POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.
|
I. volební období. |
7. zasedání. |
4065.
Odpovědi:
I. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Szentiványiho a súdr. o konkurze vyhlásenom na niektoré neuprázdnené školské učitelské miesta (tlač 3862/VII),
II. min. financí na interp. posl. Najmana, Anděla a druhů o nepřiměřeném předpisováni daní (tisíc 3887/III),
III. min..spravedlnosti na interp. posl. Merty, Roučka, Buriana a soudy. o konfiskační praxi na Moravě (tisk 3967/II),
IV. min. s plnou mocnu pro správu Slovenska na interp. post. dra Budayho a spol. vo veci protizákonneho rozpustenia miestných organizácií Slov. ľud. strany (tisk 3610/XV),
V. min. spravedlnosti na interp. posl. Tománka a druhů o zabavení časopisu. ťSlovenské ľudové NovinyŤ pro úvodní článek ťAndrej HlinkaŤ, uveřejněný v témže časopise dne 1. prosince 192 (tisk 3967/XII),
VI. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů, že pražský státní pozemkový úřad nevydává německých tiskopisů (tisk 3862/XI),
VII. min. vnitra na interp. posl. Zierhuta a druhů, že opavská zemská správa zakázala plakáty svazu německých velkostatkářských úředníků (tisk 3917/X),
VIII. vlády na interp. posl. Jokla, Haegera, Häuslera a druhů o státní příslušnosti obyvatelstva obcí, rozdělených mezi republika Československou a Polsko (tisk 3520/I),
IX. min. financí na interp. posl. Grünznera, Blatné, Häuslera a druhů o přeřadění úředníků tabákové režie ze skupiny C a D do skupiny B a C státních zaměstnanců (tisk 3887/V),
X. min. vnitra na interp. posl. Skaláka a soudy. o konfiskaci časopisu SvobodaŤ na Kladně (tisk 3995/XX),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Tausika a soudy. o konfiskační praxi v Košicích (tisk 3967/XI),
XII. vlády na interp. posl. J. Mayera a druhů o událostech v Chebu dne 22. října 1922 (tisk 3816/VII),
XIII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Schälzkyho a druhů o zabavení periodického tiskopisu ťDeutscher VolksfreundŤ ve Frývaldově (tisk 3995/I),
XIV. min. spravedlnost) a vnitra na interp. posl. Matznera a druhů o zabavení časopisů ťJägerndorfer ZeitungŤ v Krnově a ťDeutsche PostŤ v Opavě (tisk 3995/III),
XV. vlády na interp. posl. dra Kafky a druhů o zabavení článku v periodicky vycházejícím časopise ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ (tisk 3967/XIV),
XVI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení časopisu ťNordböhmisches TagblattŤ v Děčíně a ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech (tisk 3995/V),
XVII. min. národní obrany a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o náhradě škod způsobených československým vojskem německé živnostenské pokračovací škole v Ústí n./L. (tisk 3785/II),
XVIII. vlády na interp. posl. Blažka, Warmbrunna, J. Kříže a soudy. o dubnové srážce drahotního přídavku státních zaměstnanců (tisk 4038),
XIX. min. financí na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti vyměřování a vymáhání dani v prievidzském okrese (tisk 3887/IV),
XX. min. spravedlností a vnitra na interp. posl. Hlinky a spol. pro zabavení periodického tiskopisu ťSlovákŤ č. 33 z 11. února 1923 (tisk 3998),
XXI. min. vnitra na interp. posl. dra E. Feyerfeila a druhů o postupu pražské zemské správy politické ve věcí německého překladu zemského zákoníka (tisk 3781/XXVII).
I./4065 (původní znění).
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety
na interpelláciu poslanca Szentiványiho a súdruhov
o konkurze vyhlásenom na niektoré neuprázdnené školské učiteľské miesta (tlač č. 3862/VII).
Podľa §u 2 zákona zo dňa 10. prosinca 1918, čís. 64 Sb. z. a nař. boli učitelia štátnych škôl ľudových a meštianskych na Slovensku ponechaní zatýmne na svojich miestach. Nebol tedy nikto z nich prevzatý republikou československou v pomere definitívnom, najmä nemá nikto z nich právneho nároku na určité definitívne miesto. Preto vypísaním učiteľských miest pri štátnych školách Pudových a meštianskych na Slovensku nebolo porušené právo žiadneho učiteľa týchto škôl, ktorý vymenovaný bol bývalými uhorskými úradmi. Ministerstvo školstva a národnej osvety nariadilo vypísať časť miest na štátnych školách v tej snahe, aby pomery na nich boly pokiaľ možné ustálené a aby obmedzené bolo prikazovanie učiteľstva dľa zákona zo dňa 29. ríjna 1919, čís. 605 Sb. z. a n. Okolnosti, že ten 31. prosinca 1923 uplynie dľa zákona zo dňa 14. dubňa 1920, čís. 276 Sb. z. a n. ostatná lehota k vykonaniu t. zv. nostrifikačnej zkúšky, nemohlo sa v zaujme školy dbať, akonáhle sa poznalo, že už teraz je na Slovensku nadostač učiteľov náležíte kvalifikovaných. Okresu toho miesta, na ktorých pôsobia učitelia, ktorí dosiaľ nevykonali zkúšku predpísanú v §e 3 zákona zo dňa 14. dubna 1920, čís. 276 Sb. z. a n. a nemôžu byť preto definitívne vymenovaní, ponechávajú sa zpravidla neobsadené a rezervujú sa im do 31. prosinca 1923.
V Prahe dňa 22. februára 1923.
Minister školstva a národnej osvety:
Rud. Bechyně, v. r.
II./4065.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců J. V. Najmana, K. Anděla a druhů
a nepřiměřeném předpisování daní (tisk 3887/III),
I. Barboře Habartové v Milevsku byla předepsána pro r. 1920121 výdělková daň ze soustružnictví cigaretových a doutníkových špiček sazbou 36 Kč, která je příznivé konjunktuře r. 1919, pro vyměřování rozhodného, zcela přiměřenou. Daň tato, jejíž předpis nabyl právní moci, stává se citelnou teprve důsledkem vysokých autonomních přirážek.
Dne 25. listopadu 1922 upomenul berní úřad v Milevsku shora jmenovanou o zaplacení dlužných daní v celkovém obnosu 1059.35 Kč, v němž byla zahrnuta také daň výdělková za r. 1922, a to prozatím ve výši posledního předpisu, to jest částkou 353.52 Kč. Ve skutečnosti bude však daň výdělková s přirážkami pro období 1922123 značně nižší, poněvadž byla zatím sazba snížena na 12 Kč.
Jmenovaná není ženou zcela chudou, která ztěží uhájí skrovnou existenci, poněvadž za války uložila a k dávce z majetku přiznala kapitálové jmění per 26.000 Kč.
II. František Pech v Ratibořských Horách provozuje řeznictví a vývoz masa do Prahy ve značném rozsahu a s přiměřenou výnosností. Dluhované jim dané jsou hlavně daň z převodu statků pro r. 1920 a daň výdělková pro r. 1921. Obě tyto daně uloženy byly na podkladě pečlivě vyšetřeném. O urychlené vyřízení odvolání strany proti dani výdělkové r. 1920/21 bude pečováno.
Exekuce proti poplatníku pro dlužné daně vedená byla v květnu 1922 zastavena a straně povoleny splátky, které však tato nedodržela. Další exekuční kroky prozatím podniknuty nebyly.
Také tento poplatník není zcela nemajetný nebol podle spisů ku dávce z majetku za války nabyl kapitálového jmění 20.320 Kč.
Nebudou-li poplatníci ani nadále plniti svojí daňovou povinnost, nezbude ovšem nic jiného, než dlužné daně exekučně vymáhati.
V Praze dne 1. března 1923.
Ministr financí:
Inž. B. Bečka, v. r.
III./4065.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Rudolfa Merty, Jar. Roučka, Edmunda Buriana a soudr.
o konfiskační praksi na Moravě (tisk 3967/II).
Mez články, jak interpelace tvrdí, zabavenými jsou uvedeny i články ťBankrotyŤ a ťNejvětší konsumní spolky v ČeskoslovenskuŤ, otištěné v časopise ťJiskraŤ ze 7. září 1922.
Podle zprávy vrchního státního zastupitelství v Brně články tyto v tomto časopise však zabaveny nebyly.
Ostatní články zabavilo státní zastupitelství v Brně proto, že obsah zabavených míst zakládá skutkovou povahu zločinů a přečinů podle §§ 15, 300, 305 tr. z. a čl. IV. zákona z 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, a veřejný zájem podle názoru státního zastupitelství, žádal, aby závadná místa propuštěna nebyla.
Zabavení tato byla vesměs zemským trestním soudem v Brně jako tiskovým potvrzena. Námitky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly.
Skutečnost, že dva články, které páni interpelanti zvláště v úvodu interpelace uvádějí na doklad nesprávné prakse u výkonu přehlídky tisku, zabaveny nebyly, jest z části již sama o sobě odpovědí. Pokud jde o ostatní články, bylo by bývalo lze snad mírněji posuzovati veřejný zájem při článcích ťVojna jako řemenŤ, v časopise "JiskraŤ z 17. srpna 1922 a ťKritika není dovolenaŤ, v témže časopise z 24. srpna 1922, avšak naprosto není možno souhlasiti s tím, že by mělo býti dovoleno, jak se děje ve většině článků ostatních, velebiti trestní činy a k nim vybízeti. Na žádný způsob nelze důvodně tvrditi, že by šlo o nějakou svévoli proti dělnickému tisku.
V Praze dne 10.března 1923.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
IV./4065.
Odpověď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpelláciu posl. dra Budayho a spoločníkov
vo veci protizákonného rozpustenia miestnych organizácií Slov. ľud. strany (tisk 3610/XV).
Výnosy, ktoré páni interpelanti citujú, nariadilo ministerstvo pre Slovensko revíziu spolkov, na Slovensku, aby tak premenené alebo zrušené boly ony, ktoré neodpovedajú novom pomerom. Vedľa týchto výnosov maly byt rozpustené tie spolky, ktorých stanovy neboly potvrdené, alebo je včas k potvrdeniu nepredostrely. Revízia nevzťahovala sa prirodzene na politické strany a ich miestne organizácie.
Referent slúžnovskeho úradu v Nových Zámkoch poverený revíziou spolkov nepochopením príslušných poriadení zavrhnul do revízie aj miestne politické organizácie. Hlavný slúžny síce príslušné vyzvanie nepodpísal, ale za jeho neprítomnosti bolo omylom výpravne expedované. Hlavný slúžny po návratu osobne poučil dôverníkov politických stran, specielne aj dôverníka Slovenskej Pudovej strany, že výzva sa stala nedopatrením a na politické strany sa nevzťahuje. V dôsledku toho tiež žiadna miestna organizácia politických stran výzve nevyhovela.
Nemal preto slúžnovsky úrad v Nových Zámkoch nikterak v úmyslu ani obmedzenie tým menej rozpustenie miestnej organizácie Slovenskej Pudovej strany v Dorogu ani v inom mieste okresu. Rovnež v senickom okrese nebola žiaria miestna organizácia Slov. Pudovej strany rozpustená.
Úradník slúžnovskeho úradu v Nových Zámkoch, ktorý omyl pri expedícii výzvy zapríčinil, bol preložený ešte pred podaním interpellácie.
Dbám prísne na to, aby proti každému i mimovolnému prekročeniu úradnej moci bolo zakročené a aby zákonom zaručená politická sloboda nebola hatená.
V Bratislave, dňa 12. marca 1923.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
V./4065.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. Floriána Tománka a druhů
o zabavení časopisu ťSlovenské Ludové NovinyŤ, pro úvodní článek ťAndrej HlinkaŤ, uveřejněný v témže časopise dne 1. prosince 1922 (tisk 3967/XII).
plánek uvedený v interpelaci nebyl zabaven celý, ale toliko některé jeho odstavce, a to odstavec 4. až 6. od slov: ťAndrej Hlinka bol prvý.. až svoj národŤ, a odstavec předposlední od slov: ťVďaka ti.... až Slovenskej KrajineŤ.
Tato místa byla zabavena pro skutkovou povahu přečinu podle §u 170 odst. II. tr. z. a zabavení bylo sedrií v Bratislavě potvrzeno. Námitky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly, a nepoužili tedy ti, kdož k tomu byli oprávněni, práva dáti důvodnost zabavení přezkoumati tiskovým, nebo vyšším soudem.
Nemohu uznati, že by pro zabavení nebyl býval dán také veřejný zájem a poznamenávám, že také předsednictvo poslanecké sněmovny vyloučilo podle §u 9 lit, m. j. ř. některá místa reprodukovaná ze zabavené části článku v interpelaci, jako místa hrubě urážející mravnost a ohrožující bezpečnost státu.
Páni interpelanti stěžují si také na to, že zabavení je prováděno teprve na stanici, a že se tak časopisu způsobuje velká škoda. Podle vyšetření bylo číslo 49 ťSlovenských Ludových NovinŤ, v kterém zabavený článek byl otištěn, zabaveno v tiskárně a nikoliv na nádraží, a také jindy děje se zabavení beze všech průtahů. Pravidelně bývá zabaven jen malý počet výtisků, 500 až 700, určených pro Bratislavu, neboť tiskař vyčkává s tiskem hlavního nákladu pro venkov až do druhého dne, kdy bývá obyčejně uspořádáno opravené vydání.
O nějakém porušování zákonných ustanoveni o výkonu přehlídky tisku nelze proto mluviti.
V Praze dne 15. března 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VI./4065 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance W. Zierhuta a druhů,
že pražský státní pozemkový úřad nevydává německých tiskopisů (tisk 3862/XI).
Prováděje příděly do prozatímního vnuceného pachtu dle § 63 zákona přídělového a příděl půdy stavební (akce S) a půdy rozptýlené (akce R), vydal státní pozemkový úřad tiskopisy určené pro uchazeče o půdu také v jazyku národnostních menšin, jakmile běželo o okresy soudní, v nichž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého.
Kromě akcí shora jmenovaných mohl státní pozemkový úřad půdu zemědělskou dosud přidělovati v oblastech zemědělských a v okresech soudních, na něž se nevztahuje ustanoveni §u 2 odst. 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.
Státní pozemkový úřad prováděje řízení přídělové, zachovává ustanovení zákona jazykového.
Vláda připomíná, že zákony o pozemkové reformě neznají požadovacího práva, o němž zmiňuje se interpelace.
Jakmile řízení přídělové postoupí do soudních okresů, pro něž platí shora citované zákonné ustanovení, vydá státní pozemkový úřad také tiskopisy vyhovující zákonu jazykovému.
V Praze dne 19. března 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
VII./4065 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů,
že opavská zemská správa zakázala plakáty svazu německých velkostatkářských úředníků (tisk 3911/X).
Sekretariát spolku ťVerband der deutschen GüterbeamtenŤ v Opavě, Merveldova ulice číslo 28, zažádal dne 21. října 1922 za povolení plakátování tiskopisů s obsahem, uvedeným v interpelaci. Žádosti nebylo zemskou správou politickou vyhověno, jelikož na plakátě nebylo uvedeno ani místo tisku, ani jméno tiskaře a nakladatele, plakát tudíž nevyhovoval po stránce formální §u 9 zákona o tisku a poněvadž svým obsahem mohl ohroziti veřejný klid a řád.
Žadatelé nepodali odvolání proti tomuto zamítavému rozhodnutí zemské správy politické v Opavě, takže nadřízená instance neměla příležitosti se touto věcí obírati.
Podotýká se, že plakát mohl býti ve smyslu §u 487 tr. ř. pro uvedené formální nedostatky zabaven, že však zabavení vysloveno nebylo.
Zemská správa politická řídila se dle platných zákonů a není příčiny jí něco vytýkati.
V Praze dne 6. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Mafypetr, v. r.
VIII./4065 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera, W. Häuslera a druhů
o státní příslušnosti obyvatelstva obcí, rozdělených mezi republiku Československou a Polsko (tisk 3520/I).
O státní příslušnosti osob, příslušných právem domovským do obcí na Těšínsku, které byly na základě rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži ze dne 28. července 1920 rozděleny státní hranicí mezi Čsl. republiku a Polsko, nebyla s Polskem uzavřena úmluva, jež by otázku státního občanství zmíněných osob řešila způsobem v interpelaci č. 1498 naznačeným.
S Polskem bylo ovšem jednáno o podrobnější mezistátní úpravu otázek státního občanství a po té stránce došlo k podpisu smlouvy v Praze dne 29. listopadu 1920, která obsahovala toto ustanovení o státním občanství osob příslušných do obcí rozdělených hraniční čarou:
Osoby, které mají domovské právo v obcích, jichž území je rozděleno hranicí obou států, stávají se občany toho státu, na jehož území mají stálé bydliště. Pakli tyto osoby nemají bydliště v žádném z obou států, nabudou státního občanství toho státu, v němž leží větší část území rozdělené obce.
Smlouva z 29. listopadu 1920 nebyla však dosud ratifikována.
Podle tohoto textu smlouvy jsou obavy projevené v interpelací úplně bezpodstatné i v tom případě, dojde-li k ratifikaci této smlouvy.
Podle dosud platného právního řádu, jehož se možno za dnešního stavu věci jedině dovolávati, lze z osob v interpelaci zmíněných za státní občany československé republiky pokládati pouze ony osoby, které v den rozhodnuti konference velvyslanců v Paříži, totiž dne 26. července 1920 měly svoje řádné bydliště v částí obce, jež připadla Čsl. republice, anebo když v té době v rozdělené obcí již nebydlely, v této části bydlely aspoň naposledy, než se z obce vystěhovaly, anebo které, pokud není těchto předpokladů, včas optovaly na základě zmíněného rozhodnutí konference velvyslanců pro státní občanství československé.
Pokyn, aby všechny osoby bez rozdílu, bydlící v Čsl. republice a příslušné dne 28. července 1920 do některé státní hranící rozdělené obce na Těšínsku, uznány byly za státní občany našeho státu, příčil by se platnému právnímu řádu zejména uvedenému rozhodnutí konference velvyslanců a nemůže proto býti vydán.
V Praze dne 29. března 1923.
Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr, v. r.
IX./4065 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Grünznera, Blatné, HäusIera a druhů
o přeřadění úředníků tabákové režie ze skupiny C a D do skupiny B a C státních zaměstnanců (tisk 3887/V).
Zařadění úřednictva továren na tabák do skupiny C, jakož i úřednictva úřadů prodeje tabáku do skupiny E, (nikoliv, jak je v interpelaci mylně uvedeno do skupiny D) opírá se o ustanovení § 52 služ. pragm., které žádá absolvování některého středoškolského ústavu pro dosazení v úřad ve skupině C, a nějaké vyšší předběžné vzdělání nežli podává obecná škola, pro dosazeni v úřad ve skupině E.
Pro dosazení v úřad ve služebním odvětvi skupiny B jest předepsáno absolvování střední školy a vysokoškolského kursu, jakož i úspěšné vykonání státní zkoušky na některé vysoké škole, kterážto zákonná Podmínka u továrních úředníků tabákové režie splněna není, jelikož pro přijetí do úřednické služby v továrnách na tabák se vyžaduje pouze absolvování školy střední.
Proto také vláda, když věc byla svého času předmětem jednání ve státně-zřízeneckém výboru, s doporučujícím usnesením tohoto výboru nemohla vysloviti souhlas.
Z uvedeného plyne, že pro požadavek přeřadění továrních úředníků tab. režie do skupiny B nemáme v nynějších zákonných předpisech žádné opory, a proto také nelze tvrditi, že by tovární úředníci tabákové režie utrpěli újmu z důvodu, že nebyli dosud do skupiny B přeřaděni, kteráž by se jim měla hraditi žádanými remuneracemi v částce od 1.000-3.000 Kč.
V Praze dne 13. března 1923.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
X./4065.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Skaláka a soudruhů
o konfiskaci časopisu ťSvobodaŤ na Kladně (tisk 3995/XX).
Konfiskovaná místa, v interpelací uvedená, uveřejněna byla v č. 143 ze dne 5. prosince 1922, čísle 144 ze dne 7. prosince 1922 a čísle 146 ze dne 12 prosince 1922 časopisu ťSvobodaŤ, vycházejícího na Kladně.
Policejní komisařství na Kladně zabavilo uvedené časopisy, poněvadž v místech pozastavených shledalo skutkovou povahu trestných činů. Zemský trestní, jakožto tiskový soud v Praze pak ve všech případech zabavení potvrdil. Jde tu tedy o rozhodnuti soudní, jež měniti možno jen řádným pořadem instancí soudních.
V Praze dne 17. března 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XI./4065.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Tausika a soudruhů
o konfiskační praxi v Košicích (tisk 3967/XI).
Podle interpelace zdálo by se, že byl zabaven celý tam otištěný článek uveřejněný v časopise ťKassai MunkacsŤ. Tomu však tak není. Zabaveno bylo toliko 6 míst, dohromady asi 21 řádek, která však v interpelaci uvedena nejsou. Obsah těchto míst zakládá skutkovou povahu trestných činů podle § 172 tr. z. a zák. čl. XLI. z r. 1914. - Námitky proti zabavení podány nebyly a nepoužili tedy ti, kdož měli snad zájem na zrušení konfiskace, opravných prostředků podle zákona jim příslušejících.
Nenacházím tedy žádné příčiny, abych na základě interpelace něco zařídil ve příčině výkonu přehlídky tohoto časopisu státním zastupitelstvím v Košicích.
V Praze dne 22. března 1923.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
XII./4065 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance J. Mayera a druhů
o událostech v Chebu dne 22. října 1922 (tisk 3816/VII).
Odbor Národní Jednoty Severočeské pro Cheb a okolí oznámil dne 6. října 1922 u okresní správy politické v Chebu, že uspořádá dne 22: října 1922 ve 3 hodiny odpoledne v sále ťStřelniceŤ v Chebu v upomínku 600letého připojení Chebska k českému státu velkou lidovou manifestaci, sestávající z poučných historicko-politických přednášek a z několika čísel zpěvních a koncertních.
Okresní správa politická v Chebu neshledala důvodů, aby tuto slavnost zakázala.
Proti této české manifestaci byl však se strany německé veřejnosti podnícen odpor, zvrhající se až v trestuhodné zlomyslností. Tak v nocí ze dne 20. a 21. listopadu dosud neznámí pachatelé vysadili v sále ťNa střelniciŤ, kde se měla slavnost konati, v úmyslu, aby českou slavnost znemožnili, okna a dvéře a ukryli je asi 3 km daleko v řece Ohři v kryté propustce, kdež byly teprve po několika dnech nalezeny. Hostinskému ťNa StřelniciŤ bylo posláno dodatečně anonymně 500 Kč na úhradu výloh se zpětnou dopravou tohoto zařízení spojených.
Že šlo o organisovaný odpor, objevilo se dne 21. listopadu 1922 dopoledne, kdy oznámili zástupci německých stran a sice pánové senátor Friedrich, poslanec Mark a poslanec Mayer veřejnou schůzi lidu pod širým nebem na prostranství před Střelnici v Chebu na 2. hodinu odpolední, tedy hodinu před tím, než měla počíti schůze česká.
Program tohoto táboru byl:
1. Nezměrné přehmaty Čechů v německých Čechách.
2. Účinek hanebných mírových smluv ve Versailles a St. Germainu.
3. Ven s Čechy z Chebska.
Tábor tento nebyl okresní politickou správou povolen s odůvodněním, že o jeho povolení nebylo žádáno včas, jak zákon předpisuje, totiž 3 dny napřed. Nehledíc k tomuto formálnímu nedostatku, nebyla by mohla okresní politická správa povolení nikdy uděliti, a to proto, poněvadž bylo jasno, že tento německý tábor měj konáni české slavností terorem znemožniti, neb alespoň vyvolati srážky s českými účastníky slavnosti na ťStřelniciŤ a dále proto, že jíž program sám, který popuzoval k vyhnání Čechů z Chebska byl absolutně nepřípustný a nezákonný. Musím důrazně již na tomto místě připomenouti, že všude v republice Československé, tedy ovšem i v Chebu československé obyvatelstvo je doma, ve svém státě, ve své vlasti, ve které může svobodně žít, pracovat a se vyvíjet a že nemůže býti řeči snad o nějakém německém pohostinství, kterého by se příslušníkům československého národa dle volného uznání někde dostalo neb nikoliv.
Prosím, aby bylo vzato na vědomí, že státní autorita se postaví proti každému pokusu, kterým by toto samozřejmé právo bylo zkracováno a najde prostředky, aby této zásadě zjednala platnost s náležitým důrazem.
Přes to, že německý protestní tábor byl úředně zakázán, bylo přece obecenstvo ke schůzi u ťStřelniceŤ na Z. hod. odpoledne zváno plakáty a letáky.
Plakáty ke schůzi zvoucí byly pro svůj pobuřující obsah zabaveny, v tiskárně bylo však zjištěno, že celý náklad byl již vydán panu poslanci Mayerovi, který odepřel jeho vydání. Tyto plakáty byly dne 21. října mezi 13. a 14. hodinou rozšířeny a svůj úkol provedly, takže u Střelnice bylo dne 22. října shromážděno asi 300 neb 400 lidí, povykujících a čekajících, aby zahájení české schůze znemožnili.
Proti tomuto pobouřenému množství, které se z místa nehnulo, ač bylo úředním zástupcem k rozchodu vyzváno, zakročilo četnictvo a zatlačilo je do okolních ulic. Zbraní při tom použito nebylo; ač demonstranti kladli četnictvu částečně i násilný odpor. Při tomto vyklizováni požádal pan senátor Friedrich za zjištění jistého četníka, udávaje o něm, že prý jakousi paní, jejíž jméno však pan senátor Friedrich neuvedl, pažbou ručnice udeřila
Přání pana senátora bylo vyhověno; ona paní se však dosud nepřihlásila a pátrání po ní zůstalo bez výsledku. O ztýrání jakéhosi starce četnictvem nebylo učiněno nikým oznámení a úředním orgánům není o něm ničeho známo.
Poněvadž za daných okolností bylo jasno, že pobouření demonstranti podniknou všechno, aby českou slavnost na Střelnicí znemožnili a že by mohlo event. dojíti k použití zbraně proti násilnému náporu rozeštvaného davu na klidné účastníky české slavnosti, proto účastnící české slavnosti přestali na tom, že učinili projev na chebském náměstí, a vrátili se na nádraží, odkud byli vyšli, kdež slavnost pak zakončili. Projev na náměstí rušen byl se strany německého místního obyvatelstva povykováním a zpíváním písní, z nichž zvláště vynikaly: píseň ťDeutschland, Deutschland über AllesŤ a nápěv staré rakouské hymny. Ze nedošlo při této příležitostí vzhledem k útočnosti demonstrantů k srážkám a většímu porušení veřejného klidu a pořádku, lze děkovati jen účelně a cílevědomě zařízeným bezpečnostním opatřen(m a umírněnosti účastníků české manifestace.
Projevují-li páni interpelanti svoje podivení nad tím, že tento projev na náměstí se konal, ač ohlášen nebyl, tedy poukazuji, že česká schůze v zásadě byla povolena - ovšem na jiném místě - a že by na náměstí vůbec žádného projevu nebylo bývalo, kdyby se strany německé se nebyly kladly překážky proti uspořádáni schůze v místě původně určeném, tedy na Střelnici. Ostatně přezírají páni interpelanti úplně, že s německé strany byl po odchodu Čechů rovněž pořádán projev na náměstí a to přes to, že schůze jimi na jiném místě (totiž před Střelnicí) zamýšlená, byla úředně zakázána. Přítomnosti četnictva a vojska bylo proto potřeba, poněvadž zfanatisovaný německý dav účastníky české ohrožoval a jim spílal. Ještě když účastnící z chebského náměstí odcházel(k nádraží, byli pronásledováni tlupou výtržníků.
Právo klidně a beze zbraně se shromaždovati je ústavou zaručeno. Výkon práva shromažďovacího určují zákony. Jest tedy nepochopitelno, lak mohou páni interpelanti shledávati porušení práva shromažďovacího v tom, že se jim nepovolil tábor lidu, o nějž zažádali pozdě, když - jak známo podle platného dosud zákona shromažďovacího musí býti o povolení táboru lidu zažádáno 3 dny napřed a dále, že se pozastavují nad tím, že oznámení Místního Odboru Národní Jednoty Severočeské o konání schůze v Chebu, které bylo docela 16 dní napřed u příslušného úřadu padáno, bylo vzato na vědomí a že přezírají rozdíl, který záleží v účelu obou projevů: Na jedné straně klidná, věcná oslava historického fakta, na druhé straně umělé vybičování národnostních záští a využiti národnostních protiv k nepředloženým vášnivým násilnostem, t. j. vypuzení Čechů.
Plakáty ke schůzi zvoucí byly pro svůj pobuřující obsah zabaveny; okolnost, že byly podepsány senátorem a dvěma poslanci, zůstala při posuzování trestnosti v obsahu zcela stranou, neboť podpisy těmi trestnost obsahu nebyla zahlazena. Poslanecká imunita pánů na plakátě podepsaných porušena nebyla, poněvadž §§ 23 a 24 ústavy na tento případ použíti nelze. Zabavení plakátů bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Chebu potvrzeno.
Vláda je odhodlána za všech okolností chrániti práva ústavou zaručená; proto také bylo pořádání české manifestace v Chebu povoleno. Okolnost, že tato česká manifestace budila odpor v jisté části obyvatelstva, přiměla úřad, aby pořadatelé této povolené slavnosti v jich právu hájil, postaral se i o jejich bezpečnost a učinil taková opatření, jež by udržení veřejného klidu a pořádku zaručovala.
Za tím účelem byla také vyžádána od posádkového velitelství pohotovost vojska, poněvadž byla odůvodněna obava, že by mohlo dojiti k násilnostem.
Chování okresní politické správy a všech bezpečnostních orgánů, jichž použila, odpovídalo úplně zákonným předpisům a lze jen tomuto energickému, cílevědomému a účelnému zakročení přičísti, že veškeré pokusy o vyvolání výtržností a hrubých násilností proti slavnosti podle zákona povolené byly potlačeny.
Vojsko chovalo se bezvadně, přesně dle rozkazu svých velitelů, nedalo se svésti křikem a nedalo se vyprovokovati, ani když na ně bylo házeno kamením.
Koncentrace četnictva byla, jak patrno z toho, co bylo uvedeno, nutno a musí tedy vzíti na sebe stát úhradu výloh s tím spojených. Soustředění četnictva do jistého místa provádí se, jak jest přirozeno, z těch obvodů, které jsou na blízku a které okamžité zmenšení počtu četnictva připouštějí; národnost četnictva nepadá na váhu četnictvo jest povinno plniti úkol svůj podle zákona a své služební instrukce a postupovati přesně a spravedlivě bez ohledu na národnost obyvatelstva.
Účastníci zájezdu do Chebu nedostali žádné slevy jízdného, jež by vybočovala z rámce tarifních ustanoveni. Slevy ty poskytují se za předpokladů stanovených tarifními předpisy každému bez rozdílu národnosti.
Po dobu, kdy účastníci české slavnosti, vrátivší se z náměstí na dráhu, byli v nádražní budově, nebylo nádraží uzavřeno; žádnému cestujícímu nebylo bráněno v přístupu na nádraží neb do čekáren neb nádražní restaurace. Ovšem, že byla však učiněna bezpečnostní opatření proti osobám které zamýšlely i na nádraží rušiti veřejný klid a pořádek.
Normální potřeba na četnictvo i na vojsko, jakož i případné snížení jízdného na státních drahách docházejí výrazu v úvěrech, pokud se týče příjmech dotyčných položek příslušných kapitol státního rozpočtu a hospodaření dotyčných resortů s úvěry těmi jest přesně upraveno finančním zákonem.
Mimořádné požadavky co do výdajů, které interpelovanými událostmi vznikly, nebyly ve smyslu ustanovení finančního zákona na ministerstvo financí činěny, a byly výdaje s tím spojené hrazeny z příslušných, Národním shromážděním schválených úvěrů a to ve vlastním a samostatném oboru působnosti dotyčných resortů.
Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě státní rozpočet nebyl nikterak zatěžován nějakými náklady svévolně a nemůže tudíž také býti řeči o tom, že by bylo došlo k nějakým zbytečným výdajům.
V Praze dne 2. dubna 1923.
Náměstek předsedy vlády a ministr vnitra: