XIII../4065 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpolaci poslance Schälzkyho a druhů
o zabavení periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ ve Frývaldově (tisk 3995/I).
Okresní správa politická ve Frývaldově zabavila čís. 44 ve Frývaldově vycházejícího časopisu ťDeutscher VolksfreundŤ ze dne 4. listopadu 1922 a to pro jedno místo v článku ťFreudenthal. Tschechischer UeberfallŤ a pro druhé místo v článku ťSternberg. Gedenket der MärzgefallenenŤ shledavši v nich skutkovou podstatu přečinu dle § 302 tr. z. Zabavení bylo zemským jakožto tiskovým soudem v Opavě pro § 302 a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ex 1863 potvrzeno. Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno jedině pořadem instancí soudních.
Protože pak v článku ťFreudenthal. Tschechischer UeberfallŤ užívá se hanlivých a potupných výrazů o čsl. vojsku a v článku ťSternberg. Gedenket der MärzgefallenenŤ popouzí se k zášti proti čsl. národnosti, čímž klidné soužití jest ohroženo, kázal i veřejný zájem, aby časopis byl zabaven: Nelze tu tedy mluviti o nějakém přehmatu úřadu, vykonávajícího přehlídku tisku a není též důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 15. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XIV./4065 (původní znění). "
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance F. Matznera a druhů
o zabavení časopisů ťJägerndorfer ZeitungŤ v Krnově a ťDeutsche PostŤ v Opavě (tisk 3995/III).
Čís. 96 časopisu ťJägerndorfer ZeitungŤ zabavila okresní politická správa v Krnově a stejný článek v čís. 279 časopisu ťDeutsche PostŤ z 29. listopadu 1922 zabavilo státní zastupitelství v Opavě.
Obojí zabavení bylo zemským soudem v Opavě potvrzeno, námitky podané v případě zabalení časopisu ťDeutsche PostŤ byly zamítnuty. Uznal tedy neodvislý soud, že zabavení stalo se právem, poněvadž zabavený článek zakládal skutkovou povahu zločinu § 65 a), b) tr. z.
O nějaké porušení tiskové svobody jíti nemůže. Stát nemůže dovoliti, aby veřejně bylo podněcováno proti vybírání daní, nebo dávek, opírajícímu se o zákonný podklad. Stejně se má věc s onou částí článku, která zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 65 a) tr. z. a která částečně byla předsednictvem sněmovny podle § 9 m) j. ř. jako projev ohrožující bezpečnost státu z interpelace vyloučena.
Není proto důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 13. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XV./4065 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Kafky a druhů
o zabavení článku v periodicky vycházejícím časopise ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ (tisk 3967/XIV).
Článek pány interpelanty uvedený, z něhož otisk interpelace vynechává dvě místa, byl zabaven státním zastupitelstvím v Praze proto, že v obsahu jeho byla shledána skutková povaha zločinu podle § 65 lit. a) tr. z. Zabavení bylo zemským trestním soudem potvrzeno, námitky vydavatelstva byly zamítnuty, rovněž tak stížnost do zamítnutí námitek, podaná k vrchnímu zemskému soudu v Praze. Je tedy zjištěno všemi stolicemi povolanými k rozhodování o tiskovém zabavení, že skutková povaha zločinu obsahem článku dána jest.
Právě proto je zbytečno usuzovati z tohoto zabavení, že státní zastupitelstva musela dostati nějaký pokyn, jak přísně mají vykonávati tiskovou přehlídku.
V Praze dne 9. dubna. 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
XVI./4065 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o zabavení časopisu ťNordböhmisches TagblattŤ v Děčíně a ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech (tisk 3995/V).
Okresní správa politická v Děčíně zabavila číslo 261 časopisu ťNordböhmisches TagbattŤ ze dne 18. listopadu 1922, vycházejícího v Děčíně, pro úvodní článek, nadepsaný: ťSelbstbestimmungsrechtŤ, shledavši v jednom místě skutkovou podstatu trestného činu. Krajský jako tiskový soud v Litoměřicích zabavení potvrdil.
Další v interpelaci uvedený časopis ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Vařech, č. 262 z 18. listopadu 1922, zabaven byl okresní správou politickou v Karlových Varech pro místo v interpelaci uvedené ve článku: ťSelbstbestimmungsrechtŤ, v němž okresní správa politická shledala podstatu trestných činů dle §§ 300 a 65 a) tr. z. Též toto zabavení bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Chebu potvrzeno.
Jde tu tedy v obou případech o rozhodnutí soudní, jež lze změniti pouze řádným pořadem instancí soudních.
Oba projevy, z nichž první, uveřejněný v časopisu ťNordböhmisches TagblattŤ interpelace uvádí s vypuštěním nejostřejších míst, daleko vybočují z mezí práva svobodného projevu a bylo v zájmu veřejném, aby byly zabaveny. Nejde tedy o neoprávněné omezování práva svobodného projevu mínění a úmyslné a vědomé rdoušení tisku německého národa.
V Praze dne 17. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XVII./4065 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany a ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o náhradě škod způsobených československým vojskem německé živnostenské pokračovací škole v Ústí n. L. (tisk 3785/II).
Žádost školního výboru německé živnostenské školy pokračovací v Ústí n. Lab. o náhradu škody, která byla učiněna této škole rozbitím a odcizením různých pomůcek a nástrojů v době ubytování československého vojska v této škole byla ministerstvem národní obrany zamítnuta.
Vyšetřováním bylo prokázáno, že škody vznikly při všeobecném drancování v době po převratu civilním obyvatelstvem, které plenilo i v budově poškozené školy.
Okolnost, zúčastnilo-li se plenění také vojsko, není směrodatnou a nemá vlivu na rozhodnutí o přiznání náhrady, poněvadž vojenská správa neruče za bezprávné činy jednotlivých vojínů, dopustili-li se jich na vlastní pěst.
Školní výbor německé živnostenské školy v Ústí n. Labem byl o tomto rozhodnutí zpraven.
V Praze dne 22. února 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
XVIII./4065.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Blažka, Warmbrunna, Jos. Kříže a soudruhů
o dubnové srážce drahotního přídavku státních zaměstnanců (tisk 4038).
Zákon ze dne 20. prosince 1922; č. 394 Sb. z. a n. stanoví v §u 5, odstavec 2, že jednotný drahotní přídavek se 1. dubnem 1923 snižuje o 20%, aniž to činí závislým na vývinu drahotních poměrů, jak tomu jest při zmocněni, daném vládě odstavcem 3. téhož paragrafu. Toto zákonné ustanovení mělo jednak důvody rozpočtové - snížení osobních nákladů ve státním rozpočtu - jednak došlo tím výrazu snížení cen životních potřeb, které oproti době, kdy povoleny byly nouzové výpomoce, zachované státním zaměstnancům cit. zákonem ve formě jednotného drahotního přídavku, v důsledku úspěšné politiky měnové velmi značně poklesly (ku př. v lednu 1923 proti lednu 1922 průměrně o 40%), takže státními zaměstnanci žádaný oddech v II. polovině roku 1922 skutečně byl poskytnut.
Některé životní potřeby sice počátkem roku 1923 v cenách poněkud stouply; byly však i potřeby, jichž ceny poklesly. Zjev ten však lze vysvětliti pravidelně se vyskytujícím vzestupem cen v jarním období a bude zajisté v brzku zase vyrovnán. Vláda všemožně pečuje nejen aby ceny životních potřeb nestoupaly, nýbrž také o to, aby v II. polovině roku 1922 slibně zahájený pokles cen pokračoval, a zřídila k tomu cíli zvláštní meziministerskou komisi: při ministerstvu pro zásobování lidu.
Není tedy důvodu citovaný zákon měniti neb novelisovati, při čemž nesmí se přehlédnouti, že tento zákon částečnou stabilisací požitků (zvýšením základního platu) poskytl státním zaměstnancům také výhody, které s ostatními nevýhodami zákonem zavedenými jsou nerozlučně spjatý.
V Praze dne 29. března 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XIX./4065.
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance Floriána Tománka a spol.
v záležitosti vyměřováni a vymáháni daní v prievidzkém okrese (tisk 3887/IV).
Šetřením bylo zjištěno, že stížnost do vysokého a nepřiměřeného zdanění jest odůvodněna pouze v několika málo případech; v kterých pokud poplatník podal odvolání - bude zjednána náprava v řízení odvolacím. Celkem nutno říci, že sazby zárobkové daně III. třídy, o kterou se jedná jsou mírné a není tudíž možno tvrditi všeobecně, že by komise uložila takové sazby, které by byly nesnesitelnými. Ostatně, pokládá-li zdaněný sazbu daně za příliš vysokou, má možnost odvolati se.
Že však poplatníci sami částky daňové, komisí stanovené, nepokládají za přemrštěné dokazuje, že z 258 poplatníků podalo písemné odvolání proti předepsané dani toliko 36, ač byli většinou přítomní projednávání a pak o výši uložené daně věděli.
Sazby daňové nejsou nepřiměřené, nýbrž předepsané obnosy stávají se citelnými teprve vysokými přirážkami obecními, které dosahuji v okresu prievidzkém 700 až i 1160%, a k níž přistupují ještě přirážka cestovní, župní a zdravotní.
Obtížnými stávají se daně také proto, poněvadž jsou předpisovány a také vymáhány za léta dřívější teprve nyní, v letech horší konjunktury.
Vinu ovšem nesou také poplatníci sami, poněvadž v minulých letech, kdy jim daně za tato léta ještě nebyly předepsány nejen nepamatovali na to, že je v každém případě budou museti zaplatiti později, ba oni neplatili vůbec nebo velmi málo také na daně už předepsané a tak jim nedoplatky vzrostly.
Finanční správa, jsouc si vědoma těchto okolností, povoluje poplatníkům na jejich žádost; by zaplatili dané splátkami nebo jim dluh do přiměřené lhůty posečká.
Vzhledem ku vylíčeným poměrům není nikterak odůvodněn požadavek, aby jmenována byla nová komise daňová, a aby byly zrevidovány vyměřovací práce komise nynější. Ostatně dlužno uvážiti, že značné snížení daňových sazeb vedlo by přirozené ku opětnému zvyšování přirážek autonomních, poněvadž, by autonomní svazky byly nuceny krýti schodek, který by jim snížením přirážkové základny povstal.
Jednotlivé případy, na něž se v interpelaci upozorňuje, byly přezkoumány a bylo shledáno, že celková daňová povinnost oněch poplatníků přibližné odpovídá obnosům v interpelaci uváděným, že však jsou to netoliko dané z r. 1922, nýbrž i nedoplatky z r. 1921, po případě i dané za léta dřívější, které byly teprve v r. 1922 předepsány.
Dále bylo konstatováno, že předpisy daní pro poplatníky v interpelaci jmenované nikterak nejsou přemrštěnými, nýbrž je zcela odpovídají vyšetřeným okolnostem.
K bodu 4. interpelace se poznamenává, že ve zmíněném okrese platí žádné dané jenom malá část poplatníků. Většina jích neplatí bez exekuce ani po částkách, třeba že berní úřad i několikráte upomíná.
V r. 1922 bylo zavedeno v Prievidzi celkovou 256 exekucí (z toho šlo v 254 případech pouze o zabavení a jen ve 2 případech o dražby).
Z poplatníků v interpelaci uváděných byla zavedena dražba toliko proti Št. Surovému, provedena však nebyla, poněvadž se zabavený dobytek nenašel a poněvadž pak exekut na dluh větší částku splatil.
V Praze dne 30. března 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XX./4065.
Odpověď
ministra spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslance Andreje HIinky a spol.
pro zabavení periodického tiskopisu ťSlovákŤ č. 33 z 11. února 1923 (tisk 3998).
K zabavení některých míst a ne tedy celého článku uvedeného v interpelaci, došlo proto, že státní zastupitelství v Bratislavě podle poznámky redakční uveřejněné v čele článku, mělo za to, že některá místa mají tendenci protistátní a zakládají skutkovou povahu přečinu a zločinu podle §§ 171, odst. 2. a 172, odst. II. uherského trestního zákona, poněvadž to, co je v článku psáno, byť se původně vztahovalo na poměry za vlády uherské, jest uveřejňovateli aplikováno na poměry nynější.
Sedrie v Bratislavě zabavení to potvrdila. Zdali proti potvrzujícímu nálezu bylo použito námitek, případné proti rozhodnutí o nich ještě dále stížnosti, není zatím známo.
Poněvadž v článku ve spojení s uvedenou poznámkou nutno shledávati skutkovou povahu trestního činu, nelze tvrditi, že se zabavení stalo neprávem, a nelze z něho usuzovati, že by orgány státního zastupitelství provádějící prohlídku časopisu ťSlovákaŤ byly zabavení provedly zcela bezdůvodné.
Přes to neváhám sděliti, že ještě před tím, než interpelace došla, ministerstvo spravedlnosti dalo upozorniti státní zastupitelství v Bratislavě, že zabavení byt i tu byla skutková povaha trestného činu, nebylo ve veřejném zájmu nutno.
Ministerstvo spravedlnosti poukázalo na to, že státní zastupitelství domnívalo-li se, že uvedená poznámka dodává článku ráz protistátní, mělo spíše zabaviti tuto poznámku, než článek sám, že však i při ponechání uvedené poznámky veřejný zájem zabavení toho nezbytné nevyžadoval. Učinilo tedy ministerstvo spravedlnosti již před upozorněním pánů interpelantů, co bylo v jeho moci.
V Praze dne 1. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XXI./4065 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů
o postupu pražské zemské správy politické ve věci německého překladu zemského zákoníka (tisk 3781/XXVII).
Požadavku interpelace, aby německým obcím a okresním správním komisím byl bezplatně dodáván německý překlad zemského zákoníka, bylo vyhověno a příslušné opatření v tomto směru učiněno.
V Praze dne 20. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Překlad ad I./4065.
Az Iskola-és nemzetművelödésügyi miniszter
válasza
Szentiványi képviseld és társai interpellációsára egyes betöltetlen tanítói állásokra hirdetett pályázat tárgyában (VII./3862. ny. sz.).
Az 1918 december 10-i 64 sz. törvény 2. §-a értelmében a slovenskoi elemi és polgári állami iskolák tanítói állasaikban egyelőre meghagyattak. Ezek közül tehát a Csechszlovák köztársaság által egyik sem vétetett fel véglegesen s így közülük senkinek bizonyos határozott végleges állásra jogigénye nincsen. Ez okból az elemi és polgári állami iskolákon betöltendő tanítói állásokra kiirt pályázat a volt magyar hivatalok által kinevezett tanítók közül senkit jogaiban nem sérti. A iskolaés nemzetművelődésügyi minisztériumot az állami iskolákon betöltendő helyek egy részére szóló pályázat krásának elrendelésénél azon szándék vezette, hogy az illető iskolákon a viszonyok állandósíttassanak s hogy a tanítóság kirendelésének az 1919 október 29-i 605. sz. törvény érten ébenhatár szabassák. Az a körülmény, hogy az 1920. április 14-i 276 sz. törvény értelmében az ú. n. nostrifikációs vizsga letételére megszabott határidő csak 1923. december 31-én végződik, nem Volt tekintetbe vehető, mihelyt nyilvánvalóvá lett, hogy Slovenskón már ez idő szerint elegendő szám kvalifikált tanító van. A kerületnek azon állásai, a melyeken az 1920 április 14-i 276 sz. törvény 3. §-a áltat elrendelt vizsgát még le nem tett s így nem is véglegesíthető tanítók működnek, rendszerint betöltetlenül maradnak és számukra 1923, december 31-ig fenntartatnak.
Praha, 1923. február 23-án.
Az iskola-és nemzetmüvelödésügyi minszter:
Bechyně s. k.
Překlad ad VI./4065.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten w. Zierhut und Genossen betreffend die Nichtausfolgung von deutschen Drucksorten durch das staatliche Bodenamt (Druck 3862/XI).
Bei der Durchführung von Zuteilungen in den vorläufigen Zwangspacht nach § 63 des Zuteilungsgesetzes und der Zuteilung von Baugrund (Aktion S) und von zerstreutem Boden (Aktion R) hat das staatliche Bodenamt die für die Bewerber um Grundstücke bestimmten Drucksorten auch in der Sprache der nationalen Minoritäten ausgegeben, sobald es sich um solche Gerichtsbezirke handelte, in denen nach der letzten Volkszählung wenigstens 20% Staatsbürger derselben, aber einer anderen als der čechoslovakischen Sprache wohnen.
Ausser den obgenannten Aktionen konnte das staatliche Bodenamt landwirtschaftlichen Boden bisher in landwirtschaftlichen Gebieten und in Gerichtsbezirken zuteilen, auf welche sich die Bestimmungen des § 2, Abs. 2, des Gesetzes vom 29. Februar 1920. S. d. G. u. V. Nr. 122, nicht beziehen.
Das staatliche Bodenamt hält bei der Durchführung des Zuteilungsverfahrens die Bestimmungen des Sprachengesetzes ein.
Die Regierung macht darauf aufmerksam, dass die Gesetze betreffend die Bodenreform kein Anforderungsrecht kennen, von dem in der Interpellation Erwähnung getan wird.
Sobald das Zuteilungsverfahren sich auch auf Gerichtsbezirke erstrecken wird, für die die obzitierten Gesetzesbestimmungen gelten, wird das staatliche Bodenamt auch die dem Sprachengesetze entsprechenden Drucksorten herausgeben.
Prag, am 19. März 1923.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad VII./4065.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten W. Zierhut und Genossen
betreffend das Verbot der Plakate des Verbandes der deutschen Güterbeamten durch die Landesverwaltung in Troppau (Druck 3917/X).
Das Sekretariat des Vereines Verband der deutschen GüterbeamtenŤ in Troppau, Merveldgasse Nr. 28, hat am 21. Oktober 1922 um die PIakatierungsbewilligung von Drucksorten mit dem in der Interpellation angeführten Inhalte angesucht. Diesem Ansuchen wurde seitens der politischen Landesverwaltung keine Folge gegeben, weil am Plakate weder der Druckort, noch der Name des Druckers und Verlegers angegeben war, das Plakat also in formeller Beziehung dem § 9 des Pressgesetzes nicht entsprach, und wem es durch seinen Inhalt die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährden konnte.
Die Gesuchsteller haben gegen diese abweisliche Entscheidung der politischen Landesverwaltung In Troppau keine Berufung eingebracht, so dass die vorgesetzte Instanz keine Gelegenheit hatte, sich mit dieser Angelegenheit zu befassen.
Es wird bemerkt, dass das Plakat im Sinne des § 487 Str. P. O. wegen der angeführten formellen Mängel beschlagnahmt werden konnte, dass aber eine Beschlagnahme nicht ausgesprochen wurde.
Die politische Landesverwaltung ist nach den geltenden Gesetzen vorgegangen, und es liegt kein Grund vor, ihr etwas vorzuhalten.
Prag, am 6. März 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m, p.
Překlad ad VIII./4065.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten H. Jokl, R. Heeger, W. Häusler und Genossen
betreffend die Staatsbürgerschaft der Bevölkerung der zwischen der Čechoslovakei und Polen geteilten Gemeinden (Druck 3520/I).
Ueber die Staatsbürgerschaft der in jenen Gemeinden im Gebiete von Teschen heimatberechtigten Personen, die aufgrund der Entscheidung der Botschafterkonferenz in Paris vom 28. Juli 1920 durch die Staatsgrenze zwischen der Čsl. Republik und Polen geteilt worden sind, wurde ein Uebereinkommen mit Polen nicht abgeschlossen, das die Frage der Staatsbürgerschaft der erwähnten Personen auf die in der Interpellation Druck 1498 angedeutete Art und Weise lösen würde.
Mit Polen wurde allerdings über die genauere zwischenstaatliche Regelung der Fragen der Staatsbürgerschaft verhandelt und es kam in dieser Richtung auch zur Unterfertigung eines Vertrages in Prag am 29. November 1920, welcher Vertrag folgende Bestimmungen über die Staatsbürgerschaft der in die durch die Grenzlinie geteilten Gemeinden zuständigen Personen:
Personen, welche das Heimatsrecht In jenen Gemeinden besitzen, deren Gebiet durch die Grenzen beider Staaten geteilt wurde, werden Staatsbürger jenes Staates, auf dessen Gebiet sie ihren ständigen Wohnort haben. Wenn diese Personen in keinem der beiden Staaten ihren Wohnort haben, so erwerben sie die Staatsbürgerschaft jenes Staates, in welchem der grössere Teil des Gebietes der geteilten Gemeinde liegt.
Der Vertrag vom 29. November 1920 wurde aber bisher noch nicht ratifiziert.
Nach diesem Vertragstexte sind die in der Interpellation geäußerten Befürchtungen auch in jenem Falle vollständig unbegründet, wenn es zu einer Ratifizierung dieses Vertrages kommt.
Nach der bisher geltenden Rechtsordnung, auf welche man sich bei dem heutigen Stande der Angelegenheit allein berufen kann, können von den in der Interpellation erwähnten Personen als Staatsbürger der Čechoslovakischen Republik nur jene Personen angesehen werden, welche am Tage der Entscheidung der Botschafterkonferenz in Paris, nämlich am 26. Juli 1920, ihren ordentlichen Wohnsitz in jenem Gemeindeteile gehabt haben, welcher der Čsl. Republik zugefallen ist, oder falls sie zu dieser Zeit nicht mehr in der geteilten Gemeinde gewohnt haben, in diesem Teile wenigstens zuletzt, bevor sie aus der Gemeinde verzogen sind gewohnt haben, oder jene Personen; welche, soferne diese Voraussetzungen nicht vorliegen, rechtzeitig aufgrund der erwähnten Entscheidungen der Botschafterkonferenz für die Čechoslovakische Staatsbürgerschaft optiert haben.
Eine Weisung, dass ohne Unterschied alle in der Čechoslovakischen Republik wohnhaften und am 28. Juli 1920 in eine durch die Staatsgrenzen geteilte Gemeinde im Gebiete von Teschen zuständigen Personen als Staatsbürger unseres Staates anerkannt werden, würde der geltenden Rechtsordnung, insbesondere der angeführten Entscheidung der Botschafterkonferenz widersprechen, und kann daher nicht erlassen werde.
Prag, am 29. März 1923.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad IX./4065.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Grünzner, Blatny, Häusler und Genossen
betreffend die Umreihung der Beamten der Tabakregie aus den Gruppen C und D in die Gruppen B und C der Staatsbeamten (Druck 3887/V).
Die Einreihung der Beamten der Tabakfabriken die Gruppe C, sowie der Beamten der Tabäkverschleissämter in die Gruppe E (und nicht wie in der Interpellation irrtümlich angegeben ist in die Gruppe D) stützt sich auf die Bestimmung des § S2 der Dienstpragmatik, welche für die Erreichung eines Amtes in die Gruppe C die Absolvierung einer Mittelschulanstalt, und für die Erreichung eines Amtes in der Gruppe E eine höhere Vorbildung verlangt, als sie die Volksschule bietet.
Für die Erreichung eines Amtes in einem Dienstzweige der Gruppe B ist die Absolvierung einer Mittelschule und eines Hochschulkurses, sowie die erfolgreiche Ablegung einer Staatsprüfung an einer Hochschule vorgeschrieben, welche gesetzliche Bedingung bei den Fabriksbeamten der Tabakregie nicht erfüllt ist, da für die Aufnahme in den Beamtendienst in Tabakfabriken
lediglich die Absolvierung einer Mittelschule verlangt wird.
Deshalb konnte auch die Regierung, als diese Angelegenheit seinerzeit Gegenstand von Verhandlungen im Staatsangestelltenausschusse war, zu dem befürwortenden Beschlusse dieses Ausschusses auch nicht ihre Zustimmung aussprechen.
Aus dem Angeführten geht hervor, dass wir in den derzeitigen gesetzlichen Bestimmungen fair das Verlangen der Umreihung der Fabriksbeamten der Tabakregie in die Gruppe B keine Stütze haben, und deshalb kann auch nicht behauptet werden, dass die Fabriksbeamten der Tabakregie einen Entgang aus dem Grunde erleiden, weil sie bisher nicht in die Gruppe B umgereiht worden sind, welcher Entgang ihnen durch die verlangten Remunerationen im Betrage von 1.000-3.000 Kč zu ersetzen wäre.
Prag, am 13. März 1923.
Der Finanzminister: