vyšší hodnostní třídy, jakož i u generálního velitele československého četnictva, není-li ještě ve IV. hodnostní třídě, místo částky, zmíněné sub a), částka 3000 K, a u osob, daných do výslužby za účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., částka 6000 Kč.
(2) ráž do 10 služebních let započítatelných přísluší 40% a za každý další započítatelný rok, pokud zákon jinak neustanovuje (§ 10), 2.4% pensijní základny. Výslužné nesmí převyšovati pensijní základny.
(3) Osobám daným na odpočinek dnem, kterého jim měly býti přiznány požitky vyššího platového stupně téže, nebo vyšší hodnostní třídy, bude vyměřeno výslužné podle tohoto stupně.
(4) Při zjištění služební doby jest zlomek posledního roku nad 6 měsíců počítati za celý rok.
§ 7.
(1) Četnickým osobám, které se staly neschopnými četnické služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při výkonu služby nebo v souvislosti, ní, připočteno při výměře výslužného deset služebních let.
(2) Totéž platí, stanou-li se četnické osoby četnické služby neschopnými úrazem utrpěným beze své úmyslné viny při vykonávání četnické služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou, nastala-li neschopnost četnické služby během jednoho roku po úrazu.
(3) Osobám, které se staly v jiných případech neschopnými četnické služby pro těžkou poruchu zdraví, které však úmyslně nezavinily, a jsou-li vůbec výdělku neschopny, může býti při výměře výslužného a v dohodě s ministerstvem financí připočteno až 10 služebních let.
(4) Ve výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele, muže ministr vnitra v dohodě v ministrem financí výslužné nad to ještě přiměřeně zvýšiti.
(5) Celkové výslužné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny (§ 6).
(6) Podmínkou pro zvýšení výslužného jest
a) aby neschopnost k četnické službě nastala, pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno, nejpozději do pěti let po události, odůvodňující zvýšení výslužného,
b) aby žádost byla předložena do jednoho oku po zjištění neschopnosti k četnické službě.
(7) Ústřední úřad může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro zvýšení výslužného a podle výsledku tohoto přezkoumání zastaviti výplatu částky, o kterou bylo výslužné zvýšeno.
§ 8.
Výslužné gážisty zařaděného do hodnostních tříd nesmí býti vyměřeno částkou nižší než 1800 Kč a u gážisty mimo hodnostní třídy nižší než 1400 Kč ročně.
§ 9.
(1) Četnickým osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužky povolány do činné služby četnické a tuto službu skutečně konaly, vyměří se výslužné znovu po opětném přeložení do výslužby podle celkové započítatelné služební doby.
(2) Výslužné nutno znovu vyměřiti též gážistovi ve výslužbě, povolanému do činné služby četnické (s doplatkem k výslužnému), při postoupení do vyšší hodnostní třídy nebo do vyššího stupně platového,
(3) Pensijní základnu pro novou výměru tvoří:
a) u gážistů s plnými aktivními požitky (doplatkem k výslužnému) služné jejich platového stupně s četnickým přídavkem, přídavky podle §§ 9 a 11 zákona ze dne 9. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., k nimž se podle § 6 připočítá 50% místního přídavku, nebo částka 3000 Kč, po případě 6000 Kč (§ 6);
b) u gážistů, kteří požívají remunerace, požitky, které byly základem předcházející výměry výslužného.
4. Započítatelná doba služební.
§ 10.
(1) Do služební doby se započítá:
a) Doba činné služby v československém vojsku podle norem platných pro vojsko, a doba činné služby v četnictvu včetně služby na zkoušku podle ustanovení tohoto zákona (vyjímajíc dobu uvedenou v § 12).
b) Doba započítatelná pro výměru výslužného, ztrávená v civilních státních nebo jim na roveň postavených službách před prvním neb opětovným nastoupením do vojenské neb četnické činné služby, když gážista do aktivního stavu převzatý nastoupil činnou službu nejdéle do 30 dní po vystoupení z civilní služby, nebo byl již na odpočinku (trvalém neb dočasném).
c) U četnických lékařů doba nemocniční a kliniční služby po dosažení hodnosti doktorské, u důstojníků justiční služby doba právnické činnosti v jiných než státních nebo jim na roveň postavených službách až do dvou let. Doba tato se čítá teprve po dovršení desíti započítatelných služebních let, válečná léta v to počítaje.
d) Doba, po kterou sloužily osoby ve výslužbě v nějakém oboru četnické správy, vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat.
e) Doba na dovolené s čekaným.
(2) Četnická služba v československém četnictvu do dne vyhlášení tohoto zákona, dále doba činné služby konané do 28. října 1918 v četnictvu rakouském, uherském, chorvatskoslavonském a bosensko-hercegovském započítá se podle dosavadních ustanovení. Počínajíc dnem vyhlášení tohoto zákona jest dobu, po kterou příslušníci četnictva byli ve vlastnosti gážistů mimo hodnostní třídy přiděleni k výkonné službě, započítati jim zvýšeně tak, že se za každý plný rok služby čítá 16 měsíců.
(3) Služební doba, po kterou gážista ve vlastnosti důstojníka zastával funkci velitele četnického oddělení, započítá se mu, žádá-li za to, zvýšeně, a to čtyři měsíce za tři; příznivěji lze však ji započítati nejvýše úhrnem dvěma roky, a to jen potud, pokud s dobou, která byla důstojníku, o nějž jde, započtena podle bodu h) § 26 zákona ze dne 17. února 1922, č. 7 Sb. z. a n., nepřesahuje doby 2 let.
(4) Jinak se služební doba v československém četnictvu započítává jednoduše.
(5) Četnická služební léta, jež se podle pravidel, zmíněných v odst. (2) započítávají zvýšeně, hodnotí se, pokud spadají mimo prvních započítatelných 10 let, pouze výměrou 2% (§ 6).
(6) Ministr vnitra může za zvláštních okolností v dohodě s ministrem financí pro výměru výslužného povoliti započítání určitého období, ztráveného v jiné než četnické službě.
5. Válečná léta.
§ 11.
(1) Za četnickou a vojenskou službu v době války započítají se při výměře výslužného i léta válečná a to za každý rok kalendářní jeden rok válečný, tudíž 24 měsíce, a v případech zvýšeného započítání až 28 měsícův.
(2) Nárok na započítání jednoho roku válečného má ten, kdo v tom roce za války konal aspoň tři měsíce četnickou službu, nebo nehledě na délku služby, zúčastnil se boje, nebo utrpěl poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem, nebo se stal nezpůsobilým ke službě následkem válečných útrap, tedy i epidemických nemocí.
(3) Čas zajetí počítá se jednoduše, t. j. jeden rok z 12 měsíců.
(4) Která období dlužno počítati za léta válečná, určí se vládním nařízením.
6. Doba, která se nezapočítá.
§ 12.
Do služební doby se nezapočítá:
a) dovolená bez požitků;
b) doba zběhnutí;
c) doku soudně přiřknutého a odpykaného trestu na svobodě, trvá-li déle než 6 měsíců;
d) doba, za kterou bylo přijato odbytné § 15)
e) doba ztrávená v dočasné neb trvalé výslužbě, pokud tento zákon jinak nestanoví.
7. Den, kterým se počíná nárok na výplatu výslužného.
§ 13.
Výslužné přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínajíc prvním dnem měsíce následujícího po dni, kterým byly zastaveny aktivní požitky.
8. Pozbytí a znovunabytí nároku rva výslužné. Příspěvky na výživu.
§ 14.
(1) četnické osoby v činné službě, které
a) byly v důsledku řízení disciplinárního zbaveny své hodnosti, nebo
b) pozbyly své hodnosti podle soudního rozsudku,
pozbývají nároku na výslužné podle tohoto zákona.
(2) Ministr vnitra může v dohodě s ministrem financí těmto osobám, jsou-li nemajetny, přiřknouti příspěvek na výživu až do 50% zákonitých požitků, které by jim při přeložení do výslužby náležely.
(3) Nebyl-li přiznán příspěvek na výživu podle předchozího odstavce, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí nevinné manželce, po případě nevinným dětem, pokud by jim jinak náležel v případě smrti manžela neb otce nárok na vdovský důchod, po případě na příspěvek na vychování (důchod sirotčí), přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře normálního vdovského důchodu, po případě normálních příspěvků na vychování (důchodů sirotčích), a to již ode dne, kterým byly manželu neb otci zastaveny požitky.
(4) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvků na výživu a podle výsledku tohoto přezkoumání výplatu řečeného požitku přechodně neb trvale zastaviti.
§ 15.
(1) četnickým osobám, které vstupuji do výslužby a mají nárok na trvalé výslužné, může býti povoleno odbytné ve výši dvouletého posledně požívaného služného s četnickým přídavkem, zřeknou-li se pravoplatně nároku na výslužné, vyplývající z dosavadní četnické služby, a to pro sebe, a jsou-li ženati, také pro svou rodinu, a předloží-li v tomto případě písemný souhlas manželčin.
(2) Bylo-li s pensijní výplatou již započato, hradí se vyplacené částky z odbytného.
(3) Družky života nemohou uplatniti nijakých nároků.
§ 16.
(1) Gážisté ve výslužbě, vstoupivší do jiné než četnické státní služby nebo do služby jí na roveň postavené, vyjímajíc službu za denní nebo týdenní plat aneb remuneraci, pozbývají nároku na výslužné podle tohoto zákona 1. dnem toho měsíce, ve kterém se počíná nárok na plat z nové služby.
(2) Přídavek za zranění, mají-li jaký, vyplácí se jim dále.
(3) Nepřevyšují-li veškeré s novým místem služebním spojené příjmy (cenu naturálních požitků v to počítajíc) aspoň o 1/3 četnické výslužné, přísluší zaměstnanci příplatek ve výši rozdílu mezi příjmy výše zmíněnými a mezi výslužným, zvýšeným o jednu třetinu, na účet civilních pensí. Tento příplatek nesmí býti vyšší než četnické výslužné posledně požívané a vyplácí se tak dlouho, dokud výše zmíněné příjmy nepřevyšují aspoň o 1/3 toto výslužné..
§ 17.
(1) Vystoupí-li osoby, označené v předcházejícím paragrafu, ze služeb v témž paragrafu zmíněných bez nároku na trvalé zaopatření, nabudou zase nároku na výslužné, které měly před vstupem do zmíněné služby.
(2) Je-li výslužné ze zmíněné služby menší, nežli původně vyměřené četnické výslužné, přísluší rozdíl mezi oběma požitky na účet rozvrhu civilních pensí.
§ 18.
Četnické osoby ve výslužbě, které rozsudkem trestního soudu pozbyly svého postavení ve službě zmíněné v § 16, nemohou už nabýti nároku na výslužné. Pro případné poskytnutí příspěvku na výživu platí ustanovení § 14.
§ 19.
(1) Nároku na výslužné pozbývá poživatel:
a) zemřel-li,
b) byl-li přeložen do aktivního stavu, po případě povolán do činné služby s plnými aktivními požitky,
c) mešká-li mimo oblast republiky československé beze svolení příslušných československých úřadů,
d) pozbyl-li československého státního občanství,
e) vstoupil-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných československých úřadů,
f) byl-li odsouzen rozsudkem trestního soudu k trestu, s kterým podle zákona jest spojena ztráta nároku na výslužné nebo v důsledku disciplinárního řízení zbaven výslužného. V případech výjimečných, zvláštního zřetele hodných, budiž postupováno podle §u 14 tohoto zákona;
g) bylo-li mu přiznáno zaopatření invalidní,
h) uplynula-li lhůta, na kterou bylo výslužné dočasně přiznáno,
i) zřekl-li se nároku na výslužné, na dobu zřeknutí,
k) byl-li odsouzen trestním rozsudkem k trestu na svobodě delšímu než 6 měsíců na dobu, po kterou tento trest odpykává, nebyla-li arci výplata výslužného trvale zastavena. Ministr vnitra může v dohodě s ministrem financí v případech výjimečných, hodných zvláštního zření, povoliti výplatu výslužného zcela nebo z části na dobu trestu nevinné rodině odsouzeného;
l) přijal-li odbytné podle § 15.
(2) Dočasné zastavení výplaty výslužného neprodlužuje lhůty, na kterou bylo výslužné původně přiznáno.
(3) Nárok na výslužné pomíjí vždy koncem měsíce, ve kterém se sběhla událost, působící pozbytí nároku na výslužné.
9. Pensijní příspěvek. Taxy a poplatky.
§ 20.
(1) Gážisté, konající službu činnou do výslužného započítatelnou (§ 10); vyjímajíc službu za remuneraci (§ 9, odst. 3, bod b), a gážisté na dovolené s čekaným, platí počínajíc dnem 1. března 1922, po případě pozdějším dnem nastoupení činné služby, pensijní příspěvek.
(2) Tento příspěvek činí 8% pensijní základny (§ 6) a sráží se gážistům předem v měsíčních částkách.
(3) Gážisté, kteří nabyli nároku na plné výslužné, platí od té doby pensijní příspěvek z rozdílu mezi pensijní základnou podle zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. a pensijní základnou podle dřívějších předpisů, po případě pak i z toho, čeho později na pensijní základně získali.
(4) Pensijní příspěvek neplatí se za dobu mobilisace.
(5) Gážisté, o nichž jedná tento zákon, nejsou podrobeni taxám a poplatkům ze jmenování a povýšení. Tím ruší se též ustanovení dílu IV. §u 22 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., pokud připouští opětné placení služebních tax.
10. Četnické osoby - legionáři.
§ 21.
(1) Službu ztrávenou v československých legiích jest při výměře výslužného započísti podle zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n. a podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n. trojnásobně, a to od 1. dne toho měsíce, kdy byla podána přihláška nebo bylo provedeno zařadění do československých legií nebo do spojenecké armády, když tato doba uznána za legionářskou, až do 31. prosince 1919, pokud se týče do vystoupení z legií, stalo-li se toto před 31. prosincem 1919.
(2) Služební doba počítá se podle počtu kalendářních měsíců, při čemž neúplný měsíc jest počítati za celý.
(3) Těm, kterým z vojenských služebních důvodů bylo nebo bude možno vrátiti se na území československé republiky až po 31. prosinci 1919, končí se služba v legiích dnem jejich návratu do republiky, pokud tento návrat nebyl oddálen jejich zaviněním, resp. přidělením k nějakému služebnímu postavení, nevyplývajícímu přímo z jejich poměru legionářského, avšak nejpozději do 30. listopadu 1920.
§ 22.
(1) Léta válečná, ztrávená v bývalé rakouskouherské (rakouské, uherské) armádě, pak u četnictva rakouského, maďarského, chorvatsko-slavonského a bosensko-hercegovského započítají se osobám, které slouží neb sloužily u čs. četnictva, podle ustanovení § 75, odst. 3. a 4. Čas v zajetí počítá se stejně jako léta válečná.
(2) Započítání služby podle § 21 vylučuje zároveň započítání roku válečného. Bylo-li by v jednom roce započítání roku válečného příznivější než započítání podle § 21, započítá se za tento rok pouze rok válečný.
§ 23.
Kromě toho započítají se ještě - avšak pouze pro výměru četnických požitkův odpočivných - tyto doby
a) u důstojníků léta od dokonaného 20. roku věku,
b) u ostatních příslušníků čs. legií od 21. roku věku - vyjímajíc dobu podle § 21 započítanou - jakožto doba služební.
11. Zvýšení výslužného za službu válečnou.
§ 24.
Gážistovi, zařaděnému v hodnostní třídě, jenž byl v poli zatímně nebo definitivně povolán na místo, pro které je podle organisačních předpisu předepsána vyšší hodnost než on má a jenž se stal služby neschopným následkem poranění (poruchy, poškození zdraví), jež utrpěl při vykonávání služby před nepřítelem, vyměří se výslužné podle nejnižší pensijní základny nejblíže vyšší hodnosti, nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.
(2) Povolání na toto vyšší místa musí býti nařízeno a písemným rozkazem od oprávněných činitelů prohlášeno.
III. Zaopatření invalidní.
§ 25.
Četničtí gážisté, požívající trvalého výslužného, jichž odpočivné požitky nepřevyšují pensijní základny gážisty nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy, mají nárok na zaopatření invalidní, když pozbyli nejméně 85% schopnosti k výdělku za okolností uvedených v § 3, potřebují zvláštní péče a jsou nemajetni.
§ 26.
Invalidní zaopatření, a to vždy bez ubytování, udílí na žádost ministr vnitra osobám, jimž přísluší nárok na toto zaopatření.
§ 27.
(1) Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidní, přísluší místo výslužného invalidní služné ve výměře 90 % pensijní základny (§ 6).
(2) Je-li invalidní služné menší výslužného, přísluší invalidovi služné ve výši výslužného. Invalidní služné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny gážisty nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy.
§ 28.
(1) Invalidní služné platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem toho měsíce, v kterém bylo přiznáno.
(2) Nárok na invalidní služné pomíjí obdobně podle ustanovení § 19, jakož i posledním dnem toho měsíce, ve kterém pominuly nebo se změnily podmínky, za nichž bylo zaopatření invalidní přiznáno.
IV. Válečný přídavek.
§ 29.
(1) Četnickým osobám, které se následkem válečné služby staly neschopnými četnické služby a požívají trvale výslužného (invalidního služného) podle tohoto zákona, přísluší válečný přídavek.
(2) Tento přídavek činí pro:
a) gážisty v hodnostních třídách 600 Kč ročně,
b) gážisty mimo hodnostní třídy 400 Kč ročně.
§ 30.
Nárok na válečný přídavek může býti uplatněn do tří let po skončené demobilisaci, poukazuje se k výplatě pivním dnem měsíce, v kterém byl přiznán, zaniká zároveň s nárokem na výslužné a přestává přechodně na dobu činné služby (na dobu, po kterou se pobírá doplatek k výslužnému).
B. Dočasný odpočinek.
§ 31.
(1) Četnická osoba má nárok na přeložení na dočasný odpočinek, je-li superarbitračním řízením zjištěno, že je k četnické službě nezpůsobilá, avšak lze-li předpokládati, že opět dosáhne způsobilosti k četnické službě.
(2) Nárok vzniká také bez průkazu nezpůsobilosti ke službě, jestliže zmíněné osobě byla udělena dovolená s čekaným.
§ 32.
(1) Četnickou osobu jest přeložiti na dočasný odpočinek, když
1. následkem nemoci jest déle jednoho roku nepřítomna ve službě, nebo
2. jest dána na dovolenou s čekaným a nebyla povolána do tří let k opětnému nastoupení služby,
pokud v těchto případech snad není podmínek pro přeložení na trvalý odpočinek.
(2) Při počítání jednoroční doby nepřítomnosti ve službě pro nemoc nebudiž doba, ztrávená v poměru dovolené a spadající mezi období nepřítomnosti pro nemoc, považována za přerušení jednoroční doby nepřítomnosti pro nemoc.
(3) Konala-li četnická osoba aktivní službu v době související s dobou nepřítomnosti pro nemoc, považuje se tato služba jen tehdy za přerušení jednoroční doby nepřítomnosti ve službě, dosahuje-li nejméně poloviny trvání bezprostředně předcházející nemoci. V tomto případě počítá se rok teprve od konce služby, konané mezi oběma obdobími nemoci. Byla-li však tato činná služba kratší, sečítají se jednotlivé oddíly nemoci při výpočtu jednoročního trvání nemoci.
§ 33.
(1) Četnické osoby dané na dočasný odpočinek pro neschopnost ke službě jsou povinny na rozkaz nadřízeného velitelství nebo úřadu podrobiti se prohlídce četnického (pokud se týče vojenského nebo úředního) lékaře za příčinou prozkoumání, zda jejich neschopnost ke službě ještě trvá. Při tomto prozkoumání jest zvláště vzíti zřetel též k jejich činnosti na dočasném odpočinku.
(2) Nabude-li četnická osoba na dočasném odpočinku opětně schopnosti ke službě, jest povinna na rozkaz nadřízeného velitelství nebo úřadu nastoupiti činnou službu na místě, jež jest jí určiti v témž služebním odvětví přiměřeně k jejímu hodnostnímu postavení.
§ 34.
(1) Čas ztrávený na dočasném odpočinku nezapočítá se pro postup do vyšších platů. V případě reaktivování započte se čas před přeložením do dočasné výslužby ztrávený v posledně dosaženém stupni služného pro postup do vyšších platů potud, pokud byl započítatelný pro takový postup.
(2) Nemá-li gážista, přeložený na dočasný odpočinek, nároku na běžnou pensi, obdrží odbytné ve výši stanovené v § 4 tohoto zákona. Byl-li gážista, jenž obdržel odbytné, reaktivován v období, podle kterého bylo odbytné vypočteno, budiž vyšší požitek nahrazen nejdéle do dvou let srážkou ze služného a četnického přídavku.
(3) Ustanovení §§ů 6 až 19, dále 21 až 24, platí i pro přeložení na dočasný odpočinek.
C. Dovolená s čekaným.
§ 35.
(1) Definitivně převzatým četnickým osobám může ministerstvo vnitra uděliti dovolenou s čekaným v těchto případech
a) není-li pro změny v organisaci služby pro některou osobu četnické služby schopnou dočasně místa služebního;
b) nastanou-li okolnosti, které další službu četnickou této služby schopné osoby na některém místě téhož služebního odvětví, jejímu hodnostnímu postavení přiměřeném, činí dočasně nepřípustnou z důležitých služebních ohledů.
(2) Čekané vyměří se ve výši posledního služného s četnickým přídavkem, po případě částkou, rovnající se normálnímu výslužnému, které by dotčenému příslušelo při přeložení na odpočinek, je-li tato částka vyšší.
(3) Tyto částky zatěžují četnický rozvrh.
(4) Četnické osoby na dovolené s čekaným musí se před nastoupením činné služby četnické podrobiti prohlídce četnického neb vojenského lékaře, aby byla zjištěna jich schopnost k další činné četnické službě. Až do doby nastoupení služby náležejí jim požitky, stanovené pro dovolenou s čekaným.
(5) Ostatně se četnické osoby na dovolené s čekaným staví na roveň četnickým osobám na dočasném odpočinku.