XIII/4041 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Fischera a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o zabaveni časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 7. listopadu 1922.
Ačkoliv německý tisk nyní pracuje za velice těžkých finančních poměrů, přes to se zdá, že jednotliví vládní činitelé zamýšlejí německé časopisy zničiti zlomyslným zabavováním, neboť jinak nelze vysvětliti, že pan dr. Skramlig, okresní komisař tamější okresní politické správy, neustále konfiskuje časopis ťDeutscher LandboteŤ v Karlových Varech. Jakmile tento úředník censuruje, bývá ťDeutscher LandboteŤ zabaven z důvodů přímo směšných. Jmenovaný dává si také záležeti, že proti zvyklosti ostatních censorů, zasílá redakcí oznámení o konfiskací teprve tehdy, když časopis je již připraven k rozesílce, takže pokaždé jest třeba vydati úplně nový náklad s nákladným novým adresováním, ačkoliv povinné výtisky byly mu dodány hodinu před tiskem. Tak úplně propadl nenávistné červené tužce dra Skramliga článek ťČeši a cizinaŤ v č. 89. časopisu ťDeutscher LandboteŤ, obsahující pouze souhrn cizozemských časopiseckých kritik o československém státě, a který v časopise ťMichlŤ ze Štýrského Hradce, jehož hlavními odběrateli jsou obyvatelé Československa, vyšel bez překážky. Článek ťČeši a cizinaŤ uváděl: ťČeši a cizina. O Češích nemluví špatně jen ťvěčně nespokojeníŤ Němci, nýbrž také Maďaři... ba i Slováci a Poláci, ač jsou přece slovanskými bratry Čechů.
A nyní ponenáhlu začíná zábavný odklon od Čechů na celé čáře. Masaryk jistě bude míti pravdu svým krásným heslem: ťPravda vítězíŤ. Určitě jednou zvítězí. Známky toho jsou již tu. A množí se den ze dne. Zde několik příkladů: Komisař (ruský)pro věci zahraniční podal lidovému komisaři zprávu, v niž po zjištění, že československo podléhá úplně vlivu francouzských vojenských vrstev, se praví: ťČeská republika zbudovaná prý na zásadě práva sebeurčení národů má obyvatelstvo, z něhož více než dvě třetiny náležejí jiným národům.... Boj mezí dvěma národy (Čechy a Němci) stát oslabuje a nepokoje se změní za krátko v zjevnou válku, poněvadž Československo podporuje imperialistickou touhu Poláků po útoku, musí Rusko pokládati tento stát nejen za sociálního a národního nepřítele, nýbrž i za stát politický a nepřátelský. Slyšeti o tom od ruských ťbratříŤ musí dvojnásob boleti.
Také vzor Československa, Švýcary, počínají procítati k vědomí. Rektor Wyss, redaktor časopisu ťStaatsbürgerŤ, který kdysi psal o Československu články plné nejvyššího uznání pro český stát, ukazuje nyní na to, že se tento stát dopustil největších porušení ochrany menšin, mluví o ťzaslepeném sebepřeceňováníŤ, čímž jsou celé skupiny národů ťtyranisoványŤ, jež ťchtějí oloupiti o to nejsvětější, co národ máŤ, a žádá samosprávu podle švýcarského vzoru, Podle tohio tedy tento Švýcar není naprosto toho názoru, jako,páni Bereš, Klofáč atd., kteří jsou přesvědčeni, že Československo jest již plnocennou odnoží Švýcarska, ba již ťVyšším ŠvýcarskemŤ,
Ještě ostřejší poznání mluví ze slov jednoho Fláma. P. W. König píše totiž (v časopise ťDe ToortsŤ): ťKaždý, kdo jednou byl v Čechách, ví, že Češí před léty již úplně dobyli své kulturní nezávislosti. Němci byli úplně zatlačeni do defensivy, Školství pro Čechy bylo úplně české od mateřských školek až po vysoké školy. Stavu, který by zradil důležité věci vlastního národa, u Čechů nebylo. Princ nebo roznášeč vody - kdo byl Čech, myslil, psal a mluvil česky, umění, doprava, obchod a vyučování všechno bylo naraženo na národní kopyto, V Praze, kde bydlilo 100.000, většinou dobře situovaných Němců, jestliže někdo německy oslovil, ve třech případech ze čtyř nedostal odpovědi, Severní Čechy, mnoho století německé, chtěli Češi počestiti. Ve starém českém území byli po stránce kulturní neobmezenými pány a měli vše, oč my Flámové ještě nyní musíme bojovati a trpěti.Ť Někteří Němci by si měli tato slova zapsati za vši; snad je to odradí, aby s Čechy zpívali tutéž písničku,
Avšak i mezi ťvysokými spojenciŤ Čechů začíná soumrak bohů, český časopis ťPozorŤ (Olomouc) píše: ťVůdce americké komise pro pomoc dětem, kapitán Sebastian, se netajil špatnými dojmy, které si od nás odnáší do Ameriky. Český národ jej i jeho průvodce velmi zklamal a roztrpčil. ťČechovéŤ, řekl,
ťváží si svého osvobození ze staleté poroby velmi špatně, kdežto Němci v říši pracují seč jsou, Češi jsou líní a štítí se práce, každý chce, aby se mu dařilo pokud možno dobře.Ť (Mister Sebastian zajisté neví, že Češi mají něco důležitějšího na práci než pracovati; na př. štváti, káceti pomníky, zakazovati německy mluviti,atd.) Je-li již smutné, že v Anglii nechce do jíti ku předu s podrobnější znalostí Československa - jedna londýnská světová firma,připsala na adresu dopisu vedle CzechoSlovakia ještě bližší určení ťTureckoŤ, jiná ťRuskoŤ - pak působí přímo zničujícím dojmem, když jinak Němcům naprosto nikoliv přátelský ťMorningpostŤ píše, že by bylo bývalo lépe, kdyby se bylo Němcům v Čechách dalo sebeurčení, avšak že Beneš mírovou konferencí obalamutil. Český stát se podobá malému dítěti, které béře do úst vše, co může dostal do ruky. Strávení 4 milionů Němců že však jest příliš bolestné, takže na konec bude potřebí dokonce operace. ťTato pilulka nebude méně trpčíŤ, bude-li,podána z ťprosluléŤ strany.
Také Italové se počínají ozývati. Vlašské sdružení UDC (Union of Demokratic Control-Svaz pro dozor nad demokracií) zaslal karlovarskému sjezdu Svazu národů telegram, který však české úřady (pravděpodobně z ťdemokratickýchŤ důvodů) zadržely, jenž se však nyní přece dostává na světlo. Telegram zní: ťKřik politováníhodných Němců, jimž hrozí záhuba ve vlnách českého útisku, dochází bolestného ohlasu v italském Sdružení pro Svaz národů. Z boje proti geniovi temností vyšel německý národ nenávistí a závistí západních mocností roztržen a rozdrásán.Ť
Dokonce i nejlepší přátelé, Francouzi uvažují. Je-li již velmi nemilé, že se o české významné věcí tak příliš nestarají, když nejrozšířenější almanach Havchertův uveřejnil krásný obraz Kramářův se zvláštním vysvětlením: ťPan Lunarez, president Českovalašské republikyŤ, pak působí přímo zdrcujícím dojmem, když ťMatinŤ (právě ťMatinŤ, časopis, který polyká Němce ze zášti a Čechy z lásky) v článku ťPovětrnostní mapa EvropyŤ píše: Němci v Československu byli zbytečně a proti jejich vůli vtlačení dno nového státu. Pak se táže, zda se dodržela bezpečnostní opatření Svazu národů na ochranu silné německé menšiny, Volební kraje prý byly přistřiženy a české pluky Prý jsou Posádkou tam, kde by jejich hlasy byly nejužitečnější. Legionáři, vracející se z Ruska, nakládají s Němci, jak je zvykem v Irsku.
Jak se chová český tisk k těmto projevům? Neumí proti nim uvésti nic jiného než několik skutečně belhavých nebo hloupých popření, malicherných oprav a pod., z nichž lze zřejmě pozorovati rozpaky a vztek pisatelů. Příznačné jest, že se proti plukovníkovi Petersenovi uvádějí skutečnosti uplatňované dějepiscem - kaňhalem prvého řádu drem Šustou o ťprvorozenském právuŤ Čechů na Sudetské země, kterážto ťskutečnost vrcholí v tomŤ, že český režim rychle uznal, že skupiny jiných národů jsou cizorodé těleso, jež musí býti nejprve podrobeno české státní myšlence. Co je to jiného než potvrzení žalob? Ovšem výraz ťpodrobiti české státní myšlenceŤ připouští několikerý výklad, avšak zkušenost nás učí, že proti Čechům vždy přísnější výklad jest bezpodmínečně správnější, totiž výklad takový: Němci jsou cizí těleso v Sudetských zemích a musí býti skloněni do jha české státní myšlenky. Tvrdí uvedené státní úřady něco jiného? Já aspoň nevím! Právě tak nelze zapříti, že taková tvrzení nejsou naplněna husitským duchem,
Ať se Češi namáhají namluviti světu zbytečné fráze - nic to nepomůže. Poznání pravého stavu věcí v Československu jest na postupu a pravda vítězí, jak prohlásil Masaryk. Na tom nebudou Češi moci nic měniti přes všechno zastírání lží a podvodem, zkrucováním a paděláním, ač jsou v těchto věcech skutečně mistry a nenajdou sobě rovných,
Přijde-li jim jednou cizíma na chuť, pak to půjde s českým panstvím velmi rychle ke konci.Ť Podepsaní se táží, jsou-li páni ministři ochotni, ihned:
1. vydati vhodné pokyny, aby bylo karlovarským úřadům rozkázáno, aby na,příště vpustily od takového poškozování časop. ťDeutscher LandboteŤ a
2.postarati se, aby okresnímu komisaři dru Skramligovi bylo odňato censurování v Karlových Varech?
V Praze dne 15. listopadu 1922,
J. Fischer,
dr. W. Feierfeil, Kostka, Röttel, Schubert, Böllmann, dr. Hanreich, dr. Lodgman, Matzner, Patzel, Křepek,dr. Spina, Heller, Pittiner, Zierhut, dr. Schollich, dr. Kafka, Kostka, Böhr, J. Mayer, Scharnagl, Budig,
XIV/4041 (překlad).
Interpelace
poslance F. Matznera a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabaveni časopisu ťFreudenthaler Ztg.Ť.
Č. 80 časopisu ťFreudenthaler ZeitungŤ ze dne 7. října 1922 bylo zabaveno pro článek ťPrvní nepolitický spolek v BruntáleŤ. Zabavení se vztahovalo na toto místo:
ťJestliže se pan komisař Klein domnívá, že pod maskou české mírumilovnosti může svými počešťovacími snahami vpadnouti do zad německému obyvatelstvu tohoto města, park ve prospěch skutečného míru bude musiti zajisté brzy hledati cestu, která jej učiní okresním hejtmanem v Čáslavi. Zvolením pana Kleina za předsedu jmenovaného spolku se objasnilo dosud křečovitě zatajované tajemství, že jest bruntálským důvěrníkem české Národní rady, Německé obyvatelstvo města a okresu Bruntálu nestrpí, aby politický úředník, placený z jeho daní - a ostatní činovníci českého spolku jsou asi také - rušil jednotný německý ráz tohoto okresu provokativními organisacemi... Politické strany ve městě budou musiti vhodným způsobem k tomu zaujmouti stanovisko,Ť
Odvolání k opavskému státnímu zástupci odstoupil vedoucí státní zástupce Schwetz opavskému zemskému soudu pro věci tiskové, který dne 11. října 1922 zabavení potvrdil a uznal na přečin podle § 302 tr. z.
Proti tomuto rozhodnutí byl podán odpor. Zabavení bylo znovu potvrzeno.
Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti: Jak ospravedlniti censurní praxi opavského státního zastupitelství?
V Praze dne 7. listopadu 1922,
Matzner,
dr. Brunar, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, Patzel, Kostka, dr. Lehnert, Wenzel, dr. W. Feierifeil, Knirsch, Bobek,Simm, Böhr, Mark, dr. Medinger, Kraus, dr. Schollich, dr. Kafka,
XV/4041.
Interpelace
poslance Skaláka a soudruhů, ministru spravedlnosti
stran konfiskace časopisu ťKomunismusŤ č. 2 " ročník II.
V posledním čísle časopisu ťKomunismusŤ, který jest revuí pro komunistickou theorii a praxí, byla zabavena některá místa. V článku nadepsaném ťDva sjezdyŤ byl na straně 27. zabaven odstavec ačkoliv líčí pouze politické stanovisko komunistické strany v Německu:
Proto rozumí němečtí komunisté, kteří vše to mají již za sebou, kteří již se dělí se soc. demokratickými vůdci u Zeleného stolu a bojovali proti četám Noskeho v otevřených pouličních bitvách, proto rozumí oni nejlépe dialektice třídního boje a vědí, že je možno s tímtéž revolučním přesvědčením a s týmiž revolučními úmysly a cíly žádati dnes jednotnou frontu a dělnickou vládu a bojovati zítra v občanské válce, aniž by v tom byl nějaký rozpor,
V témže článku na straně 28. bylo zabaveno konstatování, že lipský sjezd německé a pražský sjezd komunistické strany vypracovaly válečný plán revolučního proletariátu k nastávajícím bojům. A proto všichni, kteří dnes ještě mluví o jejich usnesení s výsměchem, zítra jíž budou na mě hořce vzpomínati,
V článku nadepsaném ťVýsledky únorového sjezduŤ jest na straně 32, zabavena následující věta: Sjezd vytýčil pak před čs. dělnickou třídou cíl, uskutečnitelný za současné mezinárodní situace těmi silami, kterými ona nyní disponuje - odstranění shnilého koaličního režimu a vytvoření dělnické vlády, opírající se o proletariát a pracující rolnictvo,
V článku nadepsaném ťKomunistická strana a samosprávaŤ byl na straně 38, zabaven následující citát z thésí komunistické Internacionály o taktice: ťVeškerá agitace a propaganda, veškerá práce komunistických stran musí býti naplněna vědomím, že na půdě kapitalismu není možné žádné trvalé zlepšení stavu proletářských mas, že jenom poválení buržoasie, rozmetání kapitalistického státu dává možnost přikročiti k zlepšení postavení třídy dělnické, podniknouti znovuzřízení národního hospodářství, rozvráceného kapitalizmem. Ale toto poznání nesmí se vyjadřovati zříkáním se boje za aktuelní neodkladné životní nutností proletariátu, až proletariát bude schopen, aby jich hájil diktaturou.a
Dále byly zabaveny dvě částí článku z německého sjezdu o jednotné frontě a dělnické vládě. Jedná se zde o pouhé citáty z usnesení lipského sjezdu komunistických stran v Německu a sice na stránce 43,
... jenž v nynějším boji může býti vedeni jenom jako boj k podmanění buržoasie.
Vedle dobytí těchto starých organisací musí proletářská jednotná fronta k provedení svých cílů vytvořiti také nové orgány, jež zahrnují celou třídu. (Závodní rady, kontrolní výbory, politické dělnické rady.) Jen celá třída organisovaná v politických radách dělníků, zřízenců, úředníků, malorolníků a v radách závodních může proti buržoasii postaviti celou moc vykořisťované třídy jakožto jednotnou bojovnou frontu, aby diktátorskou mocí srazila každý odpor protirevoluce. Revoluční jednotná fronta k povolení buržoasie, organisovaná v politických dělnických radách, nemůže státi na počátku, nýbrž teprve až na konci boji o dobytí mas pro komunismus. V nynější situaci Německa jest hnutí závodních rad prvým krokem ku sbírání a organisování mas, k revolučnímu třídnímu boji připravených. V závodních radách a v kontrolních výborech, utvořených podle směrnic říšského kongresu závodních rad, německé hnutí jednotné fronty vytvořilo si už vlastni orgány, jimiž elementární masová hnutí mohou býti podchycena a vedena bez vůle nebo a proti vůli sabotující odborové a sociálně demokratické byrokracie.
Pokusy reformistických vůdců o rozbití vznikající jednotné revoluční fronty rozpoltěním odborových organisací rozbíjely se o vzrůstající sílu a touhu po jednotě proletářských mas, jež jest buzena a podporována stranou komunistickou a hnutím závodních rad. Shrnutím dílčích hesel jednotné fronty (zabrání věcných hodnot, nucená půjčka, ochrana osmihodinové doby pracovní, dělnické obrany atd.) jest požadavek dělnické vlády. Dále na straně 46,.
Dělnická vláda může vzniknouti jen během boji širokých mas proti buržoasii jako koncese reformistických vůdců vůči bojovné vůlí dělnictva. Dělnická vláda může vzniknouti také jen v době proletářských masových bojů, v době, kdy posice buržoasie následkem její neschopnosti, aby řešila hospodářskou krisi světovou, silně je otřesena, v boji dělnické třídy.
Dělnická vláda není ani diktaturou proletariátu ani mírným parlamentním stupínkem k ní. Nýbrž jest pokusem dělnické třídy, aby v rámci měšťácké demokracie a zprvu jejími prostředky, opírajíc se o proletářské orgány a proletářské masově hnutí, prováděla dělnickou politiku, kdežto proletářská diktatura vědomě rámce demokracie trhá rozbíjí demokratický státní aparát, aby ho úplně nahradila proletářskými třídními orgány,
Dělnická vláda jest vláda dělnických stran, která činí pokus prováděti proletářskou politiku proti buržoasií přesunutím všech břemen na majetnou třídu, kdežto dosavadní koaliční politika socialistické strany německé způsobila přesunutí všech břemen na třídu pracující. Taková dělnická vláda může však prováděti jen proletářskou politiku a jen tehdy program proletářské jednotné fronty uskutečniti, jestliže se opírá o široké masy dělnictva a její orgány, které vznikají ze hnutí o jednotnou frontu (závodní rady, kontrolní výbory, dělnické rady atd.) a která se také opírá a ozbrojené dělnictvo,
Také parlamentní volební vítězství dělnických stran může dát popud k utvoření dělnické vlády, jestliže zostřením rozporu mezí dělnickou tříd.au a buržoasií silné dělnické masy jsou v pohybu. Parlamentární dělnická většina není směrodatnou silou k zajištění dělnické vlády, neboť její předpoklady tvoří v každém případě k boji připravená proletářská jednotná fronta. Existence dělnické vlády vyžaduje porážku kontrarevoluce, sabotáže ve výrobě a rovněž veškerého odporu buržoasie proti dělnické vládě a jejímu programu. Proto není dělnická vláda ťzjednodušenou revolucíŤ nebo ťnáhradní diktaturouŤ, která by zjemnila odpor měšťáctva a proto by byla přijatelnější pro reformisty, nýbrž obdobím nejprudšího boje proletariátu proti buržoasií, která dobrovolně nevzdá se své vládnoucí posice,
V těchto bojích o přemnožení odporu buržoasie bude dělnická vláda přinucena překročiti rámec demokracie,přejíti k diktátorským opatřením a všecky dějinné zkušenosti třídních bojů poučují, že odpor buržoasie může býti zlomen jen násilím. Průběh těchto bojů musí vésti k rozbití demokratické ústavy k proletářské diktatuře, když dělnická třída lehce podlehne. Komunistická strana říká proto stranám, že dělnická vláda vyžaduje přípravu proletariátu k nejostřejším bojům, až k občanské válce, která jest dělnictvu vnucována od buržoasie, v každém okamžiku napjatých třídních rozporů její hospodářskou sabotáží a jejími legálnymi i illegálními národními i mezinárodními organisacemi ozbrojené protirevoluce.
Komunistická strana staví dělnickou vládu jako jedinou vládu, která v tomto období může podpořiti boj proletariátu o jeho existencí proti měšťáckým koaličním nebo sociálně demokratickým vládám, která jedině může zastupovati zájmy proletariátu, aniž by kapitulovala před buržoasií, Kolísání dělnické vlády při nezbytné bezohledné politice proti buržoasii a při provádění úplného odzbrojení měšťáctva, musí vésti k jejímu rozkladu a konečně k pádu a posílení buržoasie, kdyby komunistická strana v tomto časovém období nebyla ještě v stavu vésti boje za diktaturu proletariátu v pohybu se nacházející masy. Překonání kolísání, nedostatků a chyb dělnické vlády pomocí stupňovaných bojů revoluční jednotné fronty a jejich politických orgánů, oddělení dělnictva od jeho reformistických vůdců, jeho osvobození od demokratických a pacifistických ilusí jest úkolem komunistické stromy v periodě před a během dělnické vlády.
Komunisté,nesmějí ani na okamžik zakrývati svou nejhlubší nedůvěru vůči reformistickým vůdcům, kteří jdou do dělnické vlády jen pod tlakem mas a jak ve vládě, tak i mimo ní budou se pokoušeti, aby se vyhnuli boji s majetnou třídou a aby tímto způsobem dělnickou vládu pohřbili,
Podíl na dělnické vládě neznamená pro komunistickou stranu kompromis na účet revolučních cílů proletariátu, ani nějaký trik nebo taktický manévr, nýbrž prvou pohotovost k společnému boji s reformistickými dělnickými stranami, jakmile tyto ukáží jasně svou vůli, aby se oddělily od měšťáctva a vstoupily společně s komunisty do boje o denní požadavky proletariátu,
Komunistická strana musí při vstupu do dělnické vlády klásti požadavky. Nejdůležitější z nich je účast orgánu proletářské jednotné fronty na zákonodárství (porady a provádění jeho) a ozbrojení dělnictva. Pro účast komunistické strany v dělnické vládě nejsou přece rozhodné sliby reformistických vůdců, nýbrž ocenění celkové politické situace mocenských poměrů mezi buržoasií a proletariátem, bojovná připravenost proletářských mas, existence vlastních třídních orgánů, způsobilost a síla k odporu reformistické byrokracii a v prvé řadě způsobilost komunistické strany vésti masy do boje pro jejich požadavky.
Boj za dělnickou vládu nesmí propagandu komunistů pro diktaturu,proletariátu oslabiti, neboť dělnická vláda právě tak jako každá posice proletariátu v rámci měšťáckého demokratického státu jest jen opěrným bodem, jednou etapou proletariátu v jeho boji o politickou samovládu. Dělnická vláda není sice nezbytně nutnou, ale možnou etapou v bojí o politickou moc. Komunistická strana musí v průběhu bojů masám dokázati, že jen semknuté komunistické vedení může proletariátu zajistiti dobytí mocí. Z toho důvodu je nejsilnější centralisace, disciplína, potlačení všech oportunistických a reformistických kolísání na jedné straně a zdánlivě radikálních směrů na druhé straně ve vlastních řadách hlavní podmínkou pro vítězný boj o moc proletariátu,
Jelikož se tu jedná o theoretické uvažování a o citáty a informace z komunistického hnutí, tážeme se pana ministra spravedlnosti:
Ví pan ministr o této konfiskační praksi a co hodlá učiniti, aby svoboda tisku a právo na politické názory byly zachovány?
V Praze dne 19. února 1923,
Skalák,
Haken, Houser, dr. Šmeral, Svetlík, Warmbrunn, Burian, Kučera, Malá, Kunst, Darula, Blažek, Tausik, Bubník, Mikulíček, Rouček, Nagy, Toužil, Merta, Koutný, J. Kříž, Krejčí, Kreibich, Teska,
XVI/4041 (překlad),
Interpelace
poslanců V, Marka, J. Böhra a druhů ministrovi spravedlnosti a ministru vnitra o neodůvodněném zabaveni čísla 122 ze dne 24. října 1922 periodických časopisů ťEgerlandŤ či ťMarienbad-Tepler BezirksblattŤ,
Na více než dvaceti místech byl zabaven článek, obsahující podrobné vylíčení událostí v Chebu ve výroční den zastavení Chebska koruně české.
Poněvadž článek tento, jak jsme uvedli,byl na mnoha místech zabaven nespravedlivě, musí jej interpelanti zde uvésti celý:
ťHistorický den Chebska,
Chebsko žádá od Svazu národů svobodné,právo sebeurčení, hlasování lidu a novou státoprávní úpravuŤ. Žalostně nepodařený vpád Čechů do Chebska.
Chebsko.
V dalekých pokoleních bude se zpívati a vypravovati o tomto dni, kdy duše našeho zotročeného národa překypěla a vykřikla, kdy se zaťaly pěstě, hrozivě vztýčily a... zaznělo: ťAž sem a ani krok dále!Ť
Tisíce lidí bylo tak drzých, že porušili klid národa, jenž miluje a chce mír, chce svůj mír, jen ne mír řetězů a žalářů. Tři sta seběhlé.... 700 ozbrojených. Ochránci i chránění jednoho ducha.
Toho dne, jejž Chebsko zasvětilo zpětnému pohledu do jiné doby, v němž se semkli všichni vlastenecky smýšlející; byli nám do země nahnání výletníci,.. stádo, kteří nás měli obtěžovati, podpichovati, drážditi, kteří byli určeni za přední stráž teroristické tlupy, jež jistě byla připravena v záloze.
Zapamatovali jsme si pohledy a posuňky! Ani na hodinu v nás neuhasne vzpomínka na mě. Ani na hodinu! Avšak i ty, kdož lapajíce po tučných soustech z pokladny, náležející straně nevlastního bratra, postavili se stranou, podporujíce nepřátelskou činnost
Tento den Chebsko sjednotil. Kdo v neděli stál mimo řady, zapamatujme si ho a žádný Cheban nevzpomene si naň než s myšlenkou, která v nás rozžehuje svatý oheň, jenž v den súčtování vybuchne plameny, které stráví vše;, co se nám staví v cestu.
Zůstaňme jednotní, nechme příště strmou vše, co nás dělí, a usilujme dnem a nocí o prohloubení jednoty, která nás v neděli tak velebně semkla. Projev Chebska ve výročí 600letého zastavení Čechám,
Úředně se oznamuje: Dne 22. t. m. se shromáždili na chebské radnici zástupci chebských-okresů, města obcí k:projevu na pomět 600letého výročí zastavení Chebska české koruně.
Shromáždění bylo zahájeno o 10. hodině dopolední za předsednictví starosty města Chebu, Maxe Kůnzela, za přítomnosti senátora Friedricha a poslanců Mayera a Manka promluvou, v níž starosta obšírně vysvětlil význam dne a pak přečetl pamětní spis okresů, měst a obcí Chebska Svazu národů, jejž uvádíme zvlášť, opatřeny 157 podpisy, v němž jsou projevena přání a požadavky Chebska, o,přiznání sebeurčení, o nimž se má rozhodnouti hlasováním lidu,
Důstojná slavnost a provokační průvod výletníků, Státní ostuda. Úřady selhávají, (Vlastní zpráva časopisu ťEgerlandŤ,) Den před slavností. Pořadatelům, lze-li tak říci, slavného dne Chebska, jenž bude nezapomenutelný, dlužno přičísti k veliké chvále, že jako němečtí mužové učinili ten den důstojným, Ještě větší jest jejich zásluha, že učinili přípravy v mužném mlčení, bez hlučných tirád, upustivše od základního zla Němců, Stále přemýšleti, nikdy nemluviti, stalo se zde oblažující událostí, hodnou zaznamenání v letopisech, přehorlivě vykonávajíce své řemeslo, jmenovali sice pisálkové;před nějakou dobou tento den, velkoměstské deníky, shánějíce vděčné novinky, činily sice narážky na tento den a konečně dovedly vyprávěti o dnu cizinců v německém Chebsku. My sami, Chebsko, toužili jsme v srdcích po tomto dni a vkládali do něho všechna svá toužebná přání, avšak vědomí své pýchy, vědomí své bolesti nezmiňovali jsme se ani slovem o zmetku, jejž přeceňování zrodilo v náš chebský den, Ochotná touha po velikášství vymyslil asi slavnost na počest příslušnosti ke státu, jenž po všechna léta německého utrpení nám zůstal podstatou cizí a jehož vládnouti národ, i když snad kdysi kráčel naší cestou dávno se od ní odvrátil,
Teprve dva dne před památným 22. říjnem šeptalo se od úst k ústům. Jest zamýšlen vpád. Jsou věnovány zvláštní vlaky, dobrovolníci jsou najímání více ještě za peníze než za krásná slova zvláště v plzeňském kraji, v temných chebských zákoutích se něco šušká o menšině, která jest nejmenší menšinou. Maličká ještě, pouhé nic, třebas tak velice roztahuje svoji žabí hubu,
V bouřlivé, deštivé noci na den 21. října zaklepalo osm mužů, v černých dominech, na dveře hostinského na střelnici, jehož činnost a chování jsou dosud nevysvětleny. Otvírá, slibují mu bezpečnost, zavírají jej do sklepního vězení a konají celou práci. V sobotu skytá střelnice, jindy nevlídná sešlá stavba, potěšitelný pohled. Městem jde tichý úsměv. Dveře a okna zmizely. Vítr a povětří bičují vnitřek nehostinné střelnice. S pohrdavým smíchem: zde se v sobotu a neděli nebude tančiti na našem trpělivém nose. Obtíženi těžkými dveřmi, maskovaní odešli, dveře a okna dobře uschovali. Z toužebného přání národa vzchází lstivě mrkaje čin zakuklenců. Dvéře a okna se najdou; Zakuklenci nejsou schopní krádeže, jsou nevinni. Četnictvo a policie prohlíží město, hledá v místnostech podezřelé. Ubohé malé letáčky se stávají obětí. Přičinlivé ruce nalepovaly výzvy, ty se však seškrabují, lístky se snášejí, ale přece jdou od ruky k ruce. Každý to ví, v neděli ve 2 hodiny na náměstí u Střelnice. Mark mluví; volí si předmět řeči, každý cítí s ním. Friedrich a Mayer jsou řečníky; jadrné slovo naznačuje, co bude. Zvláštní vlak se rozmýšlí. Cestující, kteří se plíží na slavnost menšiny a maličkostí, skrčeni jdou úzkými ulicemi. Přesvědčivše se, že jsou slabí, přejí si vyjednávati. Chtějí smlouvati o dveře a okna, jdeť o obrat pro jejich národ. Večer přináší nové výzvy k národu.
Chebsko povstalo.Pěst je zaťata, herold již drží roh. Pánové ze Svazu národů slyšte. Na hodinách uhodila dvanáctá. Noc,se schyluje, přestalo pršeti, noc se připravuje k slunečnému, jasnému ránu,
Neděle,
Dopoledne. Noc na neděli splyne klidně. Opakuje se střídavá hra nalepování a strhávání plakátů a rozdávání a zabavování letáků. Hlídky zajišťují Střelnici. I v nocí přibíhají zvědaví a škodolibí. Jakoby slepíma oči
ma hledí dům ztrnule do tmy. V zářivé kráse vstává mrazivé podzimní jitro; nebe se modrá, slunce svítí; lidé hledí radostně a jako v očekávání. Z radnice vlají černo-červeno-zlaté prapory, ovinuté smutečním závojem. Rozfoukávají do větru Versailles a St. Germain. Časně ráno shromažďují se lidé před starou ctihodnou radnicí. Brzy po osmé hodině začíná příliv venkovských delegátů, svolaných váženým projevem. Před radnicí má dozor městský rada Müller; sociální demokrati hlídají vchod, žádný z jejích soudruhů nesmí protestovati proti hanebným mírovým smlouvám. Vylučují se. Páchají neslýchané darebáctví; z daleka kyne měšec českých bratrských stran. V předsíni,před zasedací síní městské rady mluví se o událostech. Hostinský na Střelnicí byl zatčen přehmatem neoprávněného úřadu; říkají, že sám vložil ruku na svůj dům. Zahanbení svojí bezmocností proti pachatelům sahají násilím po někom jiném. Jiní praví, že nepřátelé spáchali ten čin. Znovu povstává slovo provokace. Staré časy se oživují, vzpomíná se.
Německá schůze zakázána. Česká se koná, Špičky bodáků se blýskají. Bodla chrání jedny, druhým brání, Evropa o tom uslyší. Na špičkách bodáků nespočívá právo.
V zasedací síni městské rady usedlí.zástupci všeho chebského lidu. Jeden z nich praví: Chebský sněm. Cítí se dech velké doby. Vedle řečnické tribuny sedí Friedrich, Mark, Mayer, pospolitost národa.
Starosta mluví. Jest zřejmě pohnut, musí se teprve rozmluviti. Jeho hlas jest stále vřelejší, stále se živěji stupňuje jeho procítěná a promyšlená řeč. Když oživuje pozdravy Dahna a Polzera, jde pohnutí shromážděním, zbožně naslouchajícím. Starosta končí. Následuje volání ťHeilŤ potlesk. Avšak zprvu je ticho a pohnutím se vyznačuje tato dějinná chvíle.
Obraz ulic v poledních hodinách se neliší od obrazu jiných nedělí. Ví se, že vpád byl odražen. Příslovečný mokrý hadr to způsobil.
Mají se sejíti venku na letišti, chráněni soldateskou, placenou občany. Hrstka cizinců, Střelnice jest uzavřena kordonem. Prý ji vyzdobují. Večer má býti akademie. Právo na zpěv a tanec se nezkracuje nikomu, kdo se nechová dotěravě.
Odpoledne. Lidé se valí ulicemi. Vše spěje ke střelnici.
Hrstka cizinců přijela a jest uzavřena v čekárnách našeho nádraží .
Kde se stýkají ulice Mlýnská a Křížová, stojí kordon četnictva. Poslanec Mayer mezí ním a zástupem. Ještě jsou to žertovná slova, která jsou vykřikována. Za kordonem starosta, senátor Friedrich, poslanec Mark. Četničtí důstojníci, jeden v lakýrkách, s bílými rukavičkami. Kontroloři spacích vozů ve stejnokroji. Později v nich kdosi poznává politické úředníky.
Jeden z kontrolorů spacích vozů;předstupuje. Jest bledý, třese se. Dává vykliditi náměstí. Vyvolenému národu se má připraviti cesta. V síni střelnice bez oken jest vše připraveno ke schůzi. Důvody, volá se na kostýmovaného. Nejí jich.
Zástup se rozděluje na dva klíny. Mayer radí k povolnosti. Nelze nás chrániti,
Poslance ženou ranami pažeb, surově, fanaticky, se znetvořenými obličeji chystají se mezi uniformovanými jako k řeznictví. Poslanci zabraňují, aby věci nestaly se ještě povážlivějšími. Napomínají ke klidu.
Mezitím před příbytkem pana Hejdy nastoupily stráž dvě setniny pěchoty s ocelovými přilbami. A čtyři kulomety a četa nosičů raněných. Nádražní třída jest naplněna davem. Na nádraží se vyjednávalo. Pan senátor Hrubý trvá na svém domnělém právu. Průvod se koná. Ve 3 hodiny se zjevuji průvod v Nádražní třídě,
Asi 300 neb 350 účastníků!... Většinou jsou to ženy a děti. Přes zbabělé nitro cynicky vyplazují jazyky. Napřed četnický kordon, vzadu zase, uzavírající ulice, nezadržitelný, nadávající, tísnící. ťOstuda se začíná, jakmile se objeví úřad.Ť Tři legionářští důstojníci.... s otevřenými plášti, ruce v kapsách u kalhot, plivajíce, nadávajíce, jdou nedotknutelní vedle stáda. Poháněči.
U kašny ťRöhrenkastenwastlŤ se zastavili. Ubohá hrstka, Kolkolem Němci. Plni posměchu pro tak žalostnou porážku těch, kdož přišlí dobývati. Výlet. Nic více. Mezí výkřiky a zpěvem, jež zaznívají se všech stran, jež se zvedají jako mrva kolem stáda, jest slyšeti bručení. Mluví, zpívají? Neslyší se nic více. Vlny nadšení se převalily přes hrstku, jež zde stojí ubohá, ztracená a znetvořená strachem,
Vojsko přichází na pomoc. Hejda, šéf generálního štábu, nařizuje pořadí pochodu, Budiž zachováno pro budoucí vojevůdce, Zde jest:
Hejda, 2 kulomety, 1 setnina pěchoty, 2 řady četnictva, hromádka neštěstí, dvě řady četnictva, 1 setnina pěchoty, 2 kulomety,
Doutnala-li někde jiskérka, jež mluvila o smíření, pak včera státní národ v Chebu -pohřbil zárodek státní myšlenky, Ve hněvu zpívali; ťWacht am RheinŤ, ťDeutschland űber allesŤ, a myslíme že jsme slyšeli i ťZachovej nám!Ť
V Nádražní ulicí vojáci míří puškami do oken, z nichž se dívají žehy a děti,
Ve spěchu, skoro běže, dostává se průvod na bezpečné nádraží. Bílé šátky kynou na rozloučenou, symbolicky zvedají uštěpační průvodci ruce vzhůru. Strašidlo zmizelo. Bezkrvé postavy jako přeludy na Bocksbergu. Na koštěti se vrací domů. Na Tržišti řeční poslanci mezitím překonávající projevy:
Senátor Friedrich. Podnět k tomuto shromáždění volá k nebesům, My klidní Chebáci si musíme dáti líbiti, aby čeští demonstranti u nás provokovali. A to téhož dne, kdy truchlíme nad zastavením naší země Čechám! Neslýcháno, co se s námi stalo, od té doby, co jsme vtlačení do tohoto státu, Friedrich ve vřelé, strhující řeči líčí naší hospodářskou, naší školní bídu, Negramotným chtějí udělati náš národ, jenž dal Evropě osvětu, Ohnivý vztek hlučí kolem něho, když zaklíná, jak národ pozbývá práv, Nepomstěná krev ze dne 4, března volá ještě k nebesům. Ale čtyři miliony Němců musily by si uměti pomoci, kdyby nebyli rozdělení. Viděli jsme divadelní průvod.
Kdyby nám dali vojenskou ochranu, již měli oni; ozbrojenou moc, pak bychom demonstrovali v Praze. Ostuda a zneužití státních činitelů! Národ dokázal, že má chebské srdce, Toto srdce bude bíti stále silněji a silněji. Nebudeme věčně bez ochrany vydáni na pospas hrubému násilí. Po něm mluví,poslanec Mark:Krajani! Chebáci! Ohlédneme-li se po své vlasti, zří náš zrak všude pomníky a výtvory tisíciletých dějin. Dnes si připomněl Cheb a Chebsko šestistaleté výročí zástavy české koruně. Nešťastná politika panovníků přivodila temno neblahý osud. A nyní hanebná smlouva připojila toto území k Československu, lživé zprávy českých vyjednavačů v meimoiru III. docílily, že se neorientované cizině předstíralo, že v této republice není jednolitého německého jazykového území, že jen málo německých kolonistů bydlí ve smíšených jazykových územích. České nápisy měly potvrditi lež. Jestliže, jak pravil vážený řečník přede mnou, se sjednotíme, pak nám bude snadno udržeti Cheb a Chebsko německými, jak je naší předkové tisíc let udrželi, obětujíce majetek a krev. Chceme se ukázati vždy až do nejzazší budoucnosti hodni svých předků a chceme býti svorným národem bratrů, nechceme se rozděliti v žádné tísni ani nebezpečenství.
Nyní se ujal slova poslanec Mayer. Když,před třemi léty byla... mírovými smlouvami založena republika a prohlášen náš ortel, že jsme přivtělení k tomuto státu, měl jsem, znaje Čechy z dvanáctileté činnosti v zemském sněmu pocit,... Události v pražském parlamentě vždy dokazovaly, že to jest více než správné, a před několika týdny měl jsem potěšení, býti ze sněmovny vypuzen podobnými postavami, jaké jste dnes viděli. Jistě jste dnes pozorovali četníky, kteří stáli oproti nám. Byly to obličeje úředníků proniknutých svou povinností, nebo českých fanatiků? Myslím na druhé. Tak vypadá jednání v tomto státě. Jest to stát dra Kramáře, jenž stojí na stanovisku, že Němcům lze imponovati jen surovým násilím. Dnes dokázali Chebáci, že se to tak neskončí a kdo viděl pohřební,průvod, jak se plíží přes Tržiště, ví, že to jest pro nás dobrou věštbou do budoucnosti. Mayer vyslovil dík obyvatelstvu dobyvatelům okem ve střelnici a ukončil slovy: Víme, že jednoho dne dojde ke spojení s naším mateřským národem,
Jásavý souhlas zazněl všem řečníkům a odhodlané obličeje pozdravovaly je srdečně.
Zástup se rozešel. Mezí poslanci se mluvilo o obojetností ministerského rady Hejdy. Ve 12 hod, slíbil, že se česká schůze konati nebude. Německou schůzi zakázal, jako pozdě ohlášenou. Česká na Tržišti nebyla vůbec ohlášena. Slíbil také na Tržišti, že výletníci budou jen vyzváni k návratu. Pak z toho byly řeči. A posl. Mayer jej nazval lhářem. Večer vzplanuly na všech výšinách ohně. Jen z Chebu se jich napočítalo dvacet čtyři.
Cheb sám vzal na se opět obvyklé vzezření. Avšak rozčilení se ještě chvěje. Šťastní jsme z jednotností, jež byla výsledkem. Zástupy si oznamují jména darebů, jež si dlužno zapamatovati. Ohavníků, kteří se Prohřešili proti národu. Také sociální demokrati byli odsuzováni.
Další vylíčení. Z jiné strany se nám oznamuje: Když četnictvo chtělo vykliditi kterousi ulici, zvolal poslanec Mayer: ťMáme totéž právo zde stáli, jsme zde doma.Ť Čtyři mužové z čety, kterou vedl Hejda, přiskočili s napřaženými bodáky k Mayerovi, jakoby ho chtěli zatknouti. Tu Mayer oslovil Hejdu: Pane ministerský rado, vy jste lhář! Nyní četnictvo tlačilo a tísnilo zástup a strkalo také poslance. Někteří z těchto ťpolních hlídačůŤ se chovali jak zuřiví. Kterás žena byla tak uhozena pažbou, že musila býti dopravena domů.
Neustále znovu pro fanatismus ozbrojenců a bezohlednost vedoucích docházelo k hrozivým výjevům. Jen starosta a poslanci, kteří se přímo obětovali zažehnávali nebezpečí. Pro lživé ujištění, že se průvod pohřebníků ihned obrátí, byli vetřelci puštění až na Tržiště. Starostovi, když činil námitky, bylo odpověděno česky, teprve poslanec Mark byl pak obelhán německy,
Za hluku výkřiků fuj, rozhořčeného pískání a německých hromadných zpěvů odbýval se obřad u kašny. Cynicky zdráhal se Hejda zakázati neohlásenou schůzi. Věděl již, že jde o jeho chléb. Zde umlkají lepší city, jsou-li jaké.
Z dopisovatelů československé korespondenční kanceláře jeden poslechl výstrahy, choval se skromně, jak sluší úřednímu zpravodaji, druhý, jejž pokládáme za podvodníka a jenž vypadal jako trhan, vytáhl revolver, zdráhal se následovati stráž, byl však přece dopraven do bezpečí.
Podepsaní se táží:
Jest pan ministr spravedlnosti či pan ministr vnitra ochoten vydati pokyn censorům politických úřadů a státních zastupitelství, aby příště bez překážek propouštěli časopisecké zprávy, zabývající se jedině vylíčením skutečných událostí?
V Praze dne 25. října 1922.
Mark, Böhr,
dr. Petersilka, Budig, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, Kostka, Kaiser, Patzel, Röttel, Windirsch, Křepek, dr. Luschka, Matzner, Palkovich, Böllmann, Schubert, Scharnagl, Bobek, Schälzky, Pittinger,